Click here to load reader

POVESTI AMERIKY II - szm. · PDF file POVESTI AMERIKY II Martin Šíla POVĚST O HAGENOVĚ NOŽI "Jak myslíš, že jsme hluboko?" ptal se vytáhlý tramp ve staré maskáčové bundě

  • View
    0

  • Download
    0

Embed Size (px)

Text of POVESTI AMERIKY II - szm. · PDF file POVESTI AMERIKY II Martin Šíla POVĚST O...

  • 1

  • 2

  • 3

    POVESTI AMERIKY II Martin Šíla

    POVĚST O HAGENOVĚ NOŽI

    "Jak myslíš, že jsme hluboko?" ptal se vytáhlý tramp ve staré maskáčové

    bundě svého kamaráda, který baterkou osvětloval starou štolu. "Řekl bych,

    že dost, tady jsme ještě nikdy nebyli, Dane." "To je sice hezký, ovšem

    nejraději bych odsud vypadl zpět nahoru!" ozval se třetí, poslední člen

    skupinky trampů, kteří právě procházeli jednou ze štol Ameriky. V podzemí

    byli již téměř přes hodinu. Umluvil je Pete, který teď šel vpředu a svítil.

    Danovi a Petrovi, který uzavíral skupinu, se do štol moc nechtělo, nejraději

    by zůstali nahoře, na sluníčku. "Víte co, kluci?" ozval se Pete, který tušil,

    že nálada jeho kamarádů klesá k bodu mrazu. "Dojdeme támhle k té

    zatáčce a pak se vrátím. Za necelou minutu stála trojice u místa, kde štola

    uhýbala. "Vidíš, ono by to stejně dál nešlo."řekl Dan, protože světla jejich

    baterek dopadla na zával, který přehrazoval celou štolu. "No jo." zabručel

    Pete a světelným kuželem přejížděl stěnu z balvanů. Náhle zpozorněl... U

    stropu zahlédl cosi tmavého. Posvítil na to místo ještě jednou a viděl, že tam

    nahoře není zával úplný, mezi hromadou kamení a suti zůstalo místo.

    "Hele, vidíte to taky?" Dvě baterky jeho společníků zamířily na místo, které

    osvětloval. "No jo, vidíme, ale co s tím, snad tam nechceš lézt? Vždyť to

    může každou chvíli spadnout!" Jenže Pete je neposlouchal a po hromadě

    kamenů šplhal k otvoru. Zával byl naštěstí postupný, takže mu to nedalo

    velkou práci. Posvítil baterkou do nezavaleného místa a zavolal na své dva

    kamarády: "Pánové, dvě dobré zprávy. Ten zával je široký sotva metr a za

    ním vidím světlo. Když se tady nahoře protáhneme, nebudeme se muset

    pracně vracet chodbami vzhůru!" Petr a Dan se zamysleli. Představa

    zpáteční cesty labyrintem štol je nijak nelákala. "Tak dobře", povídá Dan

    nakonec, "ale jdeš první!" To se již Pete drápal na druhou stranu závalu. Po

    něm se s nadáváním a klením

    protáhli jeho dva kamarádi.

    "Teda, připadám si jako píďalka

    jablečná!" nadával Dan, když si

    oprašoval svůj maskáč. "A kde ta

    chodba vůbec ústí?" Jenže to už byl

    Pete před nimi a pomalu prolézal

  • 4

    rozsedlinou, ze které vycházela sluneční záře. "Pánové, tohle není umělé

    vyústění, něco způsobilo, že kdysi dávno se utrhl kus skály a tím se otevřela

    tahle puklina. "oznamoval obou kamarádům, když se protáhl ven. "A jak to

    vypadá venku?" "No, nebude to snadné, puklina ústí přímo uprostřed skály.

    Je sice hodně strmá, ale snad to slezeme!" "Jé kluci, pojďte sem!" ozval se

    najednou Petr. "Podívejte, co jsem našel!" Pete se spustil zpět do štoly a s

    Danem běželi k tomu, na co svítil jejich kamarád baterkou. Žlutý kužel

    světla jasně ukazoval předmět v kamení - lidskou lebku bez spodní čelisti!

    "Proboha, kde se to tu vzalo!" vydechl Dan. "Vím já?" odpověděl mu Pete,

    když se vzpamatoval "Tahle štola je vůbec podivná, je zvláště velká a

    nepravidelná. Jako by tu něco..." "Vybuchlo" doplnil ho Petr, který se už

    také vzpamatoval. "Ano, jako by tu něco vybuchlo. Pojďte, trochu se zde

    porozhlédneme!" Všichni tři kamarádi začali při světle baterek prohledávat

    prosto ohraničený z jedné strany závalem a z druhé spadlou skálou. Za

    chvíli jim bylo jasné, že tato jeskyně vznikla spojením dvou štol, které

    vznikly neznámým způsobem. "Podívejte", řekl Petr, "byly to vlastně dvě

    štoly vedle sebe, v jedné muselo něco explodovat, tím se prolomila stěna,

    která je oddělovala. Vlna exploze se hnala dál a odtrhla kus skály, který

    tvořil vnější stěnu. Je to opravdu zázrak, že se to nezřítilo všechno!" "Hele,

    co mám!" vykřikl Dan a ukazoval na velkou, bílou kost, zpola zasypanou

    mezi kameny. Za chvíli našel Petr ještě kus žebra, které bylo zlomené.

