R UKOPISY ZAG N HAMMÁDÍ 4 - ivysehrad.cz · potrava, lék, ženich a 12svatba) se nicméně objevují v obou částech a propojují je. První polovina spisu (AutLog 22–25,27

K O D E X V I / 3K O D E X V I I / 2 A 5

K O D E X V I I I / 2K O D E X X I I I / 1

A U T H E N T I K O S L O G O S

D R U H Ý T R A K T Á T V E L K É H O S É T A

T Ř I S É T O V Y S T É L Y

P E T R Ů V L I S T F I L I P O V I

P R O T E N N O I A V E T Ř E C H T V A R E C H

U S P O Ř Á D A L I W. B . O E R T E R A Z . V Í T K O V Á

V Y Š E H R A D

RUKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ

4

Kniha byla připravena za finanční podpory Grantové agentury České republiky prostřednictvím grantu Historie a interpretace Bible (GA ČR P401/12/G168)

Studies and Translations © Univ.-Doz. Dr. phil. habil. Wolf B. Oerter, Václav Ondráček, ThD., Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., Mgr. Pavel Ryneš a Zuzana Vítková, ThD., 2016Translation © Mgr. Petr Babka, 2016

ISBN: 978-80-7429-551-5

Na přebalu:Strana 2 kodexu VIII z Nag Hammádípapyrus4. století po Kr.

Na vazbě:Postava evokující ztvárnění znaku života (anch)motiv z vazby kodexu II z Nag Hammádí

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

ÚVOD(W. B. Oerter)

Historie nálezu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17Číslování a edice kodexů z Nag Hammádí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Kodex VI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Kodex VII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20Kodex VIII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22Kodex XIII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Popis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24Obecné úvahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24Kodex VI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Skladba listů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26Paginace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Obsah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28Testimonia, paralelní verze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Kodex VII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Skladba listů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32Paginace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34Obsah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36Testimonia, paralelní verze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Kodex VIII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Skladba listů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Paginace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41Obsah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VIII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42Testimonia, paralelní verze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

Kodex XIII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45Skladba listů a paginace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48Obsah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48Rozdíly a společné rysy spisů kodexu XIII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49Testimonia, paralelní verze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

Vazba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51Obecné úvahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51Vazba kodexů VI, VII a VIII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Kodex VI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52Kodex VII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53Kodex VIII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

Různé typy vazeb, různá knihvazačská technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54Otázky datování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Makulatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55Výjimka: kodex XIII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Paleografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57Obecná úvaha. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57Interpunkční znaménka a zdobení titulů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59Průběžné písmo a mezery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62Supralineární čára a apostrof . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66Korektury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68Charakter písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Authentikos logos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68Druhý traktát velkého Séta a Tři Sétovy stély . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70Petrův list Filipovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72Protennoia ve třech tvarech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

Jazyk překladu a jazyk originálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76Koptské dialekty a jejich odraz v naghammádských spisech . . . . . . . . . . 76Jazyk originálu: řečtina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

Kodex VI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78Kodex VII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78Kodex VIII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79Kodex XIII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Koptská abeceda. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83Literatura (výběr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

AUTHENTIKOS LOGOS (NHC VI/3, 22,1–35,24)(Úvod, překlad a komentář Z. Vítková)

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 911. Název a zachovalost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 912. Datace, autor a místo sepsání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 913. Žánr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 924. Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 935. Hlavní motivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 966. Zařazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1007. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Authentikos logos (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108[Nebeský původ duše] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108[Slovo jako potrava a prostředek uzdravení duše] . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108[Podobenství o nepravém a pravém dědictví] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109[Podobenství o obilí a plevách]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110[Nebeský Otec uvádí do světa zápas] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111[Slovo uzdravuje slepotu duše] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112[Duše nachází ochranu ve své pokladnici] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113[Volání k bdělosti před nepřátelskými sítěmi] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113[Podobenství o rybáři a jeho návnadách] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113[Výklad podobenství] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114[Potrava smrti] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114[Potrava života; poznání jako záchrana duše] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115[Pravý pastýř]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115[Nevědomí jsou horší než pohané] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116[Vzestup rozumné duše na místo spočinutí] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117[Závěrečný nadpis spisu]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

DRUHÝ TRAKTÁT VELKÉHO SÉTA (NHC VII/2, 49,10–70,12) (Úvod, překlad a komentář Z. Vítková)

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1211. Jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1212. Název a zařazení; Sétovy spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1223. Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1234. Mytologické pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

5. Inkarnace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1276. Doketické pašije . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1307. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

Druhý traktát velkého Séta (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136[Počátek rozpravy] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136[Dokonalá Velikost, Matka a nebeský Kristus] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136[Slovo a křest] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137[Plán spásy] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137[Inkarnace Krista]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139[Nepokoj a zmatek ve světě. Kristovo působení a reakce na ně] . . . . . . 140[Povýšenost Vládce světa] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142[Pašije] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144[Sestup kolem vládců] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145[Vyvedení Syna Velikosti a nová svatební komnata] . . . . . . . . . . . . . . . . 146[Výklad ukřižování] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147[Pronásledování ze strany církevních křesťanů] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148[Učení nápodobné a učení pravé] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149[Adam, patriarchové a proroci] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151[Archón] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153[Slepí] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154[Kristus a ti jeho] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154[Nebeské svatba a nebeský Ježíš]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154[Gnostikové] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156[Otec] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157[Archonti a jejich napodobení]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157[Autorita zjevení a jeho účel; závěr] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158[Závěrečný nadpis spisu (řecky)]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

TŘI SÉTOVY STÉLY (NHC VII/5, 118,10–127,32)(Překlad P. Pokorný a Z. Vítková; úvod a komentář Z. Vítková)

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1631. Literární forma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1632. Žánr a zařazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1643. Jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1654. Zařazení v rámci kodexu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1655. Datum a místo sepsání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1666. Hlavní motivy a postavy; setovská gnóze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

7. Filosofický a náboženský kontext traktátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1758. Hlavní božské entity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1809. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Tři Sétovy stély (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190[Prolog] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190První Sétova stéla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190[Sétův hymnus na Pigeradama, nebeského Adama] . . . . . . . . . . . . . . . . 190[Hymnus na Samozrozeného] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192Druhá Sétova stéla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196[Hymnus na Barbeló] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196[Prosba k Barbeló o umožnění výstupu]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199Třetí <Sétova> stéla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201[Hymnus na Nezrozeného Otce] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201[„Sétova modlitba“] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203[Jak hymny používat] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205[Kolofón: písařsk8 poznámka a požehnání] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

PETRŮV LIST FILIPOVI (NHC VIII/2, 132,10–140,27)(Úvod, překlad a komentář P. Ryneš)

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2091. Dochování a datace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2092. Název a žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2103. Postava apoštola Petra a Ježíšovo zjevení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2104. Religionistické zařazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2115. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

Petrův list Filipovi (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214[Shromáždění apoštolů] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214[Zjevení Ježíše Krista] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215[Rozhovor apoštolů]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

PROTENNOIA VE TŘECH TVARECH (NHC XIII/1, 35,1–50,24)(Úvod, překlad a komentář V. Ondráček)

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2211. Název a žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2212. Rozčlenění díla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

3. Různé styly a stylové vrstvy (výklad, aretalogie, mystérium / apokalypsa, liturgický text) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22214. Kompoziční stadia a datace spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22315. Obsah: bytosti a jejich vztahy, Protennoia a její hypostaze . . . . . . . . . . 22516. Trojiční implikace významu bytostí ve spisu Protennoi 1 1a ve třech tvarech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22917. Kosmologie – vznik tohoto věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23118. Eschatologie – přemožení chaosu a konec tohoto věku . . . . . . . . . . . . . . 23219. Soteriologie – záchrana z tohoto věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23410. Aretalogie „já jsem“ v traktátu Protennoia ve třech tvarech . . . . . . . . . 23511. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236

Protennoia ve třech tvarech (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238[Mluví Protennoia] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238[Hlas]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240[Kosmologické mystérium]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241[Mystérium přemožení chaosu] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246[Nadpis uzavírající první část] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248[Druhá část – hlas] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249[Mystérium konce věku] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249[Mužsko-ženský princip veškerenstva]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252[Nadpis uzavírající druhou část] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253[Logos] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253[Mystérium trojího příchodu / vtělení Protennoie] . . . . . . . . . . . . . . . . . 254[Mystérium pěti pečetí] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256[Závěr s dodatkem o inkarnaci] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258[Závěrečné názvy / nadpisy a kolofón] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

Pře hled ná ta bul ka ru ko pi sů z Nag Ham má dí a je jich zkra tek . . . . . . . . . . . 259Seznam zkratek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267Rejstřík spisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279Rejstřík místních názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

AUTHENTIKOS LOGOS(NHC VI/3, 22,1–35,24)

ÚVOD, PŘEKLAD A KOMENTÁŘ

ZUZANA VÍTKOVÁ

Závěrečný nadpis spisu Authentikos logos v kodexu VI z Nag Hammádí

Authentikos logos (úvod) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [91]

Úvod

1. Název a zachovalost

Traktát Authentikos logos („Věrohodné slovo“), který podává výklad o nebeském původu, pozemském přebývání a konečném návratu duše do božské oblasti, zabírá třináct stran šestého kodexu z Nag Hammádí. Dochoval se relativně dobře, i když na počátku prvních sedmi listů chybí vždy několik řádek. Nelze proto určit, zda měl spis na začátku nějaký nadpis.1 Název spisu Authentikos logos, který se dochoval na konci, má široké významové rozpětí, které lze pře-kladem vystihnout jen zčásti: authentikos je možno přeložit jako „věrohodný“, „pravý“, „původní“ či „autoritativní“,2 zatímco logos můžeme chápat jako „roz-pravu“ v podobném smyslu jako v názvech hermetických traktátů.3 Nejspíše však upomíná také na roli, kterou má v traktátu slovo jako lék pro uzdravení duše.4

2. Datace, autor a místo sepsání

Traktát, dochovaný v (předklasickém či nestandardizovaném) saídském dialektu koptštiny, je překladem původní nedochované řecké předlohy. Badatelé kladou dobu sepsání na konec 2. století5 nebo na začátek 3. století po Kr.6 O místě vzniku je možno se pouze dohadovat; přijatelná je hypotéza van den Broeka, který před-pokládá Alexandrii v době před působením Klémenta Alexandrijského a jeho školy.7 Autor není znám, jeho styl však prozrazuje určitou literární vzdělanost.8

1 MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379. 2 H. G. Liddell – R. Scott, A Greek-English Lexikon, Oxford 199610, str. 275b (1. „principal“; 2. „warranted“, „authentic“, „original“, „authoritative“). Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 468; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379.3 MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257; týž, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 471; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379.4 MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257. 5 Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 468; van den Broek v traktátu Authentikos logos nachází vliv středoplatonismu, avšak ne Plótína (VigChr 33 [1979] 278; 280–282).6 Viz též Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 382. Valantasis vidí Authentikos logos jako přechod mezi čistě etickými systémy morálních filosofů 1. stol. a novo-platónských filosofických a teologických tradic raného 3. stol. a navrhuje klást dobu vzniku také mezi roky 150 a 250 po Kr. (The Journal of Religion 81,4 [2001] 565).7 VigChr 33 (1979) 280–282.8 Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 381.

[92] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)

3. Žánr

Authentikos logos je homileticko-didaktické pojednání,9 v němž se množství roz-ličných metafor a podobenství, popisujících podmínky přebývání duše ve světě, střídá s parenetickými pasážemi.10 Většina badatelů dělí traktát na dvě části, při-čemž přelom vidí na straně 25,27,11 kde se vyprávění vrací ke světu nebeského Otce, od něhož (pravděpodobně) i začínalo. Určité motivy (světlo, poznání, potrava, lék, ženich a svatba) se nicméně objevují v obou částech a propojují je.12 První polovina spisu (AutLog 22–25,27) má charakter teoretického pojednání o duši, zatímco část druhá (25,27 – konec) připomíná spíše polemickou homi-lii,13 která obsahuje více narážek na biblické texty.

Obě části začínají vyprávěním o nebeském Otci, vzniku nebeských bytostí, počátku světa a sestupu duše. Podle první části duše vyšla z neviditelných světů (AutLog 22,11–15), sestoupila dolů a byla uvržena do těla (23,12–14);14 podle druhé (25,27–26,20) byly duše do světa poslány Otcem, aby ukázaly jeho veli-kost.15

9 Funk et al., ThLZ 98 (1973), 251; Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977, str. 2.10 Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469. Scopello srovnává příběh duše s antickým románem (Femme, Gnose, 2005, str. 156) a náš traktát označuje přímo jako „gnos-tický román“ (tamt., str. 163; srovnání s antickými romány str. 165–169), avšak tato podobnost je spíše vnější a málo zřetelná. 11 Tak Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469, či AutLog 25,26 (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257). MacRae se domnívá, že traktát je sbírkou nebo kompilací několika různých výkladů o původu duše, jejím pádu a vítězství nad hmotným světem (tamt.). 12 MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257n; týž, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 472.13 Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469n. Polemické pasáže: AutLog 27,1–25; 33,4–34,32.14 Z kontextu nelze poznat, zda duše sestoupila dobrovolně, z nutnosti či následkem něja-kého (svého či cizího) provinění. Uvedené způsoby příchodu duše do světa však nemusejí být v rozporu, protože „uvržení“ (ⲛⲟⲩϫⲉ) do těla nemusí značit důsledek nějaké viny či omylu (MacRae soudí, že zde můžeme překládat i jako „byla vložena do těla“, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 472, pozn. 2). Scopello a Meyer (in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379) předpokládají, že duše do světa „upadla“, avšak nikde v traktátu se přímo o „pádu“ nemluví; naopak se zdá, že duše může „padnout“ nejspíše až svým jednáním ve světě.15 Heyden a Kulawik považují oba začátky za díla různých autorů. Druhá část, která uvádí jako důvod pozemských trápení duše zápas, přivedený do světa Otcem (o němž předpokládají, že je zde považován i za stvořitele světa), je dle nich pozdějším odůvodněním, které pomíjí některé motivy z první části, např. vržení duše do těla (AutLog 23,12–14) nebo přebývání nevědomých ve „stavu podobném zvířeti“ (24,20–26). Podle nich měl druhý autor či redaktor před sebou teoretické pojednání o pádu duše do světa a připojil k němu navazující homilii, určenou pro konkrétní situaci (Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469–471).


4. Obsah

První část (AutLog 22–25,27) začínala nejspíše krátkým úvodem o prvotnosti Otce veškerenstva a o vzniku nebeských světů.16 Duše pochází z nich, sestou-pila do světa a byla uvržena do těla. Přestože je od božské oblasti oddělena, může s ní být neustále v kontaktu prostřednictvím neviditelného slova (logos), kterým ji tajně živí její nebeský ženich a uzdravuje její pozemskou látkou zasle-pené oči (AutLog 27,24–33), aby mohla prohlédnout svojí myslí a poznat svůj pravý původ (22,18–34). Identita ženicha duše ve spise není explicitně pro-zrazena, ale podle van den Broeka by jím mohla být božská Mysl, která duši pomáhá v prozření.17 Slepota (stejně jako opilost a zapomnění) tu znázorňuje nevědomost duše.

