Potočník

2. číslo 2010/11

Obsah Arion na naší škole  

 

    str.1

V listopadu u nás byli ředitelé škol ze zemí Evropské unie.  

str.2

Státní maturita očima studentů a zadavatelů 

str.5

Zprávičky

str.7

Praha je krásná … 

 

   

Fejeton 

   

    Pohled čerstvé vysokoškolačky na Pražáky a život v studenta v hlavním městě 

Exkurze  do  Osvětimi,  recitační soutěž  a  další  zprávy  ze  života žáků školy 

str.6

str.3

Katastrofy oblétají svět 

Co  vše  se událo, děje  a bude dít na naší škole v oblasti ekologie. 

Ekologické okénko 

Maturitní evergreen 

Přílohy 

str.2 

Co vše předchází vítězství 

  S Jak se tvoří návrhy modelů, jak se vybírají kolekce návrhů k realizaci Jihlava z pohledu vítězky 

 str.3 

Alžběta Žáčková z OD 3.  Obsadila 2. místo v Jihlavě 

Jihlavu zaplavily květiny 

  STR.1str.1 Soutěž Mladý módní tvůrce  

str.5 Rozhovor s ředitelem školy Ing. 

Jak vidí Jihlavu hlava školy   

str.6 

Jana Heyduková vytváří zajímavé ozdoby hlavy 

Jane Bond a její fascinátory 

Titulní strana  Malgorzata Podermanská, OD3. 

Michelle, Roberto a Wilhelm z Arionu na naší Škole

V posledním listopadovém týdnu jsme na školních chodbách potkávali s neznámými osbami, které se tady však chovaly jako doma. V každém případě to byli cizinci. Že by to byli noví, zahraniční učitelé jazyků? Veškeré dohady skončily zjištěním, že k nám dorazila skupina ředitelů škol ze zemí EU, která se v rámci projektu ARION seznamuje s podmínkami práce na odborných školách v Česku. Naše redakce si samozřejmě nemohla nechat ujít setkání s těmito hosty. S malou pomocí Honzy Koláře z PN 2. a paní učitelky Pavly Matýskové jsme si se třemi účastníky projektu povídali o jejich dojmech z pobytu u nás, ale i o jejich práci. Našeho rozhovoru se účastnil Robert ze Španělska, Michelle z Francie a s Wilhelm z Německa. Pro Wilhelma byla tato návštěva prvním setkáním s Českou republikou, zato Michelle zde byla již několikrát, ovšem náš kraj navštívila poprvé. „Když se v naší zemi řekne Česká republika, každý hned povídá Praha, Praha, Praha. Nikdo nezná nic jiného než Prahu. Je tedy moc fajn vidět i jiná města,“ uzavřela Michelle, které se v našem kraji moc líbilo.

A co bylo náplní jejich pobytu u nás? Navštívili řadu různých škol, hlavně odborných, které teď vzájemně srovnávají. Zajímá je v prvé řadě propojení teoretické a praktické výuky.

Roberto zhlédli malou módní přehlídku, kterou pro ně připravil kroužek manekýn/ů. Také si prohlédli práci oděvářek na dílnách a zhodnotili jejich projekty.

Pronikají do tajů školních projektů, jak projekty vznikají a jak na nich studenti pracují. Na naší škole sledovali realizaci projektů v oděvnictví. Jako přínosné hodnotí, že studenti spolupracují s cizími školami, i se zahraničními (připomeňme projekt Leonardo a Socrates). Také se jim líbí, že projekty jsou společnou prací studentů, a ne několika jednotlivců. Michelle a

Naši hosté také navštívili některá zajímavá místa našeho kraje. Mnohá z nich je velmi zaujala. Wilhelm hlavně srovnává, co je u nás stejné jako v Německu a v čem se lišíme. Zjistil, že v naší zemi máme architekturu, která se velice podobá architektuře v Německu. Přisuzuje to našim společným dějinám. Roberto navštívil frýdeckou knihovnu, která se mu moc líbila. Své dojmy uzavřel těmito slovy: „Zjistil jsem, že bych měl více číst české autory.“ Všichni tři hosté se pak shodli na tom, že máme v Ostravě skvělou univerzitu. (Hm...) Samozřejmě že si nemohli nechat ujít návštěvu pivovarů, a to hned dvou. Pivo prý máme dobré. Za vše pak mluví slova, kterými uzavřeli naši debatu: „Nejhezčí byl pohled z otevřeného okna hotelu. Přede mnou jen hory, na nich sníh a do toho krásně svítilo sluníčko.“ Neudiví tedy, že vyjádřili naději, že se sem k nám někdy znovu podívají, ale už ne pracovně, jen rekreačně.

Jana Borská, OP 4.B

1

MATURITNÍ EVERGREEN

Jako důvody nespokojenosti se zde vyskytují příliš dlouhý čas na vysvětlování pravidel zkoušky, která zadávající navíc u jednotlivých dílčích zkoušek opakují. Dále uvádějí jako nadbytečnou přítomnost ve zkušební místnost 30 minut před zahájením každé dílčí zkoušky. Respondentům vadí nemožnost odejít z učebny po dokončení vlastní práce. Časové rozestupy mezi jednotlivými dílčími zkouškami hodnotí jako příliš dlouhé. Konečně studenti hodnotí dobu, za kterou se dozvědí výsledky zkoušek, jako příliš dlouhou. Uvítali by sdělení výsledků bezprostředně po složení zkoušek. B) Respondenti vyjádřili nespokojenost s následujícími stanovenými pravidly:

- nesmí se v průběhu zkoušky pít (6x),

- nesmí se v průběhu zkoušky odejít na WC (4x).

Jak hodnotíš obtížnost zkoušky? Na tuto otázku odpovědělo 23 respondentů, z toho 22 žáků konalo zkoušku v základní úrovni a 1 ve vyšší úrovni:

- pro 12 žáků je zkouška obtížná (z toho jeden posuzoval vyšší úroveň zkoušky),

- pro 3 žáky je částečně obtížná,

- 6 žáků považuje zkoušku za přiměřenou,

- 1 žák hodnotí zkoušku jako snadnou.

