PSYCHÉ REPORT

Č. 25

Nepravidelný informační oběžník

PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ

OBSAH:

EDITORIAL

HLASY Z ŘEDITELNY

NOVINKY ZE STŘEDISEK

ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE

SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI

FOTOOHLÉDNUTÍ ZA OSLAVOU 20 LET PDZ

NA ROZLOUČENOU

EDITORIAL

Milí čtenáři,

zažíváme hektický podzim a nebylo lehké od všeho poodstoupit a sestavit další číslo Psyché

reportu. Jen co skončily Týdny pro duševní zdraví včetně povedených oslav dvaceti let existence PDZ,

ponořili jsme se do přípravy rozvojových projektů, o kterých aspoň ve zkratce píšeme v rubrice „Hlasy

z ředitelny“. Paralelně sledujeme (ne)dění kolem reformy psychiatrie, která v první půlce letošního

roku poněkud zamrzla. Poté, co se na Ministerstvu zdravotnictví vyměnil řídící tým, vynořují se

pochybnosti, kam celý proces směřuje. Na celoorganizačním setkání jsme se ujistili, že máme ambici

zřizovat Centra duševního zdraví. Jenže podle posledních zpráv se zdá, že podmínky pro jejich

provozování (respektive rozjezd pilotních projektů) budou velmi ztížené. A tak jsme rozpolceni mezi

ambiciózními strategickými plány a skepsí, co se z nich podaří uskutečnit.

Ale dost lamentování. Věřím, že přečtení Psyché reportu pro Vás bude klidná chvíle

v začínajícím adventním čase. Třeba následující jarní číslo přinese optimističtější zprávy.

Přeji příjemné čtení a děkuji všem přispěvatelům.

Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor

HLASY Z ŘEDITELNY

Členská schůze spolku schválila založení společnosti

s ručením omezeným za účelem sociálního podnikání. S.r.o.

v průběhu listopadu zaregistroval rejstříkový soud a tak

jsme mohli podat za nový subjekt žádost o evropské

dotace. Činnost nového subjektu bude provázána se

střediskem Výměník a jednatelem je Bc. Pavel Kamp.

U projektu financovaného z Norských fondů, kterým v Hradci zavádíme bydlení s vyšší mírou

podpory, jsme měli možnost požádat o finance na dodatečné aktivity. Rozhodli jsme se

požádat o financování rozšíření programu do Pardubic a Hradce Králové.

Prošli jsme procesním auditem, abychom měli povinné podklady pro žádost o evropskou

dotaci na posílení manažerské kapacity organizace. Audit skončil 30.11 a dotační žádost

podáme do konce roku. Už nyní je jasné, že od ledna posílíme o dalšího projektového

manažera. Novým členem vedení by se měla stát Hana Černá.

Vedle spousty dotačních žádostí krajům a městům letos opět zpracováváme přihlášky do

individuálních projektů Pardubického i Královéhradeckého kraje. Další kolo individuálních

projektů by mělo být pro služby sociální rehabilitace (a STD) na další tři roky.

Já jsem jednal s vedením východočeské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny ve věci

zavedení činnosti psychiatrických sester v terénu. Jednání bylo nadějné a tak se chystáme

v obou krajích registrovat nestátní zdravotnické zařízení.

Vlivem všeho výše uvedeného jsou nám velmi těsné prostory na Bělehradské. Hledáme proto

jiné nebytové prostory pro vedení a provozní část organizace.

Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar

NOVINKY ZE STŘEDISEK

Střípky ze stáží

V rámci projektu z Norských fondů na rehabilitační bydlení jsme s kolegyněmi absolvovaly

dlouhou řadu stáží. Stáže byly zaměřené na poznání fungování chráněných bydlení v jiných

organizacích a na proniknutí do chodu oddělení psychiatrických nemocnic. Navštívily jsme Fokus

Mladá Boleslav, Bonu, o. p. s., Sdružení Práh, Domov na Stříbrném vrchu a Dům Matky Terezy,

psychiatrické oddělení Fakultní nemocnice Hradce Králové, Psychiatrickou nemocnici Havlíčkův brod

a Psychiatrickou nemocnici Kosmonosy. A zde jsou některé dojmy.

