Rok s uměním na VŠB – TU Ostrava / The Year in Art at VŠB – TU Ostrava

Vydavatel: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava-Poruba, Česká republika

www.vsb.cz

Autoři textů: Eva Špačková, Marie Šťastná, Jakub IvánekSpolupráce: Jakub Gajda

Autor hlavních fotografií: Roman PolášekGrafika: Jana Bednářová

Překlad do angličtiny: Aspena, s.r.o. Počet výtisků: 150

Ostrava 2016

ROk S UMěníM nA VŠB – TU OSTRAVA 2017 / THE YEAR In ART AT VŠB – TU OSTRAVA 2017

Práce na kalendáři pro rok 2017 s tématikou uměleckých děl VŠB – TU Ostrava byly podporovány z prostředků MŠMT České republiky, z rozvojového projektu č. 55/2016 „Rozvoj VŠB – TU Ostrava v letech 2016–2018, řešeném v roce 2016 na útvaru prorektorky pro rozvoj a investiční výstavbu prof. Ing. Darji Kubečkové, Ph.D.Work on the calendar for 2017 with its theme of artworks of VŠB – TU Ostrava was supported by the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic, from the development project No. 55/2016 “Development of VŠB – Technical University of Ostrava in the years 2016–2018”, solved in 2016 on the division of the Vice Rector for development and for investment construction prof. Ing. Darja Kubečková, Ph.D.

Slovo rektora

VŠB – TU Ostrava, jako součást nejvyššího stupně vzdělávacího systému v České republice, je vysokou školou technicko-ekonomického zaměření. Naším univerzitním posláním je utvářet životy a  společnost prostřednictvím vzdělávání, výzkumu a  inovací na excelentní úrovni. Uvědomujeme si, že úspěchy, kterých univerzita dosahuje, jsou postaveny na odbornosti, pracovitosti a odhodlání našich zaměstnanců. Podporujeme rovné příležitosti, sociální začlenění a klademe důraz na etiku a odpovědnost v každém ohledu našeho jednání.

Naše univerzita má svou jedinečnou historii a tradici a svým zázemím se postupně zařadila mezi největší vysokoškolské kampusy ve střední Evropě. Nejsou to však jen budovy a prostory, jsou to také umělecká díla, která dotvářejí náš vysokoškolský kampus, dávají mu přidanou hodnotu. Mnohdy při naší práci, výzkumu, výuce a všedních starostech zapomeneme na to, co je kolem nás.

Podívejme se tedy společně na naše budovy a okolí prostřednictvím kalendáře pro rok 2017, tematicky zaměřeného na umělecká díla naší univerzity.

Přeji Vám všem úspěšný a klidný rok 2017.

Prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc.

rektor

Foreword by the Rector

VŠB – Technical University of Ostrava is part of the university system, as the highest level of the educational system in the Czech Republic; is a higher education institution of technical-economic orientation. The mission of our university is to shape lives and society through education, research and innovation. We are heading towards excellence in education, research and innovation, we recognize that our success is built on the professionalism, hard work and dedication of our employees, we support equal opportunities, social inclusion and diversity, and we are ethical, accountable and transparent in our actions.

Our university has one of the largest university campuses in Central Europe, it has its own history and its own tradition. Capital construction is not only represented by buildings and areas, but also by the works of art that complete our college campus, giving it added value. During our work, our research and teaching, and due to everyday worries, we often forget what is around us.

So let us look together at our buildings and their surroundings through the calendar for 2017, thematically focused on the artworks of our university.

I wish you all a successful and peaceful 2017.

Prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc.

Rector

reliéf z  měděného tepaného plechu o  rozměrech 400 x 1500 cm, na  průčelí budovy rektorátu VŠB-TUO na ul. 17. listopadu v Porubě od architektů Zdeňka Str-nadela a Ladislava Svobody z let 1968–1970

Vladislav Gajda (1925–2010) se vyučil kamenoso-chařem na Státní průmyslové škole sochařské a ka-menické v  Hořicích (1945–1949), Akademii výtvar-ných umění v Praze absolvoval v ateliéru Jana Laudy (1949–1954). Soustředil se především na volnou mo-numentální tvorbu a na spojení sochařského objektu s  architekturou. Zvoleným tvaroslovím respektoval prostorové dispozice, potřebu výrazu i obsah sdělení. Takto obsáhl formální škálu od realistické polohy (Do-bývání uhlí, Slezská Ostrava, 1959) k poloze nefigura-tivní (Hřbitovní stéla, Ústřední hřbitov Slezská Ostrava, 1959–1971; Rozmach vědy, techniky a civilizace, průčelí budovy rektorátu VŠB – Technické univerzity v Ostra-vě-Porubě, 1968–1973; Kamenná stěna, stanice metra kačerov, Praha, 1972–1973, ad.). V roce 1964 navštívil spolu s dalšími československými umělci ateliér brit-ského sochaře Henryho Moora, což jej výrazně moti-vovalo k redukci konkrétního detailu.

na konci 60. let 20. století pracoval Gajda na řadě mo-numentálních reliéfů i volných sochařských objektů, v  nichž pronikal do  struktur materiálů. Prométheus je ztvárněn jako drúzovitě členěná křídla. navozu-je hlubší souvislosti a  významy – myšlenku titánské síly (mytický Prométheus pocházel z  rodu Titánů), stvoření (Prométheovi přičítají některé báje stvoře-ní člověka ve fyzické podobě bohů), chytrosti (v boji Titánů s  Olympany se Prométheus přidal na  stranu Dia a  pomáhal při zrodu Pallas Athény z  Diovy hla-vy, za  což jej bohyně vyučila různým uměním, jimiž pak Prométheus obdařil lidstvo), odvahy i  síly vzdo-rovat (za zpupný čin krádeže božského ohně pro lidi byl ztrestán, přikován na kavkazskou skálu a orel mu kloval stále dorůstající játra; nakonec byl bájný hrdina přece jen vysvobozen a  stal rádcem bohů). Drama-tický příběh z antické mytologie se propojuje s myš-lenkou moci přírody a  umu člověka, který dobývá z hlubin země energii. Reliéf paralelně evokuje geolo-gickou strukturu Ostravska. na přelomu 60. a 70. let však nebylo možno prvotně projektovat dílo do my-tologické roviny, proto se objevil variantní název Roz-mach vědy, techniky a civilizace. Takto se spíše posílila konkrétnost myšlenky dobývání uhlí, zisk energie pro blaho člověka.

Reliéf vzešel z  celostátní omezené a  neanonymní soutěže. Finále výběru z  návrhů v  roce 1969 prošlo zvláštním startem – umělecká komise původně pře-hlédla jeden z návrhů Zdeňka Palcra a prvenství při-řkla Gajdovi. Pak výrok opravila ve prospěch pražské-ho sochaře. Po vzrušené debatě a  tlaku projektanta získal nakonec zakázku Gajda, zatímco Palcr se roku 1970 písemným prohlášením realizace vzdal.

Sochař využil možnosti barevného i plastického kon-trastu reliéfně zpracovaného kovu, výrazově neut-rálního hladkého betonového pásu hlavního průčelí, na němž je reliéf ukotven, a tyrkysově probarvené fa-sády rytmizované okenními pásy. Samotný objekt čás-tečně zasahuje do parteru, jenž se průhledem otevírá do vestibulu. Dnes se jeví na průčelí rektorátní budovy jako dobře provedené sochařské dílo v architektuře. V červnu 2016 se sondou potvrdilo, že reliéf má druhý líc obrácený do  interiéru jako kompoziční, podobně strukturovaný „ozvuk“ vnějšího díla, dnes bohužel za-krytý dodatečně vybudovanou stěnou.

na průčelní reliéf navazuje monumentální reliéf Uhlí a železo ve vestibulu.

Vladislav Gajda

Prometheus /Expansion of Science, Technology

and Civilization

1968–1973

relief of wrought copper plate measuring 400 x 1500 cm, on the facade of the rectorate building of VŠB – Technical University of Ostrava in 17. listopadu Street in Poruba by architects Zdeněk Strnadel and Ladislav Svoboda from the years 1968 to 1970

Vladislav Gajda (1925–2010) was trained as a sculptor at the State Secondary School specialized in sculpture and stonemasonry in Hořice (1945–1949), and at the Acad-emy of Fine Arts in Prague in the studio of Jan Lauda (1949–1954). He focused mainly on free monumental creation and on the connection between a  sculptural object and architecture. The morphology he selected respected spatial layout, the need for expression and the message content. Thus he encompassed a formal range from the realistic (Coal Mining, Silesian Ostrava, 1959) to the non-figurative (Cemetery Stele, Central Cemetery in Silesian Ostrava, 1959–1971; Expansion of Science, Technology and Civilization, the facade of the rec-torate building of VŠB – Technical University of Ostrava in Ostrava-Poruba, 1968–1973; A  Stone Wall, kačerov underground station, Prague, 1972–1973, etc.). In 1964, together with other Czechoslovak artists, he visited

the studio of the British sculptor Henry Moore, which strongly motivated him to reduce a particular detail.

At the end of the 1960s, Gajda worked on a  number of monumental reliefs and free sculptural objects, in which he penetrated into the structures of materials. Prometheus is portrayed as wings with a  drusy struc-ture. It induces a  deeper context and meaning – the idea of the titanic forces (the mythical Prometheus was a descendant of the Titans), creation (Prometheus was attributed some of the myths of creation of man in the physical form of the gods), intelligence (in the battle of the Titans and Olympians, Prometheus sided with Zeus and assisted in the birth of Pallas Athena from Zeus’ head; the goddess then taught him various arts, which Prometheus later gave to mankind), courage and strength to resist (as punishment for the defiant offence of the theft of divine fire for mankind, he was chained to the Caucasian rock and an eagle pecked his continuously growing liver; nevertheless, the mythical hero was finally saved and he became a counsellor of gods). The dramatic story from ancient mythology is connected to the idea of the power of nature and the skills of man who conquers energy from the depths of the earth. At the same time, the relief evokes the geo-logical structure of the Ostrava Area. However, at the turn of the 1960s and 1970s, it was not possible to ap-proach the project in a mythological sense, therefore a variant name Expansion of Science, Technology and Civi-lization appeared. It somewhat strengthened the con-creteness of the idea of coal mining, gaining energy for the benefit of man.

