1

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Bakalářská práce

Problematika náhrad za omezení vlastnického práva k pozemku

Martin Jakl

2008 - 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Problematika náhrad za omezení

vlastnického práva k pozemku zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité

prameny.

2

Obsah:

1. Issues of compensation for restriction of ownership right 3

2. Vlastnické právo a pozemek 5

2.1. Ústavní vymezení vlastnického práva 5

2.2. Vlastnické právo v občanském právu 6

2.3. Definice pozemku 7

3. Omezení a zásahy do vlastnického práva a věcná břemena v občanském zákoníku 8

3.1. Omezení vlastnického práva 8

3.2. Zásahy do vlastnictví 9

3.3. Věcná práva k cizím věcem 9

3.4. Zřízení věcného břemene soudem 12

4. Odnětí a omezení vlastnického práva dle zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě 14

4.1. Právní úprava režimu vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva 14

4.2. Podmínky vyvlastnění 14

4.3. Vyvlastňovací řízení 15

5. Náhrada za zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni dle občanského zákoníku 18

5.1. Náhrada za právo odpovídající věcnému břemeni při jeho smluvním zřízení 19

5.2. Určení výše náhrad při nuceném zřízení věcného břemene soudem 19

5.3. Náhrada za zásah do vlastnického práva 20

5.4. Následky nesplnění povinnosti plnit hodnotu práva odpovídajícího věcnému břemeni 20

6. Náhrada za odnětí nebo omezení vlastnického práva dle vyvlastňovacího zákona 23

6.1. Určení výše náhrady při zřízení věcného břemene dle vyvlastňovacího zákona 23

6.2. Důsledky nesplnění povinnosti poskytnout náhradu za vyvlastnění 24

7. Porovnání důsledku neplnění náhrad za omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene dle občanského zákoníku a dle vyvlastňovacího zákona 26

7.1. Porovnání možné budoucí úpravy majetkových práv a věcí se současným stavem 27

7.2. Porovnání možné budoucí úpravy věcných břemen se současným stavem 29

7.3. Možný vliv nové právní úpravy vlastnických práv a práv k cizím věcem na užití již ustálených výkladů vydanými judikáty 31

8. Seznam použitých zdrojů a judikátů citovaných v bakalářské práci 32

3

1. Issues of compensation for restriction of ownership right

The work is focused on the restriction of the ownership right by the right

corresponding to the easement, compensation for restriction and consequence

of formation of easement at the condition of non fulfilment of the condition to

provide compensation.

The first chapter gives the definition of the terms “ownership” and “plot”.

The ownership right is the right to hold the thing, use it and dispose it. The

constitutional specification of the ownership is defined by the Charter of

Fundamental Rights and Freedoms as the element of the Czech Republic

constitutional order. The Charter guarantees the right of every individual to own

property. The Charter defines that to restrict the ownership is possible only

according the law and for compensation. The Charter states that the use of the

ownership right must not be misused to jeopardise the rights of other person.

The plot is legally defined as a part of ground separated from other plots by

frontier.

The second chapter enumerates and describes restrictions and impacts

onto the ownership right as they are stated in the Civil Code. The stress is put

on the formation of the easements plentifully used mainly after the year 1989

when the social relations in the Czech Republic were changed. The possible

ways of easement formation are described here since the formation by

agreement up to the possibility of easement formation by exercising the right

(positive prescription).

The third chapter deals with the restriction of the ownership right

according the Act No. 184/2006 Coll. on Forfeiture or Limitation of the Title to

Land or Buildings (Expropriation Act). This law in detail adjusts the conditions of

expropriation, restriction of the ownership right to the plot by arising of the

easement in the favour of expropriator and expropriation proceedings.

The fourth chapter describes the way of the determination of the

compensation for restriction of the ownership right by easement arising

according the possibilities described in the Civil Code. The chapter deals with

4

the contractual evaluation of easement in the case of the voluntary concluded

contract on the easement formation and the way of determination of

compensation in the case of easement formation by court order. The chapter

also deals with the consequences of non fulfilment the duty to carry out the

compensation for the restriction of the ownership right on rightful formation of

easement.

The fifth chapter deals with the kinds of compensation for restriction of

the ownership right according the expropriate law and prescribed the way for

the determination of compensation. The consequences of non fulfilment of the

duty to provide compensation for formation of easement or its duration are also

described.

The conclusion of the work deals with comparison of the ownership right

restriction by the easement formed according the Civil Code and Expropriate

law. The issues of the compensation for the restriction of the ownership right by

easement are current topic. According the effective legal system in the Czech

Republic the building does not share the faith of the plot from which the frequent

use of the easement as legal instrument arises. In spite of the frequency the

issues of the compensations, in particularly the determination of the adequate

and rightful value for this restriction, are not sufficiently dealt with legal

regulations.

5

2. Vlastnické právo a pozemek

Vlastnictví je jedním z nejstarších práv, které právní věda popisuje a

upravuje. Ve starém Římě bylo vlastnictví chápáno jako „ius in re“, jako vztah

mezi jednotlivcem a věcí. Obsahuje tedy především držbu a ovládání.

V dnešním moderním světě je pak vlastnictví chápáno nejen jako držba a

ovládání, ale také jako právo věc držet, užívat a disponovat s ní „ius utendi,

possidendi et disponendi". V moderním světě pak není vlastnictví jen vztah

mezi jednotlivcem a věcí, ale také vztah k jiným lidem, možnost vyloučit jiné

jednotlivce z užívaní předmětu.

Pozemkem obecně rozumíme část zemského povrchu, která je oddělená

od sousedních částí hranicí správní, popřípadě katastrálního území, hranicí

vlastnickou, užívací nebo hranicí druhů pozemků. Objektem vlastnického práva

je tedy určitá parcela. Jde o půdu a vrstvy nacházející se pod povrchem.

2.1. Ústavní vymezení vlastnického práva

Vlastnické právo je jedním ze základních práv zaručených Listinou

základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb., dále jen Listina). Listina v čl. 11

stanoví právo každého vlastnit majetek. V odst. 3 téhož článku se dále stanoví,

že vlastnické právo zavazuje, nesmí být zneužito k újmě práv druhých a nebo

v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Výkonem vlastnického práva nesmí

být poškozováno lidské zdraví, příroda a životní prostředí. V odst. 4 se definuje,

že omezit vlastnické právo nebo věc vyvlastnit je možné pouze na základě

zákona a za náhradu. Sama Listina tedy v základním smyslu upravuje

vlastnictví jako možnost jednotlivce (s právní subjektivitou) danou věc držet a

nakládat s ní podle své vůle a tomuto právu zaručuje i ochranu (zdržení se

ostatních zasahovat do těchto práv) ze strany státní moci, vlastnické právo je

jádrem personální autonomie jednotlivce ve vztahu k veřejné moci1. Pokud

Listina stanoví, že vlastnictví zavazuje, udává tím i jistou zodpovědnost

1 Nález, Ústavní soud ČR, 9. ledna 2008, sp. zn. II. US 268/06 „Vlastnické právo náleží svou

povahou do kategorie základních práv a svobod jednotlivce (core - rights) a tvoří tedy jádro personální autonomie jednotlivce ve vztahu k veřejné moci. Podle liberální tradice, která stála u zrodu ideologie základních práv a svobod, je vlastnictví všezahrnující kategorií autonomního postavení jednotlivce vůči veřejné moci."

6

vlastníka nad věcí, tj. stanoví meze práva tam, kde jsou práva druhého

subjektu. Výkon mého vlastnického práva je tedy omezen výkonem vlastnických

práv ostatních. Listina přímo říká, že výkonu vlastnického práva nesmí být

zneužito k poškozování práv jiných, lidského zdraví, přírody a životního

prostředí. Listina zároveň připouští omezení vlastnického práva a dokonce i

vyvlastnění dané věci z důvodu ochrany veřejných zájmů, a to vždy pouze na

základě zákona a za náhradu. Pokud ústavní zákon připouští omezení

vlastnického práva, či přímo ztrátu takového práva k věci, pak toto právo

směřuje jen ve vztahu k veřejnému zájmu a to vždy za náhradu2.