Duše příchodem do světa získává za „nevlastní matku“ látku,18 což ji činí spříz-něnou i s jejími „dětmi“, tj. s látkovou duší a jejími různými psychickými hnutími, vášněmi a emocemi, z nichž jsou jmenovány touha, nenávist a závist (AutLog 23,4–22).19 Tito noví sourozenci nebeské duše jsou ale jen „nevlastní“, a pro-tože nemají podíl na pravé přirozenosti duše, nemohou mít podíl ani na dědictví po jejím Otci, kterým je Bůh (23,22–26). K tomuto dědictví patří také možnost

16 Srv. rekonstrukce počátku spisu od W.-P. Funka, Archiv für Papyrusforschung 28 (1982) 63; viz pozn. 124 na str. 108.17 Van den Broek, VigChr 33 (1979), str. 275 a 277. Tímto ženichem byl pravděpodobně míněn Kristus (tamt., str. 281; srv. Órigenés, In Canticum canticorum 1,1). Scopello a Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379, soudí, že ženichem v traktátu Authentikos logos je Duch.18 Srv. Platón, Tim. 49a, 50d. Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977, str. 1 a 6, se nicméně domnívá, že „matkou“ vášní může být míněna Sofia (srv. Iren. haer. I,2,2–4; 4,1). 19 Srv. TKJ II 18,2–19,2, kde je popsán vznik části Adamovy látkové duše, stvořené archonty: „A zdroj daimonů, kteří jsou v celém těle, je vymezen (těmito) čtyřmi: teplem, chladem, vlh-kem, suchem. Matkou jich všech je látka… Matka jich všech, Onorthochrasaei, neomezená, stojí uprostřed nich a prostupuje jimi všemi. Je doopravdy látkou, protože je živí. Čtyři hlavní daimóni ( jsou tito): Efememfi, ten patří požitku; Jókó, ten patří touze; Nenentófni, ten patří zármutku, Blaomén, ten patří strachu. Matkou těch všech je Esthénsis Uch Epiptoé. Z těchto čtyř daimonů vznikly vášně. Ze zármutku závist, žárlivost, tíseň, starosti, bolest, zatvrzelost, úzkost, naříkání a jiné podobné. Z požitku vzniklo mnoho špatností, prázdná pýcha a ( jiné) tomu podobné. Z touhy hněv, zlost, žluč, hořká láska, chtivost a jim podobné. Ze strachu zdě-šení, podlézavost, sklíčenost a stud. Tyto všechny mohou činit dobře i špatně. Vhled do jejich pravé (povahy) představuje Anaró, která je hlavou látkové duše, neboť přebývá se sedmi smy-sly, Uch Epiptoé.“ Kategorizace emocí tu odráží vliv stoické filosofie (srv. především Pseudo--Androníkos, Pass. I,1,1 a I,2,1; Cicero, Tusc. IV,16–21; viz T. Onuki, Gnosis und Stoa. Eine Untersuchung zum Apokryphon des Johannes, Göttingen 1989, str. 30–46, a I. Dunderberg, „Judas’ Anger and Perfect Human“, in: A. D. DeConick [ed.], The Codex Judas Papers, Leiden 2009, str. 214).


návratu do božské oblasti. Pokud se ale duše přikloní k novým „bratrům“ a při-jme dědictví po „nevlastní matce“ (23,27–34), tj. vášně a potěšení světa, hrozí jí, že zahyne. Musí se tedy od toho, co vzniklo, odpoutat a vést zdrženlivý život.20

Duše má ve světě možnost výběru (AutLog 24,10–13). Pokud si vybere „ducha smilstva“, otupí, bude „uvržena do nevěstince“, upadne do opilecké „zhýralosti“ a do „stavu podobného zvířeti“, tj. do nevědomosti. Zapomene, kam patří a jaký je její původ, bude se družit s „nevlastními“ bratry, výše zmíněnými emocemi (24,6–26), a vystaví se hrozbě, že zanikne spolu s nimi (AutLog 25,6–26).

Také druhá část spisu (AutLog 25,27– konec) začíná rozpravou o prvotnosti Otce a pasáží o původu nebeských oblastí. Vše, co vzniklo, vzniklo z Otcovy vůle (AutLog 25,27–26,7). Aby Bůh zjevil svoji velikost a aby se duše ve světě osvědčily, rozhodl se do světa uvést zápas. V tomto zápase může duše zvítězit jen v důsledku poznání pravého Boha a etického jednání, což jí umožní odmítnout vzniklý svět a upnout se k pravé, nebeské realitě (26,8–27,25). Pasáž je podána v první osobě plurálu, autor zde tedy hovoří jménem nějaké (skutečné či hypo-tetické?) asketické komunity.

Aby se duše vyhnula nevědomosti, která ji táhne do temnoty, přijímá každou hodinu slovo (logos) a dává si je na oči jako lék, aby prohlédla a poté prostřed-nictvím svého nově objeveného světla oslepila své protivníky. Duše nachází útočiště v nebeské oblasti, kam se vztahuje svojí myslí (AutLog 27,25–28,15).21 Mysl (nús) je dle našeho traktátu vůdčím principem duše, kterým dokáže vnímat nadzemské skutečnosti.

Duše má ve světě hned několik druhů protivníků na rovině lidské i nadzem-ské. Vystupují proti ní lidé, kteří se příliš starají o světské věci (AutLog 27,7–13). Od nich jí hrozí, že duši nebo člověka zabijí, nesmí se jimi však nechat zastra-šit a odvrátit od svého hledání (33,4–25). Na rovině vnitřní pak duše bojuje se svými „nevlastními bratry“, „zrozenými v jejím domě“ (28,31–29,3), tj. s emo-cemi a hnutími látkové duše. Pak jsou tu ale ještě její nadzemští protivníci, kteří obou předchozích využívají, „rybáři duší“ (29,3–31,24) a „obchodníci s těly“ (32,16–33,3). Míněn je ďábel (30,27–28) a nejspíše i nižší božské bytosti, které známe z gnostických spisů jako archonty, kteří stvořili tělesnou část člověka.22

20 AutLog 26,14–20; 26,26–33; 27,18–22. Tento odvrat, jak naznačují podobenství o obilí a plevách (25,6–26) a o zlých rybářích (30,4–31,24), musí být úplný; duše je totiž ve světě neustále uprostřed zápasu (26,7–26) a ohrožena světským vábením (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 52).21 Viz Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 380.22 Srv. PodArch 87,23–88,10. Podle jiných gnostických spisů archonti stvořili i svět (např. PuvSv 100,29–115,36). Kdo jej stvořil dle traktátu Authentikos logos, není jasné, vznikl ale nejspíše dle Božího záměru (AutLog 26,6n).


Několik podobenství přirovnává pobyt duše ve světě k situaci ryby ohrožené rybáři. Metafora ryby zachycené do „vlečné sítě“, která ji potápí a stahuje její mysl dolů do bahnitých hlubin (AutLog 29,7–16), mluví o bezmocnosti duše zachy-cené ve světě.23 Rybáři lovící na háček se zase snaží duše nalákat na „potravu smrti“, kterou je pro každou z nich určité specifické pokušení, a vytáhnout je „jako na háčku silou v nevědomosti“ ven z vody (29,20–31,24). V obou přípa-dech je výsledek stejný a duše je ďábelskými rybáři s radostí pohlcena (29,17–19; 30,6–10).

Traktát Authentikos logos je však optimistický v tom, že tento stav není ne-zvratný. Duše, která toto okusila, je schopna se poučit a napravit, pohrdnout pozemským životem a začít hledat „potravu, která ji uvede do života“ (Aut-Log 31,24–32,1).24 Může se dozvědět o svém původu a světle, „svléci svět“, obléknout svůj svatební šat (32,2–8) a své tělo vrátit jeho nevědomým tvůrcům (32,16–33,3). Pomáhá jí totiž její pravý pastýř, který ji poučil v poznání (32,9–16; 32,35–33,3).

Autor ke konci kritizuje ty, kteří sice slyšeli slovo, ale mají zatvrzelá srdce, nehledají Boha a neptají se po něm, a těm, kteří se o to snaží, naopak v hledání zabraňují, často i násilím. Podle autora jsou „horší než pohané“, kteří sice nesly-šeli slovo, ale prokazují milosrdenství, mají ponětí o transcendentním Bohu a ve svých chrámech v dobré víře uctívají své bohy jako svoji naději (33,4–34,32).

Závěr je věnován eschatologické odměně „rozumné duše“, která se tázala a namáhala se, aby se poučila o Bohu. Tato duše nakonec nalezne, co hledá, spočine v nebeské svatební komnatě ve věčném světle a dostane nesmrtelnou potravu (34,32–35,28). Spis končí krátkou doxologií (35,19–22) a závěrečným titulem (subscriptio; 35,23–24).

23 Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 561.24 Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 380 („duše není bytost naivní“).


5. Hlavní motivy

H L E D Á N Í A N A L É Z Á N Í Motiv hledání, dotazování a nalézání je typický pro gnostické spisy, kde má zpravidla soteriologický význam.25 Důležitou roli sehrál i v polemice mezi gnos-tickým a církevním křesťanstvím.26

Především ve druhé části traktátu se tento motiv objevuje pozoruhodně čas-to.27 Duše překonává své nepřátele pomocí poznání (AutLog 26,20–26), poznání je proto i cílem, ke kterému se má obracet (34,32–35,7).28 Nemá to jednoduché a musí se stále starat a být v pohybu: tak duše „pospíchá za slovem“ (27,30–31), které jí pomáhá (22,26–34); „hledá potravu života“ (31,33–35); „chodí o hladu a žízni“ (27,14–16); ptá se a hledá (33,5–21); „namáhá se tázáním“ (35,1–3) a „trápí hledáním“ (34,30n). Pokud zvolíme doslovný překlad, tak si duše dokonce „ochodila chodidla za evangelisty“ (35,4–6). Poznání tedy pro autora našeho spisu znamenalo ustavičné a neúnavné zkoumání. Je to patrné i ve výčtu neřestí: za jednu z nejhorších kromě nevědomosti považuje lenost.29

Obsahem zvěstování je pobídka k hledání pravé životní cesty (34,18–23). Nevědomí Boha nehledají, protože mají zaslepená srdce, i když slyšeli volání a bylo jim kázáno slovo; naopak v tom všem aktivně zabraňují, a jsou tak „horší než pohané“ (33,4–32). Dle Koschorkeho můžeme tyto nevědomé oponenty hledat v řadách raného církevního křesťanství.30 Toho, kdo se nepřestane ptát, tito lidé tvrdého srdce dokonce zabijí. Byť to lze vyložit přeneseně, tj. že vlivem církevního učení v něm zabijí jeho poznání,31 i takovéto „usmrcení“ znamená

25 Učedníci, kteří se správně ptají, jsou chváleni, srv. např. MdrJKr BG 106,14–19; TKJ BG 64,13–65,3; 69,14–70,2; aj. Dle Mariina evangelia se učedníci nemají nechat svést těmi, kdo jim tvrdí, že Syn Člověka je „tam“ či „tady“, a mají jej sami hledat uvnitř sebe (BG 8,15–22). Vybízení k pátrání po významu Písma srv. SvPrav 45,19–22. Vybízení ke hledání srv. gnos-tiky užívané Tomášovo evangelium, log. 1 („Kdo najde výklad těchto výroků, neokusí smrti“; přel. P. Pokorný, RNH 1, str. 91), 2, 92 a 94. Jako neustálé neúnavné bádání má vypadat snaha interpretovat Písma i dle Órigena (comm. Joh. XXXII, 21). Gnostické hledání je věcí individu-ální a od člověka se očekává, že si cestou výkladu projde sám; je nepřenosné a neredukovatelné na jednoduchou nauku. Koschorke (in: Wort und Dienst, 1977, str. 61n a 65) takto vysvětluje mnohotvárnost gnostických textů a obtížnost jejich zařazení pro starověké hereziology (srv. Iren. haer. IV 35,4). 26 Dle Tertulliana poté, co se člověk stal křesťanem a uvěřil, nemá již cenu hledat dále (prescr. haer. 7–10), ježto další bádání vede jen k herezi (prescr. haer. 13).27 Viz např. AutLog 31,34; 33,5–6.17.21; 34,7.20–21.31; 35,1.8.15.28 Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 53.29 AutLog 30,26–31,8. ⲙⲛ̅ⲧ̅ⲁⲧϩⲓⲥⲉ („lenost“) jako opositum k ϩⲓⲥⲉ („námaha“; 35,16). Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 53 a tamt., p. 32.30 Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54n.31 Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 57. Srv. 2TrSet 60,25–29.


pro duši smrt.32 „Tvrdost srdce“ a ukrutnost pozemských protivníků autor dává do kontrastu k milosrdnému chování pohanů, kteří mají o Bohu určité povědomí, přestože o něm nikdy neslyšeli (33,11–17).

A S K E T I S M U SCelým traktátem vane silně asketický duch: uměřenost je setrvale stavěna proti zhýralosti (spojované s pitím vína, smilstvem a lačností) a touze, která vzniká z látkové podstaty a díky níž vznikají nová těla. Tělesnost činí duši náchylnou k různým vášním a psychickým hnutím (AutLog 23,27–34). Ba i samotná žádo-stivá myšlenka může způsobit duši velikou škodu (25,6–9; 25,9–26). „V tomto světě nemáme nic,“ říká autor o sobě a o svých druzích (26,26–27). Aske-tický život je přirovnáván k neustálému zápasu,33 v němž se má duše osvědčit (26,8–26). Její nadzemští protivníci jsou lstiví a používají různých návnad, kruší srdce tím, že do něj uvádějí trápení, a duše se pak sama trápí kvůli nepatrným věcem tohoto života a touhou po tom, co vlastně nepotřebuje (30,26–31,7).34

R. Valantasis, který se domnívá, že Authentikos logos není ani křesťanský, ani gnostický text,35 řadí tento spis do tradice římského asketismu.36 Srovnává náš traktát s texty římských asketických filosofů 1. a 2. stol. po Kr., přede-vším s dochovanými fragmenty Musonia Rufa.37 V obou typech textů skutečně můžeme vidět mnoho podobného,38 neboť otázka morálně odpovědného života byla v tomto období velmi aktuální bez ohledu na vyznání a římská asketická tradice mohla zajisté tvořit podhoubí našeho spisu.39 Kromě podobného etic-kého vyznění však nejsou paralely tak blízké,40 aby se mohlo mluvit o přímém

32 Proti přenesenému chápání mluví též narážky na J 16,2 (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 57).33 K této metafoře srv. Fp 1,30; Ko 2,1; 1Te 2,2; 1Tm 6,12; Žd 12,1.34 Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 558, tuto pasáž nazývá „psychologií sociálně konstruované touhy“.35 The Journal of Religion 81,4 (2001) 551.36 The Journal of Religion 81,4 (2001) 549–565.37 Kromě něj do této tradice řadí také Epiktéta, kyniky, Marka Aurelia a pozdější (3. a 4. stol. po Kr.) filosofy Plótína, Porfyria a Jamblicha (Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2001] 549n).38 Srv. např. teorii o kontaminaci duše zlým ve světě (Musonius Rufus, Dissertationum a Lucio digestarum reliquiae, „Rozprava 6: O cvičení“, Lutz VI, str. 52n, viz Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2001] 553), nebo nauku o o tom, že je třeba se naučit rozlišovat, co je dobré opravdu (a ne se tak jen jeví) od toho, co není dobré (Musonius Rufus, Dissertationum a Lucio digestarum reliquiae, „Rozprava 6: O cvičení“, Lutz VI, str. 54n, viz Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2001] 556n).39 Valantasis, tamt., 563. 40 Také Valantasis (tamt., 564) mluví o společné tradici populární morality, nicméně nachází zde také vážné rozdíly; viz A. Meredith, „Ascetism – Christian and Greek“, JThS 27 (1976)


ovlivnění naukami těchto filosofů. Domnívám se, že asketismus traktátu Authen-tikos logos má svůj původ spíše v asketismu raného (a pravděpodobně i gnostic-kého) křesťanství.41

M E TA F O R A RY B Á Ř Ů D U Š ÍAsketické zaměření spisu je zřejmé také v podobenství o rybářích duší (AutLog 29,7–30,10). Nejbližší paralelu nacházíme v Abk 1,13–17, kde jsou jako rybáři, kteří chytají spravedlivého do sítí či na háček a radostně jej polykají, líčeni Chaldejci. Kumránské svitky vykládají tuto pasáž tak, že odkazuje na Kitejce (Římany; 1QpHab, sl. VI). Podle manichejců (Kefalaia, kap. 5) duše loví čtyři rybáři sil temnoty. Prvním je král těch, kdo patří temnotě (který lovil na počátku světů a jehož síť je jeho oheň a touha, jež vložil na duši); druhým je zlý rádce či úradek; třetím je touha, která přebývá v silách těla; čtvrtým je duch temnoty, zákon hříchu a smrti, který duši chytá na klamné nauky. Proti nim však loví v různých dobách i čtyři spasitelské postavy. Dle koptského fragmentu Evangelia dvanácti apoštolů42 je ďábel rybářem na poušti, který líčí na hříšníky a vyzývá apoštoly k zápasu v rybolovu. Loví různými způsoby (démoni mu nesou množ-ství sítí, pastí a háčků) a chytá různé druhy pošetilých ryb. Podobně jako v našem traktátu se jednotlivé duše chytají podle toho, k čemu inklinují: některé očima, jiné vnitřnostmi a jiné rty.

Pozitivně byla metafora rybolovu užívána v soteriologickém a pedagogickém kontextu i v literatuře na Bibli nezávislé.43

S L O V O ( L O G O S ) Ústřední roli v našem traktátu hraje slovo jako prostředek záchrany duše, lék na její oči (AutLog 22,26–28; 27,30–32; 28,11–13) a potrava, kterou duše dostává od svého ženicha (22,23–26). Jako „potrava života“ stojí v kontrastu k „potravě smrti“ (30,24n; viz katalog neřestí v 30,26–31,8), na kterou ji láká její protivník (31,8–14).

313–332 (studie o vztahu pohanského a křesťanského asketismu 3. a 4. stol.). Viz též P. Brown, Tělo a společnost. Muži, žena a sexuální odříkání v raném křesťanství, Brno 2000.41 Raným římským asketům nebylo např. blízké hojné užívání metafor; většina specifických metafor traktátu Authentikos logos také nemá v jejich učení paralely (Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2001] 555n).42 E. Revillout, Les apocryphes coptes, Patrologia Orientalis II, Turnhout 1985 (1. vyd. Paris 1904), str. 153–155.43 MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 474n. K tématu viz též W. Wuellner, The Meaning of Fishers of Man, Philadelphia 1967; J. Engemann, s.v. „Fisch, Fischer, Fischfang“, in: RAC 7 (1969), str. 959–1097.


