Jacques Martin Hotteterre „Le Romain“

Principes de la Flute Traversiere ou Flute d´Allemagne

de la Flute a Bec ou Flute Douce et du Haut-bois

C. Ballard, Paris 1707

- 2 -

Obsah

Předmluva. .................................................................................................................................................... 3 Pojednání o příčné flétně. ...................................................................................................................... 4 Kapitola první. O postavení těla a držení rukou. ................................................................................... 4 Kapitola druhá. O nátisku. ......................................................................................................................... 4 Kapitola třetí. První vysvětlení prvé tabulky o přirozených tónech. ................................................... 5 Kapitola čtvrtá. První vysvětlení druhé tabulky s přirozenými trylky. ................................................ 7 Kapitola pátá. Další vysvětlení první tabulky o zvýšených a snížených tónech. ............................... 8 Kapitola šestá. Další vysvětlení druhé tabulky s trylky. ....................................................................... 10 Kapitola sedmá. Poznámky o některých půltónech a některých trylcích. ........................................ 11 Kapitola osmá. O artikulaci, Port-de-voix, Accents a Double Cadences na příčné flétně a ostatních dechových nástrojích. .............................................................................................................. 12 Kapitola devátá. O Flattements neboli slabém chvění a Battements. ............................................... 16 Pojednání o zobcové flétně. ................................................................................................................. 19 Kapitola první. O držení flétny a poloze prstů. .................................................................................... 19 Kapitola druhá. Vysvětlení první tabulky všech tónů. ......................................................................... 19 Kapitola třetí. Vysvětlení trylků. ............................................................................................................. 21 Kapitola čtvrtá. O Flattements a Battements. ....................................................................................... 22 Návod k učení hry na hoboj. ............................................................................................................... 24 Tabulky hmatů. .......................................................................................................................................... 26

- 3 -

������������������������������������

Předmluva.

Poněvadž příčná flétna je jeden z nejpříjemnějších a nejoblíbenějších nástrojů, cítím se povinen sepsáním tohoto malého spisu, abych pomohl těm, kteří se chtějí na ni naučit hrát. Odvažuji si lichotit, že má práce není zcela nehodna zájmu těch, kteří nacházejí oblibu v tomto nástroji, protože moje hlavní úloha spočívá ve zmírnění počátečních obtíží, které jsou obvykle nejnamáhavější. Pomocí tohoto pojednání se tedy může vyučovat základům hry na příčnou flétnu. Uvádím návod, jak tvořit všechny přirozené, zvýšené a snížené tóny, s vysvětlením způsobu, jakým se mají upravovat. Dále zde ukazuji, jak se hrají příslušné trylky a také které ozdoby jsou nezbytné ke správné a vkusné hře. Tato pravidla a ukázky mohou posloužit místo učitele všem, kteří mají přirozené vlohy ke hře na tento nástroj a jimž chybí pouze znalosti základů. Na konci je ještě pojednání o zobcové flétně neboli Flûte douce1, kromě srovnání příčné flétny s hobojem, které může posloužit jako návod, jak se na něj naučit hrát. Nezabývám se zde ani hodnotou not, ani taktem, to jsou záležitosti, které patří spíše do pojednání o hudbě než o hře na flétnu.

1 Flûte douce v překladu znamená sladká flétna, tedy totéž jako flauto dolce v italštině.

- 4 -

������������������������������������

Pojednání o příčné flétně.

������������������������������������

Kapitola první.

O postavení těla a držení rukou.

Poněvadž je nutné k úspěšnému zakončení studia spojit co nejvíce půvabu se zručností, začnu toto pojednání vysvětlením postavení, které je nutno zaujmout při hře na příčnou flétnu. Hraje-li se ve stoje či v sedě, musí se držet tělo zpříma, hlava spíše výše než níže, poněkud otočena k levému rameni, ruce vysoko bez zvedání loktů a ramen, levé zápěstí vytočeno ven a levá paže při těle. Hraje-li se vstoje, musí se stát pevně na obou nohou, levá noha vpředu a tělo podepřeno o pravou kyčli, to všechno nenuceně. Zvláště je nutno dbát na to, aby se nepohybovalo tělem ani hlavou, jak to dělají mnozí, udávajíce si tak rytmus. Tento postoj, jakmile se vžije, je velmi půvabný a nebrání očím, aby se tón nástroje příjemně zalichotil sluchu. Pokud se týče držení rukou, pak je přiložené vyobrazení názornější než všechno, co bych o tom mohl napsat. Z vyobrazení je patrné, že se levá ruka A. umístí nahoře, flétna se drží nahoře mezi palcem a prvním prstem. B. Zápěstí se ohne dolů. Prsty se uspořádají tak, že první a druhý jsou poněkud ohnuty a třetí je natažen. Pokud se týče pravé ruky C., prsty se musí držet téměř rovně, zápěstí poněkud stočeno dovnitř. Palec je postaven proti prstu čtvrtého otvoru nebo poněkud níže. Malíček je umístěn na flétně, mezi šestým otvorem a prstencem nožky. Flétna se má držet téměř rovně, jen mírně skloněna k nožce D.

������������������������������������

Kapitola druhá.

O nátisku.

Ačkoliv jsou mnozí přesvědčeni, že se nátisk nelze naučit pomocí pravidel, přece jsou taková, která neobyčejně usnadňují pokusy s tím spojené. Rady dobrého učitele spolu s ukázkami mohou ušetřit mnoho námahy a potíží těm, kteří takový nátisk hledají. Učiním zde obojí, jak je to možné na papíře. Praktický návod je vidět na vyobrazení na začátku této knihy. Pokud se týče pokynů, nejsou obtížnější k popisování, nežli k ústnímu vysvětlení. Budu je formulovat tak srozumitelně, jak je to jen možné.

- 5 -

Účelem následujícího vysvětlení je poznatek o postavení rtů. Mají být navzájem spojeny až na střed, ve kterém mají utvořit malý otvor pro vzduchový proud. Nevystrkujme je vpřed, ale naopak je stahujme od hrany otvoru zpět, aby byly rovné a hladké. Otvor flétny se přiloží naproti tomuto malému otvoru. Fouká se mírným dechem a flétnou opřenou o rty se otáčí tak dlouho ven a dovnitř, až se najde správný bod. K dodržování těchto všech pravidel je dobře postavit se před zrcadlo, což velmi pomáhá. Není třeba pomýšlet na umístění prstů, ale hrát pouze na hlavici a zkoušet vyloudit vůbec nějaký tón. Pak se umístí prsty horní ruky jeden po druhém a vydrží se na každém tónu. Ten se dechem několikrát zkusí, až se dobře usadí. Pak se umístí prsty spodní ruky podobným způsobem. Začátečníci by neměli příliš trvat na tom, aby dosáhli prvního tónu, který je celý uzavřený, protože jej nelze zahrát jinak, než dobrým zakrytím všech otvorů. To je obtížnější, nežli se zdá, alespoň dokud není dostatek cviku. Jestliže jsme dosáhli správného nátisku na flétnu, je možné začít seznamování s jednotlivými tóny. K tomu je zapotřebí prohlédnout první tabulku tónů a půltónů, a pak budiž čtena následující kapitola. Závěrem ještě něco o pravidlech, která jsem uvedl pro nátisk a držení rukou. Je zapotřebí dodržovat je velmi podrobně, pokud k nim není právě opačná dispozice. Například, má-li někdo tak uzpůsobené rty, že mu připadá obtížnější dosáhnout nátisku na flétně rovnými a hladkými rty, než jejich posunutím, pak se má mými pravidly řídit jen v tom, co pro tuto polohu není pravým opakem. Má se dělat vždy jen to, co se zdá nejpřirozenější. Totéž platí o rukou, jsou někteří, kteří vrchní ruku drží jinak, než jsem ukázal, totiž mají zápěstí ven (ohýbají je do oblouku) a flétnu podpírají špičkou palce. Toto držení rukou nebrání dobré hře, ale není příliš přirozené, ani příliš půvabné, a kromě toho flétna není dobře podepřena. Jiní dávají navzdory poučení levou ruku dolů, pravou nahoru a drží flétnu vlevo. Toto držení zcela neodsuzuji, protože se právě tak může hrát jedním jako druhým způsobem a protože je velmi těžké zvyknout si na jiné držení. Ti však, kteří si tyto špatné zvyky dosud neosvojili, měli by se mít na pozoru, aby si na ně nenavykli. ������������������������������������

Kapitola třetí.