2.2. Vlastnické právo v občanském právu

Vlastnické právo jako takové upravuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský

zákoník, v platném znění (dále jen občanský zákoník) v § 1233 a následujících.

Tento občanský zákoník byl přijat v roce 1964. Po listopadu 1989 došlo v České

republice k výraznému hodnotovému posunu. Ustanovení staré normy je pak

nutno vykládat v duchu těchto nových hodnot4.

Dle občanského zákoníku je vlastník věci oprávněn věc držet, užívat,

požívat její plody a užitky a nakládat s ní. Držba je základním oprávněním

vlastníka, které umožňuje realizaci dalších práv vlastníka. Držet věc však může

i osoba odlišná od vlastníka. Věc užívat v sobě zahrnuje i právo věc

spotřebovat, případně i zničit, zde však právě nastupuje závazek vlastnictví, kdy

vlastnictví nesmí být zneužito k újmě práv druhých. Nakládat s věcí vystihuje

2 Nález, Ústavní soud ČR, 9. ledna 2008, sp. zn. II. US 268/06 „Ústavně konformní omezení

vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, přičemž míra a rozsah omezení musí být proporcionální ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Tam, kde například jedna z podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje (například zákon nepředpokládá poskytnutí kompenzace za jeho omezení), jedná se o neústavní porušení vlastnického práva. V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo jen se souhlasem vlastníka." 3 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, „Vlastník je v mezích

zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním". 4 Nález, Ústavní soud ČR, 18. listopadu 2003, sp.zn. I. ÚS 137/03 „Při zachování kontinuity se

„starým právem" je třeba výklad a použití právních norem podřídit jejich obsahově materiálnímu smyslu. Po listopadu 1989 došlo v Československu, nyní v České republice, k zásadním politickým a hodnotovým změnám. V jejich důsledku byl zaveden nový hodnotový systém moderní demokratické společnosti, jejich očima je třeba vykládat i staré právní normy, pokud ještě existují."

7

právě realizaci vlastnických práv, tj. pronajmout, opustit, darovat, prodat a také

zatížit věcným břemenem.

Nemovitost stojící na pozemku není jeho součástí a nemusí tedy sdílet

osud vlastnictví pozemku. Vodní zdroje jsou věcí ničí, tyto jsou tedy věcmi bez

pána. Porosty na pozemku jsou obecně součástí pozemku. Jde-li o výhradní

ložiska, pak tyto jsou ve výhradním vlastnictví státu.

2.3. Definice pozemku

Pozemek je definován v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí

České republiky, v platném znění (dále jen katastrální zákon) jako přirozená

část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní

jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby,

hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemku. S touto

definicí úzce souvisí i pojem parcela, která je definována jako pozemek, který je

zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem.

Pozemek jako takový slouží vlastníkovi, ale v mnoha případech i více

zájmům realizovaným i dalším subjektem. Tento subjekt však nemůže fakticky

odejmout věc z vlastníkova držení. Užíváním pozemku však nerozumíme jeho

spotřebování, pozemek jako takový se nespotřebovává, naopak může své

vlastnosti zlepšit.

Pozemky se člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice,

zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty ("zemědělské pozemky"), lesní

pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy.

8

3. Omezení a zásahy do vlastnického práva a věcná břemena v občanském zákoníku

Občanský zákoník upravuje několik způsobů omezení či zásahů do

vlastnického práva. U omezení práv vlastníka jsou tyto povinnosti něco strpět, či

naopak se něčeho zdržet uloženy bez náhrady. Při zásahu do vlastnictví

občanský zákoník předpokládá náhradu a náhrada je možná i u věcných

břemen. Právní úprava zástavního práva ukládá zástavnímu dlužníkovi zdržet

se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele. Tato povinnost

je také bezúplatná.

3.1. Omezení vlastnického práva

Jak je uvedeno již výše, vlastnické právo je možné na základě zákona a

za náhradu omezit. Občanský zákoník při použití zásady z Listiny, ve které se

stanoví, že vlastnické právo nesmí být zneužito k újmě práv druhých, omezení

vlastníka připouští, resp. mu stanovuje povinnost některé omezení výkonu jeho

práv strpět. Jedná se o následující omezení:

Zákaz jednání ohrožujícího sousední pozemek. Omezení vlastnictví spočívá

v zákazu jednání, které by ohrozilo sousední pozemek. Obecně je tedy vlastník

věci povinen zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům ohrožoval

výkon práv jiného. Nemusí jít přímo o vlastníka sousedícího pozemku, ale i

vzdálenějšího pozemku, pokud je činností subjektu ohroženo vlastnické právo

jiného.

Povinnost vlastníka pozemek oplotit. Soud může vlastníkovi pozemku, po

zjištění stanoviska stavebního úřadu, uložit, aby pozemek oplotil. Tuto

povinnost však soud uloží jen tehdy, je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému

užívaní sousedících pozemků.

Vstup vlastníka sousedního pozemku. Mezi povinnosti omezující vlastníka patří

i povinnost umožnit vlastníkovi sousedního pozemku na nezbytnou dobu a

v nezbytné míře vstup na svůj pozemek, pokud to vyžaduje údržba a

obhospodařování sousedního pozemku. Kriteriem pro posouzení, co je

„nezbytnou dobou" a „nezbytnou mírou" není to, jak bude vlastník nemovitosti

9

omezen ve svém právu, ale výhradně objektivní potřeba toho, kdo se tohoto

práva dovolává5. Omezení však musí být přiměřené, tj. nesmí se rovnat právu

z věcného břemene, neboť překročením rozsahu by došlo k výraznému

omezení práv vlastníka, a to bez náhrady.

3.2. Zásahy do vlastnictví

Zásah do vlastnictví spočívá v povinnosti vlastníka strpět, aby ve stavu

nouze nebo ve veřejném zájmu byla použita jeho věc (pozemek) na nezbytnou

dobu a v nezbytné míře, a to za náhradu. Vyvlastnění je pak možné pouze na

základě zákona, ve veřejném zájmu, jen pro konkrétní účel, kterého nelze

dosáhnout jinak, a vždy za náhradu.

3.3. Věcná práva k cizím věcem

Věcná práva k cizím věcem, pokud jsou zřízena, jsou dalším způsobem

omezení vlastnického práva. Mezi tato práva, týkající se nemovitosti (pozemku),

patří věcná břemena a zástavní a podzástavní právo. Zadržovací právo, byť

patří pod věcná práva k cizím věcem, nelze u nemovitostí použít, neboť se

vztahuje pouze k věcem movitým. Jak je uvedeno výše, nelze objektivně

někomu odejmout fakticky držbu pozemku.

Věcná břemena upravuje § 151n6 a násl. občanského zákoníku jako omezení

vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco

strpět, něčeho se zdržet nebo něco konat (facere, omitere, pati). Tato věcná

břemena dělíme na osobní a spojená s určitou nemovitostí. Osobní (in

personam) věcná břemena se váží k určité osobě, která má právo spočívající

například v doživotním užívání. Takové právo smrtí zaniká. Nepřechází tedy na

právní nástupce. U věcných břemen vážících se k nemovitosti (in rem) platí, že

oprávněn z věcného břemene je každý vlastník určité nemovitosti. Mění-li se

vlastník, mění se zároveň oprávněný.

5 Rozsudek, Nejvyšší soud ČR, 5. listopadu 2002, sp. zn. 22Cdo 1281/2002 „Míra nezbytnosti

však nesmí přesáhnout stupeň, kdy by se omezení fakticky rovnalo omezení věcným břemenem, v takovém případě by právo nebylo přiznáno, jelikož by tím došlo k výraznému omezení vlastnického práva bez náhrady." 6 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, „Věcná břemena

omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat."

10

Subjektem věcného břemene může být fyzická osoba, právnická osoba

nebo stát. Subjekt dělíme na povinný subjekt (statek služebný) a oprávněný

subjekt (statek panující). Věcná břemena vznikají ze smluv, na základě závěti,

schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu (i soudu) a ze

zákona7. Věcná práva k cizím věcem patří pod věcná práva a pokud se tato

práva týkají nemovitosti (pozemku), je k nabytí práva odpovídajícího věcnému

břemeni nutný vklad do katastru nemovitostí.