V Domově na Stříbrném vrchu nás překvapilo zacházení personálu s lidmi s duševním

onemocněním. Zařízení prošlo změnou ze zaměření na lidi s mentálním postižením a začalo přijímat

lidi s psychózou. Personál na změnu však nikdo nepřipravil a neproškolil. Stále se tedy chovají k těmto

lidem jako k mentálně postiženým.

Stáž v Domě Matky Terezy (DMT) byla velice přínosná, a to i proto, že nyní navazujeme s DMT

užší spolupráci. S klienty jsme se zde setkávali jak na nízkoprahovém zařízení, v azylovém domě, tak

na noclehárně. Velkým plusem byla možnost nahlédnout do práce místních sociálních pracovnic.

V brněnském sdružení Práh o nás celý den pečoval vedoucí pro oblast bydlení a nalil nám do

hlavy spoustu užitečných informací. Za jeden den v Prahu jsme získaly nepřeberné množství

informací a tipů k podpoře bydlení.

Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové jsme tři dny stážovaly na uzavřeném oddělení A. Pod

křídla si nás vzala sociální pracovnice a zasvětila nás do své práce. Utřídily jsme si poznatky o

udělování ochranné léčby, nakoukli na velkou vizitu s primářem a vůbec do chodu celého oddělení.

Týden strávený v chráněném bydlení v Bohnicích (Bona) byl velkou inspirací v tom, co vše za

aktivity můžeme s klienty v bytech dělat, ale zároveň také v tom, co bychom udělaly jinak. Například

jsme se shodly v tom, že jejich pravidla pro lidi s duální diagnózou jsou velice mírná a přináší

pracovníkům spoustu problémů. Platí pravidlo „čistého bydlení“, ale venku klienti mohou užívat.

V Havlíčkově Brodě jsme se utábořily na oddělení 6a. Klienti zde mají přes den naplánovaných

spoustu aktivit, některé velmi dobré, jiné méně zdařilé. Výborný byl ovšem program na prevenci

relapsu vedený vrchní sestrou.

Ve Fokusu Mladá Boleslav jsme byly nadšené z fungování týmu a jeho možností. Největší

přednost vidím v multidisciplinárním týmu, který je zároveň terénní a může jet za klientem domů a v

agentuře podporovaného zaměstnávání, která hledá klientům práci a vyjednává u zaměstnavatelů

pracovní místa. To je prostě paráda!

Stážování jsme zakončily v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy na oddělení K20, což je

resocializační a psychoterapeutické oddělení a detox pro muže i ženy. Velmi jsme oceňovaly

vstřícnost a profesionalitu personálu, který nám nechal nakouknout i pod pokličku

psychoterapeutických skupin.

Bára Jánská

HRADEC

(Nejen) společenská rubrika

Pavlína se během měsíce srpna stala vdanou paní. Nyní se může pyšnit novým příjmením

Macounová, ale také novým přírůstkem do rodiny, malým pejskem Donaldem. Během měsíce září

Lucka zazářila na soutěži Miss Prima křivky 2015. Lucka bojovala statečně a vysloužila si titul

Vicemiss. Gratulujeme!

Další novinkou hradeckého střediska je uspořádání Případové konference z důvodu

efektivního nastavení služeb pro jednu klientku. Konferenci pořádaly Lucka a Bára a vše dopadlo na

výbornou.

Pomohli jsme uskutečnit sen jedné

z našich klientek, paní Ivaně, a zorganizovali

výstavu její tvorby. Výstava obrazů proběhla

v průběhu října ve Výměníku. Podpořit jí přišli

i ostatní klienti z klubu, kteří se výstavy

zúčastnili v rámci klubového setkání.

V rámci Týdnů pro duševní zdraví

svépomocná skupina Polárník uspořádala

v našem klubu turnaj v pétanque. Dvoučlenné

týmy byly složeny z členů různých organizací.

Do turnaje se zapojila například Vida a denní

stacionář Jitřenka.

V září se s námi rozloučila Daniela, nyní pracuje v Probační a mediační službě. V novém zaměstnání ji

přejeme mnoho štěstí! V červenci naše řady posílila Zdeňka, která nám o sobě napsala pár řádků do

rubriky níže. A perlička na závěr: v Chrudimi se opravdu nenudíme, důkazem toho je zabouchnutí

dveří v kanceláři, které se podařilo Lenkám. Vysvobodit je přišel až správce z městského úřadu .