První vysvětlení prvé tabulky o přirozených tónech.

Tato tabulka obsahuje dvě základní věci: 1. Noty znázorněné na pěti rovnoběžných linkách, tak jak se nacházejí nahoře na tabulce a rozlišené jmény Ré, Mi, Fa atd. a D, E, F atd. Uvedl jsem tato jména dvěma způsoby pro pohodlí cizinců, kteří jsou většinou zvyklí na písmena. 2. G klíč, který vidíme na druhé z pěti linek, je ve skladbách pro flétnu nejpoužívanější. Pojmenovává druhou linku, na které je umístěn, podle uspořádání, znázorněném v tomto příkladě. Na každé z těchto čar jsou vidět černá nebo bílá kolečka, s jejichž pomocí se rozpozná, má-li příslušný tónový otvor být otevřený nebo zakrytý, aby bylo možné vytvořit ten či onen tón. Rozumí se samo sebou, že černá kolečka představují otvory, které mají být zavřené, a bílá otvory, jež musí zůstat otevřené. Například pod první notou D je vidět sedm černých koleček pod sebou, představovaných malými body. Je velmi snadné pochopit, že představují sedm zavřených tónových otvorů flétny, prvních šest prsty a sedmý klapkou, tak vzniká tento tón. Podobným způsobem se postupuje u ostatních tónů, jak ještě vysvětlím podrobněji. Pomocí této tabulky je možné seznámit se s celým tónovým rozsahem příčné flétny, a to s přirozenými, sníženými a zvýšenými tóny. Rozsah obsahuje dvě oktávy a několik tónů. První oktáva zahrnuje první až třináctou notu. Druhá oktáva je ohraničena od třinácté až k dvacáté páté

- 6 -

notě. Tato oktáva je, co se týče postavení prstů, celá jako první. Pouze ve způsobu nátisku je rozdíl, nehledě k určitým změnám prstokladu u některých tónů, jak je znázorněno v tabulce. Vyznačil jsem přirozené tóny půlovými notami a zvýšené a snížené čtvrťovými. Učinil jsem tak pro pohodlí těch, kteří nemají žádné vědomosti o těchto základech a zpočátku se jimi nemají příliš zatěžovat. Mají se spokojit s tím, že zahrají přirozené tóny a ničemu jinému nemají věnovat pozornost, dokud nebudou pokročilejší. Dále je nutné poznamenat, že se pro hluboké tóny používá jen málo vzduchu a že mají být dobře zakryté všechny otvory, které jsou v tabulce vyznačeny černými kolečky. Již víme, jakým způsobem se tvoří nota D, pomocí sedmi černých koleček, jež jsou pod ní, což jsem právě vysvětlil. Když jsme tento tón zvládli, přejdeme k přirozenému E, což je třetí nota a vzniká otevřením šestého otvoru. Pozná se to podle otevřeného O, jak já také ještě nazývám bílý kroužek, které je na šesté lince tabulky. Každá nota se musí nasadit jazykem, to jest artikulovat dech, jako kdybychom chtěli lehce vyslovit slabiku Tu. Tón F vzniká otevřením pátého otvoru a opětným uzavřením šestého. Tento tón musí být korigován nátiskem, stočením flétny dovnitř, aby se snížil, protože normálně je poněkud vysoko, jelikož Fis se tvoří na témže otvoru, jak uvidíme u vysvětlení zvýšených a snížených tónů. Pamatujme na to, abychom umístili malíček mezi šestý otvor a prstenec nožky, jak jsem to poznamenal ve druhé kapitole. Tón G vznikne zdvižením všech prstů spodní ruky a ponecháním malíčku na témže místě, které jsem naznačil. Malíček musí stále zůstat na tomto místě, pokud jej nepotřebujeme, aby tiskl klapku. Nezapomínejme také na to, abychom nezvedali příliš prsty a abychom je dobře kladli shora na otvory. Jestliže se zvukový otvor pro F pootočil dovnitř, musí se nyní pro G vrátit do původní polohy. Tón A vzniká otevřením třetího otvoru. Nyní se umístí šestý prst mezi pátý a šestý otvor, to slouží (právě jako držení malíčku) jen k tomu, aby flétna byla držena ve správné poloze a kromě toho je to důležité k uvolnění prstů. Při stoupání vzhůru se musí postupně zesilovat proud vzduchu. Tón H vzniká otevřením druhého otvoru. Tón C otevřením prvního a zavřením druhého a třetího otvoru. Tón D zakrytím všech otvorů kromě prvního. Od nynějška se musí zesílit dech, aby se tón zvýšil. Přesto jej však nezesilujeme příliš, aby nestoupal o oktávu výš než je třeba. Tón E se tvoří otevřením šestého otvoru, zavřením prvního a udržováním intenzivnějšího proudu vzduchu, právě tak jako u následujících tónů. Tón F vzniká otevřením pátého otvoru a zavřením šestého. Dále se musí k tomuto tónu ještě stočit hlavice flétny dovnitř. Tón G se tvoří otevřením čtvrtého a šestého otvoru, aniž by se měnilo něco jiného. Hlavice se pak musí vrátit do původní polohy. Budiž mi dovoleno zde poznamenat pro začátečníky, že čím výše se na tomto nástroji stoupá, tím je nátisk obtížnější. Aby bylo možné vysoké tóny zjemnit a tvořit je lehčeji, musí se rty čím dál tím více svírat a oddalovat od hrany zvukového otvoru, jazyk se musí přibližovat ke rtům a vzduchový proud postupně zesilovat. Tón A vzniká otevřením třetího otvoru a stálým zesilováním vzduchu. Tón H otevřením druhého otvoru. Tón C se tvoří otevřením prvního a zavřením druhého, čtvrtého a pátého otvoru. Tento tón je poněkud choulostivý ke korigování, protože jsou flétny, na kterých je vysoko a jiné, na kterých je nízko. Pomůckou ke snížení je zmírnění dechu a stočení flétny dovnitř. Nestačí-li to, musí se ještě napůl zavřít šestý otvor, aniž se změní něco na ostatních, nebo to udělat tak, jak jsem ukázal ve své tabulce (nota 35). Naopak, zpozorujeme-li, že tón je příliš nízko, tvoříme jej prvním způsobem, který jsem vysvětlil. Pak se uzavře jen třetí, pátý a šestý otvor.

- 7 -

Tón D vzniká zakrytím všech otvorů kromě prvního. Je nutné trochu zesílit dech a stisknout rty. Tón E vzniká otevřením třetího, šestého a sedmého otvoru a uzavřením všech ostatních. Dbejme na to, aby sedmý otvor byl otevřen malíčkem, který se umístí na klapku. Stále se musí zesilovat proud vzduchu. Tóny nad E jsou tóny násilné a zpravidla se ve skladbách nevyskytují. Nicméně, pokud bychom chtěli některé z nich použít při preludování, uvedu zde ty, které se mi podařilo objevit. Zpočátku by se nemělo příliš trvat na tom, abychom je našli, je to námaha, kterou si můžeme ušetřit do té doby, než budeme pokročilí. Stejně tak je na místě, abychom po prvé dny nešli nad tón G (nota 18), dokud nedosáhneme značné lehkosti nátisku. Pak je možné stoupat výš, ovšem s mírou, jinak bychom si dávali zbytečnou práci, aniž bychom dosáhli pokroku, protože je bezpodmínečně nutné nejprve dobře ovládat spodní tóny, než se přejde k ostatním. Přirozené F nahoře se na flétně téměř nedá hrát. Přesto jsem je na některých nástrojích našel následujícím způsobem, nicméně ani v tomto případě nelze tvrdošíjně trvat na tom, abychom je našli na každé flétně, tím méně příslušné trylky, protože pak bychom chtěli nemožné. F tedy vzniká zakrytím prvního, druhého a čtvrtého otvoru zcela, pátého napůl, otevřením třetího, šestého a sedmého otvoru a velmi ostrým dechem. Ve své první tabulce jsem jej neuvedl, protože vskutku nepatří mezi tóny, s nimiž je možné počítat. Tón Fis se dělá snáze, musí se zakrýt všechny otvory kromě druhého. Tón G vzniká zakrytím prvního a třetího otvoru a ponecháním všech ostatních otevřených. Je ovšem možné najít ještě některé vyšší tóny než tyto, ale ty jsou tak násilné a tak málo použitelné, že nikomu neradím, aby se namáhal s jejich vyhledáváním. ������������������������������������

Kapitola čtvrtá.

