S ehnat k zesilovači za dvě stě tisíc odpoví-dající reprovýbavu není snadné, protože takdrahou instalaci si ve svém autě málokdo

nechá rozvrtat pro pár hodin poslechu. Na dru-hou stranu bychom v tomto spojení museli rov-něž zkoumat, do jaké míry je zvuk zesilovače ov-livněn konkrétními akustickými podmínkamia aparaturou ve voze, který neznáme. A protoženás zajímalo, jak opravdu hraje, rozhodli jsme seprověřit tento highendový automobilový zesilovačnejprve a především v klasických „domácích“ po-slechových podmínkách a pak i ve voze. „Mobilní“zesilovač však do zásuvky nepřipojíte a akumu-

látor díky třídě A (i v klidovém stavu jím protéká 10 A) a výkonu až 400 wattů na kanál také dlou-ho nevydrží. Nejen proto jsme se obrátili na Ser-vis Elektro Praha, výhradního dovozce zesilovačůAudison a reproduktorů Hertz. V jejich poslecho-vé místnosti jsme zesilovač postupně propojova-li a připojovali a zkoumali vliv odlišných reprobe-den i kabelů na zvuk „eisové“ vlajkové lodiAudisonu.

Poslech začínáZačínali jsme s nejnižším osazením a postupnězapojovali kvalitnější komponenty, ve stejném po-řadí popisujeme i zvuk. Pouze autorádia jako zdrojhodnotíme zvlášť až na nejsilnější sestavě.

Rozjezdové zapojení, tedy všechny první názvyu každé kategorie, nás poněkud rozladi-lo. Bylo sice výborné, ovšem jenrelativně, rozhodně

neodpovídalo ceně. „Automobilová“ hudba Yello– Resistor z demonstračního disku Focal č. 4(1999, Polygram) měla přednes velmi ostrý, zře-telný a prokreslený. Na dynamickém nářezu seprojevila energetická převaha Audisonu nad mož-nostmi našich uší přijmout akustický tlak. Obraz-ně řečeno, zvládnul nás „levým zadním kanálem“,ačkoli ho nemá. Bubnové sólo Boxenkiller od Lut-zelschwab/Hess (tamtéž) je precizní, s prokres-lenými metličkami a velmi dynamickými basy. Pro-jev velkoobsahového bubnu je zatraceně výrazný,pohyb membrány beden vidíme i na dálku. Vyššíbasy jsou prokreslené, jen v nižších partiích jekresba potlačena. Diana Krall: The Girl In TheOther Room (2004, Verve) má v tomto zapojenívelice příjemnou civilní reprodukci, po chvíli všakzjistíme, že je zaměřena spíš na barvu a že lehcešidí v oblasti dechu a podrobností hlasu. To násmírně rozmrzelo. Vliv levnějšího signálového pro-pojení je patrný. Jim Parker: A Londoner in NewYork (1998, Denon Electronic), skladba GrandCentral (nádraží) vyzní velmi pěkně s odstupema výrazným, někdy až příliš ostrým vykreslenímjednotlivých nástrojů.

Na projektu Thesis HV venti je jednoznačně patrná snaha Audisonuo nekompromisní konstrukci i zvuk a současně touha dát tuto snahustejně nekompromisně najevo. Venti je super, je to nejlepší zesilovača Italové chtějí, aby to bylo nejen slyšet, ale i vidět. Celá konstrukceje proto zastřešena žáruvzdorným sklem, které umožňuje zcela volnýpohled do útrob zesilovače. Povšimněte si pěti kruhových větracíchotvorů opatřených tepelně spínanými ventilátory. Tři z nich, jež ženouvzduch dovnitř, mají prachové filtry. Ozdobná kovová žebra na bocíchpochopitelně také chladí zesilovací prvky klasickým způsobem.