Jedním ze způsobů zřízení věcného břemene je uzavření smlouvy. Tato

smlouva musí být písemná. Ve smlouvě je kladen důraz na jasné a určité

vymezení práv a povinností. Musí být dostatečně přesně definován obsah

věcného břemene, zejména identifikována nemovitost služebná a nemovitost

panující, případně přesné vymezení osoby, které práva z věcného břemene

přísluší.

Dalším způsobem zřízení věcného břemene je rozhodnutí příslušného

orgánu. Takovým orgánem může být například orgán ve stavebním řízení.

Ovšem i při zřizování věcného břemene veřejnoprávním aktem je nutné, aby

výrok rozhodnutí odpovídal podstatě věcného břemene. Soud může o zřízení

věcného břemene rozhodnout v několika případech. Soud může zřídit věcné

břemeno, pokud dochází ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením

věci, a to k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka nově vzniklé

nemovitosti (§142 odst. 3 občanského zákoníku). Soud také může zřídit věcné

břemeno za situace, kdy uspořádal poměry mezi vlastníkem stavby a

vlastníkem pozemku tak, aby bylo možné vykonávat vlastnická práva ke stavbě.

V takovém případě však toto věcné břemeno bude zřízeno za náhradu (§ 135c

odst. 3 občanského zákoníku).

Věcné břemeno lze zřídit pořízením závěti nebo soudem schválenou

dohodou dědiců v řízení o dědictví.

7 Usnesení, Ústavní soud ČR, 4.3.1999, sp. zn. III. ÚS 499/98 „Pokud je věcné břemeno

zřízeno v souladu se zákonem a v souladu s ním také existuje, jde o takový zásah do vlastnického práva v souladu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod a nelze v něm tedy spatřovat porušení vlastníkových základních práv. "

11

Nesmíme opominout, že právo z věcného břemene lze nabýt i

vydržením. Předpokladem je zde oprávněná držba (resp. výkon práva v dobré

víře) a uplynutí vydržecí doby 10 let. Oprávněným držitelem je osoba odlišná od

vlastníka, která je v dobré víře, že je skutečným vlastníkem, tedy která nabyla

věc, i když jí ve skutečnosti chybí platný právní důvod. Pro věcná břemena tedy

platí, že osoba vykonává v dobré víře oprávnění z práva odpovídajícího

věcnému břemeni, domnívá se, že takové právo má, i když takové věcné

břemeno dosud platně nevzniklo. Věcná břemena lze takovým způsobem

vydržet, neboť tato patří mezi práva, která umožňují trvalý nebo opětovný

výkon.

Věcná břemena zanikají ze zákona, z rozhodnutí příslušného orgánu,

písemnou smlouvou, smrtí nebo jiným zánikem oprávněné osoby, splynutím

břemene a oprávnění v jednom subjektu, uplynutím doby, na kterou bylo

zřízeno. Ze zákona zanikne zejména, nastanou-li takové trvalé změny, že věc

již nemůže sloužit prospěšnějšímu užívání panující nemovitosti nebo potřebám

oprávněné osoby. Soud zruší věcné břemeno, jestliže nastane hrubý nepoměr

mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Soud může však v tomto

případně věcné břemeno také pouze omezit. Při hodnocení, zda vznikl hrubý

nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, je rozhodující

porovnání stavu současného se stavem, kdy bylo věcné břemeno zřízeno.

Smrtí fyzické osoby a zánikem právnické osoby zanikají věcná břemena osobní.

Zástavní a podzástavní právo plní především zajišťovací a v některých

případech i uhrazovací funkci. Zástavní právo zajišťuje pohledávku pro případ,

že dluh nebude řádně a včas splněn. V takovém případě lze dosáhnout

uspokojení výtěžkem z prodeje zástavy. Zástavní právo je tedy spjato s hlavním

závazkem, k jeho realizaci (zpeněžení) lze přistoupit v případě, že dluh nebyl

řádně a včas splněn. Omezení vlastníka věci (pozemku) spočívá v povinnosti

zdržet se všeho, čím by zmenšil hodnotu zástavy nebo tuto dokonce

znehodnotil zcela. Faktickou držbu pozemku nelze odejmout a věc tedy není

předána zástavnímu věřiteli.

12

Subjekty zástavního práva jsou věřitel, obligační dlužník, zástavní

dlužník a zástavce. Pokud se týká zajišťovací funkce, tj. trvalé hrozby sloužící

ke stimulaci dlužníka k řádnému a včasnému plnění závazku, je vhodné, aby

obligační dlužník byl zároveň zástavním dlužníkem, tj. vlastníkem

zastavovaných nemovitostí. Zástavní právo může vzniknou dohodou stran,

která musí mít dle zákona písemnou podobu. U zástav - nemovitostí je nutný

vklad zástavního práva do katastru nemovitostí a až tímto vkladem právo

vzniká. Dále může zástavní právo vzniknout rozhodnutím soudu o schválení

dohody o vypořádání dědictví nebo rozhodnutím soudu o zřízení soudcovského

zástavního práva ve výkonu rozhodnutí. Zástavní právo může také zřídit

finanční úřad k zajištění daňových nedoplatků.

Zástavní právo zanikne splacením dluhu, tj. zánikem hlavního závazku.

Zástavní právo také zanikne zánikem zástavy, složením obvyklé ceny zástavy

věřiteli, vzdáním se zástavního práva věřitelem, uplynutím doby nebo písemnou

smlouvou mezi věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem.

Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky zajištěné zástavním

právem. K zastavení pohledávky není nutný souhlas vlastníka zastavené věci,

podzástavní právo je však vůči němu účinné, jen pokud je mu písemně

oznámeno. Podzástavní právo u nemovitostí vzniká vkladem do katastru

nemovitostí.

3.4. Zřízení věcného břemene soudem

Jak je uvedeno výše, k zřízení věcného břemene může v zákonem

daných případech přistoupit i soud. Věcně příslušným soudem k zřízení

věcného břemene je okresní soud. Může tak učinit například v případě

pozemku, na kterém osoba odlišná od vlastníka postaví stavbu. Zde soud ke

zřízení věcného břemene může přistoupit až tehdy, pokud nenařídí pro

neúčelnost odstranění takové stavby a zároveň ji nepřikáže pro nesouhlas

vlastníka pozemku do jeho vlastnictví. Teprve po vyčerpání těchto možností

soud může přistoupit k uspořádání poměrů mezi vlastníkem stavby a

vlastníkem pozemku tak, že zřídí ve prospěch vlastníka stavby věcné břemeno

za účelem možného výkonu vlastnických práv ke stavbě.

13

Jedná se o řízení sporné, které je zahajováno vždy na návrh. Žalobu na

vypořádání stavby může podat vlastník pozemku. Věcné břemeno pak bude

spočívat v povinnosti vlastníka pozemku strpět stavbu. Soud při posouzení

otázky, zda je účelné odstranit stavbu, vychází také z posouzení hospodářské

ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, ze zjištění, zda vlastník pozemku

o stavbě věděl, zda bránil již její výstavbě a zda tedy obrana vlastníka pozemku

není již pouhou šikanou v rozporu s dobrými mravy. Soud za účelem zřízení

věcného břemene zajistí znalecký posudek a geometrický plán takto zastavěné

plochy. Věcné břemeno je v takovém případě zřízeno přímo soudním výrokem.

V rozhodnutí též soud přizná vlastníkovi pozemku náhradu za zřízení věcného

břemene.

Na případ, kdy je vlastník stavby odlišný od vlastníka pozemku, pamatuje

i § 151o odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého soud zřídí věcné břemeno

spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek, nelze-li toto zajistit jinak.

Obdobně soud může zřídit věcné břemeno při vypořádání

spoluvlastnictví rozdělením věci. I zde je však nutné, aby soud posoudil

okolnosti případu. Přihlíží k povaze věci, tak aby bylo možné tuto účelně dále

využívat.