První vysvětlení druhé tabulky s přirozenými trylky. Poté, co jsme prošli přirozené tóny, promluvím o Cadences neboli trylcích, které k těmto tónům patří, a popíši všechny příklady, znázorněné také na druhé tabulce. Postupoval jsem zde sice chromaticky právě tak, jako na první tabulce, ale budu hovořit nejprve pouze o trylcích přirozených tónů, tak jak jsem to učinil u tónů jednoduchých. Jsou taktéž rozlišeny notami půlovými. Abychom ujasnili co je to trylek všem, kteří o tom nemají ani ponětí, můžeme ji definovat jako pohyb dvou tónů vzdálených od sebe o celý tón nebo o půltón a opakovaný několikrát za sebou. Začne se na vrchním tónu a ukončuje se na spodním. Dává se jí jen počáteční artikulace, dále pokračuje toliko samotný prst. První trylek naší tabulky je trylek hlubokého D. Vzniká, jestliže se nejprve odkryje šestý otvor, a to ještě před započetím, aby postupoval od E, který je vrchním tónem. Toto E se nasadí jazykem a pak se několikrát uhodí na šestý otvor, aniž bychom mezitím dýchali nebo ještě nasazovali jazykem. Konečně musí prst, který trylkoval, zůstat ležet na otvoru, aby ukončil trylek. Počet úderů, jež se provádějí, řídí se pouze hodnotou noty. Především se musí dbát na to, aby se nezačalo s trylkem příliš brzy, ale naopak je nutné jej asi o polovinu noty oddálit, zvláště v pomalých větách, jak to vysvětluji v tabulce trylků. Nejmenší počet úderů na krátkých trylcích jsou tři pohyby prstu, jako na čtvrťových notách ve 2/4 a 3/4 taktech rychlého tempa. Bylo by zbytečné vysvětlovat všechny trylky jeden po druhém, neboť dostatečné vysvětlení je vidět na druhé tabulce, a protože musíme již znát všechny tóny, ze kterých se skládají. Pro všechny tyto trylky platí tatáž pravidla, která jsem uvedl pro první z nich a dbá se přesně na rozličná postavení rukou, která jsou znázorněna v tabulce.

- 8 -

Musím zvláště pojednat pouze o trylku přirozeného C, protože se vskutku liší od ostatních. Na začátku se musí zakrýt všechny otvory s výjimkou prvního, na čtvrtém trylkovat, zatímco se provedlo Port-de-voix. Ukončuje se zdvižením trylkujícího prstu. To je protikladem k tomu, na co je třeba dbát u trylků ostatních. Co se týče trylku na vysokém C (nota 23), těžko se hraje čistě a je málo používaný. Z tabulky lze vyrozumět, že předcházející D se dělá zvláštním způsobem. Musí se trylkovat současně na čtvrtém a pátém otvoru a prst na šestém otvoru poněkud posunout. Tento trylek se může provést také tak, že se současně trylkuje na třetím a šestém otvoru. Pak musí být všechny otvory zavřeny, s výjimkou prvního. K ukončení trylku se musí trylkující prsty zvednout. Často se na tomto tónu dělá Flattement místo trylku. Když už máme všechny přirozené trylky, můžeme zkusit hrát některé lehké skladby, abychom se postupně seznamovali s jednotlivými tóny a upevnili svůj nátisk. Můžeme též přistoupit k tomuto cvičení, jakmile ovládneme jednoduché tóny první tabulky. V tomto případě je nutné vyhledat trylky druhé tabulky, pokud jsou potřeba, což méně zatěžuje paměť. V šesté kapitole uvádím další vysvětlení trylků. ������������������������������������

Kapitola pátá.

Další vysvětlení první tabulky o zvýšených a snížených tónech.

Jestliže se nám upevnil nátisk na přirozených tónech, můžeme zkoušet tóny zvýšené a snížené. Protože je však mnoho těchto půltónů, které je nutno korigovat nátiskem,vysvětlím každý z nich jednotlivě. Začneme přirozeným D (první nota), aby se spojily přirozené tóny se zvýšenými a sníženými a aby si sluch zavčas uvykl na jejich rozlišování. Pak se vezme Dis položením malíčku na klapku, aby otevřela sedmý otvor. E a F vznikají tak, jak jsem již uvedl výše při vysvětlování přirozených tónů. Na otázku, proč se mezi těmito dvěma tóny nevyskytuje žádný zvýšený tón, chtěl bych odpovědět, že jejich vzájemná vzdálenost je pouze půltón. Proto, najdeme-li Eis, pomůžeme si přirozeným F, které má význam křížku, spočívající ve zvýšení noty o jeden půltón. Musí se dbát na to, aby se hlavice flétny stočila dovnitř, přičemž se hlava poněkud skloní. Fis vzniká otevřením šestého a sedmého otvoru a ponecháním pátého otevřeného, jak tomu bylo před tím. Podotýkám to proto, abych vysvětlil, že není nutno po každém tónu umístit prsty do počátečního postavení, ale že se mohou ihned zvedat tak, jak to předepisuje tabulka. Ke korigování tohoto tónu se musí flétna poněkud vytočit ven a hlava mírně zvednout. Výrazy stočit flétnu a stočit hlavici znamenají totéž. Nyní nebudu vysvětlovat postavení prstů, protože předpokládám, že již dostatečně známe tabulku tak, abychom nepotřebovali další vysvětlení. Pohovořím jen o způsobu, jakým se korigují. Poněvadž flétna je vytočena ven, aby bylo možné korigovat Fis, musí se nyní pro přirozené G vrátit do obvyklé polohy, poté se udělá Gis a flétna se stočí dovnitř. Uvede se do počáteční polohy pro přirozené A a stočí se pro Ais dovnitř. Tento půltón se dá také snížit přidáním některých dalších prstů, jak je to vidět na trylkové tabulce. Pro H a C se opět otáčí do původní polohy. Mezi těmito dvěma tóny není žádný zvýšený tón z téhož důvodu, o kterém jsem se zmínil při E a F. Můžeme si posloužit tónem C, abychom zahráli His. Potom se vytočí flétna tak dalece jak jen možné ven pro Cis. Přivede se zpět do normální polohy pro D a Dis. A ihned se tvoří přirozené E a F. Mezi těmito dvěma notami je pouze půltón, jak jsem již uvedl u spodní oktávy.

- 9 -

Fis, G a Gis se korigují tak, jak jsem vysvětlil u příslušných tónů spodní oktávy. Další způsob, jak vyladit poslední z nich, ukáži v sedmé kapitole, protože je však toto jednodušší, začneme tímto. Otočí se zpět pro přirozené H a C a vytočí se pro Cis ven. Uvedu pro tento půltón ještě jiný hmat v sedmé kapitole. Flétna se otočí zpět do počáteční polohy pro D a Dis, tak daleko, aby tyto tóny nebyly příliš nízko, jak se stává na některých flétnách. V takovém případě se musí flétna vždy vytáčet ven. Tyto vysoké tóny jsou obtížné ke korigování, je k tomu zapotřebí sluchu a cviku. Také pro E se musí hlavice vytočit ven a proud vzduchu zesílit. Již dříve jsem vysvětlil vysoké Fis a přirozené vysoké G, takže je zbytečné zde ještě jednou o tom hovořit. Přejděme proto ihned ke sníženým tónům, které téměř všechny odpovídají zvýšeným tónům s jediným rozdílem, že co slouží jako snížený tón pro jednu notu, platí současně jako tón zvýšený pro hlubší notu, to je proto, že bé snižuje notu o půltón a křížek ji o půltón zvyšuje. Příslušné trylky jsou však rozdílné, jak je vidět z tabulky trylků. Nebudu již hovořit o přirozených tónech, přesto je však vhodné je ihned dělat tak, jak je znázorněno v první tabulce a jak jsem uvedl výše. Z tabulky je zřejmé, že Es odpovídá Dis. Des se může hrát stejně jako Cis, nicméně je lepší tak, jak jsem znázornil v tabulce. B se hraje jako Ais. Flétna se povytočí, což tento tón trochu odlišuje od Ais. Na některých flétnách se musí otevřít sedmý otvor, aby se usnadnil ozev. As se tvoří jako Gis. Tón Ges se může tvořit stejně jako tón Fis, je to však lepší způsobem, naznačeným v tabulce. Ke korigování tohoto tónu se musí flétna stočit hodně dovnitř. Tento půltón je málo používaný a přichází pouze ve velmi chromatických tóninách, v nichž se pro tento nástroj nepíše. Es se dělá jako Dis. Flétna se přitom musí vytočit ven. Des je jako Cis. Flétna se nesmí pro doladění tohoto půltónu vytočit příliš ven. B je jako Ais. As jako Gis. Flétna se nesmí stočit příliš dovnitř. Ges je rozdílné od Fis, právě tak, jako jeho oktáva. Musí se korigovat tímtéž způsobem, totiž stočením flétny dovnitř. Mnozí tento rozdíl nedělají. Es je jako Dis. Srovnáme-li bé s křížky, pak se rozumí, že jsou zde dvě noty, které jsou téměř totožné. Například uvádím, že Es (předposlední nota) se hraje jako Dis (druhá nota), totéž platí pro ostatní. S některými poznámkami, týkajícími se otáčení flétny ven nebo dovnitř, není třeba zpočátku se příliš zatěžovat, neboť se takřka jen naznačuje. Spokojme se tedy s tím, že získáme cvik v nasazení a postavení prstů. Později se lze zabývat těmito detaily, které jsou nezbytné k dokonalosti a které je možné naučit se teprve časem. Neuvedl jsem ve své tabulce hluboké Cis, protože tento půltón je možné zahrát jen umělým hmatem a žádný vlastní hmat nemá. Tvoří se jako D (první nota) zakrytím všech otvorů, pak se stočí flétna dostatečně dovnitř, aby vznikl půltón. Trylek se dělá jako na D.