CHRUDIM

Měsíc září byl v jičínském středisku ve znamení akce „Tour de psyché-komiks“. Touto akcí

jsme chtěli pomoci lidem s duševním onemocněním v jejich boji s předsudky a stigmatizací. Zároveň

jsme chtěli dát více vědět o naší organizaci, našem středisku, naší práci.

Inspirovali jsme se výstavou komiksů na téma „život lidí s duševním onemocněním“, která

proběhla v loňském roce v pardubickém Výměníku. Zapojili jsme žáky ZUŠ Jičín a studenty Lepařova

gymnázia, kteří komiksy dle scénářů Petra Hejzlara vytvořili. Komiksy jsme nechtěli zakonzervovat na

jednom místě, ale dostat je co nejvíce mezi lidi, Tak jsme zvolili formu „TOUR“ – vystavovalo se

v Biografu Český Ráj, v Knihovně Václava Čtvrtka a v Židovské škole.

Vyvrcholením výstavy v Jičíně byla závěrečná beseda, která se konala 30. 9. v Knihovně

Václava Čtvrtka. Přišlo asi 30 návštěvníků z řad klientů PDZ, pečujících osob, odborníků, i laické

veřejnosti, kterou problematika zajímá. Dotazy na hlavního aktéra besedy – tvůrce myšlenky Petra

Hejzlara – byly různé. Odpovídalo se třeba na otázky: Jak jednat s člověkem v psychóze? Jak se léči

schizofrenie? Jak pomoci pečujícím osobám? Co mohlo být jinak v tzv. „Žďárské aféře“? Akce

plánovaný zájem veřejnosti vyvolala a to je pro nás potěšení, ale i výzva k pořádání dalších akcí s

cílem ještě většího zapojení veřejnosti do tématu destigmatizace.

Střípky

V rámci Týdne pro duševní zdraví proběhla v úterý dne 22. 9. beseda se dvěma skupinami studentů

v počtu 20 lidí. Beseda probíhala ve spolupráci s klientem, který hovořil o své nemoci a službách,

které mu pomohly. Máme zájemce o dobrovolnickou činnost a snažíme se je propojit s uživateli

služeb. Opět po roce jsme rozjeli Program pro dobré zdraví. Jedna z částí je určena návštěvníkům

klubu Pohoda.

První zkušenosti s provozem skupinového tréninkového bytu

Po skončení rekonstrukce se během prázdnin do skupinového bytu postupně nastěhovalo pět

klientů. Všichni muži, různého věku a léčení pro schizofrenní poruchu. Klienti přicházeli z různých míst

(léčebna Havlíčkův Brod, vlastní domov, nájemní byt, bydlení u rodičů či prarodičů). S většinou

klientů jsme předtím spolupracovali zhruba jeden rok, kdy jsme se snažili mapovat jejich dovednosti a

JIČÍN

PARDUBICE

připravovat je ke skupinovému bydlení. Během nastěhování probíhaly přímo v bytě společné schůzky

s celým týmem PDZ, kdy se projednávalo vzájemné soužití. Byli jsme nápomocni při nastavení

některých pravidel soužití (úklidy, vaření, volný čas, kouření, pití alkoholů, cizí návštěvy, umístění

vlastních věcí atp.). Klienti se s námi všemi z týmu mohli seznámit pro případ zástupů, řešení

krizových situací a zajištění krizové linky o víkendech. Postupně schůzky probíhaly jenom společně

s klíčovými pracovníky a klienty.

Přes hodně snahy a energie bohužel tři klienti postupně v rozmezí dvou měsíců z bytu odešli.

Důvodem byl relaps zdravotního stavu, pití alkohol, porušování podmínek bydlení, citlivost na

odmítnutí skupinou a plánovaná odvykací léčba gamblerství. Celou situaci jsme rozebrali a pro příště

chceme v přípravném období více pátrat po rizicích, která se u klientů mohou změnou prostředí

aktivovat. Nově zavedeme možnost zkušebních krátkodobých pobytu zdarma a do budoucna

plánujeme zvýšit počet pracovníků, kteří budou schopni nabídnout klientům vyšší míru podpory

včetně zaměření na náplň volného času.