The relief arose from a  nationwide limited and non-anonymous competition. The final selection of propos-als in 1969 passed a  special start – the artistic board originally overlooked one of the proposals by Zdeněk Palcr and awarded first place to Gajda. Then they changed the verdict in favour of the Prague sculptor. After heated debate and pressure from the designer, Gajda eventually won the contract, while Palcr gave up the commission in a written statement in 1970.

The sculptor took the opportunity to use colour and 3-dimensional contrast of the metal processed as a re-lief, the expressively neutral smooth concrete strip of the main facade on which the relief is anchored, and the turquoise-coloured facade with rhythmic window strips. The object itself extends partially into the par-terre, which is a vista opening into the lobby. On the fa-cade of the rectorate building today it appears as a well-made piece of sculpture in architecture. In June 2016, a probe confirmed that a second relief face is turned into the interior as a compositional similarly structured “echo” of the external work; sadly, at present it is hid-den behind an additionally built plasterboard wall.

The monumental relief of Coal and Iron in the lobby follows up on the frontal relief.

Marie Šťastná

Vladislav Gajda

Prométheus /Rozmach vědy, techniky

a civilizace1968–1973

Reliéf po instalaci (zdroj archiv Vladislava Gajdy, foto: Petr Sikula) / Relief after installation (source: archive of Vladislav Gajda, photo: Petr Sikula)

Vladislav Gajda, návrh vitraille pro interiérovou stranu reliéfu Promé-theus (skica z archivu Vladislava Gajdy) /

Vladislav Gajda, vitraille proposal for the interior side of the Prome-theus relief (sketch from the archive of Vladislav Gajda)

Vladislav Gajda, skici k reliéfu Prométheus (skica z archivu Vladislava Gajdy) / Vladislav Gajda, mock draft for an alternative Prometheus relief from the

competition (photo from the archive of Vladislav Gajda)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 311

reliéf z  pískovce opracovaného tryskáním o  rozměrech 240 x 1400 cm, vestibul budovy rektorátu na ul. 17. lis-topadu v Porubě

Vladislav Gajda (1925–2010), absolvent Státní prů-myslové školy sochařské a  kamenické v  Hořicích (1945–1949) a  pražské Akademie výtvarných umění, ateliéru Jana Laudy (1949–1954) vytvořil většinu svých monumentálních děl pro architekturu na Ostravsku. Pohybují se od realistického tvaru přes výrazná zjed-nodušení až k  abstrakci, jež však neopouští výchozí myšlenku zakládající vznik díla. V 60. letech pracoval opakovaně s architektem Ivem klimešem.

Jeho monumentální práce mají prostorotvorný cha-rakter: reliéfní panó na uličním průčelí Památníku Pe-tra Bezruče v  Opavě (1967), Kubus na  Resslově ulici v Ostravě-Porubě (1968); Dekorativní stěna na Hlavní třídě tamtéž (1967); Narůstání na Mitušově ulici v Os-travě-Hrabůvce (1968); Vertikála na Havlíčkově náměs-tí v Ostravě-Porubě (1969) ad.

Je také autorem řady portrétů (malíř Vilém Wünsche, několik bust Jana Amose komenského) a  význam-ných pomníkových realizací (Památník revolučních bojů na náměstí Edvarda Beneše, 1951–1965, či Mili-cionář na  dnešním Masarykově náměstí, dokončený 1961 a  odstraněný 1990, oba v  Moravské Ostravě). Autorské výstavy proběhly v Galerii výtvarného umění v Ostravě (1978), v Galerii Vincence kramáře v Praze (1979), ve Výstavní síni muzea ve Frenštátě pod Rad-hoštěm (1979). Účastnil se řady kolektivních výstav.

Po  roce 1989 měl řadu děl rozpracovánu, ale zájem o sochy ve veřejném prostoru – zejména v Gajdově rá-diu působení – ochabl. Ze sochařovy korespondence vyplývá, že i v pokročilém věku se chtěl prosadit, ale hlavně pracovat. V té době mu zůstala spolupráce se synem sochařem a práce na skicách a modelech, kte-ré už nebyly v definitivu provedeny.

V 60. i 70. letech zpracoval Gajda pro veřejný prostor řadu sochařských projektů, které těžily z  přiroze-ných fyzikálních i optických vlastností materiálu. Sám upřednostňoval práci v kameni metodou taille-direc-te, tj. přímého dotyku s materiálem – kámen, nejtvrd-ší žulu a diorit nevyjímaje, mu byl nejbližším materiá-lem. Struktura kvádru často souzněla se zamýšleným tvarem, průnikem do jeho jádra a způsobem povrcho-vého zpracování. na rozměrných realizacích používal často metodu opracování pískovce do reliéfu tryská-ním. Do této kategorie patří i Uhlí a železo. Rozměrný pískovcový reliéf myšlenkově navazuje na  bronzová

prométheovská křída nad vstupem do budovy. kon-krétněji se však dotýká „zrození uhlí“, které na přelo-mu 30. a 40. let 20. století poeticky ztvárnil pro tehdej-ší budovu ředitelství Severní dráhy Gajdův učitel Jan Lauda.

Z hladkého pozadí pískovcových desek vystupuje sty-lizovaný obraz zemského jádra, v němž vře magma; tuto část lze vnímat jako aluzi na proces těžby a zpra-cování rudy. Disk se protíná s  diagonálou podzemí, v němž se z pravegetace tvořily uhelné vrstvy. V obou útvarech kontrastují stylizované hladké plochy s  tě-kajícími, nervně rozrušenými až hrubě zvrásněnými strukturami. Tvarosloví reliéfní stěny je vedeno myš-lenkou stálosti a proměny, jimiž prochází milióny let ve věku Země i „krátká“ staletí lidské činorodosti.

Vladislav Gajda

Coal and Iron1972–1974

relief of blasted sandstone with dimensions 240 x 1400 cm, the lobby of the rectorate building in 17. listopadu Street in Poruba

Vladislav Gajda (1925–2010), a graduate of the State Secondary School specialized in sculpture and stone-masonry in Hořice (1945–1949) and the Academy of Fine Arts, the studio of Jan Lauda (1949–1954) created the majority of his monumental works for architec-ture in the Ostrava area. They range from the realistic through significant simplification to the abstract, but they do not abandon the initial idea of the origin of the work. In the 1960s he worked repeatedly with the architect Ivo klimeš.

His monumental works are of a space-creating char-acter: the relief panel on the street frontage of the Petr Bezruč Memorial in Opava (1967), Kubus in Resslova Street in Ostrava-Poruba (1968); Decorative Wall in Hlavní Street in the same place (1967); Enlargement in Mitušova Street in Ostrava-Hrabůvka (1968); Vertical in Havlíčkovo Square in Ostrava-Poruba (1969), and others.

He is also the author of numerous portraits (the painter Vilém Wünsche, several busts of Jan Amos Comenius) and significant monuments (Monument of the Revolutionary Struggle in Dr. Edvard Beneš Square, 1951-1965, and Militiaman in today’s Masaryk Square, which was completed in 1961 and removed in 1990, both in Moravian Ostrava ). Solo exhibitions were held in the Gallery of Fine Art in Ostrava (1978), in the Gal-lery of Vincenc kramář in Prague (1979) and in the Exhibition Hall of the museum in Frenštát (1979). He participated in many group exhibitions.

After 1989 he had a  number of works in progress, but interest in sculptures in public spaces – especially in Gajda’s range – decreased. The sculptor’s corre-

spondence shows that, even at an advanced age, he wanted to break through, but mainly to work. At that time, he still cooperated with his son, a sculptor, and he worked on sketches and models, but these were not realized.

In the 1960s and 1970s, Gajda created for public spaces a number of sculptural projects that benefited from the natural physical and optical properties of the material. He himself preferred to work in stone by taille-directe, i.e. direct contact with the material – stone, granite and not excepting the hardest dio-rite, was the material he liked best. The structure of the block often resonates with the intended shape, penetration into its core and the surface treatment method. On large implementations, he frequently used the method for processing sandstone into re-lief by blasting. This category also includes Coal and Iron. The large sandstone relief intellectually builds on the bronze Promethean wings above the entrance to the building. More specifically, however, it concerns the “birth of coal”, which was poetically portrayed by Gajda’s former teacher, Jan Lauda, at the turn of the 1930s and 1940s for the head office building of the northern Railway.

From the smooth background of sandstone slabs, a stylized image of the Earth’s core emerges with boil-ing magma inside; this part can be seen as an allusion to the process of extracting and processing ore. The disc intersects the diagonal underground, in which coal layers were formed from prehistoric vegetation. In both formations, stylized smooth surfaces contrast with flitting, nervously disrupted or coarsely wrinkled structures. The relief wall morphology is guided by the idea of permanence and transformation, which the Earth has undergone for millions of years during its life, and the “short” centuries of human creative energy.

Marie Šťastná

Vladislav Gajda

Uhlí a železo1972–1974

Reliéf Uhlí a železo – celkový pohled (foto: Roman Polášek) / Relief Coal and Iron – an overall view (photo: Roman Polášek)

Vladislav Gajda, skica k reliéfu (obrázek z archivu Vladislava Gajdy) / Vladislav Gajda, a sketch for the relief (picture from the archive

of Vladislav Gajda)

21

2

3

4

56

7

8

9

10

11

1213

14

15

16

17

18

1920

21

22

23

24

25

2627

28

plastika z nerezové oceli o výšce 460 cm usazená na be-tonovém podstavci, vedle cesty mezi budovou rektorátu a kruhovou posluchárnou v porubském areálu VŠB-TUO

Rudolf Svoboda (1924–1994) studoval v letech 1946–1951 na pražské Akademii výtvarných umění u profe-sora karla Pokorného a 1947–1948 také na Akademii v  Záhřebu. Do  poloviny 50. let působil jako Pokor-ného asistent, poté se věnoval samostatné tvorbě. Stal se zasloužilým i  národním umělcem (1988), byl členem Svazu československých výtvarných umělců, Umělecké besedy a  tvůrčí skupiny Říjen. Jeho díla z  kovu, kamene i  betonu jsou součástí veřejného prostoru řady českých a  moravských měst. Je jich přes čtyřicet. Z významných realizací jmenujme kro-mě ostravské plastiky např. fontánu v rajském dvoře Jiřského kláštera na  území Pražského hradu (1969, spolu s Vladimírem Janouškem) a kinetický časostroj na  věži Mihulka tamtéž (1982), bronzový a  žulový Památník československo-sovětského přátelství v  Plzni (1981), plastiku Nová doba ve Frýdku-Místku (1981) či hodiny před stanicí metra Florenc (1985). V Ostravě se představil výstavou na  Černé louce spolu s  ma-lířem Josefem Pecou v  roce 1965. Sochař se dobře vyrovnával s městským prostorem a koordinoval svá díla s  architekturou. Byla mu blízká témata, v  nichž rozvinul pohyb, aniž by prvoplánově popisoval. Te-maticky se dotkl fyzického i  duchovního letu/vzletu (Ikaros, Návrat z Kosmu, Nová doba), svobody, mateř-ství, napojil se na  humanistické kořeny evropského sochařství (řecká plastika, Michelangelo, Brancusi, Arp ad.). Přísně stylizovanou formou se soustředil na výraz, aniž by překročil hranici k nefigurativnímu projevu (Harlekýn a Smrt, Žonglér, díla burcující proti válce a  genocidě, např. Genocida, Alžír či reliéf Zeď). Perfektně opracovaný kov formálně podpořil témata dotýkající se sféry technického a civilizačního pokro-ku, jak je tomu právě v Ostravě-Porubě.