- 10 -

������������������������������������

Kapitola šestá.

Další vysvětlení druhé tabulky s trylky. K pochopení znamínek, která jsou u not, a některých koleček ve druhé tabulce, uvádím několik vysvětlení. 1. Oblouček, který spojuje dvě noty uvedeným způsobem

znamená, že se oběma notám může dát jen jedno nasazení jazykem. Provádí se na první notě, která slouží pouze jako příprava nebo jako Port-de-voix trylku, a pokračuje se tímtéž dechem bez přerušení až ke konci trylku, což jsem již vysvětlil jinde. Malý křížek pod notou znamená, že se má na této notě trylkovat. 2. Čárka, která spojuje obě noty v tabulce, označuje otvory, na kterých trylek začíná a končí. Rozeznáváme mezi nimi vyjmuté trylky, tj. takové, které nejsou uzavřeny tímtéž otvorem, jímž bylo provedeno Port-de-voix. Tak začíná například trylek na D od Es umístěním malíčku na klapku a končí na přirozeném E, přičemž se trylkuje na šestém otvoru šestým prstem a sedmý se ponechá uzavřený. Vidíme pro to vlnovku na druhém kolečku, aby bylo patrné, že se trylkuje na tomto otvoru. Trylek přirozeného E od Fis je také tohoto druhu. Začíná otevřením pátého, šestého a sedmého otvoru, aby vzniklo Fis, které mu slouží jako opora a provádí se uzavřením pátého otvoru a trylkováním na čtvrtém. To zvýší vrchní tón a lépe znázorní trylek. Jestliže by se místo toho trylkovalo na pátém otvoru, mělo by to menší účinek. Dbejme na to, aby malíček opět opustil klapku, jinak by se zvyšovalo E a rozlaďovalo by se, to je vysvětleno v tabulce. Chci podat také vysvětlení rozdílu mezi zvýšenými a sníženými tóny pomocí trylků. Například Es a Dis se tvoří tímtéž způsobem, avšak je zřejmé, že trylek tónu Es vychází od přirozeného F, zatímco trylek tónu Dis od přirozeného E, první tón je celý, druhý je půltón, v čemž spočívá rozdíl. Podobně je tomu i u trylků ostatních. Je nutné upozornit na to, že trylky ve skladbách nejsou označeny vždy tak, jak jsem popsal. Notuje se pouze malý křížek +. Nic nenaznačuje oporu, která se však nesmí zanedbat a musí se pamatovat na vše, co jsem vysvětlil výše. Jsou jisté vysoké tóny, na kterých se nedá trylkovat. Označil jsem ty trylky, které se dají provést, přesto však můžeme brzy poznat, že se používají jen málokteré nad vysokým H (nota 22). Všeobecně jsem ještě nehovořil o tom, jak se trylky korigují, bylo by to jen opakováním toho, co jsem řekl o jednoduchých tónech, protože trylky jsou složeny právě z těchto tónů. Chci jen připomenout, že jsou některé, začínající flétnou stočenou dovnitř a jiné, které se uzavírají vytočením flétny ven. K tomuto druhu patří trylek tónu Fis od Gis, protože oba tóny, ze kterých se skládá, musí být korigovány různým způsobem. U ostatních se opět musí dělat pravý opak, což se rozpozná z vysvětlení, které jsem uvedl ke všem jednoduchým tónům ve třetí a páté kapitole. S těmito vysvětleními a návody je možné snadno se naučit všechny trylky ve druhé tabulce. Jsou některé, u nichž se na začátku musí trylkový otvor zakrýt a které končí tak, že se tento otvor otevře, takový je trylek na C (nota 11), o němž jsem mluvil již ve čtvrté kapitole. Tento rozdíl se pozná podle koleček. V tomto případě předchází černý kroužek bílému, což je v protikladu k ostatním.

- 11 -

������������������������������������

Kapitola sedmá.

Poznámky o některých půltónech a některých trylcích. Pro úplnost se zde zabývám také některými půltóny a trylky, které je možné docílit též jiným způsobem, než jsem ukázal v tabulce. Začínám vysokým Gis (nota 19), ačkoliv jsem je znázornil ve své tabulce nejjednodušším způsobem. Protože je však poněkud vysoko, když se hraje tímto prvním hmatem, lze použít různé pomocné hmaty k tomu, aby se snížilo. 1. Jestliže jsme uzavřeli první, druhý a čtvrtý otvor (jak je psáno v tabulce), přikryjeme kromě toho ještě otvor šestý a otevřeme sedmý klapkou. Tento způsob je velmi rozšířený a někteří hráči provádějí trylek tak, že trylkují čtvrtým a šestým prstem současně. Takto však není dobře vysloven, protože je těžké zřetelně provést trylek dvěma tak daleko od sebe vzdálenými prsty. Doporučuji proto začínat trylek druhým prstem, jak jsem to ukázal v tabulce trylků, a vyladit jej nátiskem, to jest stočením dovnitř. Dále je nutné dbát na to, aby se trylkující prst příliš nezvedal. 2. Zakryjeme první, druhý a čtvrtý otvor a pátý napůl, ale s mírou. Tento způsob je poněkud méně obtížný než předešlý, protože zaměstnává jen dva prsty spodní ruky, které se snáze uvedou v soulad. Trylek se provádí stále druhým prstem, přičemž se flétna ještě stále stáčí dovnitř. Jsou jisté pasáže, ve kterých se musí tento půltón hrát tak, jak jsem uvedl v tabulce, aby nevznikly příliš velké obtíže. Co jsem řekl o Gis, platí též pro As (nota 39) s výjimkou trylku, který je odlišný, jak je vidět z tabulky trylků. Trylek vysokého Cis (nota 24) se dá také provést různými způsoby. Podám zde vysvětlení tohoto trylku, tak i některých jiných, spíše ze zvláštních důvodů nežli proto, že bych chtěl předepisovat jejich časté upotřebení, neboť tyto trylky se neozývají na všech flétnách stejně snadno. První způsob se provádí uzavřením druhého a třetího otvoru a trylkuje se současně na čtvrtém a šestém. Všechny ostatní otvory musí být otevřeny, včetně sedmého. Také trylkující prsty musí v závěru trylku uzavírat své otvory. Druhý způsob spočívá v tom, že se zavřou všechny otvory s výjimkou prvního a pátého. Trylkuje se na šestém otvoru, který se nakonec nechá otevřený. Může se také trylkovat klapkou a dbát na totéž. Cis bez trylku se také může hrát zakrytím třetího a čtvrtého otvoru, přičemž ostatní jsou otevřeny. Des se hraje stejně. Poznamenávám ještě, že se trylek vysokého H (nota 22) může provést tak, že se přikryjí tři otvory spodní ruky a normálním způsobem se trylkuje prvním prstem. Jde to velmi lehce, avšak trylek je poněkud vysoko. Proto se musí flétna stočit dovnitř. Trylek na vysokém B (nota 37) se dá dělat polovičním zakrytím druhého otvoru a trylkováním na prvním a třetím, přičemž se ostatní nechají otevřené. Může se také provést trylkováním na prvním a třetím současně, zbylé otvory se opět nechají otevřené. Avšak tímto způsobem není tak přirozený. Trylek tónu Ais (nota 21) se dá udělat zakrytím všech otvorů s výjimkou třetího a sedmého. Trylkuje se na druhém otvoru a hlavice se stočí dovnitř. Trylek přirozeného vysokého D (nota 25) se od Es dá provést též na pátém a šestém otvoru současně, když se tři první otvory zakryjí a čtvrtý a sedmý se otevře. Musí se pak zesílit dech a prsty nechat nahoře, když trylek končí. Na některých flétnách se musí první otvor otevřít. Chci ještě poznamenat k hlubokému C (nota 11 první tabulky), že mnozí je hrají zakrytím druhého, čtvrtého a pátého otvoru. Tento způsob se mi nezdá příliš dobrý, protože tak není od svého vyššího půltónu dostatečně vzdáleno a neshledávám je čistým.