P O J E T Í D U Š E Od křesťanských i pohanských spisů o duši, které vznikaly od prvních staletí po Kr.,44 se Authentikos logos velmi liší především pro svůj metaforický způsob výkladu. Přestože autor do jisté míry užívá filosofickou terminologii (srv. např. různé pojmy označující duši), jeho způsoby uvažování a argumentace však filo-sofické nejsou a pohybují se spíše na rovině teologicko-etické.45 Traktát nej-spíše vzešel z prostředí, v němž byly známy představy o duši ze středoplatónské a aristotelské filosofie, avšak záměrem autora nebylo podat filosofickou, nýbrž náboženskou rozpravu, vybízející k etickému chování a pohrdnutí věcmi světa.

Z neviditelných světů do světa přichází „neviditelná duše spravedlnosti“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ⲁϩⲟⲣⲁⲧⲟⲥ ⲛ̅ⲧⲉ ⲧⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ; AutLog 22,13n); dále se mluví o „du-chovní duši“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲙ̅ⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅ⲧⲓⲕⲏ; 23,12n), vržené do těla, která se stává bratrem vášním a „látkové duši“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ ϩⲩⲗⲓⲕⲏ; 23,16n).46 Duše, která opustila po-znání, upadla do zvířecího stavu (24,20–24), avšak „rozumná duše“ (ⲯⲩⲭⲏ … ⲛ̅ⲗⲟⲅⲓⲕⲏ; 34,32–35,1), která se znavila hledáním, poznání Boha získala (34,30–35,2). Duše je sama neviditelná (32,27) a má i „neviditelné duchovní tělo“, o kterém mocnosti světa nevědí (32,30–33,1).

Dle výkladu van der Broeka „látková duše“ představuje pro nebeskou „nevi-ditelnou duši spravedlnosti“ čili „rozumnou duši“ duševní tělo, které získává ve světě.47 Předpokládá, že ani termíny „duchovní“ a „rozumná“ duše nejspíše neodkazují na tutéž entitu, nýbrž „duchovní“ duše slouží jako další nositel této nebeské „rozumné“ duše, a tak může být označena za její výše zmíněné „nevi-ditelné duchovní tělo“.48 Duše člověka má tedy tři části – jednu pocházející ze světa, tj. látkovou duši, která je nositelkou druhých dvou, jež jsou nebeského původu, tj. rozumné duše, která se vztahuje k Bohu prostřednictvím mysli, a duchovní duše, která tvoří její „neviditelné duchovní tělo“ (AutLog 32,31n). Van den Broek srovnává tyto pasáže se zlomky Porfyriova traktátu De regressu animae (dochované v X. knize Augustinova spisu O Boží obci). Zde je anima rationalis (rozumná duše, častěji zvaná též anima intellectualis) vyšší částí duše,

44 Srv. např. Tertullianus, De anima; Porfyrios, De regressu animae; Jamblichos, De anima; Alexandros z Afrodisiady, De anima.45 MacRae se domnívá, že autor neužívá filosofických pojmů (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 477), ale tento argument vyvrací van den Broek (VigChr 33 [1979] 260–286). 46 Dle van der Broeka je gramaticky správný překlad této pasáže „stala se látkovou duší“, domnívá se však (na základě dualismu spisu), že koptský překladatel zastřel původní význam, kterým bylo právě, že se duše „stala bratrem látkové duše“ (VigChr 33 [1979] 265).47 VigChr 33 (1979) 265–266.48 Van den Broek, VigChr 33 (1979) 261. Stvořitelé či „obchodníci s těly“ (AutLog 32,30–33,1) tedy nevědí o tom, že rozumná duše má také duchovní duši (tamt., 268).

[100] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)

která nahlíží rozumem vnímatelné skutečnosti, jež nemají v tělesném obdobu, zatímco duchovní duše (anima spiritalis) tvoří nižší část, která vnímá obrazy věcí hmotných.49 Rozumná duše je soupodstatná s Otcovou myslí50 a k jejímu návratu k Otci dochází prostřednictvím rozumnosti.51 K očistě duchovní duše může dojít prostřednictvím zdrženlivosti.52 Nevědomost lze očistit jen skrze Otcovu mysl či rozumem, který si je vědom Otcovské vůle.53 Bůh dal duši do světa, aby mohla poznat zla hmotného světa a pospíšit zpět k Otci.54 Aby mohla být opět s Bohem, má se ve světě vyhýbat každému tělu.55

Autor našeho traktátu nicméně ve většině pasáží nemluví o různých částech duše, která v mytologickém kontextu jedná jako jediná bytost (viz např. AutLog 22,27–28; 27,25; 31,24). Vypadá to také, že i výraz „rozumná duše“ popisuje spíše stav celé duše, která je poučena o Bohu (34,32–35,2).

6. Zařazení

Všeobecně je možno text zařadit do náboženského kontextu 2. století. Nachá-zíme zde vliv myšlení středního platonismu, avšak už ne Plótína.56 V traktátu Authentikos logos vytvářejí stoická etika, platónská učení, aluze na židovská a křesťanská písma a hermetické nauky specifický systém, který není možno ztotožnit s některou z náboženských nebo filosofických tradic.57

Mezi badateli se debatuje, zda jde o spis gnostický,58 a dokonce zda se jedná o spis křesťanský.59 Domnívám se, že přestože spis Ježíše přímo nezmiňuje,

49 De Civitate Dei X,9; srv. též X,27. V jiných spisech však Porfyrios užíval odlišnou termi-nologii (van den Broek, VigChr 33 [1979] 261n). K rozumné duši srv. Hieroklés z Alexandrie, Commentarius in Aureum Pythagoreorum Carmen 26,2 (Köhler 111,12). 50 De Civitate Dei X,29. Tato rozumná duše je myslí člověka (De Civitate Dei X,27).51 De Civitate Dei X,9.52 De Civitate Dei X,28. Jinde prý Porfyrios tvrdí, že duchovní duše očištěné theurgicky se k Otci nevrátí, ale budou sídlit v aithéru s bohy (De Civitate Dei X,27).53 De Civitate Dei X,28. Augustin Porfyriovi vyčítá nevíru, že by touto vůlí mohl být Kristus (tamt.). 54 Duše, která je očištěna a s Otcem, už nikdy nebude zlem světa zasažena. Augustinus, De civitate Dei X,30 (viz van den Broek, VigChr 33 [1979] 267). 55 De Civitate Dei X,29.56 Van den Broek, VigChr 33 (1979) 278 a 280.57 Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 562n.58 O gnostické povaze textu nepochybuje Scopello, která Authentikos logos označuje za „trak-tát sepsaný za účelem zjednodušení a zvěstování gnostického mýtu o duši“ (Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, str. 382), nicméně tato badatelka hodně zjednodušuje. Opačný pól zastává van den Broek, který nauku o duši v traktátu Authentikos logos považuje

Authentikos logos (úvod) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [101]59

je křesťanské pozadí z mnoha narážek dobře čitelné. Patří mezi ně např. zmínka o evangelistech,60 metafora pravého pastýře,61 označení protivníků jako „synů ďáblových“,62 zmínky o protivníkovi63 a ďáblovi64 jako o reprezentantovi temnoty, závěrečná doxologie zakončená slovem „amen“,65 motiv slova,66 obraz ženicha67 a nebeské svatby,68 podobenství o nebeském pokladu, v němž je mysl,69 obraz rybářů duší,70 zmínky o pohanech,71 termíny „zvěstování“72 a „spočinutí“,73 pavlovské výrazy74 aj. Autor znal Nový zákon a považoval jej za autoritativní, ačkoli jej přímo necituje, ale pouze na něj naráží.75

za původně středoplatónskou a ovlivněnou křesťanstvím. Spis, adresovaný křesťanům, podle něj není gnostický, nýbrž jen gnostiky užívaný (VigChr 33 [1979] 260 a 271).59 Valantasis předpokládá, že traktát Authentikos logos není ani křesťanský, ani gnostický (The Journal of Religion 81,4 [2001] 551). Podle Ménarda jde o spis gnostický, ale nikoliv křesťan-ský (L’ Authentikos Logos, 1977, str. 3 a 5). Dle MacRaeho není kromě několika výrazů, jako např. „evangelisté“, „slyšet zvěstování“ aj., v traktátu nic specificky křesťanského (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258): „Traktát nemůže být zván dílem křesťanským … jeho užití termínu logos nemá žádný vztah ke křesťanským spekulacím o prologu Janova evangelia“ („A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 476). 60 AutLog 35,4–6. Podle MacRaeho jde jen o pojmy a obrazy ze synkretistického slovníku helénisticko-římské doby („A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 476). Koschorke oproti tomu poukazuje na fakt, že termín „evangelisté“ byl užíván v exkluzivně křesťanském kontextu (in: Wort und Dienst, 1977, str. 54, pozn. 37). Dochovalo se pouze jediné svědectví možného, ale ne příliš pravděpodobného nekřesťanského užití tohoto slova v nápisu ze Rhodu IG XII 1,675,6 (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 55, pozn. 43).61 AutLog 32,9–11; 32,30–33,3. Srv. J 10,1–16. Viz Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54, pozn. 37.62 AutLog 33,25n. Srv. J 8,44; 1J 3,10 (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54, pozn. 37; van den Broek, VigChr 33 [1979] 273); v jednotném čísle Sk 13,10.63 AutLog 30,6; 31,9.64 AutLog 30,27.65 AutLog 35,15–22.66 AutLog 22,22; 27,31 aj.67 AutLog 22,23.68 AutLog 32,6–8; 35,10n.69 AutLog 28,23–29.70 AutLog 29,3–31,24. 71 AutLog 33,9–11; 33,27–34,2; 34,11–17. Traktát užívá slovo ϩⲉⲑⲛⲟⲥ v biblickém smyslu (van den Broek, VigChr 33 [1979] 273). 72 AutLog 34,19.73 AutLog 35,9–10.16.74 Viz např. termín „zápas“ (AutLog 26,10) nebo spojení „vlády“, „mocnosti“ a „síly“ (25,33n; viz van den Broek, VigChr 33 [1979] 269n).75 Van den Broek, VigChr 33 (1979) 271.


I když traktát neuvádí žádný gnostický mýtus, předpokládá určitý negativní přístup ke světu, který by se dal nazvat jako „všeobecně gnostický“,76 a obsahuje určité důležité gnostické motivy. Sem patří například potřeba neustálého hledání a tázání se; představa o tom, že stvořitelem těla jako nádoby pro duši je někdo jiný než pravý Bůh;77 důraz na poznání svého pravého původu;78 kosmologicko--ontologický rozdíl mezi tím jsoucím a tím, co vzniklo;79 pocit cizosti v tomto světě80 a důraz na nebeský původ duše.81 V tomto smyslu spis může být v širším smyslu zařazen mezi spisy křesťanské gnóze. Traktát sotva můžeme přiřadit k nějaké určité škole či směru; některé obrazy (svatební komnata, bědný stav duše ve světě) připomínají gnózi valentinovskou.82 Určité motivy v druhé části spisu (např. Otec jako původce všeho, který ustanovil pozemský zápas duše proto, aby vyjevil svoji slávu)83 však typicky gnostické nejsou.84

„Nevědomými“, kteří slyšeli volání, ale nehledali Boha (AutLog 33,4–34,32), by mohli být míněni Židé (kteří slyší křesťanskou zvěst, ale nezajímají se o ni), spis ale jinak nedává žádnou záminku k tomu, aby bylo možno tyto protivníky jako Židy identifikovat.85 Přikláním se proto k badatelům, kteří zde vidí spíše církevní křesťany,86 spokojené s převzatou naukou a nepátrající po hlubším významu událostí.87

76 MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258; týž „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 477.77 AutLog 32,16–33,1.78 AutLog 22,26–34.79 AutLog 26,14–20; viz Funk et al., ThLZ 98 (1973) 253. 80 AutLog 27,25–27; 26,26–33; 32,3n. Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 51, pozn. 3.81 AutLog 22,13–15. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258.82 Scopello – Meyer, 2007, in: The Nag Hammadi Scriptures, str. 382. 83 Představa, že svět vznikl z Otcovy vůle (AutLog 26,6n), nutně neodporuje možnosti jeho stvoření demiurgem, ale tradiční gnostickou verzi mýtu o pádu Sofie a vzniku demiurga bez svolení nejvyššího Boha spíše vylučuje (van den Broek, VigChr 33 [1979] 270). Pozemský zápas je v AutLog připisován Otci; to implikuje, že příchod duše do světa nebyl zapříčiněn nějakým prvotním pádem či proviněním (a vylučuje představu, že by některé duše mohly být spaseny pouze díky své přirozenosti, srv. van den Broek, VigChr 33 [1979] 270).84 Dle Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003; str. 472, autor v prvé části textu použil gnostický spis, který si přepracoval pro své účely.85 Tuto hypotézu navrhuje (i zpochybňuje) MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 475n. Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 472n, předpokládají, že Židé mohou být míněni v AutLog 33,25n („synové ďábla“ srv. J 8,44). 86 Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 473; Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54n. Srv. též VPoz 21,29n, či FpEv 52,15–17.87 Otázka po aktivní účasti člověka na spáse skrze úsilí po poznání byla důležitým tématem diskuze mezi církevním a gnostickým křesťanstvím a gnostikové se často odvolávali na výrok o hledání v Mt 7,7 (viz Iren. haer. II 13,10; 18,6; 30,2; III 24,2; Heyden – Kulawik, Nag Ham-madi Deutsch 2, 2003, str. 473; Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 58–60).

Authentikos logos (úvod) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [103]

MacRae nachází paralelu k teorii o aktivaci mysli pomocí slova v hermetickém traktátu O společné mysli (Corpus Hermeticum XII,12–14)88 a přiklání se k řazení spisu blízko hermetickým spisům o duši.89

Představu o „látkové duši“90 a nauku, že látka je zdrojem zlého,91 nacházíme také u některých středoplatónských filosofů. Důvodem sestupu duše ve druhé části traktátu je zjevení slávy Otce (a děje se tak skrze protivenství zápasu, ve kte-rém se má duše mravně osvědčit). Tato teze má obdobu v nauce, která se tra-dovala mezi žáky středoplatonika Calvena (Calvisia) Taura jako jeden ze dvou názorů na důvod sestupu duše, totiž, že se bohové rozhodli zjevit svůj božský život prostřednictvím čistého a neposkvrněného života lidských duší.92 Van den Broek předpokládá, že autor byl křesťanský platonik, jehož záměrem bylo ukázat křesťanství jako pravou filozofii, nechtěl však své přesvědčení projevit příliš otevřeně.93

Badatelé traktát Authentikos logos srovnávají s dalšími dvěma spisy z Nag Hammádí, Výkladem o duši (NHC II/6) a Poučeními Silvanovými (NHC VII/4).94 Také tyto texty mají křesťanské pozadí. S Výkladem o duši má náš traktát společné

88 A vidí i podobnost mezi oběma traktáty v představách o vztahu mysli, duše a slova. CH XII,12–14: „Duše je v těle, mysl v duši, slovo v mysli, a Bůh je Otcem těchto všech“, přel. R. Chlup, Corpus Hermeticum, Praha 2007. Mysl a řeč představují dle tohoto hermetického spisu dva Boží dary, které mají stejnou cenu jako nesmrtelnost, a vedou duši po smrti do spo-lečenství bohů a blažených. Přes odlišnost co do literární formy (hermetické spisy mají vět-šinou specifickou podobu dialogu) se Authentikos logos s hermetickými texty shoduje volbou některých motivů, jako jsou např. nebeský původ (a místo návratu) duše; spása zahrnující přijetí zjevení (skrze slovo a mysl); volba cesty života nebo cesty smrti; zapomnění či spánek, z nějž duši budí slovo; spása díky poznání; představa o tom, že hmotný svět je ze své přiroze-nosti špatný a že duše musí vést asketický život (MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 478, viz A.-J. Festugière, La révélation d’Hermès Trismégiste III: Les doctrines de l’âme, Paris 1953, str. 97–118); viz též odkazy na hermetické spisy u konkrétních pasáží textu. O těchto společných motivech však platí, že jsou též i obecně gnostické. 89 „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 477–489.90 Dle Númenia existují dvě světové duše: jedna (zhoubná) pochází z látky, druhá (blahodárná) od Boha (Chalkidios, Comm. In Tim. 300 a 297 [Waszink 302,5n a 299,14–16]). Númenios jim připisuje původ toho nerozumného a toho rozumného v člověku (Jamblichos, in Stobaeus, Eclogae 1,49,25a [Wachsmuth I, 350n]). 91 Dle Númenia a Kronia (Jamblichos, in Stobaeus, Eclogae, 1,49,37 [Wachsmuth I, 375; Finamore – Dillon § 23, str. 48n]). K Númeniovu pojetí látkové duše a látky jako původu všeho zlého viz van den Broek, VigChr 33 (1979) 264n.92 Jamblichos, De anima, in Stobaeus, Eclogae 1,49,39 (Wachsmuth I, 378n, Finamore – Dillon § 27, str. 54n). Jelikož byl tento názor příznačný pouze pro Taurovu školu, van den Broek zva-žuje, že mohlo jít o přímé ovlivnění (VigChr 33 [1979] 271).93 Autor u svých čtenářů znalost Bible předpokládal (van den Broek, VigChr 33 [1979] 276 a 281).94 Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 473.