Soutěže na  druhé klíčové sochařské dílo v  exteriéru VŠB se koncem roku 1973 zúčastnili kromě dvou re-gionálních sochařů (Václav Uruba, Václav Fidrich) dva mimoostravští umělci (uherskohradišťský František Heinz a pražský Rudolf Svoboda). Práce byla přidělena Svobodovi roku 1975 (v roce 1974 získal státní vyzna-menání Za vynikající práci, což tehdy nepochybně hrá-lo roli také v přidělování významných společenských zakázek). Po  ústředním Gajdově reliéfu Prométheus / Rozmach vědy, techniky a civilizace se jednalo o dru-hé zásadní dílo, které na něj mělo ideově navazovat a  vystihnout poslání prvního vysokého technického učení v Ostravě, jak naznačovaly i původní alternativ-ní názvy Nová doba nebo Nový věk (toto pojmenování

zůstalo nakonec v roce 1981 frýdecko-místecké plas-tice). V archivních materiálech čteme dokonce o po-žadavku, aby se dílo „uplatnilo i  za  tmy“. Při koneč-ném schvalování díla umělecká komise velmi ocenila „výchovnou myšlenku“, neboť „poslání práce je vyjád-řeno na úrovni současného trendu vědecko-technic-kého rozvoje“ (1977). Zdá se, že v době už pokročilé „normalizace“ komise tolerovala formu vzdalující se popisnému a  oslavnému ztvárnění postavy dělníka, která téměř stereotypně figurovala v pracovních ná-mětech. na realizaci plastiky se spolupodíleli kovolitci Miroslav kropáček, Jaroslav Landík a Boris Měchura, architektonicky spolupracoval Zdeněk Strnadel.

Rudolf Svoboda

Work1973–1977

sculpture made of tin-plated steel 460 cm high placed on a concrete base, next to the road between the rectorate building and the circular auditorium in the Poruba cam-pus of VŠB – Technical University of Ostrava

Rudolf Svoboda (1924–1994) studied in the years 1946–1951 at the Prague Academy of Fine Arts un-der the supervision of Professor karel Pokorný, and from 1947 to 1948 at the Academy in Zagreb. Until the mid-1950s, he worked as Pokorný’s assistant and then devoted himself to his own creations. He became a meritorious and national Artist (1988), he was a  member of the Association of Czechoslovak Artists, Society of Artists (Umělecká beseda) and the creative group October. His works of metal, stone and concrete are part of the public spaces of many Bohemian and Moravian towns. They number over forty. In addition to the Ostrava sculpture, important works include, for example, a fountain in the cloister of St. George’s Monastery in the area of Prague Castle (1969, together with Vladimír Janoušek) and a kinetic time machine in the Mihulka Tower in the same place (1982), the bronze and granite Memorial of the Czecho-slovak-Soviet Friendship in Pilsen (1981), the sculpture

New Period in Frýdek-Místek (1981) and the clock in front of the Florenc underground station (1985). In Ostrava, he presented himself along with the painter Josef Peca in the exhibition at Černá louka in 1965. The sculptor coped very well with urban areas and co-ordinated his work with the architecture. He liked the themes in which he developed movement without su-perficially describing it. Thematically, he touched on physical and spiritual flight/uplift (Icarus, The Return from the Cosmos, New Time), freedom, motherhood; he connected with the humanistic roots of European sculpture (Greek sculpture, Michelangelo, Brancusi, Arp, and others.). In strictly stylized form, he cen-tred on the expression, without exceeding the limit of non-figurative manifestation (Harlequin and Death, Juggler, and works against war and genocide, for exam-ple Genocide, Algiers and the relief Wall). Perfectly wrought metal formally supported the topics relevant to the sphere of the advance of technology and civili-zation, as is the case in Ostrava-Poruba.

In the competitive tendering for the second key piece of sculpture in the exterior of VŠB in late 1973, two artists who were not from Ostrava (František Heinz from Uherské Hradiště and Rudolf Svoboda from Prague) participated, in addition to two local sculp-tors (Václav Uruba and Václav Fidrich). The work was assigned to Svoboda in 1975 (in 1974 he won the na-tional award for outstanding work, which undoubted-ly played a role in the assignment of significant social contracts). After the central Gajda relief Prometheus / Expansion of Science, Technology and Civilization, it was the second major work which was supposed to fol-low up on it ideologically and describe the mission of the first Technical University in Ostrava, which was also suggested by the original alternative names New Times or New Period (this name finally remained for the Frýdek-Místek sculpture in 1981). In archival ma-terials we can even read about a  requirement that the work “also proved successful in the dark”. In the final approval of the work, the board appreciated the “educational idea”, because the “mission of the work is expressed at the level of the current trend of scien-tific and technological development” (1977). It seems that at the time of advanced “normalization”, the bo-ard tolerated a form moving away from the descrip-tive and glorified portrayal of the worker who almost stereotypically featured in work topics. The founders Miroslav kropáček, Jaroslav Landík and Boris Měchura participated in the realization of the sculpture, Zdeněk Strnadel cooperated architecturally.

Marie Šťastná

Model (reprodukce Výtvarná kultura 1977, č. 6) / Model (repro Výtvarná kultura (Art Culture) 1977, nr. 6)

Socha v prostoru vedle kruhové posluchárny, archiv GVUO (foto: Hana Číhalová) / Sculpture in the space next to the circular auditorium, GVUO archive (photo: Hana Číhalová)

Rudolf Svoboda

Práce1973–1977

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 313

kruhový reliéf z  laminátu s reliéfními prvky z pocínova-ného měděného plechu o velikosti zhruba 200 x 260 cm, Ústřední knihovna VŠB-TUO

Valašský sochař Pavel Drda (* 1958), již dlouho žijící a  působící v  Bystřičce na  Vsetínsku, vystudoval v  le-tech 1973–1977 Střední průmyslovou školu kera-mickou v Bechyni a roku 1983 absolvoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v  Praze u  profesora Jo-sefa Malejovského. Ačkoli se jeho tvorba neomezuje na jeden materiál, vždy mu nejvíce vyhovovala práce s hlínou. Z té tvořil již za dob studií působivé, až ido-licky vyhlížející plastiky zvířat (zejména býky, zubry a koně) či dynamicky ztvárněné figury (již 1981 zaujal v soutěži plastikou s názvem Skateboard; vytvořil též řadu jezdců, u  nichž skloubil zvířecí a  lidský prvek). Později v  jeho tvorbě převládá postava – ať už sym-bolicky pojatá (často keramiku kombinoval s hutnic-kým sklem), nebo až rozverně stylizovaná (na  první pohled zaujmou protažené, zbytnělé končetiny, které mohou připomenout tvorbu slovenského sochaře Jozefa Jankoviče). Drda je autorem řady realizací pro architekturu a  veřejný prostor. Spousta jich je roze-seta po území Čech, nejvíce jeho děl však nalezneme na Vsetínsku (karolinka, Vsetín, Francova Lhota, Horní Bečva) a v Moravskoslezském kraji (Polanka nad Od-rou, Orlová, klimkovice, Ostrava, kopřivnice).

Reliéf pro VŠB vznikal v  letech 1987–1990 na zadání Vědeckotechnická revoluce. Dané téma, odpovídající poslání knihovny technické univerzity, však znělo so-chaři příliš oficiálně. naštěstí ale bylo také příliš širo-ké, aby si jeho obsah upravil podle vlastního naturelu. Drda tehdy často poslouchal Voskovce a Wericha. Znal tedy i jejich píseň Civilizace, která v době hospodářské krize 30. let nahlížela téma lidského pokroku poněkud kriticky. na počátku byl úžasný vynález kola, ale jeho vynálezce chtěl za něj od lidí příliš mnoho, a tak vznik-la jiná kulatá věc, která jeho cenu vyvážila – peníze. Ačkoli píseň byla vlastně kritikou předválečného svě-tového „řádu“, je otázkou, zda by tak ožehavé a hlav-ně kriticky mířené téma umělecká komise na konci 80. let pro daný prostor schválila, kdyby věděla, nač autor při ideovém ztvárnění úkolu pomýšlel. Ve  výsledku však Letící, jak lze sochu spontánně nazvat, prošel.

V  kruhovém reliéfu vidíme náznaky ozubených kol i  jakousi dráhu s vepsaným číslem 2000. Přes dráhu se klene laťka, kterou právě přeskakuje nahý člověk.

Drda pomýšlel na blížící se přelom století a milénia, který sliboval symbolický krok kupředu. Že tento pře-skok pomyslné časové laťky nakonec nepřinesl spl-nění všech společenských očekávání, v  podstatě jen dokládá neustálou platnost textu písně dvojice V + W. A tak se lze i nad reliéfem Pavla Drdy zamyslet, kam až nás to kolo vlastně posunulo…

Pavel Drda

At the Beginning Was the Wheel /Scientific-Technical Revolution

1987–1990

circular relief from laminate with relief elements of tinned copper plate with dimensions about 200 x 260 cm,Central Library of VŠB-TUO, Ostrava-Poruba

Wallachian sculptor Pavel Drda (* 1958) has long been living and working in Bystřička in the Vsetín area. In the years 1973–1977 he studied at the Sec-ondary School of Ceramics in Bechyně and in 1983 he graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague under Professor Josef Malejov-

ský. Although his work does not limit itself to a single material, he has always preferred to work with clay. Already during his studies, he created impressive, idolic-looking sculptures of animals from it (especially bulls, bisons and horses) or dynamic figures (already in 1981 he attracted attention in a competition with a sculpture called Skateboard; he also created a num-ber of riders, in which he combined the animal and human theme). Later in his work, the figure domi-nates – whether symbolically conceived (he often combines ceramics with metallurgical glass), or play-fully stylized (at first, elongated, swollen limbs capture attention; they are similar to the creation of Slovak sculptor Jozef Jankovič). Drda is the author of many realizations for architecture and public space. A  lot of them are spread all over the territory of the Czech Republic, but most of his works can be found in the Vsetín area (karolinka, Vsetín, Francova Lhota, Horní Bečva) and in the Moravian-Silesian Region (Polanka nad Odrou, Orlová, klimkovice, Ostrava, kopřivnice).

