Eurípidés

T R Ó J A N K Y

Překlad Eva Stehlíková

Osoby:

Poseidón

Athéna

Hekabé

Kassandra

Andromaché

Helené

Talthybios

Meneláos

Chór zajatých trójanek

1. výstup

Poseidón

Jsem Poseidón, bůh mořských hlubin.

Opustil jsem sláň Egejského moře,

kde v tanci víří krásné nohy vil.

Mám tuhle zemi rád už od těch dob,

co jsme tu spolu s Apollónem zbudovali město

a obehnali je vysokou zdí z kamene.

Teď z Tróje stoupá dým. To zbraně Řeků

srovnávají zase město se zemí.

Posvátné háje zejí prázdnotou

a po schodech svatostánků stéká krev.

Je mrtev Priamos. Tam ho podřezali -

u oltáře nejvyššího z bohů,

který má jméno Zeus Ochránce.

Všichni trójští muži jsou mrtvi. Do jednoho.

Athéna

Teď Řekové svážejí ke svým lodím kořist,

ten proslulý trójský zlatý poklad,

a čekají už jen na příznivý vítr,

aby vyrazili vstříc svým ženám a dětem,

které neviděli deset dlouhých let.

Poseidón

I já jsem poražen. Nepřítelkyně Tróje,

Héra a Pallas Athéna, mne přemohly.

Opouštím svoje město i svůj chrám.

Když promění se město v strašnou poušť,

utrpí taky bohové - lid už je nechce ctít.

Od vln Skamandu zní nářek Trójanek.

Čekají, až los je novým pánům přidělí.

Mezi nimi je i spartská Helené -

poprávu stojí mezi zajatkyněmi.

A chcete-li vidět nešťastnici,

tady je: Hekabé, choť krále Priama.

Leží tu před stanem a prolévá

přehořké slzy nad svým hořkým osudem.

A to ještě neví, že Polyxena, její dcera,

byla zabita u hrobu Achilleova

a panenské Kassandry, kterou Apollón zbavil služby,

se Agamemnón hanebně zmocnil násilím,

a nedbal na bohy a nedbal na zbožnost.

Buď sbohem město, pyšný hrade z kamene.

Býval jsi kdysi šťastný a stál bys dál

pevně ve svých základech nebýt Diovy dcery.

Athéno! Ty jsi mou Tróju zahubila.

Athéna

Smím odložit svůj starý hněv a oslovit tě,

mocný bože ctěný bohy, Poseidóne,

který jsi rodem nejbližší mému otci Diovi?

Poseidón

Jistěže smíš, má paní. Styk s příbuznými

je pro mne vždycky potěšením, Athéno.

Athéna

Těší mne, že jsi tak smířlivý, můj pane.

Mám námět, který by nás oba mohl zajímat.

Poseidón

Neseš snad zprávy od svého otce, od Dia,

nebo od někoho jiného z Olympanů?

Athéna

Přišla jsem kvůli městu, jehož prach šlapeme.

Přišla jsem za tebou, chci být s tebou zajedno.

Poseidón

Teď Tróju lituješ? Když změnila se v suť?

Athéna

Tak pojďme, vraťme se tam spolu zpět.

Chtěl bys mi pomoci uskutečnit můj záměr?

Poseidón

Pomoci? Proč ne. Tvůj úmysl ale nechápu.

Přišla jsi kvůli Řekům nebo kvůli Trójanům?

Athéna

Chci potěšit Trójany, které jsem mívala v zášti,

a řeckému vojsku chci ztrpčit návrat domů.

Poseidón

Hned miluješ, hned nenávidíš. Proč přeháníš cit

tak nerozumně, Athéno, bohyně rozumu?

Athéna

Byla jsem potupena - já i můj chrám. To nevíš?

Poseidón

V tvém chrámu znásilnili Apollónovu kněžku.

Athéna

A nikdo z Řeků nebyl za to potrestán.

Poseidón

Dobyvatelé dobyli Tróji s tvojí pomocí.

Athéna

Teď je chci za to potrestat já - když mi pomůžeš.

Poseidón

V tom ti pomohu rád. Co jim chceš udělat?

Athéna

Chci jejich návrat domů změnit v nenávratno.

Zeus mi slíbil, že je deštěm zaleje,

až poplují od Tróje zpátky k domovu,

že z temných mračen spustí hrozný příval krup

a svoje burácivé větry rozpoutá.

Mně půjčí svazek svých ohnivých blesků,

abych je mohla bít a zapálit jim lodě.

Pak se dej do díla ty a zpěň Egejské moře

příbojem vln. Ať běsní mořská pláň.

Eubojský záliv naplň mrtvolami,

aby se Řekové pro příště naučili ctít

mé chrámy a sklánět se před ostatními bohy.

Poseidón

Tak se stane. Není třeba dlouhých řečí,

jsem ke všemu ochoten. Vzbouřím Egejské moře.

Ať břehy dalekých ostrovů se pokryjí

hromadami mrtvých lidských těl.

Vyprav se na Olymp a z ruky otcovy

vezmi si svazek jeho mocných blesků a počkej,

až řecké vojsko napne plachty svých lodí.

Jaký jsi blázen, lidský tvore! Jsi schopen

pustošit chrámy svých bohů, svá města i hroby

svých zemřelých. Pak stejně nakonec zahyneš

2. výstup

Hekabé

Zvedni ze země hlavu,

ubohá, napřim svou šíji.

S Trójou je konec a my

už nejsme trójskými králi.

Musíš tu změnu snášet.

Lodičku svého života

nežeň proti proudu.

Pluj po vlnách úžinou,

kterou ti určil osud.

Ach, běda běd.

Proč bych neměla naříkat?

Zhynula vlast, mé děti, můj muž.

Mé bohatství zděděné po předcích,

tys tedy nebylo k ničemu!

Pročpak bych měla mlčet,

pročpak bych měla mluvit?

K čemu je pláč?

Drsný osud mi ustlal

na tvrdém loži, ležím tu,

ubohá, na kamení.

Bolí mne hlava, mé skráně,

bolí mne žebra. Toužím se

narovnat, otočit na záda,

trochu si pohovět, vyzpívat

do taktu slz svůj veliký žal.

Nesmíme nad krutým osudem

tancem si v zoufalství ulevit,

jen v písních zbývá nám lkát.

Přehbité koráby

s přístavy za zády

pluly jste po mořích

na plachtách napjatých.

