Vypracovala: Mgr. V. SýkorováPoužitá literatura: A. Bauer: Čeština na dlani – přehled světové a české

literatury/ český jazyk, nakladatelství Rubico, 2005. J. Soukal: Literární výchova pro II. stupeň základní školy a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, SPN Praha, 1998. J. Košťák: Literatura 1. díl, Fortuna Praha, 1994. R. Bláhová a kol.: LITERATURA pro 1. ROČNÍK

STŘEDNÍCH škol, Didaktis, 2008. M. Sochrová: KOMPLETNÍ PŘEHLED české a světové LITERATURY, Fragment, 2007.

                   

Naše motto:"Raději budu žít na půdě plné

knih, než-li jako král,

kterému se nechce číst."

- před vynalezením písma (od pravěku)

- závislost pravěkého člověka na přírodě- bezmocnost, strach z nevysvětlitelných jevů, tajemna a smrti

- snaha naklonit si démony a nadpřirozené síly- prosba o ochranu, o úspěšný lov a úrodu,o uzdravení z nemoci

Znaky: opakování slov, veršované pokřiky pravidelný rytmus zpěvavý způsob projevu + spojeny s výtvarnou činností (scény z lovu, kresby zvěře se zásahy šípů, pak drobné sošky zvěře z kamene, kostí, dřeva)a jednotvárným pohybem (tanec)

Kreslič lovec chtěl zvíře očarovat,zbavit síly, získat nad ním převahu

Tanec patří mezi nejstarší projevy člověka. Důkazem toho jsou archeologické objevy, malby a rytiny na stěnách jeskyní, ve kterých pravěký člověk žil a primitivními nástroji ryl či maloval na stěny události ze svého života - lov, boj, kmenové obřady.

Pravěcí lidé nepoznali podstatu přírodních jevů, proto je považovali za projev moci nadpřirozených sil, které začali uctívat, přinášet jim oběti, aby si získali jejich přízeň. Nevysvětlitelné a nepoznané přírodní jevy byly pramenem k tancům s maskami, zaklínacím tancům démonů a tanců plodnosti, které se tančily ve významných momentech člověka.

Tance bývaly často vystupňovány až do ztráty vědomí vlastního těla. K jednoduchým formám tance náležel tanec v kruhu anebo v řadě, přičemž se tančící buď otáčí na místě kolem vlastní osy, nebo mění místo, anebo se pohybuje více osob v kruhu kolem jedince stojícího uprostřed, což je již vyšší forma tance s vystoupením předtanečníka. Později připojil člověk k těmto tancům, které zaměstnávají hlavně nohy, pohyby - otáčení a švihy-horní částí těla a paží.

Mezi důležité události v životě pravěkých lidí patřil lov, boj a pohřeb. A tak začaly vznikat lovecké, bojové a pohřební tance. Při tancích většinou tančily ženy samostatně a muži též. Často se používaly taneční masky, pomalování těla, prostá ozdoba z peří, nebo i naprostá nahost.Nejstarší tanec doprovázel lidský hlas, křik, pískot, mručení nebo zvuk zvířat napodobovaných tancem.

Magické průpovědi (pro úspěšný lov, bohatou úrodu, šťastnou lásku apod.)Zaklínadla, zaříkadla (proti nemoci, nebezpečí, nepříteli)Pranostiky (zkušenosti o počasí ---- zemědělské práce)Přísloví (obecné mravní zásady, návod k jednání)Pořekadla (poznatky o životě, o člověku)Lyrické písně (ukolébavky, svatební písně)Obřadní cykly – výroční (rovnodennost, slunovrat), rodinné (narození, smrt)Mýty (báje) – příběhy z dávné, nedoložené minulosti, odrážejí představy lidí o světě (fantastický výklad jevů), příběhy o bozích

K umělecké literatuře patří nejen texty psané, ale také dílašířená ústním podáním – ústní slovesnost (nebo také folklorní literatura)Vznikla v dávných dobách, kdy lidé ještě neznali písmo a svá vyprávění si předávali z generaci na generaci ústním podáním. Autoři jsou neznámí.Slovesné útvary: pohádky, pověsti, písně, přísloví, pořekadla, hádanky, anekdoty, říkadla, rozpočítadla, loutkové hry, kramářské (jarmareční) písně, mýty (báje)

                                                 

              

Božena Němcová(1820 ?-1862)

- spekulace o jejím původu- dětství v ratibořickém údolí u České Skalice- v 17 letech provdána za mnohem staršího muže (vlastence), který neměl pochopení pro umělecké sklony své ženy- často se s mužem stěhovali (Praha, Chodsko, Slovensko, Uhry)- pod dozorem tajné policie- zemřela v bídě, zcela vyčerpaná

DÍLO: inspirace lidovou slovesností Národní báchorky a pověsti povídky Divá Bára Pohorská vesnice V zámku a podzámčí Babička – napsala po smrti syny Hynka - vzpomíná na dětství strávené na Starém Bělidle, na babičku - popisuje život venkovských lidí a panstva z nedalekého zámku - přeložena do řady jazyků

Staré Bělidlo -známé místo dětství Barunky bylo jen fikcí B. Němcové

Pomník babičky s dětmi v Babiččině údolíod Otto Gutfreunda

Ratibořický zámek

Barunčina škola v České Skalici

V červnu 1855 píše Božena Němcová MUDr. Janu Helceletovi o vzniku své nejvýznamnější knihy „Babičky“:

