203FILIP PLAŠIL

Počátek a konec nadací a chudobince v Jamném u Jihlavy.Právně-historická případová studie k údělu nadací v pohnutých dobách 20. století

Filip PLAŠIL

Úloha nadací v moderní společnosti není zanedbatelná, i když o významu, jaký měly nadace v období do roku 1940, se již patrně hovořit nedá. Relativní sta-bilita fi nančního sektoru i právní úpravy do druhé světové války prospívaly též nerušené existenci nadací. Následné společenské turbulence se však odrazily v nadačním poli tak hrubým způsobem, že výkon dalšího poslání nadací byl fakticky znemožněn. Vcelku logickým krokem bylo následné plošné rušení na-dací zejména v 50. letech 20. století. Ne vždy ale orgány státní správy reago-valy na chabý zákonný podklad tak, jak bylo patrně zamýšleno, a se zánikem některých nadací jsou dodnes spojeny otázky.

Patrně není lepší možnosti, jak představit proměny faktického fungování běžných nadací v první půli 20. století, než demonstrovat je na konkrétním příkladě. Pozastavme se proto nyní málo poeticky, zato více účetně a právně nad dobrým srdcem zakladatelky nadací Dionysie Nussbaumové z Jamného u Jihlavy.

Zakladatelka Dionysie Nussbaumová

Dionysie1 Locke se narodila dne 30. srpna 1827 jako dcera Dionyse Lockeho, od roku 18302 majitele alodního statku Horní Kralovice v hejtmanství Ledeč nad Sázavou. Do zdejšího kraje vstoupila díky sňatku s majitelem panství Jam-

1 I v dobových dokumentech se setkáváme s dnes zcela obvyklou obdobou tohoto jména, a sice Denise, Denisa. Sama velkostatkářka Nussbaumová se však vždy podepisovala jako Dionise.

2 Antonín N. VLASÁK, Bibliotéka místních dějepisův. Svazek XI., Okres Dolno-Kralovický v Čáslavsku, Praha 1884, s. 21.

JIHLAVSKÝ ARCHIVNÍ OBČASNÍK III 2008–2016

204

né-Meziříčko-Rybné Johannem Baptistou Nussbaumem dne 8. září 1857.3 Man-želství však zůstalo bezdětné.

Na rozdíl od svého chotě Johanna Nussbauma4 projevovala Dionysie ve větší míře dobročinné smýšlení. Nezapomínala na „svou“ obec Jamné, což dokládá např. její příspěvek na zřízení žákovské knihovny při jamenské škole v roce 1884, za což jí děkoval tehdejší řídící učitel a předseda místní školní rady František Čermák v regionálním tisku.5 Pozornost za svého života věno-vala jamenskému kostelu Nalezení Sv. Kříže – darovala mu novou kamennou dlažbu, kladenou jihlavským kameníkem Hurdou 12.–19. dubna 1889; v září a říjnu 1899 byl kostel jejím nákladem 1000 zl. vymalován ak. mal. Josefem Hübschem z Prahy.6 Kromě toho se prakticky po celou dobu svého pobytu v Jamném dobrovolně starala o kostelní výzdobu a k udržování kostelního in-ventáře věnovala celou řadu textilních doplňků. Především v posledních letech života, po smrti svého manžela, vložila do obnovy kostelního inventáře vskut-ku nemalé peněžní sumy.7 Samotný jamenský velkostatkář Carl Schiller neo-pomněl ve svých zprávách Moravskému místodržitelství v Brně zdůraznit, že Dionysie Nussbaumová získala k jamenskému panství velmi úzký vztah a jeho obyvatele udržovala ve zvýšené úctě.

Po založení Městského muzea v Polné roku 1895 darovala značné množ-ství předmětů původem z jamenského zámku, což dokládá i její vztah ke kul-tuře. Jednalo se o porcelán, oděvní součástky, různé typy dýmek z manželovy sbírky, svícny, staré německé knihy a v neposlední řadě i odborné chirurgické náčiní,8 což s povděkem poznamenával i ředitel muzea Břetislav Rérych.

3 Moravský zemský archiv v Brně (dále MZA Brno), E 67 – Sbírka matrik (dále E 67), kniha 6393, pag. 75.

4 Johann Baptista Nussbaum (1815–1896) byl z pohledu historika poněkud rozporuplnou po-stavou a do historie Jamného se zapsal i několika nepříliš slavnými činy. Blíže viz Filip PLAŠIL, Kostel sv. Kříže a farnost v Jamném, Brno 2010. Je možno setkat se i s jinými variantami jména (Nußbaum, Nuszbaum), srov. náhrobek Johannova otce Johanna st. (1778–1844) na jamenském hřbitově.

5 Mährischer Grenzbote XXXVII, 1884, č. 41, 3. 4., s. 2.6 Obecní úřad Jamné, Školní kronika (zal. 1882 František Čermák), pag. 150 a 230.7 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, Protocollum domesticum Localiae Jamnensis a Li-

berato Promberger 1mo locali ibidem confectum Anno Dni 1826. Podrobněji F. PLAŠIL, c. d. 8 Městské muzeum Polná, kniha přírůstků 1900–1925. Břetislav Rérych přírůstky zjevně dato-

val zpětně, neboť některé nesou datum daleko po smrti D. Nussbaumové, která je uvedena jako dárkyně. Z lékařských předmětů šlo především o nástroje určené k tehdy „módní“ léčeb-né proceduře pouštění žilou (první Nussbaum, který převzal Jamné do dědičného nájmu, byl diplomovaným ranhojičem a porodníkem vídeňské lékařské fakulty).

205FILIP PLAŠIL

Dionysie Nussbaumová zemřela 12. února 1903 v Jamném ve věku 75 let zkornatěním tepen a byla pochována měřínským děkanem P. Janem Novot-ným9 do rodinné Nussbaumovy hrobky ve střední části jamenského obecního hřbitova, vedle svého manžela.10 V době úmrtí byla hodnota jejího majetku vyčíslena na 338 250 K 52 h. V pozůstalosti se nacházel nezadlužený dům č. 44 na jihlavském hlavním náměstí a pozemky v katastrech obcí Jamné, Lipina a Řehořov.11

Stav právní úpravy nadací v době smrti zakladatelky

Právní úprava nadace v období habsburské monarchie byla dosti skoupá – nadace velmi obecně upravoval v zásadě pouze § 646 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., všeobecný zákoník občanský (ABGB), který odkazoval na prováděcí právní předpisy. Dohled nad nadacemi byl zaveden až dvorským dekretem č. 541/1841 Sb. z. s. ze dne 21. 5. 1841; místní působnost dozoro-vých orgánů nad nadacemi refl ektovalo též nařízení ministerstva vnitra, spra-vedlnosti a fi nancí č. 10/1853 ř. z. ze dne 19. 1. 1853 v oddílu C, § 35. Jako nejvyšší nadační úřad v zemi bylo pojímáno příslušné místodržitelství (s výjim-kou ryze církevních nadací, které byly svěřeny církevní správě podle § 47 zák. č. 50/1874 ř. z.).12 Právě výnosy místodržitelství (později zemských úřadů) slouží jako hlavní pramen poznání fungování nadací v období habsburské monarchie a první československé republiky – za pozornost stojí např. výnosy Českého místodržitelství v Praze č. 8967 ze dne 28. 3. 1881 nebo č. 94.361

9 MZA Brno, E 67, kniha 6393, pag. 88.10 Snad určitou zajímavostí může být, že dle své poslední vůle nařídila Dionysie Nussbaumová,

aby po jejím pohřbu byla Nussbaumova hrobka v Jamném uzamčena a klíč zničen, aby již ni-kdo další nemohl být do hrobky pohřben a rušit tak klid vymřelého rodu. Přání bylo dodrže-no pouze částečně, neboť v období po roce 1945 začala být nadzemní část hrobky využívána jako márnice a i dnes bývá veřejnosti zpřístupněna coby jakási hřbitovní kaple, tudíž o klidu se hovořit nedá.