The relief for VŠB was created between 1987 and 1990 under the assignment The Scientific-Technical Revolution. The given topic that suited the mission of the technical university library sounded too official for the sculptor. Fortunately, it was also broad enough, so he could modify its content to suit his own nature. At that time, Drda often listened to Voskovec and Werich and he knew their song Civilization, which viewed the

topic of human progress somewhat critically during the economic crisis of the 1930s. At the beginning, there was the amazing invention of the wheel, but its inventor wanted too much for it from the people, so another round thing that offset its cost emerged –money. Although the song was actually a criticism of the pre-war world “order”, it is questionable whether such a  thorny and, above all, critically-aimed theme would have been approved by the artistic board in the late 1980s for the particular area if they had known what the author had had in mind with respect to the ideological representation of the assignment. Finally, however, Flying, how we can spontaneously call the statue, passed.

In the circular relief we can see signs of gears and a  kind of track with the number 2000 inscribed on it. A bar stretches over the track and a naked man is just skipping over it. Drda thought of the approaching turn of the century and the millennium, which prom-ised a symbolic step forward. The fact that this jump of the imaginary time bar finally did not meet all of so-ciety’s expectations basically just demonstrates that the lyrics of the song by the duo V + W are still topical. So looking at Pavel Drda’s relief, we can ponder how far the wheel has really moved us…

Jakub Ivánek

Relief na chodbě v budově knihovny, celkový pohled (foto: Roman Polášek) / Relief in the corridor of the library building, overall view (photo: Roman Polášek)

Pavel Drda

Na počátku bylo kolo / Vědeckotechnická

revoluce1987–1990

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 304

skupina sedmi figurativních bronzových plastik v mírně nadživotní velikosti, v prostoru před budovou rektorátu VŠB-TUO v Ostravě-Porubě

Pražský sochař Olbram Zoubek (* 1926) vystudoval v letech 1945–1952 Vysokou školu uměleckoprůmys-lovou v Praze u profesora Josefa Wagnera. Po abso-lutoriu, v období socialistického realismu, se živil jako restaurátor, zejména renesančních sgrafit. Totéž se opakovalo po roce 1969, kdy směl svoji práci veřejně vystavovat pouze sporadicky. Zoubek sňal posmrtnou masku a vytvořil náhrobek Janu Palachovi, studentovi, který se upálil na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do  Československa v  roce 1968. Společně s  dalšími umělci pronásledovanými „normalizačním“ režimem – Václavem Boštíkem, Zdeňkem Palcrem a  Stanislavem Podhrázským – pak po  sedmnáct se-zon restaurovali sgrafita na renesančním zámku v Li-tomyšli. Ve volné tvorbě se Zoubek věnoval zejména lidské figuře, zjednodušené, ale s expresivně nadsa-zeným gestem a výrazem. Sám svoje sochy považuje za  klasické, inspirované středomořským archaickým sochařstvím a také Albertem Giacomettim. Sochy mo-delované z hlíny odléval hlavně do cementu, později do bronzu, menší do olova a cínu. Části soch také po-lychromoval a používal zlacení.

Po roce 1989 se Olbram Zoubek vrátil naplno do ve-řejného dění. k jeho nejvýznamnějším realizacím patří Pomník obětem komunismu v Praze na Petříně (společ-ně s architekty Zdeňkem Hölzelem a Janem kerelem). Výstavu celoživotního díla představil na  přelomu let 2013/2014 v  Jízdárně Pražského hradu. Jeho sochy jsou součástí mnoha veřejných i soukromých sbírek.

Pedagogové a studenti přibyli před hlavní vstup do rek-torátu VŠB v roce 2002. Sochař vytvořil modely, které byly na náklady univerzity odlity do bronzu technikou ztraceného vosku. Skupinu tvoří sedm postav – tři mužské, nazvané Rektor, Docent A a Student J – a čtyři ženské – Kvestorka, Docentka E, Studentka M a Student-ka E. V čele skupiny bezpochyby stojí postava Rektora, výrazná mužská figura v dlouhé říze s  rozpaženýma rukama v  žehnajícím, pozornost upoutávajícím ges-tu. Ženská postava po  jeho levici s gestem rukou již skromněji otevřených by mohla být Kvestorka. Dlou-hovlasá dívka a chlapec v očekávajícím, dychtícím ná-znaku pohybu stojí poblíž, naslouchají a možná váhají, jestli se mohou přiblížit. Muž a žena v protějších rozích skupinu opouštějí, vydávají se na cestu, každý jiným směrem, snad do  svých poslucháren. Dívka hledící

přímo na  budovu rektorátu možná zvažuje, jestli si podá přihlášku ke studiu. Je zřejmé, že hru na to, kdo je kdo a odkud a kam míří, můžeme se Zoubkovými postavami hrát podle libosti a přemýšlet o autorově sdělení, stejně jako si autor hraje s námi, když do tvá-ří postav sám promítá konkrétní osoby (včetně sebe) a jejich skutečnou identitu nám neprozrazuje. Očeká-vaná setkání a rozchody, míjení, potkávání, poznávání a hledání smyslu cesty jako takové je součástí našeho života, kterého jsou Zoubkovy postavy odrazem svou tichou přítomností.

Olbram Zoubek

People /Teachers and Students

Instaled in 2002

group of seven figurative bronze sculptures slightly larger than life size, installed in 2002, area in front of the rec-torate building of VŠB-TU Ostrava in Ostrava-Poruba

The Prague sculptor Olbram Zoubek (* 1926) studied at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague in the years 1945–1952 under the supervision of Professor Josef Wagner. After graduation, in the period of socialist realism, he worked as a  restorer, especially of Renaissance sgraffito. The same situa-tion was after 1969, when he was allowed to exhibit his work in public only sporadically. Zoubek took the death mask and created the tomb of Jan Palach, the student who burnt himself to death in protest against the entry of the Warsaw Pact troops into Czechoslova-

kia in 1968. After that, together with other artists per-secuted by the “normalization” regime – Václav Boštík, Zdeněk Palcr and Stanislav Podhrázský – he restored sgraffito on the Renaissance chateau in Litomyšl for seventeen seasons. In free creation, Zoubek mainly focused on the human figure, simplified, but with expressive, exaggerated gestures and expressions. He himself considers his statues classic, inspired by Mediterranean archaic sculpture and Alberto Giacom-etti. Sculptures modelled from clay he mainly cast in cement, and later in bronze, smaller ones in lead and tin. He also polychromed parts of the sculptures and used gilding.

After 1989, Olbram Zoubek came fully into public life. His most important work includes the Monument to the Victims of Communism in Prague on Petřín (together with the architects Zdeněk Hölzel and Jan kerel). An exhibition of his life’s work was held at the turn of 2013/2014 in the Prague Castle Riding School. His sculptures are part of many public and private collections.

Teachers and Students appeared in front of the main entrance to the rectorate building of VŠB-TUO in 2002. The sculptor created models that were, at the expense of the university, cast in bronze using the “lost-wax” technique. The group consists of seven figures – three men, called Rector, Associate Professor A and Student J – and four women – Woman Bursar, As-sociate Professor E, Student M and Student E. Undoubt-edly, the dominant figure in the group is the Rector, a prominent male figure in a long robe with arms out-stretched in blessing, a gesture that draws attention. The female figure on his left in a gesture with arms opened more modestly could be Woman Bursar. The long-haired girl and the boy in an expecting, yearning sign of movement are standing nearby, listening and perhaps wondering whether they can get closer. The man and the woman at opposite corners are leaving the group, setting out for a journey, each in a differ-ent direction, perhaps to their lecture halls. The girl looking directly at the rectorate building might be considering if she will submit an application form for study. It is obvious that we can play a game of who is who and where they are coming from and where they are going with Zoubek’s figures as we like, and think about the author’s communication, just as the artist plays with us when the faces of the characters themselves reflect specific people (including himself), and he does not disclose their true identity. Expected meetings and breakups, passing, meeting, exploring and looking for the meaning of the journey itself is a part of our lives which are reflected in Zoubek’s fig-ures and their silent presence.

Eva Špačková

Rektor (foto: Roman Polášek) / Rector (photo: Roman Polášek)

Kvestorka (foto: Roman Polášek) / Woman Bursar (photo: Roman Polášek)

Studentka E (foto: Roman Polášek) / Student E (photo: Roman Polášek)

Olbram Zoubek

Lidé / Pedagogové a studenti

Instalováno 2002

5 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

fontána z  glazovaného šamotu tvořená šesti segmen-tovými sloupky o  výšce od  127 do  223 cm umístěnými v kruhové vodní nádrži o průměru 5 m, v atriu areálu vy-sokoškolských kolejí VŠB-TUO v Ostravě-Porubě

Sochař Jiří Myszak (1925–1990) přišel do  Ostravy z  Čech v  posledním roce pražské Akademie výtvar-ných umění, kde studoval v letech 1945–1950 u profe-sorů karla Pokorného a Jana Laudy. V Ostravě vytvořil svůj závěrečný studijní úkol – sochu Valcíře – a přijal zaměstnání v  propagačních ateliérech Vítkovických železáren. Již jako chlapec byl zručný, pracovitý a na-daný, ale po  smrti otce se musel začít brzo starat o praktické zajištění sebe i rodiny. Ostrava tehdy mla-dému sochaři poskytovala záruky práce na veřejných zakázkách, a tak se zde mladý sochař natrvalo usadil. Začínal řadou plastik realistických forem z  umělého kamene vytvořených pro architekturu. Přestože vznik-ly pod vlivem socialistického realismu, jsou na velmi dobré řemeslné úrovni a  zúročily sochařovo akade-mické vzdělání. Umělecké směřování autora je lépe patrné ve volné tvorbě jak portrétní, tak i figurativní. Od realismu se dostal k abstraktnější práci s objemy měkkých kulovitých tvarů. nejvýstižnější představu může zprostředkovat již sám název plastik Tlustá žena či Torzo tlusté ženy. Začal pracovat rovněž se šamoto-vou hlínou, kterou vypaloval přímo ve  Vítkovických železárnách.

