PříjemceZákladní škola, Třebechovice pod Orebem, okres Hradec Králové

Registrační číslo projektu CZ.1.07/1.1.05/02.0010

Název projektu Digitalizace výukyČíslo prioritní osy 1/1.1

Předmět Dějepis

Téma Punské války

Ročník šestý

Autor Helena Zýková, Yvetta Nováková

Punské války

Osnova hodiny

Osnova zápisu :

1.) Řím, Kartágo

Jaké byly základní geografické, politické a vojenské rozdíly mezi těmito dvěma středomořskými mocnostmi ? V čem spočívaly základy jejich sporu ?

Kdy a jakou záminkou se spor změnil v ozbrojený konflikt ? Jaký byl typický průběh a výsledek této fáze války ? Kdy skončila ?

2.) První punská válka

3.) Druhá punská válka

Jak se válečný střet dále vyvíjel ? Kdy a proč byl oživen, jak v této fázi probíhal, čím a kdy byl opět přerušen ? Které osobnosti zde sehrály rozhodující úlohu ?

4.) Třetí punská válkaCo a kdy vyvolalo konečný střet, jak a kdy definitivně skončil

? Které osobnosti se v této fázi aktivně účastnily řešení situace ? 5.) ShrnutíJaká fakta, události a data jsou pro pochopení dané události klíčové ?

1.) Řím, Kartágoa) Řím

dobová geografická poloha Po vytlačení Řeků z Apeninského poloostrova ovládala Římská republika téměř celé jeho území, vyjma severu, kokrétně širokého pásu na pravém břehu řeky Pád. Strategicky cenná poloha z ní činila významné obchodní a námořní centrum na břehu Středozemního moře…

politická specifika

Řím byl v této době tzv. republikou. Toto státní zřízení se projevovalo zejména ve všeobecném právu svobodných občanů vlastnících majetek účastnit se politického života (viz. republika = „res publica“, čili „věc veřejná“), ať už na tzv. lidových shromážděních (tzv. komicia) různého druhu, nebo v rozličných římských magistraturách (úřadech), z nichž nejvýznamnější byly tzv. „vysoké magistratury“ – úřad cenzora (sepisoval veškerý majetek pro finanční účely), konzulů (jejich počet se měnil; byli vrchními vojenskými a správními veliteli Říma ) praetora (později dvou; hlavní osoba/y posuzující právní nároky osob) atd. Krom toho bylo původních 300 římských zakladatelských (= patricijských, otcovských) rodů zastoupeno v Senátu – debatním poradním orgánu.

Těmto právům však odpovídala jedna povinnost – branná. Ač se to zdá v dnešních poměrech nelogické, tehdy ji skutečně měli pouze římští občané, kteří se sami na své vlastní náklady povinně vyzbrojovali dle svých majetkových možností, aby v případě povolávacího rozkazu byli okamžitě připraveni bránit vlast.

římský Senát v době republiky (510 p.n.l. – 27 p.n.l.)

vojenská specifika

Brannou povinnost nejenže cizinci (hostiles) a otroci (servitutes) plnit nemuseli, ale ani nesměli. Tato pozice byla brána jako čestná možnost každého občana bránit svou zemi a zároveň nutná daň vyvažující možnost spolurozhodování o vnitřním chodu státu. Vojáci římské republiky tedy nemohli být najatými žoldáky, nebo nesvobodnými osobami přinucenými k boji násilím. Vždy a za všech okolností to v době punských válek byli občané bránící svou zemi, svůj domov. V době, kdy každý „soused“ (Římané užívali pro „neřímany“ pojem „barbaři“) mohl být potenciálním nepřítelem byla hranice mezi obranou a útokem velmi tenká. Často tak útočník pouze předstihl svého soupeře, vyvstalého z mezistátního napětí.

výzbroj římského vojáka:

Na obrázku užitý štít však neodpovídá skutečné podobě štítu té doby (republiky ve 3. století p.n.l.). Ten nebyl hranatý, nýbrž kulatý, či oválný. Velitelé a lehká pěchota nosili menší, tzv. „parmu“ o průměru 50 – 100 cm, ostatní legionáři nosili masivní oválný štít ze dřeva, jehož lem byl potažen kůží, tzv. „scutum“. V případě navlhnutí vážil desítky kilogramů a nebylo s ním téměř možné pohnout, natož bojovat.

Některé části výstroje si ukážeme zblízka.

