edice junior

Jedeme do Tramtárie • O planetě barev • Po čem touží děti?

Nakreslil Kristian Laštovka

3

v tomto �ísle

NÁŠ SVĚT

6 Výstava měsíce – PLAY! V polovině listopadu jsem byl s naší rodinou v praž-ském Mánesu na interaktivní výstavě Play. 10 Co se stane za 5000 let? Vybouchne Slunce a naše Galaxie bude zničena, anebo se nic, ale vůbec nic nestane? Zamyslete se s námi.12 Naši mazlíčci. Pes Aida, křečci Mimi a Bublinka a pak také andulky Robíček a Kiki.25 Máte doma nádobíčko? Aneb vaření pro malé i větší.

ZÁHADY – POHÁDKY – SNY

16 Existují upíři? Rozhovor s Drákulou, Van Helsingem a Lucy, známou upírkou.18 Vím, kde leží kouzelný les a kde žijí bájní draci.20 O diamantovém zámku, rytířích a jednom představení v Národním divadle.22 Anděl strážný je pro každého člověka důležitý. A víte, kde začíná Tramtárie?34 Naše hra nekončí. Chcete se učit novinářskému řemeslu?

Namalovali Veronika Dostálová (obrázky nahoře), Jakub Davison a Josef Jícha (obrázky dole)

SANQUIS – EDICE JUNIORčíslo 1/2011

Vydavatel Audabiac, o. s.Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2DIČ CZ26524163

Zvláštní vydání vychází 18. 2. 2011 v Praze

Redakce:– všechny děti, které přišly do Ateliéru Sanquis na interaktivní výstavě PLAY v pražském Mánesu ve dnech 3. 11. 2010–20. 2. 2011

– žáci 4.A ze Základní školy sv. Voršily v Praze 1

Irena Jirků / jirku@sanquis.czLenka Klimtová / klimtova@sanquis.czEva Pivodová / pivodova@sanquis.czOndřej Petrlík / grafi k@sanquis.cz

Adresa redakce: Španělská 10, 120 00 Praha 2tel. 221 180 194, fax 221 180 280předplatné: 221 180 229, 221 180 194e-mail: produkce@sanquis.cz

Tisk ART living, s.r.o., Praha

Toto číslo je neprodejné.

Kresba na titulní stránce Filip DrlíkZa původnost a obsahovou správnost ručí autoři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CD-ROM nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Všech-na práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena.

www.sanquis.cz

edice junior

4

5

editorial

Namalujtitulní stránku!Nakresli obrázek, napiš článek, básničku, pokus se o rozhovor či reportáž. Zadání naší soutěže bylo jasné. Však také děti, které přišly do pražského Mánesu, neváhaly a hned se daly do práce. Během interaktivní výstavy PLAY (od listopadu do konce února) vzniklo v našem Ateliéru Sanquis nepřeberné množství obrázků. Který je nejvhodnější pro titulní stránku? Rozhodování nebylo vůbec jednoduché. Společně s art directorem Luďkem Bártou jsme se pokusili vybrat ty nejzajímavější práce a sestavili jsme z nich speciální číslo. Texty do něho napsali – až na výjimky potvrzující pravidlo – žáci 4.A ze Základní školy sv. Voršily v Praze 1, kteří si, mimochodem, přišli zahrát na výstavu PLAY hned několikrát.SANQUIS – JUNIOR vyšel 18. 2. 2011 v pražském Mánesu. Přeji veselé počtení a Vám, děti, moc děkuji! Byla to radost s Vámi spolupracovat. Irena Jirků, šéfredaktorka

6

Ilustrace Veronika Andrštová, Franta de Brantes

Play!Dne 10. listopadu jsem byl s naší rodinou v praž-ském Mánesu na interaktivní výstavě Play.

Hned jak vstoupíte do budovy, naskytne se vám pohled na „Termitiště“. Zde je různé harampádí, kte-ré můžete proměnit ve velmi zajímavé stavby a útvary. Jsou zde nekonečné možnosti a k tomu vás sleduje jedno velké oko, které můžete ovládat sami pomocí jedné malé páčky. Je hned vedle křesla s obrazovkou, na které vidíte skoro úplně vše, stačí si jen to oko po-mocí páčky natočit. Jak jednoduché a efektivní!

A hned vedle toho křesla je „Petorchestr“, to je ta-kový jakoby altán, kde jsou zavěšeny PET lahve. Stačí se projít tímto altánem a zaslechnete hlasy recyklace, když ne, tak alespoň uslyšíte pořádný randál!

Dále je zde „Stůl chutí“, to je stůl, který se otá-čí a na kterém jsou zamotány hadice a na jejich ústí je trychtýř a do něj vhazujete skleněnky, které máte v kbelíčku a ty vypadnou v jiném kbelíčku. Upozor-ňuji, abyste si skleněnky neshromažďovali, ostatní by to nenadchlo, neměli by si s čím hrát!

Když už vás skleněnky omrzí a půjdete dál, nara-zíte na tunel z krabic, který vede dolů do dalšího po-schodí, a tam naleznete páku, za ní zatáhnete a vyletí na zeď hrách. Někdo se lekne, jiný se smíchy za břicho popadá, a jak ten hrách padá na zem, cestou naráží na různé překážky a ty vydávají různé zvuky, pak zase nabijete a zase pálíte.