Na začátku září jsme vypisovali výběrové řízení a vybírali jsme z třinácti uchazečů. Novou

kolegyni Pavlu Mňukovou jste měli možnost potkat na školení v Mnichově Hradišti. Protože se nám

na výběrovém řízení zamlouvala ještě jedna uchazečka a od roku 2016 máme mít ještě o jeden

úvazek navíc, tak jsme se rozhodli přijmout i druhou v pořadí našeho výběru. V lednu posílí naše řady

další kolegyně, jménem opět Pavlína. O té však více v dalším čísle. Výhledově budeme v týmu

genderově vyrovnaní, 3 muži a 3 ženy, a přestaneme tak být raritou sociálních služeb se 75%

mužského týmu. Od 14. prosince se do práce po nemoci a rekonvalescenci vrací Petra Zimová.

Personální posílení zaznamenalo i středisko Náchod. Jana Heczková se po návratu z mateřské

dovolené ujala své role sociální pracovnice s plnou vervou. Náchodský tým tak má již 3 pracovnice a

od ledna 2016 by jich v týmu mělo být 5. Výběrové řízení již bylo vyhlášeno a uchazeči se hlásí.

Důvodem tak rychlého nárůstu je mimo jiné veliký zájem města Broumov o naše služby.

Abychom nezůstali jen u personálních záležitostí, zmíníme ještě několik akcí, které se nám

podařilo uskutečnit. Proběhla u nás velmi příjemná návštěva Michala Balabána, který měl setkání

s našimi klienty. Původně plánováno na hodinku, nakonec jsme po dvou hodinách živé diskuse museli

vyhlásit konec. Celkově třetím setkáním jsme ukončili projekt setkávání v komunitní zahradě

v Doudlebách nad Orlicí. Setkání sice měla postupně klesající účast, nejspíše danou extrémy v počasí,

nicméně ukázalo se, že jsme pro sebe a naše klienty objevili velmi příjemný prostor pro konání

mimoklubových aktivit a společenských setkání.

A nakonec krátká Dušanova reportáž o návštěvě Bláznivého festivalu v Praze:

Letos jsme se na tuto akci s příjemnou atmosférou vydali znovu. Tentokrát nás posílil pan Martin,

který je uživatelem našich služeb. Aktivně se zapojil do prodeje a prezentace výrobků a služeb PDZ a

za jeho pomoc mu tímto děkujeme. Součástí festivalu byly workshopy. Zájemci si třeba mohli zkusit

simulátor schizofrenní ataky. Byla zde i prodejní výstav obrazů, které vytvořili lidé s duševním

onemocněním. Kdokoli mohl poslat vzkaz do budoucna na videosnímek, který bude otevřen až za 50

let. To byl pro nás jeden z nejsilnějších okamžiků, protože jsme od Martina okamžitě uslyšeli upřímné

„kéž by byl za 50 let lék na schizofrenii“.

RYCHNOV / NÁCHOD

A toto přání bylo velmi rozšířené i mezi

ostatními účastníky a respondenty. Letošní

ročník byl komornější, než ten minulý. I přes

dobrou organizaci, příjemné zázemí Žlutých

lázní a výborné vystupující (Like It, Nebe,

Děda Mládek Illegal Band) přijela polovina

organizací oproti minulému roku a také

zájem veřejnosti byl slabší. Tak třeba příští

rok…

V sociálně terapeutické dílně to expanduje! Časopis

„Tady a Teď“ si můžete přečíst nejen v Café Robinson,

ale i v Café Apatyka, Kosatci i Cedru. Naši herci z

Divadélka z košíku sklízejí se svým maňáskovým

představením veliký aplaus. Divadélko Z košíku taky

přispělo na dobrou věc a pro Městský útulek Pardubice

uspořádalo benefiční představení, jehož výtěžek činil

825 korun a plnou bedýnku pamlsků s jídlem a jinými

potřebami pro čtyřnohé přátele. Divadélko též

účinkovalo na blešáku zaměřené na benefici pro lidi

bez domova ve spolupráci s SKP-CENTRUM.

Program kavárny opět přinesl spousty zajímavých a nevšedních akcí! V květnu se v rámci

Multikulturního týdne uskutečnilo hravé odpoledne před Café Robinson určené pro rodiny i

jednotlivce. Příjemnou atmosféru doplnily workshopy a hry pro malé i velké a vystoupil též bubenický

kvartet žáků ze ZUŠ Polabiny Drumheads kvartet. V červenci se uskutečnila veřejná sbírka na pomoc

jezídským rodinám a sirotkům v Iráku, jejímž cílem bylo vybrat co nejvíce potřebného materiálu.