„Po Hynkově smrti, když na mne všechny těžkosti, choroba, zármutek, bída, klam v lidech, jež jsem za přátele držela – vše to když na mne doráželo a mysl moji

tížilo, našla jsem ve spisech svých lístek, na němž poznamenán byl plán k „babičce“ již od tří let. Čtu, s větším a větším zalíbením, a jako nějaká fata morgána začne tu přede mnou vystupovat luzný obraz malého údolíčka, do nejmenších podrobností, a v něm tichá domácnost Proškovic rodiny, v níž je

babička hlavní osobou. Nemohu to ani povědít, jak mne tenkráte vzpomínka ta, unášejíc mne z trudu života do utěšených dob mládí, umírnila, potěšila.“

Karel Jaromír Erben(1811-1870)

- zabýval se starší českou literaturou- sbíral a vydával lidovou slovesnost (písně, říkadla, pověsti, pohádky – zaznamenal např. vyprávění o Zlatovlásce)

Byl přesvědčen, že lidová vyprávění odrážejí dávné lidské představy o světě (mýty).

sbírka: KYTICE

Erbenův pomník na miletínském náměstí

Rodný dům K. J. Erbena

František Ladislav Čelakovský(1799-1852)

- obrozenec, který sbíral a vydával lidovou slovesnost- uspořádal soubory slovanských písní a přísloví- i jeho vlastní básnická tvorba se lidové slovesnosti většinou podobá Ohlas písní ruských Ohlas písní českých

Pomník strakonického rodáka,Fr. L. Čelakovského, v malém strakonickém parčíku

Místo zvané U Ládíčka, kde hledávalsvou inspiraci Fr. L. Čelakovský

Ústní lidová slovesnost-vznikla v dávných dobách, kdy lidé ještě neznali písmoa svá vyprávění si předávali z generace na generaci ústním podáním-autoři neznámíSem: pohádky, pověsti, písně, přísloví, pořekadla, hádanky, anekdoty, říkadla, rozpočítadla, loutkové hry, kramářské (jarmareční) písně, mýty (báje)Mýty – tj. smyšlené anonymní vyprávění o vzniku světa a života, vystupují výjimeční hrdinové = zej. bozi

Vznikala původně tak, že kolem neskutečných postav rozvíjeli vypravěči neskutečné děje a přitom od svých posluchačů neočekávali, že uvěří všemu, co jim říkají.

POHÁDKA – je vymyšlené vypravování

Znaky: pohádkový začátek (Bylo nebylo; za devaterými horami,…) závěrečnou formuli (Zazvonil veliký zvonec…;jestli neumřeli, žijí tam dodnes; kdo nevěří, ať tam běží) vystupují pohádkové postavy (Pan kál, hloupý Honza, čert, zlá baba jaga, čarodějnice apod.) postavy se odlišují povahovými protiklady (dobro-zlo; moudrost – hloupost; statečnost – zbabělost) vítězí krásné lidské vlastnosti pohádkovým číslem je TROJKA nebo DEVÍTKA (Za třemi řekami, měl tři syny; dostal tři hádanky; za devaterými horami) nadpřirozené bytosti (sudičky, víly, černokněžníci apod.) věci mívají kouzelnou moc (hrneček, kolovrátek, stoleček) mluvící zvířata (kůň, liška….) mívají odporné tvory (sedmihlavé draky, saně….)

DRUHY POHÁDEK

démonické – vyprávění o strašidlech

kouzelné – vystupují nadpřirozené bytosti (čarodějnice, kouzelný dědeček, devítihlavý drak..)

legendární – postavy známé z bible (Pán Bůh, Ježíš Kristus, svatý Petr), do pohádky přešly z legend

zvířecí – zvířata mluví, vystupují jako rovnocenní partneři lidí

novelistické – od výrazu novela – vtipné vyprávění ze života - původně vznikaly v lidovém prostředí, vytvářeli a šířili je lidoví vypravěči = takové texty jsou tedy součástí tzv. lidové slovesnosti (= folkloru) - tvůrce je anonymní – šířily se jenom vyprávěním – jako mluvené texty - nejstarší pohádky vznikaly na území staré Indie, Persie a Arábie - o mnoho století později se o pohádky začali zajímat i autoři psané literatury = sběratelé lidové slovesnosti (zaznamenávali je písemně, upravovali do knižní podoby)

moderní – také vymyšlené, také s fantazií, ale není to fantazie lidových vypravěčů, ale skutečných spisovatelů

Karel Čapek(1890 – 1938)Devatero pohádek

Jan Werich(1905 – 1980)Fimfárum

Jan Drda(1915 – 1970)Dalskabáty

Jiří Wolker(1900 – 1924)O milionáři, kterýukradl slunce

Božena Němcová (1820-1862)

Karel Jaromír Erben (1811-1870)

Jacob Grimm (1785 - 1863)Wilhelm Grimm (1786 - 1859)

Sběratelé klasických německých pohádeka mytologických příběhů

Dánský pohádkářHans Christian Andersen (1805 – 1875)

Ir Oscar Wilde(1854 – 1900)

Téma: Počátky slovesného umění – 6. ročník

Použitý software: držitel licence - ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř.

Windows XP Professional

SMART Notebook

Zoner - České kliparty 1, 2, 3

Autor: Mgr. Věra Sýkorová

ZŠ J. J. Ryby v Rožmitále p.Tř. (www.zsrozmital.cz)