Jdete dál, když narazíte na takový kruh osvícený modře, strčíte do něj ruku a hle, ono to hraje! A pak nějaký chlap strčí doprostřed ruku a „Harfi i“ spustí všechny tóny. Dáte se na ústup, protože se ta změť zvuků nedá dlouho poslouchat. Ale nezoufáte, proto-že víte, že hned vedle je „Čeřička“, tedy taková zvláštní nádobka s vodou. Jakmile do ní strčíte prst a rozvíříte vodu, ozvou se líbezné tóny. Ta melodie se vám zalí-bí, že vycintáte celou nádobku... Jdete dál. A narazí-te na stánek časopisu SANQUIS, ve kterém je dílna a u ní všelijaké výtvarné nástroje z Leporelohry, jako je třeba „Šicí stroj“ anebo „Magnetické stoly“, a tak tam kreslíte, píšete...

No a to už jste tak utahaní, že se cestou k východu z výstavy zapomenete kouknout na Srdce. A pak jde-te po břehu Vltavy, divíte se železným koulím neboli Rezavým květům, které na ní plavou, ale to už jste tak unaveni, že se prostě jen těšíte domů. Oliver Klimt

výstava m�síce

7

A ty železné koule – Rezavé květy – plavou na Vltavě

Ilustrace Martin Svárovský, Matěj Richter, Marie Čechová

sanquis junior

8

„Sanquis, nejlepší časák ve vesmíru!“

9

ateliér sanquis

Ilustrace Natálie Klimtová, David Švec, Jakub Davison, Jan a Matěj Trnkovi, Antonín Řeřicha

10

Vybouchne slunce?Ovládnou svět roboti?

Planeta barev

Ilustrace Mikuláš Zich, Kristýna Čuhelová

Co se stane za 5000 let? Vybouchne Slunce, naše Galaxie bude zničena a my přesídlíme na jinou planetu? Ovládnou svět roboti? Stanou se ze zvířat mutanti, přestěhujeme se do vesmíru a budeme jez-dit v hvězdných lodích? Simpsonovi se stanou sku-tečností, Obamu vystřídá Očko ze Simpsonů a Bílý dům vystřídá bar U Očka. Svět zaplaví mor a lidé vyhynou. Anebo se nic nestane a ovzduší se vyčistí a budeme žít miliardy let. Vše je v rukou lidí a hlav-ně v hlavách našich vědců. Co se stane za 5000 let? Zamyslete se a napište svou představu na naši adresu dalek@email.cz. Na shledanou se těší Mikuláš Zich a Dalibor Lekeš

Co se staneza 5000 let?

Tato planeta je planeta barev.Na ní žijí jen barvy. Zde se vyrábějí barvy celého nekonečného vesmíru. Vyrábějí tu i zvláštní zelenou.Nikde není ani kousek bílého místa.Žije tu spousty a spousty zvířátek.Nikde tu nejsou lidi a nikdo tu není zlý.Tato planeta je od planety Země tak daleko, že se tam ještě nikdo nikdy nedostal.Napsala Kristýnka Čuhelová

náš sv�t

11

Život ve volné příroděNěkdo si řekne, proč bydlet v přírodě, ale my si mys-líme, že je lepší než (velko)město. V přírodě je ticho a klid a ve (velko)městě je hluk, smrad atd. V tuto dobu žije ve volné přírodě asi 2 % lidí z celého světa. My také pocházíme z přírody, tak proč bychom v ní neměli žít? Je tam klid, spousta dobrodružství. Když už jste bydleli nějakou dobu ve (velko)městě, tak je těž-ké si zvyknout, ale kdo žil v přírodě asi rok, pro toho je život ve volné přírodě lehčí. Doporučujeme koupit si část nebo celý les a ochočit si nějaké zvíře. Přikládáme obrázky zvířat, která by se dala ochočit. (Zdroj: Google) Napsali Štěpán Doležal a Jan Bečka

Můžete pomoct najít Aničku!Jestli máte nějaké zprávy, neváhejte to říct policistům. A kdyby vám někdo vyhrožoval, tak se nebojte a taky to řekněte policii. Snad můžete alespoň popsat jeho tvář, oblečení, výšku. A utěšit tím rodiče. Nenechávejte své děti samotné chodit do kroužků, do školy a kamkoli jinde. Buďte k nim přísní. A ať jsou rychlé, otužilé a silné, aby se mohly bránit a aby byly v kondici. A když vyděláte dost peněz, můžete si najmout pomocníka, který vám bude hlídat syna (dceru). A doporučuju, abyste sledovali zprávy!Napsal Jakub Davison

Po čem touží děti? Po moři nebo po létání?

Ilustrace Štěpán Doležal, Jan Bečka a Julie Zocherová

Autorka Julie Zocherová

12

naše p�íroda

Viděli jste někdy vlka?Prof. Vydra: Jen v zoo.Prof. Vlk: Byli jsme tam spolu. Takže taky v zoo.

Co si o nich myslíte?Prof. Vlk: Jsou to příjemná zvířata a chovají se jako lidé.Prof. Vydra: Jsou to dravá, ale přívětivá zvířata.