    "Pojďte pryč, tady se muselo stát cosi strašného!" řekl najednou Dan. I oba

    jeho kamarádi měli podobný pocit, a proto rychle všichni zamířili ke

    štěrbině. Náhle Peteho baterka osvítila jakýsi podlouhlý předmět u jeho

    nohou. Tramp se pro něj sehnul, a když ho zvedl, poznal, že v ruce drží

    dlouhý nůž v plechovém pouzdře. "Co jsi to našel?" "Až venku, pak vám to

    ukážu!" Na světle se všichni tři zvědavě dívali na nalezenou věc. Ten dlouhý

    nůž byl německý vojenský bajonet, který používal ve své výzbroji Wermacht.

    "Kde se to tam mohlo vzít?" mudroval

    Dan. "Kdyby to tam leželo od války, tak je

    to už celé zrezlé. Tenhle ale vypadá, jako

    by tam ležel 15 až 20 let." "To už je jedno,"

    přerušil jeho úvahy Pete. Každopádně

    nikomu ani slovo, co jsme tam viděli.

    Tomu chudákovi stejně nikdo nepomůže

    a my bychom měli jen zbytečné problémy

    s policajty. Jo, umíte někdo německy?

  • 5

    Tady je něco napsáno" "Ukaž, dej to sem, já to zkusím vyluštit." sáhl po

    bajonetu Petr. Za chvíli se obrátil bledý jako stěna ke svým kamarádům.

    "Tak kluci, víte, co je tu vyškrabáno? Na jedné straně nápis "Svému osudu

    neujdeš a na druhé je jméno" "Jaké jméno?" zeptal se sípavě Dan. "Jméno

    Hans Hagen!"

    "Říkám ti, zbav se toho nože, je určitě prokletý!"" A já říkám, že ne, Dane!".

    Dvě sedící postavy vedly u skomírajícího ohně v pozdní hodinu vášnivou

    debatu. Bylo již pozdě v noci a jen hvězdy osvětlovaly malý zarostlý lom, ve

    kterém tato dvojice seděla. "Jen si vzpomeň na ten den, co jsme ho našli.

    Když jsme vylezli z Hagenova hrobu a slézali skálu, do které puklina ústila,

    se stalo co?" "Já hergot vím, Petr nešťastně sklouznul a při pádu si tříštivě

    zlomil obě nohy. Dobře si to pamatuji, ještě dnes mi běhá hrůza po zádech,

    když si vzpomenu, jak jsme ho nesli v celtě a z obou mu trčely roztříštěné

    kosti. Už o tom nemluv!" odpověděl vztekle Pete a hodil do hasnoucích

    uhlíků hrst jehličí. "A Petr měl co? Horolezecký výcvik. Pro něj ta skála měla

    být procházka lesem. A jestlipak si pamatuješ, co měl tehdy při lezení u

    sebe? Hagenův bodák!" "Prostě měl smůlu," pře se Pete dál. "Šlápl vedle a

    už to bylo." "No a co ten kluk, kterému si ten bodák pak prodal:" "Ale to

    byl nějaký sběratel starých vojenských věcí." No a jak skončil?" tepal Dan

    pořád do kamaráda. "Zastřelil se z jedné pistole z té své sbírky." zahučel

    Pete. "No a co udělal těsně před sebevraždou? Vzal Hagenův bodák a poslal

    ti ho zpátky s dopisem, že je ta věc prokletá!" "No dobře tak dobře, umluvil

    si mě, zítra zaneseme bodák tam, kde jsme ho vzali. Ale teď už je pozdě,

    jdeme spát." Za půl hodiny Měsíc, který se objevil z mraků, osvětlil dvě

    postavy, které oddechovaly zachumlané ve spacákách. U jedné z nich ležel

    v pouzdře starý bajonet, který se ve stříbrných paprscích podivně leskl....

    "Byla to tahle štola nebo nebyla?" ptal se Dan svého kamaráda. "Já

    nevím" odpověděl Pete. "Když jsi nechtěl šplhat skálou k rozsedlině, musíme

    se k hrobu dostat znovu chodbami. Ale ani já si přesně nepamatuji, kterou

    štolou jsme se tam tenkrát dostali. Možná to byla támhleta vlevo. "Dvojice

    trampů zamířila k jedné z mnoha štol, jejichž otvory tu čněly jako prázdné

    oči lebek. "No já nevím, možná to je ona, ale jist si nejsem," oponoval Dan.

    "Hele nemudruj, zkusíme to." Oba chlapci vykročili do tmy. Kužele jejich

    baterek prořízly tmu, na zemi byly poznat stopy po vytrhaných kolejnicích.

    Štola mírně stoupala, šli asi deset minut, když tu náhle za jednou zatáčkou,

    zával! "Tak ta to opravdu nebyla. Vrátíme se a budeme hledat dál."

  • 6

    komentoval situaci Pete. U vchodu byli hned. Ostré sluneční světlo je

    bolestivě udeřilo do očí. Ještě než se úplně stačili rozkoukat, ozvalo se:

    "Stát, Občanské průkazy!" Pete pochopil jako první. Přímo za nimi čněla

    cedule s nápisem, "Vstup do štol pod pokutou 500 korun přísně zakázán""

    Znali ji, byla všude u lomů, téměř v celé Americe. Jenže VB dělá zátahy až

    v sobotu, dnes je pátek, jeli ven o den dřív. Proklatá smůla. A nebo..? Jeho

    pohled sjel na bodák, který měl u pasu. "A tak pánové nemají peníze?" smál

    se uštěpačně muž s hodností majora "No to je hezké!" A co je tohle?" zvolal

    a hodil před oba trampy německý bajonet. "No nůž." odpověděl Dan. "Jo

    nůž?" A vy nevíte, že zbrojní zákon zakazuje tyto věci volně nosit a

    používat?" Chlapci jen pokrčili rameny. "Takových jako vy jsem tu už měl

    desítky, peníze samozřejmě nemáte, tak c