Bubny a píšťaly

vítězně zazněly,

když jste k nám dopluly

a kotvy spustily.

Měly jste nalodit,

do vlasti zpátky vzít

nestoudnou Helenu,

mých strastí příčinu.

Pro ni mne zhyzdili,

vlasy mi ustřihli,

a teď mne ubohou

do Řecka odvezou.

Můj život zničila,

muže mi zabila.

Priamos, mocný král,

synů měl padesát...

Chór

Anténór, velký rek

a jeho synů pět...

Pandaros statečný

a jeho tři syni..

Sarpedón plný sil,

Amfios bez viny,

který měl tři syny.

Hekabé

Řekové s vesly v rukou

hrnou se ke svým lodím.

Chór

Běda mi, co chtějí udělat?

Chtějí nás taky pobít

nebo nás chtějí nalodit,

odvést nás z naší vlasti?

Řekové napjali ráhnoví,

k návratu domů se chystají.

Hekabé

Jenom sem nevoďte Kassandru é,é

šílenou, od Řeků znectěnou,

nechtějte ke všem mým strastem

přidávat ještě další žal.

Je s tebou konec, Trójo, ió,ió

nešťastná Trójo a nešťastní vy,

kteří ji musíte opustit,

živí nebo mrtví.

Chór

Přišel už řecký hlasatel?

Kam půjdu do otroctví?

Hekabé

Já ubohá stařena, fuí,fuí

nejsem už k ničemu,

jsem už jen mátoha,

živoucí mrtvola.

Komu kde budu otročit ai,ai

u kterých dveří postávat,

čí děti chovat v náručí?

Já bývala trójskou královnou!

Chór

Už nikdy nebudu

točit se u stavu

a člunkem osnovu

prohazovat.

Už nikdy nespatřím

tvářičky dětí svých

a jejich šťastný smích

neuslyším.

Teď budu napořád

černou noc proklínat,

kdy budu prvně spát

s řeckým mužem.

S amforou pak budu

chodívat pro vodu

z posvátných pramenů

jako služka.

Kéž by mi osud přál,

do Athén mě zavál,

dobrému pánu dal

do otroctví.

Když se to nezdaří,

ať žiju do stáří

v úrodném údolí

pod Olympem.

Anebo pod Etnou,

pod horou nádhernou,

květy obsypanou

v Itálii.

Nebo snad na jihu

u řeky Krathidu,

kde se i otrokům

dobře žije.

Jenom bych nechtěla

tam, kde je Helena,

v Spartě bych potkala

Meneláa...

Od Řeků spěchá sem

hlasatel s novou zprávou.

Co nám nese? Co nám řekne?

Už jsme se stali otroky?

3. výstup

Talthybios

Znáš mne už dlouho, Hekabé. Často jsem chodíval

do Tróje jako posel řeckého vojska.

Jsem Talthybios a přináším ti novou zprávu.

Hekabé

Z toho mám právě, Trójanky, strach.

Talthybios

Už bylo konečně rozhodnuto. Toho ses bála?

Hekabé

Pověz, komu jsme připadly,

kdo z nás má příznivý los?

Pověz, kdo z vůdců si odvede

Kassandru, mou dceru ubohou?

Talthybios

Kassandru si vybral sám vůdce Agamemnón.

Hekabé

Bude z ní služka v Mykénách. ió,ió,moi,moi

Talthybios

Ne, Agamemnón si ji chce tajně vzít za ženu.

Hekabé

Chce si vzít za ženu Kassandru,

pannu, kterou si vyvolil

Apollón zlatavých kadeří

za kněžku svého chrámu?

Talthybios

Kněžka a panenská! To je teprve důvod k vášni.

Hekabé

Dcero moje nešťastná oi moi egó

Tak tedy pojď

Svůj vínek shoď

Stužky nech vlát

Svlékni svůj šat

Talthybios

Copak to není štěstí sdílet lože s králem?

Hekabé

Co bude s mojí nejmladší pú moi

kterou jste ode mne odervali?

Talthybios

Myslíš Polyxenu? Na kterou se ptáš?

Hekabé

Na ni se ptám. Komu ji přiřkl los?

Talthybios

Rozhodlo se, že poslouží hrobu Achilleovu.

Hekabé

Dcero má nešťastná oi moi egó

Služkou máš být

Už nechci žít

Co dělat má

Ta nebohá?

Talthybios

Popřej své dceři štěstí, má se dobře.

Hekabé

Co tvá řeč znamená? Zří boží svit?

Talthybios

Má šťastný úděl - je zbavena všeho trápení.

Hekabé

Co Andromaché, manželka Hektora,

který býval strašný v boji?

Talthybios

Tu si vybral - mezi všemi - sám Achilleův syn.

Hekabé

Mám hlavu šedivou a napadám

na hůl jak na svou třetí nohu.

Ve kterém domě budu služkou já?

Talthybios

Tebe za služku dostane Odysseus, Král Ithaky.

Hekabé

Bij o zem ostříhanou hlavou o zem bij é,é

Tvář nehty si rozedři zohyzdi nehty si tvář

Mám tomu úskočnému ió moi,moi

muži otročit?

Ten neví, co je zákon

a neví, co je cit.

Má jazyk zmijí,

zná každou lest,

přátelství obrací ve svár,

bezprávím nazve čest.

To je můj konec.

Smíte mne oplakat.

Nic strašnějšího

nemohlo se mi stát.

Chór

Svůj osud už, paní, znáš. Co bude se mnou?

Ke komu z Řeků půjdu do otroctví?

Talthybios

Jděte, co nejrychleji přiveďte Kassandru,

abych ji mohl odevzdat vojevůdci.

4. výstup

Talthybios

Co je to za oheň? Co to děláte, Trójanky?

Chcete si podpálit stany nebo snad ze strachu,

že vás odvedou, chcete se samy upálit?

Kdo poznal, co je svoboda, těžko snáší porobu.

Přestaňte, Trójanky, okamžitě přestaňte!

Ještě by mne obvinili, že jsem vám chtěl

pomoci a tím poškodil řecké vojsko.

Hekabé

To není oheň, to je Kassandra, má dcera.

Kassandra

Vysoko plá pochodeň má

a její svit bohy chce ctít.