Povězte nám prosím něco o nich.Prof. Vydra: Jsou nepředvídatelní, chytří, šikov-ní, dech beroucí.Prof. Vlk: Jak už jsem řekl, chovají se jako lidé.

Máte o nich jen dobré mínění?Prof. Vydra: Ano. Prof. Vlk: Dobré je slabé slovo.

Je pravda, že vlci jsou předci psů?Prof. Vydra: Ano.Prof. Vlk: Ano.

A kdo je tedy předkem vlků?Prof. Vydra: Nevím.Prof.Vlk: To nikdo neví. Ale já si myslím, že žádné nemá.

To je vše, děkuji.Prof. Vydra: Nashle.Prof. Vlk: Není zač. Na shledanou.

O vlcíchRozhovor s prof. Vydrou a prof. Vlkem

Text Štěpán Doležal a Jan Bečka

Ilustrace Julie Zocherová, Karla Truhlářová, Veronika Andrštová

Jsme dobré kamarádky. Naše jména jsou Marie, Monika a Hedvika.

Naši mazlíčci:

Marie má psa, jmenuje se Aida. Je to rasa slo-venský čuvač. V létě je celá hnědá a smradlavá. Zato v zimě je nádherně bílá. Jsou jí dva roky. Dvakrát denně s ní chodíme na procházky.

Monika má křečka džungarského. Jmenuje se Mimi. Je mu půl roku. Je moc tlustý a roztomilý. Je hnědý a má černý pruh na zádech. V létě ho pouštím na trávník. Hodně kouše, když ho otravuješ.

Hedvika má zlatého křečka. Jmenuje se Bublin-ka. Je mu zhruba jeden rok. I když je to zlatý křeček, tak je černobílý. A umí dokonce šplhat jako Spider-man. V létě ji také někdy pouštím na trávník.Napsaly Marie Lacková, Hedvika Rychnovská, Monika Jonczyová

13

Nakreslila Veronika Andrštová

Ilustrace Julie Zocherovál, Karla TruhlářováIlustrace Julie Zocherovál, Karla Truhlářová

14

Robíčka jsem měla dostat až další den, ale ro-diče to nevydrželi a dali ho mně a mé sestře Marii o den dříve. Robíček je zeleno-žlutý a má dlouhý ocásek, který je jeho velkou chloubou. Kdyby-chom ho přihlásili do soutěže Nejkrásnější andul-ka, určitě by vyhrál.

„To je nádherná andulka,“ volala by porota, „tu musíme prohlásit za nejkrásnější andulku!“

A lidé by volali: „Kdepak nejkrásnější andulka! Tohle je nejúžasnější, nejchytřejší a nejnádhernější andulka na celém světě!“

A porota by pokývala hlavou a řekla: „Máte prav-du. Robíček vyhrál!!!“

Při takové představě se musím usmát. Co by na to asi řekl Robíček? Máme ho moc

rádi. Ale zdál se nám smutný. Proto jsme mu koupili Kikinku.

Teď už smutný není.

Robíčka jsem dostala den před svými devátými narozeninami, tedy 20. 3. 2010.

Robíček a KikiKdo je Kiki

Robíček už smutný být nemůže. Kiki jsme si objednali v místním zverimexu, ale přišla až týden po objednávce. Kiki je na bříšku světle modrá, hla-vičku má lehce vlnkovanou a má šedivá křidélka. Na čele má bílou skvrnu, ale jinak má hlavičku še-dou. I ona by vyhrála soutěž! Ovšem ne o nejkrásněj-ší andulku, ale o nejroztomilejší.

Když jsme ji dali k Robíkovi do klece, byl štěstím bez sebe. Ale hned další den na ni byl zlý. Nechtěl ji pustit k jídlu a kloval ji. Hned jsme zasáhli. Robík se pak svůj zlozvyk odnaučil. Teď je to obráceně. Kiki je zlá na Robíka. Naštěstí jen někdy.

Mají se rádiRobíček a Kiki se dost hádali. Ale asi pět dní po-

tom, co jsme Kiki koupili, se stalo něco neuvěřitelné-ho! Kiki ještě neuměla jíst z krmítka, a tak žrala jenom

To je nádherná, nejkrásnější andulka! volala by porota

15

Andulka vlnkovaná je nejrozšířenějším ptákem v klecích. Měří přibližně 18 cm, ale záleží na odrůdě. Andulka pochází z Austrálie. Její původní barva je zelená. Později byly vyšlechtěny jiné druhy. Zajímavost: v dnešní době existuje i andulka s chocholem nebo s kudrnatými peříčky. Těchto druhů je ale velice málo. Andulky krmte především různými druhy prosa, pšenicí a různým zeleným krmivem. Důležitá je sépiová kost nebo minerální kámen a písek pro dobré trávení. Andulku můžete potěšit různými tyčinkami (medové, ovocné, vitaminové…).

NemociPokud chováte andulky, musíte vědět, jaké mají nemoci. 1. Nachlazení, 2. Pakostnice, 3. Přerostlé drápky a zobák, 4. Červení ptačí roztoči, 5. Psitakóza, 6. Salmonelóza, 7. Škrkavky, 8. Ptačí svrab, 9. Zvětšení štítné žlázy, 10. Permanentní pelichání.