Pojízdný skvostS T E R E O F O N N Í Z E S I L OVA Č AU D I S O N T H E S I S H V V E N T I C E N A : 19 9 9 9 0 K č

S T E R E O & V I D E O 1 0 | 2 0 0 4

1

87

KOMBINACE PROPOJENÍEnergii dodávaly současně zdroj Audison Symbatt 100a akumulátor Varta Silver D17 o kapacitě 66 Ah. Signálposílal CD přehrávač Accuphase DP 75 později zkusmovystřídaný autorádii Becker Monza 7882 a VDO CD 4403.Signál při prvním poslechu procházel signálovými kabelyAudison Cable BS150, později Oehlbach The Pure Sounda nakonec redakčním párem Audioquest Python. Od ze-silovače k bednám vedly postupně kabely Audison092/20 s průřezem vodiče (měď/stříbro) 2,4 mm, dáleredakční Monster Cable Powerline 2, KrautWire ViperModel 2 a nakonec místní Weinberg Audio Purity ControlMKII (25 000 Kč/ metr + izolace, tedy 200 000 Kč zapár). Hrály reprosoustavy Canton Ergo 1200 DC (68 000korun) a Focal JM.lab Micro Utopia (164 000 Kč) zapůj-čené studiem EGO.

087_89_Autohifi_zesik 21.9.2004 14:53 Page 87

Druhý stupeň propojeníPo zapojení kvalitnějších signálových (Oehlbach)a linkových kabelů (Monster Cable Powerline 2) seposlech znatelně vylepšil. Grand Central – vyni-kající, současně ještě ostřeji definované, ovšem ni-koli za hranicí bolesti. Došlo k výraznému zhut-nění zvuku a rozšíření prostoru i dynamiky. Stejnýpokrok je znát také u jiných znovu poslouchanýchskladeb, např. chybějící podrobnosti dechu Dia-ny jsou částečně zpět. Vkládáme Kódo: Tataku(2001, Red Ink) a vychutnáváme vynikající, ostréi hutné a zároveň velmi prostorné hrátky s bubny.Blány mají potřebnou váhu, hutnost, občas ažmlaskavost. Líbí se nám výborně definovaný pro-stor a celková až monumentální mohutnost pro-jevu. Kódo nehrají jen v bednách Canton, ale v ce-

lém prostoru. Třípásmovky této hudbě vyhovujía bezedná dynamika zesilovače taktéž. Zkusmopřehrajeme Gustava Mahlera: Trauermarsch(1998, Denon Electronics) – zní výborně, vynik-ne především mikro i makro dynamika, přestomáme po chvilce poslechu dojem, že úkolů vy-plývajících z akusticky složité hudby je na tutokombinaci příliš mnoho. Některé tóny znějí ostře-

ji a syrověji, než mají. Pravděpodobně však jdeo vliv reprobeden. Stejnou ostrost, tentokrát kom-binovanou s přílišným důrazem na detaily (až naúkor celkového vyznění hudby), cítíme u DireStraits: Remastered (1996, Mercury).

Po záměně Cantonů za Utopie a po připojeníPythonů (signálové) a Viperů (linkové) se repro-dukce změnila na něco až neuvěřitelně věrného.

Ocitáme se přímo v nahrávacím studiu – hlasuani nástrojům nestojí v cestě žádné převodníkyči optika laseru. Hudebníky přímo vidíme za sklem.A tak kromě nádherného hlasu slyšíme i takovénuance a podrobnosti, jako to, jak se Dianě lepí ja-zyk na patro. Libujeme si nad drobnými „nepřes-nostmi“ kytarové hry. Kraťounké, ale maximálnědynamické, dokonale prokreslené škrtnutí o stru-ny nás přesvědčí, že jsme u toho. Dotýkaný kovmá váhu a jednotlivé drátky metliček na bicíchlze snad přímo přepočítat. Zapomínáme na časa posloucháme ve svatém vytržení, netušíce, žez tohoto stroje lze vyždímat ještě něco lepšího.

Po napojení tlustých Weinbergrů (stojí stejnějako zesilovač) se ocitáme přímo v nahrávací míst-nosti. Vnímaný prostor se rozšíří a v lokalizaci jed-notlivých nástrojů zpřesní. Diana se prezentovalaneuvěřitelně přirozeným hlasem a spoustou ažbiologických podrobností korunovaných precizněprokresleným okolím. Při vybrnkávání na špa-nělku zřetelně vnímáte dotyky polštářků prstů o struny, tím nemyslíme ono známé hvízdání postrunách, ale skutečně doteky. Piáno, basa, fan-tazie, paráda – jasně zřetelný prostor, jehož sou-částí se vlastně stáváme. Postupem doby zjišťu-jeme, že do této kombinace lze vložit jakékoli(dobře nahrané!) CD, a ucho je u vytržení. Upřím-ně řečeno připadá nám, že tohoto zvuku je doauta skoro škoda, snad vyjma rollse, bentleyea našeho opela.

