Polohy nemocných

Definice

• Umístění těla člověka do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, abychom podpořili zotavení.

• Ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy.

Cíle

• Eliminace bolesti.• Prevence zhoršení ventilace plic.• Prevence deformit.• Prevence dekubitů.• Prevence kontraktur.• Prevence omezení rozsahu pohybu v kloubech.• Prevence hypotrofie, atrofie svalů.• Zlepšení oběhových funkcí.• Správný senzomotorický input.• Podpora rozpoznání a uvědomění si postižených tělesných

segmentů.• Omezení rizika poškození periferních nervů.

Pomůcky

• Polohovací lůžka, speciální matrace a podložky.

• Pomůcky všech tvarů a velikostí z molitanu a jiných speciálních hmot.

• Polohovací dlahy, desky, bedničky, sáčky s pískem, klíny, válce.

• Speciální pomůcky (nafukovací dlahy, dlahy z termoplastu, derotační boty…)

Obecné zásady polohování

• Poloha ve všech segmentech musí být pohodlná, nebolestivá.

• Při polohování kontrolujeme oblasti s náchylností k dekubitům (spina scapulae, os sacrum, spina iliaca anterior superior, oblast loktů a pat…).

• Pokud je pacient schopen polohu měnit sám, pak mu při její změně pouze dopomáháme a zajistíme ji pak pomůckami.

• Pokud pacient není schopen měnit polohu, provádíme její změny pasivně.

• Změny provádíme přes den nejdéle po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách, v případě potřeby i mnohem dříve – bolest, poruchy čití apod.

• Zvolenou polohu opakovaně kontrolujeme a dle potřeby opravujeme nebo měníme.

• Pokud není pacient v bezvědomí, vyžadujeme jeho aktivní spolupráci.

• Pokud je v bezvědomí, přesto na něj mluvíme a „komentujeme“ daný proces.

• Pokud má pacient mobilní HK, snažíme se polohovat tak, aby se mohl sám obsloužit.

Druhy poloh

• Polohy léčebně preventivní

• Polohy vyšetřovací

• Polohování jednotlivých částí těla – k úpravě polohy používáme polštáře, klíny, sáčky s pískem apod.

Poloha nemocného je dána jeho celkovým stavem a onemocněním

• Aktivní poloha

a) Přirozenou – polohu zaujímá nemocný sám, je mu příjemná, může ji kdykoli změnit

b) Vynucenou – nezměněnou polohu zaujímá nemocný často velmi dlouho a urputně např. z důvodu bolesti, lepšího dýchání. Pro některá onemocnění jsou vynucené polohy charakteristické.

• Pasivní polohu- je li klient velmi slabý, případně v bezvědomí, není tak schopen svou polohu ovládat vůlí, negativně ji ovládají gravitační vlivy. Každého takového nemocného, musíme polohovat.

Vyšetřovací polohy

• Poloha v lehu na zádech s pokrčenými dolními končetinami (dorzální)Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, hrudníku, plic, prsů, srdce, břicha, dolních končetin, vitálních funkcí, vagíny. Hůře ji snášejí nemocní s kardiopulmonálními problémy.

• Poloha v lehu na zádech s nataženými dolními končetinami (horizontální):Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, přední části hrudníku, prsů, srdce, dolních končetin. Není vhodné vyšetření břicha.

• Poloha v sedě: Vyšetření: hlavy, krku, zadní a přední části hrudníku, plic, prsů, horních končetin, vitálních funkcí, dolních končetin, reflexů. U starších a zesláblých nemocných je potřeba zajistit oporu.

• Gynekologická poloha:Vyšetření: genitálií, reprodukčních orgánů, konečníku. Obtížná pro starší nemocné.

• Kolenoprsní poloha (genupektorální):

Vyšetření: konečníku. Obtížná pro nemocné s respiračními obtížemi

• Poloha v leže na břiše (pronační):Vyšetření: zadní části hrudníku, zad. Nepříjemná pro osoby s kardiovaskulárním onemocněním.

Léčebné polohy

• Fowlerova poloha: je poloha v polosedě na posteli, při které má nemocný hlavu a trup zvednutý do úhle 45 – 90°. Kolena mohou, ale nemusí být pokrčená.

• a) semi – Fowlerova poloha (nízká): hlava a trup jsou zvednuté do úhle 15 – 45°

• b) vysoká Fowlerova poloha: hlava a trup jsou zvednuté do úhle 90°

 

• Použití: pro klienty s dýchacími obtížemi, s onemocněním srdce, pro čtení, sledování televize.

• Pomůcka: pro fixaci polohy používáme tzv. trochanterovou rolku (svinutý kus látky) nebo sáčky s pískem vhodně obalené látkou.

• Chyba sestry: klient má příliš mnoho podložená záda, což může mít za následek vznik kontraktur na krku nebo celkově špatné držení těla.