Gladius (krátký meč)

Parma (malý štít) Scutum (velký oválný štít)

Pilum (oštep vrhaný před útokem na vzdálenost 30 – 60 metrů) a kopí

Základní římskou jednotkou byla „centurie“, čítající okolo 100 mužů, které velel tzv. „centurion“ (obr. vlevo). Centurie byly formovány do kohort, 10 kohort tvořilo 1 legii. Legie byla nejvyšší vojenská organizační jednotka, proto si římští vojáci říkali „legionáři“.Legie (obr. vpravo) disponovala ještě zálohami, lehkými průzkumníky a 2 oddíly jezdectva. Vojáci bojovali v tradičním šachovnicovém uspořádání. (obr. dole).

ukázka obranné formace proti jezdectvu s využitím štítu a vrhacího oštěpu

b) Kartágo dobová geografická poloha

Kartágo bylo založeno okolo r. 814 p.n.l. na severním břehu Afriky Féničany jako kolonie města Tyr. Díky skvělým podnikatelským schopnostem a výhodné poloze se brzy osamostatnilo a stalo se silným konkurentem všem ostatním státům na pobřeží Středozemního moře, zejména pak Římské republice …

politická specifika

Na rozdíl od římské republiky bylo Kartágo olygarchická republika, tj. stát, jehož nejvyšší orgány nebyly voleny na základě všeobecné volby do státních orgánů dle schopností kandidátů, ale tyto funkce mohly být zastoupeny jen těmi nejbohatšími. Splnění této podmínky se stalo rozhodující pro kandidaturu (usilování o zvolení) do úřadu.

V čele státu stáli dva „sufetové“ – nejvyšší soudci a správci města s výkonnou mocí, kteří vládli dohromady, kolegiálně (tj. museli se na provedeném rozhodnutí shodnout oba). Vojenskou moc však měli generálové. Arostokratické rodiny byly zastoupeny v nejvyšší radě (Římany přirovnávané k Senátu, Řeky k tzv. „gerusii“).

Přestože nejvyšší administrativa byla čistě olygarchická (vykonávána jen těmi nejbohatšími), jejich činnost byla kontrolována i demokratickými orgány, jako např.: městskými shromážděními, obchodními spolky a zákonodárci.

Pokud vládnoucí orgány vykonávaly něco, co bylo v rozporu se zákony, nebo přiměřeným právem, mohly zasáhnout orgány demokratické, k jejichž výkonu majetek potřeba nebyl. Vývoj byl dán obrovskou finanční silou města, které v té době obchodovalo se všemi známými surovinami starověkého světa (zvláště s bronzem).

město Kartágo v době svého rozkvětu

vojenská specifika

Armáda proto nebyla tvořena Kartáginci, bohatými obchodníky, na nichž závisel chod celého města i státu. Místo verbování byli najímáni žoldnéři, tj. vojáci bojující za žold (peníze). Odpovídalo to jednak celkové povaze vztahů, závislých na směnném obchodu (vojáci se bojem živili stejně, jako jejich najímatelé obchodem), jednak to bylo pro samotné kupce výhodnější („vykupovali“ se z branné povinnosti a čím bohatší byli, tím nejenže stoupala jejich politická práva, ale zároveň se úměrně zvyšovala schopnost obrany najmutím většího počtu vojáků z prostředků odevzdaných na daních ).

Páteří kartágského vojska (vyjma nejvyšších generálů, námořníků a bojů v poslední punské válce) byli po dobu punských válek najatí žoldnéři (obr. vlevo).

Jejich nejednotnost, co se výstroje a národnostního původu týče, je zřejmá. Bojovníci byli proto rozděleni a uspořádáni do regimentů podle zbraně, kterou užívali, a podle jazyka a národnosti, aby byla umožněna bezproblémová komunikace uvnitř jednotky. Mezi sebou jednotky komunikovaly buď punsky, nebo řecky.

Stejně jako Řekové a Makedonci používali i Kartaginci v této době již značně překonávanou „falangu“ – formaci, tvořenou těsně semklým šikem, jenž v několika řadách míří kopími jedním směrem a vytváří neprostupnou hradbu hrotů. Vyžadovala však rovný povrch a krytá křídla (boky).

Makedonská falanga používala mnohem delší kopí než Kartáginci, ti však měli výhodu v manévrovatelnosti

Falangu však netvořili dlouhými kopími, ale kratšími oštěpy, které případně vrhali. Významní byli Libyjci, kteří bojovali rovněž oštěpy a kryli se malými kruhovými štíty. Armáda zahrnovala také lehkou a těžkou jízdu, bojové vozy, v pozdější fázi slony. Bojovali v ní Iberijci, Galové, Libyjští Féničané ad. národy.