V červenci Tomáš Retka zreflektoval své zkušenosti a postřehy z tádžického Pamíru, které

nashromáždil na svých cestách a pobytech od roku 2006 do současnosti.

Horké léto bylo také ve znamení španělských rytmů, kdy veřejnost mohla přijít a dozvědět se

něco o Kolumbii a popovídat si španělsky v rámci Spanish clubu. Zároveň proběhla prodejní výstava

chilské výtvarnice Macareny Barra s názvem Ženské cykly. V září proběhl 13. vesmír, který se otevřel i

účastníkům se zdravotním znevýhodněním. Další akcí byl blešák alias benefiční odpoledne pro lidi bez

domova ve spolupráci s SKP-CENTRUM, o. p. s. Proběhl sběr oblečení a beseda s pracovníky o práci s

lidmi bez přístřeší. Pro zpestření vystoupil Honza Čermák, písničkář z Choltic a Jakub Jan, který hraje

na didgeridoo.

Šicí dílna se účastnila malého festivalu choltického deštníku, kde proběhl prodej výrobků a

prezentování sociálních služeb. Sob nyní připravuje vánoční výrobky, které budou k prodeji v

obchůdku, ale i na prodejních akcích a trzích. Z nejbližších akcí to bude výstava Kreativ nebo vánoční

prodej na pardubickém Úřadu práce a na krajském úřadě.

VÝMĚNÍK

Půjdete-li se v brzké době podívat k nám do obchůdku, překvapí Vás chodník, který jsme pro

své zákazníky vybudovali. Poslední informace, kterou Vám chceme sdělit je představení našeho

nového člena týmu, a to firemního vozidla, které jsme si již dlouho toužebně přáli! Děkujeme panu

šéfovi, že to zařídil!

Závěrem děkujeme i kolegům ze středisek Rychnov a Ústí za čas a vlnu energie, kterou

věnovali při prodeji výrobků chráněné dílny Výměníku, při veřejných akcích, kterých se účastnili.

Integrační setkání

Ve čtvrtek 24. 9. 2015 jsme se na náměstí v Ústí zúčastnili již tradičního „Integračního dne osob se

zdravotním postižením a široké veřejnosti“. Měli jsme možnost prezentovat naše služby a zároveň

výrobky klientů z Výměníku. U dětí jsme zabodovali s připravenými soutěžemi, díky kterým se

k našemu stánku opakovaně vracely. Starší návštěvníci si měli možnost vyplnit kvíz s otázkami

zaměřenými na schizofrenii, u kterých si většina vyvrátila mylné domněnky.

Seminář a beseda

V říjnu jsme uspořádali dvě osvětové akce. První byla určena studentům středních škol. Teorii o

duševních nemocech prezentovanou Pavlem Provazníkem oživil příběhem peera Michala Balabána.

Druhé akce se zúčastnilo na 30 sociálních pracovníků z městských úřadů a místních neziskových

organizací. Lektorské role se ujali Pavel Provazník s Petrou Špryňarovou. Účastníci se interaktivní

formou dozvěděli informace o komunitní práci s lidmi s duševním onemocněním a praktické tipy pro

komunikaci s nimi.

Autorské čtení

Poslední akcí v rámci TDZ bylo autorské čtení. S recitací vlastní poezie vystoupili dva lidé využívající

naše služby. Akce se odehrála v Domově

pro seniory Ledax ve Vysokém Mýtě a

hlavními posluchači byli místní senioři,

pracovníci a rodinní příslušníci našich

klientů. Klienti museli překonat překážky,

co se týče nedoslýchavého publika a hluku

z místní kuchyně, ale poprali se s tím jako

skuteční profesionálové a sklidili velký

potlesk. Zároveň byli požádáni, aby poskytli

každý jednu z básní pro otisknutí do jejich

zpravodaje, což je velmi potěšilo.

ÚSTÍ

ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH MARKÉTA, 56 ROKŮ

Kontakt s Markétou iniciovala vedoucí oddělení dávek hmotné

nouze z městského úřadu v J. Službu kontaktovala telefonicky,

následně zprostředkovala osobní setkání u sebe v kanceláři. O

Markétu se už vážně bála. Měla obavu, že Markéta pro špatný

psychický stav přestane docházet pro dávky – jediný příjem.