Ó Hyméne pane můj

ó Hyméne iú iú

Šťasten je král šťastná jsem já

budu s ním spát vždyť se mám vdát

Ó Hyméne pane můj

ó Hyméne iú iú

Matko má milená urážíš Hyména

Déšť tvých slz skrápí hrob Priamův

A tvůj křik bije v zeď paláců

Samotná musím se přichystat ke svatbě

Zář plane Hyméne

k poctě tvé

jak káže zvyk

Vavřínů stín pad na můj klín

a kněžka tvá už poslouchá

Ó Hyméne pane můj

ó Hyméne iú iú

Vysoko skoč v kole se toč

jako tenkrát když otec byl mlád.

Ó Hyméne pane můj

ó Hyméne iú iú

Matko má milená oslavuj Hyména

Jeden krok ještě skok ruku v bok

Pozvedej otáčej dej se v rej

Vesele výskejme Hyména vzývejme

Vy taky Trójanky

pojďte sem

jak káže zvyk

iú iú iú

Talthybios

Zadrž svou dceru, královno, je šílená.

Mohla by takhle tančit až k řeckým vojákům.

Hekabé

Dej sem to světlo! Nesmíš mávat pochodní, mé dítě.

Jsi stále stejná, osud tě k rozumu nepřivedl.

Oplaťte, Trójanky, pláčem tu její svatební píseň.

Kassandra

Matko, ozdob mi hlavu věncem jak vítězi

a raduj se z mého sňatku s argejským kálem.

Vyprav mne k němu a vyžeň mne třeba násilím,

kdybych snad nechtěla. Vždyť je-li Apollón nad námi,

pak král Agamemnón, ten slavný vůdce Řeků,

pro svůj sňatek se mnou bude truchlit víc,

než truchlil pro nešťastný sňatek Helenin.

To já ho zabiju, to já vyvrátím jeho dům

a způsobím, že vymře celý jeho rod.

Pomstím své bratry a pomstím svého otce.

Ani slova o sekyře, která protne šíji,

jeho šíji, moji šíji, moji - dost, už dost...

Trójanky, poslouchejte! Chci vám ukázat,

oč jsme šťastnější než naši nepřátelé.

Řekové utrpěli tisíc ztrát

pro jedno milostné vzplanutí, pro pouhou ženu,

pro Helenu, která se dala ochotně

a ráda unést. Sám moudrý Agamemnón,

to nejmilejší, co měl, svůj nejvzácnější skvost,

svou radost jedinou zahubil. Obětoval

svou dceru jako dobytče na oltář kvůli ní.

Talthybios

Kdyby tvou mysl nezatemnil Apollón,

beztrestně by ti tahle řeč neprošla,

takhle by ses nikdy neodvážila

vyprovázet řecké vojevůdce ze země.

Kassandra

Řekové přitáhli sem k břehům Skamandru

a tady umírali - a ne snad proto,

že by museli bránit svá města s hradbami,

svou zemi, kterou jim bral nepřítel.

Ti, kdo se vydali honit jednu cizoložnici,

ti, kdo padli v tomto boji pro nic za nic,

už nikdy nespatřili své děti,

těm neoblékly rubáš ruce jejich žen.

Spí v cizí zemi. Těm v Řecku nebylo o nic líp:

zem plná osiřelých žen, vdov bez dětí,

které zbytečně, marně vychovaly.

Nebylo nikoho, kdo by jim vystrojil pohřeb

a smáčel slzami čerstvě nasypaný rov,

a tak mizeli jedni jak druzí v zapomenutí,

Trójané zatím umírali za svou vlast

- už tím si vydobyli nehynoucí slávu.

Kdo z našich v boji padl, toho přátelé

donesli domů a ruce jeho drahých

mu vystrojili pohřeb se všemi obřady.

V objetí rodné země, ve své vlasti

spí naši mrtví. Ti, kdo nepodlehli v bitvách,

pokaždé vraceli se z boje ke svým ženám,

po celé dny se radovali se svými dětmi.

Takovou radost Řekům osud nepopřál.

A co se týče Hektora - je, pravda, mrtev,

zahynul jako hrdina a že je znám

teď všude jako slavný rek, to způsobili

Řekové. Vždyť nebýt války, kdo by o něm věděl?

A Paris? Kdyby se neoženil s dcerou

samotného Dia, měl by jistě ženu,

o které by se dalo leda pomlčet.

Ten, kdo má rozum, vždycky se válce vyhýbá.

Když už k ní dojde, zaslouží čestný věnec

kdo statečně položí život za svou vlast.

Zbabělá smrt je hanbou za každých okolností.

A proto matko má milená

neplač nad otčinou,

nežaluj nade mnou,

pomstím se za všechny

vrahům své rodiny,

vždyť já tím sňatkem svým

všechny je zahubím.

Chór

Jak sladce se směješ strastem své vlasti.

Zpíváš píseň, která se ztěží vyplní.

Talthybios

Ať vítr odnese všechno, cos tu povídala,

nemáš rozum v pořádku. Tak pojď se mnou k lodím,

krásná nevěsto mého vůdce! A ty jdi,

až Odysseus zavolá. Budeš sloužit

u moudré ženy - tak aspoň o jeho manželce

mluví všichni, co přišli do Tróje.

Kassandra

Jsi sluha, jak se patří. Všichni hlasatelé

jsou jenom sluhové obcí a tyranů

a vždycky jsou všem lidem odporní.

Tak ty si myslíš, že má matka někdy vstoupí

pod střechu Odysseova paláce na Ithace?

Zač by stál Apollón, kdyby neplatila

jeho slova. Řekl, že moje matka zemře zde.

Nebudu ti to vyčítat. A Odysseus?

Chudák. Ten netuší, jaký osud ho čeká.

Všechny mé strasti, všechen žal Trójanů

bude se mu jednou zdát jak peříčko.

Deset let života zmrhal a deset dalších zmaří,

než se vrátí domů - jako žebrák a sám.

V úžině mezi skalami číhá Charybda,

na horách Kyklops - lidožrout, pak Kirké,

ligurská čarodějka, co dělá z lidí vepře,

na moři ztroskotá loď...lotosu plod... Héliův skot....

mrtvého masa bučení bude mu bušit v sluch...

živý podsvětí navštíví,

z moře se vynoří,

na rodném prahu

číhá už smečka vrahů...

Nač tu vyprávím o trampotách Odysseových?

Tak pojď. Já se chci vdát co nejdřív - do podsvětí.