Na vrcholku této audiofilní extáze se násilímvracíme k povinnostem a připojujeme výraznělevnější zdroj signálu, než je CD přehrávač Accu-phase – tj. autorádia. Po výměně signálovéhozdroje za sice velmi kvalitní, ale cenově dostupnáautorádia, byla změna zvuku směrem dolů po-

S T E R E O & V I D E O 1 0 | 2 0 0 488

N A V E N

1. Celkový pohled na Audison Thesis HV venti ze strany energetického připojení. Povšimněte si masivních chladicích žeber na boku a pětiventilátorů na skleněném víku.

2. K terminálům reprosoustav Micro Utopií vedoumasivní kabely Weinberg Audio Purity ControlMKII. Zcela na vrcholku stojanu vidíte plochoukonstrukci zesilovače.

3. Poslechová aparatura v nejvyšším složení, podzesilovačem vidíte CD přehrávač AccuphaseDP 75 a na zemi zdroj Audison Symbatt 100.

4. Celkový pohled na zesilovač bez skleněnéhovíka. Prostřední ventilátor chladí řídicí částa vhání vzduch do vnitřního prostoru směremvlevo. Ventilátory umístěné v rozích prohánějívzduch v samostatných chladících kanálechokolo zesilovacích tranzistorů.

5. „Noční“ pohled na jeden z audiofilních divů světa.

4

5

2

3

087_89_Autohifi_zesik 21.9.2004 14:53 Page 88

N A V E N

chopitelně znát. Přesto musíme konstatovat, ženás zvukový projev obou modelů velice příjemněpřekvapil. Vzhledem k ceně a konstrukci jsmeočekávali větší propad. Becker produkoval pre-cizně vykreslený, barevný zvuk ve středních a niž-ších partiích, výškám bychom tak půl decibelu při-dali a možná zaškemrali i o více prostoru. Zvuknám zněl až příliš kompaktně a s náznakem stís-něnosti. VDO CD 4403, o třetinu levnější než Bec-ker, nás udivilo vynikajícími výškami, frekvenční vy-rovnaností (možná kromě úplných okrajů pásma)a především prostorovou, výrazně vzdušnou a ji-skřivou reprodukcí. Ovšem za cenu mírného šumua pazvuků laseru během načítání disku.

Vzhledem k zachování minimální délky sig-nálových cest bychom se přimlouvali spíše zapřipojení CD měniče, který lze umístit v zavaza-dlovém prostoru hned vedle Venti. Volba těchsprávných komponentů je úkol velmi obtížný, kte-rý však už je mimo rámec tohoto profilu.

Jen na závěr se zmiňujeme o zapojení ve vozeRenault Clio, kde jsme HV Venti poslouchalis autorádiem Becker Monza na reproduktorechHertz HSK 165.3 a Audio Development AD 600R.Poslech to byl sice velmi příjemný, ale nemá vý-znam podrobněji ho popisovat, protože všechnykomponenty byly pod úrovní možností zesilovače.Ten je sice vybudil k vynikajícím výsledkům, ale ne-testujeme zde repráky, nýbrž zesík.

ZávěrAudison Thesis HV venti zůstane ve většině in-stalací, a to i kdybyste se hodně plácli přes kapsu,zcela jednoznačně a s převahou nejkvalitnějšímčlánkem jakéhokoli automobilového audiořetězce.Je až neuvěřitelné, co se zvukem dokáže odlišnépropojení, a to nejen v signálových, ale i u silo-vých kabelů. Proto si dejte zatraceně záležet navýběru ostatních komponentů i kabelů a součas-ně si ohlídejte pečlivou instalaci. Od toho se odvíjí,kolik procent z kvalit Venti využijete. Je zcela ne-zadržitelný v dynamice, rychlosti, vynikající v ažpedanticky precizní kresbě a rozmanitosti pečli-vě odstínované škály barev tónů. Vzniká tak vjemmimořádně živé reprodukce. Zcela zaslouženě do-stal ocenění letošní EISA a jistě se zařadí do síněslávy hned vedle takových legend, jako jsou bed-ny Nautilus nebo zesilovač Dali Detal Gravity.