V  Myszakově tvorbě jsou nejradostnějším a  nejú-spěšnějším obdobím léta šedesátá. Jeho dílo bylo za-stoupeno na mnoha výstavách domácích i  zahranič-ních. S  nástupem „normalizace“ byl sochař odsunut do izolace a kontinuita jeho práce byla přerušena, což mělo pro něj následky umělecké i osobní. Jen pomalu se dostával z hluboké deprese a situace se částečně zlepšila až na konci 70. let. V tomto čase vytvořil řadu děl doplňujících architekturu, mezi něž patří i Fontána pro budovaný areál kolejí VŠB.

Fontána stojí svým hravým tvarováním v  kontrastu ke  strohé, výhradně ortogonální architektuře kolej-ních bloků. Barevnost modravé a okrové glazury na-opak navazovala na  původní odstíny fasád budov. Fontánu tvoří skupina šesti různě vysokých sloupků seskládaných z  jednotlivých keramických kruhových segmentů. Společně jsou usazeny na dně vodní nádr-že, kterou vymezuje kruh výrazné obruby. Vidíme au-torovu radost z dekorativního působení různorodých rytmů, které lze vyskládat z jednoduchých geometric-kých prvků. Tvarování může odkazovat na jiná autoro-va díla dekorativní (žardiniéry), i na plasticitu stylizace objemů jeho volných postav.

Dynamiku Fontáně dodávala proudící voda stékající z  vrcholu sloupků do  nádrže, pro současnost bohu-žel zachycená pouze na archivní fotografii. Zvýraznění blankytných tónů glazury dna kruhového bazénku je již patrné pouze po naplnění dešťovou vodou.

Jiří Myszak

Fountain

1979–1982

fountain of glazed fireclay segments consisting of six columns with a height of 127–223 cm placed in a circular water tank with a diameter of 5 m, in the atrium of the students’ hall of residence of VŠB-TUO in Ostrava-Poruba

The sculptor Jiří Myszak (1925–1990) came to Ostrava from Bohemia in the last year of his studies at the Academy of Fine Arts, where he studied from 1945–1950 under the supervision of Professors karel Po-korný and Jan Lauda. In Ostrava he created his final study assignment – the statue of Roller – and took a job in the advertising studios of Vítkovice Ironworks. Already as a boy he was skilful, industrious and tal-ented, but soon after his father died, he had to start to earn a living for himself and his family. At that time, Ostrava provided the young sculptor with security connected with working on public contracts, and he settled there permanently. He started with a series of sculptures of realistic forms of artificial stone made for architecture. Although they were created under the influence of socialist realism, they are at a  very high level of craftsmanship and the sculptor made good use of his academic education. The artistic di-rection of the author is more evident in the free cre-

ation focused on portraits, as well as on figurative art. From realism, he moved to more abstract work with volumes of soft spheres. The most telling idea can be conveyed by the name of the sculptures itself: Fat Woman or Fat Woman’s Torso. He also began work-ing with clay, which he fired directly at the Vítkovice Ironworks.

In Myszak’s work, the most joyous and most success-ful period is the 1960s. His work has been present-ed at many exhibitions both domestic and foreign. With the advent of “normalization”, the sculptor was pushed into isolation and the continuity of his work was interrupted, which had artistic and personal con-sequences for him. He was slowly overcoming a deep depression and the situation partly improved only in the late 1970s. At this time, he created a number of works complementing architecture, including the Fountain for the students’ hall of residence area of VŠB, which was under construction then.

The Fountain with its playful shape contrasts to the austere, entirely orthogonal architecture of the dor-mitory blocks. On the contrary, the colours of blue and ochre glaze, followed the original shades of the facades of the buildings. The Fountain is a  group of six posts of different height made up of individual ce-ramic ring segments. Together, they are placed at the bottom of the water tank, which is defined by the dis-tinctive ring frame. We can see the artist’s pleasure in the decorative effect of the diverse rhythms that can be composed of simple geometric elements. Shaping may refer to other decorative works (planters) by the author, and to the plasticity of the stylization of the volumes of his free figures.

The dynamics of the Fountain were ensured by water running down from the top of the posts in the tank, which has, unfortunately, only been captured on an archival photo for the present. Highlighting azure tones of the glazes of the bottom of the circular pool is already evident only after filling with rainwater.

Eva Špačková

Fontána v 80. letech 20. století, archiv AMO (foto: Petr Sikula) / The Fountain in the 1980s, The City of Ostrava Archive (photo: Petr Sikula)

Detail Fontány (foto: Roman Polášek) / Detail of the Fountain (photo: Roman Polášek)

Jiří Myszak

Fontána1979–1982

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 306

skleněná mozaika z prefabrikovaných sintrovaných kos-tek o  rozměru 477 x 352 cm, nárožní podchod budovy dnešní Ekonomické (dříve Hutnické) fakulty VŠB-TUO na křižovatce ulic Českobratrská a Sokolská třída v Mo-ravské Ostravě

na  pozoruhodnou, ale poněkud tajemnou mozaiku narazíme v  nárožním průchodu dnešní Ekonomic-ké fakulty v  centru města. Ačkoli budova, na  které se nachází, vypadá dnes poměrně moderně, jedná se v  jádru o nejstarší stavbu v bloku budov někdejší Hutnické fakulty, který je sevřen ulicemi Českobratr-ská, Sokolská, Matiční a Šmeralova. Jde o původní ob-chodní akademii, která byla vystavěna ve stylu pozdní secese roku 1907. když byla postupně obestavována modernějšími objekty, což vyvrcholilo výstavbou nové hlavní budovy Hutnické fakulty VŠB podle projektu ar-chitekta Aloise Houby z let 1954–1956, začala v tomto kontextu působit nepatřičně. Při rozsáhlé přestavbě fakulty v letech 1960–1963 proto došlo k její výrazné úpravě, při níž byl vnější plášť sjednocen kachličko-vým obkladem s Houbovou novou fakultní budovou ve stylu moderního klasicismu.

V té době vznikl také nárožní podchod, na jehož zeď vedle vchodových dveří bylo zamýšleno výtvarné dílo (snad reliéf či malba). Z těchto plánů ale sešlo a na za-čátku roku 1963 archivní materiály pouze konstatují, že byl podchod doplněn o  skleněnou mozaiku. kdo je autorem jejího návrhu, už se nikde nepíše. Jistou indicií ale může být jméno architekta této přestavby, jímž byl Dobroslav Szpuk (1930–2014), tehdy působící v ostravském Stavoprojektu. Ten byl profesí architekt, ale věnoval se rovněž malbě. Je tedy docela možné, že ve  chvíli, kdy se potřebovalo ušetřit vypuštěním výtvarné výzdoby, navrhl snadněji realizovatelný vý-tvarný prvek sám. nechal nakoupit potřebné množ-ství prefabrikovaných skleněných kostek, které pak podle návrhu mohli na zeď instalovat přímo pracov-níci na stavbě. Použita byla zakalená, tzv. sintrovaná mozaika, vzniklá tavením skelné směsi ve formě, která se častěji než na výtvarná díla užívala právě k dekora-tivním obkladům stěn bazénů, nádraží apod.

návrh motivu mozaiky je ovšem velmi zajímavý už tím, jak doplňuje vizáž stavby. Oproti uměřenému vý-razu klasicizující architektury 50. let se mozaika staví zcela sebevědomě jako geometrizovaná kompozice zářivě barevných ploch, která již zcela odpovídá kon-struktivistickým tendencím českého umění 60. let. To navazovalo na domácí i světové trendy geometrizují-

cího umění a designu předválečné doby. V naší mozai-ce můžeme najít inspiraci průlomovými abstraktními obrazy Františka kupky z 10.–30. let 20. století, ale ze-jména designem nizozemských umělců z uskupení De Stijl, jimž se blíží rovněž zvolenou barevností.

Ačkoli ztvárnění nárožního průchodu dnešní Ekono-mické fakulty VŠB představuje malou perlu ostravské architektury počátku 60. let, je už dlouho ve špatném stavu (kazí ji dvě výraznější praskliny ve zdivu). Ales-poň byla skupinou nadšenců na  podzim roku 2015 vyčištěna, aby více zářila do okolí.

Unknown author

Constructivist mosaic

about 1962

glass mosaic made from prefabricated sintered bricks measuring 477 x 352 cm, corner passage of the building of today’s Faculty of Economics (formerly Faculty of Met-allurgy) of VŠB-TUO at the intersection of Českobratrská and Sokolská Street in Moravian Ostrava

We can find the remarkable, but somewhat mysteri-ous mosaic on the corner of today’s passage of the Faculty of Economics in the city centre. Although the building in which it is located looks quite modern now, it is, in fact, the oldest building in the block of buildings of the former Faculty of Metallurgy, which is surrounded by Českobratrská, Sokolská, Matiční and Šmeralova streets. Originally, it housed the business academy, and was built in the late Art nouveau style in 1907. When modernist buildings were gradually built around it, which culminated in the construction of a  new main building of the Faculty of Metallurgy of VŠB designed by the architect Alois Houba in the years 1954–1956, it no longer suited this context. Dur-ing extensive reconstruction of the faculty in the years 1960–1963, it therefore underwent a major modern-

ization process during which the outer shell was uni-fied by facing tiles with Houba’s new faculty building in the style of modern classicism.

At that time, also the corner passage was built, on whose wall next to the entrance door a work of art (perhaps relief or painting) was intended. These plans, however, were not realized, and in early 1963, the archival materials only state that the passage was decorated with glass mosaic. There is no mention of the author of its design. However, a certain clue may be the name of the architect of this reconstruction, Dobroslav Szpuk (1930–2014), who was working for Ostrava Stavoprojekt at that time. He was an archi-tect, but he also devoted himself to painting. It is, therefore, quite possible that he designed a  more easily realizable art element himself as it was neces-sary to save by omitting the art decoration. He would have bought the necessary amount of prefabricated glass cubes, which could have been installed directly on the wall by workers at the construction site accord-ing to his design. Tempered, so-called sintered mo-saic was used, made by melting glass mixture in the form that was used for the decorative wall cladding of pools, stations, etc. rather than for works of art.