Byl jsi hrdý na své činy

náčelníku řeckých vojsk.

Byly mizerné a osud

mizerný tě čeká teď.

Jas dne tvé oči neuvidí.

Zahrabou tě za noci

a mé nahé tělo bílé

do rokliny pohodí,

do bystřiny, která proudí

kolem hrobu ženicha,

kněžku boha Apollóna

dají zvěři napospas.

Zůstala jsem čistou pannou,

teď se musím rozloučit.

Opouštím svůj zlatý stánek,

který byl mou radostí.

Buďte sbohem, zlaté vínky,

s větrem leťte o závod,

s čela snímám vás a vracím

svému Apollónovi,

nejdražšímu ze všech bohů,

pánu věšteb tajemných.

Kdepak kotví koráb vůdce,

na který mám nastoupit?

Čekáš na příznivý vítr

toužebně a netušíš,

že si odtud domů vezeš

na svých plachtách příští smrt.

Talthybios

Ať vítr odnese všechno,

co tu povídala. Nemá rozum v pořádku.

Kassandra

Sbohem buď, má matko milá,

zadrž slzy, neplač už,

rodná otčino buď sbohem -

nashledanou otče můj,

nashledanou bratři drazí,

v podsvětí se sejdeme.

Brzy mne tam uvítáte,

přijdu k mrtvým vítězně:

vaše vrahy sňatkem svým

zahubím, zahubím...

Chór

Jednoho rána Řek zmizel v dál,

před trójskou branou divný kůň stál.

Měl zlatou uzdu, ohromný byl,

v dřevěných útrobách třesk zbraní skryl.

Na trójské hradby vyběhl lid,

utichly boje, všude byl klid:

Dopravte sochu v Athénin chrám.

je konec trampotám, mír přišel k nám.

Kdopak by nevyšel v takový den,

mladí i staří běželi ven.

Přijali s písní danajský dar,

do Tróje slepě vtáhli svůj zmar.

Celičký národ k bráně se hnal,

aby svou zkázu na oltář dal

Athéně panně, bohyni lsti,

kterou tu v Tróji všechen lid ctí.

Přivlekli koně na lanech pak

do chrámu zhouby jak chmurný vrak.

Při práci soumrakem zvuk fléten zněl,

všichni jsme tančili, chór panen pěl.

Té noci v Tróji nikdo nespal,

černý svit ohňů v příbytcích plál.

Já taky tančila kolem chrámu,

tancem jsem slavila svatou pannu.

Náhle se k nebi strašný křik vznes,

byl to křik vražedných, Trójou šel děs.

Vystoupil z koně vojáků šik

a městem zazněl válečný ryk.

I malá robátka začla se bát,

ručky se chytaly za matčin šat.

Oltáře bohů zbarvila krev,

nad těly Trójanů zněl vítězný zpěv.

Bylo to tvé dílo, bohyně lsti,

tvou temnou svatyni Trójanky ctí -

své manželské štěstí nesou si teď

s krví svých mužů za oběť.

Talthybios

Strážkyně staré Hekaby, copak nevidíte,

že vaše paní bez hlesu klesla na zem?

Zvedněte stařenu. Chcete ji snad nechat ležet?

Jste nedbalé služky. Pomozte jí vstát.

5. výstup

Hekabé

Nechte mne ležet, dívky. Tím se nic nezmění.

Vždyť to, čím trpím, co jsem už vytrpěla,

čím budu trpět, mne znovu srazí k zemi.

Můj manžel Priamos byl trójským králem.

Porodila jsem mu skvělé potomstvo,

bylo jich mnoho a z Trójanů byli nejlepší.

Žádná Trójanka, žádná Řekyně, žádná barbarka

se nemůže pochlubit takovými dětmi.

A přece jsem na své vlastní oči musela

vidět, jak padli pod kopím řeckých vojsk,

jak klesl u oltáře v domě Priamos,

a moje dcery vyrvali mi z náručí.

Vychovávala jsem je pro vzácné ženichy

a vychovala jsem je pro jiné...

Nemám naději, že se ještě uvidíme.

Vrchol mých útrap přijde na konec:

já, stará žena, mám jít Řekům otročit,

budu mít službu u bran paláce,

mým ložem bude teď holá zem, tam budu léhat

- cáry kůže přikryté cáry hadrů -

já, Hektorova matka, já, trójská královna!

Bohové. Špatných spojenců se dovolávám.

Jsme všichni prostě zvyklí volat bohy,

když někoho z nás potká velké neštěstí.

Tolik synů jsem zrodila, tolik dcer,

a nikdo mi teď nemůže přijít na pomoc.

Jakou mi dáte naději? Proč mne zdviháte?

Veďte mé nohy - kdysi vznešeně chodily Trójou,

teď budou sloužit služce - veďte mé nohy

ke skále, z které bych skočila. Chci zemřít.

Nikoho nemějte za šťastného, dokud je živ.

7. výstup

Hekabé Andromaché

ó moi! Proč lkáš, proč naříkáš

ai ai! nad svojí bolestí

ó Zeú! nad svým neštěstím?

Děti mé Byli jsme, už nejsme.

Hekabé

Je konec blaženosti, je konec Tróje.

Andromaché Hekabé

ubohé! Pryč jsou mé děti

šlechetné! čekají na nás dny

nešťastné! Město mé

v plamenech nad tebou lkám a naříkám

Andromaché

Navrať se ke mně, muži můj -

Hekabé

Hektora marně voláš, ubohá.

Můj syn je v podsvětí stín.

Andromaché

- po boku svojí choti stůj.

Hekabé

Nejstarší z trójského rodu,

pane mých statečných dětí,

Priame Řeky potupený,

odveď mne do podsvětí.

Chór

Hekabé, pohleď na Andromachu.

Jak se k ní tulí Astyanax, Hektorův syn.

Hekabé

Bozi nám nepřejí. U nohou bohyně Athény

vrší se krvavé mrtvoly - na pospas supům

a nešťastná Trója teď stoupá pod jařmo otroků.

Andromaché

Tak nám bohové ukazují svoji moc:

nuly pozvedají k výšinám a nelítostně

hubí vše, co se jim zdá příliš velké.

Hekabé

Mé strasti nelze změřit, ani spočítat,

Má Kassandro, tvé kněžství spojilo tě s bohy

a jaký osud stihl tvé posvátné pannenství.