Představovala si, že Markéta s podporou služby požádá o invalidní

důchod.

Ukázalo se, že:

Markéta dlouhodobě trpí nadměrnou úzkostí

už 16 roků je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadě práce

manžel se s ní rozvedl

nový přítel ji taky opustil

sourozenci s ní přerušili styky (možná se za Markétu styděli)

kontakt s ní omezila i vlastní matka; když už přišla, na Markétu křičela (je to s ní špatný, musí

se léčit, já k ní ani nechodím)

Markéta žije v nájemním bytě, spolu s ní i její dva synové. Starší Josef, nezaměstnaný, se

záznamem v rejstříku trestů (3x ve vězení, krádež a ublížení na zdraví), a mladší Milan. Josef jí

vyhrožuje blázincem (potřebuje se léčit, musí jít do blázince, ji nepomůže mluvení), nadává jí (ty píčo,

kurvo zasraná). Markéta se ho bojí (že mě nechá zavřít do blázince, jen přijde domu, tak se rozklepu,

strašně se ho bojím). Milanovi se to nelíbí, ale ví, že jemu by Josef nikdy neublížil.

Markéta prakticky nevycházela z bytu. Když už (pro dávky, na úřad práce, do Kauflandu), tak

brzy zrána a v doprovodu syna Milana. Vůbec o sebe nedbala. Měla mastné vlasy. Na sobě špinavé

prádlo. Chodila stále v jednom, a to bez ohledu na počasí. Smrděla kouřem. Zpětně Markéta

vzpomíná: Byla sem na tom hodně špatně, teď už si to uvědomuju, já si opravdu myslela, že nedělám

nic špatného.

Očekávání vedoucí oddělení dávek hmotné nouze zůstalo nenaplněno. Žádost o invalidní

důchod si Markéta nepodala. Její ošetřující lékař byl proti. A hlavně: Markéta nezískala potřebné

doby pojištění, takže na výplatu by stejně neměla nárok. Obdobně tomu bude i se starobním

důchodem. Pokud nenastane změna – pokud si Markéta neodpracuje chybějící roky.

Jakkoliv Milan sám žije s lehkým mentálním postižením, matce byl skutečnou oporou. To on

přiváděl Markétu na pravidelné schůzky s pracovníkem. Pracovník si zvolna získával jeho a její důvěru.

Když pracovník přišel s návrhem, aby společně (pracovník a Milan) vyrazili na výlet do sousedního

města, do stacionáře pro lidi s mentálním postižením a do chráněných dílen. Milan souhlasil. Výlet se

uskutečnil, vzdor tomu, že Markéta křičela a byla proti. Milan možná prvně v životě mámě nevyhověl.

Dobře mu v tom nebylo, ale byl rád, že návrh pracovníka přijal.

Ve spolupráci s ním, matkou a ošetřujícím psychiatrem, po několika měsících, se ledy hnuly.

Markéta už měla dost sil na to, aby absolvovala několikatýdenní pobyt na psychiatrickém oddělení.

Ošetřující psychiatr s jasným záměrem vyjednal hospitalizaci v Krajské nemocnici v Liberci. Dál od

domova, dál od Milana. O Milana se starala babička. Začal docházet do denního stacionáře, kde celý

ožil. Aby měl na úhradu poskytované služby, podal si žádost o příspěvek na péči. Ve stacionáři si našel

děvče. Zamiloval se.

Po návratu z nemocnice se Markétě svět proměnil. Černou a šedou nahradily barvy. Markéta

se sama odvážila mezi lidi. A došla si ke kadeřnici. Už se zas pravidelně vídá se sourozenci, i s bývalým

manželem a jeho novou družkou. Už se jí příčí život z dávek. Uznala, že by měla pracovat. Že by si

měla zajistit příjem vlastní prací. Vyhledávání volných pracovních míst už byla schopna nacvičovat v

info kiosku na úřadě práce i na veřejném internetu v městské knihovně. Taky přijala návrh pracovníka

a 2 týdny dojížděla (poprvé sama po dlouhých letech hromadnou dopravou!) do sousedního města

do spolupracujícího občanského sdružení na sociální rehabilitaci.