The design of the mosaic motif is of course very inter-esting if we consider the way it supplements the ap-pearance of the building. Compared to the moderate expression of classicist architecture of the 1950s, the mosaic appears entirely confident as a geometrized composition of brightly coloured areas, which com-pletely corresponds to the constructivist trends in Czech art of the 1960s. It followed the domestic and global trends of geometrizing art and design of the pre-war period. In our mosaic, we can find inspira-tion by breakthrough abstract paintings by Frantisek kupka from the 1910s to 1930s, but especially by the design of the Dutch artist group De Stijl, which is also close to the selected colours.

Although rendering the corner passage of today’s Faculty of Economics of VŠB-TUO is a  little pearl of the architecture of the early 1960s, it has long been in poor condition (it is spoiled by two major cracks in the masonry). At least, a group of enthusiasts cleaned it in the autumn of 2015 to make it brighter within its environment.

Jakub Ivánek

Celkový pohled na mozaiku (foto: Roman Polášek) / Overall view of the mosaic (photo: Roman Polášek)

Celkový pohled na budovu s mozaikou (foto: Jakub Ivánek) / Overall view of the building with the mosaic (photo: Jakub Ivánek)

neznámý autor

Konstruktivistická mozaika

asi 1962

7 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

skleněná mozaika ze štípaných skleněných smaltů o rozměru 200 x 600 cm, Geologický pavilon prof. Fran-tiška Pošepného na ul. 17. listopadu v Porubě

Akademický malíř a zasloužilý umělec Josef Treuchel (1925–1990) prožil většinu svého života v rodné kop-řivnici. S městem a jeho okolím, ale i s regionem šir-šího Ostravska je svázána také značná část jeho díla (obrazy Štramberka, vrchu kotouče s  vápencovým lomem, dřevěnice a krajiny v Pobeskydí, ale i průmys-lová Ostrava se vznikajícími doly a syrově temná zá-koutí šachet a  koksoven vypovídající tajemný mýtus o zrození uhlí). Vyučil se zprvu strojním zámečníkem, ale touha po umělecké tvorbě ho vedla ke studiu ma-lířství na AVU u krajináře Otakara nejedlého v letech 1952–1959. Realistické zachycení se u  něj postupně přetavilo v  osobitou expresivní stylizaci skutečnosti, velmi emocionálně, až symbolicky prožitou. kromě olejomalby se Treuchel čile věnoval také tvorbě zá-věsných textilií (art-protisů) a  vytvořil návrhy dvou rozměrných mozaik.

Jedna z  nich vznikla v  letech 1986–1987 pro nově budovaný Geologický pavilon VŠB, sloužící v podsta-tě jako veřejně přístupná sbírka minerálů Hornicko-geologické fakulty. Výtvarný generel stavby z  roku 1985, zpracovaný architektem Vladimírem Svobodou, zamýšlel tehdy oblíbený námět Strom života, který měl ztvárnit vývoj života na  zemi. Ten ovšem býval většinou spojován s  motivem rodiny a  strom jako takový sugeroval více jarní barvy. I  Treuchel jeden z prvních námětů zpracoval v tomto duchu s převa-žujícími odstíny zelené. Protože záměrem však bylo znázornit spíš vývoj života z  hlediska geologického utváření země, nakonec padla volba na  zcela odliš-nou variantu. Treuchel z  ní vypustil figurální motiv a strom ve středu obrazu připodobnil více sopce, kte-rou proudí z hlubin země láva utvářející její povrch. Obraz vyladil do červené barvy s kontrasty žluté (pře-devším velké slunce nalevo) a tmavě modré (zchladlá láva), čemuž ve výrazu napomohlo ztvárnění mozaiky ze štípaných skleněných smaltů – nejnákladnější, ale nejpůsobivější techniky, která umožňuje využití ne-přeberného množství barevných odstínů. Vlastní re-alizace mozaiky podle návrhu 1 : 1 se ujali výtvarníci Jiří Sibinský, Petr Sedlík, Miroslav Grabovský a  Josef Godža.

Ve  výsledku je tedy Treuchelův Strom života vnímán spíš jako zobrazení podzemních zdrojů a jeho označe-ní názvem Geologie je zcela oprávněné.

Josef Treuchel

Geology / Tree of Life

1986–1987

glass mosaic of chipped glass enamel measuring 200 x 600 cm, Geological Pavilion of Prof.  František Pošepný in 17. listopadu Street in Ostrava-Poruba

The academic painter and merited artist Josef Treuchel (1925–1990) spent most of his life in his na-tive kopřivnice. A  large part of his work (paintings of Štramberk, koutouč Hill with a  limestone quarry, wooden houses and landscapes in Pobeskydí is tied to the town and its surroundings, but also to the re-gion of the broader Ostrava area, as well as industrial Ostrava with emerging mining and raw dark nooks of mines and coke plants revealing the mysterious myth of the birth of coal). He was firstly trained as a ma-chine fitter, but the desire for artistic creation led him to study painting at the Academy of Fine Arts under the supervision of the landscapist Otakar nejedlý in the years 1952–1959. Realistic capture gradually transformed into distinctive expressive stylization of reality, very emotional, almost symbolically experi-

enced. In addition to oil paintings, Treuchel also bus-ily engaged in creating hanging fabrics (art-protis) and created designs for two large mosaics.

One of them was made in 1986–1987 for the newly constructed Geological Pavilion of VŠB, serving essen-tially as a publicly accessible collection of minerals of the Faculty of Mining and Geology. The artistic gener-al plan of the building from 1985, drawn by architect Vladimír Svoboda, intended a  popular topic at that time, the Tree of Life, which was to portray the evolu-tion of life on Earth. This topic, however, was mostly associated with the motif of the family, and the tree itself somewhat evoked spring colours. Treuchel also elaborated one of the first topics in this spirit with prevailing shades of green. However, because the intention was rather to illustrate the evolution of life from the perspective of the geological formation of the Earth, ultimately the choice fell on a  completely different option. Treuchel omitted the figurative mo-tif and the tree in the centre of the mosaic likened more to a volcano with lava flowing from the depths of the earth forming its surface. He tuned the mosaic to red colour with contrasting yellow (especially the large sun on the left) and dark blue (the cooled lava) – it was easier to achieve thanks to the fact that the

mosaic was made of chipped glass enamel – the cost-liest, but most impressive technique that allows the use of a multitude of colours. The actual realization of the mosaic according to the design in 1:1 was as-sumed by the artists Jiří Sibinský, Petr Sedlík, Miroslav Grabovský and Josef Godža.

As a result, Treuchel’s Tree of Life is perceived as a rep-resentation of underground resources and its name Geology is fully justified.

Jakub Ivánek

Josef Treuchel, jeden z pěti návrhů předložených komisi v říjnu 1986, který představuje tradiční ztvárnění námětu s figurálním motivem rodiny / Josef Treuchel, one of the five designs submitted to the board in October 1986, which represents a traditional rendition of the theme with a figural family motif

Josef Treuchel

Geologie / Strom života

1986–1987

8 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

reliéf z  hořického pískovce o  rozměrech 197 x 185 cm, vnější stěna spojovací chodby v atriu kolejí na Studentské ulici v Porubě

karel Vávra (1914–1982) pokračoval v profesi svého otce Rudolfa, který působil v  Ostravě jako kameno-sochař. na  počátku 30. let se řemeslně zdokonalil ve  Státní průmyslové škole sochařské a  kamenické v Hořicích. V letech 1932–1936 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Otakara Špani-ela. Tam díky svému učiteli získal podstatnou průpra-vu pro zpracování reliéfu (1936 diplom v medailérské specializaci), zejména ve figurální kompozici a v por-trétu. Od roku 1938 pracoval v otcově kamenosochař-ské dílně v Ostravě. V témže roce se zúčastnil soutěže na ostravský pomník T. G. Masaryka, který však nebyl nikdy realizován. Již v závěru 30. let se angažoval v Mo-ravskoslezském sdružení výtvarných umělců. Během poválečné výstavby Ostravy se Vávrovy kamenné reliéfy uplatnily na řadě veřejných budov i obytných domů. V  50. letech např. vytvořil 12 pískovcových reliéfů Zodiaku a motiv Dne a Noci ve formě domov-ních znamení na Gajdošově ulici v Moravské Ostravě. Figurální i emblematické reliéfy zdobí dodnes domy v  Moravské Ostravě, ale i  průčelí kulturních stánků a administrativních budov (Divadlo Antonína Dvořá-ka nebo bývalý Stavoprojekt v Mariánských Horách). Druhým významným pólem jeho sochařského půso-bení byly pomníky připomínající významné osobnosti nebo historické události. několik z nich vzdává hold válečným obětem. nejvýrazněji se podepsal dvěma kvalitními bronzovými reliéfy na  křídlech Památníku osvobození v komenského sadech v Moravské Ostra-vě (1945–1947), a  to ve spolupráci s architektem Ja-nem Jírovcem a sochařem konrádem Babrajem. Jeho tvorba zahrnuje také náhrobky, mramorové oltáře a portréty. Je zastoupena ve sbírkách Galerie výtvar-ného umění v Ostravě.

Havíř představuje velmi kvalitní reliéf na kompozičně nezvyklém téměř kvartovém formátu. Do něj je v celé ploše umístěna mužská postava v hornickém hábitu s kylofem a hornickým kahanem. Sochař ve zjednodu-šených objemech kontrastně odstínil ve vyšším relié-fu tvář a ruce s atributy, zatímco šat a pozadí vyznívá plošněji. Vycházel ze zkušenosti ve zpracování archi-tektonické skulptury, obohacen ještě modernistickou stylizací ostře řezaných forem. Pro ostravské prostře-dí zvolil nezvykle historizující pojetí havíře – oblékl jej do  hazuky s  kapucí, podobné oděvu, jaký najdeme třeba v  malbě z  konce 15. století v  Hašplířské kapli v chrámu sv. Barbory v kutné Hoře. Tím se tato jeho práce odlišuje od  podobných dobových zobrazení

horníka, který reprezentoval tehdejší pracující třídu socialistické společnosti. Popisně realistickou formu nahradil monumentalizující stylizací a  vzdálil se své-mu tradičnějšímu pojetí, které je možno najít v  iko-nograficky příbuzných postavách rovněž z  počátku 60. let na fasádách obytných domů na Sokolské třídě nebo na sídlišti Šalamouna.