Co bylo pro tebe u zkoušky

Diskuse o státní maturitě a její desetiletá příprava se už staly evergreenem. Možná proto se nová maturita stala strašákem, jenž vyvolal u mnohých studentů i učitelů odpor, který dávali hlasitě a jednoznačně najevo. Nejistota, která zpravidla doprovází vznik něčeho dosud nepoznaného, se zřejmě "podepsala" také na postoji žáků naší školy k této zkoušce a ke generálce na ni. Proto jsme se poté, co žáci 4. ročníku absolvovali tzv. MAG´10, tedy maturitní generálku, rozhodli prostřednictvím ankety zjistit, jak tuto zkušenost studenti hodnotí. Ankety se zúčastnilo celkem 24 žáků, kteří tvoří vzorek ze všech ........., kteří zkoušku konali. Studenti odpovídali na tyto otázky: Jak jsi spokojen/a s průběhem maturitní generálky? Na tuto otázku odpovědělo všech 24 respondentů. Z odpovědí na tuto anketní otázku vyplynulo, že s průběhem zkoušky je sokojeno 11 respondentů, 9 žáků je částečně nespokojeno a celkově nespokojeni jsou 3. Jeden respondent uvedl odpověď mimo danou otázku. Co bys změnil na průběhu zkoušky? Na tuto otázku odpovědělo 18 respondentů. Odpovědi lze rozdělit na 2 části – 1. část se týká faktoru času, 2. část stanovených pravidel. A) Nejčastěji žáci zmiňovali časové rozvržení jednotlivých kroků u zkoušky, celkem 8 studentů uvedlo tento faktor jako ten, jenž vyžaduje změnu.

obtížné? Na tuto otázku odpovědělo 8 respondentů: A) Obtížná byla zkouška z cizího jazyka – 5 respondentů. Z toho 2 žáci uvedli, že měli potíže u poslechové části didaktického testu, 2 žáci hodnotili čas vymezený na písemnou část zkoušky jako krátký, 1 žák uvedl, že tato zkouška je zbytečně složitá. B) Obtížná zkouška z matematiky byla pro 3 žáky.

Pomohla ti maturitní generálka vyjasnit tvůj výběr volitelného maturitního předmětu? Na tuto otázku odpověděli všichni zúčastnění respondenti.

- 14 žákům generálka pomohla při rozhodování,

- 4 žákům nepomohla, - 5 žáků bylo rozhodnuto

již před konáním generálky

- 1 žák odpověděl, že neví. Proč ses neřídil/a návrhem na Facebooku sabotovat maturitní generálku? Na tuto otázku odpovědělo15 respondentů.

- 5 žáků o výzvě na Facebooku nic neví,

- 4 žáci odpověděli, že tím, co se uvádí na Facebooku, se ve svém životě neřídí,

- 3 žáci uvedli, že sabotáž by v tomto případě k ničemu nevedla,

- 2 žáky tato alternativa (sabotáž) je ani nenapadla,

- 1 žák odpověděl, že na Facebooku jsou zajímavější témata, téma

Státní maturita očima studentů

2

potřebují zlepšit, - 1 žák odpověděl, že chtěl

zjistit, jak náročná zkouška je.

Z výše uvedených výsledků ankety vyplývá, že studenti na naší škole využili maturitní generálky k otestování průběhu zkoušky, která je čeká na jaře 2011, a k ověření její náročnosti. Studenti mají výhrady k průběhu zkoušky, více žáků je s jejím průběhem nespokojeno než spokojeno. Jako obtížnou ji

sabotáže generálky ho nezaujalo.

Proč jsi přišel/a ke zkoušce? Na tuto otázku odpovědělo 17 respondentů.

- 11 žáků odpovědělo, že si ji chtěli zkusit,

- 3 žáci se chtěli dozvědět, jak na tom jsou se svými znalostmi,

- 2 žáci chtěli zjistit, v čem mají slabiny a co tedy

hodnotí dvě třetiny z respondentů. Polovina respondentů také uvedla, že jim generálka pomohla při výběru volitelného maturitního předmětu. Zajímavým zjištěním je, že ačkoli dle pozorování žáků v průběhu pracovního dne, kdy rádi využívají i drobných časových možností napojit se na sociální sítě na internetu, zaujímají kritický přístup k jedné z těchto sociálních sítí.

Generálka očima zadavatelů

nutnost dodržovat stanovený časový harmonogram. K tomu, aby mohli učitelé funkci zadavatelů vykonávat, museli projít školením. Absolvovali e-learningový kurz zakončený zkušebním testem, na jehož základě obdrželi certifikát, který jim umožňuje funkci zadavatelů vykonávat. Tuto skutečnost jsme my, studenti vůbec netušili. Dozvěděli jsme se také, že většina zadavatelů na naší škole zadávala zkoušky z více předmětů, ale nikdy ne z toho předmětu, který vyučují a u kterého budou také hodnotiteli písemných prací. To je zřejmě

Také jsme provedli minianketu mezi učiteli, kteří se u maturitní generálky zhostili role zadavatelů. Oslovili jsme 5 z nich. Shodli se na tom, že v organizaci maturitní generálky vidí jako problém administrativní zátěž, která je na zadavatele a poté hodnotitele prací kladena. Dále však uvedli, že určité problémy jsou, a to na straně studentů, kteří se sice pravidlům průběhu zkoušek podrobili, ale vyjadřovali s nimi nespokojenost, zvláště co se týká nemožnosti opustit zkušební místnost v průběhu zkoušky nebo po dokončení vlastní práce, nebo

důležité pro dodržení co největší objektivity zkoušek. Jinak zadavatelé byli spokojení, že až na drobné nedostatky s technikou proběhly zkoušky na naší škole bez problému. Sdělili nám, že i oni jsou rádi, že si mohli vše v generálce vyzkoušet. Teď už vědí, čeho je třeba se při ostré maturitě vyvarovat a s čím je třeba počítat. Také vyjádřili naději, že teď, když žáci vědí, co je na jaře čeká, přípravu na maturitní zkoušku nepodcení, budou studovat a v závěru maturitní zkoušku zvládnou.

Jana Borská, OP 4.B a RED

EKOLOGICKÉ OKÉNKO

Biodiverzita na Potoční rozmanitost v areálu školy na Potoční. Každý z nich si vybral jeden rostlinný nebo živočišný druh a vytvořil o něm krátkou prezentaci. Spojením všech prací žáků vznikla třídní prezentace Biodiverzita na Potoční.