důvod války: Kartágo i Řím chtěly naprostou kontrolu nad Středozemním mořem, aby se jeden z nich v dané oblasti stal jediným hlavním námořním centrem pro lodě plovoucí z východu na západ (a opačně) a nejmocnější obchodní velmocí

bylo možné rozhodnout pouze

BOJEM

2.) První punská válkazáminka: Roku 264 p.n.l. Syrakusy napadly italské město

Mesina žádá o pomoc Kartágo i Řím – oba vysílají pomoc Kartaginci přicházejí první; Římané chvíli po nich žádají, aby Mesině

mohli pomoct také

kartágský velitel se dohodne s římským konzulem a město Římanům přenechá stáhne se i s vojskem doma je toto rozhodnutí označeno za nepřijatelné VYHLÁŠENÍ VÁLKY

ŘÍMUPrůběh pozemního boje: Kartaginci obléhají Římany obsazenou Mesinu

ODEHNÁNI Římané zahajují protiútok

postup na Sicílii dobudou nejvýznamnější kartágské město na Sicílii – Akragante

Průběh námořního boje :

obrovská převaha Kartága na moři vynikající lodě + zkušení námořníci, kteří nejsou cizí žoldáci, ale vycvičení a zkušení obyvatelé Kartága

nahoře - původní vrak punské válečné lodi

přibližná rekonstrukce podoby lodi

napadají římské pobřeží a zásobovací trasy pozemní armády Římanů

vymyslí HAVRANÍ MŮSTEK

rozhodnou se změnit námořní bitvu na pozemní

Římané utrpí námořní porážky pochopí, že se nemohou Kartagincům v námořní bitvě rovnat

název podle hrotu, který se zabodával do nepřátelské lodi (připomíná zobák havrana)

umožnil zahákovat nepřátelskou loď …

… vstoupit formaci vojáků na nepřátelské plavidlo a rozhodnout bitvu jako pozemní střet (viz. obr.)

série porážek Kartága 255 p.n.l. - Sparta najatá Kartágem útočí na Římany, aby zabránila obléhání Kartága prodloužení války + zabránění definitivní porážce Kartága

241 p.n.l. – bitva u Aegatských ostrovů – úplná porážka Kartága Kartágo se definitivně VZDÁVÁ

důsledky:

1.) musí opustit veškerá svá území na Sicílii

2.) platí válečný tribut ,tj. poplatek za mír(dle dnešních odhadů 50 – 80 tun stříbra)

Římské triéry (v popředí a úplně vzadu) slavnostně se vracející z vítězné bitvy u Aegatských ostrovů (na přídi si povšimněte havraního můstku a beranidla na úrovni ponoru, sloužícího k proražení trupu nepřátelské lodi )

3.) Druhá punská válkamezi válkami:

- Řím proti mírové smlouvě obsazuje Sardinii a Korsiku na oplátku vysílá Kartágo výpravu v čele s Hamilkarem do Hispánie (= dnešní Španělsko)

- zakládá nové město Kartagéna

- Kartágo velké majetkové ztráty, nemá na zaplacení žoldnéřům

vypuká povstání žoldnéřů (trvá 3 roky) potlačeno Hamilkarem Barchasem (barchas = blesk)

po jeho smrti zeť Hasdrubal (umírá 221 p.n.l.)

do čela Hanibal (syn Hamilkara)

- daně z podmaněných území nová armáda

povstání žoldnéřů

Hamilkar Barchas Hasdrubal Barchas, Hamilkarův zeť

Druhá punská válka:

- Hannibal (šedý obr.) 2 možnosti :

a) vylodění z jihu – Římané čekají; užito v první punské válce

b) překročit Alpy – napadnout Řím z nečekané strany

ZVOLENO

záminka: napadá město Saguntum (má spojeneckou smlouvu s Římem)

Řím žádá o vydání Hannibala VYHLÁŠENÍ VÁLKY

průběh: - při postupu přes Pyreneje k Alpám získá za spojence Galské kmeny

- nepřátelé Říma

- zuřiví kmenoví bojovníci

Hannibalovi váleční sloni byli velmi silnou zbraní, krom nebezpečných klů poskytoval dřevěný můstek na hřbetě útočiště lučištníkům a oštěpařům

- na začátku výpravy čítala Hannibalova armáda 120 000 pěšáků, 16 000 jezdců a několik desítek válečných slonů

pochod přes Alpy se však ukázal nesmírně vysilující

na druhém konci velehor se mocná Kartágská armáda zmenšila na polovinu; z jednotky válečných slonů nezbylo dle pramenů ani 10 zvířat

1. bitva – bitva u Trasimenského jezera - 217 p.n.l.

Hannibal skryl svou armádu (přibližně 40 000 mužů) v lesích severně od břehu jezera a vyčkal, až bude mezi ním a vodou procházet 30 tisícová Římská kolona poté ji napadl a zatlačil do jezera

= DRTIVÉ VÍTĚZSTVÍ KARTÁGA

- 2. bitva – bitva u Kann - 216 p.n.l.