téma původu a osudu duše ve světě a motiv nebeského ženicha a nebeské svat-by.95 Oba spisy se shodnou také v celkovém důrazu na askezi. Způsob výkladu a zaměření obou textů jsou nicméně odlišné:96 zatímco náš traktát užívá podo-benství a metafory a na biblické (a to především novozákonní) motivy pouze naráží, autor Výkladu o duši používá alegorický výklad, v němž se opírá přímo o citace z Bible (ze Starého97 i Nového zákona) a z Homérovy Odysseie. Zvolená metaforika obou spisů o duši, byť v obou případech nejspíše poměrně přesně opsaná ze života, se také liší. Zatímco autor traktátu Authentikos logos užívá celou škálu podobenství z mnoha oblastí tehdejšího běžného života (prodej obilí, rybaření, obchodování s otroky, svatba), o duši mluví neutrálně jako o pod-statě člověka (v terminologii příbuzenství jako o „bratrovi“ pozemských emocí a hnutí, a ne jako o „sestře“)98 a obrazu jejího uvržení do nevěstince věnuje pouze pár řádek,99 v představách autora Výkladu o duši je duše jednoznačně pohlaví ženského100 a v popisu jejího pobytu ve světě je užívána především metaforika sexuální. V traktátu Authentikos logos duše do těla sestupuje, pro nepravosti se rozhoduje sama a ze své vůle se pak od nich osvobozuje, kdežto dle Výkladu o duši je to týraná a klamaná žena: do těla „klesla“101 a násilníci ji tam zneužívají silou a dary.102 Duše za nimi běhá, protože se o každém falešně domnívá, že je jejím mužem, a když zjistí, že byla oklamána, neodvažuje se kvůli studu své svůdce opustit, dokud ji nenechají sami.103 Tato duše si nedokáže pomoci sama; teprve její pláč, nářek a obrácení vyvolávají odezvu shora a záchranu od Otce, který jí pošle pravého nebeského ženicha.104

95 VDu 132,7–133,15.96 Ačkoli Scopello mezi oběma spisy téměř nerozlišuje a vykládá je podobně (Femme, Gnose, 2005, str. 163–165).97 Přičemž Starý zákon a jeho postavy (konkrétně Abraham) i celý národ Izraele jsou viděny nekriticky pozitivně; na tomto základě se domnívám, že Výklad o duši není spis gnostický (srv. též van den Broek, VigChr 33 [1979] 276n). 98 AutLog 23,12–17; srv. též 25,6–9.99 Dalo by se říci, že duše má v traktátu Authentikos logos širší výběr nepravostí, kterým může propadnout (viz jejich katalog v AutLog 30,33–31,8 a dále), než ve Výkladu o duši.100 „Mudrci dávných věků dali duši ženské jméno. Vskutku je ve své podstatě ženou. Dokonce má i dělohu.“ (VDu 127,19–22, přel. P. Ryneš, RNH 1, str. 277). Duše rodí děti jak svým pozem-ským svůdcům (VDu 128,23–26), tak i svému nebeskému ženichovi, který jí předává ducha jako sémě (133,34–134,5).101 VDu 127,25n.102 VDu 127,25–32.103 VDu 128,1–17.104 VDu 128,26–129,5; 131,16–132,10.


Spis Poučení Silvanova, který lze všeobecněji zařadit do žánru sapienciální literatury raného křesťanství,105 stojí našemu spisu blízko co do motivů, meta-foriky a terminologie. Přirovnává např. nevědomé duše ke zvířeti či zvířecímu stavu,106 protivníky spojuje s ďáblem107 a přikládá důležitou roli slovu.108 Dále tu nacházíme představu o pobytu duše ve světě jako zápasu,109 pojetí mysli jako vůdčího principu duše,110 pobídku k přijetí světla pro oči,111 motiv svatební kom-naty112 a mnoho dalších možných drobných paralel.113

Pokusíme-li se náš traktát zařadit do kontextu spisů šestého kodexu z Nag Hammádí, vidíme, že přes velkou žánrovou rozmanitost nacházíme v některých traktátech podobné motivy. Se Skutky Petra a dvanácti apoštolů (NHC VI/1)114 náš spis pojí myšlenka, že na spásu (ve Skutcích Petra a dvanácti apoštolů metafo-ricky vyjádřenou obrazem perly) se člověk musí dotazovat a zajímat se o ni, motiv dobrovolné chudoby a obraz Ježíše jako lékaře duší. Příběh ženské spasitelské

105 Van den Broek, VigChr 33 (1979) 279. Spis má formálně blízko i k staroegyptskému žánru „naučení“; některé pasáže jsou uvozeny slovy „můj synu“ (Silv 85,1–2.29; 86,24; 94,29, aj.). K tomuto žánru, v němž šlo především o praktické a etické rady, které dává otec synovi do pozemského života, viz Z. Žába, Tesáno do kamene, psáno na papyrus, Praha 1968, str. 40–61; B. Vachala, Moudrost starého Egypta, Praha 1992; R. Landgráfová, „Jak se stát nesmrtelným. Mudrosloví a nepsaný zákon ve starém Egyptě“, in: D. Antalík – J. Starý – T. Vítek (eds.), Mudrosloví v archaických kulturách (Svět archaických kultur IV), Praha 2009, str. 29–52. 106 Ať už užívá výrazu ⲧ̅ⲃ̅ⲛⲏ („dobytek“): Silv 86,1n; 87,27–29; 89,2–4; 93,19–21; 94,2n; 105,4–7; 107,17–25 (zvíře nemá mysl) nebo ⲑⲏⲣⲓⲟⲛ („divoké zvíře“): Silv 85,10–16.107 Ďábel: Silv 88,12n; protivník: 91,20; 95,1; 114,6.108 Silv 85,26n (slovo jako učitel); 88,4–6 (božské slovo překoná vše, co zabíjí duši); 91,24; 107,15–25 (slovo versus zvířecí stav); 99,3n (světlo Kristovo, kterým je slovo); 111,5; 112,32; 113,13; 117,8n; či v množném čísle Silv 84,28–30 (ozbrojení slovy).109 Silv 84,19–26 (zápas proti pošetilosti a vášním); 114,1–15 (velký zápas s mocnostmi); 112,10–25 (Kristus je soudcem zápasu, korunuje ty, kdo chtějí zápasit dobře, a učí je zápasit; ten, kdo zvítězil v zápase, září světlem).110 Silv 85,1.25n; 90,18n; 86,14n (záchrana díky spolupráci slova a mysli); 99,15–20 (mysl jako lampa); 112,27.111 Silv 88,13n.112 Silv 94,27n. 113 Motiv pokladu v nebesích (kterým je Kristus, srv. Silv 88,15–17); motiv obchodníků (Silva-nus nabádá, aby příjemce nauky pustil Krista do chrámu, který je v něm, aby z něj mohl vyhnat obchodníky; 109,15–17); motiv slepé mysli (98,32) a nevědomosti (88,21n; 89,14); člověk plave v touhách pozemského života a potápí se v nich (90,5n, srv. Orig. comm. in Matt. 13,12); nachá-zíme zde i varování „neplavej v žádné vodě“ (94,29–31) v kontextu s nástrahami protivníka (94,33–95,7); návrat k božství (90,29–31); motiv nebeského roucha (112,14n; člověk, který odhodil slabost a temné způsoby, září v nebeském rouchu, aby zjevil přikázání Otce) aj.114 Český překlad P. Pokorný, in: NZA II, str. 83–100.


bytosti v traktátu Hrom: dokonalá mysl (NHC VI/2),115 který mluví o skrytém imanentním spásném principu ve světě, v lecčems připomíná gnostický příběh duše.116 Také motiv hledání a nalézání je v Hromu ústřední.117 Spis Porozumění naší velké moci (NHC VI/4),118 který v kodexu následuje za naším traktátem, před-stavuje specifický výklad původu a dějin světa, které jsou rozděleny na tři věky, až do jeho apokalyptického konce. Mluví se zde také o poskvrnění duší, klade důraz na askezi a závěrem vypráví o konečném spočinutí čistých duší v aiónu svatby. Dalším textem je koptský překlad pasáže z Platónovy Ústavy 588a–589b (NHC VI/5), jejímž tématem je podobenství o duši coby bytosti srostlé z mnohotvaré obludy, lva a člověka, která zvnějšku vypadá jako člověk, a o vztazích mezi těmito duševními složkami u člověka spravedlivého a nespravedlivého. Poslední tři her-metické spisy kodexu, Výklad o osmém a devátém nebi (NHC VI/6), Hermetická modlitba z traktátu Asklépios (NHC VI/7)119 a úryvek z traktátu Asklépios 21–29 (NHC VI/8), pak představují pojednání o dvou nadnebeských sférách (které při výstupu zasvěcence vzhůru následují po průchodu sedmi sférami nebeských vládců) formou mystagogického zasvěcení,120 děkovnou modlitbu těch, kteří poznání Boha již dosáhli, a hermetickou rozpravu.121

Jak je z tohoto krátkého přehledu zřejmé, i když mají texty hodně široký záběr, téma duše, její záchrany a návratu k Bohu bylo nejspíše pro kompilátora či zada-vatele kodexu klíčové. Mezi poslední dva traktáty písař vložil krátkou poznámku (NHC VI/7a),122 nejspíše zdůvodnění či omluvu, proč zvolil právě jednu z těchto hermetických rozprav, když se mu podobných spisů dostalo do rukou více. Písař se domníval, že tyto další texty už mohli objednavatelé kodexu znát z jiných zdrojů, a že by je to mohlo zatěžovat. Zdá se tedy, že (alespoň co se týče volby

115 Český překlad Z. Vítková, in: RNH 2, str. 39–59.116 Tato bytost sestoupila „od moci“ (Hrom 13,2), byla na zem vyhnána (19,28–30 a 15,2–14) a její původ je v božské oblasti, kde jí také věřící nakonec naleznou (spolu se skutečným živo-tem a spočinutím; 21,20–32).117 Hrom 13,2–5; 18,12; 21,29–32.118 Český překlad P. Ryneš, in: RNH 2, str. 61–73.119 Český překlad Z. Vlčková (Vítková) – M. Zvelebil, „Děkovná modlitba z traktátu Ascle-pius“, in: M. Havrda – R. Chlup – T. Vítek (eds.), Mediterranea. Sborník k padesátinám Zdeňka Kratochvíla, Praha 2002, str. 154–167.120 Setkáváme se tu s motivem nalezení a rozpoznání pravých duchovních bratrů (OsmDev 53,6–21) a hraje zde velkou roli i motiv mysli (58,4–6.15.21n aj.). 121 Probíraných témat je více, mimo jiné zde nacházíme i rozpravu o tom, že poznání, jak jsou věci ustanoveny, a vědění jsou léky na vášně, vzniklé z látky (Askl-NHC 66,5–67,4; 67,24–28 aj.). 122 Viz D. M. Parrott, „The Scribal Note VI,7a: 65,8–14“, in: týž (ed.), Nag Hammadi Codices V,2–5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4, Leiden 1979, str. 389–393.


závěrečných traktátů kodexu) měl písař do jisté míry volnou ruku ve výběru, a vzhledem k jeho obavám z jednotvárnosti hermetických traktátů je možno usuzovat, že kodex byl sestaven i s ohledem k určité různorodosti a rozmani-tosti žánrů.

7. Edice a literatura

FA K S I M I L EThe Facsimile Edition of the Nag Hammadi Codices: Codex VI, Leiden 1972, str. 26–39.

E D I C EG. W. MacRae, „Authoritative Teaching VI,3: 22,1–35,24“, in: D. M. Parrott (ed.), Nag Ham-madi Codices V,2–5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4, Leiden 1979, str. 257–289.J.-É. Ménard, L’ Authentikos Logos, Québec 1977.

P Ř E K L A D Y A K O M E N TÁ Ř EW.-P. Funk et al., „Authentikos Logos: Die Dritte Schrift aus Nag-Hammadi-Codex VI“, ThLZ 98 (1973) 251–259.K. Heyden – C. Kulawik, „Authentikos logos (NHC VI,3)“, in: H.-M. Schenke – H.-G. Bethge – U. U. Kaiser (eds.), Nag Hammadi Deutsch, 2. sv.: NHC V,2–XIII,1, BG 1 und 4 (GCS.NF 12, Koptisch-gnostische Schriften III), Berlin – New York 2003, str. 467–481.M. Scopello – M. Meyer, „Authoritative discourse. NHC VI,3“, in: M. Meyer (ed.), The Nag Hammadi Scriptures. The International Edition, New York 2007, str. 379–389.

S E K U N D Á R N Í L I T E R AT U R AR. van den Broek, „The Authentikos Logos: A New Document of Christian Platonism“, VigChr 33 (1979) 260–286; W.-P. Funk, „Der verlorene Anfang des Authentikos Logos“, Archiv für Papyrusforschung 28 (1982) 59–65; K. Koschorke, „,Suchen und finden‘ in der Auseinandersetzung zwischen gnostischem und kirchlichem Christentum“, in: H. Krämer (ed.), Wort und Dienst. Jahrbuch der Kirchlichen Hochschule Bethel 14 (1977), Bielefeld, str. 51–65; M. Scopello, „Jewish and Greek Heroines in the Nag Hammadi Library“, in: táž, Femme, Gnose et Manichéisme. De l’espace mythique au territoire du réel, Leiden – Boston 2005, str. 155–177; R. Valantasis, „Demons, Adversaries, Devils, Fishermen: The Ascetism of Authoritative Teaching (NHL, VI, 3) in the Context of Roman Ascetism“, The Journal of Religion 81,4 (oct. 2001) 549–565; G. W. MacRae, „A Nag Hammadi Tractate on the Soul“, in: C. J. Bleeker et al. (eds.), Ex orbe religionum: Studia Geo Widengren, sv. 1, Leiden 1972, str. 471–479; Berliner Arbeitskreis für koptisch-gnostische Schriften, „Die Bedeutung der Texte von Nag Hammadi für die moderne Gnosisforschung“, in: K.-W. Tröger (ed.), Gnosis und Neues Testament, Berlin 1973, str. 49–51.

[108] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (překlad z koptštiny)

Authentikos logos (překlad z koptštiny)123

[ N E B E S K Ý P Ů VO D D UŠ E ]

(22) (řádky 1–3 chybí) [… neviditelný …] 5 […] spočívá [v(?)…] v [nepomíjivém]

nebi, [které bylo] v něm, [předtím, než] se cokoli zjevilo, [ať už to byla] skrytá nebesa, [nebo ta]

10 zjevená, a [ještě předtím], než se zjevily neviditelné, nevý-

slovné světy.124 Z nich vyšla neviditelná duše spravedlnosti 15

a přidružila se k tělesným údům, tělu i duchu.125 Ať už je na sestupu, nebo přebývá v Plnosti,

20 není od (nebeských světů nikdy) oddělena, nýbrž ony ji vidí a ona na ně hledí

skrze neviditelné slovo.126

[S L OVO J A KO P O T R AVA A P RO S T Ř E D E K U Z D R AV E N Í D UŠ E ]

Její ženich je přinesl ve skrytosti, dal jí je do úst, 25

aby je jedla jako potravu. Položil slovo na její oči jako lék, aby prohlédla svou myslí, poznala své příbuzné

30 a poučila se o svém kořenu. (Chtěl totiž), aby se přidržela své větve, z níž prve

vzešla, mohla přijmout to, co je její, a odmítla [látku]127 (23) (řádky 1–3 chybí)

123 Překládám dle edice MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, s přihlédnutím k Ménardově edici L’ Authentikos Logos, 1977. Členění textu přebírám z Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003. 124 Celý začátek doplněn dle Ménardovy edice L’ Authentikos Logos, 1977. W.-P. Funk, Archiv für Papyrusforschung 28 (1982) 63, na základě gramatického rozboru navrhuje toto znění začátku spisu (včetně nadpisu na prvém řádku): „[Authentikos logos. Předtím, než něco vzniklo, byl jako jedi]ný [Otec veškerenstva,] nevi[ditelný a skrytý,] a spočíval [ve své slávě, která je] v [nepomíjivém] nebi, [co je] v něm, [předtím, než] něco vzniklo, [ať už] skrytá nebesa, [nebo ta] zjevená, a [předtím] …“ „Neviditelné světy“ srv. Filón Alexandrijský, De specialibus legibus I,302. 125 ⲙⲉⲗⲟⲥ, ⲥⲱⲙⲁ a ⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅. O původu ducha, který v gnostických textech pochází z božské oblasti (srv. např. PodArch 88,13–16; dále srv. TKJ BG 67,7–18: poté, co je duše zrozena, je do ní přiveden duch života, který duši posiluje, avšak „nápodobný duch“, pocházející od archontů, ji zase oslabuje), traktát neříká nic. Zde to téměř vypadá, že je nižšího původu než duše, ale možná je zde „duchem“ míněna „duchovní duše“ (viz Úvod, zde str. 99n). 126 Srv. „názory heretiků“ dle Tertulliana, De anima 23. „Slovo“: ⲗⲟⲅⲟⲥ. 127 „Mysl“: ⲛⲟⲩⲥ. „Na její oči … aby prohlédla svou myslí“ srv. Platón, Ústava 7,533d. „Při-držela se“ nebo: „připojila ke své větvi“, tj. naroubovala se zpět (tak Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003), srv. Ř 11,16–24. „Ženich“ srv. motiv nebeské svatby v AutLog 35,10n; srv. též FpEv 65,10n aj., viz Robert M. Grant, „Mystery of Marriage in the Gospel of Philip“, VigChr 15/3 (1961) 129–140. Slovo jako výživa duše a lékař srv. Filón Alexandrijský, Legum allegoriae III,174–178 (srv. též Quis rerum divinarum heres sit 79, kde je potravou duše, díky které má prohlédnout, mana).