Ortopnoická poloha

• je modifikací vysoké Fowlerovy polohy. Nemocný sedí na lůžku nebo na jeho okraji, se spuštěnými nohami, ruce má o široké bázi opřené o jídelní stolek. Někteří jedinci nemohou zůstat v klidu v sedě a raději stojí v mírném předklonu.

• Použití: ulehčení dýchání maximální expanzí hrudníku, velmi vhodná pro nemocné s expiračními problémy.

 

Poloha na zádech

– dorzální: nemocný má mít hlavu a ramena mírně podložená polštářem.

– supinační: nemocný leží na zádech bez podložení hlavy a ramen

• Použití: s mírně pokrčenými dolními končetinami často leží lidé s onemocněním břicha.

Poloha na břiše (pronační): nemocný leží na břiše s hlavou otočenou na jednu stranu

• Použití: prevence kontraktur dolních končetin, vhodná pro klienty po chirurgických výkonech v oblasti úst a hrdla, často ji zaujímají lidé v akutní fázi vředové choroby žaludku nebo duodena.

• Nevýhoda: velké působení gravitace hlavně na krční a lumbální část páteře, tudíž není vhodná pro nemocné s obtížemi v těchto krajinách zad, dále pak pro nemocné s chorobami srdce a s dechovými obtížemi, kteří mohou pociťovat dechovou tíseň.

Poloha na boku (laterální): pokud nemocný v této poloze vysune a pokrčí koleno, vznikne trojúhelníkovitá báze s

větší stabilitou.

• Použití: pro odpočinek a spánek, uvolnění tlaku v kříži, na patách. Typická je pro nemocné se suchým zánětem pohrudnice. Klient leží na postižené straně – omezuje tak dýchací pohyby, čímž tlumí přirozeně bolest.

Simsova poloha (semipronační, stabilizační)

• nemocný leží na boku tak, že spodní horní končetina je umístněná za klientem, horní je ohnutá v rameni a lokti. Obě dolní končetiny jsou ohnuté. Vrchní dolní končetina je v porovnání s druhou více ohnutá a předsunutá.

• Použití: příležitostně se může využít u klientů v bezvědomí, u paraplegiků, hemiplegiků, při podávání klyzma.

• Nápadný nepokoj, hledání stále nové polohy: se vyskytuje u nemocných s kolikovitou bolestí. Žádná poloha nepřináší úlevu.

• Opistotonus: nemocný leží na zádech nebo na boku, hlavu má zvrácenou dozadu, záda jsou obloukovitě prohnutá (nemocný vypadá „jako prohnutý luk“). Vyskytuje se u onemocnění tetanem nebo u zánětu mozkových blan.

Pohybová aktivita na lůžku

• Cílem manipulace:

• je dosažení normálních pohybových projevů

• Udržení pasivní a aktivní kloubní pohyblivosti

• Optimální rozložení svalového napětí

Provádíme a učíme nemocného

• Posouvání

• Otáčení ze zad na bok

• Posazování, sed

• Vstávání

• Stoj

• Chůze

V rámci vertikalizačního procesu znovuobnovujeme a podporujeme:

• Kloubní pohyblivost• Normální rozložení posturálního svalového napětí• Normální plynulý ekonomický pohyb, který nezatěžuje nemocného• Normální senzomotorické vjemy ( symetrie, zatížení, relaxace…)• Vlastní orientaci o tělesném schématu a zacházení s ním• Svalovou sílu• Vytrvalost• Celkovou tělesnou kondici• Normalizaci krevního oběhu

K polohování pacienta na lůžku využíváme:

• Podložku

• Speciální vak z klouzavého materiálu

• Popruhy

• Skluzovou desku

• Zvedáky

Otáčení pacienta na lůžku:

• Před jakoukoliv změnou polohy zhodnotit stav pacienta• Upravit si výšku lůžka• Odstranit pomůcky z lůžka• Zajistit pacienta proti pádu• Otáčíme směrem k sobě• Lépe pracovat ve dvou osobách• Vhodné vložit polštář mezi kolena• Nejdříve posunout k opačné straně a pak otočit

Posouvání pacienta v lůžku:

• pomocí podložky tzv. polohovačky

• pomocí hrazdy

• podporujeme přirozené pohyby pacienta

Vertikalizace nemocného:

• Přes bok

• Posadit – vyčkat

• Upravit výšku lůžka

• Protiskluzová obuv

• Umožnit pacientovi se zapřít o naši nohu a koleno

• Lze využít pásek, zvedák..

KOLÁŘ, P. REHABILITACE V KLINICKÉ PRAXI. 1. VYDÁNÍ. PRAHA : GALÉN, 2010. 713 S. ISBN 978-80-7262-657-1.ŠAMÁNKOVÁ, MARIE, ET AL. ZÁKLADY OŠETŘOVATELSTVÍ. 1. VYDÁNÍ. PRAHA : KAROLINUM, 2006. 353 S. ISBN 80-246-1091-4.