A ty, kde teď jsi ty, má nešťastná Polyxeno?

Andromaché

Tvá Polyxena...

Hekabé

Co musím vytrpět kvůli sňatku jedné ženy!

Andromaché

Tvá Polyxena...

Hekabé

Co jsem zažila a ještě musím zažít!

Andromaché

Tvá Polyxena zahynula.

Dali ji darem bezduché mrtvole,

podřízli ji u Achilleova hrobu.

Když jsem ji uviděla, zaplakala jsem

a přikryla jsem její tělo šatem.

Hekabé

Ó běda, posloužilas jak oběť bezbožná,

ó třikrát běda, jak jsi bídně zahynula.

Andromaché

Zahynula tak, jak zahynula a její smrt

je pro ni lepší úděl nežli pro mne žít.

Hekabé

Žít a nežít, mé dítě, to jsou dvě věci. Smrt

je pouhé nic. Dokud jsme živí, zbývá naděje.

Andromaché

Umřít je stejné jako nenarodit se

a já chci radši umřít, nežli živořit.

Vždyť mrtví neznají zlo a necítí bolest.

Pod střechou Hektorova paláce

chovala jsem se jak sluší moudré ženě:

měla jsem pro něj vždycky pohled vlídný

a jazyk mlčenlivý - a dobře věděla,

kdy zvítězit a kdy mu dopřát vítězství.

Ta pověst došla k Řekům a to mne zničilo.

Když mne zajali, sám Achilleův syn

si usmyslil, že si mne vezme za ženu

- syn vraha mého muže bude teď mým pánem!

Když Hektorovu drahou hlavu odstrčím

a otevřu své srdce novému manželovi,

proti mrtvému se proviním. Když lásku

mrtvému uchovám, pak jenom nenávist

si vysloužím u svých nových pánů.

Jedna noc prý stačí odpor ženy zlomit.

Já nenávidím ženy, které umí zapomenout

a vzplanou láskou v novém manželství.

Vždyť i ten kůň, když odtrhnou ho od kobylky,

se kterou táhl, jen těžko snáší jiné jho

- a to je zvíře, které myslit neumí,

nezná řeč a je snad nižší tvor než člověk.

Hektore milý, tys byl mojí záštitou:

byls mocný rodem, bohatstvím i moudrostí

a mužností - byls můj první muž,

panenskou jsi mne přivedl z domu mého otce.

Jsi mrtev a já pouhá zajatkyně

odvážená do Řecka do otroctví.

Tak ty si myslíš, že můj osud není horší

než záhuba Polyxeny, nad kterou naříkáš?

Doufat je sladké a každý se drží naděje.

Pro mne už žádná není. Nechci si lhát,

že by se na mne mohlo ještě usmát štěstí.

Chór

Máš stejně těžký osud jako já. Když pláčeš,

připomínáš mi moje vlastní utrpení.

Hekabé

Zatím jsem nikdy nevstoupila na loď,

ale znám to z obrazů a vyprávění.

Když rozpoutá se malá bouřka, plavci

jsou připraveni zachránit se z nebezpečí.

Jeden je u kormidla, druhý hlídá plachty

a třetí brání vodě vniknout do loďi.

Když ale rozzuří se prudká bouře,

vzdají se plavci osudu a mořským vlnám.

Tak je to se mnou: strastí bylo víc než dost,

já oněměla a nechala všech nářků -

srazil mne příval běd rozpoutaný bohy.

Hektora ponech jeho osudu, mé dítě,

nic už ho nezachrání, ani tvé slzy.

Měj v úctě svého nynějšího pána,

dopřej mu všechen půvab své milé povahy.

Tím nejvíc potěšíš své přátele:

k blahu Tróje se ti zdaří

svého syna vychovat

a pak děti jeho dětí

třeba jednou, možná, snad

osídlí zas tohle místo -

z prachu vstane trójský hrad.

8. výstup

Talthybios

Nezlob se na mne ženo Hektora,

který byl kdysi první mezi všemi Trójany.

Nerad ti oznamuju, na čem se Řekové dohodli.

Andromaché

Proč má tvá řeč tak špatný úvod? Co se stalo?

Talthybios

Usnesli, že tvůj syn - jak to mám jenom říci-

Andromaché

Přijde snad k jinému pánu nežli já?

Talthybios

To ne, nikdo z Řeků nebude jeho pánem.

Andromaché

Má tu snad zůstat se zbylými Trójany?

Talthybios

Jak lehce promluvit o tak těžké věci?

Andromaché

Chválila bych tě, kdyby šlo o něco jiného.

Talthybios

Chtějí ti zabít syna, o to tady jde.

Andromaché

oimoi

Talthybios

To v radě zvítězil Odysseův návrh.

Andromaché

Běda, mé utrpení nemá konce.

Talthybios

Řekl, že dědic trůnu nesmí dále žít -

Andromaché

Kéž by vítěz mluvil o svém synovi.

Talthybios

- a že má být svržen z trójských hradeb.

Tak se to stane.

Andromaché

Synáčku, ty pláčeš? Chápeš svůj strašlivý osud?

Objímat dítě, to je pro matku největší slast.

Jak je sladká vůně dětského tělíčka.

Nadarmo jsem tě v plenkách chovala,

nadarmo kojily tě moje prsy,

všechna má péče a námaha byla marná.

Talthybios

Andromaché, musíš být rozumná.

Nebraň syna a snášej bolest důstojně.

Jsi slabá, nemysli, že můžeš odporovat.

Najdeš tu nějakého ochránce? Tak uvažuj:

tvůj muž je mrtev, tvé město padlo, jsi zajata,

jsi žena. Běda ti, kdybys s námi chtěla zápasit.

Z tohoto důvodu se s tebou nechci prát

a chovat se k tobě hanebně. Nejednám ze zášti -

ty zase zadrž a nestíhej Řeky svou kletbou.

Kdybys snad řekla něco, čím vojsko pobouříš,

tvůj syn nebude pohřben, ani oplakán.

Tak přece mlč a klidně snášej osud,

budeš smět aspoň pohřbít mrtvolu svého syna,

a Řeky si možná tím víc nakloníš.

Andromaché

Pojď, naposled svou matku obejmi,

přitul se k mému srdci, kolem krku

oviň mi ručičky, svá ústa na má přitiskni.

Talthybios

Tak pojď, chlapče, pojď.