11 Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava (dále SOkA Jihlava), Okresní soud Jihlava II, i. č. 336, kart. 173, spis A IV 84/03.

12 Obdobně Moritz STUBENRAUCH, Commentar zum österreichischen allgemeinen bürgerli-chen Gesetzbuche. Erster Band, Wien 1902, s. 847–848; Josef SCHEY, Das allgemeine bür-gerliche Gesetzbuch für das Kaisertum Österreich in der Fassung nach den drei Teilnovellen, 20. Aufl ., Wien 1916, s. 354–356. Podrobněji srov. František Xaver VESELÝ, Všeobecný slov-ník právní. Díl druhý, Praha 1897, s. 797–805.

206

z 3. 12. 1895,13 které mají v podstatě instrukční charakter. Výnosem minister-stva kultu č. 2818 z 2. 9. 1890 bylo určeno, že v případě nadace zakládané pořízením pro případ smrti14 má být co nejvíce respektována vůle zůstavitele, neodporuje-li zákonu. Zdali nadace jako právnická osoba vznikla již samotným projevem zakladatele – věnováním nadačního kapitálu, nebo až schválením nadace místodržitelstvím, zůstalo sporné.15 Opatření nadačního jmění, které bylo nadaci věnováno zakladatelem či jinými osobami, bylo svěřeno fi nanční prokuratuře zák. č. 34/1885 ř. z. ze dne 16. 2. 1885.

Vznik studijní nadace Dionysie Nussbaumové

Smrtí staré vdovy Dionysie Nussbaumové paradoxně nezanikl její vliv, ba prá-vě naopak. Prohlášením závěti Dionysie Nussbaumové u jihlavského okresního soudu dne 14. února 1903 mohla začít vstupovat na scénu dobročinnosti na-dace, pro kterou byl věnován kapitál 43 000 zlatých (86 000 korun), uložených v Landwirtschafl iche Creditbank für Böhmen in Iglau. Úroky z této částky, v té době ve výši 800 zl. resp. 1600 K, byly kodicilem zůstavitelky ze dne 17. úno-ra 1901 určeny z poloviny na zřízení čtyř studentských stipendií po 400 K „pro obzvlášť pilné a talentované žáky“.16 Správcem nadace a také posuzovatelem zájemců o stipendium byl jmenován jamenský duchovní správce, v té době farář P. František Ostravský. Účty měly být předkládány ke kontrole momentální sprá-vě jamenského panství.

Tehdejší majitel velkostatku Carl Schiller (mimochodem příbuzný zemře-lé), který Jamné koupil 13. prosince 1899, se k celé dobročinné věci postavil dosti zvláštním způsobem, když odmítl podepsat nadační listinu s tím, že „ne-

13 Výnos publikován in Jan PAULY, Právní rádce pro duchovní správu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1902, s. 219–223.

14 Při čemž nadaci bylo možné zřídit jak ustanovením za dědice, tak i odkazem. Srov. rozhodnu-tí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 1899. In: Leopold PFAFF – Josef SCHEY – Vinzenz KRUP-SKY, Sammlung von civilrechtlichen Entscheidungen des k. k. Obersten Gerichtshofes, Neue Folge, Bd. III., Wien 1902, č. 1236.

15 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 11. ledna 1940, sp. zn. R I 749/39. In: Vážného sbírka, č. 17.553.

16 Soudní opis kodicilu v pozůstalostním spise (viz pozn. 11). V orig. „…für besonders fl eißige u. begabte Schüler…“

207FILIP PLAŠIL

chce mít žádných povinností, když nemá žádných práv.“17 Následujících osm let se neslo ve znamení vzájemných právních tahanic mezi Carlem Schillerem, Farním úřadem Jamné, Biskupskou konzistoří v Brně a Moravským místodrži-telstvím v Brně, jakožto orgánem státního dozoru, o osobu i práva a povinnosti správce nadace.18 Teprve dne 21. listopadu 1907 byla konečně po zdlouha-vých úředních jednáních vyhotovena nadační listina, na jejímž základě moh-la začít nadace skutečně fungovat. Neustálé stížnosti velkostatkáře Schillera však způsobily, že nadační listina byla místodržitelstvím schválena až 2. března 1908 výnosem č. 11.113.19 Nadace dostala název „Studijní nadace Dionysie Nussbaumové“, v němčině „Dionisie Nussbaum’sche Studentenstiftung“.20

Po odečtení správních poplatků zbyla na nadačním kapitálu, pro běžného smrtelníka stále astronomická, suma 79 789 K 90 h, za kterou byla 1. září 1904 zakoupena jednotná státní obligace rakouské korunové renty č. 58.152 v kula-tém nominálním obnosu 80 000 K.21 Nadace mohla vstoupit v život za nového

17 Svědectví jamenského faráře P. Františka Ostravského (1860–1936). MZA Brno, B 40 – Zem-ský úřad Brno (dále B 40), III. manipulace, kart. 4774, sign. VII-35-c-2, spis 12 337.

18 V únoru 1904 si totiž v dopisu Moravskému místodržitelství v Brně osoboval právo na ur-čování kandidátů stipendia, které dovozoval z některých formulací kodicilu Nussbaumové. Biskupská konzistoř v Brně se však prostřednictvím biskupa ThDr. Františka Sal. Bauera vyjá-dřila v tom smyslu, že navrhuje přiznat prezentační právo jamenskému duchovnímu správci s ohledem na nemalé starosti, které s vedením nadace má, a za druhé podotknula, že faráři podle kodicilu náleží celá správa nadace, a tudíž by přirozeně měl vykonávat i prezentační právo. Následovaly však další stížnosti – ze znění kodicilu dedukoval velkostatkář Schiller v lednu 1905 odlišné určení stipendií, a to v první řadě studentům z obce Jamné, ve druhé řadě studentům rodin někdejších či současných zaměstnanců panství a ve třetí řadě pak dětem z rodin, které mají trvalé bydliště na území někdejšího jamenského panství (Jamné, Rybné, Řehořov, Meziříčko, Věžnice). Právo přidělování stipendií zcela těsně spojoval s drž-bou panství. Není jistě bez zajímavosti, že Carl Schiller tolik stál o právo určovat kandidá-ty stipendií, že zaslal místodržitelství hned několik nepříliš stručných výhrad a stížností, ve kterých napadal plánované naložení s nadačními požitky; obzvláště se nemohl vyrovnat se skutečností, že právo k propůjčení stipendií by měl mít jamenský farář, což také několikrát výslovně uváděl. Schiller neváhal dokonce využít i rekurzu k ministerstvu. P. František Ost-ravský spatřoval tento nebývalý zájem v záměru velkostatkáře Schillera přidělovat stipendia svým příbuzným, což taktéž neopomněl oznámit místodržitelství s naléhavou prosbou, „by místodržitelství neráčilo při sebeprudším naléhání strany té dopustiti sebemenší zkrácení spravedlivé věci jamenské…“ Tamtéž.

19 Dodatek pak 25. listopadu 1911 výnosem č. 82 629. Tamtéž.20 Tamtéž.21 Tamtéž. V případě věnování hotových peněz do nadačního kapitálu bylo povoleno zakoupit

za tyto peníze zúročitelnou státní obligaci – srov. např. výnos Českého místodržitelství v Pra-ze č. 1135 z 12. 4. 1886.