- 12 -

������������������������������������

Kapitola osmá.

O artikulaci, Port-de-voix, Accents a Double Cadences na příčné flétně a ostatních dechových nástrojích.

Poté, co jsem vysvětlil, jak se provádějí celé tóny, půltóny a jejich trylky, zbývá nám ještě pohovořit o artikulaci jazyka a ozdobách, které jsou nezbytně nutné k dokonalé hře. Tyto ozdoby sestávají z Port-de-voix, Accents, Double Cadences, Flattements, Battements a dalších. Nejdříve vysvětlím všechny nasazované a vázané artikulace jazyka a k tomu uvedu několik příkladů k Port-de-voix, Accents, a Double Candences, což platí pro všechny dechové nástroje. Kromě toho ještě ukáži, jak se dělá Flattements a Battements na příčné flétně. Aby se hra stala příjemnější a aby se zamezilo přílišné jednotvárnosti artikulace, ta se vyslovuje různým způsobem. Například se používají dvě základní artikulace, a to Tu a Ru.2 Slabika Tu je nejpoužívanější a upotřebí se téměř všude, na celých, půlových, čtvrťových a většině osminových not. Když posledně jmenované jsou na téže lince nebo se pohybují ve větších intervalech, vyslovuje se Tu. Pohybují-li se diatonicky nahoru nebo dolů, používá se taktéž Tu, ale střídá se s Ru, jak vidíme na následujících příkladech, ve kterých tyto dvě artikulace následují za sebou.

První příklad: Dvoudobý takt

Druhý příklad: Jiný dvoudobý takt

Je zřejmé, že Tu Ru se řídí podle počtu osmin. Jestliže je lichý, vyslovuje se ihned Tu Ru, jak je vidět na prvním příkladě. Je-li však sudý, vyslovuje se Tu na obou prvních osminách a pak střídavě Ru, jak je vidět na příkladě druhém. Je nutné obzvlášť dbát na to, aby se osminy nehrály stále stejně dlouhé, ale v jistých druzích taktů se dělala jedna dlouhá a druhá krátká, což se také řídí jejich počtem. Jestliže je sudý, dělá se první dlouhá, druhá krátká a tak podobně i ostatní. Když je lichý, dělá se opak. To se nazývá tečkování3. Druhy taktů, ve kterých nejčastěji přichází, jsou 2/4, 3/4 a 6/4. Je zapotřebí vyslovovat Ru na notě, která následuje po osmině, jestliže diatonicky stoupá nebo klesá.

2 Při výslovnosti artikulace je třeba nezapomenout, že Francouzi mají rozdílnou dikci „u“, spíše jako „ü“. Artikulace bude tedy vyslovována ve tvaru „tü“ a „rü“, což má velký význam pro postavení jazyka, jehož špička je více ve předu, oproti výslovnosti české, která je posazena více v hrdle. 3 Nejedná se o tečkování v dnešní smyslu, to je tvořeno především onou artikulací, nikoliv tektonickou délkou tónu, jako ostré tečkování. Francouzský výraz „inégalité“ znamená nerovný, nestejný.

- 13 -

Příklad: Tříčtvrťový takt

Další příklad: Šestičtvrťový takt

Jsou určité takty, ve kterých se také pro osminy používá jenom Tu.

Příklad:

Další příklad:

Další příklad:

Tu se vyslovuje na všech těchto osminách a Ru se používá pouze pro šestnáctiny. To znamená, že osminy v těchto taktech představují vlastně čtvrtky a šestnáctiny osminy, právě tak jako v 6/8, 9/8 a 12/8 taktu. V těchto taktech se musí osminy hrát stejně a tečkovat šestnáctiny4. Slabika Ru se provádí na šestnáctinách podle pravidel, která jsem uvedl pro osminové noty. Používá se, ať již zůstávají šestnáctiny na téže lince nebo skákají, Ru se neopomine nikdy.

4 viz poznámka č. 3

- 14 -

Příklady:

Jakkoliv jsou tato pravidla všeobecně platná, jsou přece jen možné některé výjimky v některých případech, jak je uvedeno dále.

Příklady:

Je zřejmé, že se vyslovuje Tu Ru na obou prvních osminách nebo šestnáctinách, je-li počet not sudý. Často se to tak provádí i tehdy, jsou-li dvě osminy promíchané se čtvrtkami nebo též dvě šestnáctiny s osminami. Dělává se to pro větší jemnost a vkus při tom hraje rozhodující úlohu. Vkusem je nutno se řídit též v případě, zdají-li se artikulace prvním způsobem poněkud kostrbaté a je-li nutné rozhodnout se pro to, co zní uchu nejpříjemněji, bez ohledu na uspořádání

- 15 -

not nebo různé druhy taktů. Je však nutné dbát na to, abychom slabiku Ru nevyslovovali na trylcích nebo na dvou následujících notách, protože Ru se musí vždy pravidelně střídat s Tu. Ve 3/2 taktu se používá Tu Ru pro čtvrťové a Ru pro půlové noty, které následují po čtvrťové, jestliže diatonicky stoupají nebo klesají.

Příklad: Třípůlový takt

Můžeme tedy pokládat za samozřejmé, že všechny složené takty třídobé se vztahují k jednoduchému 3/4 taktu, a můžeme říci, že ve 3/2 taktu představují půlové noty čtvrťové a čtvrťové osminy. Proto se musí v tomto taktu čtvrťové noty tečkovat5 podle vysvětlení, které jsem uvedl výše o osminách. Je důležité upozornit na to, že artikulace jazyka musí být více nebo méně vyslovena podle druhu nástroje, na který se hraje. Například na flétně příčné se provádí jemně, zřetelněji se vyznačuje na zobcové flétně a nejostřeji se vyslovuje na hoboji.

O Coulé. Také Coulé zasluhuje pozornost. Jsou to dvě nebo více not, majících pouze jedno nasazení jazykem, což je naznačeno obloučkem, nacházejícím se nad notami nebo pod nimi.

Příklady:

O Port-de-voix a o Coulement. Port-de-voix je jazykové nasazení, začínající o stupeň níž pod notou, na které je chceme dělat. Coulement se dělá od vrchního stupně a provádí se pouze u sestupných tercií.

Příklad: Port-de-voix

5 viz poznámka č. 3

- 16 -

Coulements

Malé noty, které se označují Ports-de-voix a Coulements se do taktu nepočítají, nicméně se nasazují a hlavní noty se k nim přivazují. Často se spojuje battement s Port-de-voix, jak je vidět v příkladě na Port-de-voix. Battement poznáme v deváté kapitole.

O Accents a Double Cadences. Accent je tón, který nastupuje na poslední část některých not, aby jim dodal větší výraz. Double Cadence je normální trylek, za kterým následují dvě vázané nebo artikulované šestnáctiny.

Příklad:

Příklad:

������������������������������������

Kapitola devátá.