Reliéf byl v  roce 1982 přemístěn z  původní lokace na  vnější stěně budovy Hornicko-geologické fakulty ve Slezské Ostravě (dříve budova Učitelského ústavu, stržená po roce 2000). Autor se na transferu již nepo-dílel. nutné opravy a nové upevnění zajistil restaurá-tor Alois Hlubek za architektonické spolupráce Zdeň-ka kupky.

karel Vávra

Miner 1961

relief from Hořice sandstone with dimensions: 197 x 185 cm, outer wall of the passageway in the atrium of the students’ dormitory in Studentská Street in Ostrava-Poruba

karel Vávra (1914–1982) continued the profession of his father Rudolf, who worked as a  monumental mason in Ostrava. At the beginning of the 1930s, he developed his skills at the State Secondary School of Sculpture and Stonemasonry. In the years 1932–1936 he studied at the Prague Academy of Fine Arts in the studio of Otakar Španiel. There, thanks to his teacher, he received substantial training for creating reliefs (1936 Diploma in medallist specialization), especially in figurative composition and portraiture. From 1938 he worked in his father’s workshop of monumental masonry in Ostrava. In the same year, he took part in the competitive tender for the Ostrava memorial of T. G. Masaryk, which, however, was never realized. Al-ready in the late 1930s, he was involved in the Mora-vian Association of Artists. During the post-war con-struction of Ostrava, Vávra’s stone reliefs were used for a number of public buildings and residential hous-es. In the 1950s, he created, for example, 12 sand-

stone reliefs of the Zodiac and the motif of Day and Night in the form of house signs in Gajdoš Street in Ostrava. Figurative and emblematic reliefs still deco-rate the blocks in Moravian Ostrava, but also the fa-çade of cultural facilities and administrative buildings (Antonín Dvořák Theatre and the former Stavoprojekt in Mariánské Hory). The second major aspect of his sculptural work were memorials commemorating significant personalities or historic events. Several of them pay tribute to war victims. The most significant are two high-quality bronze reliefs on the wings of the Liberation Monument in komenský Park in Moravská Ostrava (1945-1947); they were created in collabo-ration with the architect Jan Jírovec and the sculptor konrád Babraj. His work also includes tombstones, marble altars and portraits. It is represented in the collections of the Art Gallery in Ostrava.

The Miner is a very high quality relief on a nearly quar-ter format, which is compositionally unusual. A male figure in miner’s dress, a miner’s pick and a miner’s lamp is placed in the entire area. In contrast, he highlighted the face and hands with the attributes in higher relief in simplified volumes, while the clothing and the background appear flatter. He proceeded from experience in the processing of architectural sculpture, enriched with more modernistic stylization of chiselled forms. For the Ostrava environment, the sculptor chose an unusually historicist approach to the miner – he clothed him in a hooded cowl similar to that which can be found, for example in the paint-ing from the late 15th century in Hašplířská Chapel at the Church of St. Barbara in kutná Hora. This makes his work different from the similar period portrayal of a miner representing the former working-class of the socialist society. He replaced the descriptively re-alistic form with monumental stylization and moved away from his more traditional approach, which can be found in the figures related in an iconographic sense also from the early 1960s on the facades of the residential buildings in Sokolská Street or in the Šala-mouna housing estate.

In 1982, the relief was moved from its original loca-tion on the outer wall of the building of the Faculty of Mining and Geology in Silesian Ostrava (formerly the building of the Teachers’ Institute, demolished after 2000). The sculptor did not participate in its transfer. The necessary repairs and new mounting were en-sured by the restorer Alois Hlubek, who cooperated with the architect Zdeněk kupka.

Marie Šťastná

Umístění reliéfu na stěně v areálu kolejí (foto: Jakub Ivánek) / Location of the relief on the wall in the area of the students’ dormitory (photo: Jakub Ivánek)

Detail se signaturou (foto: Roman Polášek) / Detail with signature (photo: Roman Polášek)

karel Vávra

Havíř 1961

9

1

2

34

5

6

7

8

9

1011

12

13

14

15

16

1718

19

20

21

22

23

2425

26

27

28

29

30

kruhový reliéf z javorového dřeva o průměru 115 cm, patro vestibulu budovy rektorátu na ul. 17. listopadu v Porubě

Lumír Čmerda (* 1930) se stal výtvarníkem jako au-todidakt. Plzeňský rodák vystudoval Husovu teologic-kou fakultu v Praze (1954) a byl vysvěcen na kněze. než se však tomuto povolání mohl začít věnovat, pro-šel si vojenskou službou u  pomocných technických praporů na dole v karviné. S manželkou žil ve Vrati-mově, kde ona působila jako farářka tamního sboru. když bylo Čmerdovi roku 1963 zakázáno duchovní působení, začal se věnovat svému výtvarnému koníč-ku profesionálně – brzy získal místo výtvarníka Par-ku kultury a oddechu města Ostravy a od roku 1967 působil na Útvaru hlavního architekta města Ostravy. Z  důvodu nepříznivé politické situace se však roku 1973 odstěhoval zpátky do Prahy, kde se tvorbě vě-nuje dosud.

Umělecká činnost Čmerdy se štěpí do dvou hlavních směrů. První představuje grafika a  ilustrace knih (sám je např. autorem obrazové publikace Tady jsme doma, představující řadu českých měst), druhý pak tvorba dřevěných reliéfů s  využitím staré techniky zahloubeného reliéfu. Vytvořil jich pro architektu-ru více než 40. Emblém Hornicko-geologické fakulty však vznikl v  roce 1967 jako laminátový. Visel totiž původně na fasádě budovy fakulty ve Slezské Ostra-vě. když se fakulta v roce 1980 stěhovala do Poruby, byl Čmerda vyzván, aby v součinnosti s architektem Jiřím Gwuzdem zařídil přenos a nové umístění relié-fu. Tehdy však autor odmítl původní (podle něj ne-příliš zdařilé) dílo uplatnit na novostavbě a navrhl, že za  částku, která by byla vynaložena na  přesun díla, zhotoví nový reliéf se stejným námětem, a  to z ma-teriálu, jenž je mu bližší – ze dřeva. nový emblém byl následně zavěšen v patře vestibulu budovy rektorátu a fakult na ulici 17. listopadu, kde jej nalezneme do-dnes.

Představuje v duchu Čmerdovy poetiky naivně styli-zovaný obraz dolu s těžní věží a zobrazením činnosti horníků včetně detailů sbíječky a kolesového rypadla i podzemní kolejnice a vrátku, užívaného při těžbě již ve  středověku. Čmerda zužitkoval nucenou činnost v dolech během 50. let na nejednom reliéfu s touto typicky ostravskou tematikou.

Lumír Čmerda

Emblem of the Faculty of Mining and Geology

1980 (1967)

circular relief in maple wood with a diameter of 115 cm, first floor of the lobby of the rectorate building in 17. lis-topadu Street in Ostrava-Poruba

Lumír Čmerda (* 1930) became a self-taught artist. He was born in Pilsen and graduated from the Hus-site Theological Faculty in Prague (1954) and was or-dained a priest. However, before he could start this

profession, he went through military service with Auxiliary Technical Battalions at a  mine in karviná. He and his wife lived in Vratimov, where she served as pastor of the local church. When Čmerda was for-bidden spiritual activities in 1963, he began to devote himself to his artistic hobby professionally – soon he obtained the position of artist for the Ostrava Park of Culture and Rest and in 1967 he joined the Depart-ment of the Chief Architect of Ostrava. However, in 1973, due to the unfavourable political situation, he moved back to Prague, where he is still engaged in artistic work.

Čmerda’s artistic activity has two main directions. The first is graphic art and book illustrations (for example, he is the author of illustrated publications Here We Are at Home (Tady jsme doma) presenting a number of Czech towns and cities), the second is the creation of wooden reliefs using old techniques of sunken relief. He has created more than 40 of them for architecture. The emblem of the Faculty of Mining and Geology, however, was created in 1967 of laminate. In fact, it originally hung on the facade of the faculty in Silesian Ostrava. When the faculty moved to Poruba in 1980, Čmerda was invited to co-operate with the architect Jiří Gwuzd to arrange the transfer and the new installation of the relief. At that time, however, the artist refused to place the original (according to him, not very successful) work on the new building and suggested that for the amount that would be spent on moving the work, he would make a  new relief with the same theme and of material which is closer to him – of wood. The new emblem was subsequently hung on the first floor of the lobby in the building of the rectorate and the faculties in 17. listopadu Street, where it can be found today.

In the spirit of Čmerda’s poetics, it represents the naively stylized image of a mine with a mining tower and portrays the activities of miners, including de-tails of a hammer pick and bucket wheel excavator and underground rails and a winch used in mining as early as in the Middle Ages. Čmerda made a good use of forced work in mines during the 1950s in more than one relief with this typically Ostrava theme.

Jakub Ivánek

Dřevěný model reliéfního emblému pro VŠB / Wooden model of the relief emblem for VŠB

Lumír Čmerda

Emblém Hornicko-geologické

fakulty1980 (1967)

Detail pracujících horníků na reliéfním emblému pro VŠB / Detail of miners working on the relief emblem for VŠB

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 3110

kruhová skleněná nástropní mozaika ze štípaných skle-něných smaltů o  průměru 300 cm, ve  vestibulu kruho-vých poslucháren v porubském areálu VŠB-TUO

Akademický malíř Martin Sladký (1920–2016), oceněný v  roce 1980 titulem zasloužilý umělec, se narodil v Hořicích v Podkrkonoší. Během války studoval Umě-leckoprůmyslovou školu v Praze a po válce vstoupil na  pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem profesorů Jakuba Obrovského a  karla Miná-ře. Po absolutoriu v roce 1950 se věnoval pro dobu 50. let typickým motivům zobrazování pracujících dělníků a  prostředí továren, hutí a  dolů. Mezi jeho první práce pro architekturu patří návrh kamen-né mozaiky, se kterým zvítězil v  soutěži na  výzdo-bu nádražní haly v  karviné (1961–1962). Zde začíná řada jeho monumentálních realizací v  architektuře vytvořených technikou mozaiky (kamenná mozaika pro Dům služeb na sídlišti v Praze-Pankráci v  letech 1965–1967 nebo skleněná mozaika v areálu krajské nemocnice v Ostravě-Porubě z let 1967–1970). Mno-hé další monumentální mozaiky autor vytvořil zejmé-na během 70. let pro různé druhy veřejných staveb. Do  tohoto období lze zařadit i  kruhovou mozaiku Vzlet umístěnou na stropě haly kruhových posluchá-ren v areálu VŠB. na konci sedmdesátých let pak au-tor získává významné zakázky na výtvarnou výzdobu pražského metra pro stanici Staroměstskou a  Leni-novu (dnes Dejvická).

návrh na  mozaiku Vzlet ve  vstupní hale kruhových poslucháren Martin Sladký připravil technikou en-kaustiky (malba horkým voskem) v roce 1973. námět a provedení prošlo schvalováním v umělecké komisi Českého fondu výtvarných umění, kde byl v  zadání motiv díla definován jako Rozvoj lidského myšlení. Au-torka návrhu budovy kruhových poslucháren archi-tektka Milena Vitoulová se na výběru autora výtvar-ného díla a  jeho zakomponování do  interiéru haly nepodílela, protože v té době byla na mateřské dovo-lené. Umístění a vyznění díla včetně instalace balvanu do centra haly podle ní není v souladu s  původním autorským architektonickým záměrem.