Ke zřízení věcného břemene může dojít i v řízení dědickém. Zde ke

vzniku věcného břemene lze dospět dvojím způsobem. V prvém případě takové

věcné břemeno zřídí ve své závěti zůstavitel ve prospěch jednoho dědice na

nemovitosti, která připadne jinému dědici. V druhém případě věcné břemeno

mohou zřídit dohodou přímo dědicové (tak mohou učinit, i když byla pořízena

závěť). Soud pak takovou dohodu dědiců, pokud neodporuje dobrým mravům,

schválí. V daném případě, kdy je přechod vlastnictví k nemovitosti vázán ke dni

smrti zůstavitele, ale věcné břemeno se zakládá až usnesením soudu, se věcné

břemeno vyznačí v katastru nemovitostí záznamem.

Vznik věcného břemene při soudním řízení mimo shora uvedené

způsoby je možný již jen při schválení smíru mezi účastníky řízení, jehož

součástí bude dohoda o zřízení věcného břemene.

14

4. Odnětí a omezení vlastnického práva dle zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě

Vyvlastnění či omezení vlastnického práva k pozemku či stavbě musí být

v souladu s ústavně zaručenou ochranou práva vlastnictví. Tedy vždy na

základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu. Veřejný zájem

nepředstavuje pouze zájem státu, ale i jednotlivce8.

4.1. Právní úprava režimu vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva

Právní úprava je dána zák. č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení

vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen vyvlastňovací zákon).

Cílem právní úpravy je možnost odnětí nebo omezení vlastnického práva

k nemovitosti pro dosažení účelu, který je ve veřejném zájmu. Vyvlastnění tam,

kde je možné dosáhnout účelu jinak, zejména dohodou, je nepřípustné. V §3

odst. 1 vyvlastňovacího zákona se stanoví: „Vyvlastnění je přípustné jen pro

účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen, jestliže veřejný zájem na

dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv

vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku

nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu dosáhnout jinak."

4.2. Podmínky vyvlastnění

Mezi podmínky vyvlastnění patří veřejný zájem. Tento pojem není

v žádné právní normě definován. Vyvlastňovací úřad tedy musí splnění této

podmínky posuzovat případ od případu a zejména posuzovat, zda je zde

převaha veřejného zájmu nad ochranou vlastnického práva. Veřejný zájem

musí tedy být ve vyvlastňovacím řízení prokázán.

Vyvlastnění je možné provést jen vždy k danému konkrétnímu účelu.

S tímto účelem musí být vyvlastňovaný nejméně 6 měsíců předem seznámen.

Účel vyvlastnění není v zákoně o vyvlastnění definován, zákonný podklad je

8 Rozsudek, Krajský soud v Českých Budějovicích, 20.5.1998, sp. zn. 10Ca 65/98 „Veřejný

zájem na vyvlastnění nelze spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí; může být dán i tehdy, je-li nutné umožnit užívání věci v soukromém vlastnictví."

15

však možné najít v jiných zákonech. Jedná se o zákon o státní památkové péči

č. 20/1987 Sb., který stanoví možnost vyvlastnění kulturní památky na návrh

obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud vlastník zanedbává o tuto

památku trvale péči a tím ohrožuje její zachování. Stavební zákon v §170

určuje, kdy je možné práva k pozemkům potřebná k uskutečnění staveb nebo

jiných veřejně prospěšných opatření odejmout nebo omezit, a stanoví, že lze

práva k pozemku omezit nebo odejmout též k vytvoření podmínek pro nezbytný

přístup, příjezd a řádné užívání pozemku nebo stavby.

Vyvlastnění lze provést jen v přiměřeném rozsahu. Tento rozsah

chápeme ve dvou rovinách. Tam, kde stačí k dosažení účelu vlastnické právo

omezit, není možné jej odejmout. Druhá rovina pak představuje velikost plochy

pozemku, kdy lze odejmout nebo omezit vlastnické právo jen v rozsahu

nezbytně nutném. Vyvlastněný má však právo požádat, aby mu bylo vlastnické

právo odejmuto pro celý pozemek, jestliže by se užívání zbývající části

pozemku stalo pro něj neúčelné.

Zákon také preferuje dohodu stran (vyvlastnitele a vyvlastňovaného) a

k vyvlastnění je možné přistoupit až tehdy, jestliže taková dohoda (smlouva

o převodu pozemku nebo smlouva o zřízení věcného břemene) nebyla možná.

Za vyvlastněnou věc náleží vyvlastněnému náhrada, a to obvyklá cena,

případně cena odpovídající věcnému břemeni, a účelně vynaložené náklady

spojené s vyvlastněním (např. stěhovací). Lze dohodnout i náhradu ve formě

jiného pozemku.

4.3. Vyvlastňovací řízení

Vyvlastňovací řízení je upraveno v části páté vyvlastňovacího zákona.

Řízení se zahajuje na návrh vyvlastnitele a vede se před příslušným orgánem,

kterým je obecní úřad s rozšířenou působností, Magistrát hl. m. Prahy nebo

magistráty územně členěného statutárního města. Z hlediska místní příslušnosti

je rozhodné, kde se vyvlastňovaný pozemek nebo stavba nachází. Zákon také

upravuje náležitosti žádosti o vyvlastnění. Mezi ně řadí označení pozemku a

práv třetích osob na pozemku váznoucích, doložení skutečností, že jsou

16

splněny podmínky pro vyvlastnění, a údaj o tom, jakého vyvlastnění se

vyvlastnitel domáhá. Dále údaj, jakým způsobem a v jaké lhůtě vyvlastňovaný

zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění.

Úřad o zahájení řízení uvědomí příslušný katastrální úřad, který údaj

o zahájení vyvlastňovacího řízení zapíše k pozemku jako poznámku.

O zahájení vyvlastňovacího řízení příslušný úřad uvědomí i ostatní účastníky

řízení. Pro vyvlastňovací řízení platí, že musí být nařízeno ústní jednání, které

nesmí být nařízeno dříve než uplyne 30 dní ode dne, kdy o konání řízení

uvědomí účastníky a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba. Námitky proti

vyvlastnění se mohou uplatnit nejpozději při tomto ústním jednání.

Pokud jsou podmínky pro vyvlastnění splněny, úřad rozhodne, tak že:

zruší práva odpovídající věcnému břemenu k pozemku, jehož se

vyvlastnění týká, postačuje-li k naplnění účelu vyvlastnění, nebo

rozhodne o omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě

zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele a vymezí jeho

obsah, bude-li tím naplněn účel vyvlastnění, anebo rozhodne o odnětí

vlastnického práva vyvlastňovaného k pozemku nebo stavbě a o jeho

přechodu na vyvlastnitele, vyžaduje-li to účel vyvlastnění,

určí, která práva spojená s pozemkem vyvlastněním nezaniknou,

stanoví výši náhrady pro vyvlastňovaného, případně pro nájemce a

oprávněného z věcného břemene, jejichž práva vyvlastněním zanikají,

určí lhůtu, ve které je vyvlastnitel povinen uhradit příslušné náhrady,

lhůta však nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí,

dojde-li k dohodě o poskytnutí náhradního pozemku na místo poskytnutí

peněžité náhrady vyvlastňovanému, určí pozemek přecházející do

vlastnictví vyvlastňovaného a rozhodne o vyrovnání rozdílu v obvyklé

ceně vyvlastněného pozemku a náhradního pozemku, opět včetně lhůty

k poskytnutí plnění,

určí, jakou částku z náhrady pro vyvlastňovaného je vyvlastnitel povinen

poskytnout zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo osobě

17

oprávněné ze zajišťovacího převodu práva na úhradu zajištěných

pohledávek,

stanoví vyvlastniteli povinnost uhradit vyvlastňovanému jím vynaložené

náklady na vyhotovení znaleckého posudku, a určí k tomu přiměřenou

lhůtu,

stanoví vyvlastňovateli lhůty a způsob jakým je vyvlastnitel povinen

zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění; lhůta nesmí být delší než 2 roky

od právní moci rozhodnutí.

Pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění pak zapíše příslušný katastrální

úřad a zároveň vymaže práva, která tímto rozhodnutím zanikla.

Rozhodnutí o vyvlastnění je možné přezkoumat v občanském soudním

řízení na základě žaloby podané ve lhůtě 30 dní od právní moci napadeného

rozhodnutí. Podání žaloby má odkladný účinek pro právní moc a vykonatelnost

rozhodnutí.