O Flattements neboli slabém chvění a Battements6. Flattement, neboli slabé chvění, se provádí téměř jako obyčejný trylek s jediným rozdílem, že se vždy na konci trylkující prst zvedá s výjimkou tónu D. Kromě toho se dělá na vzdálenějších otvorech a někdy na okraji nebo na hraně otvorů. Naproti trylku se na něm podílí spodní tón. Battement se provádí jediným nebo dvojitým úderem za sebou, jak je to možné, na celý otvor, který ozdobovanému tónu leží nejblíže. V závěru battement se musí prst zvednout, s výjimkou tónu D, jak vysvětlím později. Podílí se na něm opět spodní tón. Abychom začali s flattement hlubokého přirozeného D podle pořadí první tabulky, řekl jsem již, že se dá udělat pouze uměle. Protože není prst, kterým by se provedlo, poněvadž

6 Ve francouzské literatuře je tato ozdoba označována také pincé. Kromě Hotteterra používá Battement také např. Michel de Saint-Lambert v traktátu „Nouveau traité de l´accompagnement de clavecin, de l´orgue, et des autres instruments“, vydaném v Paříži ve stejném roce 1707.

- 17 -

všechny jsou zaměstnány krytím otvorů, potřásá se flétnou spodní rukou, čímž je možné napodobit normální flattement. Z téhož důvodu nemůžeme provést battement. Flattement tónu Dis neboli Es se dělá jako u přirozeného D. Battement se tvoří malíčkem na klapce, který o ni na konci zůstává opřen. Flattement přirozeného E se dělá na okraji šestého otvoru. Battement se tvoří na témže celém otvoru. Flattement a battement přirozeného F a Fis se provádějí na pátém otvoru, a to flattement na okraji otvoru a battement na celém. Flattement přirozeného G se může provést dvěma způsoby, buď na okraji čtvrtého otvoru, nebo na celém pátém otvoru. Battement se dělá na čtvrtém otvoru. Flattement tónu Gis neboli As se tvoří na okraji třetího otvoru, battement na témže otvoru. Flattement přirozeného A se dělá na celém čtvrtém otvoru, nebo na okraji třetího. Battement na třetím. Flattement tónu Ais neboli B se tvoří na celém šestém otvoru. Battement na témže otvoru nebo na druhém, předchází-li Port-de-voix. Flattement přirozeného H se provádí na celém třetím otvoru. Battement na druhém. Flattement přirozeného C se tvoří na celém čtvrtém otvoru. Battement na čtvrtém a pátém otvoru současně, nebo na prvním, předchází-li Port-de-voix. Flattement tónu Cis neboli Des se dělá na celém druhém otvoru. Battement na prvním. Flattement přirozeného D se dělá na druhém otvoru. Liší se od ostatních tím, že se na začátku i na konci musí celý otvor zakrýt. Dále se musí dbát na to, aby se prst příliš nezvedal. Battement se dělá na čtvrtém otvoru, hraje-li se v přirozené tónině a na druhém a třetím otvoru současně, hraje-li se v tónině, v níž přichází Cis. Otvory musí být také zavřeny, jak na začátku, tak i na konci. Flattement tónu Dis neboli Es se tvoří na prvním otvoru, který musí zůstat zavřený předtím i potom. Battement tónu Es se dělá klapkou, způsobem, který jsem popsal u téhož tónu spodní oktávy. U tónu Dis se dělá na druhém a třetím otvoru současně. První otvor musí být otevřený a druhý i třetí se musí na konci battement zakrýt. Flattement a battement od tohoto tónu výš až k Ais neboli B se provádějí jako u tónů hlubší oktávy. Flattement posledně uvedeného se tvoří na okraji čtvrtého otvoru. Battement se může dělat na témže otvoru nebo na druhém, předchází-li Port-de-voix. Flattement přirozeného C se dělá dvěma způsoby, a to na šestém otvoru nebo na třetím. Battement se dělá stejně nebo na prvním otvoru, předchází-li Port-de-voix. Flattement přirozeného D se dělá na druhém otvoru, stejně jako jeho oktáva. Battement se dělá na druhém a třetím otvoru současně. Flattement tónu Dis neboli Es se také dělá jako jeho oktáva. Battement se provádí také tak nebo na pátém a šestém otvoru současně. Čtvrtý a sedmý otvor se musí ponechat otevřené. Na konci se opět musí zakrýt prsty. Flattement přirozeného E se dělá na okraji třetího otvoru. Battement na témže celém otvoru. Vyšší tóny vynechávám, poněvadž jsou příliš násilné. Neměly by se hrát, dokud nebudeme velmi pokročilí. Tyto ozdoby nejsou vyznačeny ve všech hudebních skladbách, obvykle se najdou jen v těch, které píší učitelé pro své žáky. Zde je podobný příklad.

- 18 -

Příklad:

Je velmi obtížné naznačit přesně místa, ve kterých se mají při hře použít. Jediné, co je o tom možné říci, je to, že flattement se používá často na dlouhých notách, jako na celých A, půlových B, tečkovaných čtvrťových C atd. Battement je častější na krátkých notách, například na jednoduchých čtvrtkách D, v rychlých skladbách a na osminách v rytmech, kdy se hrají stejně. Není možné stanovit přesnější pravidla o použití těchto ozdob, pouze vkus a praxe poslouží mnohem víc než teorie. Jediné, co mohu poradit, je hrát zpočátku jen takové skladby, v nichž jsou všechny ozdoby vyznačeny, až si postupně zvykneme dělat je na všech notách, na kterých mají největší význam.

Konec pojednání o příčné flétně.

- 19 -

������������������������������������

Pojednání o zobcové flétně.

������������������������������������

Kapitola první.

O držení flétny a poloze prstů. Zobcová flétna má své zásluhy a svoje ctitele právě tak jako flétna příčná, proto jsem nepokládal za zbytečné jí zde věnovat zvláštní malé pojednání. Začnu vysvětlením jak se flétna drží a postavením rukou, což je znázorněno na vedlejším vyobrazení. 1. Flétna se drží rovně před sebou, vrchní konec A, nazývaný zobec, mezi rty a pokud možno co nejvíce vpředu. Spodní konec B, nazývaný nožka, má být vzdálen asi jednu stopu od těla, drží se dolů, takže ruce se mohou nenuceně umístit na flétnu. Lokty se nemají zvedat, naopak mají se ponechat volně podél těla. 2. Položme levou ruku C nahoru, pravou D dolů, jak je vidět na vyobrazení. Palec levé ruky musí krýt otvor, který je vespod na flétně a který se nachází nejvýš, budu jej nazývat první, následující druhý a tak dále ostatní směrem dolů. Palec pravé ruky musí být umístěn také na spodní stranu flétny, proti prstu pátého otvoru nebo poněkud níže. Slouží pouze k podpoře flétny. Pokud je to možné, mají se prsty držet rovně, zvláště na spodní ruce, a malíček této ruky zvyknout na to, aby zakrýval osmý otvor, což je zpočátku poněkud obtížné. Otvory nemají být přikrývány nejkrajnější částí prstů, ale prsty mají být tak posunuty, že jejich okraje přečnívají asi osm až deset milimetrů přes otvor. Prostředník obou rukou je nejdelší, proto se poněkud ohne, aby správně dopadl na otvor a mohl jej lépe krýt. ������������������������������������

Kapitola druhá.

Vysvětlení první tabulky všech tónů. Poněvadž si v tomto pojednání posloužím podobnou tabulkou jako v pojednání o příčné flétně, je zbytečné, abych ji ještě jednou vysvětloval. Ti, kteří chtějí začít zobcovou flétnou, prostudují nejprve třetí kapitolu řečeného pojednání. Mohou se tam dodatečně poučit o poznatcích této tabulky podobně jako o notách. Prozatím je však nutné pozměnit některá místa téže kapitoly, aby přesně odpovídala tabulce tónů a půltónů zobcové flétny. Například je zřejmé,