Široká veřejnost by měla být informávana o významu a nepostradatelnosti všech druhů organismů na Zemi, proto byl rok 2010 vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity. Naše škola se připojila k akcím, které byly v jeho rámci vyhlášeny. Žáci třídy IE 2.B zmapovali biodiverzitu, tedy druhovou

V posledním listopadovém týdnu plnil tým žáků třídy IE 3. úkol v projektu Recyklohraní. Žáci se pod vedením PaedDr. Evy Horké řešili matematicko-fyzikální úkol Sešlápni, ušetříš, jehož cílem bylo zjistit, kolik místa se ušetří sešlápnutím PET lahví. Žáci se do plnění úkolu pustili s elánem a nadšením. Vypočítali

Sešlápni, ušetříš

3

V úterý 14. 12. nebo ve čtvrtek 16. 12. 2010 přineste do školy čistý drobný hliníkový odpad, jako jsou víčka od jogurtů, alobal atp. Odevzdejte jej po druhé vyučovací hodině před bufetem v budově školy na ulici Potoční. Vyhlášení vítězů proběhne ještě před Vánoci. Vítězná třída pojede v roce 2011 na ekologickou exkurzi. Do soutěže ve sběru mobilů se zatím zapojily třídy IP 1., MO 1., PS 1., PS 2., OD 2., IE 3., OP 4.A a PN 1. Zatím vede třída PN 1. s 21 odevzdanými vysloužilými mobily. Mobily můžete průběžně odevzdávat do kabinetu č. 5. 10. prosince se žáci čtyř tříd (PN 1., MO 1., IE 2.A, IE 2.B) přenesou prostřednictvím padesátiminutového pořadu Planetária J. Palisy v Ostravě-Porubě do virtuálního vesmíru. Díky stereoskopické projekci (3D) nastoupí do kosmické lodi a proletí se po Sluneční soustavě, podívají se do kosmického skanzenu dříve nazývaného Mezinárodní kosmická stanice a nakouknou i za hranice Galaxie. V rámci jedné exkurze také

hustotu vzniklého odpadu a vše zdokumentovali. Co zjistili? Do sběrné nádoby se vejde zhruba 2,5x více PET lahví, pokud je před vyhozením sešlápneme.

Soutěž ve sběru navštíví výstavu Příběh planety Země. Zde se seznámí s nejdůležitějšími geologickými procesy formujícími naši planetu a s jednotlivými vývojovými etapami života na ní, od jejího vzniku až po současnost.

Chystáme se do Vesmíru

Na 28. ledna 2011 plánujeme pilotní realizaci simulační hry Podpora trvale udržitelného cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji. Této realizace se zúčastní třída IE 3., jejíž žáci se na jedno dopoledne promění v zastupitele, poslance a novináře a vyzkouší si formou hry, jak komplikované může být zasedání zastupitelstva, na kterém bude vybrán jeden z předložených projektů na podporu trvale udržitelného cestovního ruchu v kraji. Tato pilotní realizace proběhne v rámci projektu ZA-MET-SI (Zavedení metodiky simulačních her ve výuce na SŠ v MSK).

Mgr. Magda Luzarová

Splněním tohoto úkolu žáci přispěli na účet školy v soutěži Recyklohraní minimálně 300 body. Za body, které získáváme plněním úkolů a sběrem elektroodpadu si budeme moci nakoupit odměny, které Recyklohraní poskytuje, např. školní potřeby – viz www. recyklohrani.cz.

Budeme si hrát

Ostravsko v příběhu planety Země

Soutěž Ostravsko v příběhu planety Země vyhlásila Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravě jako doprovodnou akcí výstavy Příběh planety Země. Autorkou soutěžní práce je Ludmila Rosová, OD 3.. Vyhodnocení a vyhlášení vítězů proběhne ve čtvrtek 9. prosince.

Soutěžní práce Ludmily Rosové

4

Zpráva z Osvětimi

Letos na podzim, ostatně jako už každoročně, se mohli žáci naší školy zúčastnit exkurze do památníku obětí holocaustu v Auschwitz a Birkenau, který je zřízen na území polské Osvětimi a Březinky. Zájezd se konal 2. listopadu, tedy v době, kdy živí vzpomínají na zesnulé a uctívají jejich památku rozsvěcením svíček. Tak se i naše návštěva míst, kde zahynul více než milion lidí, připojila k této pietě. O to víc působily bývalé koncentrační tábory bezútěšným dojmem. Mezi dřevěnými a cihlovými baráky se proháněl vítr, který doprovázel slova průvodců, dokresloval tísnivou atmosféru a přivolával představy dávno minulých dějů. V těchto místech si studenti připomněli hrůzy doby, která je již sice dávno za námi, přesto je stále přítomná. Návštěva památníku jim tak dala podněty k zamýšlení se nad základními otázkami života člověka a společnosti.

RED

Dostaveníčko s poezií

Perníčky k Vánocům

Jsem z dětského domova

ZPRÁVIČKY

Že i s poezií se dá strávit příjemné odpoledne, o tom nás přesvědčili účastníci recitační soutěže, která 10. listopadu proběhla ve školní studovně. Naše škola se tímto zapojila do programu 12. ročníku festivalu Den poezie, kerý se letos pod titulem Nekonečný kraj konal na mnoha místech po celé republice. Den poezie se již tradičně pořádá při příležitosti narození velikána české literatury Karla Hynka Máchy – v tomto roce se jedná o mimořádnou událost, protože si připomínáme již 200 let od Máchova narození (16. 11. 1810). Recitační přehlídka se na naší škole konala ve studovně. Ta byla

do posledního místa zaplněna, a to nejen přednášejícími, ale také jejich spolužáky, kteří přišli své kamarády povzbudit. Soutěžící se snažili pěkně recitovat i bojovat s trémou a pamětí. Ti nejlepší byli nakonec oceněni diplomem a odměněni knihou. Jednalo se o Františka Fedora ze třídy PN 1. (3. místo), Tomáše Piskoře z MO 1. (2. místo) a Zuzanu Zegzulkovou z PN 1. (1. místo), která získala i nejvíce hlasů diváků v diváckém hlasování. Výkony všech zúčastněných se postaraly o příjemnou atmosféru společně stráveného odpoledne..

PhDr. Lenka Skřekucká a RED

Žákyně učebního oboru Provoz služeb se v rámci odborného výcviku učí mimo jiné vařit a péct. Pečení a zdobení vánočního cukroví je už letitou tradicí. I letos si tedy budeme moci na něm pochutnat, jistě bude v prodeji ve školním bufetu. Perníčky, které učenky z PS 1. spolu se svou učitelkou Mgr. Vladimírou Knollovou také vytvořily a žákyně oboru Oděvnictví, respektive třídy OD 3. nazdobily, budou letos součástí vánoční výzdoby školy. Děvčata z oboru Provozu služeb také budou na Dni otevřených dveří prodávat perníkové chaloupky, které připravily k této příležitosti.

Mgr. Petra Mertová, Foto: Alžběta Žáčková OD 3.

Je mi sedmnáct let, studuji na této škole a jsem z dětského domova v Čeladné. Nejsem sama, je nás tady i jinde takových víc. Moje spolužáky zajímají některé věci, které jsou spojené právě s tím, že žiju v domově. Nejčastěji se ptají na to, jak to mám s penězi. Odpověď je - s penězi je to složité. Děti, které jsou starší patnácti let, tedy i já, dostáváme kapesné ve výši 300,- Kč. Jak s těmito penězi naložíme, je naše věc. Třeba si za ně kupujeme sladkosti, dárečky, někteří cigarety, prostě drobnosti. Dobré je, že třeba takové věci, jako jsou hygienické potřeby, si nemusíme sami kupovat, ale "fasujeme" je, a to podle vlastního výběru. Vše najdu ve skříni, kterou mi vychovatel otevře, když to potřebuji. Kapesné nám však vychovatelé mohou krátit, a to dost podstatně. Je stanoveno pět stupňů krácení peněz, od 10 do 100 korun. Pátý stupeň je nejhorší, to přijdete o stovku. A právě většina děcek dostává pátý stupeň, dostáváme ho skoro za vše, čeho se dopustíme. Když nás vychovatelé vidí kouřit, jsme opilí, vulgární nebo drzí, za všechno jdou peníze dolů. Takže se vám taky může stát, že za celý měsíc peníze nevidíte. Záleží na tom, jak se chováte. Stejně to snad funguje v každé normální rodině.