Markéta už službu nepotřebuje. Sama se bude snažit. Práci jí domlouvá bratr. Pomáhá i

bývalý manžel. Starší syn Josef má přítelkyni. Očekává rodinu. Změní se? Markéta bude babičkou.

Těší se. V případě, že problémy s Josefem budou trvat a stupňovat se, ví, kam se obrátit s žádostí o

pomoc. Pracovník jí předal kontakt na Intervenční centrum v Hradci Králové. A občanskou poradnu už

zná, jen s pracovníkem tam byla dvakrát.)

Poskytování služby bylo ukončeno. Na poslední schůzky s pracovníkem Markétu doprovázel

opět Milan. Aby hodnotil, porovnal aktuální stav se situací před rokem, a plánoval: Minulej rok to

stálo za velký prd, to byla síla. To sem se taky trápil a nevěděl sem, jak mamce pomoc, protože na

mamku to byla taky síla, ona tu pomoc potřebovala, proto jí nabídli, aby se léčila v Liberci. Kéž by se

ta úzkost nikdy v životě už neobjevila, protože ta úzkost je pěknej prevít, je to nepřítel toho člověka.

Oni mně ve stacionáři nabídli byt, jestli to vyjde, tak bych to zkusil. Jak se říká, risk je zisk.

SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI

Pavla Mňuková (středisko Rychnov)

Ahoj všichni, jmenuji se Pavla Mňuková. Od 1. 10. 2015 jsem

novou členkou rychnovského týmu, čehož si cením čím dál víc

. Do tajů sociální práce jsem začala pronikat v roce 2004

v azylovém domě pro muže v Rychnově. Protože jsem se

rozhodla v sociální oblasti působit dlouhodobě a s větší

odborností, vystudovala jsem bakalářské studium na UHK obor

Sociální práce. Kromě lidí bez domova mám pracovní zkušenost i

s lidmi s mentálním postižením a dlouhodobě jsem pracovala

s lidmi ohrožených sociálním vyloučením v navazujících

službách. Baví mě lidi, knihy a hudba různých žánrů, focení,

miluju společenské hry a kromě lidské rodiny taky psí slečnu

Bublinu. Budu se těšit .

Zdeňka Vilímová (středisko Chrudim)

Zdravím! Jmenuji se Zdeňka Vilímová a od července jsem

nový člen chrudimského střediska. Momentálně bydlím v

Chrudimi, ale pocházím z okolí Českého Švýcarska. Skály

jsou moje srdeční záležitost a ráda se tam vracím. Ráda se

kochám při toulkách přírodou, mám ráda výlety, cestování.

Ač Blíženec, nejsem příliš extrovertní - spíš vlk samotář a

ráda si dopřávám klídek a pohodu. V okolí Chrudimi jsem se

ocitla kvůli studiu a už tu jaksi zůstala. Vystudovala jsem

sociální práci v Pardubicích, sociální patologii a prevenci na

UHK a soc. pedagogiku tamtéž. Moje poslední působiště

bylo 6 let v SOPRE CR, o.p.s. jako soc. pracovnice. V průběhu

svého života jsem ale dělala ledacos, co mi osud přihrál -

dělnici v kabelovně, truhlářku, lakýrnici a čalounici při

výrobě rakví, operátorku ve Vodafonu ... život je pestrý. Tak

přeji pestrost v životě i Vám!

Martina Zahrajová (středisko Ústí)

Ahoj všem. Jmenuji se Martina Zahrajová a od října

jsem součástí týmu ve středisku v Ústí nad Orlicí. Je

mi 45 let, pocházím z Ostravy. Vystudovala jsem

sociálně právní školu a bakalářský obor na Právnické

fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 20 let jsem

pracovala jako sociální pracovnice na obci, kde jsem

mimo jiné měla na starosti klienty s duševním

onemocněním, a to jako jejich opatrovník.

Mezi mé koníčky patří literatura, cestování po krásách

naší vlasti, jízda na kole, lyžování, turistika, ale nejvíce

ze všeho je mým koníčkem náš 2,5 letý syn Matěj.

FOTOOHLÉDNUTÍ ZA OSLAVOU 20 LET

Fotografie Martina Halíře ze semináře konaného v rámci oslavy 20 let existence PDZ:

NA ROZLOUČENOU Advent skoro v polovině, čím jiným se tedy rozloučit, než poděkováním a přání dobrého roku 2016.

Mějte se.... pH