Authentikos logos (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [109]

[ P O D O B E NS T V Í O N E P R AV É M A P R AV É M D Ě D I C T V Í ]

[…] podobně jako 5 [člověk], jenž se ože[ní se ženou], která má dět[i]. Potom

pravé děti [(tohoto) člověka], které [pocházejí] z jeho seme[ne], 10

říkají ženi-ným dětem „naši bratři“.128 Podobně se také duchovní duše, když byla uvržena do těla, stala

15 bratrem touhy, nenávisti, závisti a látkové duše.129 Tak tělo vzešlo

z touhy a touha 20

vzešla z látkové podstaty. Proto se tedy duše stala jejich bra-trem, a přece oni jsou nevlastní a nemohou zdědit od muže,

25 ale zdědí toliko

po své matce.130 Když tedy duše chce zdědit spolu s těmi, kteří jsou nevlastní – neboť majetkem

30 těch nevlastních jsou pyšné vášně, požitky pozemského

života, nenávistné závisti, chvástání, hloupé řeči, obviňování,131 (24) (řádky 1–3 chybí) [ její] dědictví. [Když si]

5 [tedy] jedna [nerozumná] (duše) vyb[ere

ducha smilstva], on ji oddělí a [uvrhne] do nevěstince.132 [Přivedl] ji totiž do zhý-ralosti, [když opustila]

10 uměřenost. Smrt a život jsou postaveny před každého

(a) po čem z těch dvou člověk zatouží, to mu bude vybráno.133 Tamta (duše) pak upadne

15 do zhýralého chlemtání množství vína. Víno je totiž zhýralost.134

128 Začátek věty doplňuji dle Ménardovy edice (L’ Authentikos Logos, 1977). „Ožení“ dosl.: „usadí“ (viz Crum, CD, str. 679b).129 „Duchovní duše“: ⲯⲩⲭⲏ ⲙ̅ⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅ⲧⲓⲕⲏ. „Bratrem“: tak doslova, přestože má koptština slovo pro „sestru“ a duše je rodu ženského. Van den Broek, VigChr 33 (1979), str. 282, pozn. 5, se domnívá, že v originále stálo „sestra“ a překladatel udělal chybu; je však možné, že se autor snažil o univerzálnost a nepoužíval pojmy v jejich „genderovém“ významu (srv. např. termín „panenský člověk“ v AutLog 25,7). Předpokládaným publikem mohla ostatně být mužská asketická komunita. „Látková duše“: ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ ϩⲩⲗⲓⲕⲏ: srv. Cl. Al. exc. Theod. 50,1 ( je to duše stvořená Bohem ze země a „podle obrazu“, nerozumná a stejné podstaty jako zvířata) a 51,2 (látková duše je tělem božské duši, která je též zvaná „rozumná a nebeská duše“, srv. 53,5). Nebo: „(a stala se) látkovou duší“ (Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977); toto je dle van der Broe ka, VigChr 33 (1979) 265, správné čtení, nicméně se domnívá, že koptský překladatel zastřel původní význam, že se duše „stala (bratrem) látkové duše“. Funk et al., ThLZ 98 (1973); Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003: „zkrátka (bratrem) látkovým duším“.130 „Bratrem“: Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, doplňují: „(látkovým duším)“. „Oni jsou nevlastní“, tj. látková duše, tělesná část člověka a vášně. „Nevlastní“, dosl. „vnější děti“, srv. AutLog 23,29n a 24,33. O dědictví dětí a o živém dědictví živých srv. FpEv 52,2–15. V metafoře je „člověkem“ a otcem pravých dětí nejspíše míněn Bůh a „ženou“ látka; duchovní duše pochází pouze od Otce a ve světě se druží s „dětmi“ látky.131 „Vášně“: ⲡⲁⲑⲟⲥ. „Požitky pozemského života“: ⲛ̅ϩⲏⲇⲟⲛⲏ ⲛ̅ⲧⲉ ⲡⲃⲓⲟⲥ. „Malichernosti“: ⲡⲉⲣⲡⲉⲣⲟⲥ. 132 „Oddělí“ nebo: „vyloučí (z dědictví)“. 133 Celý začátek překládám dle Ménardova doplnění (L’ Authentikos Logos, 1977). „Zhýralosti“ nebo: „neřesti“. Výběr mezi životem a smrtí, „dvě cesty“, srv. Dt 30,15–20; Jr 21,8. Srv. též SvPrav 43,4–17.134 Srv. Ef 5,18.


(Duše) si pak nevzpomíná na své bratry a na svého Otce, protože ji oklamal požitek a

20 sladké zisky. Když zanechala poznání, upadla do stavu podobného

zvířeti.135 Nevědomý člověk totiž žije ve zvířecím stavu a neví, co je

25 vhodné říci a co

říkat nemá.136 Naproti tomu rozvážný syn s potěšením přijímá dědictví od svého otce a jeho otec se nad ním raduje,

30 protože díky němu jej každý oslavuje, a on

hledá způsob, jak by to, co přijal, zdvojnásobil.137 Avšak ti, kdo jsou nevlastní, (25) (řádky 1–2 chybí).138 [Není možné, aby se žádostivá myšlenka]

5 snesla se

[zdrženlivostí].139 Když totiž vstoupí žádostivá myšlenka do panenského člověka, poskvrní ho.140 A není možné, aby se jejich

10 veliká lačnost snesla s uměřeností.141

[ P O D O B E NS T V Í O O B I L Í A P L E VÁ C H ]

Když jsou totiž plevy smíseny s obilím, nejsou to plevy, co je znečištěno, ale obilí:

15 když jsou spolu smíseny, nikdo nekoupí její obilí, protože je znečištěno.142 Když

spatří obilí, které je s nimi smíšeno, budou jej mámit: „Dej nám tyto plevy!“,

20 dokud je nedostanou a nevyhodí je spolu s ostatními plevami a tyto plevy se

smísí s ostatními látkami.143 Čisté sémě 25

je však uchováváno v zásobárnách, které jsou bezpečné.144

O tom všem jsme tedy mluvili.

135 „Stav podobný zvířeti“: ⲙ̅ⲛ̅ⲧ̅ⲧ̅ⲃ̅ⲛⲏ. ⲧ̅ⲃ̅ⲛⲏ znamená v primárním významu „dobytek“, takže metafora zdůrazňuje jak nevědomost a tupost (taková duše se pak dá lehko svést a jako dobytek jde tam, kam je vedena), tak divokost a násilí (srv. AutLog 33,8 a dále). 136 „Nevědomý člověk“: ⲁⲛⲟⲏⲧⲟⲥ.137 Zdvojnásobení srv. Mt 25,14–23.138 Funk et al., ThLZ 98 (1973) a Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, doplňují: „(teď dychtí po dědictví).“139 Začátek strany doplňuji dle Ménardovy edice (L’ Authentikos Logos, 1977), číslování řádek však přebírám od MacRaeho (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.). „Snesla“ dosl.: „byla smíšena“.140 Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003: „on má (myšlenky) [ již] poskvrněné“. 141 „Lačnost se snesla“ dosl.: „žravost se smísila“.142 Plevy srv. Mt 3,12; L 3,17. „Obilí“ nebo „pšenice“. „Její“, tj. nejspíše duše.143 „Jej“: oproti ženskému rodu v předchozí větě je zde řeč zase o muži; Funk et al., ThLZ 98 (1973) a Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, doplňují „(obchodníka, prodáva-jícího obilí)“, možná je ale jen opět míněn člověk/duše, který se takto dobrovolně vzdává své božské části. Mámitelům jde o získání toho, co je jinak jako nesmíšené velmi ceněné, tj. obilí, které symbolizuje duši. 144 Srv. Mt 6,20; L 12,33.


[ N E B E S K Ý O T E C U VÁ D Í D O S V Ě TA Z Á PA S ]

Předtím, než cokoli vzniklo, byl jediný Otec, který byl; předtím, než se zjevily světy, které jsou

30 v nebesích, i svět, který je na zemi, i vlády i mocnosti i síly145

(26) (řádky 1–3 chybí) […] zjevilo se [podle jeho] 5 [naříze]ní. A […]. Nic nevzniklo

bez jeho vůle.146 On pak, Otec, si přál zjevit své [bohat]ství 10

a svoji slávu.147 Uvrhl do tohoto světa veliký zápas, protože chtěl, aby se ukázali zápasníci a aby všichni, kteří zápasí,

15 opustili to, co vzniklo, a pohrdli tím ve vznešeném, nepo-

chytitelném poznání a utekli se k tomu, který je.148 20

A my vítězíme skrze naše poznání nad nevědomostí těch, kteří s námi zápasí a bojují proti nám jako (naši) protivníci, když jsme prve poznali

25 toho nevyzpytatelného, z něhož jsme vze-

šli.149 V tomto světě nemáme nic, aby nás mocnost světa, která vznikla, nemohla zadržet

30 v nebeských světech – v těch, ve kterých je všeobecná smrt, kterou

obklopují jednotlivé150 (27) (řádky 1–3 chybí) [… skrze síly] 5 světa,151 [které stojí

proti nám], abychom nebyli pohaněni. [O to, co patří] světu, se nestaráme.152

145 Vlády, mocnosti, síly srv. 1K 15,24 a Ef 1,21. 146 Srv. J 1,3; Cl. Al. protr. 4,63,3 a CH 10,2 a 13,21.147 „Bohatství a sláva“: tento obrat ve Starém zákoně (LXX) označoval osobní postavení a majetek (srv. Gn 31,16; 1Kr 3,13; Est 10,2). V Pavlově užití značí plnost Božího zjevení v Kristu (Ko 1,27; Ř 9,23; Ef 3,16). Viz van den Broek, VigChr 33 (1979) 271n.148 K metafoře zápasu srv. Fp 1,30; Ko 2,1; 1Te 2,2; 1Tm 6,12; Žd 12,1. Viz V. C. Pfitzner, Paul and the Agon Motif, Leiden 1967. Zatímco u Pavla měla tato metafora misionářský kontext a označoval jí své vlastní trápení při šíření evangelia, v podání autora traktátu Authentikos logos získala asketický význam a stala se pravidlem pro záchranu jednotlivé duše (van den Broek, VigChr 33 [1979] 272). Srv. též tuto metaforu v hermetických textech (CH X,19: duše vybojovala svůj závod zbožnosti, jehož obsahem je poznat Boha a neukřivdit nikomu z lidí; taková duše se pak stává celá myslí).149 „Protivníci“ srv. AutLog 30,6n; 2Te 2,4. 150 „Mocnost světa, která vznikla“: druhotný původ a vznikání zde stojí v kontrastu k Otci, který nevznikl a byl od prvopočátku (AutLog 25,27–29). „Všeobecná“: ⲕⲁⲑⲟⲗⲓⲕⲟⲛ. „Jednotlivé“: ⲙⲉⲣⲓⲕⲟⲥ; nebo: „částečné“. Ménard (L’ Authentikos Logos, 1977) doplňuje následující mezeru „[smrti]“. Funk et al., ThLZ 98 (1973): „různé [druhy smrti]“. „V tomto světě nemáme nic“ srv. J 15,19. Nebeskými světy, v nichž je všeobecná smrt, je pravděpodobně míněna oblast planet, kterou duše podle některých filosofických a gnostických nauk sestupuje do světa i vystupuje vzhůru (např. Macrobius, Commentarii in Somnium Scipionis 1,11n: tyto sféry obsahují jed-notlivé smrti; CH I,25n; viz van den Broek, VigChr 33 [1979] 263n). K motivu archontů, kteří mohou ve svých nebesích duši zadržet, srv. např. MEv 15–17,5.151 Funk et al., ThLZ 98 (1973) a Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, doplňují celý začátek takto: „[(Odoláváme) v]šemu [(lákání)] ze [strany] světský[ch sil].“152 Doplňuji a čtu dle Ménardovy edice (L’ Authentikos Logos, 1977). MacRae, in: Nag Ham-madi Codices V,2–5, 1979: „My jsme také byli [ve] světech pohaněni, ačkoli se o ně nestaráme“. Funk et al., ThLZ 98 (1973): „[O lidi, co patří] světu, se nestaráme.“


Když [mluví] proti nám, nevšímáme si jich.153 Když nám spílají a 10

v naše tváře metají hanebnosti, hledíme na ně a nic neříkáme. Neboť oni si pracují na svém, my však chodíme o hladu

15 a žízni a vyhlížíme svoje místo přebývání – to místo,

ke kterému směřuje naše počínání a naše svědomí, když nelpíme na věcech, které vznikly,

20 ale odvracíme se od nich.154 Naše srdce směřují k těm věcem, které

(opravdu) jsou. I když jsme nemocní, slabí a ztrápení, máme v sobě velikou sílu, skrytou

25 uvnitř.

[S L OVO U Z D R AV UJ E S L E P O T U D UŠ E ]

Naše duše je vskutku nemocná, protože přebývá v domě chudoby, zatímco látka ji buší do očí a chce ji oslepit.

30 Proto (duše) pospíchá za slovem a při-

kládá si je jako lék na své oči, <otevírá> je a odvrhává155 (28) (řádky 1–3 chybí; 4. řádek zlomkovitý)

5 […] slepota [v …].156 Poté, když onen (člověk) upadne

znovu do nevědomosti, stane se zcela tem[ným] a látkovým.157 10

Takto duše [přijímá] slovo každou hodinu, aby si je dala na oči jako lék, aby prohlédla a aby její světlo zaplavilo <protivníky>,

15 kteří s ní zápasí, a oslepila je svým světlem

a zajala je svým příchodem.158 Porazila je v bdělosti 20

a jednala odvážně svou mocí a svým žezlem.159

153 „Když mluví proti nám“ nebo: „když nás [pomlouvají]“. 154 „Ke kterému směřují“ dosl.: „které vyhlížejí“. „Počínání“: ⲡⲟⲗⲉⲓⲧⲉⲓⲁ; „svědomí“: ⲥⲩⲛⲉⲓⲇⲏⲥⲓⲥ, srv. Sk 23,1; 24,16; Ř 2,15. „Chodíme … o hladu a žízni“ srv. 2K 11,26n.155 Mast k protření očí, aby prohlédly srv. Zj 3,18. „<Otevírá> je“: emendaci navrhl MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979; podobně Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003. Dosl. „pojídá je (pl.)“ nebo „pojídá vodu“ (Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977). „Odvr-hává [slepotu]“ (Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007; Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). 156 Ménard (L’ Authentikos Logos, 1977) doplňuje: „[aby uvrhli] slepotu [na jeho zření].“ Slovo jako lék srv. AutLog 22,24–28. 157 „Tem[ným]“ dosl.: „temnotou“. Funk et al., ThLZ 98 (1973): „špat[ným]“.158 „[Přijímá]“: Ménard (L’ Authentikos Logos, 1977), Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007: „[následuje]“. „<Protivníky>“: čtu dle emendace Ménarda (ⲡⲟⲗⲉⲙ<ⲓ>ⲟⲥ místo ⲡⲟⲗⲉⲙⲟⲥ). Případně (bez emendace): „zápasy, které jsou vedeny proti ní“. „Svým příchodem“ (ⲡⲁⲣⲟⲩⲥⲓⲁ) nebo: „ve své přítomnosti“.159 „Jednala odvážně“: ⲣ̅ⲡⲁⲣϩⲏⲥⲓⲁⲍⲉ, nebo: „byla přímá“.