Přestaň zmučenou matku

objímat a pojďme tam,

kde věž tvého otce

věnčí vznosné cimbuří.

Tam musíš duši vypustit,

jak bylo rozhodnuto.

Chopte se toho dítěte.

Oznamovat takovou věc

by měl ten, kdo je bez citu,

kdo má nestoudnost v povaze

víc nežli já.

Andromaché

oi moi

Chór

Řekové, chováte se jako barbaři,

když chcete zavraždit nevinné dítě.

Heleno!

Není možno, abys byla

nejvyššího boha dcera.

Mělas jistě mnoho otců:

prvním byl sám démon pomsty,

druhým démon nenávisti,

démon vraždy, démon smrti,

démoni všech lidských strastí.

Pro kouzlo tvých krásných očí

zahynula celá Trója.

Zhyň!

Andromaché

Tak dělejte, odneste ho, shoďte z hradeb,

jak jste se rozhodli. Snězte si to dětské maso.

Chór

Bozi nás chtějí zahubit -

Andromaché

- když nedovolí,

abych své dítě zachránila před smrtí.

Hekabé

Synáčku mého syna,

jaké je to bezpráví,

když berou tvé matce a mně

tvůj nevinný život.

Co mi ještě chybí poznat,

abych tu všechnu hrůzu

měla už konečně za sebou...

Chór

Ubohá Trójo! Tisíce lidí zahynuly

pro sňatek jedné hanebné poběhlice.

9. výstup

Meneláos

Jak krásný den! Slunce tak jasně září a já

dnes dostanu Helenu zase do své moci.

Říká se, že jsem vyplul k Tróji kvůli ní.

To není pravda. Vyplul jsem kvůli Paridovi,

který mi z domu podloudně unesl manželku.

Paris byl s pomocí bohů řádně potrestán

a s ním i země - na kopí jsme ji roznesli.

Ti, kdo Helenu svými zbraněmi dobyli,

nechali na mně, jestli ji chci zabít

a nebo jestli ji chci odvést do vlasti.

Rozhodl jsem, že její život tady neskončí,

že odvezu ji na lodi zpátky do Řecka

a tam ji dám těm, jejichž drazí padli u Tróje,

aby ji sami za odplatu zabili.

Hned jak se zvedne vítr, pošlu ji do Řecka.

Hekabé

Ty, který zemi neseš, sídlíš na zemi,

ať jsi kdokoli, ty, o němž nevíme nic jistého,

nutnosti vládnoucí přírodě, rozume lidstva,

bereš se neslyšně cestami, ó Die, tebe vzývám:

všechno lidské spravedlivě rozsuď!

Meneláos

Co se to stalo, že se najednou obracíš k bohům?

Hekabé

Chválím tě, že chceš zabít svoji ženu,

varuj se ale na ni pohlédnout

nebo tě zajme svou krásou. Jímá zrak mužů,

zajala přece města, na popel spálila domy.

Takovou kouzelnou moc má Helené. Znáš ji.

I já ji znám a všichni, co k ní vzplanuli.

Meneláos

Přicházím, abych odvedl tu nešťastnici

/nerad bych užíval slovo manželka,

i když je pravda, že bývala mou ženou/.

Je tady někde v Trójském táboře,

dejte ji mezi ostatní zajatkyně.

Helené

Meneláe, ta předehra je děsivá.

Ruce tvých pochopů mne vlekou násilím.

Vím sice dobře, že mne nenávidíš,

přesto bych se chtěla zeptat: Jak Řekové

rozhodli o mně, co ty hodláš udělat?

Meneláos

Co se týče Heleny, ve vojsku nebylo sporu.

Řekli "Smrt" a věnovali Helenu mně,

kterému ze všech nejvíc ublížila.

Helené

Když už mám zemřít, mohu k tomu říci,

aspoň krátce, že má smrt je bezpráví?

Meneláos

Nepřišel jsem si popovídat, ale zabít tě.

Hekabé

Vyslyš ji, Meneláe - to je přece právo

odsouzenců k smrti. Pak dej slovo mě.

Ty nevíš, co se v Tróji za ta léta událo.

Meneláos

Dám jí tu příležitost. Jestli chce mluvit,

prosím, ať mluví, ale ať si pamatuje,

že se jí toho nedostalo na její žádost,

ale na Hekabinu přímluvu.

Helené

Především: původcem všeho je Hekabé -

ona to byla, kdo porodil Parida.

Za druhé: Tróju i mne samu zahubil

Priamos, protože ušetřil syna,

pochodeň, jež měla zapálit trójskou zem.

Poslouchej, jak se ten příběh dál rozvíjel:

Paris pak rozsoudil trojlístek bohyní.

Bohyně Athéna darem mu slíbila,

že v čele trójských vojsk zvítězí nad Řeckem.

Héra mu dala slib, že povládne Asií,

i celou Evropou, jestli to bude chtít.

Bohyně lásky mu chválila můj půvab

se slibem, že si mne může vzít za ženu,

jestli se rozhodne dát svůj hlas právě jí.

Vyhrála bohyně lásky a můj sňatek

přinesl Řecku jen dobro, vždyť Helladu

do prachu nesrazil barbarský útok

a nikdy nebude tyranům otročit.

Tak prospěch mé vlasti stal se mou záhubou.

Měla jsem obdržet z vavřínu věnec,

a zatím mou krásu věnčí jen urážky.

Chór

Královno - chraň svou vlast -

Hekabé

Chtěla bys svou řečí přikrášlit zločin.

Nedělej hlupáky z olympských bohů.

Kdo má kus rozumu, věřit ti nebude.

Můj syn byl největší krasavec na světě.

Jak jsi ho spatřila v barbarském oděvu

zářícím zlatem, hned láskou jsi šílela

/darmo se neříká: láska a šílenství

pospolu chodí jak dvě rodné sestry/.

Žila jsi ve Spartě v chudičkých poměrech,

takže jsi doufala, že tě zem, kterou

protéká proud zlata, zahrne přepychem.

Jsi chtivá nádhery a plná zpupnosti,

dům tvého manžela nemoh'ti postačit.

Helené

Myslíš si patrně: Pročpak se nezmíní,

že z mého paláce pokradmu odešla?

V průvodu samotné bohyně lásky

přišel k nám zlý démon v podobě Parida,

a tys mne, hlupáku, zanechal bezbrannou

v domě a odjel jsi ze Sparty na Krétu.