18

5. Náhrada za zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni dle občanského zákoníku

Občanský zákoník a občanské právo preferuje dohodu účastníků. Pokud

je tedy věcné břemeno zřízeno dohodou účastníků (nebo dohodou dědiců

v dědickém řízení), je jim taktéž ponecháno na vůli, zda a jakou hodnotou toto

právo ocení. Ocenění věcného břemene však v daném případě bude mít vliv na

plnění daňové povinnosti (viz kapitola 4.1.).

Dojde-li ke zřízení věcného břemene soudem ve sporném řízení, jde

o autoritativní omezení vlastnického práva proti vůli vlastníka. Jak vyplývá

z ústavního vymezení vlastnického práva, je takový zásah možný jen za

náhradu. Soud tedy vždy musí při zřízení věcného břemene rozhodnout též

o výši náhrady. Podkladem je nejen pro řízení soudní, ale i pro řízení dle

vyvlastňovacího zákona znalecký posudek.

Při stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva je nutné

vycházet z principu přiměřené a spravedlivé náhrady. Za takovou přiměřenou

náhradu považujeme ekvivalent vyjádřený v penězích, který umožňuje

obstarání obdobné věci v reálném čase a místě, tj. obvyklá cena. Problematiku

ocenění věcných břemen, resp. práv odpovídajících věcnému břemeni řeší §18

zák. č. 151/1997 Sb., o oceňovaní majetku a o změně některých zákonů (dále

jen zákon o oceňování majetku). Pro ocenění práva z věcného břemene

stanovuje tento zákon výnosovou metodu9 na základě ročního užitku ve výši

obvyklé ceny10. Ročním užitkem je pro účely ocenění možné rozumět

eventuální nájem, který by věcné břemeno mohl nahradit. Pokud je však možné

zjistit roční užitek ze smlouvy, případně z rozhodnutí o dědictví a byl-li roční

užitek uveden, užije se tohoto ročního užitku za předpokladu, že tento není

o více jak jednu třetinu nižší než cena obvyklá.

9 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů, v platném znění §2

odst. 3 písm. b): „výnosový způsob, který vychází z výnosu z předmětu ocenění se stejným nebo obdobným předmětem, který lze z předmětu ocenění za daných podmínek obvykle získat, a z kapitalizace tohoto výnosu" 10

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů, v platném znění §2 odst. 1: „Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku."

19

U věcných břemen se roční užitek násobí počtem let užívání, maximálně

však pěti lety. U práv patřících určité osobě na dobu jejího života roční užitek

násobíme deseti. Není-li možné cenu zjistit, oceňuje se paušální částkou

10.000 Kč. Věcná břemena oceňuje odhadce se specializací na nemovitosti,

podnik, nehmotný majetek nebo přímo věcná břemena.

5.1. Náhrada za právo odpovídající věcnému břemeni při jeho smluvním zřízení

Věcné břemeno může být zřízeno smlouvou a protože jde o oblast

omezení vlastnického práva, je v daném případě kladen důraz na jasnost a

srozumitelnost smlouvy. Zejména musí být dostatečně vymezen obsah věcného

břemene, konkrétně vymezen pozemek věcným břemenem zatížený a

pozemek nebo osoba z věcného břemene oprávněná. Jenom takovým přesným

vymezením je možné vyhnout se případným soudním sporům o rozsahu

oprávnění z věcného břemene nebo určení oprávněného, příp. i povinného. Jde

o smluvní vztah a je tedy na vůli účastníků, zda omezení věcným břemenem

sjednají za náhradu. Obecně platí, že neobsahuje-li smlouva žádné ujednání

o úplatnosti, je věcné břemeno získáno bezplatně. Účastníci si také mohou

sjednat částku, kterou toto věcné břemeno oceňují. Platí však, že je-li věcné

břemeno předmětem daně, pak základem daně je jeho cena určená dle zákona

o oceňování majetku11.

5.2. Určení výše náhrad při nuceném zřízení věcného břemene soudem

Při zřízení věcného břemene soudem dle §135c odst. 3, §142 odst. 3 a

§151o odst. 3 občanského zákoníku soud rozhoduje o výši náhrady za omezení

vlastnického práva zřízením věcného břemene, resp. oceňuje toto věcné

břemeno. Jak jsem již uvedl, za účelem zjištění výše náhrady uloží soud

vypracování znaleckého posudku. Při stanovení náhrady však soud vychází

také ze skutečnosti, že vlastník pozemku byl na svých právech omezen proti

11

Zákon č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti, v platném znění, " Je -li předmětem daně nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni nebo opětujícího plnění zřízeného jinak než věcným břemenem, je základem daně jeho cena zjištěná podle zvláštního předpisu.

20

své vůli. Soud také přihlíží k ceně dotčeného pozemku a k údaji, v jakých

cenových relacích by bylo možné v reálném čase takový pozemek pronajmout.

Lze tedy konstatovat, že znalecký posudek je pro soud východiskem, ale jím

přiznaná výše náhrady závisí na jeho odborné úvaze. Soud k plnění takové

náhrady uloží účastníku lhůtu, a to zpravidla do tří dnů od právní moci

rozsudku. Je však možné, aby soud určil lhůtu delší nebo aby plnění uložil ve

splátkách. S ohledem na skutečnost, že věcné břemeno však tímto samým

pravomocným rozhodnutím vzniklo a vlastník pozemku je omezen na svém

vlastnickém právu, bylo by spravedlivě odpovídající, aby i náhrada za toto

omezení byla poskytnuta v co možná nejkratší lhůtě. K tomuto by soud při své

úvaze o stanovení lhůty k plnění měl přihlédnout.

5.3. Náhrada za zásah do vlastnického práva

Při zásahu do vlastnického práva je vlastník věci nucen strpět, aby jeho

věc byla použita v případě stavu nouze nebo ve veřejném zájmu. Při

hodnocení, co je stav nouze či naléhavý veřejný zájem, je nutné hodnotit

okolnosti případ od případu. Při ohrožení zdraví nebo majetku by bylo možno

použít sousední pozemek, například nelze-li se k místu dostat jinak a nebo jen s

velkými obtížemi či časovou prodlevou. Takové jednání by se hodnotilo jako

postup ve veřejném zájmu. Za stav nouze by byla považována například živelná

pohroma. Za takové použití věci má vlastník právo na náhradu. V daném

případě půjde o náhradu peněžitou. Náhrada bude ve své výši odpovídat

vzniklé újmě vlastníka pozemku.

5.4. Následky nesplnění povinnosti plnit hodnotu práva odpovídajícího věcnému břemeni

Při hodnocení následků nesplnění povinnosti plnit náhradu za omezení

vlastnického práva věcným břemenem vzniklým dle občanského zákoníku je

nutné rozlišovat, zda je věcné břemeno zřizováno smluvně nebo soudem.

Pokud je věcné břemeno zřizováno dohodou účastníků, tj. vlastníka povinného

pozemku a oprávněného z věcného břemene, mohou nastat dva rozdílné

následky.

21

Smlouva o zřízení věcného břemene musí mít písemnou podobu a právo

vzniká ke dni vkladu do katastru nemovitosti. Je-li k návrhu účastníků smlouvy

proveden vklad věcného břemene do katastru nemovitostí, i když dosud nebylo

na náhradu plněno, jde přes neplnění náhrady o platný vznik věcného břemene.

Vlastník povinného pozemku by se v takovém případě mohl u soudu

v občanskoprávním řízení domáhat splnění dluhu (náhrady). Jednalo by se

o žalobu na peněžité plnění, soud by výši náhrady nezkoumal, rozhodoval by

pouze o nároku na náhradu za omezení ve výši, kterou si účastníci smlouvy

ujednali. Možnou ochranou před shora nastíněnou situací by bylo ujednání ve

smlouvě, že návrh na vklad věcného břemene bude podán až po vyplacení

náhrady. Praktickým způsobem je složení náhrady do advokátní úschovy.