- 20 -

že na zobcové flétně je osm otvorů a na příčné flétně pouze sedm. Dále je vidět, že první nota zobcové flétny je F a tatáž příčné flétny D. Pokud se myslí na tento rozdíl při čtení třetí kapitoly, pokračuje se (str. 5, ř. 9)7. Tato tabulka je představována osmi rovnoběžnými čarami, které odpovídají osmi otvorům flétny, a poněkud dále dole (ř. 19). Pod první notou, která je F, je vidět osm černých koleček svisle pod sebou, představovaných malými černými body. Je lehce srozumitelné, že je to osm zavřených otvorů flétny, první čtyři jsou zakryté vrchní rukou a ostatní čtyři rukou spodní, tak vzniká tento tón. Pak se pokračuje až k řádku 37, 38 a 39 téže strany, kde se pozmění ještě následující. Pouze pincé8 je rozdílné. Potom se čte dále až k třináctému řádku šestnácté strany, kde začíná vysvětlení jednotlivých not. Tam opustíme tuto kapitolu, abychom zde pokračovali. Z první tabulky je vidět, že pro tvoření tónu Fa neboli F se musejí zakrýt všechny otvory. Také je nutno nasadit tón jazykem tak, jak jsem to popsal ve třetí kapitole pojednání o příčné flétně, ale potíž spočívá v tom, že všech osm otvorů musí být dobře zakryto, protože když uniká jen nepatrné množství vzduchu, tón se neozve. Tato potíž bývá zaviněna zvláště malíčkem, jehož oddělení od ostatních prstů, aby zakryl osmý otvor, dá zpočátku mnoho práce. Je proto vhodnější začít tónem G, čímž dosáhneme lépe svého cíle a je to též obvyklejší. Prozatím promluvím podle tónové řady nejprve o Fis. Vzniká polozakrytím osmého otvoru na flétnách, které nemají dvojitý otvor. Na těch, které ho mají, se otevře vzdálenější z obou otvorů, což se děje stažením prstu zpět, aniž bychom ho zvedali. Je třeba dbát na to, aby hluboké tóny měly jen málo vzduchu a jeho množství se při stoupání ponenáhlu zvětšovalo. Přirozené G se tvoří odkrytím celého osmého otvoru. Tón Gis vzniká polozakrytím sedmého otvoru. Jak jsme již vysvětlili u Fis, je-li otvor dvojitý, otevřením vzdálenějšího. Přirozené A vzniká otevřením sedmého otvoru, aniž bychom další otvor znovu zakrývali. Tón Ais vzniká otevřením šestého otvoru a uzavřením sedmého. Přirozené H se tvoří otevřením pátého otvoru a uzavřením všech ostatních. Přirozené C vzniká otevřením šestého a osmého otvoru a ponecháním prstu, který byl na sedmém otvoru, na svém místě. Tento otvor zůstává téměř pořád zavřený, což je vidět na tabulce. Mezi H a C není žádný křížek, poněvadž mezi těmito dvěma notami je pouze půltón, proto si posloužíme přirozeným C, chceme-li hrát His. Tón Cis vzniká otevřením čtvrtého a zavřením pátého a šestého otvoru. Přirozené D se tvoří otevřením pátého a šestého otvoru, aniž se co dalšího mění. Tón Dis se tvoří otevřením třetího otvoru a zavřením čtvrtého a pátého. Přirozené E vzniká otevřením čtvrtého a pátého otvoru, aniž se mění něco dalšího. Přirozené F vzniká otevřením druhého a zavřením třetího otvoru, tento otvor musí být téměř stále zavřený. Mezi E a F není žádný další půltón z téhož důvodu, který jsem uvedl u H a C. Používá se proto přirozené F, má-li se zahrát Eis. Tón Fis vzniká otevřením prvního neboli palcového otvoru a zakrytím druhého. Přirozené G vzniká otevřením druhého otvoru, aniž bychom měnili něco jiného. Tón Gis se dělá zavřením všech otvorů kromě prvního a osmého. Přirozené A se tvoří otevřením sedmého otvoru bez další změny. Musí se zesílit proud vzduchu, aby se ozvala vyšší oktáva. Tento tón je ještě nutné přitáhnout, totiž vloží se nehet do palcového otvoru, aby jej rozpůlil. Tak se postupuje u všech vysokých tónů, což je v tabulce znázorněno zpola vyplněnými kolečky. Tón Ais se dělá otevřením šestého a polozakrytím sedmého otvoru, musí se přitahovat tak, jako následující tóny. Přirozené H se tvoří otevřením pátého a sedmého otvoru a zavřením šestého.

7 čísla dle originálu 8 totéž jako battements, viz poznámka č. 6

- 21 -

Přirozené C vzniká otevřením šestého otvoru, což současně znamená zvednutím celé spodní ruky. Tón Cis vzniká otevřením čtvrtého a zavřením pátého otvoru, vzduchový proud se musí zesílit. Jsou flétny, které mají čtvrtý otvor dvojitý, v tomto případě se otevře napůl a pátý se nezavírá. Přirozené D vzniká otevřením čtvrtého otvoru a zdvižením celé spodní ruky. Tón Dis vzniká zakrytím šestého, sedmého a osmého otvoru bez další změny. Na mnohých flétnách se může ještě otevřít osmý otvor. Přirozené E vzniká otevřením sedmého a osmého otvoru a zavřením pátého a šestého beze změn na vrchní ruce. Přirozené F se tvoří otevřením třetího otvoru bez další změny. Vysoké Fis neexistuje. Tón G vzniká otevřením třetího a šestého otvoru a zavřením všech ostatních. Dech musí být ostrý. Když jsme už probrali všechny tóny předpokládám, že se už natolik vyznáte v tabulce, abychom mohli probrat ještě zbývající tóny, a to snížené. Je to tím snazší, že odpovídají zvýšeným, jak je vidět z tabulky, s jedinou výjimkou, že křížek u jedné noty slouží jako bé pro druhou. To jsem již vysvětlil v páté kapitole pojednání o příčné flétně. Tímto se již dále nezabývám, budu hovořit pouze o hlubokém Eis, které jsem do své tabulky nepojal, protože není nic jiného, nežli přirozené F, což jsem již řekl o vysokém Eis. Varuji však začátečníky, aby se zpočátku zabývali jinými tóny, nežli naznačenými půltónovými notami, zamezí tak příliš velkým potížím. ������������������������������������

Kapitola třetí.

Vysvětlení trylků. Poté, co jsme se seznámili s přirozenými tóny, můžeme se naučit trylky na stejných tónech. Nejprve projděme znovu čtvrtou a šestou kapitolu pojednání o příčné flétně, ve kterých je podrobné vysvětlení trylků, jež poslouží též k trylkům na zobcové flétně, které jsou znázorněné ve druhé tabulce. V této kapitole se zabývám jenom některými trylky, tak, aby to postačilo k porozumění všem zbývajícím. Začínám trylkem přirozeného F, který je první v tabulce. Z tabulky je zřejmé, že na začátku tohoto trylku je osmý otvor otevřený a nakonec musí být zakrytý. V pojednání o příčné flétně jsme poznali, že se prstem musí vícekrát uhodit na otvor, na kterém se tvoří trylek a tentýž způsob se používá i u ostatních. Tón Fis se trylkuje jako přirozené F s tím rozdílem, že se osmý otvor při trylkování zakrývá zpola. Je-li dvojitý, trylkuje se na bližším z nich, čehož se docílí stažením prstu zpět. Trylek tónu Fis od Gis vzniká tak, že se nejprve napůl zakryje sedmý otvor a pak se napůl zakryje osmý bez další změny, trylkuje se celým sedmým otvorem. Tyto tři pohyby se musejí provést ihned po sobě a na jeden úder jazyka. Tento trylek je však málo používaný. Trylek přirozeného F od Ges se dělá tak, že se nejprve napůl zakryje osmý otvor a pak se trylkuje na celém otvoru. Tento trylek slouží také pro Eis. Vysvětlení těchto čtyř trylků by mělo postačit k tomu, aby ostatní byly srozumitelné podle tabulky. Budu zde hovořit už jenom o trylku přirozeného G (nota 15) v první oktávě, protože se provádí jiným způsobem, než ostatní. Připravuje se tónem A, avšak přikryje se pouze třetí, čtvrtý, pátý a šestý otvor, pak se trylkuje čtvrtým prstem, který nakonec musí zůstat zdvižený. To je naznačeno prázdným kolečkem, na němž je vlnovka. Jsou ještě jiné trylky tohoto druhu, též takové, u kterých se musí trylkovat dvěma prsty současně, což je v tabulce vyznačeno dvěma vlnovkami na dvou pod sebou umístěných kroužcích.

- 22 -

Zbývá ještě pohovořit o Flattements a Battements, jejichž vysvětlení je v následující kapitole. Co se týče artikulace, Coulés, Ports-de-voix, Accents atd., budiž čtena osmá kapitola pojednání o příčné flétně, kde jsou vysvětleny velmi podrobně. ������������������������������������

Kapitola čtvrtá.