[ D UŠ E N A C H Á Z Í O C H R A N U V E S V É P O K L A DN I C I ]

Zatímco její nepřátelé na ni hledí zostuzeni, utíká (duše) vzhůru ke svému pokladu,

25 ve kterém je její mysl, (do) své bezpečné zásobárny, aniž by se jí

někdo z těch, kdo vznikli, zmocnil (a) aniž by přijala do svého domu 30

cizince. Mnoho je totiž těch, kdo se zrodili v jejím domě, kteří proti ní bojují dnem i nocí a nemají pokoje (29) ani ve dne, ani v noci, protože je trýzní jejich touha.160

[ VO L Á N Í K B D Ě L O S T I P Ř E D N E P Ř ÁT E L S K Ý M I S Í T Ě M I ]

Proto tedy nespíme ani nezapomínáme 5 na sítě, které jsou vskrytu rozprostřeny

a číhají na nás, aby nás polapily.161 Když budeme totiž chyceni (i jen) do jediné sítě, ona nás vcucne do svého chřtánu, zatímco voda nás zaplaví

10 a bude prou-

dit proti nám. A oni nás stáhnou dolů do vlečné sítě a my se z ní nebudeme moci vyprostit, protože vody budou vysoko nad námi a budou proudit shora

15 dolů

a ponoří naši mysl dolů do špinavého bahna.162 A my jim nebudeme schopni vyklouznout.

[ P O D O B E NS T V Í O RY B Á Ř I A J E H O N ÁV N A DÁ C H ]

Lidožrouti nás totiž popadnou a s radostí pohltí.163 20

Jako rybář, který vrhá do vody háček, oni zase hází do vody mnoho druhů potravy, protože každá z ryb má svoji vlastní potravu,

25 cítí ji a následuje její vůni.164 Když ji však pojídá, háček

160 Poklad v nebi srv. Mt 6,19–21; L 12,33n. Od 2. stol. byla známa varianta výroku „na místě, kde je mysl, tam je poklad“ (MEv 10,15n); „Kde je tedy mysl člověka, tam je také jeho poklad“ (Cl. Al. quis. div. salv. 17,1); srv. též Cl. Al. strom. 4,33,5 aj. Viz van den Broek, VigChr 33 (1979) 274n. „Ti, kdo se zrodili v jejím domě“ srv. AutLog 23,14–17 (vášně jako bratři duchovní duše). Opět je tu kontrast mezi těmi, kdo vznikli, a tím, co bylo od počátku (srv. AutLog 26,15n.28n; 27,19n).161 Funk et al., ThLZ 98 (1973): „nespíme, ani nedřímeme; sítě jsou…“162 „Mysl“ dosl.: „srdce“.163 Pro užití této metafory ve zcela jiném a pozitivním smyslu viz FpEv 62,35–63,4 (kde je jako „lidožrout“ označen Bůh, kterému jsou – v kontrastu se zvířecí obětí nepravým bohům – obě-továni lidé). 164 Pozitivně míněná metafora „rybářů lidí“ se v Bibli vyskytuje celkem běžně, negativní pou-žití obrazu je však řídké, srv. Abk 1,13–17; 1QH X,29 (Segert; Sukenik II,29); XI,26 (Segert; Sukenik III,26); XII,12 (Segert; Sukenik IV,12); XIII,7–8 (Segert; Sukenik V,7–8). Viz MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc., a týž, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 474n. K metafoře, že každá duše má své vlastní jídlo v pozitivním smyslu, srv. FpEv


skrytý v potravě ji zachytí 30

a vynese násilím z hlubokých vod. Nikdo z lidí se nedokáže zmocnit ryby, která přebývá dole (30) v hlubokých vodách, pouze past, kterou nastražil rybář. Šalbou potravy vytáhne rybu na háčku.

[ V Ý K L A D P O D O B E NS T V Í ]

Právě takto 5 pobýváme v tomto světě – jako ryby. Protivník nás hlídá a číhá

na nás jako rybář, chce nás polapit a raduje se, 10

když nás polyká.165 [Předhazuje] před naše oči mnoho (rozmanité) potravy, věci tohoto světa.166 Chce, abychom zatoužili po jedné z nich

15 a ochutnali byť jen málo, aby nás mohl zasáhnout

svým skrytým jedem, zbavit svobody a vzít do 20

otroctví.167 Když nás totiž lapí na jednu potravu, je pro <nás> nezbytné, aby<chom> zatoužili po zbytku. Nako-nec se však takové věci

25 stávají potravou smrti.168

[ P O T R AVA S M R T I ]

Toto tedy jsou druhy potravy, s nimiž na nás číhá ďábel.169 Nejprve vrhá na tvoji mysl trápení,

30 dokud tvé srdce není hluboce zkroušeno kvůli nějaké maličkosti

tohoto pozemského života a on <tě> nezasáhne svými jedy.170 Dále (následuje) touha po

35 rouchu, v němž se budeš naparovat, (31) mamonění, naparování,

pýcha, závist, která závidí jiné závisti, tělesná krása a 5 sklony k podvádění dru-

hých.171 Nejhorší z těchto všech jsou nevědomost a lenost.172 Takovéto všechny věci nepřítel

10 krásně připravuje a předkládá před tělo. Chce, aby se mysl duše

k jedné z nich přiklonila a ona ji přemohla.173 15

Táhne ji jako na háčku silou

80,23–81,14 (různá duchovní potrava patří různým druhům lidí: např. prasatům v lidské podobě je dobré dávat žaludy, psům kosti, otrokům základy a dětem chléb, to jest plné vědění).165 Protivník srv. 2Te 2,4; AutLog 26,21.166 „[Předhazuje]“: Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977: „[přivádí]“. 167 „Svoboda … otroctví“ srv. Ř 8,21; Ga 5,1. K metodě lovení ryb pomocí jedu viz Oppianos, Halieutica IV,647–693.168 Metafora „okusení smrti“ srv. J 8,52; Mt 16,28; TmEv, log. 1 aj. Srv. AutLog 35,14 (nesmr-telná potrava).169 Ďábel srv. Mt 4,1–11; 1Pt 5,8. Ďábel jako rybář srv. koptské Evangelium dvanácti apoštolů (E. Revillout, Les apocryphes coptes, Patrologia Orientalis II; Paris 1907, str. 153–155).170 „Trápení“: ⲗⲩⲡⲏ. „<Tě>“ dosl.: „nás“. 171 „Tělesná krása“ nebo: „láska k tělu“; „sklony k podvádění druhých“ nebo: „zpustlost“.172 „Nejhorší“ dosl.: „největší“.173 „Mysl“ dosl.: „srdce“. „Přemohla“ dosl.: „zaplavila“.


v nevědomosti a klame ji, až (duše) počne zlé a porodí ovoce látky, bude vést život

20 v poskvrnění a běhat za mnohými tužbami a mnohými žádostmi, sve-

dena v nevědomosti tělesnými potěšeními.

[ P O T R AVA Ž I VO TA ; P O Z N Á N Í J A KO Z Á C H R A N A D UŠ E ]

Avšak duše, 25

která okusila tyto věci, si uvědomila, že sladké vášně jsou pomí-jivé.174 Poučila se o zlu, pozvedla se nad (tyto vášně) a

30 přijala nový způsob

života.175 Nadále už pohrdá tímto pozemským životem, protože je pomíjivý, po ohlíží se po potravě, která ji

35 uvede do života, (32) a opouští potravu klam-

nou. Dozvídá se o svém světle a jde, vysvlečena z tohoto světa, zatímco její pravé roucho

5 ji [halí] zevnitř. Je oblečena ve svůj svatební šat, který přijala v kráse

mysli a ne v marnivosti těla.176 Dozvídá se o své hlubině 10

a utíká do své ohrady, zatímco její pastýř stojí ve dveřích.177 Za všechnu potupu a opovržení, jichž se jí dostalo v tomto světě, přijímá desetitisíckrát

15 milost a slávu.

[ P R AV Ý PA S T Ý Ř]

Tělo vrátila těm, kteří jí je dali, a oni byli zahanbeni, zatímco obchodníci s těly usedli a plakali,

20 protože nemohli kupčit s oním tělem a ani neudělali žádný

jiný obchod. Podstoupili veliké námahy, aby 25

vytvořili tělo pro tuto duši, když chtěli neviditelnou duši stáhnout dolů, byli však skrze své dílo zahanbeni.178 Přišli o to,

30 pro co se namáhali. Nevěděli, že (duše) má duchovní, neviditelné

174 Celá pasáž srv. Hrom 21,20–32; 2K 4,18.175 „Způsob života“: ⲡⲟⲗⲓⲧⲉⲓⲁ.176 „Jde, vysvlečena z tohoto světa“ nebo: „pokračuje ve svlékání tohoto světa“. Svatební šat srv. Zj 19,7n. 177 Srv. J 10,1–16. „Do své ohrady“: ⲁⲩⲗⲏ. Srv. Arnobius, Adv. Nat. 2,33 (uvádí názor opo-nentů, kteří předpokládají, že se jejich duše vrátí bez pomoci „do paláce [in aulam] Pána“ jako do svého vlastního domu; srv. tamt., 2,62). K významu slova ⲁⲩⲗⲏ viz van den Broek, VigChr 33 (1979) 268. 178 „Neviditelnou duši“: ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ⲁϩⲟⲣⲁⲧⲟⲥ. „Skrze své dílo“ nebo: „pro svůj skutek“. „Obchodníky“ a tvůrci těla jsou zde míněni nejspíše gnostičtí archonti, i když nikde v textu přímo zmiňováni nejsou. „Stáhnout dolů“ srv. gnostické příběhy o stvoření Adama, v nichž chtějí archonti nalákat nebeskou bytost (nemusí to být nutně duše) na tělo, stvořené podle jejího obrazu, aby se do něj zamilovala a vstoupila do něj, např. PodArch 87,11–88,3; srv. též hermetický traktát Poimandrés (CH I,14; nebeský člověk uviděl svůj obraz ve vodě dolní Při-rozenosti a zabydlel se v něm). Možná zde ale jde o „stažení dolů“ až ve světě ve smyslu, že archonti chtějí, aby se duše na tělo upnula a byla „stažena“ do záhuby spolu s ním.


tělo, a myslili si: „My jsme její pastýři, kteří ji živí.“179 35

Nevěděli však, že ona zná (33) jinou cestu, která je jim skryta: tu, o které ji poučil její pravý pastýř v poznání.180

[ N E V Ě D O M Í J S O U H O R Š Í N E Ž P O H A N É ]

Avšak ti, kdo jsou nevědomí, 5 se neptají na Boha ani si nehledají příbytek, který

se nachází ve spočinutí, nýbrž žijí ve stavu podobném zvířeti.181 10

Jsou mnohem horší než pohané, a to především proto, že nehledají Boha, (a dále) proto, že je jejich zatvrzelost táhne k tomu,

15 aby projevili svoji ukrutnost.182 Také když nat-

refí na někoho, kdo se ptá na svoji spásu, chovají se 20

k tomu člověku zatvrzele, a když se nepřestane ptát, zabijí jej ve své ukrutnosti a domnívají se, že pro sebe učinili něco

25 dobrého.183 Vskutku to jsou synové ďábla!184 Neboť i pohané vyko-

návají skutky milosrdenství a vědí, že je Bůh, který je v nebesích, 30

Otec veške-renstva, jenž je výše než jejich modly, které uctívají; (34) neslyšeli ale slovo, aby se mohli tázat po Jeho cestách.185 Takto tedy nerozumný člověk sice slyší volání,

5 zůstává ale v nevědomosti ohledně místa, na které je volán. Při zvěstování se

neptá: „Kde je ten chrám, do něhož mohu jít a vzývat 10

svoji naději?“186 (Takový člověk) je tedy pro svoji nerozumnost mnohem horší než pohan – pohané totiž znají cestu, kudy chodí do svého kamenného chrámu,

15 který pomine, a vzývají

svoji modlu a jejich srdce se k ní upínají, protože ona je jejich nadějí. Tomuto nerozumnému však bylo kázáno slovo

20 a byl poučen: „Hledej a taž se na cesty,

po kterých máš jít, protože nic není tak dobré jako toto.“ A tak podstata zatvr-zelosti

25 srdce útočí na jeho mysl spolu se silou nevědomosti a démonem omylu

a nenechají ji, 30

aby se pozvedla a namáhala hledáním, jak by mohla porozumět své naději. 187

179 Duchovní tělo srv. 1K 15,44. K odkazům na středoplatónskou filosofii viz Úvod, str. 99n.180 Pravý pastýř srv. J 10,1–16.181 Spočinutí srv. Mt 11,29.182 „Zatvrzelost“ dosl.: „tvrdost srdce“. K motivu srv. též J 12,40 (Iz 6,10).183 Zabraňování srv. Mt 23,13. Zabíjení srv. J 16,2. 184 Srv. J 8,44; 1 J 3,10; Sk 13,10.185 „Slovo“: ⲗⲟⲅⲟⲥ. Srv. Sk 17,22–31. Skutky milosrdenství srv. Mt 6,2–4. Van den Broek, VigChr 33 (1979) 273, zde předpokládá autorovu znalost Mt 5,47 a L 6,33. Pohané mají pově-domí o pravém Bohu srv. Cl. Al. strom. V,135,3. Autor pravděpodobně naráží na filosofické pojetí Boha jako nejvyšší duchovní bytosti, ke které se člověk vztahuje svojí myslí bez zpro-středkování tradičního kultu (van den Broek, VigChr 33 [1979] 273)186 Spojení naděje a nebeského chrámu srv. Žd 6,18n. „Naděje“ jako označení Boha v žalmech (90,9; 13,6 a 70,5 LXX). Po místě, kde má být uctíván Bůh, se v J 4,20 ptá samařská žena.

Authentikos logos (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [117]187 [ V Z E S T U P RO Z U M N É D UŠ E N A M Í S T O S P O Č I N U T Í ]

Avšak rozumná duše, (35) ta, která se namáhala tázáním, se poučila o Bohu.188 Trápila se hledáním a podstoupila trápení v těle, když následovala

5 evangelisty

a přijímala poučení o tom nevyzpytatelném.189 Nalezla svůj východ.190 Spočinula v tom, který

10 spočívá. Ulehla ve svatební komnatě.191 Pojedla z hostiny, po níž

prahla. Přijala nesmrtelnou potravu.192 15

Nalezla, co hledala. Přijala odpočinutí od svých námah. Světlo, které na ni svítí, nezapadá.193 To jeho je sláva a moc

20 a zjevení, na věky věků, amen.

[ Z ÁV Ě R E Č N Ý N A D P I S S P I S U ]

Věrohodné slovo.194

187 Srv. Ř 10,14–21; srv. též PSf III. kniha, kap. 124 (posmrtný osud toho, kdo poznal božství, ale pak hřešil a odpadl, bude horší než hříšníka, který božství nepoznal).188 „Rozumná duše“: ⲯⲩⲭⲏ … ⲛ̅ⲗⲟⲅⲓⲕⲏ.189 „Podstoupila trápení“: ⲣ̅ⲧⲁⲗⲁⲓⲡⲟⲣⲓ. „Následovala evangelisty“ dosl.: „ochodila si cho-didla za evangelisty“. „Evangelisté“ srv. Ef 4,11.190 „Východ“ (ⲁⲛⲁⲧⲟⲗⲏ) či „vzestup“. Srv. L 1,78; Filón Alexandrijský, De confusione lingua-rum 60–63. 191 „Svatební komnata“ dosl.: „místo pro nevěstu“.192 Srv. „potravu smrti“ v AutLog 30,25.193 „Od svých námah“, případně „za své námahy“ (Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003; Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977). Popis spočinutí duše obsahuje obrazy převzaté z tradiční židovské a křesťanské apokalyptiky (srv. Zj 14,13; Iz 60,19n; Iz 25,6; L 14,24; Zj 19,9). 194 ⲁⲩⲑⲉⲛⲧⲓⲕⲟⲥ ⲗⲟⲅⲟⲥ. Nebo: „Pravé učení“.

[274] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík spisů

REJSTŘÍK SPISŮ

1. Biblické knihy

S TA RÝ Z Á KO N

1. Mojžíšova (Genesis) 176Gn 1 232Gn 1,26–27 LXX 171nGn 4,1 172Gn 4,25 171nGn 4,26 171Gn 5,3 LXX 171nfragmenty koptské knihy 55

5. Mojžíšova (Deuteronomium)Dt 6,4 181

KazatelKaz 3,1nn 233

Abakuk Abk 1,13–17 98

N O V Ý Z Á KO N

Matouš 121Mt 27,45–53 132

Marek 121

Jan 133, 224prolog 224J 5,19 226

2. Rukopisy z Nag Hammádí

Za názvem spisu uvádíme číslo kodexu a spisu, případně též názvovou variantu. Polotučně vytištěné názvy označují spisy, jejichž překlady byly zařazeny do tohoto svazku.