Advokát po složení náhrady na jeho depositní účet podá návrh na vklad

věcného břemene příslušnému katastrálnímu pracovišti. K vyplacení náhrady

z úschovy advokáta dojde až po provedení vkladu věcného břemene do

katastru nemovitostí. Tímto způsobem jsou jištěny obě strany smlouvy.

Soud zřizuje nebo naopak omezuje věcné břemeno k návrhu účastníka.

Jedná se tedy o řízení sporná. Pravidly pro průběh občansko právního řízení

jsou občanský soudní řád, vnitřní kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní

soudy a řád jednací. Pokud dojde soudu žaloba, kterou se žalobce domáhá

vydání předběžného opatření, kterým má být omezeno oprávnění vlastníka

nemovitosti nebo oprávněného z věcného práva (např. věcného břemene),

soud o takovém návrhu vyrozumí katastrální úřad, v obvodu jehož působnosti

se nemovitost nachází (viz §8 písm. f) bod ee) vnitřního kancelářského řádu) 12.

Občanský soudní řád stanoví pro projednání takové věci místní příslušnost

soudu také dle nemovitosti13, ale soudní okresy jsou stanoveny zákonem

12

Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001 - Org., Vnitřní kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy: „Vedoucí soudní kanceláře zasílají na pokyn soudce, soudního tajemníka nebo vyššího soudního úředníka pravomocná rozhodnutí o vlastnických vztazích a jiných věcných právech k nemovitostem, zejména jde-li o pravomocná rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, o vydržení nemovitosti a příklepu ve věcech výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, usnesení o dědictví, usnesení o předběžném opatření na základě návrhu uvedeného v §8 písm. f) bod ee) apod. příslušnému katastrálnímu úřadu podle místa nemovitosti.“ 13

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění "Na místo obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týkali se řízení práva k ní, není -li dána příslušnost dle písm. b)" pozn. aut. , tj.

22

o soudech a soudcích a neshodují se vždy s místní působností katastrálních

úřadů. Pokud soud rozhodne a věcné břemeno zřídí, omezí, zruší nebo

rozhodne o předběžném opatření, jak je shora popsáno, z úřední povinnosti

takové rozhodnutí s doložkou právní moci zašle příslušnému katastrálnímu

úřadu. Soud tak učiní vždy po právní moci rozhodnutí, a to bez ohledu na

skutečnost, zda povinný plnit náhradu svou povinnost splnil. Věcné břemeno

tak vznikne platně vždy.

Záruku uhrazení náhrady neposkytuje ani možnost podat proti rozhodnutí

soudu odvolání, které je možno podat do 15 dnů od doručení účastníkům. Na

doručení účastníkům je vázána právní moc a povinnost plnit náhradu je vázána

na lhůtu (zpravidla třídenní), která běží od právní moci. Jediným stimulem pro

povinného splnit povinnost uhradit náhradu je pak jen, že takové rozhodnutí se

po právní moci a uplynutí lhůty k plnění stane vykonatelným a tedy exekučním

titulem. V exekučním řízení nebo v řízení o výkonu rozhodnutí by povinnému

vzrostla částka o náklady oprávněného v těchto řízeních, případně i o náklady

soudního exekutora.

nejde-li o řízení o vypořádání společného jmění manželů, kde je příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu manželství.

23

6. Náhrada za odnětí nebo omezení vlastnického práva dle vyvlastňovacího zákona

Jak jsem již uvedl výše, vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je

možné pouze za náhradu. Vyvlastňovací zákon problematiku náhrad upravuje

v §10 a násl. Dle tohoto zákona přísluší vyvlastňovanému za vyvlastnění cena

odpovídající obvyklé ceně pozemku nebo stavby, jenž je předmětem

vyvlastnění. Pokud se vyvlastňovaný dohodne s vyvlastnitelem, lze na místo

peněžitého plnění poskytnout za náhradu jiný pozemek. Poskytnutím

náhradního pozemku však není dotčeno právo na vyrovnání rozdílu obvyklé

ceny mezi vyvlastněným pozemkem a pozemkem poskytnutým náhradou.

Zákon též pamatuje na poskytnutí náhrad vyvlastňovanému spojených

se stěhováním, se změnou místa podnikání a dalších nákladů, které

vyvlastňovaný účelně vynaloží v souvislosti s vyvlastněním.

Peněžní náhradu je vyvlastnitel povinen poskytnout jednorázově.

V rozhodnutí o vyvlastnění se k poskytnutí plnění stanoví příslušná lhůta. Plnit

je možné i do soudní úschovy, pokud není vyvlastňovaný znám. Stejně tak je

možné plnění složit i do úschovy notáře jako soudního komisaře, který je

pověřen provést úkony v řízení o dědictví, pokud vyvlastňovaný zemřel.

Při vyvlastnění zanikají zástavní a podzástavní práva váznoucí na

vyvlastňovaném pozemku. Vyvlastnitel je v takovém případě povinen

poskytnout zástavnímu nebo podzástavnímu věřiteli náhradu ve výši dosud

neuhrazené jistiny zajištěné pohledávky s příslušenstvím. Takto oprávněné

osoby se mohou náhrady vzdát.

6.1. Určení výše náhrady při zřízení věcného břemene dle vyvlastňovacího zákona

V případě, že došlo k omezení vlastnického práva k pozemku zřízením

věcného břemene nebo naopak došlo-li k odnětí nebo omezení práva

odpovídajícího věcnému břemeni, pak přísluší náhrada odpovídající věcnému

břemeni. Ke zřízení věcného břemene může dojít rozhodnutím ve

vyvlastňovacím řízení, pokud omezení vlastnického práva zřízením tohoto

24

břemene je pro účely vyvlastnění dostatečné. Zde stejně jako u autoritativního

rozhodnutí soudu o jeho zřízení platí, že tyto smějí být zřízeny pouze za

náhradu.

Stejně jako při sporném soudním řízení i zde je podkladem posudek,

kterým je stanovena hodnota takto zřízeného věcného břemene, resp. výše

náhrady za omezení vlastnického práva. Znalecký posudek bývá vypracován na

základě žádosti vyvlastňovaného. Za vyvlastňovaného jej může nechat s jeho

souhlasem vypracovat i vyvlastnitel. Není-li zpracován na žádost ani jednoho

z nich, ustanoví znalce vyvlastňovací úřad sám. Znalecký posudek nesmí být

starší devadesáti dní počítáno ke dni, kdy je zahájeno řízení. Shodně jako

v případě zmíněného soudního řízení platí, že věcné břemeno bude oceněno

dle zákona o oceňování majetku. Základem je znalecký posudek, soud však při

své úvaze o výši náhrady přihlédne také zpravidla k tomu, že povinný je

omezen proti své vůli. Následky za nesplnění povinnosti vyplatit určenou

náhradu jsou však rozdílné (viz kapitola 6.2.).

Uvedl jsem také, že vyvlastňovací úřad určí povinnost vyvlastniteli

uhradit vyvlastněnému i další náklady spojené s vyvlastněním. Výši těchto

nákladů musí vyvlastňovacímu úřadu prokázat vyvlastňovaný a úřad přizná jen

účelně vynaložené náklady. Mezi tyto patří stěhovací náklady, náklady na

vypracování znaleckého posudku, pokud jej zadal vyvlastňovaný.

6.2. Důsledky nesplnění povinnosti poskytnout náhradu za vyvlastnění

Na rozdíl od právní úpravy dle občanského zákoníku počítá

vyvlastňovací zákon i se situací, kdy i přes určení výše náhrady za omezení

nebo odnětí vlastnického práva a lhůty k jejímu plnění k poskytnutí takové

náhrady nedojde. Zákon s takovou situací spojuje právní následky mající vliv na

trvání věcného břemene.

Jak je uvedeno již výše, vyvlastňovací úřad ve svém rozhodnutí

o vyvlastnění určí výši náhrady náležící vyvlastňovanému a uloží vyvlastniteli,

aby tuto náhradu vyvlastňovanému ve lhůtě, která nesmí přesáhnou 60 dnů,

uhradil. Pokud od skončení této lhůty uplyne 30 dní a vyvlastnitel náhradu

25

neuhradí, může vyvlastňovaný podat vyvlastňovacímu úřadu žádost o zrušení

vyvlastnění. Vyvlastňovací úřad vydá rozhodnutí o zrušení vyvlastnění.