208

faráře v Jamném, P. Bohumila Simonidese. Ten se zavázal za sebe i své nástup-ce začít od roku 1905 vyplácet stipendia dle přání zůstavitelky, což se převážně zásluhou zmíněného duchovního skutečně dělo. Během desítek let bylo i díky existenci této nadace umožněno studium žákům „buď na školách středních, gymnasiích, reálkách, veřejných neb právem veřejnosti opatřených, středních školách hospodářských, zemědělských, lesnických, průmyslových a ústavech učitelských, na universitách všech 4 fakult a jim na roveň postavených ústa-vech theologických, technikách a vůbec všech jmenovaným školám na roveň postavených školách středních a vysokých, lyceích a akademiích.“22 Velká část studentů pocházela buď přímo z Jamného, nebo z nejbližšího okolí.23 Nadace se nevztahovala pouze na české studenty, ale udělovala stipendium i studu-jícím německé národnosti (Alfred Wolf na německé univerzitě v Praze aj.). Zůstavitelka do nadačních požitků výslovně zahrnula též nezletilé sirotky ja-menského panského hajného Václava Vacíka, který zemřel 25. dubna 1892 v 29 letech na tuberkulózu.24 Pokud se v rámci nadace nalézal dostatek peněz, objevuje se i částečná podpora pátého studenta.25

Dosud nebyla zmíněna druhá polovina úroků z odkázaného kapitálu ve výši 1600 K. Tyto fi nance rozdělila Dionysie Nussbaumová rovným dílem mezi nemocnice a chorobince měst Jihlavy (městský chorobinec a městská všeo-becná nemocnice, každá instituce po ¼ částky) a Polné. Pravdou zůstává, že vlivem různých nákladů nadace nebylo děleno 1600 K, nýbrž 1320 či 1340 K. V Polné bylo 660, někdy 670 korun několik roků děleno mezi fi nančně nepříliš zajištěný městský chorobinec a zároveň chudobinec, ústav chudých a dva pri-vátní chorobince, tj. nadační špitál Jana Sezimy z Rochova a Dietrichsteinský špitál. Po zkoumání odkazu v prosinci 1910 došla městská rada v Polné pod předsednictvím starosty Jindřicha Volence k názoru, že dva posledně jmeno-vané privátní ústavy „neslouží nijak všeobecné dobročinnosti, an jsou obme-

22 Archiv Biskupství brněnského (dále ABB) Rajhrad, Farní úřad (dále FÚ) Jamné, kart. 1, i. č. 86 – Nadační listina studijní nadace Dionysie Nussbaumové. V protokolech o udělení stipen-dií a děkovných dopisech čteme jména Jaroslava Bartáka, studenta medicíny na Univerzitě Karlově, Františka Krska, studenta matematiky a deskriptivní geometrie v Brně a mnoha dal-ších.

23 Např. František Augusta z Velkého Beranova, Antonín Barák z Jamného, Josef Fiala z Jamné-ho, Karel Barák z Jamného a další. Tamtéž.

24 MZA Brno, E 67, kniha 6393.25 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, kostelní účet 1912–1949, pag. 11.

209FILIP PLAŠIL

zeny pouze na určitý počet osob 6 a 12“,26 pročež navrhla vyplácení podpory pouze městskému chorobinci a ústavu chudých. Po souhlasu Moravsko-slez-ské fi nanční prokuratury již tomuto návrhu nestálo nic v cestě a Okresní soud v Jihlavě změnil výsledek usnesení z doby vyřizování pozůstalosti z roku 1903 usnesením ze dne 6. dubna 1911 v tom smyslu, že po dobu, než bude v Polné zřízena městská nemocnice, budou úroky vypláceny městskému chorobinci, a po zřízení nemocnice obdrží tato jednu čtvrtinu úroků a druhá zbude opět městskému chorobinci.27

Protektorátní pokus o likvidaci nadace

Nadace bez problému přežila říjnový převrat a fungovala po celou dobu první republiky, kdy byla postavena pod dozor Zemského úřadu v Brně. Této insti-tuci byly průběžně zasílány zprávy o činnosti nadace s připojenými seznamy stipendistů. Zprávy o vyplácení úroků máme ještě z roku 1938, kdy se však již začalo nad existencí zbožného podniku smrákat. Nejen české spolky totiž pad-ly za oběť okupačním orgánům. Ještě v roce 1939 disponovala nadace kapitá-lem 80 000 K v dluhopisu, krytém čtyřprocentní náhradní rentou, a vyplácení pravidelných příspěvků bylo realizováno až do 30. prosince 1942.28

Kapitál českých nadací představoval pro bezednou říšskoněmeckou po-kladnu lákavou kořist. Za účelem likvidace organizací typu nadací a faktické konfi skace jejich jmění započal svou působnost tzv. zmocněnec pro organiza-ce (Beauftragter für Organisationen), působící při Úřadu říšského protektora. Již v červenci 1939 se o Nussbaumovskou nadaci začal tentýž úřad zajímat, a ve svém zájmu pokračoval až do roku 1942.29 Dne 15. července 1939 byl farář Simonides nucen odeslat nadační listinu Zemskému úřadu do Brna, což bylo předzvěstí neblahých věcí následujících. Na základě nařízení říšského pro-tektora v Čechách a na Moravě o organizacích německých státních příslušníků z 27. května 1941 prohlásil zmocněnec pro organizace svým nařízením Lfd.

26 SOkA Jihlava, Okresní soud Jihlava II, i. č. 336, kart. 173, spis A IV 84/03 – návrh Městské rady v Polné.

27 Tamtéž.28 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 2, i. č. 100 – účetní doklady. Poslední dohledaný příspěvek ve

výši 200 K byl vyplacen studentu Karlu Barákovi z Jamného. 29 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 1, i. č. 86.

210

No. I A 2704, Sachgebiet 91/414530 nadaci Dionysie Nussbaumové za němec-kou organizaci. Na základě tohoto nařízení získal zmocněnec nad nadací neome-zenou moc a využil ji vskutku jednoduchým způsobem – během roku 1942 bylo nařízeno odevzdat celý nadační kapitál na účet Bank der deutschen Arbeit v Pra-ze, která dne 12. 8. 1942 potvrdila příjem vinkulovaného obnosu 120 000 K ve 4% náhradní rentě (80 000 K studijní nadace, 40 000 K nadace pro udržování jamenského chudobince – zřizovatelkou obou byla D. Nussbaumová, viz níže).31 Dne 26. listopadu 1942 pak bylo Farnímu úřadu v Jamném nařízeno poukázat veškeré úroky ze studijní nadace ve výši 720 K zmocněnci pro organizace úřadu říšského protektora.

Z výše uvedené částky došlo k zabavení pouze její části, a to ve výši 48 720 K32 (tj. 48 000 K – 40 % z nadačního kapitálu a 720 K běžný úrok). K dalšímu poškození nadačního jmění došlo i tím způsobem, že dosud čtyř-mi procenty úročená náhradní renta byla vyměněna za cenný papír unifi kační renty ve výši 72 000 K, úročený pouze 3% úrokem ročně.33 Čtvrtina ročního výnosu tak opět skončila v nenávratnu. Nadační jmění bylo svěřeno Ředitelství státního dluhu Praze podle vl. nař. č. 348/1942 Sb.34

Poválečná snaha o restituci

Návrat předmnichovských poměrů alespoň v ohledu právní úpravy znamenal ústavní dekret prezidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl. a následně přímo pro nadace a fondy z působnosti ZNV v Brně obnovení právního pořádku vý-

30 MZA Brno, B 40, III. manipulace, kart. 4774, sign. VII-35-c-2, spis 12 337.31 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 2, i. č. 100. 32 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, neuspořádaný spisový materiál, Potvrzení Bank der

deutschen Arbeit, pobočka v Praze, čj. 1839 ze dne 12. 7. 1943. Stejnou sumu uvádí i Jan BOČEK, Nadace a nadační fondy v Protektorátu Čechy a Morava, Praha, Olivova nadace 2010, s. 260.