Jana Machalová, OP 2.

5

Fejeton

Každým rokem na nás z médií útočí několik zpráv o možném vyhubení naší planety. Ať už je to ptačí chřipka, prasečí chřipka, globální oteplování, či ropná katastrofa, vždy se dozvídáme ty nejhorší možné závěry, lidstvo je ohroženo. Ale můžeme zprávám ještě vůbec věřit? Novináři přece píší a sdělují jen to, co čtenáře a posluchače zajímá, co je pro ně atraktivní. Tedy každou katastrofu pěkně rozpitvají podle předem daného scénáře. Nejprve se objeví problém, pak se hledá jeho „jádro“, když se najde, vyvolá se

nejistota, ale nakonec se najdou viníci a je nalezeno řešení. Řešení problému bývá nejčastěji velmi nákladné, zajímavé je, že ten, kdo dobře tuto záležitost sleduje od začátku až do konce, zjišťuje, že na celé věci se dá dobře vydělat a že vydělávají stále ti samí lidé. Nezavání to tady nějakými nekalými dohodami? Představme si, čistě teoreticky, následující situaci – nejmenovaná společnost vyšle přes známou zpravodajskou stanici zprávu o výskytu epidemie, která „zaručeně“ může přerůst v pandemii. Dramatické záběry, katastrofické příběhy. Jsme šokováni. Reportérka známé televizní stanice je při tom a nenápadně nastiňuje možné

následky. Pak přijdou na řadu rozhovory s důstojnými vědci, kteří varují před následky. Politici zaujímají pevná stanoviska. V „zákulisí“ si mezitím výrobci léků mnou ruce, lidé se přece nechtějí smrtelným virem nakazit, budou se preventivně chránit. A o výdělky je postaráno. O sledovanost médií také, ta je rekordní. Ceny všeho možného, hlavně ropy a produktů z ní, raketově stoupají. Řetězová reakce začala, na katastrofě je třeba vydělat. Po nás ať přijde potopa. Že se to už někde stalo? Vše, co se výš popisuje, je smyšlené, veškerá podobnost s realitou je čistě náhodná. Fikce se přece prodává snáz než pravda.

Katastrofy oblétají svět Dagmar Nowaková

6

Zdroj: internet

„Jak je ta Praha krásná,“ rozplývají se cizinci. No dokonalost sama. Mě však nijak neuchvacuje. Tepající, živelná a mému srdci nesmírně blízká Ostrava je dle mého, co se architektury týče, zajímavější. A má slezská nátura v ,,matičce“ neshledala nic natolik světoborného, co by mě dokázalo ohromit, případně přivést do němého úžasu. I když možná … Pražáci mají plnou pusu slova vůl, i když většina zde rodilých občanů toto zvíře nikdy neviděla. A každý mladý Pražák ví, že nejlepší české vysoké školy jsou právě v jeho městě, a proto si každoročně a opakovaně polovina z nich podává přihlášky na Yale a New York University.

No nic. Obyvatelé matičky zásadně chodí na červenou a skáčou před tramvaje. Na eskalátoru v metru se člověk musí držet pěkně na pravé straně, pokud nechce, aby ho nezadupal zběsile běžící dav. My, tedy ti, kteří jsou „doma“ zvyklí jezdit na eskalátorech stavěných dle norem EU, máme s těmi pražskými menší problémek, nemáme ty správné reflexy. Naskakovat, aniž byste si lidově řečeno rozbili hubu, na zběsilé pražské eskalátory, které jedou dvakrát rychleji než je standard, chce trošku cviku, a pokud možno taky místního pohotového kamaráda, který člověku pomůže udržovat balanc.

PRAHA JE KRÁSNÁ… OPRAVDU!

Praha je vedle Ostravy

rozlohou vesnička, a když ,,krtek“ žene jako splašený, transport z Prahy 1 do Prahy 8 trvá krátce. Zato jedna cesta stojí 26 Kč, což Pražáky netrápí, protože mají „lítačky za pětikilo“, takže mohou vesele jezdit tam a zpátky „do alelujá“. Ovšem pro ty znevýhodněné občany, kteří „lítačky“ nemají, protože nejsou místní, pocházejí totiž z jiných míst naší utěšené krajiny, je cena vysoká.

Nechápu, co představitelé našeho hlavního města fascinuje na chodnících dlážděných „kočičími hlavami“. Přesun z výchozího místa na místo určení tak v podpatcích znamená vysoké vytížení pro nohy, podpatky i anděla strážného. Pražáci jsou vcelku pohostinní. Na mojí fakultě vaří pedagogové dobrou kávu, čaj z fakultních zdrojů, chutnán kamarádem, nemohu posoudit, na výběr ovšem je černý i zelený. Avšak místní občané se vyznačují velkou neochotou poradit vám cestu. Hledí na vás jako na pitomce, případně řeknou:,,Jooo, Vy chcete do Lybně, joooooo? A bééééééčkem? No tak asi jooooooooo!“ Člověk má pocit, jako kdyby byl někde na Marsu. Pražáky jako by zajímala pouze jejich ulice, ve které bydlí, a na zbytek světa „kašlou“. Případně na

vás hodí pohled: ,,No joooooooooo, blbej Vostraváááááááák!“

Ten „blbej“ Ostravák doma každému poradí totální spojení s veškerými přestupy i do nejzapadlejších částí industriální perly Slezska. Ne! My fakt nemáme metro. Nemáme splašené eskalátory. Nemáme „hafo“ druhů jízdenek a nepřehledné automaty na jejich výdej. A nemáme věčný mumraj v nepřehledných uličkách. Tady abyste fakt měli implantovaný čip s GPS navigací. Jsem moravskoslezský patriot a jako obyvateli okolí Ostravy je mi, upřímně, daleko bližší Brno. Ale chci studovat? Chci. Snad se i v Praze najde ostrůvek domova, prý se spřátelené severomoravské studentstvo o nedělích srocuje a i jinak drží spolu. Nevím, jestli se těším do Prahy. Štve mě, že pravděpodobně chytnu dialectus pragensis, který zasévá do podvědomí svůj táhlý nápěv a rychlostí světla napadá severomoravské mozkové buňky, aby je zmutoval svým zpěvným virem.