Pokud dojde ke zrušení vyvlastnění, nabývá vyvlastňovaný svá práva, na

kterých byl omezen, ke dni právní moci rozhodnutí o zrušení vyvlastnění. Resp.

k tomuto dni přestává platit věcné břemeno, kterým byl omezen. O zahájení

řízení o zrušení vyvlastnění se v katastru nemovitostí poznámka nevyznačí.

Pokud omezení vlastnického práva spočívalo ve zřízení věcného břemene, pak

katastrální úřad záznam obnovených věcných práv provede na základě

ohlášení doloženého potvrzením o zániku práva zapsaného v katastru vydaným

osobou z něj oprávněnou.

Zákon s nesplněním povinnosti splnit náhradu vyvlastňovanému spojuje

jako důsledek zrušení takového věcného břemene (resp. obecně vyvlastnění).

S rozhodnutím o vyvlastnění však nastaly i další právní účinky. Zanikla např.

zástavní práva a podzástavní práva, důsledkem čehož se závazky, které jimi

byly zajištěny, staly splatnými. Tyto účinky zůstávají zachovány.

Pokud by vyvlastňovanému vznikla vyvlastněním škoda, je vyvlastnitel

povinen uhradit vyvlastňovanému i tuto škodu, za podmínky příčinné souvislosti

mezi vznikem škody a vyvlastněním. Z této povinnosti se vyvlastňovaný může

zprostit v případě, že by ke škodě došlo i jinak.

Zákon o vyvlastnění určuje i další důvody pro zrušení vyvlastnění, a to

pokud vyvlastňovaný nezahájí uskutečňovaní účelu vyvlastnění ve lhůtě

stanovené vyvlastňovacím rozhodnutím nebo ve lhůtě prodloužené. Dále

vyvlastnění zruší, pokud dojde ke zrušení územního rozhodnutí určujícího

využití pozemku pro daný účel vyvlastnění. V takovém případě je však

povinností vyvlastňovaného ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí

o zrušení vyvlastnění vrátit vyvlastniteli náhradu za vyvlastnění a v dosud

nespotřebované výši náhradu poskytnutou ke krytí účelně vynaložených

nákladů spojených se stěhováním.

26

7. Porovnání důsledku neplnění náhrad za omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene dle občanského zákoníku a dle vyvlastňovacího zákona

Vliv nesplnění povinnosti uhradit povinnému z věcného břemene

náhradu za omezení vlastnického práva na platné trvání věcného břemene je

při jeho zřízení soudním rozhodnutím jiný než při jeho vzniku ve vyvlastňovacím

řízení. Soud může ke zřízení věcného břemene přistoupit jen v občanském

zákoníku vymezených případech. Vyvlastňovací řízení má oproti tomu za účel

umožnit rovnováhu mezi individuálním vlastnictvím a veřejným zájmem. Zákon

upřednostňuje smluvní uspořádání před nuceným zásahem. Zákon respektuje

vlastnické právo a závažnost zásahu do těchto práv a s ohledem na to, také

oproti původní úpravě v zákoně o územním plánování a stavebním řádu zák.

č. 50/1976 Sb., svěřuje řízení o vyvlastnění omezenému počtu úřadů oproti

původním zhruba sedmi stům. U těchto úřadů lze předpokládat kvalifikovanost

rozhodnutí.

Pokud je věcné břemeno, resp. právo odpovídající věcnému břemeni,

zřizováno soudním výrokem, pak nesplnění povinnosti uhradit povinnému

z věcného břemene náhradu nemá vliv na platnou existenci věcného břemene.

Předpokládá se, že výrokem rozhodnutí jsou vázáni všichni účastníci řízení.

Jsou tedy povinni strpět, že takové věcné břemeno bylo výrokem zřízeno a na

druhé straně povinni splnit povinnost spočívající v náhradě za takto zřízené

břemeno. Soudní rozhodnutí se v tom výroku, ve kterém je uložena povinnost

plnit náhradu, může stát exekučním titulem. Nesplní-li povinný dobrovolně

rozsudkem uloženou povinnost, může se oprávněný domáhat výkonu

rozhodnutí (exekuce). Povinnost plnit náhradu za omezení vlastnického práva

by se pak stala předmětem jiného soudního řízení - exekučního či řízení

o výkon rozhodnutí.

Ve vyvlastňovacím zákoně je na situaci, kdy vyvlastnitel

vyvlastňovanému náhradu nezaplatí, pamatováno. V takovém případě je

úřadem zahájeno řízení o zrušení vyvlastnění a vyvlastňovací úřad své původní

27

rozhodnutí o vyvlastnění zruší. Zákon také pamatuje na právo každé osoby

obrátit se na nezávislý soud.

Z hlediska zřízení věcného břemene je tedy vyvlastňovaný (povinný

z věcného břemene) lépe chráněn při zřízení břemene vyvlastňovacím úřadem

než soudním rozhodnutím.

Vyvlastňovací zákon je poměrně novou normou a dosud není možno

plně zhodnotit její dopad. Nebylo a ani není očekáváno, že přijetí takové normy

by samo o sobě vyvolalo zvýšený počet vyvlastňovacích řízení. Přijetí této

normy si spíše vynutily celospolečenské změny, vůči kterým zůstávala právní

úprava vyvlastnění ve stavebním zákoně imunní.

Občanský zákoník je z roku 1964 a věcná břemena jako věcná práva do

našeho právního řádu byla vrácena až novelou z r. 1992. Právní úprava však

zůstala kusá, když věcná břemena jsou upravena v pouhých třech paragrafech

(vznik, změna a zánik). Můžeme uvést, že Obecný občanský zákoník platící

v ČSR až do roku 1950 upravoval tzv. služebnosti cca v 60 paragrafech a

tzv. reálná břemena v dalších více než 20 paragrafech. I první občanský

zákoník po změně společenských poměrů způsobených únorovým převratem

v roce 1948 upravoval věcná břemena poměrně podrobně, zhruba také ve 20

paragrafech. Poslední občanský zákoník věcná břemena neupravoval vůbec a

jak jsme již uvedli, od roku 1992 tyto vymezuje ve třech paragrafech.

Společenské poměry a změna hodnotového systému si vynucuje oblast

občanského práva upravit do budoucna tak, aby právní úprava odpovídala

novému hodnotovému systému a společenským potřebám. Nová úprava

občanského zákoníku je již v paragrafovém znění připravena ke schvalovacímu

procesu.

7.1. Porovnání možné budoucí úpravy majetkových práv a věcí se současným stavem

Nová úprava občanského zákoníku znamená návrat k velké úpravě

občanského práva, tak jak bylo upraveno Obecným občanským zákoníkem.

Návrat však v tomto směru chápeme v pozitivním směru, neboť koresponduje

s hodnotami vyznávanými současnou občanskou společností a potřebami této

28

společnosti, tak jak se tyto vyvíjely už v dobách rakousko-uherské společnosti a

dále byly utvářeny republikou Československou v meziválečném období.

Občanský zákoník, pokud bude schválen v navrhované podobě, upravuje

věci v části I. v §449 - 475, absolutní majetková práva v části III. §890 - 1303.

Věcná břemena jsou upravena v §1095 - 1146.

Zatímco současná právní úprava konkrétně pojem věci neřeší a

ustanovuje až jejich dělení na movité a nemovité, nová právní úprava věc

vymezuje jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Tyto věci jsou

děleny na hmotné a nehmotné. Hmotnou věcí je ovladatelná část vnějšího

světa s povahou samostatného předmětu, nehmotnou zejména majetková

převoditelná práva. O nemovitostech říká, že to jsou stavby a pozemky, jakož i

věcná práva k nim a práva, která za nemovité prohlásí zákon. (Zřejmým

úmyslem je spojit osud stavby s osudem pozemku.)

Současná právní úprava připouští vydržení věcného břemene, pokud je

právo užíváno v dobré víře více než 10 let. Do této doby se započítává i doba,

kdy toto právo vykonával právní předchůdce. Předpokládaná právní úprava

však počítá i s tím, že právního předchůdce nelze označit, a v takovém případě

stanoví dobu pro vydržení dvojnásobně dlouhou. Držitele upravují obě právní

úpravy shodně, když jej označují za toho, kdo vykonává právo pro sebe a

nakládá s věcí jako s vlastní. Obě úpravy rozlišují držbu oprávněnou a

neoprávněnou, nová právní úprava je oproti dosud platné obsáhlejší.