33 Ještě hůře dopadly nadace ve správě Města Jihlavy, jež byly vesměs zrušeny nařízením říšské-ho protektora a jejich majetek následně převeden Bank der deutschen Arbeit pro účely stu-dijní nadace Für Schüler in Böhmen und Mähren. Srov. SOkA Jihlava, Okresní úřad – Okresní národní výbor Jihlava do roku 1949 (dále OkÚ – ONV Jihlava), kart. 739, i. č. 2275 – evidence a soupis nadací.

34 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, neuspořádaný spisový materiál, sdělení Ředitelství státního dluhu čj. 7266/1946 ze dne 1. 8. 1946.

211FILIP PLAŠIL

nosem ministerstva vnitra č. B-7350-18/5-1948-III/2 z 13. 5. 1949.35 Teoretická snaha o restituci dřívějšího stavu v praxi selhávala – kupř. u jihlavských nadací, které byly v období protektorátu zrušeny a jejich prostředky převedeny ve pro-spěch studijní nadace Für Schüller in Böhmen und Mähren na účet Bank der deutschen Arbeit, nebyly nadační kapitály vráceny ještě na jaře 1948. V této době Nussbaumovská nadace stále existovala, avšak 60 % jejího nadačního kapitálu – 72 000 Kč v tříprocentní unifi kační rentě – mělo ve správě a úschově Ředitelství státního dluhu v Praze (které zasílalo Farnímu úřadu do Jamného každoročně úroky), zbylých 40 % v obnosu 48 000 Kč zůstávalo ve fondech bývalé Bank der deutschen Arbeit v Praze.36 Již v srpnu 1946 se farář Bohumil Simonides snažil dopátrat zabavených cenných papírů; odkázán byl na likvidá-tora zmocněnce pro organizace při Úřadu říšského protektora.37

Ačkoliv likvidátor zmocněnce pro organizace při Úřadu říšského pro-tektora rozvíjel po roce 1945 neutuchající snahu o restituci zabavených částí nadačních jmění, k dokončení tohoto úkolu již chyběla politická vůle. Souhrn předmětných zabavených nadačních kapitálů v celkové výši 123,5 milionu Kčs byl na základě usnesení vlády ze dne 21. 10. 1952 zestátněn. 40 % nadačního kapitálu Nussbaumovské studijní nadace tak defi nitivně zmizelo.38

Oproti mnoha jiným nadacím však přesto nadace Dionysie Nussbaumové dokázala i v období po druhé světové válce nakrátko obnovit svou funkčnost. K 31. 12. 1947 bylo nadaci vypláceno na úrocích 2160 Kč ročně, v pokladně se nalézalo 1346 Kč 35 hal v hotovosti. Nejdůležitější je fakt, že ještě v roce 1947 byla vyplacena stipendia po 400 Kč dvěma studentům – Josefu Novákovi a Jose-fu Smejkalovi.39 V roce 1949 zbyl již pouze jediný stipendista Josef Novák, který obdržel podporu 800 Kčs. Josefu Novákovi jako jedinému studentu byla nadační podpora vyplacena dokonce ještě 15. srpna 1950, a to v podivném obnosu 1487

35 MZA Brno, B 126 – Krajský národní výbor Jihlava (dále B 126), kart. 822, i. č. 1921. Dle úst. dekretu prez. rep. č. 11/1944 Úř. věst. čsl. veškeré individuální správní akty protektorátních orgánů, a to i ve věcech nadačních, mohly být na návrh jejich účastníků nebo i z moci úřední zrušeny, v zásadě tehdy, pokud se příčily ústavnímu pořádku.

36 SOkA Jihlava, OkÚ – ONV Jihlava, kart. 739, i. č. 2275; Římskokatolická farnost Jamné u Jih-lavy, neuspořádaný spisový materiál, sdělení Ředitelství státního dluhu čj. 7266/1946 ze dne 1. 8. 1946.

37 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, neuspořádaný spisový materiál, sdělení Ředitelství státního dluhu čj. 7266/1946 ze dne 1. 8. 1946.

38 J. BOČEK, c.d, s. 19. 39 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, kostelní účet za léta 1912–1949, pag. 374.

212

Kčs 10 hal.40 Je zřetelně patrná infl ace stipendií a buďto nemožnost vyplácet sti-pendium v rozumné výši více studentům, nebo snad i nezájem studentů o faktic-ky již velmi nízkou podporu. Jednalo se patrně o poslední vyplacenou podporu, neboť z Deníku kostelního, vedeného od roku 1942, již žádná položka vyplacení stipendia v letech 1951 a 1952 nefi guruje.41 Roku 1949 hlásil jamenský adminis-trátor Bohuslav Marek, že jakožto správce studijní nadace pobírá roční odměnu 200 Kčs, při čemž reálná hodnota uvedené odměny již byla nevelká.42 Nadační kapitály byly obecně těžce poškozeny infl ací, měnovou reformou v roce 1953, kdy hotovost byla vyměněna v poměru 1 : 50 a volné vklady i obligace v poměru 1 : 5, a konečně i obtížemi s vymahatelností plnění z dluhopisů. To dokládá např. i zpráva měřínského faráře Josefa Votavy z roku 1953, který raději zaplatil výroč-ní výnos z nadačních dluhopisů z vlastních prostředků, než aby musel vyzývat k placení dlužníky.43 Faktický dopad existujících nadací na společenské poměry se minimalizoval, a pokud by se přece podařilo docílit výplaty nadačních úroků příjemcům, pak by výše takových příspěvků byla již stejně zcela nepatrnou.

Zrušení studijní nadace a jeho právní podklad?

Právě nízký výnos nadačních kapitálů a neúměrné náklady spojené s adminis-trativou nadací, které byly buďto přímo spravovány, nebo alespoň dozorovány národními výbory, vedly k jejich urychlené likvidaci.44 Po ukončení platnosti sta-rého ABGB na území Československa již nový občanský zákoník č. 141/1950 Sb. pro nadace místo nenašel a jejich existenci dostatečně neupravoval ani žádný jiný právní předpis zákonné síly. Rozpočtovými zákony č. 29/1951 Sb. a 3/1952 Sb. byl dán právní podklad pro zrušení, zlikvidování nebo jiné zásad-ní úpravy dosud existujících fondů a nadací. Na základě uvedených zákonů vydala vláda usnesení z 22. 1. a 21. 10. 1952, kterým bylo uloženo ministerstvu vnitra, aby v dohodě s ministerstvem fi nancí a případně jiným věcně přísluš-

40 Tamtéž, neuspořádaný spisový materiál, kvitance na přijetí podpory 1487 Kčs 10 hal, pode-psaná Josefem Novákem. Dále tamtéž, Deník kostelní 1942–1952. Podpora v původní výši 400 Kčs ročně by ostatně neměla valného významu, neboť téhož roku dospěla infl ace tak daleko, že tři hadry k vytírání kostela byly pořízeny za 51 Kčs.

41 Tamtéž, Deník kostelní 1942–1952, nefol. 42 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 2, i. č. 100.43 MZA Brno, B 126, kart. 614, sign. škol/48, i. č. 1489.44 Tamtéž, koncept oběžníku ministerstva vnitra sp. zn. IV/2-458-23/10-1952.

213FILIP PLAŠIL

ným ministerstvem provedlo ke zrušení nadací, fondů a jiných účelových jmění vhodná opatření.

S odkazem na oběžník Ministerstva vnitra č. IV/2-458-66/1953 ze dne 4. 2. 1953, týkající se veškerých nadací v ČSR, vydal Státní úřad pro věci cír-kevní45 dne 17. 3. 1953 výnos čj. 2299/53-I/1 a čj. 5548/53-SÚC,46 který se dotýkal nadací, účelových jmění a fondů speciálně ve správě církví a nábožen-ských společností. Ačkoliv nadaci Dionysie Nussbaumové nebylo rozhodně možno zařadit k nadacím náboženským, pro účely výnosu postačovalo, že uvedená nadace byla spravována farním úřadem; právě tento výnos se stal nadaci osudným.47 Na jeho základě byly veškeré mešní nadace a veškeré další nadace, fondy a účelová jmění spravované farními úřady sloučeny do „masy jednotného účelového jmění spravovaného farním úřadem“, při čemž výnos z této masy měl být pravidelně převáděn jako příjem do běžného hospodaření fary a samotná podstata jmění měla sloužit k úhradě mimořádných výdajů dle předchozího souhlasu krajského církevního tajemníka.