Jisté je, že zůstanu patriotem a bude se mi „po mojem milovanem regionu strašně styskať“!

Pavlína Klaudová, bývala redaktorka Potočníka, dnes VŠ studentka

7

 

 

1

 

Alžběta Žáčková a její spolužačky ze třídy OD 3. dosáhly na celostátní soutěži Mladý módní tvůrce Jihlava 2010 velkého úspěchu, jejich kolekce Slavnostní večer obsadila 2. místo v kategorii Společenské oděvy. 

Když se 11. listopadu do Jihlavy rozjely naše návrhářky soutěžních modelů, jejich zhotovitelky a manekýnky, které je měly porotě a divákům předvést, drželi jsme jim na dálku palce. Žádná z redaktorek Potočníka se nemohla k tomuto týmu připojit, aby sledovala dění přímo v sále a poté podala čtenářům svědectví o průběhu a výsledcích soutěže. Škoda, že jsme nebyli u předávání ocenění za 2. místo, které převzala za celý kolektiv Alžběta Žáčková, autorka návrhů módní kolekce. Přesto čtenáři o podrobné zpravodajství, zachycující vše důležité kolem této akce, nepřijdou.

Do Jihlavy jely celkem tři kolekce oděvů navržené a ušité našimi žákyněmi. Soutěžilo se

celkem v osmi kategoriích, kolekce „našich“ se zúčastnily tří kategorií. Kolekci Zahradní party, navrženou Kateřinou Pardovou z OD 3., předvedly manekýnky v kategorii Volná mladá móda. Pro nás tak úspěšná kategorie Společenské šaty hostila Slavnostní večeři Alžběty Žáčkové, také z OD 3. V kategorii Květinová smršť soutěžily jednotlivé modely a manekýnky předvedly ve třech vstupech nejdříve koktejlové šaty PET Lady dozdobené květinami vytvořenými z PET lahví, poté Origami – papírový

model zdobený květinami z krepového papíru a origami motýli a žabkami, oba modely od tvůrčí skupiny OD 3. Jako

třetí byl předveden Paprsek světla, šaty představující vodní hladinu, zdobené lekníny vyrobenými technikou Tiffani,

jejichž autorkami

jsou žákyně OD 4. Marie Langerová,

Lucie Stoláriková a Beáta Josieková.

Zdá se, že třída OD 3. je vcelku

plodnou líhní

mladých módních

návrhářek. Nutno ovšem říci, že bez odborného vedení učitelů a finančního a materiálního zázemí školy by k realizaci modelů nemohlo dojít. Proto díky patří učitelkám Zdeňce Holušové, Věře Vaňkové, Mgr. Zdeňce Kročkové a Mgr. Petře Mertové.

RED

Cesta od návrhu k vítězství v soutěži je pěkně klikatá. O tom by mohly mladé návrhářky vyprávět vcelku dlouhé příběhy. Zastavme se však v první fázi této cesty a podívejme se, jak je to s tou pro laika nejzajímavější částí – s vytvořením návrhů a jejich výběrem. Než si návrhářka sedne a začne zhmotňovat na papír své

představy úchvatných modelů, musí přijít nápad. Ten se zpravidla nedostaví hned tak. Tvůrčí proces je zkrátka nevyzpytatelný, přesto je možné jej trochu postrčit kupředu. Proto se přece v soutěžích předem stanovují určitá kritéria. Takže návrhář sedne ke kreslícímu stolu až poté, co se rozdiskutují takové věci jako: "Máme zadán

materiál, ze kterého má být model vyhotoven." nebo "Téma zní tak a tak ...", nebo taky "Prostředků na realizaci máme tolik a tolik ...". No, návrhářka si však nakonec opravdu sedne a začne "čmárat" na papír, pardon, kreslit své vize. Samozřejmě už od prvního okamžiku vstupuje do tvůrčího zápasu s vědomím, že na tomtéž úkolu je

JIHLAVU ZAPLAVILY KVĚTINY

CO všE přEDChází vítěZSTví

Model Origami

 

 

zainteresováno několik desítek dalších návrhářů/ek. Ví, že porota, složená z učitelů-odborníků, bude mít velmi přísná měřítka a že konečně bude vybrán jen jeden návrh, respektive kolekce návrhů. A ví, že to musí být ten její návrh, který bude vybrán, protože právě ten nejlépe vyjadřuje "zadanou" myšlenku. A tak se posléze sejde několik návrhů, které porota zkoumá a posuzuje, a zvažuje, zda ten či onen bude mít poté, co bude realizován, rozuměj ušit, šanci na vítězství, nebo prosím aspoň úspěch u diváků na módní přehlídce.

Řeknu vám, že být v kůži mladého módního návrháře musí být pořádné horko. Jde přece o velkou odpovědnost za velká očekávání. O to větší pak musí být zklamání, když se úspěch nedostaví. Konkurence, jaká v této "branži" panuje, je tak velká, že by mnohým mohla až brát chuť do další práce. Naštěstí se ukazuje, že je na naší škole stále dost těch, kteří do střetů s vnější konkurencí chtějí jít. Než byla k realizaci vybrána kolekce návrhů Alžběty Žáčkové, jejíž modely nakonec obsadily na soutěži v Jihlavě druhé místo, prošly pod

přísným okem školní poroty návrhy jiných autorek, které velmi silně konkurovaly zase těm Alžbětiným. Každý z nich měl určité předpoklady stát se poté, co bude ušit, úspěšným. Posuďte sami, rozhodování nebylo vůbec jednoduché. Je škoda, že realizován může být vždy jen jeden návrh z mnoha. Škoda tvůrčího potenciálu, který tady leží a posléze na něj sedá prach. Zpropadené peníze! Zpropadené úbytky zájemců o studium oděvařiny!  

Mgr. Petra Mertová

Tyto návrhy byly vybrány do užšího kola školní „soutěže“ o nejlepší návrh kolekce v kategorii Společenské šaty.

2

 

 

 

 

 

 

 

Autorka: Nikol Kovářová, OD 2. Autorka: Eva Běčáková, OD 2. Autorka: Ludmila Rosová, OD 3.