- v Římě rozdílné názory na válku:

a) šlechta – nechce bitvu

b) sedláci – chtějí bitvu (rozeseti po ohroženém území, necítí se bezpečně)

- Hannibal - 40 000 mužů, 12000 jezdců X Řím 80 000 mužů, 6000 jezdců 1. fáze – Hannibalova formace ve tvaru hrotu šípu (obr. vlevo) po střetu s římským vojskem nařídí postupně ustupovat ve střední části linie, až vytvoří útvar podobný půlměsíci

2. fáze – Hannibalova jízda zároveň vyslána mimo bojiště, aby svedla souboj s početně polovičním římským jezdectvem

punská jízda římská jízda

ZVÍTĚZÍ PORAŽENA PRCHÁ

3. fáze – vítězná punská jízda se vrací na bojiště uzavírá půlkruh a zcela obklíčí římské vojsko (obr. vlevo)

zabito 50 000 Římanů, Kartágo ztráty 6000 mužů

= DRTIVÉ VÍTĚZSTVÍ KARTÁGA

-Římané jsou zděšeni – výrok: „Hannibal před branami“

[HANIBAL ANTE PORTAS !]

blíží se k Římu, avšak udělá strategickou chybu (dodnes nevíme proč) : neoblehne Řím a postupuje

na jih

Římané - čas vzpamatovat se

dobijí opěrná punská města: Akragás - Sicílie

Nové Kartágo - Hispánie

Hannibal nucen stáhnout se a bránit samotné Kartágo - rozhodující bitva - 202 p.n.l. - bitva u Zamy

1.) na počátku

- Římané méně pěchoty než Kartágo, ale rozestavěna do podélných řad; na jejich straně Numidská jízda

- Kartágské linie – 1. sloni, 2. lehká pěchota, 3. veteráni

2.) útok Kartága

- Kartágo vysílá slony, Římané však odeženou slony řevem, málo trénovaná zvířata, která neutekla, prošla uličkami v rozestoupených formacích jako 2. vlna vyslána lehká pěchota - poražena

3.) protiútok Říma

- silná numidská a římská jízda útočí na početně slabší kartaginské jezdectvo zažene jej a pronásleduje

- římská pěchota napadne čerstvé kartaginské veterány, kteří pomalu získají převahu a začnou vyhrávat

4.) navrácení jízdy

- na poslední chvíli se však vrátí římská a numidská jízda a vpadne Hannibalovi do zad Hannibal PORAŽEN

velitel římského vojska Scipio, po bitvě u Zamy zvaný Africanus, každou řeč končil slovy: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno !“

váleční sloni, plašení římskými vojáky v bitvě u Zamy

výsledky 2. punské války :

1. se muselo vzdát všech svých neafrických území ve prospěch Říma

2. muselo odevzdat všechny lodě

3. muselo zaplatit Římu 262 tun stříbra

Kartágo:

4. muselo nechat numidského krále zabírat libovolně svá území

= obrovské oslabení

4.) Třetí punská válka- numidský král požaduje stále více území

Kartágo reaguje útokem

Řím bere jako porušení mírové smlouvy – 149 p.n.l. vypovídá novou válku

Kartágo vysílá posly s omluvou

Kartágo reaguje masivním zbrojením, náborem do armády a opevněním města

- Kartágo musí zbourat město a alespoň 10 mil od něj může založit nové

Řím nové podmínky příměří:

147 p.n.l. – počátek obležení Kartága (v čele Římanů vojska Scipio Aemilianus)

146 p.n.l. – Kartaginci nabízejí mír Řím útočí srovná Kartágo se zemí

výsledek Punských válek:

1.) naprostá nadvláda Říma nad Středozemním mořem (zisk Sicílie, Hispánie, Řecka) => výhradní obchodní a námořní centrum

2.) absolutní zničení Kartága (později obnoveno Gaiem Juliem Caesarem)

3.) zánik fénické kultury, které bylo Kartágo posledním zástupcem

Po 6 dnech a 6 nocích krvavých bojů bylo Kartágo srovnáno se zemí; podle mnoha zdrojů byla země posolena, aby na ní dlouho nic nerostlo.

5. Shrnutí- republika (res publica = věc veřejná)

- římští vojáci

- „legie“ = nejvyšší jednotka armády = legionáři

- jen občané Říma

Řím:

Kartágo:

- olygarchie = vládnou nejbohatší

- Kartaginci = Punové

- punští vojáci – žoldáci (bojují za žold) - cizinci najatí k

boji- formace: falanga (ježek z hrotů kopí)- bojoví sloni, bojové vozy

důvody války:

- snaha o kontrolu nad Středozemním mořem; touha o to být výlučným námořním a obchodním centrem