Allogenés (NHC XI/3) 39, 44, 166, 168, 170, 177, 179n, 183–186, 193, 205, 235

Allog 54,11–37 44

Asklépios (NHC VI/8) 27, 28n, 31, 78 Askl-NHC 21–29 106

Authentikos logos (NHC VI/3) 19, 27–30, 62, 72, 78, 91n, 97, 99n, 103n, 107nAutLog 22–25,27 92nAutLog 22,11–15 92AutLog 22,13–14 99AutLog 22,23–26 98AutLog 22,26–28 98AutLog 22,27n 100AutLog 23,4–22 93AutLog 23,12–14 92AutLog 23,27–34 94, 97AutLog 24,6–26 94AutLog 24,10–13 94AutLog 24,26 62AutLog 25,6–26 94

AutLog 25,6–9 97AutLog 25,27 – konec 92, 94AutLog 25,27–26,7 94AutLog 25,27–26,20 92AutLog 25,27 92AutLog 26,8–27,25 94AutLog 26,8–26 97AutLog 26,20–26 96AutLog 27,7–13 94AutLog 27,25 31,24 100AutLog 27,30–32 98AutLog 27,14–16 96AutLog 27,24–33 93AutLog 27,25–30 94AutLog 28,11–13 98AutLog 29,7–16 95AutLog 29,7–30,10 98AutLog 30,6–10 95AutLog 30,24n 98AutLog 30,26–31,8 97nAutLog 31,8–14 98AutLog 31,24–32,1 95

Rejstřík spisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [275]

AutLog 31,24 100AutLog 31,33–35 96AutLog 32,9–16 95AutLog 32,16–33,3 94AutLog 32,27 99AutLog 32,30–33,1 99AutLog 32,31–32 99AutLog 32,35–33,3 95AutLog 33,11–17 97AutLog 33,4–34,32 95, 102AutLog 33,4–32 96AutLog 33,4–25 94AutLog 33,5–21 96AutLog 34,18–23 96AutLog 34,30n 96AutLog 34,30–35,2 99AutLog 34,32–35,2 100AutLog 34,32–35,7 96AutLog 35,1–3 96AutLog 35,4–6 96AutLog 35,23–24 (subscriptio) 95

Druhý traktát velkého Séta (NHC VII/2) 21, 33n, 36–38, 61n, 70, 79, 121, 132n, 166, 172

2TrSet 49,10–70,11 70 2TrSet 55,30–56,20 130 2TrSet 58,13–59,19 132

Evangelium Egypťanů (Svatá kniha velkého neviditelného ducha, NHC III/2; IV/2) 50, 167–172, 174, 180, 185, 227, 235

Filipovo evangelium (NHC II/3, česky RNH 1, str. 183–205) 31, 45, 125

Hermetická modlitba z traktátu Asklépios (NHC VI/7), řecká a latinská verze 31

HermMod 27–29 106

Hrom: dokonalá mysl (NHC VI/2, česky RNH II, str. 39–59) 28–30, 50, 78, 105

Marsanés (NHC X/1) 39, 44, 166, 168, 179n, 185, 205

O původu světa (NHC II/5; XIII/2, česky RNH 1, str. 229–268) 47–50, 57, 73n, 81

PuvSv II/5 97,24–127,17 46, 49 PuvSv II/5 114,8–15 49

PuvSv XIII/2 50*,25–80* 47 PuvSv XIII/2 50,25–34 48

Parafráze Sémova (VII/1) 21, 34, 36–38, 79, 166

Petrův list Filipovi (NHC VIII/2) 40, 42–44, 60, 62, 72, 209–212

Petrův list Filipovi (CT) 209PtFp (titul) 60PtFp 132,10–133,8 45PtFp 133 63PtFp 133,8 62PtFp 134,16.26 62PtFp 134,23–135,2 43PtFp 140,11–13.23–26 43

Platónova Ústava 588a–589b (NHC VI/5) 28n, 106

Podstata archontů (NHC II/4) 51, 168, 172, 228

Porozumění naší veliké moci (NHCVI/4, česky RNH 2, str. 61–73) 28–30, 78, 106

Poučení Silvanova (NHC VII/4) 21, 33–37, 39, 79, 103n, 166

Požehnaný Eugnóstos (NHC III/3; V/1, česky RNH 3, str. 87–101 a 112–147) 38, 51

Protennoia ve třech tvarech (NHC XIII/1) 23n, 29n, 47–50, 56n, 60, 62, 67, 69, 73, 75, 80n, 168, 174, 222–224, 227–232, 235nProten 35,1–50,22 73Proten 35,12–18 228Proten 35,13 227nProten 35,30 236Proten 35,32 226Proten 36,10 226Proten 36,13n 226Proten 36,17n 226Proten 36,28 222, 235Proten 36,29n 222, 231Proten 36,33nn 234Proten 37,3–40,22 224Proten 37,3 224, 228, 231Proten 37,5n 227Proten 37,16 222

[276] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík spisů

Proten 37,22nn 230Proten 37,22 228, 231Proten 37,23 228Proten 37,24 226Proten 37,33 231Proten 38,8 228Proten 38,14 228Proten 38,17 231Proten 38,22n 228Proten 38,23–31 228Proten 38,23 228Proten 38,25n 228Proten 38,31–39,4 232Proten 38,34–39,5 231Proten 38,35–39,5 229Proten 39,6–7 224, 228Proten 39,14–16 231Proten 39,16n 228Proten 39,16 227Proten 39,17–19 231Proten 39,20–30 231Proten 39,22 229Proten 39,29 227Proten 39,33 227Proten 39,35n 228Proten 39,37–40,3 228Proten 40,4–7 230Proten 40,5–6 231Proten 40,12n 231Proten 40,15 228, 231Proten 40,22–29 225Proten 40,22–24 228Proten 40,25–29 224, 228Proten 40,28 232Proten 41,2 228Proten 41,16–42,16 230Proten 41,23 234Proten 41,24 222, 224Proten 41,27n 222, 231Proten 41,28–32 234Proten 41,32–42,3 234Proten 42,3 62Proten 42,4–27 235Proten 42,7 229Proten 42,10n 236Proten 42,14 236Proten 42,15 236Proten 42,16 229Proten 42,18 232

Proten 42,25–43,4 233Proten 42,28 222, 231Proten 43,4–44,29 233Proten 43,32n 228Proten 43,35 228Proten 44,14–27 233Proten 44,30 229Proten 45,2–46,4 235Proten 45*,2–12 49Proten 45,13–20 224Proten 46,5–11 224, 227Proten 46,5 235Proten 46,7n 227Proten 46,11–33 223Proten 46,14 235Proten 46,19–32 231Proten 46,33 227, 233nProten 46,33–47,35 234Proten 46,33–48,12 224Proten 46,34 222Proten 47,5–15 227Proten 47,5–34 235Proten 47,11–13 234Proten 47,13–15 234Proten 47,15–18 224Proten 47,15 235Proten 47,19–22 234Proten 47,24 227Proten 47,25n 234Proten 47,29 a 30 235Proten 47,34 227Proten 47,35 227, 233nProten 48 67Proten 48,7 234Proten 48,13 234Proten 48,15–30 222Proten 48,16 228Proten 48,19–28 229Proten 48,35–49,23 225Proten 49,20 228Proten 50,1–15 225Proten 50,9–12 235Proten 50,12–20 235Proten 50,17n 236Proten 50,22 73

Skutky Petra a dvanácti apoštolů (NHC VI/1, česky NZA II, str. 83–100) 28n, 45, 78, 105

Rejstřík spisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [277]

Tajná kniha Janova (NHC II/1; III/1; IV/1; BG) 49, 56, 129, 168n, 171, 178, 180, 211, 223–225, 228, 235

Tajná kniha Janova, delší verze (NHC II/1) 50, 56, 81

Tajná kniha Janova, kratší verze (NHC III/1 a BG 8502/2) 224

Tomášovo evangelium (NHC II/2, česky RNH 1, str. 63–182) 31

Tři Sétovy stély (NHC VII/5) 21, 33–39, 44, 50, 56, 67, 72, 79, 122, 163, 165n, 170, 174, 179, 184–186SetStel 118–127,27 70SetStel 118,10–24 164SetStel 119,12 174SetStel 124,16 62SetStel 125,23–126,17 44SetStel 127,27 163SetStel 127,25n 165SetStel 127,28–32 166

Výklad o duši (NHC II/6, česky RNH 1, str. 269–283) 103n

Výklad o osmém a devátém nebi (NHC VI/6) OsmDev 28–31 106, 166

Výroky Sextovy (NHC XII//1) 39

Zjevení Adamovo (NHC V/5, česky RNH 3, str. 149–180) 167n, 173

Zjevení Petrovo (NHC VII/3, česky NZA III, str. 493–498) 21, 33–39, 45, 62, 79, 131, 166

Zóstrianos (NHC VIII/1) 22, 39–44, 66, 80, 164n, 166, 168, 177, 179n, 182n, 186, 192, 205, 209, 235Zostr 64,13–66,12 44Zostr 66,12–84,22 44Zostr 130,8n, 43Zostr 132 42Zostr 132,9 42

3. Další apokryfní, deuterokanonické, pseudepigrafní, gnostické a hermetické spisy

Asclepius (latinský spis)kap. 21–29 31

Berlínský gnostický kodex (BG 8502) 223

Berlínský papyrus (P. Berol. 17 207) 44

Corpus Hermeticum CH I (Poimandrés) 31 CH XII (O společné mysli) 12–14 103 CH XIII 31

Evangelium dvanácti apoštolů, koptský fragment 98

Jidášovo evangelium (CT) 45, 210

Kniha Allogenova 209

kodex Brucianus 166

kodex Tchacos 209n CT 1,1–9,15 45

Pistis Sofia (kodex Askewianus) 228

Skutky Janovy (česky NZA III, str. 267–335) 133

Vidění Izajášovo 133

Zjevení Jakubovo (CT) 209

Zjevení Petrovo (řecko-etiopské, česky NZA III, str. 315–348) 39

Život Adama a Evy (latinská parafráze Zjevení Mojžíšova, česky KTM II, str. 343–363) 167

[278] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík spisů

4. Patristická a další církevní literatura

Antonín, sv. (?), Spiritualia documenta regulis adjuncta 39

Eirénaios z Lyonu, Adversus haereses haer. I,29 56, 225 haer. I,29,14 224

Epifanios ze Salamíny, De haeresibus haer. 39,5,1 38, 56

Hippolytos Římský, Refutatio omnium haere-sium

refut. V,19–22 38 refut. V,22,1 38

Klémens Alexandrijský, Excerpta ex Theodoto 133

Marius Viktorinus, Proti Ariovi I 49,9–50,21 44

5. Řecko-římská literatura

anonymní komentář k Platónovu Parmenidovi 176

Homér, Odysseia 104

Númenios (fragm. 15 des Places) 178

Platón Faidros 175 Parmenidés 175n

Symposion 175 Theaitétos 175 Tímaios 175n Ústava 175 IX. kniha 31

Porfyrios De regressu animae (dochováno v XX. knize Augustinova spisu O Boží obci) 99 Život Plótínův, 16. kap. 44

6. Jiné spisy

Chaldejské věštby 176

kumránské spisySvitek (pešer) Abakuk1QpHab, sl. VI 98

manichejské spisyKefalaia, kap. 5 98

Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [279]

REJSTŘÍK OSOBNÍCH JMEN

Ábel 171Abraham 152Adam 67, 126, 129, 151— jeho zničení 141— jeho život 167— nebeský 174, 190— tělesný 125Adamas 173Adónaios, archón 123, 125, 143Afrédón 204Ainios, strážci aiónů 229Alexandr z Libye 177Amethos / Amethas 244Antitheus 204Antonín, sv. 39Apellés 133Archigenétór, první archón 227, 221, 224,

228, 231, 233, 246, 250nArióm 229, 256Armedón 204, 229Asineus 204

Barbeló 67, 163, 166, 171, 176, 178–184, 186, 191n, 194–204, 243

Barbeló = Prótennoia (= Logos) jako otec všech aiónů 227

Bariél 229, 256Basileidés, gnostik 133

Calvenus (Calvisius) Taurus, Lucius, středo-platonik 103

Daveithai 244David 152Déifaneus 204Démostratos 177Diodóros Sicilský 50Dositheos, učitel Šimona Mága 165, 169n,

178, 190, 192

Eirénaios z Lyonu 128, 133, 224nÉléléth, nejnižší aión 231, 244nElemaón 204Élien 229, 256Emúniar 204Epifanios ze Salamíny 122

Epinoia 227–229, 239, 245Eusebios z Kaisareje 31Eva 167, 172, 197Eva (nazývaná též Zóé či Myšlenka) 171

Fariél 229, 256Faonios, strážce aiónů 229Filip, apoštol 211, 214Filokómos 177

Harmozél, strážce aiónů 229Hermés 166

Ignatios z Antiochie 133Ísis 31, 50Izák 152

Jákob 152Jaldabaóth, demiurg 66, 122n, 125n, 131Jaltabaóth 228n, 231Jan Křtitel 126Ježíš Kristus 124, 228, 260— jako obchodník s perlou a lékař 29— jeho dvojník 125— jeho nanebevstoupení 121— jeho pozemský život 134— jeho sestoupení 37, 125— jeho smrt 133— jeho učení 44— jeho utrpení 212— jeho zmrtvýchvstání 43, 209— Syn Člověka 154, 158— syn Josefa a Marie 128Josephus Flavius 171

Kain 172Kamaliél 229, 256Kandéfor(os) 204Kérinthos, gnostik 128Klémens Alexandrijský 91

Lydos 177

Marie 133Marius Victorinus 186nMarkión 133

[280]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík osobních jmen

Mefneu(s) 204Meirothea 228, 243, 252Mellefanés 244Messa 177Michar 256Micheus 256Mirótheas / Mirótheos 67Mirótheos 191Mirotheos 174, 194Mirotheovec, tj. potomek nebeské Mirothey

a Samozrozeného (který je zván též Mirotheos) 174, 191

Mnésinœs 256Moderatos z Gad 176Mojžíš 152, 170Músanios 244Musonios Rufus 97

Nibareu(s) 204Nikotheos 177Nœtha 229, 256Nœsanios, strážce aiónů 229Númenios 176Núthan 229, 256

Optaón 204Órigenés 170

Petr, apoštol 43, 210, 212, 214, 217Pigeradamas 173Plótínos 56, 100, 177, 181Porfyrios z Tarsu 56, 44, 177Proklos 186nProtennoia / Prvotní mysl 174, 223, 225,

228n, 236— první hypostaze 226— trojí sestup 223— třetí příchodu 224Pseudo-Kléméns 170Ptolemaiovci, dynastie 79

Sabénai 229, 256Sádok, zakladatele sekty saducejů 169Sakla, daimón 228nSamael 228nSambló 229, 256Saturninos 133Sénaón 203Sét 35, 39, 66, 164, 167n, 171n, 174, 190n,

193, 206— autor knih 38— jeho jméno 56— jeho pozemské zrození 172— jeho sémě 167— nebeský 173— pozemský 173— praotec gnostiků 48, 164, 171— spasitel 164— syn Adamův 163, 167— syn Emmacha 190— syn nebeského Adama 178— vtělený jako Kristus 167Sétové dva, nebeský a pozemský 171Sofia 124, 129, 139n, 228, 231, 246, 255Sofia Naděje 140Sofia Prúneikos 123n

Šalomoun 152, 166Šenúte, opat 76Šét 171Šimon Mág 169Šimon z Kyrény 130, 133n, 145

Thalanatheu(s) 204

Valentínos, gnostik 133

Zarathuštra (Zoroaster) 42Zóroastér 177Zóstrianos 177— jeho zjevitelské působení 44

Rejstřík místních názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [281]

Achmím 77Alexandrie 91, 121, 166Bohaira, provincie v západní části nilské delty

76Diospolis 167Edfu 77Egypt 76, 122Egypt Horní 81

Fajjúm, oáza 76nKoptské muzeum v Káhiře 18, 22nCharaxió, hora zvaná 167Jeruzalém 216Olivová hora 211Sais, tj. Horní Egypt 76Sodoma a Gomora 172

REJSTŘÍK MÍSTNÍCH NÁZVŮ

[282] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík vybraných pojmů

achmímština 77, 79 viz též dialekt, dialektyaión, aióny 215, 228, 231n— aiónů 244— Barbeló 163, 166, 168, 183— Éléléth 228— jejich uspořádání 231— jejich ustanovení 228— neměnný 248— svatby 106— světla 233alegorie, alegorický— metoda 132— výklad 104anima intellectualis 99anima rationalis 99anima spiritalis 100androgynní nebeský Člověk 176antropogonie 123antropologie potrojná 123apokalypsa 29, 36, 38apostrof 67n, 81apoštolové 43n, 210n, 215naretalogie 224— Ísidiny 31, 50— „já jsem“ 235archonti 94, 123n, 127, 130, 211, 215, 228,

239— a jejich andělé 123— místa Jaldabaóthova 141asketický 97— tradice římská 97

blotting, 27, 33bohairština 76–80 viz též dialekt, dialekty bohairský determinátor 80božská bytost Profania (tj. Zjevení) 171božská trojice Otec – Matka – Syn 124Bůh, který vznikl sám 228

cesta k spáse 43církev archontů 127církev pozemská 126corona 61 viz též paragrafčíslování kodexů 21Člověk a Syn Člověka 123Člověk Pravdy 141n

daimón nazývaný Sakla 228datování kodexů z Nag Hammádí 35, 51,

55–57demiurg 175, 212, 221— stvořeného světa 124dialekt, dialekty — jejich určení 80— jižní 80 achmímština, lykopolština 77, 80— severní 80— subachmímský (lykopolský) 81diplé, 60, 61— obelismené 60, 62doketismus 221— monofyzitský 133— uranosarkického typu 133doketické, antiortodoxní přepracování 225Dokonalá Velikost 136Dokonalý Člověk 172— první zjevení a pravda 173dopis 43 viz též forma dopisu a epištola,

literární žánrdoxologie 95, 101, 164duchovní — duše 99, 109— nebeský výstup gnostického zasvěcence