Jak žijíSamec andulky vlnkované se od samičky liší zbarvením ozobí. Samci ho mají modré, zatímco samičky hnědé. (Podle toho jsme doma zjistili, že Kiki je kluk, protože ozobí jí zmodralo!!!) Andulky ve volné přírodě hnízdí v dutinách stromů. Samci pak samičky krmí, dokud se nevylíhnou vajíčka. Chované andulky potřebují k hnízdění budku. Pokud ji nedostanou, nemohou mít vajíčka. Andulky umějí vycítit, jakou máme náladu, a dokážou ovlivnit naše city. Musíte se jim ale hodně věnovat. Jsou to společenští ptáci. Pokud nemáte na svou andulku čas, kupte jí partnera, protože by si mohla zvyknout na samotu a nedala by se ochočit. Na andulky nikdy nic neházejte, mohly by dostat srdeční infarkt. Na noc je lepší je přikrývat. A já už jen dodávám: Užijte si s vašimi andulkami co nejkrásnější dny a chvíle. My doma si tedy všichni užíváme...

Andulky

naši kamarádi

ze země, což byly slupky od zrníček a sem tam nějaký kousek prosa. Dávali jsme jí na zem mističku se zr-ním, ale pak taťkovi došla trpělivost a řekl: „Ze země žrát nebude! Robík se taky naučil jíst z krmítka, tak se to Kiki naučí taky!“ A sebral jí mističku.

Kiki by snad umřela hlady, kdyby ji nezachránil Robíček. Nažral se, div neprasknul, a pak Kiki nakr-mil! Ta se později naučila jíst z krmítka, ale Robíček ji musel dost dlouhou dobu krmit. Tady vidíte, že je Robíček nejen nejúžasnější, nejchytřejší a nejkrás-nější andulka na celém světě, ale i nejhodnější a nej-lepší. Přeji vám mít takové andulky.

Kdo jsou andulkyRobíček a Kiki si strašně rádi hrají. Třeba na žeb-

říčku, nebo jen tak lezou po stěnách. Někdy se há-dají, ale mají se rádi. Robík jednou Kiki probíral peříčka na zádech a drbal ji na místech, kam si ne-dosáhla. „Vidíš, jak je na tebe Robíček hodný, a ty si na něj zlá,“ říkali jsme Kikince. A ona se polepšila. Hned začala Robíka drbat taky.

Nedávno jsme zjistili, že Kikinka je kluk. Jak jsme to zjistili? Našli jsme si o andulkách totiž potřebné informace v knížkách a na internetu. Tady jsou:

Napsala a nakreslila Julie Zocherová

16

Hrabě Vlad III. TepešV roce 1431 se narodil hrabě Vlad III. Tepeš. Pří-zvisko Tepeš (čti Cepeš), které znamená Narážeč nebo Napichovač (na kůl), získal proto, že v boji napichoval své nepřátele, například Turky a Maďa-ry, na kopí živé a zajatce napichoval živé na dřevě-né kůly. Lid v Rumunsku si také myslel, že je hrabě Vlad Tepeš spolčen s ďáblem; bavilo ho mučit ostat-ní. Hrabě Vlad Tepeš zemřel roku 1476, ovšem údaje o jeho smrti se různí – buď padl v boji s Turky, nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho krutovládou...

Pravdou je, že hrabě Vlad Tepeš byl spraved-livým, i když krutým vládcem. Některé jeho činy a rozhodnutí dnes někteří lidé nemohou pochopit a mluví o něm jako o sadistickém šílenci. Na druhou stranu byl velice inteligentním a dobrým vládcem a skvělým válečníkem.

Toto je hrabě Vlad III. Tepeš...

A teď Drákula Redaktor: „Dobrý den, pane Drákulo.“Drákula: „Ááách, dobrý den.“Redaktor: „Můžeme vám položit pár otázek?“Drákula: „Ano, ovšem.“Redaktor: „V co se můžete proměnit?“Drákula: „V netopýra, vlka, a když někoho vysaji, tak omládnu.“Redaktor: „Koho jste vysál?“Drákula: „Lucy, Minu, která přežila a nestala se upírkou, a tři své nevěsty, které jsem si nikdy nevzal.“Redaktor: „Proč nemáte rád Van Helsinga?“ Drákula: „Zabíjí upíry.“Redaktor: „Chtěl byste být něčím jiným než upí-rem?“ Drákula: „Jako malý jsem chtěl být ovečkou Shaun.“Redaktor: „Díváte se na ovečku Shaun na ČT1?“ Drákula: „Ano, dívám se.“ Redaktor: „Přečtete si svoji knihu?“Drákula: „Ano, jistě. Ale nemám rád pasáž, kdy mě zabijou.“Drákula i redaktor: „Na shledanou!“

Existují upíři?

Připravili Kristián Toman, Tobiáš Ulovec a Albert Jarovský

17

Ilust

rova

la Ju

lie Z

oche

rová

záhady

O čtyři staletí později se hrabě Vlad III. obje-vil i v románu Drákula. Spisovatel Bram Sto-ker ho udělal upírem.Drákula se stal nejslav-nějším hororem a to mu zajistilo nesmr-telnost (myslíme to tak, že se o Drákulovi mluví dodnes). Bylo natočeno i něko-lik fi lmů o Drákulovi a nejslavnější je (podle nás) Drákula z roku 1992, kde hlavní po-stavu hraje Angličan Gary Oldman.