Výběr z vítězných návrhů Alžběty žáčkové, OD 2.:

 

 

3

Představujeme čtenářům dívku, která ke své práci a k jejím výsledkům přistupuje s pokorou. Možná právě proto směřuje pomalu, ale jistě vzhůru. Alžběta Žáčková je studentkou 3.ročníku oboru Oděvnictví a její kolekce modelů Slavnostní večer se umístila na soutěži oděvních talentů Mladý módní tvůrce v Jihlavě 2010 ve své kategorii jako druhá.  Byla jsi spokojená s organizací letošní soutěže? Organizace na Jihlavě je celkem zvláštní. Organizátoři chtějí, aby byly manakýnky v modelech nastoupeny už dlouho před tím, než jdou na řadu, což je „blbé“. Některé modely nejsou totiž moc pohodlné a stát v nich třeba patnáct minut není příjemné. Nevadilo ti, že se soutěž konala v tělocvičně? Měly modely šanci v takovém prostředí vyniknout? Ne nevadilo, ani moc nezáleží na tom, jestli jste v tělocvičně nebo něčem honosnějším. Důležité je, jak je prostředí dotvořené a jaká je v něm atmosféra, pak můžou dobře vyniknout jakékoliv modely. Jaké zázemí měly modelky? Trošku stísněné. V jedné místnosti nás bylo moc. Navíc jsme přijeli se zpožděním a spoluobyvatelé šaten s námi asi příliš nepočítali a rozebrali si stolky a židle potřebné k líčení a odkládání modelů. Nakonec se nám podařilo je nějak získat zpátky. Jinak si není na co stěžovat, spousta světel i zrcadel - pro modelky přímo ideální.

Souhlasila jsi vždy s rozhodnutím poroty o vítězných kolekcích, nebo bys volila jiné pořadí? To je těžké posoudit, možná to ani nejde. Jsem s rozhodnutím spokojená. K tomu, jaké místo porota zvolila, měla určitě ten správný důvod a nemyslím si, že je 2. místo nějak špatné. Do začátku přímo vynikající. Stoupat se má pomalu. Myslíš si, že na soutěži byla tvrdá konkurence? To ano. Je spousta mladých a nadaných návrhářů, kteří oplývají originálními nápady a nebojí se je vydat na světlo boží, i když můžou být někdy opravdu šílené, ale většinou takové mívají v soutěžích úspěch. Je jich čím dál tím víc a konkurovat jim je čím dál složitější. Navíc hranice šílenosti, umění a originality se díky některým celebritám (jako je třeba Lady GaGa) a jejich stylu posouvá dál a dál. Což je vlastně dobře, protože naše fantazie je tím svobodnější. Zajímalo by mě, kde je konec té hranice. Myslíš si, že úroveň soutěžících škol je srovnatelná s naší? Myslím, že úroveň naší školy je mezi ostatními hodně vysoká a

patříme do skupinky těch lepších. Každopádně diplomy a ceny z ostatních soutěží hovoří za vše. Zdál se ti letošní ročník odlišný od předchozích? Tohle byl teprve druhý ročník soutěže v Jihlavě, který jsem zažila. Ale jedna věc byla jiná. Konečně bylo předváděcí molo. V loňském roce nám řekli, že bude molo, a když jsme

dorazili, nestačili jsme se divit. V tělocvičně byl místo mola koberec a navíc v úplně jiném tvaru, než měl být, takže nacvičené choreografie nám v tu chvíli byly k ničemu. Naše manekýnky jsou však pohotové a dokázaly se s touto situací perfektně poprat. Která kolekce tebe zaujala nejvíc a proč? Vzhledem k tomu, že jsem taky předváděla jako manekýna, neměla jsem příliš možnost vidět práce ostatních

Jihlava z pohledu vÍTĚZKY

 

 

4

soutěžících. Jen něco málo znám z fotek. Takže nemůžu říct. Nemyslíš si, že je škoda, že naše škola soutěžila jen ve třech kategoriích? Proč jich nebylo více? Máte vy oděvářky málo inspirace nebo nemáte vhodné podmínky pro tvorbu? To je těžké. Většinou se vybírá z modelů, které už jsou ušité, třeba z loňských přehlídek, a jen se dosazují do vhodné kategorie. Mezi tím, kdy nám řeknou názvy kategorií, a samotnou soutěží je celkem krátká doba a ušít v ní něco, to je jako šít v šibeničním termínu. To se pak musí zapojit celá škola, tedy všechny oděvních obory. Myslím, že inspirace je dost a podmínky příznivé. Jen času na samotnou realizaci návrhů by mohlo být víc. Ty jsi modely navrhla a podílela ses i na jejich realizaci. Kdo ti s tím pomáhal? Pomáhaly všechny třídy, které umí šít, v čele s mistrovými, tedy s paní učitelkou Vaňkovou, Holušovou a Kročkovou. S mými modely pomáhaly hlavně mé spolužačky - žákyně druhého i čtvrtého ročníku. Za to jim patří velký dík, jelikož bez nich by to docela určitě nešlo. Co tě na navrhování baví? Je to kreativní práce. Člověk může zapojit svou fantazii a namalovat, co si zamane, tedy v rámci možností realizace, to je jediné omezení. Je to taková svoboda projevu. Jak dlouho to trvalo, než jsi návrhy udělala? Jak dlouho? Hoooo … dlouho.

Mně to vždycky trvá dlouho, vždycky se s tím příliš "mazlím", to mě trochu brzdí. Navíc ani není moc času, jsou tady taky koníčky, učení. Samotné nakreslení také trvá dlouho. Těchto pět návrhů jsem

dělala asi tři týdny. Co ti bylo inspirací k vytvoření soutěžní kolekce? To sama netuším. Všechny šaty v tvé kolekci jsou černé. Proč jsi nevolila veselejší barvy? Ani jsem nemohla. Materiál a téma společenských šatů bylo dáno. Od toho se odvíjelo všechno ostatní. Kolekce je vlastně z materiálů, které zbyly po šití šatů pro Českou Miss 2010. Bylo třeba je nějak využít a byla by škoda nechat je ležet. Znala jsem materiál a věděla tak, co všechno je možné s ním dělat, jak jej lze tvarovat apod. I když i tady se ukázalo, že to není tak jednoduché. Materiál si v kombinaci s jiným dělá svoje. Ty jsi také manekýnka. Předváděla jsi vítěznou kolekci? Ano, převáděla. Bylo fajn mít na sobě vlastní návrh a vlastnoručně vyrobený model.

Co se děje s šaty po takové soutěži? To ani netuším. Vím jen, že tyto šaty budou předvedeny na módní přehlídce, která se bude konat příští rok. Když se obvykle modely ukážou na

všech soutěžích, kde je to možné, a na přehlídkách školy, po určité době se prodají žákům. Doufám, že moje kolekce bude mít ještě někdy tu čest reprezentovat naši školu na nějaké soutěži. Ty jsi tedy s těmi šaty od začátku do konce. Nemáš jich už plné zuby? Ale vůbec ne, trochu mi lezly krkem, když se skoro došívaly. Už jsem vše chtěla mít za sebou. Teď bych si je klidně někam vystavila a dívala se na ně celé dny. Je to tvůj první úspěch, nebo už se tvé modely na nějaké soutěži umístily? Je to moje první kolekce, která zaujala natolik, aby byla vybrána mezi nejlepší. Za to jsem nesmírně vděčná. Udělalo mi to ohromnou radost. Ostatně, kterou začínající návrhářku by to nepotěšilo?