Stejně jako současná právní úprava občanského zákoníku i budoucí

úprava připouští omezení vlastnického práva. V §926 omezuje vlastnické právo

příkazem vlastníkovi zdržet se všeho, co by způsobilo, že odpad, voda nebo

např. kouř (imise) by vnikal na sousední pozemek jiného vlastníka. I budoucí

možná úprava počítá s nutností umožnit vstup vlastníka na sousední pozemek

za účelem nezbytné údržby vlastního pozemku v nezbytném rozsahu. Stanoví

také možnost soudu, po zjištění stanoviska stavebního úřadu, na návrh

souseda uložit vlastníkovi povinnost pozemek oplotit, je-li to nezbytné

k nerušenému výkonu vlastnických práv souseda. Soud podle nové úpravy

bude moci také zřídit právo nezbytné cesty, a to za úplatu. Budoucí úprava

29

v §§ 949 až 951 také upravuje omezení a vyvlastnění věci. Shodně se

současnou právní úpravou konstatuje, že toto je možné pouze za náhradu a jen

v naléhavém veřejném zájmu, pokud nelze účelu dosáhnout jinak. Shodně se

současnou úpravou ponechává možnost zřídit věcné břemeno soudem při

zrušení spoluvlastnictví věci ( §1048).

Občanský zákoník, pokud bude přijat, zavede i pojem pachtu, případně

zemědělského pachtu při propachtování zemědělského nebo lesního pozemku.

Podstatou institutu bude, že propachtovatel přenechá pachtýři k dočasnému

užívání věc a pachtýř se za to zaváže platit pachtovné nebo poskytovat část

výnosu. Plody a užitky náležejí pachtýři. Pacht se dá zřídit na dobu určitou i

neurčitou, u zemědělského pachtu pachtovní rok počíná běžet 1. říjnem a končí

30. zářím následujícího roku. Pachtovné se platí ročně pozadu se splatností

k 1. říjnu.

7.2. Porovnání možné budoucí úpravy věcných břemen se současným stavem

Předpokládaný občanský zákoník velmi podrobně upravuje věcná práva

k cizím věcem. Mezi tyto řadí právo stavby, věcná břemena, zástavní právo a

podzástavní právo.

Věcná břemena jsou upravena jako služebnost, která postihuje vlastníka

věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo se

něčeho zdržet. Konat zavazuje u reálných břemen popsaných dále. Současná

úprava zavazuje vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného něco trpět,

něčeho se zdržet nebo něco konat. Z navrhovaného znění nového občanského

zákoníku nevyplývá, že věcná břemena by do budoucna mohla být zřizována

pouze u věcí nemovitých. Ke služebnosti navrhovaná úprava přiřazuje vše, co

je nutné k jejímu výkonu.

Věcná břemena budou moci být pořizována smlouvou, závětí nebo

vydržením, vznikat ze zákona nebo z rozhodnutí orgánu veřejné moci

v případech stanovených zákonem. Pozemek určený k plnění funkce lesa lze

zatížit jen smlouvou, závětí nebo rozhodnutím veřejného orgánu, a to jen

pozemkovou služebností, služebností pastvy nebo braní lesních plodů.

30

Stejně jako v současné právní úpravě i zde platí, že mají-li být

služebnostmi zatíženy nemovitosti, vzniká služebnost až zápisem do veřejného

seznamu. V daném případě tedy do katastru nemovitostí. Rozdílně je upravena

povinnost nést náklady spojené se zachováním věci a opravami věci pro osobu

oprávněnou ze služebnosti, současná právní úprava připouští, aby se účastníci

dohodli jinak.

Předpokládaný občanský zákoník zavádí několik konkrétně

pojmenovaných věcných břemen, mezi které patří služebnost inženýrské sítě,

opora cizí stavby, služebnost okapu, právo na svod dešťové vody, právo na

vodu, služebnost rozlivu, stezky, průhonu a cesty, právo pastvy, užívací právo,

služebnost bytu a reálná břemena, z kterých je dočasný vlastník zavázán vůči

oprávněné osobě něco konat.

Služebnost inženýrské sítě ukládá vlastníkovi pozemku zdržet se všeho,

co by vedlo k ohrožení inženýrské sítě. Oprávněnému zakládá právo, aby

vlastním nákladem zřídil přes pozemek vodovodní, kanalizační, energetické

nebo jiné vedení. Služebnost okapu spočívá v právu svádět dešťovou vodu ze

své střechy na cizí nemovitou věc. Právo na vodu na cizím pozemku pak v sobě

zahrnuje i oprávněný přístup k tomuto zdroji. Služebnost rozlivu zakládá

oprávnění vlastníka vodního díla rozlévat vodu na služebném pozemku a tím

umožnit řízený rozliv povodně. Služebnost stezky zakládá právo chodit nebo

jinak se dopravovat lidskou silou. Právo průhonu spočívá v oprávnění hnát

zvířata přes služebný pozemek, je-li ovšem služebným pozemkem pozemek

určený k plenění funkce lesa, právo průhonu se nesmí týkat dobytka.

Služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli

vozidly, neobsahuje však právo průhonu. Právo pastvy nelze zřídit na pozemku

s lesními porosty a vztahuje se na jakýkoliv druh hospodářských zvířat

s výjimkou prasat a drůbeže. Užívací právo zakládá oprávněnému pro jeho

vlastní potřebu užívat cizí věc. Požívacím právem se poživateli poskytuje právo

užívat cizí věc a brát z ní plody a užitky, musí však šetřit podstatu věci.

Služebnost bytu odpovídá služebnosti užívání. Reálným břemenem se

vlastníkovi věci, která je zapsána ve veřejném seznamu, ukládá, aby ve

prospěch osoby oprávněné něco konal.

31

7.3. Možný vliv nové právní úpravy vlastnických práv a práv k cizím věcem na užití již ustálených výkladů vydanými judikáty

Přesto, že nová právní úprava daleko obsáhleji upravuje věcná břemena

jako práva k cizím věcem, lze konstatovat, že pokud se týká judikátů, které

dosud dotvářely právní výklad k současné podobě právní úpravy, tyto bude

možné k výkladu některých pojmů i nadále použít. Bude tak např. možné i

nadále uplatnit judikát Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5.11.2002,

sp. zn. 22Cdo 1281/2002, vymezujícím pojem "nezbytné doby a nezbytné míry"

vstupu na sousední pozemek za účelem údržby vlastního pozemku. Stejně tak

bude možné konstatovat, dle usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 4.3.1999,

sp. zn. III. ÚS 499/98, že pokud je věcné břemeno zřízeno v souladu se

zákonem, nelze v něm spatřovat porušení ústavních práv vlastníka. Při aplikaci

předchozích soudních rozhodnutí bude vždy nutné posoudit, nakolik se změnila

právní úprava a zda tedy tyto judikáty je možné aplikovat i na další případy.

32

8. Seznam použitých zdrojů a judikátů citovaných v bakalářské práci

Nález, Ústavní soud ČR, 9. ledna 2008, sp. zn. II. US 268/06

Nález, Ústavní soud ČR, 18. listopadu 2003, sp.zn. I. ÚS 137/03

Usnesení, Ústavní soud ČR, 4.3.1999, sp. zn. III. ÚS 499/98

Rozsudek, Nejvyšší soud ČR, 5. listopadu 2002, sp. zn. 22Cdo 1281/2002

Rozsudek, Krajský soud v Českých Budějovicích, 20.5.1998, sp. zn. 10Ca

65/98

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů,

v platném znění

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu

nemovitosti, v platném znění

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění

Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001 - Org., Vnitřní kancelářský řád

pro okresní, krajské a vrchní soudy

Internetové stránky Ministerstva spravedlnosti ČR

O. Jehlička, J. Švestka, M. Škárová a kol. Občanský zákoník. Komentář.

8. vydání. C.H. Beck, 2003