Poslední zpráva o existenci nadačního kapitálu nadace Dionysie Nuss-baumové pochází z 31. 12. 1952, kdy je uváděna v přehledu majetku fary v Jamném částka 102 000 Kčs v unifi kační 3% rentě emise B, uložená u Státní banky československé, jako fundace a studijní fond; z uvedené sumy náleželo 72 000 Kčs právě nadaci.48 Během roku 1953 pozbylo nadační jmění samostat-nosti způsobem, který je uveden v předchozím odstavci, a postupným vyčer-páním pro potřebu farnosti zaniklo.

45 Státní úřad pro věci církevní vzniknul zákonem č. 217/1949 Sb., kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní. Ke zrušení uvedeného orgánu státní správy došlo vládním nařízením č. 19/1956 Sb. a jeho pravomoc přešla na Církevní oddělení (později Sekretariát pro věci církevní) Ministerstva školství a kultury.

46 Výnos publikován in: Právní poměry církví a náboženských společností a jejich hospodářské zabezpečení v Československé socialistické republice, Praha, Sekretariát pro věci církevní při min. kultury ČSR a SSR 1977.

47 Domnívám se, že Státní úřad pro věci církevní zde překročil svou pravomoc, neboť cit. oběž-níkem ministerstva vnitra byla působnost Státního úřadu církevního omezena pouze na na-dace náboženské, jejichž defi nici studijní a sociální nadace nesplňovaly.

48 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 2, i. č. 100. Částka 30 000 Kčs, která byla farním úřadem hláše-na společně s kapitálem 72.000 Kčs studijní nadace D. Nussbaumové, obnášela vlastní jmění kostela sv. Kříže v Jamném 2495 Kčs, zádušní jmění 26 442 Kčs a farní chudinský fond 1063 Kčs. Srov. Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, neuspořádaný spisový materiál, dopis účetního revizora a faráře v Radostíně Josefa Melichara ze dne 5. 8. 1947. P. Josef Melichar vykonával od roku 1949 funkci měřínského děkana po Msgre. Františku Čermákovi, a stal se tak přímým nadřízeným jamenského administrátora.

214

Ke konečnému zrušení nadací v bývalém Jihlavském kraji houfně dochá-zelo zejména v letech 1954 a 1955 formou výměru Krajského národního výbo-ru Jihlava. Vlivem torzovitosti dochovaného archivního materiálu se doposud nezdařilo nalézt doklad o výslovném zrušení nadace Dionysie Nussbaumové, avšak je pravděpodobné, že právě v uvedených letech byla nadace ofi ciálně zrušena, když coby účelové společenství majetku přestala fakticky existovat již roku 1953.49 Zároveň však nelze vyloučit (s ohledem na to, že obdobná nadace Dionysie Nussbaumové v Jamném k udržování chudobince byla zrušena tepr-ve roku 1966, v podstatě znovuobjevena ze zapomenutí, v souvislosti s prode-jem nemovitosti v jejím majetku), že studijní nadace Dionysie Nussbaumové v Jamném nikdy zrušena nebyla, nezanikla a dodnes jako právní subjekt existu-je – byť pouze formálně, bez hmotné podstaty.

Nadace pro zřízení a udržování chudobince

Druhým kodicilem, sepsaným 30. září 1902, pamatovala Dionysie Nussbaumo-vá též na obec, ve které prožila desetiletí, na Jamné.50 Rozhodla se zde pro-střednictvím odkazem zřízené nadace založit „Asylhaus“, tedy jakýsi azylový dům či opatrovnu pro „churavé starce a stařeny a zároveň pro malé zanedba-

49 Za účinnosti ABGB byl právní teorií částečně přijímán zánik nadace ztrátou nadačního ka-pitálu – srov. F. X. VESELÝ, c.d., s. 802, avšak zároveň dle Krčmáře a Tilsche nebylo možné pokládat nadaci za zrušenou bez úřední ingerence – srov. Jan KRČMÁŘ, Právo občanské I. Výklady úvodní a část všeobecná, II. dopl. vyd., Praha 1936, s. 170. ABGB i navazující právní normy však byly zrušeny § 568 zák. č. 141/1950 Sb. Zároveň § 563 odst. 1 téhož zákona ponechal právní subjektivitu právnických osob založených před jeho účinností nedotčenu. Je tak otázkou, zdali i právní poměry takových osob se měly i po roce 1950 řídit dosavadními zrušenými předpisy, a zda tedy nadace pozbytím nadačního kapitálu po roce 1951 zanikla. S Krčmářem a dalšími se domnívám, že nikoliv, pokud nebylo vydáno správní rozhodnutí o zrušení nadace.

50 SOkA Jihlava, Okresní soud Jihlava II, i. č. 336, kart. 173, spis A IV 84/03. Kromě zmíněných kodicilů obsahovala i vlastní závěť několik „drobnějších“ odkazů ve prospěch různých insti-tucí. Dionysie Nussbaumová odkázala po jednom tisíci zlatých jihlavskému a polenskému chorobinci, jamenskému farnímu kostelu Nalezení Sv. Kříže pak 1000 zl. na zrestaurování dvou pobočních oltářů. Dále zůstavila 200 zl. chudým z Jamného a Rybného a nezapomněla ani na své bývalé zaměstnance – různé sumy poručila vrchnímu lesnímu v Řehořově a služeb-nictvu na zámku i v přináležejícím dvoře. Aby nezůstalo nic v nepořádku, zajistila též menší nadace na udržování Nussbaumovy hrobky a na sloužení pěti zádušních mší ročně za duši svou a svých příbuzných.

215FILIP PLAŠIL

né a opuštěné děti“51 (v nadačních rejstřících Zemského úřadu Brno instituce označována jako Armen-Siechen u. Krankenhaus, tedy chudobinec, choro-binec a nemocnice52). Rozhodnutí k tomuto činu přišlo z pohnutky poněkud humorné – dle vlastních slov se zůstavitelka Nussbaumová rozhodla odkázat k této stavbě zapomenuté cenné papíry po svém manželovi v nominální hod-notě 18 000 zlatých, které našla „nacpané“ v nástěnném kapsáři na zdi své ložnice. V kodicilu též zevrubně popsala, jak si představovala stavbu: dům na dobrém suchém místě, obsahující čtyři světnice i s komorou a kuchyní, z toho dvě až tři místnosti pro chudé obyvatele a čtvrtá k užívání rodině dozorce nad domem. Ten měl být zodpovědný za pořádek a čistotu budovy. Vrchní dozor nad azylovým domem měl ovšem náležet jamenskému faráři. Že neponechala Nussbaumová nic náhodě, dosvědčoval i plán budovy od stavitele Schwehly z roku 1902, přiložený k závěti.

Dne 25. ledna 1905 sice podávalo technické oddělení moravského mís-todržitelství svoje připomínky k plánu budovy,53 avšak původně zamýšlená adaptace již existujícího domu čp. 59 v Jamném54 byla zdravotním oddělením místodržitelství vyhodnocena jako nevhodná.55 Zajisté zajímavé je vyjádření moravského místodržitelství o stavebním plánu, zanechaném zůstavitelkou Di-onysií Nussbaumovou – stavební oddělení dokonce počítalo i s eventualitou, že budova bude v budoucnu podsklepena, a předepisovalo pro tento případ vyšší tloušťku podlah a jejich dobrou izolaci od vnějších zdí, do těchto zdí pak navrhovalo zabudovat větrací vzduchové kanálky s ochrannými klapkami a po-všimlo si dokonce i chybějících okapových rýn…, což vskutku výstižně vypovídá o skutečném zájmu tehdejších státních orgánů o bezpečnost a vyhovující stav podobných institucí.56 Než se však věci defi nitivně hnuly, trvalo celé čtyři roky.