Otázky pro Van Helsinga Redaktor: „Van Helsingu, je tak trošku neobyčejné, když vám skočí na záda upír?“Van Helsing: „No, samozřejmě, že je to trošku neobyčejné, ale já si na to zvykl.“Redaktor: „Jak se můžeme ubránit před upíry?“Van Helsing: „Svěcenou vodou, česnekem, křížem a vším svěceným.“Redaktor: „Čím můžeme upíry zabít?“Van Helsing: „Střelíte upíra stříbrnou kulkou, potom do srdce zatlučete dřevěné kůly a uříznete mu hlavu.“Redaktor: „Zabil jste nějakého upíra?“ Van Helsing: „Ano.“ Redaktor: „A jakého?“Van Helsing: „Drákulu.“Redaktor: „A jak jste zabil Drákulu?“Van Helsing: „Týmová práce.“Redaktor: „Chtěl byste poděkovat svým fanouš-kům?“Van Helsing: „Ani ne.“Redaktor: „Chtěl byste poděkovat svým přáte-lům?“Van Helsing: „Ani ne.“Redaktor: „Fetoval jste?“Van Helsing: „Vůbec ne.“Redaktor: „To je všechno!“

Rozmlouváme s Lucy, upírkouRedaktor: „Paní Lucy, je neobyčejné, když na vás Van Helsing ukáže kříž?“Lucy: „Ano.“Redaktor: „Co je vaším životním cílem?“Lucy: „Vypít mnoho krve.“Redaktor: „Co si myslíte o Van Helsingovi?“Lucy: „Že patří do blázince.“Redaktor: „Koho byste si chtěla vzít za manžela?“Lucy: „Ivánka z Mrazíka. Ráda jsem se na to koukala.“Redaktor: „Kdo je váš idol?“Lucy: „Hannah Montana. Miluji její písně a ráda kou-kám na Disney Channel.“Redaktor: „A které zpěváky nesnášíte?“Lucy: „Jacka Blacka.“Redaktor: „My jsme se neptali na béčkové herce.“Lucy: „Tak tedy Justina Biebera.“Redaktor: „Kdo je vaše nejoblíbenější herečka?“ Lucy: „Miley Cyrus.“Redaktor: „Kdo je váš nejneoblíbenější herec?“Lucy: „Mickey Mouse.“Redaktor: „Kolik je vám let, že si pletete herce se zpěváky a herce s kreslenými fi gurkami?“Lucy: „To proto, že mě vysáli na konci osmnáctého století a je mi sto let (plus minus pár let).“

18

Ilustrace Veronika Andrštová, Karla Truhlářová, Jakub Davison

Kde se vzali upíři?Nemoc možná vše vysvětluje...Možná že upíři vznikli na základě vzácné nemoci krve. Kdo onemoc-něl touto nemocí, byl alergický na česnek (ale ne na kříž jako v kníž-ce Drákula ) a neměl rád denní světlo. Upíři opravdu mohli existovat jenom jako obyčejní lidé, kteří se snažili nakazit lidi, aby se nemuseli stydět, že onemocněli touto nemocí. To mohlo být jako předloha nej-slavnějšího hororu.

Zpracovali Kristián Toman, Tobiáš Ulovec a Albert Jarovský

Drákula a TransylvánieTransylvánie je kraj a je v Rumunsku. Žil tam hrabě Drákula a tři upír-ky. Vlajka Rumunska má barvy modrou, žlutou a červenou. Drákula je taky hrabě Vlad III. Tepeš. V roce 1992 byl natočen fi lm Drákula (a asi nejslavnější Drákula), kde hráli herci: Gary Oldman (Drákula), Antho-ny Hopkins (Van Helsing), Keanu Reeves (Jonathan Harker), Winona Rider (Mina Harkerová), Richard E. Grant (Dr. Seward) a Monica Bel-lucci jako jedna ze tří upírek.

Ve fi lmu Drákula jsou různé počítačové úpravy a děsivé scény.Není to fi lm pro děti anebo pro lidi, co se bojí i v dospělosti. Francis Ford Coppola natočil fi lm Drákula a Bram Stoker napsal

knihu Drákula.Nikdo neví, jestli Drákula existuje, někdo si myslí, že je to jenom

pověra...

Nádherný les není pohádkový, ale je kouzelný. Jsou tam hodná zvířátka. Tento les se nachází v hloubkách nekonečného vesmíru.Nežijí tam lidé.Rostou tam zvláštní rostliny, mechy i byliny...Žijí tam skřítci, kteří umí čarovat.Teče tam spousta potoků, říček a řek.Skřítci tam žádnou školu nemají. Skřítci všechno umí, už jak se narodí.