164— zmrtvýchvstání 132duše — její záchrana 123, 125— látková (hylická) 99, 103, 109, 239— rozumná 99 dvanáct proroků 152dvojtečka (dikolon) 59–61džbán, v němž prý byly nalezeny naghammád-

ské kodexy 57

epistulární literatura novozákonní 45epištola, literární žánr 45eschatologická odměna rozumné duše 95evangelium dialogické 43extrapozice 81

fajjúmština 76, 79 viz též dialekt, dialektyfaksimilní vydání rukopisů z Nag Hammádí

18n, 22–24

REJSTŘÍK VYBRANÝCH POJMŮ

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [283]

filosofie — aristotelská 99, 175— novoplatónská 177— římská asketická 97— středoplatónská 99, 103, 175forma dopisu 43 viz též epištola, literární

žánr

gnostici, gnostický 38— božské trojice 163— demiurg 175— doketismus 133— dualismus 129— Ježíš 127, 129— kosmogonický mýtus 224— kosmologie 181— kosmologie dualistická 232— Kristus 134— křest 180— mytologie 123— nauka o spáse 127, 178— Sét 122— trojiční modely 230gnóze — křesťanská 121, 127, 165— valentinovská 102

helenizace egyptského (koptského) jazyka v době Ptolemaiovců 79

hereziologové 38hermetický— nauky 100— rozprava 106— texty/traktáty 29, 91hlas 240Hlas 223, 225, 228n, 240— (tj. Matka) 227— druhá hypostaze Prótennoie 223, 226homílie polemická 92hřbet knižní 52— zpevněný pruhem kůže 53hymnus, hymny 37, 164— na nebeského Adama 174— na Pronoii 223— / aretalogie Protennoie „já jsem“ 235hypostaze Prvotní mysli 231

Chaldejci 98chlopeň 52n

— obdelníková 54— trojúhelníková 53nchristologie— doketická 133— Janova evangelia 121chvění 132

incipit (tj. začátek textu) 37inkarnace 260— Logu v Ježíše 222

jazyk 25— rukopisů z Nag Hammádí 77jiné pokolení 193

kaligrafická úprava 36kartonář či makulatura 52, 55Kitejci (Římané) 98knihvazačské techniky 25, 54knižní blok 55kodex 25— fragmentární 23— I 19, 165— II 49— IV 44— V 23, 38— VI 17, 19, 23, 25 46, 47, 49— VII 17, 25, 165— VIII 21, 25, 31, 36, 42, 44— IX a X 19— XI 165— XII 39— XIII 17, 23, 45–47, 50, 80kodikologické a papyrologické informace

o kodexu 23kodikologický rozbor 19kolofón 35, 42, 48n— řecký 48konjektury 33koptský, koptské— alfabeta 25— dialekty 25, 76— kolofón 34n— lexikum 79— překladová literatura 77korektury 68značky korekturní 68kosmogonie 231kryptobohairština 165

[284]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík vybraných pojmů

kryptogram 42nkřest— mysterijní 222— nauka o křtu jako o smrti s Kristem 127křesťanský, křesťanské— antropomorfismus 230— pojetí inkarnace 221— trojiční učení 229

lidožrouti 113liturgie, liturgický— jazyk Koptů 77— pasáž o pěti pečetích 224— reflexe spásného dění 224— valentinovská 235— text 37logos (slovo, řeč) 36Logos / Hlas 230n— nevýslovný 253— Slovo 223, 227–229, 242— vnímatelná podoba Mysli (tj. Otce) 227Lóios 244lykopolština, dříve subachmímština 77, 79

viz též dialekt, dialekty

Matka 228Matka (tj. Sofia) 172Matka Protennoie 256makulatura 19, 23, 25, 29, 51, 53–56manichejci 98mateřský aspekt Protennoie 49mesokémština 76 viz též dialekt, dialektymetaforika sexuální 104mezery (spatia) 62— interlineární 62mezititulky 36, 62mocnosti vesmíru 215Monáda 155, 197monistické pojetí světa 179motiv, motivy— dobrovolné chudoby 105— Ježíše jako lékaře duší 105— mytologické 44— nebeského ženicha a nebeské svatby 104— oklamání archontů 225— pěti pečetí 221— svatební komnaty 105Mysl (Nús) 94

mysl Otcova 228mystérium — konce věku 223, 249— kosmologické 241— křtu 247— pěti pečetí 222, 224, 233, 235— přemožení chaosu 236Myšlenka 125— a Otec 155— / Naděje, sestra Sofie 125, 158— Otcova (Prótennoia) 243mýtus— o Sofii 211— o ženské božské bytosti 211

Naděje 143nadpis— jeho umístění 42— jeho zdobení 25— závěrečný 49nářek a obrácení 104následování pravé 37nebeský— Adam 35, 163, 164, 171, 173n, 184, 191— Boží Syn 127— Člověk androgynní 176— Ježíš 154— Kristus 130— Otec 92, 155— původ duše 91— Sét 172— svatba 124, 125— svatba v Plnosti 125— svatební komnata 123— shromáždění (ekklésia) 124— ženich 93negnostický text z Nag Hammádí 39nejvyšší aión 228nepochytitelné poznání 111nepravá tradice 37Neviditelný 240— Duch 176n, 180, 182, 185— duše spravedlnosti 99— myšlenka 249— Otce 163— slovo (logos) 93— světy 99nevědomost duše 93


nevýslovná a dokonalá Pravda 155nevýslovná Monáda 139nomen sacrum / nomina sacra 66,72, 76nositel světla 212

obchod s otroky 104oblast Plnosti 123nobraz perly 105obraz výměny šatu 235opilost 93, opona (katapetasma) 132— chrámová 132osud 221, 233osvobození od tělesnosti 212otázka původního jazyka 78otcovství 35Otec 228— nebo dokonalá Velikost 124— Neviditelný 181— Nezrozený 180n— Pigeradamas 190— pravdy 141označování čísel stran 66 viz též paginaceoznačování číslic 66

paginace 25, 27, 34, 41, 45, 46paleografie 26, 57, 81panna, kterou zvou Meirothea 174papyrus 25, 32, 41parafrasis = opis 37paragraf ( paragraphus) 61paragraphus cum corona 25, 61pasáž o Logu 227patriarchové starozákonní 126písařské poznámky 27nplatónská— antropologie 29— filosofie 185— učení 100Plnost 108, 138, 215počátek světa a sestup duše 92počet písmen na stránce 34počet řádek 34podobnosti kodexů, kodikologické i paleo-

grafické 44pohrdnutí věcmi světa 99pokolení— nepohnuté 167

— nepomíjivé 167pomazán na Krista 231postava Velké moci 30potrava, kterou duše dostává od svého ženicha

98povstat v Hlase skrze Mysl 230poznání Velikosti 150prázdné místo (spatium) 60pronásledování 43proroci 126proroctví Henochovo o příchodu Krista 167prvky sapienciální 224První myšlenka či Barbeló 178Prvotní mysl / myšlenka viz též Protennoia

221, 223, 228n, 232Prvozjevený 184Prvozjevená mysl 198přebývání duše ve světě 92představa o cestě duše, jejím nebeském

původu, sestupu a inkarnaci 127předávání učení 211překlad do koptštiny 224přemožení archontů a chaosu 234přestupek Matky 212příchod Logu 227přirozenost jediná pravá Kristova 133původ nebeských oblastí 94Pyšný 212, 215

rozdělení Hlasu 231rozdíly ortografické 81rybář 104,113ryby ohrožené rybáři 95

řecký, řecké— deklinační koncovky 77— částice, spojky a předložky 79— konjugační koncovky 77— genitiv 79— kolofón 34, 35, 42, 48— kolofón v kryptogramu 42řeč zmrtvýchvstalého Krista 36řečtina jako jazyk originálu 77řemínky kožené 52

saídština (dialekt koptštiny) 25, 76, 78, 80n, 91, 165

— klasická 79

[286]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík vybraných pojmů

— nestandardizovaná 77— standardizovaná 77, 80nSamozrozený 163, 164, 171, 174, 178, 182–185,

191n, 196, 199, 201, 203, 228— neboli Syn 184sapienciální literatura 39— raně křesťanská 104scriptio continua 25, 48, 62, 66sebezjevování Prótennoie / Hlasu 233sémě, které padlo dolů 212sestup spasitelské bytosti do světa 168setovci, setovský 122, 167— gnóze 38, 56, 179, 180— literatura 168— mytologie 169— otčenáš 44— traktáty 39, 168skonání onoho prvního věku 233Skrytý 184skutky apoštolů 29skutky milosrdenství 116slepota 93, 154Slova pravdy Zóstrianovy 42Slovo 225slovo jako lék pro uzdravení duše 91smíšení (močekj) 126smrt mučednická 212soteriologie 168, 233— ascendenční 169spása 43— světa 223spisy jižní skupiny 78spisy pseudepigrafní 45spisy severní skupiny 78spojení (chótp) 126srovnání paleografické 59stoická etika 100strážci aiónů 229stvoření— člověka 232— člověka Archigenétorem 224— Hlasem a Slovem 232subachmímština, viz též lykopolština 77

viz též dialekt, dialektysublineární čára 34subscriptio 36, 42, 48supralineární čára 34, 66n, 71n, 76— a apostrof 66

— s podtržením 41— slabikotvorná i kontrakční 73svět, světský— aiónický 230— člověk 127nsvléci svět 95svatba, svatební 104, 146— roucho / šat 115, 125, 146vstup duší do svatební komnaty 132svátost svatební komnaty ve valentinovských

textech 125svázání jednosložkového knižního bloku 52světlo 158— synové / děti Světla 124, 149, 229, 242,

247— v temnotě 214symbolická smrt a utrpení 134Syn 228— Archigenétora 225, 228— Člověka 123n, 152–154, 158, 257— nesmrtelnosti 214— Velikosti 124, 125, 146— života 214

šifrovaný text v řečtině 42šněrování 52n

Tartaros 239tečka v horní části linky (kolon) 25, 59, 81tělesnost 125, 179temnota 132, 158teologie— janovská 223, 235— Logu 227text těkavý 63texty descendenčního a ascendenčního typu

168trimorfičnost 230trojí sestup Prótennoie 227trojice Otec – Matka – Syn 123, 230, 242trojice příbytků 231třetí příchod Protennoie 227tři— Boží potence 185— hymny 163— hypostaze 221— moci Neviditelného Ducha 186


učení o původu lidské duše 134udílení slávy 229ukřižování 123, 130— zástupná oběť Krista za věřící 134uměřenost 109utrpení Krista 212 viz též Ježíš Kristus,

jeho utrpení

valentinovci 133valentinovská gnóze 123vazba kodexu VI 51nvazba kodexu VII 51, 53vazba kodexu VIII 51vazby kodexů z Nag Hammádí 18, 56Velký daimón 229, 231velká síla, jež uděluje moc (VI/1 6,17) 30vláda archontů 124volání Prótennoie 236vtělení 130— Krista, zdánlivé 225— Protennoie 256výklad— konce věku 232— Kristova ukřižování nepravý 127— o Logu, teologický 223— o počátečních třech prasilách 38— spásy a inkarnace, ortodoxní 225vyprávění o apoštolech 43

vzkříšení 132vznik nebeských bytostí 92vzor rybí kosti 60, 62 viz též zdobení nadpisů

záchrana duše 123, 125zapomnění 93zasvěcení mystagogické 106zdobení – nadpisů či mezititulků 25— ražbou 54zjevení 43zjevovací / zjevovatelská řeč 29, 36, 121— Evy ve funkci matky 49— Prótennoie 234— v první osobě 223— ženské božské postavy 29, 50znaky — magické 35— paleografické 56znaménko, znaménka— artikulační 59— interpunkční 25— slabikotvorné nebo kontrakční 72

žánry literární 28— žánr apokalypsy neboli zjevení 38Židé 102židovská legenda o stélách 164

[288]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ediční poznámka

EDIČNÍ POZNÁMKA

Z koptských originálů přeložili a úvody, komentáři a rejstříky opatřili:

Petr Babkakap. „Úvod“ – překlad z němčiny

Wolf B. Oerterkap. „Úvod“

Václav Ondráček Protennoia ve třech tvarch – úvod, překlad

z koptštiny a komentář

Petra PokornýTři Sétovy stély– překlad z koptštiny

Pavel RynešPetrův list Filipovi – úvod, překlad

z koptštiny a komentář

Zuzana VítkováAuthentikos logos – úvod, překlad z koptštiny

a komentář Druhý traktát velkého Séta – úvod, překlad

z koptštiny a komentář Tři Sétovy stély – úvod, překlad z koptštiny

a komentář

Radka Fialovárejstřík spisůrejstřík osobních jmenrejstřík místních názvůrejstřík vybraných pojmů

P O Z N Á M K A K Ú P R AV Ě P Ř E K L Á D A N Ý C H T E X T Ů

Původní paginace kodexů z Nag Hammádí je vyznačena kurzivními čísly v závorkách, řádkové údaje pak – vždy po pěti – kurzivou v dolním indexu:(84) číslo strany v kodexu

5, 10 atd. číslo řádku

Vzhledem k rozdílům mezi koptským a českým slovosledem mohou být některé předěly stránek a řádků vyznačeny jen přibližně. Nadpisy v hranatých závorkách jsou redakční a byly připojeny dodatečně. Nemají a leckdy ani nemohou beze zbytku vystihnout obsah jimi vyznačených úseků.

Ve shodě se zvyklostmi ve většině uvedených edic užíváme zjednodušeného leydenského systému: [ ] rekonstruované slovo nebo jeho část ( ) slovo doplněné překladatelem pro lepší srozumitelnost ... nerekonstruovatelná část textu (bez ohledu na délku)< > návrh na doplnění textu badateli { } písmena či slova, jež má původní text navíc

V textech z Nag Hammádí jsme upustili od kurzivního zvýrazňování biblických aluzí – na biblické a další odkazy upozorňujeme v poznámkách pod čarou. Při přepisu osobních a místních jmen se zpravidla držíme původního znění. Výjimku představují zavedená jména biblických postav, kde se přizpůsobujeme Českému ekumenickému překladu. Při užívání velkých písmen jsme brali ohled na kontext. Některé termíny jsme v příslušných oddílech ponechali v podobě, kterou preferovali jednot-liví autoři. Pravopis fiktivních geografických názvů jsme nepřizpůsobovali pravopisu skutečných lokalit ani nesjednocovali.

TAT O P U B L I K A C E J E V Ý S L E D K E M B A D AT E L S K É Č I N N O S T I

P O D P O R O VA N É G R A N T O V O U A G E N T U R O U Č E S K É R E P U B L I K Y

V R Á M C I G R A N T U G A Č R P 4 0 1 / 1 2 / G 1 6 8 „ H I S T O R I E A I N T E R P R E TA C E B I B L E “

A V Y C H Á Z Í S J E H O F I N A N Č N Í P O D P O R O U

U S P O Ř Á D A L I W O L F B . O E RT E R A Z U Z A N A V Í T K O VÁ

Z K O P T S K Ý C H O R I G I N Á L Ů P Ř E L O Ž I L I A Ú V O D Y A K O M E N TÁ Ř I O PAT Ř I L I

W O L F B . O E RT E R , VÁ C L AV O N D R Á Č E K , P E T R P O K O R N Ý , PAV E L RY N E Š

A Z U Z A N A V Í T K O VÁ

P Ř Í S P Ě V E K W O L FA B . O E RT E R A Z N Ě M Č I N Y P Ř E L O Ž I L P E T R B A B K A

T Y P O G R A F I E Z B Y N Ě K K O Č VA R

V Y D A L O N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D, S P O L . S R . O . ,

R O K U 2 0 1 6 J A K O S V O U 1 5 5 9 . P U B L I K A C I

V Y D Á N Í P RV N Í . A A 1 7 . S T R A N 2 9 6

O D P O V Ě D N Á R E D A K T O R K A R A D K A F I A L O VÁ

V Y T I S K L Y T I S K Á R N Y H AV L Í Č K Ů V B R O D , A . S .

D O P O RU Č E N Á C E N A 3 2 8 K Č

N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D, S P O L . S R . O .

P R A H A 3 , V Í TA N E J E D L É H O 1 5

E - M A I L : I N F O @ I V Y S E H R A D . C Z

W W W. I V Y S E H R A D . C Z

I S B N 9 7 8 - 8 0 - 7 4 2 9 - 5 5 1 - 5

RUKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ

4

Documents

R UKOPISY ZAG N HAMMÁDÍ 4 - ivysehrad.cz · potrava, lék, ženich a 12svatba) se nicméně objevují v obou částech a propojují je. První polovina spisu (AutLog 22–25,27