Do té doby byla místním chudým vyplácena podpora ze zůstavitelčina jmění. Až v lednu roku 1907 požádal P. Simonides Okresní hejtmanství v Jih-lavě o vyjádření k použití odkázaných fi nančních prostředků ke stavbě chudo-

51 Tamtéž.52 MZA Brno, B 40, III. manipulace, i. č. 710 aj.53 Doporučeno bylo zejména podsklepení budovy a zřízení příslušenství k pokojům pro každé

tři chovance. MZA Brno, B 40, III. manipulace, kart. 4774, sign. VII-35-c-2, spis 12 337. Vlast-ní plán budovy však není k nalezení.

54 Jedná se o bývalý mlýn, nalézající se na západním okraji obce blíž tzv. Mlýnského rybníka. 55 MZA Brno, B 40, III. manipulace, kart. 4774, sign. VII-35-c-2, spis 12 337. Odbor poukazoval

zejména na vysoký náklad, který by vyžádalo uzpůsobení budovy zamýšlenému účelu. 56 MZA Brno, B 40, III. manipulace, kart. 4774, sign. VII-35-c-2, spis 12 337.

216

bince.57 Dne 5. dubna 1907 schválilo moravské místodržitelství v Brně stavební projekt a téhož roku byl vybrán stavitel budovy, zednický mistr Eduard Bumbá-lek z Kamenice, který jako jediný podal ofertu, navíc s návrhem pětiprocentní slevy z rozpočtu. Ten byl překontrolován a schválen technickým oddělením místodržitelství v Brně dne 13. února 1907 i zdravotním oddělením téhož dne 4. května 1907 a činil i se započítáním šestnácti dvojoken a zařízením 9640 K 53 h.58 Stavitel Bumbálek se zavázal do prosince 1907 dostat stavbu pod střechu a do května 1908 práce dokončit. Vlastní výstavba se však táhla, neboť teprve dne 6. dubna 1910 se podařilo správci nadace Bohumilu Simonidesovi koupit od velkostatkáře Schillera stavební pozemek parc. č. 93 a přináležící zahradu.59 Budova byla pravděpodobně postavena teprve následujícího roku 1911.60 Jednalo se o nepodsklepenou volně stojící přízemní budovu; zachoval se dokonce soupis vnitřního zařízení. Azylový dům byl vybaven devíti železný-mi postelemi se slamníkem, prostěradly a přikrývkami, třemi jednoduchými stoly, devíti židlemi, třemi věšáky a třemi kříži, které byly pověšeny na stěnách. Ve štítě se skvěl nápis „CHUDOBINEC“ z deseti pozlacených písmen. Dům s přiděleným číslem popisným 84 (stavební plocha obnášela 160,54 m2) měl k dispozici též vlastní sedm metrů hlubokou studnu, vykopanou na speciální doporučení Okresního hejtmanství v Jihlavě, a dřevník.61

Nadace byla nazvána „Asyl- auch Armenhausstiftung der Dionyse Nuss-baum“. Účelové jmění, určené k udržování budovy chudobince a otopu, a ze-jména též k zajištění stravování a ošacení chovanců, bylo představováno státní obligací rakouské korunové renty č. 58.287 ve výši 40 000 K, úročenou 4 %. Ročně tak na úrocích vzešlo chudobinci 1600 K. Nedbalostí úředních míst

57 Drobné zmínky o probíhající stavební akci se zachovaly v Einrichtungsprotokollen Okresního hejtmanství v Jihlavě, viz SOkA Jihlava, OkÚ – ONV Jihlava, i. č. 279, 281, 284 a 286.

58 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 1, i. č. 87. Stejně MZA Brno, B 40, III. manipulace, kart. 4774, sign. VII-35-c-2, spis 12 337.

59 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 1, i. č. 87. Správce nadace byl zmocněn do vystavění budovy chudobince vyplácet z úroků státního dluhopisu každým rokem 800 korun místním chudým. MZA Brno, B 40, III. manipulace, kart. 4774, sign. VII-35-c-2, spis 12 337.

60 Patřičné písemnosti Okresní hejtmanství Jihlava se, bohužel, nedochovaly. Na pozdější da-tum kolaudace lze usoudit pouze ze zmínek obsažených v Einrichtungsprotokollen, srov. SOkA Jihlava, OkÚ – ONV Jihlava, i. č. 279, 281, 284 a 286.

61 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 1, i. č. 87. K domu patřily i další nemovitosti – pozemky dnešní parc. č. 46/2, parc. č. 46/10, parc. č. 46/11 a parc. č. 93 v k. ú. Jamné. Srov. Spisovna Katastrál-ního úřadu pro Kraj Vysočina, Katastrálního pracoviště Jihlava, Dohoda o zřízení práva osobní-ho užívání – notářský zápis Státního notářství v Jihlavě sp. zn. 1 N 385/67 ze dne 6. 6. 1967.

217FILIP PLAŠIL

byla často tato nadace ke správě chudobince zaměňována s výše uvedenou studijní nadací; někdy byla uváděna pouze jediná smíšená nadace Dionysie Nussbaumové, která obsahovala jak studijní charakter, tak i správu samotného chudobince v Jamném. Ironií osudu je, že právě toto nevhodné slučování se později stalo nadaci na udržování chudobince osudným.62

Správcem chudobince se, obdobně jako u studijní nadace, stal správce jamenského farního úřadu – tehdy farář Bohumil Simonides, který za obtíže se správou dostával odměnu ve výši 100 K ročně.63 Běžná správa neobnášela pouze starost o budovu chudobince (hrazení daní, zaznamenány jsou účty za opravy plotu, vymetání komína, pojištění etc., nikoli však větší stavební zásah), ale i zajištění otopu pro zimní období a též náležitého ošacení a obutí chudých obyvatel instituce – z 20. a 30. let se dochoval účet jamenského obchodníka Václava Zicha za zimní košili a bačkory či účet za nový oblek.64 Z účetních záznamů plyne, že z nadace byly obyvatelům chudobince hrazeny též nezbyt-né léky a cesty k lékařům. Výživa svěřenců byla zajišťována podle denního rozpisu. Tak za rok 1912 bylo na stravu vydáno 775 K 29 hal, roku 1926 již 1191 Kč 45 hal.65

Faktický konec chudinské nadace nedopatřením

Jak bylo uvedeno výše, zmocněnec pro organizace při Úřadu říšského pro-tektora vyvíjel počátkem 40. let činnost směřující k zabavení části nadačních kapitálů. Při dotazníkové akci, prováděné v letech 1939–1942, došlo k poně-kud zmatečnému nahlášení údajů o nadacích Dionysie Nussbaumové v Jam-ném. Z dochované korespondence Farního úřadu Jamné se zmocněncem pro organizace vyplývá, že i zmocněnec byl několikrát podanými lišícími se údaji zmaten a žádal o sdělení, kolik vůbec v Jamném existuje nadací. Nakonec, zřej-mě pro jednoduchost, počítal zmocněnec pro organizace pouze s jedinou na-

62 Ještě roku 1911 však je coby vlastník pozemků – pozemku zastavěného budovou chudobince a zahrady – uváděna „Asyl, auch Armenstiftung der Dionyse Nussbaum“. Srov. SOkA Jihla-va, Katastrální úřad Jihlava, nezprac. – pozemnostní arch k. ú. Jamné, č. knihovního vkladu 171.

63 ABB Rajhrad, FÚ Jamné, kart. 2, i. č. 100 – zpráva administrátora Bohumila Marka. Vlivem infl ace měny se koncem 40. let tato odměna stala skutečně pouze symbolickou.