Napsaly Kristýnka Čuhelová a Verunka Andrštová

Nádherný les

A skřítci tam žádnou školu nemají! Ti už umí...

záhady

19

SUPER-MAN A SUPER-MANKAPtáme se pro Českou televizi:Redaktor: „Jaké to je, žít ve vašem super-světě?“Super-Man: „Je to, jako když lítáte v nebi.“Redaktor: „Je to tam hezké?“Super-Man: „Ano.“Redaktor: „Je to hezké ve vašem domě?“Super-Manka: „U nás doma je to skvělé.“Redaktor: „Můžeme něco natočit u vás doma?“Super-Man: „Ale je tam strašný nepořádek.“Redaktor: „Tak půjdeme natočit něco jiného.“Super-Manka: „Tak dobře, budeme moc rádi.“Redaktor: „Jdeme do restaurace, chcete jít také?“Super-Man: „Půjdeme rádi, ale nesmí mě odhalit.“ Redaktor: „Nebojte, my vás ochráníme.“Člověk: „To je Super-Man!“Super-Man: „Rychle pryč.“Redaktor: „Honem, natočíme to a vypadneme.Chátra: „My jsme rodina, aha, tak nazdar.“ Redaktor: „Mumie – egypská pomoc.“Super-Man: „Konečně nastal čas pro mě.“Super-Manka: „Ne, Super-Mane, není čas na boj.“Chátra: „Vidíme, že tady nemáme co dělat.“ Redaktor: „Ano, nemáte tady co dělat.“ Chátra: „My jsme jenom hledali kluka.“ Redaktor: „Jakého kluka?“Chátra: „Kluka jménem Luk.“Super-Manka: „Toho kluka jsem viděla.“Chátra: „Jdeme za ním.“Redaktor: „Uběhly dny a Luk nikde.“ Super-mam: „Nemám dítě, chci dítě.“Super-manka: „Tak si ho adoptujeme.“ Redaktor: „007 vám pomůže, tak se nebojte.“007: „Já jsem 007 chlap.“Chátra: „Máme tě, Luku.“

Zapsala Iveta Šterzlová

Redaktor: „Viděl jste někdy draka?“Prof. Medvěd: „Ano.“Redaktor: „Co to bylo za druh?“ Prof. Medvěd: „Nevím. Byl celý pokrytý trny.“Redaktor: „Kdy jste ho viděl?“Prof. Medvěd: „Před čtyřmi měsíci.“Redaktor: „Kde jste ho viděl?“Prof. Medvěd: „V nějaké jeskyni. Jen tak mimocho-dem, nemají draci nějaké pohlavní rysy?“Redaktor: „Mají, ale těžko poznatelné.“Prof. Medvěd: „A jaké tedy?“Redaktor: „Nevím. Sbohem.“Prof. Medvěd: „Na shledanou.“ Zapsal Štěpán Doležal

DraciIlustrace Julie Zocherová a Jan Jonáš

Rozhovor s prof. Medvědem

20

naše pohádky

Rytíři

Ilustrace Matyáš Svátek, Vanda Nejedlová, Karla Truhlářová

Diamantový zámek

Žili byli dva bratři – rytíři, ale ani jeden neměl druhého rád. Jednou, když byla válka, museli spolupracovat. Jeden při bitvě řekl: „Pozor, za tebou je lukostře-lec!“ Ale už bylo pozdě, cizí voják bratra omráčil. Bitva pokračovala. Když konečně utichla, hledali živé vojáky, ale bratr mezi nimi nebyl. A tak pro něho truchlili...

Nakonec vzal druhý bratr 500 vojáků, jídlo na týden, možná i dva, a vydali se do světa hledat druhého bratra. Po pěti dnech dojeli do vesnice. Bylo v ní úplné ticho. Jeden voják vstoupil do jakéhosi domu, vyšel, upadl a už se nepohnul. Měl v sobě jed. Všichni se zděsili. Do domu tedy vešel znovu rytíř, uviděl tam dva bandity, kteří se na něho chtěli vrhnout a zabít ho. Utekl zpět ke svým vojákům. Najednou se něco stalo – všich-ni vojáci jako by zmrzli, nehýbali se, jen jemu bylo horko. Nějaké kouzlo? Z domu vyšla čarodějka, měla zahalenou tvář. Vojáci se probudili a šli do jejího zámku. Tam našel rytíř svého bratra. Čarodějka se snažila ho přemoci, ale první bratr vzal luk a zastřelil ji. Všechno dobře dopadlo a oba bratři se konečně začali mít rádi.

Napsali Jan Šik, Jan J. Jonáš

Žily jednou dvě holky. Jedna byla moc hodná a laskavá. Ta druhá strašně zlá a neměla ohled k druhým.

Jedna se jmenovala Liliana a druhá Kordula.Jedou se Liliana vydala do světa. Potkala tam moc lidí,

kterým pomohla. Jednou potkala prince, zalíbila se mu...

Tady žije teď Liliana se svým man-želem princem Adamem. Mají spolu 8 malých dětí, 4 holčičky a 4 kluky (tím počtem skoro dohánějí císařovnu Marii Terezii – ale to neřešme).

Čas běží... Jednoho dne se Liliana vydá za svou sestrou. Ta je stále zlá, nemá Lilianu ráda, chce se jí pomstít. A tak ji pozve k sobě domů a tam jí vrazí nůž do srdce.