Podle nás mu lze vytknout pouze dvě věci. Jed-na výtka nemá smysl, druhá ano. To, že ventilá-torky jsou poměrně hlasité, nemá smysl odsuzo-vat, ze zavazadlového prostoru vozu je rozhodněneuslyšíte, zvláště za jízdy. Upozorňujeme na nijen proto, abyste věděli, proč nelze Audison The-sis HV venti doporučit pro domácí provoz.

Jediné, co mu lze opravdu vyčítat, jsou (RELA-TIVNĚ) malé výstupní terminály, které neumožňujínapojení banánků – budete mít práci vměstnat semi čtyřmilimetrové kablíky. Konstrukce terminálů jesice výborná – jde o celoplošné, šroubem ovládanésvorky, ale raději bychom tu viděli obdobu repro-bednových terminálů, kam snadno nacpete opra-vdové macky nebo rozvíratelné banánky.

David a Václav Nývltovi

6.,7. Tudy proudí energie do zesilovače.8. Vstupní ovládací prvky (citlivost, zesílení,

vyvážení, a výběr vstupu), za nimi deskaelektronické výhybky bez omezujícíhomodulu. Za ní řídicí část koncových stupňů.

9. V popředí vidíte volič BIAS, za ním ochranuproti přetížení a část bezpečnostníhosignalizačního panelu.

10. Zdrojová část zesilovače.11. Signálové vstupy, výstupy a reproduktorové

šroubovací terminály (vlevo – +).

10

9

11

7

6 8

S T E R E O & V I D E O 1 0 | 2 0 0 4 89

TECHNICKÝ KOUTEKAudison Thesis HV venti je koncipován jako dvojitý monozesilovač ve třídě A. Oba kanály jsou zcela samostatné,a to včetně zdrojů, a jsou zrcadlově shodné od vstupu až po výstup. Třída A je nejkvalitnější varianta zesilovače,ovšem toto zapojení se stálým maximálním proudem po-třebuje velmi intenzivní chlazení. V zapojení Hi-Current je Venti schopen pracovat nejen s reproduktory o běžnéimpedanci čtyři ohmy, ale zvládne dokonce i pokles kedvěma či jednomu ohmu. Na čtyřech ohmech dává výkon2x 200 wattů. Po přepojení na režim Hi-Power nemá impe-dance klesnout pod doporučované čtyři ohmy, ale zatomáte k dispozici 400 wattů na kanál. Elektronika je rozdělena do několika samostatnýchcelků – předzesilovač, elektronická výhybka, koncovýzesilovač, kondenzátory, kontrolní jednotka a osvětlení.Celé konstrukci a montáži je věnována maximální péče.Povšimněte si například pájení do dutinek u zesilova-cích prvků. Koncové tranzistory Sanken patří mezi nej-lepší FET tranzistory s rychlým průběhem. Zdroj obsahu-je šest měničů napětí, velmi pečlivě odstíněných. Předzesilovač obsahuje vstupní a ovládací část, kde lzeregulovat citlivost zesilovače, zesílení, pravolevé vyváže-ní a výběr vstupu. K nastavení výhybky tentokrát nejsouurčeny otočné regulační prvky, jak bývá u autohifi ze-silovačů zvykem, ale výměnná deska s plošnými spojia možností odlišného propojení pootočením modulu. Při testování jsme ponechali instalovaný „bypass“propouštějící všechny frekvence. Koncový stupeň pracuje ve třídě A s transformovanýmnapětím z 12 na 150 voltů. Co všechno hlídá kontrolníjednotka, vidíte na obrázku 10, mimo jiné jde napříklado vnitřní teplotu a funkčnost ventilátorů. Venti má i svůjvlastní diagnostický systém. Předpokládané umístění v nejtmavším prostoru vozu pakpodmiňuje rozmístění vlastního osvětlení, které lze po-chopitelně vypnout. Uznejte však, že by to byl hřích.

impedance/výkon hi-current: 4 Ω/200 W, 2–1 W/650 W, mono 800 WHi-Power: 4 Ω/400 W, 2 Ω/800 W, mono 1600 W

vstupy 2výstupy 2zvukové korekce ekvalizační modulpříkon/Standby neuvedenrozměry (š x v x h) 8,5 x 28 x 51 mmhmotnost 15 kg

AU D I S O N T H E S I S H V V E N T I

087_89_Autohifi_zesik 21.9.2004 14:53 Page 89