Nu budiž: sama si položím otázku.

Na co jsem myslela, když jsem s tím cizincem

odešla z paláce, zradila svoji vlast?

Potrestej bohyni! Pak budeš mocnější

nežli ten nejvyšší z olympských bohů.

Veliký Zeus je vladařem nad všemi,

Bohyni lásky však slouží jak otrok.

Potom mi, manželi, možná i odpustíš.

Chór

Královno - chraň svou vlast - zmař její vábení.

Hekabé

Předstíráš, že tě syn unesl násilím.

Kdo o tom věděl z tvých Sparťanů? Křičelas?

Kdopak tě slyšel? A copak tví bratři?

Připlulas do Tróje a vojsko za tebou.

Nastala válka. Když se k nám doneslo,

že tvůj muž vítězí, to jsi ho chválila,

jen abys Parida pořádně trápila,

že jeho rival je udatný bojovník.

Když naši vyhráli, hned jsi ho zapřela.

Oči jsi točila jedině za štěstím,

ty nemáš ponětí, co je to počestnost.

Helené

Teď bys snad mohl mne s příkrostí pokárat:

Záhubou Parida manželství skončilo,

měla jsem opustit Tróju a vrátit se.

Mám svědky, že jsem to toužila udělat.

Mnohokrát hlídky bran a stráže na hradbách

chytly mne, když jsem se spouštěla po laně

z cimbuří trójského hradu. Však Deifobos,

můj druhý manžel, co vzal si mne násilím,

mne vždycky odvlékl nazpátek do Tróje.

Chór

Královno - chraň svou vlast -

zmař její - vábení -

její řeč - je krásná -

a plná - špatnosti -

a to je - strašná zbraň!

Hekabé

Žes byla proti své vůli a nerada

v Tróji a že jsi se spouštěla po laně?

Kdopak tě přistihl? Kde máš ty svědky?

Naopak - já jsem tě mnohokrát prosila:

Odejdi, dceruško. Paris si vyhledá

zas jinou manželku a já tě potají

dopravím z Tróje až k řeckým korábům.

Usmiř je, skonči tu ohavnou válku.

Takový odchod byl pro tebe potupou.

V paláci měla jsi první a poslední,

chtěla jsi, aby tě barbaři v Tróji

ctili jak bohyni - po tom jsi toužila.

I sem jsi přišla, ty ohavo, v parádě.

Na cáry šaty a zhyzděné vlasy

pokorně měla ses tetelit v úzkostech.

Nestoudná. Chybí ti trochu víc skromnosti.

Má řeč je u konce a to je poslání:

Zab, králi, Helenu, jak si to zaslouží,

tím bude teprve vítězství úplné.

Helené

Jakým právem mne chceš zabít, můj choti?

Paris si mne přece vzal násilím a mně

se na místo slávy dostalo trpkého otroctví.

Chtěl bys být mocnější, než sami bohové,

když jejich rozsudek chceš opravovat.

To není příliš rozumné přání, Meneláe.

Chór

Pojď na smrt. Budeš ukamenována

a to je krátký trest za naše dlouhé útrapy.

Meneláos

Ať pochopíš, žes mi neměla dělat hanbu.

Helené

Byla to přece vina bohů, odpusť mi!

Hekabé

Nezrazuj Řeky, kteří pro ni zemřeli,

prosím tě jejich jménem, jménem jejich dětí.

Meneláos

Přestaň už, stařeno! Nedám na ni ani za mák.

A vy odveďte ihned tuhle ženu

na záď lodi, která ji odveze do Řecka.

Hekabé

Nevstupuj na stejnou loď jako ona.

Meneláos

Proč? Váží snad teď víc, než vážila dřív?

Helené

Kdo opravdu miluje, ten miluje navždycky.

Meneláos

Staň se, jak chceš - já vím, že mi špatně neradíš.

Nevkročí na koráb, na který se nalodím.

Je to mizerná žena. Až přijde do Argu,

mizerně zahyne, jak zaslouží.

A její smrt zas nažene všem strach.

Chór

Ó Die, pane náš,

tys vydal Řekům vplen

trójský chrám s oltářem,

plameny obětin, voňavých kadidel dým,

posvátný Pergamon

a svatou trójskou zem,

strmá údolí na Ídě

porostlá břečťanem,

svlažená proudem

z ledových štítů,

k nebi čnějící hory

tonoucí v slunečním svitu.

Zmizely oběti

na tvém oltáři,

líbezné písně chórů

už umlky, už nezáří

jásavé slavnosti

v nočních tmách

a zlaté sochy bohů

zasypal černý prach.

Ó Die, pane náš,

trápí mne, trápí otázka,

zda ty, který dlíš

vysoko nad městem z kamene

zničeným v běsnících plamenech,

zda o tom,

Die,

víš?

11. výstup

Talthybios

Andromaché, loď čeká jenom na úder vesel.

Andromaché

Řekové, vaše kopí váží víc než cit,

kterého jste schopni. Proč jste to dítě zabili,

proč jste spáchali zas novou vraždu? Ze strachu?

Aby snad někdy znovu nepostavil Tróju?

Jste nicotní! Kdysi nás chránil sám Hektor

svým kopím a s ním stovky jeho druhů.

Často vás porazili - a přece jsme prohráli.

A teď, když Trója padla, my jsme zničeni,

nahnal vám hrůzu můj malý synáček?

Nechápu ten váš bezdůvodný strach...

12. výstup

Hekabé

Hlavičko drahá, takhle tě zohavily hradby,

které tu postavil sám Apollón s Poseidonem.

Máš ručičky jako tvůj otec, a vlásky, a ústa...

Talthybios

Syn Achilleův se už vydal na cestu.

Dozvěděl se, že jeho trůn je v nebezpečí,

a proto rychle vyplul i s Andromachou.

Mám ti dát Hektorův štít, ty chlapce na něm pohřbi.

Udělej to, co nejrychleji, já tě ušetřil

té nejhroznější práce - omyl jsem mrtvého

a rány jsem mu ve Skamandru očistil.

Obleč ho, pokud můžeš, ověnči mu hlavu.

Jakmile ho k pohřbu vystrojíš, my na mrtvolu

nahrneme hlínu a pak se opřeme do vesel.

Hekabé

Já stařena bez vlasti, bez dětí, musím tě pohřbít.