Martin Sladký zpracoval zadané téma volně, deko-rativně a  abstraktně, v  chladných modrých, šedých a bílých odstínech, takže kolemjdoucí dodnes mohou hledat ve tvarech dynamicky vířících kolem kruhové-ho středu vlastní interpretace, pokud při průchodu halou zvednou oči ke  stropu. Dobový text popisuje

myšlenku díla jako „snahu vyjádřit odvěké lidské tou-hy poznávat svět, překonávat přírodu, prospět lidstvu – motivy ikarovské a prométheovské“, které v areálu vysoké školy představovaly symboliku odpovídající účelu prostoru. Prométheovský odkaz ve výtvarném díle se objevuje v areálu vysoké školy už podruhé – již v roce 1968 je zmiňován sochařem Vladislavem Gaj-dou, autorem reliéfu nad hlavním vstupem do univer-zitní budovy.

Skutečnost, že sám Prométheus využíval při vyjedná-vání s autoritou olympského božstva ve prospěch lidí lsti, je druhou stranou této legendy, jejíž dnešní inter-pretace již leží v rukou současné akademické obce.

Martin Sladký

Takeoff / The Development of Human Thinking

1973–1974

circular glass ceiling mosaic of chipped glass enamel with a diameter of 300 cm, vestibule of the circular auditori-ums in the Poruba campus of VŠB-TUO

The academic painter Martin Sladký (1920–2016), awarded in 1980 with the title of meritorious artist, was born in Hořice in Podkrkonoší. During the war, he studied at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague and after the war, he entered the Prague Academy of Fine Arts, where he studied un-der the supervision of Professors Jakub Obrovský and karel Minář. After graduating in 1950, he devoted him-self for a period of 50 years to the typical motives por-

traying the working environment of workers and fac-tories, metallurgical plants and mines. His first work for architecture includes the design of stone mosaics, which won the competitive tender to decorate the station hall in karviná (1961–1962). Here begins a se-ries of his monumental works for architecture created by mosaic technique (the stone mosaic for the Cen-tre of Services in a housing estate in Prague-Pankrác in the years 1965–1967, and the glass mosaic on the premises of the regional hospital in Ostrava-Poruba from the years 1967–1970). The author created many other monumental mosaics especially during the 1970s for various types of public buildings. This pe-riod also includes the circular mosaic Uplift mounted on the ceiling of the lobby of the circular auditoriums in the campus of VŠB-TUO. At the end of the 1970s, the author received major contracts for the artistic decoration of the Prague Old Town and Lenin (today Dejvická) metro stations.

Martin Sladký prepared the design for the mosaic Takeoff in the lobby of the circular auditoriums using the encaustic technique (hot wax painting) in 1973. The theme and design had to be approved by the ar-tistic board of the Fund of Fine Arts, where the theme of the work assignment was defined as the Develop-ment of Human Thinking. The author of the design for the circular auditorium, the architect Milena Vitoulová did not participate in the selection of the author of the artwork and its incorporation into the interior of the lobby, because at that time she was on maternity leave. In her opinion, the location and impression of the work, including the installation of the rock in the centre of the lobby, does not correspond to the origi-nal architectural intent.

Martin Sladký conceived the given topic freely, in a decorative and abstract manner, in cool blue, grey and white tones, so that passers-by can still look for their own interpretations in the shapes dynamically swirling around a  circular centre if they raise their eyes to the ceiling while passing through the lobby. The contemporary text describes the idea of the work as “trying to express the eternal human desire to ex-plore the world, to overcome nature, to benefit hu-manity – Icarian and Promethean motives” that repre-sented the symbolism appropriate for the purpose of the space in the university campus. The Promethean link in an artwork appears in the campus for the sec-ond time – in 1968 it was mentioned by the sculptor Vladislav Gajda, the author of the relief over the main entrance to the university building.

The fact that Prometheus himself used artifice when negotiating with the authority of the Olympian deities in favour of humans is the other side of this legend, whose interpretation lies in the hands of contempo-rary academia today.

Eva Špačková

Mozaika (foto: Roman Polášek) / Mosaic (photo: Roman Polášek)

Martin Sladký

Vzlet / Rozvoj lidského myšlení

1973–1974

11 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

figurativní plastika z  epoxidové pryskyřice na  ocelo-vé kostře s  mosaznými křídly nesoucí hornický kahan s osvětlením, vysoká 360 cm, na konzole zadního průče-lí Ekonomické fakulty do ulice Dr. Šmerala v Moravské Ostravě

Ostravský umělec Marek Pražák (* 1964) studoval v le- tech 1986–1992 v  Praze na  Vysoké škole umělec-koprůmyslové design u  profesorů Pavla Škarky a Zdeňka kováře. Zabývá se volnou i užitou tvorbou a  využívá k  tomu širokou škálu médií od  tradičních materiálů přes zvuk, slova a texty až po pohyb a akci. Stejně široká je i oblast jeho uměleckého vyjadřování – sochařství, kresba a malba, design a performance, hudba a zpěv. Vytvořil výtvarná díla jako součást ar-chitektury pro soukromé i institucionální zadavatele, pracoval pro divadlo, televizi i film. Pro Fakultu bez-pečnostního inženýrství a pro Fakultu ekonomickou VŠB-TUO navrhl slavnostní vysokoškolské insignie.

Socha Světlonoše stojícího na  prázdné římse fasády budovy Ekonomické fakulty vznikla z vlastní iniciativy umělce. Sám popisuje, jak ho prázdné místo na fasá-dě dlouhou dobu provokovalo tím, že mu připadalo jako stvořené pro sochu, která tam ale nikdy předtím nebyla. Od  ženské figury vykračující z  římsy do  vol-ného prostoru ulice (Krok) se autor dostal k předsta-vě postavy s  hornickým kahanem osvětlující město ochranným světlem. Od  typických ostravských zob-razení kahanů v rukou horníků na fasádách okolních budov v centru Ostravy postoupil k představě kahanu svítícího v rukou anděla. Anděl dostal podobu neur-čité oboupohlavní bytosti provokující svou nejasností a  neuchopitelností. Světlonošův kahan měl na  rozdíl od ostatních kamenných kahanů v rukou kamenných havířů skutečně svítit elektrickým světlem.

když byla socha na římsu v roce 2001 umístěna, ka-han v ruce Světlonoše svítil. Protože o údržbu elektro-instalace v  kahanu na  nedostupném místě vysoko nad hlavami chodců nebylo pečováno, Světlonošovo světlo po čase zhaslo. k obnově osvětlení se rozhodl okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, jehož členo-vé se společně s autorem plastiky postarali o opravu kahanu (ve spolupráci s Ekonomickou fakultou VŠB-TUO a Městským obvodem Moravská Ostrava a Pří-voz).

V prosinci 2013 v den zimního slunovratu se Světlo-nošův kahan znovu slavnostně rozsvítil. nad hlava-mi přihlížejících ve  ztichlé předvánoční ulici se nesl hlas ostravské operní pěvkyně Evy Dřízgové-Jirušové a na anděla s kahanem se lehce snášel sníh.

Marek Pražák

Torchbearer 2001

figurative sculpture made of epoxy resin on a steel frame with brass wings carrying a miner’s lamp with illumina-tion, 360 cm high, on the console on the rear facade of the Faculty of Economics into Dr. Šmeral Street in Moravská Ostrava

The Ostrava artist Marek Pražák (* 1964) studied in 1986–1992 at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague under the supervision of the Professors Pavel Škarka and Zdeněk kovář. He deals with free and applied art, utilizing the wide range of media from traditional materials through sound, words and lyrics to the movement and action. The scope of his artistic expression – sculpture, painting and drawing, design and performance, music and singing – is equally broad. He has created works of art as part of the architecture for private and institutional clients, and worked for the theatre, television and film. He created festive college insignia for the Faculty of Safety Engineering and Faculty of Economics of VŠB-TUO.

The Torchbearer statue standing on the empty ledge of the Faculty of Economics building facade is the re-sult of the artist’s own initiative. He describes how the empty space on the facade had provoked him for a long time; it seemed suited for a statue, which had never been there before. From the motif of a woman walking off the ledge into the street space (Step), the author reached the idea of a  figure with a  miner’s lamp illuminating the city with protective light. From the typical Ostrava depiction of lamps in the hands of miners on the facades of the surrounding buildings in the centre of Ostrava, he advanced to the idea of a  lamp shining in the hands of an angel. The angel took the form of a vague androgynous being provoc-ative through its obscurity and incomprehensibility. Unlike other stone lamps in the hands of stone min-ers, the Torchbearer’s lamp was supposed to be lit by electric light.

When the statue was placed on the ledge in 2001, the lamp in the Torchbearer’s hand actually shone. Be-cause the electrical installation in the burner at an un-reachable place high above the heads of pedestrians was not properly maintained, the Torchbearer’s light went out over time. The embellishing association For Beautiful Ostrava decided to restore the lighting; its members together with the author of the sculpture took care of repairing the lamp (in collaboration with the Faculty of Economics of VŠB-TUO and the Munici-pal District of Moravian Ostrava and Přívoz).

In December 2013, on the winter solstice, the Torch-bearer’s lamp was lit again ceremoniously. The voice of Ostrava opera singer Eva Dřízgová-Jirušová was carried above the heads of the onlookers on the pre-Christmas silent street, with snow gently falling down on the angel with the lamp.

Eva Špačková

Noční pohled na Světlonoše během slavnostního rozsvícení v prosinci 2013 (foto: Roman Polášek) / Night view of the Torchbearer during the ceremonial lighting-up in December 2013 (photo: Roman Polášek)

Pracovní voskový model sochy (foto: archiv Marka Pražáka) / Working wax statue model (photo: Marek Pražák archives)

Marek Pražák

Světlonoš 2001

1

2

34

5

6

7

8

9

1011

12

13

14

15

16

1718

19

20

21

22

23

2425

26

27

28

29

30

31

12