Uplynulo několik dní a urozený pán se rozhodl jet hledat svou milovanou do světa. Jezdí už několik týdnů, ale marně. Svou milou nenašel.

„Co se stalo s maminkou?“ ptají se ho děti, když se vrátí domů.

„Je mrtvá,“ říká a každý večer dětem vypráví pohádku, kterou měla jejich matka ráda.

21

Napsala a nakreslila Kristýna Šimůnková

O herečce Kristině Lukešové

Jednou byly dvě holky. Jedna se jmenovala Alexa a druhá Marína. Měly nádhernou zahra-du a každý den chodily na trh prodávat květiny. Jednou potkaly stařenku, zdálo se jim, že je hla-dová, a tak jí daly chleba s džemem.

Stařenka řekla: „Na oplátku si vezměte něco z mých pokladů.“

Dívky nic nechtěly, ale když babička naléha-la, vybraly si malé zrcadlo. Bylo špinavé, a tak ho doma omyly. Bylo krásné, nádherné! Marí-na a Alexa si rády zpívaly. A když se teď daly do zpěvu, v zrcátku se objevila krásná dívka. Jmenovala se Kordélie a dala se s nimi do zpěvu.

Nápěv doletěl až k uším zlé královny, která v té zemi vládla. Měla totiž draka, který měl na hlavě takovou anténu, s jejíž mocí královna řídila zem. Chtěla ovládnout celý svět, a tak se snažila dosáhnout i na Alexu, Marínu a Kordé-lii. Ale holky byly chytré, draka oblafl y, utekly a našly diamantový zámek. Tam Kordélie, zakletá do zrcadla, dostala dar nového života. Vyskočila ze zrcadla, podívala se na zlou královnu, a tak zkameněla...

Ale to už všech 8 dětí spalo.O rok později.Král Adam vyhledal lektvar života, našel

svou milou a vysvobodil ji z říše smrti. Nakonec všechno dobře dopadlo. A jestli ne, tak už to je jejich problém.

Napsaly Vanda Nejedlová, Karla Truhlářová

1. Alenka v říši divů: Alenka 2. Naši furianti: Verunka 3. Dokonalý svět: Natálie

22

Stopy ve sněhuSvítil v tmavé krajině jako maják.Srst měl bílou a čistou. Vždy na mě zamrkal, můj bělouš.Zůstávaly za ním stopy ve sněhu.

Napsala a nakreslila Julie Zocherová

Můj anděl strážnýAnděl strážný je pro každého člověka velmi důleži-tý. Chrání nás všude, kde jsme. Má radost, když jsme hodní nebo děláme dobré skutky. Naopak je velmi smutný, když děláme špatné věci, ubližujeme něko-mu slovem nebo skutkem a hřešíme. Když prosíme nebo děkujeme andělíčkovi, můžeme to udělat tak-to – pomodlit se:

Andělíčku, můj strážníčku,opatruj mi mou dušičku,opatruj ji ve dne v nociod škody a od zlé moci.Duši, tělo opatruj,andělíčku, strážce můj!

Napsala a nakreslila Kristýnka Šimůnková

Sametové řehtání pohladilo vlny, její táhlé volání znělo jako zvony. Kopyta se zaryla do černého bahna, ale klisna nádherná zůstala tu bílá...

sny

23

A jsou tam zmrzlinové kopce Kukís, Malina a Pistácie, pak taky zlatý most

Co je Tramtárie?Tramtárie je náš vlastní svět. V tom světě jsou naše přání i naše vzpomínky. Můžete si ho představit, jak chcete. Můžete si o něm psát i deník... Já si ho tře-ba představuju takhle: jsou tam zmrzlinové kopce Kukís, Malina a Pistácie, pak taky zlatý most a místo měsíce tam zapadá slunce. Zkuste si vymyslet svůj vlastní svět. Inspirace: když jednou Verča, moje spo-lužačka, přišla pozdě do školy, řekla paní učitelce, že jela tramvají až někam do Tramtárie...

Napsala a nakreslila Eliška Štruncová

Tramtárie Pochod Praha – PrčiceJsem doma, probouzím se a jdu do školy. Už uply-nul celý den, vracím se domů a jdu lesem, mám div-ný pocit a mám strach! Asi jsem vkročil do portu. A v něm F.B.I. Je to jeden policista, je slepý. STŮJ!!!!! Už ti je osmnáct? Jestli ne, tak do Tramtárie nemůžeš vkročit. Řekl jsem: Tramtárie, co to může být? Tramtárie je země z jiných světů, řekl. Můžeš do ní vkročit. Vážně? Jasně, je to lehké, stačí jen říct tramtara-dá a jdeš tam, a když řekneš tramtaradý, jsi zpátky. Jééééé!!! Tady je ale vedro, jsem v Tramtárii! Tramta-radý! Jéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!!!! Jsem v Prčicích (ovšem ve městě Prčice), ach (to je citoslovce), ahoj, vaši průvodci Tramtárií. Mikuláš Zich a Dalibor Lekeš

Ilustrace Iveta Šterzlová

24

Můj koníček je fotbal. Hraju za Duklu Praha útočníka. Fotbal mě moc baví, protože se tam běhá a můžu být fi t. Chodím na velké turnaje a většinou vyhrávám. Až budu velký, chci být profi fotbalista. A budu chtít hrát za Slavii. Můj oblíbený fotbalista je Messi. Hraje za Barcelonu.