To tys mi měl vystrojit pohřeb, jsi mladší než já.

Dědictví po tvém otci je tatam,

vezmeš si sebou do hrobu aspoň otcův štít.

Tady je ještě otisk Hektorovy ruky

a tady stopa potu, který mu stékal z čela,

když v urputném boji přitiskl štít k tváři.

Chór

Puká mi srdce

nad tebou žalem,

měl jsi být v Tróji

statečným králem.

Hekabé

Dám ti, co mám, a ve skvostný trójský šat

tě obléknu - měl sis ho vzít v den své svatby,

až by ses ženil s nejpřednější asijskou ženou.

Chór

Bolestně země

přijme tě k sobě.

Zaplakej, matko,

na jeho hrobě.

Hekabé

Jděte a dejte ho do toho ubohého hrobu.

Má věnec na hlavě, jak mrtvým sluší a patří.

Mrtvým ale pramálo záleží na bohatém pohřbu,

to je jen planá ješitnost těch, co ještě žijí.

Chór

Jak velkou naději

tvá matka ztratila,

tvůj rod byl slavný,

zlá smrt tě schvátila.

Hekabé

Zbytečné byly všechny naše oběti.

Bohové neměli Tróju v lásce. Kdyby nás

z výšin slávy nesrazili do prachu,

nikdo by o nás nevěděl. Jen smrt

dá látku k písním, které nás přežijí.

13. výstup

Talthybios

Zapalte trosky Tróje svými pochodněmi.

Až srovnáme je se zemí, můžeme vyplout

s radostí k domovu. Vy, trójské ženy,

běžte k našim lodím. Odvezou vás odtud.

Pojď, stařeno, nejnešťastnější ze všech žen.

Tyhle muže pro tebe poslal Odysseus,

budeš teď sloužit u něho, jak ti určil los.

Hekabé

Já ubohá, to je konec všech mých běd:

Město je v ohni a já opouštím svou vlast.

Mé staré nohy, pospěšte si, pospěšte.

Má Trójo, skvoste mezi asijskými městy,

tvé slavné jméno se právě mění v dým.

Ty hoříš a nás jako otroky vedou pryč.

Bohové. Proč tu volám bohy, proč?

Dřív taky neslyšeli, když jsme je volali.

Skočme do ohně. To bude nejkrásnější smrt -

zemřít v plamenech se svou vlastí.

Talthybios

Zadržte ji a dejte na ni pozor,

musíme ji přece doručit jejímu pánovi.

Ty ses pomátla ze svého žalu, nešťastnice.

Hekabé

Vidíš to, Die, ottototototoí

otče a vladaři náš?

Chór

Vidí.

A Trója veliká

už vniveč zaniká

a není.

Hekabé

Oheň zuří v trójských zdech, ottototototoí

cimbuří hradeb je v plamenech.

Chór

Oštěpy probodaná

země umírá,

kouř větrem unášený

nebe otvírá.

Hekabé

Chůvo mých drahých dětí,

životodárná země.

Děti mé, slyšíte matku?

Poznáváte mě?

Chór

Tvé smutné loučení

až k uším mrtvých zní.

Hekabé

Přimknu se k zemi

svým starým tělem,

oběma pěstmi

zabuším na zem,

ať můj hlas zaletí

i k mrtvým v podsvětí.

Už nás z vlasti -

Chór

- odvlékají -

Hekabé

- na lodi nás -

Chór

- nakládají.

Hekabé

Prach se zdvihl k nebesům,

nepoznám už vlastní dům.

Chór

Jeden mizí za druhým,

jméno Trója přikryl dým.

Hekabé

Slyšíte to, cítíte to?

Ze slavné Tróje zbývá prach,

země se chvěje -

Chór

Země se chvěje v útrobách.

Hekabé

Nohy mé rozechvělé,

neste mne, neste mne,

já už jdu do otroctví...

14. výstup

Athéna

Přišla jsem kvůli městu, jehož prach šlapeme.

Poseidón

Teď Tróju lituješ? Když změnila se v suť?

Athéna

Chci potěšit Trójany, které jsem mívala v zášti,

a řeckému vojsku chci ztrpčit návrat domů.

Poseidón

V tom ti pomohu rád. Co jim chceš udělat?

Athéna

Chci jejich návrat domů změnit v nenávratno.

Zeus mi slíbil, že je deštěm zaleje,

až poplují od Tróje zpátky k domovu,

že z temných mračen spustí hrozný příval krup

a svoje burácivé větry rozpoutá.

Mně půjčí svazek svých ohnivých blesků,

abych je mohla bít a zapálit jim lodě.

Pak se dej do díla ty a zpěň Egejské moře

příbojem vln. Ať běsní mořská pláň!

Poseidón

Ať břehy dalekých ostrovů se pokryjí

hromadami mrtvých těl!

Jaký jsi blázen, lidský tvore! Jsi schopen

pustošit chrámy svých bohů, svá města i hroby

svých zemřelých. Pak stejně nakonec zahyneš sám.

31.prosince 1999

Milý Václave,

snažím se vyřídit opravdu všechny resty, ale zatraceně, nic mne

nenapadá.

Pěkné další tisíciletí a ještě několikery Trójanky.

1.

Talthybios

Syn Achilleův se už vydal na cestu.

Dozvěděl se, že jeho trůn je v nebezpečí,

a proto rychle vyplul i s Andromachou.

Ušetřil jsem tě té nejhroznější práce

- to mrtvé tělo jsem omyl,

rány ve Skamandru očistil,

teď zbývá dát mu šat,

hlavu ověnčit a položit

na Hektorův štít -

Jakmile ho k pohřbu vystrojíš, my na mrtvolu

nahrneme hlínu a pak se opřeme do vesel.

Přes třicet citoslovcí podle Stanforda, Greek tragedy and the emotionsStanforda, Greek tragedy and the emotionsStanforda, Greek tragedy and the emotionsStanforda, Greek tragedy and the emotions

(London 1983):

a, ai, e, ea, ee, emoi, e, e, eia, iai, ieu,

iou, io, oa, oi, o, iamoi,

attatai, apappai, eleu,

ototoi, papi, popoi, feu

Osleplý Oidipús: aiai, feu, io, oimoi

Héraklés: ee, totoi, feu, e, e, io

Hekuba: ottotottototoi

Filoktétes: papai, apappapai,

papappapappapappapapai