64 Tamtéž. 65 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, kostelní účet za léta 1912–1949, pag. 177.

218

dací, která disponuje nadačním jměním ve výši 120 000 K – nedopatřením, či snad pro zjednodušení, tak byly dvě Nussbaumovské nadace pro účely Úřadu říšského protektora spojeny v jedinou (došlo tedy k úřednímu zjednodušení nadace studentské a nadace chudinské v jednu). Když bylo zabaveno 40 % kapitálu ve výši 48 000 K ve prospěch Bank der deutschen Arbeit v Praze, mělo se toto opatření přirozeně dotknout obou Nussbaumovských nadací stejno-měrně. Namísto toho vyhodnotil Farní úřad v Jamném úřední zásah tak, že odepsal celý nadační kapitál nadace pro udržování chudobince, kdežto z kapi-tálu studijní nadace odepsal pouhých 8000 K. Protože po druhé světové válce se nezdařilo zabavený nadační kapitál navrátit zpět ani částečně, došlo tímto podivným způsobem k faktickému zániku nadace k údržbě chudobince – exis-tovat tak de facto zůstala pouze studijní nadace.

Po druhé světové válce vyhlížela fi nanční situace chudobince smutně. K 31. 12. 1947 byl totiž jako jediné aktivum chudobince účtován toliko zálo-ženský vklad 3191 Kč 50 hal, za to dluh činil 5128 Kč 15 hal.66 Po předválečném cenném papíru v nominální hodnotě 40 000 K ani po zbylých 60 % nadačního kapitálu již nebylo stopy, neboť tyto fi nance byly neoprávněně zahrnovány do Nussbaumovské studijní nadace. Chudobinec tedy živořil z nepatrných úro-ků ze záloženského vkladu. Protože tento úrok přirozeně nebyl s to pokrýt výdaje k obživě chovanců, odměnu účetní a další výdaje, byla nucena správa chudobince dát část prostorů k pronájmu na byty; tímto způsobem se roku 1948 podařilo získat 1600 Kčs, v roce 1949 již jen 600 Kčs. Protože ani taková částka nedostačovala ke krytí výdajů, hradil každoroční fi nanční ztrátu chudo-bince ze svých prostředků Místní národní výbor v Jamném nebo zdejší kostelní konkurenční výbor.67 Poslední dohledanou zprávou o tom, že užívací právo k budově chudobince čp. 84 vykonávala Nussbaumovská nadace, představuje výměr činžovní daně z března 1950.68

66 Tamtéž, pag. 375.67 Tamtéž, pag. 375 a 381. Kostelní konkurenční výbory však přestaly existovat již podle zák.

č. 217/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví, a nařízení vlády č. 219/1949 Sb., čímž veškerou faktickou moc nad budovou chudobince vykonával místní národní výbor. Podrob-něji o kostelních konkurenčních výborech srov. Karel ROTTER – Antonín JAHŮDKA, Předpi-sy o katolické církevní konkurenci na Moravě, Brno, nákl. vl. 1939. Dále Stanislav PŠENIČ-KA, Vývoj patronátního práva v českých zemích od doby osvícenského absolutismu do roku 1949, Revue církevního práva 22, 2002, č. 2, s. 127–160.

68 Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy, neuspořádaný spisový materiál, platební rozkaz fi -nančního referátu JNV Jihlava č. 2059 ze dne 10. 3. 1950.

219FILIP PLAŠIL

Právní konec zapomenuté chudinské nadace

Dne 10. září 1952 předložil předseda Alois Záškoda radě Místního národního výboru v Jamném sdělení komunálních podniků města Jihlavy, že tyto přebírají budovu čp. 84 (stejně jako zámek čp. 1, dříve zkonfi skovaný rodině velkostat-káře Richarda Schillera, držící velkostatek ve formě podílového spoluvlastnic-tví).69 Využívání budovy touto organizací však netrvalo dlouho, neboť již dne 8. září 1953 byla na schůzi pléna MNV Jamné probírána zpráva komunálních podniků, že od 1. ledna 1954 přebere bývalý chudobinec čp. 84 místní národní výbor.70 Knihovní vlastník budovy, chudinská nadace Dionysie Nussbaumové, pomalu upadal do zapomnění.

V roce 1957 je budova čp. 84 v Jamném uváděna již jako obecní dům, o jehož využití plně rozhodoval Místní národní výbor v Jamném. Přesto si však budova uchovala svoje původní postavení coby útočiště přestárlých osob – jako poslední obyvatelé chudobince jsou v roce 1965 uváděni manželé Franti-šek a Marie Prchalovi a Marie Záškodová. Dle stavu z roku 1962 byly v budově k dispozici tři bytové jednotky, avšak stavba v této době již volala po generální opravě.71

69 SOkA Jihlava, Jednotný národní výbor Jihlava, nezprac. – zápisy ze schůzí MNV Jamné. Jed-nalo se pravděpodobně o Bytový komunální podnik Jednotného národního výboru Jihlava. Komunální podniky byly zřízeny na základě zák. č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích, ze dne 21. 7. 1948 (prováděcí vl. nař. č. 10/1949 Sb.), a později zák. č. 167/1950 Sb., o ko-munálních podnicích, ze dne 20. 12. 1950, a byly zaměřeny na státní podnikání místního významu. Archiválií z fondu Komunálních podniků města Jihlavy z 50. let se dochovalo málo, ani fond Jednotný národní výbor Jihlava neobsahuje žádný obsáhlejší materiál.

70 Tamtéž. Z nedostatku archivního materiálu se nezdařilo dohledat, na základě které právní normy začal národní výbor užívat budovu ve vlastnictví chudinské nadace. Snad mohl být využit zák. č. 138/1948 Sb., o hospodaření s byty (účinný od 4. 6. 1948), umožňující MNV určit nucený nájem bytu i obecně prospěšným korporacím, eventuálně vl. nař. 14/1950 Sb., o organisaci místních národních výborů, § 2 odst. 4 písm. a) – kdy mezi úkoly MNV patřilo v rámci jednotného hospodářského plánu plánovat a řídit hospodářskou, kulturní, sociální a zdravotní činnost v obci tak, aby se životní úroveň pracujícího lidu neustále zvyšovala; starat se o ochranu zdraví obyvatelstva, zejména o veřejnou hygienu a zdravé bydlení, a pečovat o rozšiřování zdravotních služeb; využito mohlo být i vl. nař. 90/1950, o správě národního majetku národními výbory, kdy podle § 1 odst. 2 jim byla svěřena mj. správa nadací a fondů, která má být vedena odděleně od národního majetku. S ohledem na dobové poměry však není nakonec ani vyloučeno, že národní výbor budovu prostě fakticky zabral bez právního podkladu.

71 SOkA Jihlava, Místní národní výbor (dále MNV) Jamné, kart. 1, i. č. 18 – správa obecního majetku. Pořizovací hodnota budovy byla stanovena na 131 790 Kčs.