 

 

Je pro tebe tento úspěch motivací k další práci? To určitě. Každý úspěch motivuje a já se budu snažit o další návrhy, které budou stát za to. Je to hřejivý pocit u

srdce, když se člověku něco podaří. A když se pak navíc umístí na soutěži, kde je velká konkurence, je to o to krásnější a ještě více motivující. Doufám,

že mě fantazie nezradí a aspoň ještě jednou se mi něco povede. Děkuji za příjemné popovídání.

Linda Bordovská, IE 2.A; Jana Machalová, OP 2.

 

5

 

JAK VIDÍ JIHLAVU HLAVA ŠKOLY

Pane řediteli, zjistili jsme, že jste se jako divák zúčastnil soutěže Mladý módní tvůrce v Jihlavě. Můžete zodpovědět několik našich dotazů k této akci?

Než odpovím na dotazy redakce školního časopisu Potočník, dovolte mi, abych poděkoval všem našim žákům návrhářům i těm, kteří se podíleli na zhotovení modelů a jejich předvádění, abych poděkoval všem pedagogům, kteří mají podíl na úspěších školy v oblasti modelingu. Je jen dobře, že se škola na tyto soutěže hlásí a má v konkurenci ostatních škol z celé republiky úspěchy. Je to moc dobrá reklama pro veřejnost, pro zřizovatele (Moravskoslezský kraj) i pro získávání  nových žáků do 1. ročníku.

Byl jste na takové soutěži poprvé, nebo se zúčastňujete častěji? Co vás vedlo k tomu, že jste se letos jel na tuto soutěž také podívat?

Na této soutěži jsem byl po několikáté, je pravda, že nyní s odstupem asi tří let. Byl jsem zvědavý, jaká je současná úroveň soutěže, jak se mění

mladá móda v souvislosti s omezenými možnostmi středních škol, klesajícím počtem žáků v oděvních oborech a oborech příbuzných.

Jaký je váš názor na úroveň soutěže? Je zde tvrdá konkurence?

Tradičně je úroveň soutěže vysoká, nicméně byly patrné rozdíly mezi soutěžními kolekcemi některých škol.

Souhlasil jste vždy s rozhodnutím poroty, nebo byste volil jiné pořadí soutěžících kolekcí v jednotlivých kategoriích?

Porota, myslím si, rozhodovala korektně, s přehledem, na příslušné profesionální úrovni. To, že většinu ocenění získala střední škola ze Strážnice, není věcí poroty, ale skutečně vysoké úrovně a kreativity předváděných modelů z této školy.

Je úroveň škol, které se soutěže zúčastňují srovnatelná?

Jak jsem již říkal, byly školy, které patří dlouhodobě ke špičce, ale i takové, které více nezaujaly. Myslím si, že

patříme vzhledem k podmínkám, které máme, ke školám, které mají co předvádět. Možná že nám chybí více odvahy, fantazie při navrhování jednotlivých kolekcí; někdy nerozhoduje použitý materiál či pracnost zhotovení, ale nápad – tj. výzva pro naše mladé návrháře do příštích soutěží, ať již v Jihlavě, nebo jinde.

Soutěž se koná v tělocvičně, jak se díváte na to, že tak důležitá akce se koná v takovém prostředí?

Otevřeně řečeno, prostředí bylo zvoleno, ústy politika – nešťastně, ústy mými – nevhodně. Vím ale, že finanční  

 

 

6

možnosti jsou rok od roku pro pořadatele horší, museli prostředí pro celostátní soutěž z důvodu omezených finančních prostředků zvolit takové, jaké bylo. Nevhodná byla i současně probíhající soutěž kadeřníků v jednom sále. Více mě mrzí, že se na tuto vrcholovou celostátní prestižní soutěž mladých talentů nepřijel podívat nikdo z ministerstva školství!

Letos naše škola vyslala na tuto soutěž několik kolekcí modelů, které soutěžily ve třech kategoriích z osmi vyhlášených. Myslíte si, že naše účast je dostatečná?

Účast byla dostatečná, nejen z důvodu omezených finančních prostředků naší školy, ale i z toho důvodu, že je třeba nadřazovat kvalitu  nad kvantitou. Možná nevíte, že za každou kolekci platila škola organizačnímu štábu soutěže poplatek, náklady byly na

zakoupení materiálu na soutěžní modely i na dopravu manekýnek, Jihlava není zase tak blízko.

Naše oděvářky často přivážejí různá ocenění. Jak si ceníte těchto úspěchů?

Moc, moc, moc. Vím, že při (bohužel) klesajícím počtu žáků v oděvních oborech i menším počtu pedagogů, kteří tyto obory vyučují, a to zejména v praktickém vyučování, je vzhledem ke konkurenci škol stále těžší se prosazovat. Proto nejen mě, ale i ostatní naše pedagogy vždy potěší, že naši žáci v něčem vynikají, že mají úspěch. Za většinou úspěchů školy je právě vidět oděvní obory.

Mrzí mě, že někteří žáci oděvních oborů podceňují a nedoceňují možnost podívat se na akce podobného charakteru, i když se musí na těchto akcích

školy finančně spolupodílet (část nákladů vždy hradí sdružení rodičů při naší škole). Kde jinde se mohou blíže seznámit se svou profesí, s praktickými výsledky módního návrhářství, kde jinde než na podobných přehlídkách a soutěžích mohou vstřebávat módní trendy, získávat nové nápady, novou inspiraci apod.

A je dobře, že se nám pravidelně daří prosazovat se na těchto vrcholových akcích. Naše škola je veřejností chápána především jako škola s úspěchy v oblasti modelingu, módního návrhářství apod. A přitom co do počtu žáků tvoří oděvní obory pouze 16 % z celkového počtu našich žáků. Kéž by se i jiné obory naší školy takto prezentovaly!

Děkujeme za rozhovor. Ptala se Linda Bordovská, IE 2.A

Jana Heyduková je mladá podnikatelka, která pod značkou Jane Bond vyrábí fascinátory.

Jani, mohla bys pro začátek vysvětlit, co to vlastně fascinátor je?

Fascinátor je netradiční, v podstatě poměrně výrazná ozdoba do vlasů. Může mít formu sponky, hřebínku, ale většinou bývá na čelence. Ať už je to veliká květina, závoj, klobouček, nebo něco z peří,

vždy dokonale dotvoří celkový vzhled, přitáhne pohledy lidí, a

ě vybrala tento obor?

říct, že já si ho nevybrala, ona si ta práce

to v módě jde.