O Flattements a Battements. V deváté kapitole pojednání o příčné flétně jsem vysvětlil, co jsou Flattements a Battements a jak se provádějí. Je proto nutné přečíst začátek oné kapitoly dříve, než se bude pokračovat zde. Poté přijde následující vysvětlení, aby se popsaný návod dal použít na zobcové flétně. Začneme Flattement přirozeného F (shodně s pořadím, uvedeným v první tabulce), které se může provést pouze třepáním flétny spodní rukou, tak, jak jsem to vysvětlil u prvního tónu příčné flétny. Totéž platí pro Fis neboli Ges. Na těchto tónech se nemůže dělat žádné Battements. Flattement přirozeného G, Gis a As se provádějí na okraji osmého otvoru. Battement těchto tónů se dělají na celém otvoru. Flattement přirozeného A se provádí na okraji sedmého otvoru. Battement na témže celém otvoru. Flattement tónu Ais neboli B se dosáhne na okraji šestého otvoru. Může se také dělat na osmém otvoru. Battement se provádí na celém šestém otvoru. Flattement přirozeného H se tvoří na okraji pátého otvoru. Battement na témže celém otvoru. Flattement přirozeného C se provádí polozakrytím pátého nebo šestého otvoru. Battement se dělá pomocí celého šestého otvoru, hraje-li se v přirozené tónině, a na pátém otvoru, když se hraje v tónině, která obsahuje bé. Flattement tónu Cis neboli Des se provádí na okraji čtvrtého otvoru. Battement na témže otvoru. Flattement přirozeného D se dělá na celém pátém otvoru. Battement na čtvrtém otvoru nebo na pátém a šestém, když předchází zvýšené Port-de-voix. Flattement tónu Dis neboli Es vzniká polozakrytím šestého otvoru. Battement na témže celém otvoru nebo na třetím, předchází-li Port-de-voix. Flattement přirozeného E se provádí na čtvrtém otvoru. Battement na třetím nebo na čtvrtém, když předchází tón Dis. Flattement přirozeného F se dělá na celém pátém otvoru nebo na polovině čtvrtého. Battement na druhém nebo čtvrtém. Flattement tónu Fis neboli Ges se provádí jako na přirozeném F. Battement na celém čtvrtém otvoru nebo na prvním, když přechází Port-de-voix. Flattement přirozeného G vzniká na celém čtvrtém otvoru. Battement na druhém nebo na prvním, když předchází Port-de-voix. Flattement tónu Gis neboli As se dělá polozakrytím osmého otvoru. Battement na témže otvoru nebo na šestém, když se uvolní třetí a někdy také druhý. Na konci se však musí otvor přikrýt, což se v ostatních případech nedělá. Flattement přirozeného A se dělá na okraji sedmého otvoru. Battement na témže celém otvoru, avšak předchází-li přirozené Port-de-Voix, dělá se na čtvrtém otvoru, přičemž první a druhý jsou otevřeny. Trylkový otvor se musí ke konci zavřít. Flattement tónu Ais neboli B se dělá na okraji šestého otvoru. Battement na témže celém otvoru.

- 23 -

Flattement přirozeného H se dělá na okraji pátého otvoru. Battement na témže celém otvoru. Flattement přirozeného C se dělá na okraji pátého nebo šestého otvoru. Battement na jednom z obou těchto celých otvorů. Flattement tónu Cis neboli Des vzniká na okraji šestého nebo čtvrtého otvoru. Battement na celém čtvrtém otvoru. Flattement přirozeného D se dělá na okraji pátého otvoru. Battement na celém čtvrtém otvoru nebo na pátém, předchází-li zvýšené Port-de-voix. Flattement tónu Dis neboli Es se dělá na okraji čtvrtého otvoru. Battement na témže celém otvoru. Flattement přirozeného E se dělá polozakrytím sedmého otvoru. Battement na témže celém otvoru nebo na pátém a šestém současně, předchází-li přirozené Port-de-voix. Flattement přirozeného F se dělá na celém sedmém otvoru. Battement na třetím. Flattement tónu G se dělá na šestém otvoru. Battement na témže.

Konec pojednání o zobcové flétně.

- 24 -

������������������������������������

Návod k učení hry na hoboj.

Hoboj má tolik společného s příčnou flétnou ve způsobu tvoření tónu, že je možné snadno se naučit na něj hrát, pokud se zůstává u stejných zásad. Tyto nástroje se liší, co se týče postavení prstů, jen v některých tónech. Samotný rozdíl je tak nepatrný, že každý bude zcela poučen, jestliže přečetl následující vysvětlení.

Vysvětlení způsobu, jakým se hoboj drží.

Hoboj se drží téměř jako zobcová flétna, s tím rozdílem, že se má držet poněkud výš. Takže se hlava drží rovně a zvednou se ruce. Jejich uspořádání je totéž, jaké jsem uvedl u zobcové flétny, to jest pravá ruka dole, levá nahoře atd.

Vysvětlení nátisku. Co se týče nátisku, musí se vzít strojek doprostřed mezi rty. Musí být vložen do úst jen asi pět až sedm milimetrů, takže je vzdálenost asi tří a půl až čtyř milimetrů mezi rty a vázáním strojku. Strojek se umístí tak, aby se podle potřeby mohl více nebo méně stisknout a musí se dbát na to, aby se nepoškodil zuby.

Vysvětlení přirozených tónů. Všechny přirozené tóny se hrají tak, jak je znázorněno v první tabulce pojednání o příčné flétně a vysvětleno ve třetí kapitole téhož pojednání s výjimkou hlubokého a vysokého C, která se hrají jinak. Hluboké C (nota 11) vznikne přikrytím druhého otvoru a otevřením všech ostatních. Trylek se provádí jako na příčné flétně, avšak trylkuje se na třetím otvoru (viz Pojednání o příčné flétně, Kapitola čtvrtá, strana 11). Vysoké C (nota 23) se dělá otevřením všech otvorů, též otevřením prvních tří a zavřením čtvrtého, pátého a šestého. Kromě toho je ještě hluboké C, které není uvedeno v tabulce, protože přesahuje rozsah příčné flétny. Hraje se uzavřením všech otvorů a položením malíčku na velkou klapku, která je dole na hoboji. Touto klapkou se také trylkuje. Budiž poznamenáno, že nad vysoké D (nota 25) se výš nepokračuje. Dbá se také na postupné zesilování dechu při stoupání a na tisknutí strojku rty.

Vysvětlení zvýšených a snížených tónů. Všechny zvýšené a snížené tóny souhlasí také s tabulkou příčné flétny s několika výjimkami, které zde ještě vysvětlím. Hluboké Ges (nota 53) vzniká plným otevřením pátého otvoru a polozakrytím čtvrtého, všechny ostatní jsou zavřené, vyjma klapky, a trylkuje se na třetím otvoru. Fis (nota 15) se hraje někdy stejně a trylkuje se na polovině čtvrtého otvoru, avšak častěji se tvoří jako na příčné flétně. Vysoké Ges (nota 41) vzniká zakrytím všech otvorů s výjimkou čtvrtého a klapky, trylkuje se taktéž na třetím otvoru. Tón Fis (nota 17) se provádí tímtéž způsobem a trylkuje se na otvoru pátém. Hraje se také jako na příčné flétně. Gis neboli As vznikají (nahoře i dole) polozakrytím třetího otvoru, úplným uzavřením prvního a druhého a otevřením všech ostatních. Gis se trylkuje polozakrytím třetího otvoru, As na celém druhém otvoru. Ais neboli B se tvoří nahoře i dole zakrytím prvního a třetího otvoru a otevřením všech ostatních.

- 25 -

Cis neboli Des (noty 12 a 46) se tvoří otevřením prvního otvoru a zavřením všech ostatních včetně klapky, Cis se trylkuje malíčkem na klapce. Des se trylkuje šestým prstem při všech otvorech zavřených nebo stejně jako na příčné flétně. Tento půltón se také tvoří ve vyšší oktávě zesílením vzduchu a stisknutím strojku mezi rty. Co se týče trylků, artikulace jazyka, Flattements a tak dále, budiž pročteny návody, které jsem pro tyto ozdoby uvedl v pojednání o příčné flétně.

Konec. Překlad, poznámky a sazba © Lukáš Vytlačil, 2010 flute.douce@gmail.com 37 stran

- 26 -

- 27 -

- 28 -

- 29 -

- 30 -

- 31 -

- 32 -

- 33 -

- 34 -

- 35 -

- 36 -

- 37 -