220

V neblahé situaci budovy někdejšího chudobince přišla Místnímu národ-nímu výboru Jamné patrně vhod žádost manželů Anny a Jaroslava Záškodo-vých z Jamného, kteří v domě již tři roky bydleli,72 ze dne 17. 5. 1965 o odpro-dej stavby i s přilehlými pozemky a dřevníkem.73 Plénum rady MNV Jamné na své schůzi dne 9. 12. 1965 odprodej jednohlasně schválilo za kupní cenu (sníženou rozhodnutím fi nančního odboru ONV Jihlava) 10 800 Kčs, při čemž jako suspenzivní podmínku prodeje stanovilo, že noví majitelé nechají v budo-vě dožít stávající staré nájemce.74

Při snaze o zanesení převodu vlastnictví budovy čp. 84 do vlastnictví man-želů Záškodových narazil národní výbor na zásadní překážku – dosud exis-tujícího zapomenutého vlastníka nemovitosti, „Asyl- auch Armenhausstiftung der Dionyse Nussbaum“. Když národní výbor zjistil, že hodlá prodat věc cizí osoby, bylo nutné vzniklou situaci vyřešit. Proto teprve 21. prosince 1966 vydal Jihomoravský krajský národní výbor v Brně, odbor školství a kultury, rozhod-nutí čj. škol. 5505/66, kterým byla chudinská nadace Dionysie Nussbaumové ofi ciálně zrušena, a to s odkazem na čl. 5 odst. 3 starého oběžníku Ministerstva vnitra zn. IV/2-458-66/1953 Sb. Někdejší jmění nadace se tak stalo národním majetkem a podle § 65 odst. 3 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku přešlo do prozatímní správy Okresního národního výboru v Jihlavě. Finanční odbor Okresního národního výboru v Jihlavě následně podle § 12 vyhlášky Ministerstva fi nancí č. 94/1965 Sb. převedl nemovitosti do správy Místního národního výboru v Jamném.75

Vlastní realizace prodeje bývalého chudobince i s pozemkem manželům Záškodovým se ze shora uvedených důvodů táhla více než rok, kdy teprve 25. 4. 1967 zaslal MNV Jamné Státnímu notářství v Jihlavě žádost o připravení kupní smlouvy.76 Kupní smlouva byla pak uzavřena dne 6. června 1967.77 Té-

72 Záškodovi byli k trvalému pobytu v budově hlášeni od roku 1962; objekt obývali společně se starými dlouholetými nájemci Františkem a Marií Prchalovými. SOkA Jihlava, MNV Jamné, nezprac. – domovní listy, Jamné čp. 84.

73 SOkA Jihlava, MNV Jamné, kart. 2, i. č. 35 – věci stavební.74 V originále je uvedená podmínka zdůvodněna prozaicky – „Uvedené podmínky stanovuje

rada MNV v Jamném proto, že dosavadní nájemníky nemá kam dát.“ SOkA Jihlava, MNV Jamné, kart. 2, i. č. 35 – věci stavební.

75 Spisovna Katastrálního úřadu pro Kraj Vysočina, Katastrálního pracoviště Jihlava, dopis Okres-ního národního výboru v Jihlavě, fi nančního odboru, zn. Fin.4-362/67-Lk ze dne 17. 1. 1967.

76 SOkA Jihlava, MNV Jamné, kart. 1, i. č. 21 – věci soudní civilní.77 Spisovna Katastrálního úřadu pro Kraj Vysočina, Katastrálního pracoviště v Jihlavě, notářský

zápis Státního notářství v Jihlavě sp. zn. 1 NZ 325/67, 1 N 574/67 ze dne 6. 6. 1967.

221FILIP PLAŠIL

hož roku zemřel i starý nájemce František Prchal a jeho manželka se odstěho-vala do Velkého Meziříčí, čímž se budova pro žadatele zcela uvolnila.78 Roku 1967 tedy někdejší chudobinec Dionysie Nussbaumové defi nitivně přešel do soukromých rukou a v následujících letech prodělal jako rodinné sídlo zásadní změny – došlo zejména k přistavění patra. Původní chudobinec by tak dnes pro jeho obyvatele již zřejmě nebyl k poznání.

Závěr

Předkládaná studie pojednává o historii dvou dobročinných podniků, jejichž jediným cílem byla pomoc sociálně potřebným. Z uvedených údajů však pře-sto jednoznačně plyne, že realizace obdobných záměrů a jejich dlouhodobá udržitelnost nepatřila k jednoduchým úkolům. Již v samotných počátcích lze sledovat nepřízeň soukromých osob – dědic Nussbaumovského majetku Carl Schiller, sledující spíše vlastní prospěch, přispěl svou „sabotážní“ činností k již tak pomalému úřednímu postupu, v důsledku čehož vznik nadace nastal až osm let po smrti zakladatelky. Obdobně uskutečnění fungujícího chudobince bylo spíše otázkou dlouhodobějšího charakteru.

Lze říci, že Farní úřad v Jamném se uvedených úkolů zhostil vcelku uspo-kojivě a správu nadace i chudobince v potřebné míře jamenský farář skutečně vykonával. Nezkušenost s podobnými úkoly se projevila tím, že i když se u stu-dijní nadace a nadace na udržování chudobince jednalo o právně samostatné subjekty, bylo jejich účetnictví prováděno zčásti neodděleně od účetnictví sa-motné farnosti (resp. kostela a záduší). Navíc docházelo k zaměňování obou nadací a též jejich nesprávnému směšování. V účetních materiálech farnosti tak vznikal určitý chaos a vysledovat přesně jednotlivé položky obou nadací je poněkud obtížné. Docházelo též ke slučování Nussbaumovských nadací s jiný-mi účelovými jměními spravovanými farním úřadem.

Po relativně klidném období první republiky, kdy nadace a chudobinec požívaly nerušené existence a dostály svému účelu, nastal v prvním případě hrubý zásah do existence nadací ze strany Úřadu říšského protektora v po-době zabavení části nadačního kapitálu. Ze zásahů druhé světové války se nevzpamatovala nadace k podpoře chudobince ( jejíž nadační jmění bylo fak-ticky zlikvidováno v podstatě nedopatřením), pouze studijní nadace ještě ně-

78 SOkA Jihlava, MNV Jamné, nezprac. – domovní listy, Jamné čp. 84.

222

kolik roků vyvíjela omezenou činnost. Nad samotným zánikem nadací se vznáší otazníky; obecně ke zrušení nadací v 50. letech 20. století docházelo způso-bem právně nikoli čistým a značně nepřehledným. Ke zrušení těchto subjektů nebyl vydán speciální zákon, organizace vlastního provádění likvidace nadací a fondů spočívala pouze na správních aktech několika státních orgánů, jejichž písemnosti nejsou vždy dobře zachovány. Zapomenutá chudinská nadace Dionysie Nussbaumové byla zrušena teprve čtrnáct roků poté, co došlo k vy-hlášení příslušných zmocňovacích zákonů a nařízení vlády; u studijní nadace není ani jisté, zda vůbec někdy správní orgány dospěly k jejímu ofi ciálnímu zru-šení, přestože zásahem Státního úřadu pro věci církevní pozbyla nadace svého majetkového substrátu. Lze jistě očekávat, že podobných nejasných konců se dočkalo i množství podobných drobných fundací v Československu, balancu-jících na hranici světských a církevních nadací nebo nadačních fondů. Kvůli špatně dochovanému archivnímu materiálu je obtížné, ne-li zcela nemožné, v některých případech zánik nadace vůbec prokázat.

Dobročinné studijní a chudinské nadace Dionysie Nussbaumové měly, dá se říci, jepičí život a fakticky ze světa sešly násilným způsobem již před šedesáti lety; i budova chudobince v Jamném již dlouhou dobu neslouží svému účelu. Přesto však z uvedených slov zajisté vyplyne, že po poslední jamenské nositel-ce příjmení Nussbaum zbyla v historii světlá stopa. Šlépěj sice již sotva patrná a časem málem zavátá, ale přesto stále světlá.79

79 Drobné zmínky o odkazech D. Nussbaumové můžeme nalézt v A. B. MÁKA, Město Polná, Německý Brod 1903, s. 27, a dále Břetislav RÉRYCH, Rodáci a obyvatelé města Polné, Polná 1935, s. 72.

223FILIP PLAŠIL

1. Vzácný snímek chudobince v Jamném, pohlednice odeslaná v roce 1927, foto Ondřej Knoll. Jiné fotografi e nebo plány chudobince se nedochovaly ani v rodině dnešních vlastníků objektu. Sbírka autora.

2. Detail – štít chudobince a dřevník v zahradě.

224

3. Správce Nussbaumovských nadací P. Bohumil Simonides (1870–1950), farář v Jamném. Římskokatolická farnost Jamné u Jihlavy.