Proč sis vlastn

Musím

vybrala mě. Je to už nějaký pátek, kdy jsem si vyrobila něco pro sebe a setkala se s úspěchem. Mé výrobky se líbily kamarádkám, pak kamarádkám kamarádek atd… Nejdříve byl koníček, která se mi stal

JANE BOND A JEJÍ FASCINÁTORY

 

 

7

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

částečnou obživou. Musím však konstatovat, že s úspěchem přichází i celkem

co jen lidská fantazie může vymyslet.

To je pravda, používám toho opravdu hodně. Vím, jak se který materiál při určitém zacházení chová, a baví mě objevovat nové možnosti. Je to tak trošku jako hraní si se stavebnicí. Z toho, co používám nejčastěji, bych jmenovala zajímavé látky, polystyren, sádru, peří, pryskyřici, ale je i řada dalších materiálů.

Dokážeš říct, jak dlouho trvá výroba jednoho fascinátoru?

Doba výroby je různá. Záleží na tom, jestli mám vše předem vymyšlené. Když budu počítat i dobu uvažování nad nápadem a jeho realizací, může to být pár dnů, ale i týdnů … Ale řekněme, že výroba samotná trvá tak hodinku, dvě…

Mám v hlavě už delší dobu jednu takovou specialitku, ale je poměrně finančně i výrobně náročná. Je to úplně něco jiného, než co dělám teď, a to jak po technické stránce, tak i materiálu. Snad to dám brzy dohromady.

Musím říct, že opravdu nenaplňuješ pořekadlo o kovářově kobyle, která chodí bosa. Bez ozdoby hlavy jsem tě nepotkala. Máš nějaký oblíbený fascinátor, který je opravdu tvým nej a ráda jej nosíš?

Je celkem vtipné, že mě lidé poznávají právě podle ozdoby vlasů …Oblíbených fascinátorů mám hned několik. Mám pár motýlů, modrého ptáčka ve větvích, několik

péřovek. Samozřejmě mám i veliké fascinátory na společenské

em zvyklá, nosím je opravdu denně.

akce, a nedám na ně dopustit. Jako poslední jsem si nechala velikou sytě růžovou květinu.

Už jsem na své ozdoby celk

Reakce lidí už mě nepřekvapí, přestala jsem to vnímat. Ale začátky byly opravdu úsměvné, na tom se shodnu i s většinou zákaznic, které moje výrobky nosí. Jedna mladá maminka, která nastupovala s kočárkem do metra, byla malou holčičkou vedle označena za princeznu tak hlasitě, že to slyšel celý vůz. Další zákaznici, kamarádce Karolíně, páni běhali v divadle o přestávce sami od sebe pro pití, otevírali jí dveře … byli k ní velmi galantní. Další kamarádka Maruška nosí perličkovou členku, se kterou také slaví u mužského pohlaví ohromné úspěchy. Dokonce si před ní jeden pán poklekl a zeptal se jí, jestli si ho nevezme za

hodně negativního.

Jsem sama překvapená, kolika lidem jsem trnem v oku. Je v podstatě na denním pořádku, že mi chodí anonymní e-maily s přáním brzkého krachu a se spoustou velmi nelichotivých, vulgárních slov. Kdyby lidé, kteří je píší, investovali energii na zlepšení sebe samých a ne na kritiku těch, kteří na sobě pracují, měli bychom se na světě o trochu lépe. Je to smutné, jak říká Neal Donald Walsh: „Pouze dvě věci motivují lidi k činnosti. Touha nebo závist.“

Jsi typ, který ,,sype nápady z rukávu"?

Mám dny, kdy nespím ze všech nápadů. V noci se budím a vím, že pokud to, co mám v hlavě, nezrealizuju, prostě neusnu … už mě tak potkalo hodně probdělých nocí. Spím asi pět hodin denně, zbytek zaplňuje práce.

muže.

Čím více těchto příběhů se dozvídám, tím více jsem přesvědčena, že zákaznice, nosící čelenky ode mne, jsou rázem muži považovány za něžná,

Jaký materiál máš nejradši? Viděla jsem, že používáš vše,

 

 

8

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zranitelná stvoření. Moje čelenky slouží jako velmi dobrý prostředek k seznamování.

To jsou zajímavé příběhy. Takže k tobě se lidé dostávají z výše uvedených důvodů?

Ano. Poslední příběh je teď z Code:Mode. Mladý muž si u mě kupoval čelenku jako dárek pro slečnu na rande. A seznámili se spolu na koncertě díky jiné čelence ode mě. Slečna se mu líbila, s čelenkou byla nepřehlédnutelná, a tak si ji mezi ostatními lidmi našel …

Chtěla bys naše studenty na něco upozornit?

Nejsem žádný guru, kterého by měl někdo poslouchat. Je ale pár věcí, které bych mohla říct.

V módním světě je nemalá konkurence. Já jsem začala s velikou výhodou. Vím, jak se

y

jsi našemu rozhovoru věnovala, a

Klaudová, bývalá otočníka, dnes VŠ

víkendy, a potřebujete i finanční prostředk . Pokud vás práce v branži neuživí, počítejte s minimem spánku a nějakým zaměstnáním navíc, které vám zaplatí účty. Pokud vás však činnost, která vás baví víc než sezení v kanceláři, naplňuje vás … stojí to za to. Hlavně se nenechte odradit špatnými dny a nepříjemnými lidmi. Budete-li úspěšné, samy poznáte, kolik je negativně naladěných osob, které v první řadě "řeší" vaši finanční situaci. Takové berte s nadhledem … To je asi vše.

Děkuji ti za čas, který dělá reklama a jak mám svou práci prodat. I když vám budou házet klacky pod nohy, říkat, že to, co děláte, je špatné, či nehezké, držte se toho, čemu věříte. Chce to na sobě opravdu dřít a mít velkou dávku trpělivosti. Samozřejmě to chce spoustu času, žádné volné

doufám, že tvá tvorba naše studenty zaujme.

Já taky děkuju.

Pavlínaredaktorka P

studentka

Petra Duňková OD 3.

Redakce: Šéfredaktorka - Linda Bordovská, IE 2.A, Jana Borská, OP 4.B, Dáša Nowaková, OP 4.B,

Jana Machalová, OP 2., Kristýna Odstrčilíková, OP 1.

Do tohoto čísla přispěli: Mgr. Magda Luzarová, Petra Duňková, OD 3., Malgorzata Podermanská, OD 3, Pavlína Klaudová,

Mgr. Petra Mertová, Alžběta Žáčková, OD 3, Nikol Kovářová OD 2, Eva Běčáková, OD 2, Ludmila Rosová, OD 3

Spolupracovali: PhDr. Eva Fojtíková, Daniel Kobielusz, IE 3,

Pavel Prokop, IE 3

Studentský časopis Potočník SŠO a OP, Frýdek-Místek, příspěvková organizace

Toto číslo vychází v prosinci 2010

právo na tiskové chyby vyhrazeno 10,- Kč