Napsal Albert Jarovský

Fotbal

AutaOdtahová auta mají hák, aby odtaho-vala auta, která jsou rozbitá. Vezou je do stanice, kde je opraví.

A policie má

také svá auta.

Ilustrace Josef Jícha, Natálie Klimtová, Iveta Šterzlová

Připravil Josef Jícha

Formule patří do závodních vozů. Toto je (kresle-ná) formule jedna.

Toto je dětské auto, které není poháněno

benzinem, ale je poháněno buď šlapkami, nebo

elektrickými dráty.

Taky nemocnice mají svá auta.

My máme českou značku jménem Škoda Fabia (neboli škodovka).

Tip měsíce: Auto snů

náš styl

25

malovaný receptVaří Kristýnka Šimůnková

Pro větší:

Troufáte si udělat pamlsek sami? Jeden takový recept by se našel. Máte doma toustový chléb? Lučinu? Banány a cukr? To je všechno, co potřebujeme. A můžeme začít!

1) Namažeme toustový chléb lučinou.

2) Nakrájíme banány na kolečka a naskládáme na toustový chléb. Celý nakrájený banán můžeme dát i na více toustových chlebů než na jeden. Dávejte při krájení pozor, abyste se nepořezali, můžete poprosit někoho dospělého.

3) Cukrem posypeme toustový chléb. Dobrou chuť!

Pro menší:

Vy ještě nemůžete vařit jako maminka. Ale můžete vařit i jinak! Máte doma nádobíčko? Třeba talířek, hrneček, skleničku (na hraní, ne pravé).

Nádobí bychom měli obstarané. Ale co jídlo? A co vaření, o kterém mluvíme? Určitě máte doma papíry, tužku a pastelky. Vy si to jídlo můžete nakreslit na papír! Pak si ho dáte do hrnců a dáte na sporák (hrací). Pak jděte třeba za někým z rodiny a nabídněte jim pár druhů svého jídla, oni si vyberou a vy podle toho dáte „vařit“ jídlo a pak jim ho přinesete. Můžete si nakreslit i pití nebo polévky. A máte svoji vlastní restauraci!

Vaření pro malé i větší děti

Máte doma nádobíčko? Třeba talířek, hrneček...

26

Rozhovor s MikulášemZichemJak se vám líbí škola: pěkná, dlouhé schodyNejoblíbenější zvíře: králíkJaký je váš nejoblíbenější sport: fotbalJaká je vaše nejoblíbenější kapela: Tři sestryNejoblíbenější stolní hra: šachyNejoblíbenější PC hra: Mount&BladeKolik máte sourozenců: dva, sestru a bratraMáte nějaká zvířata: králíka a dvě želvyJak se vám líbila výstava PLAY v Mánesu na Praze 1: dobráCo nejraději děláte (obecně): hraji fotbalČím byste chtěl být (až budete velký): nepřemýš-lím o tomCo byste nám doporučil za (deskovou nebo ka-retní) hru: ČESKOUmíte Morseovu abecedu: ne Jakou knihu máte nejraději: Dračí Doupě (Bestiář)Jaký fi lm máte nejraději: Pán Prstenů 2Máte rád stát, ve kterém jste vyrůstal: miluji hoKterou slavnou herečku máte nejraději: Nelu BoudovouKterého slavného zpěváka máte nejraději: Karla Gotta Konec

Reportér Robert Sladký, zapisovatel Ondřej Novák

Ilust

race

Luk

áš D

rlík

, Luk

áš E

rnes

t, O

livie

Ada

mso

vá, T

omáš

Hla

dký

bleskovka

Jak se vám líbí škola?Pěkná, dlouhé schody...

27

sanquis junior

28

Ilustrace Natálie Klimtová, Anežka Burdová, Jindřiška Matuchová, Orlík Budka a neznámí autoři

A namalujeme si časopis, jaký tady ještě nikdo nikdy neviděl...

ateliér sanquis

29

30

Ilustrace kolektiv autorů a Štěpán Doležal (vedlejší stránka)

Syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat... SANQUIS!

ateliér sanquis

31

32

Neztraťte mládí! Měli byste vědět, co je počítačová hra a co je realita. Hlavní je se rozhodnout!

Text a obrázky Eliška Lančicová

Návrhy titulků pro první stranu Petr Hádek

Ilustrace Ema a Kristina Küblbeckovy (vedlejší strana)

ZimaKdyž zima přicházíděti z hřiště odchází

Když zima tluče do oken,táta se stará, aby byl byt vytopen

Když zima spustí krupobití,venku je to na zabití

Když zima spustí vlhký sníh,děti jezdí na saních

Když zima začne ustupovat,všichni se začnou uklidňovat

Když si zima řekne, že odchází,Já jaro doufám přichází. Veronika Straková

st�ípky

33

34

Naše hra nekončíV Ateliéru Sanquis vzniklo mnoho zajímavých ná-padů. Obrázky většinou kreslily menší děti (někdy společně s rodiči), články psali převážně spolužáci z jedné třídy. Do redakčního archivu jsme uložili i několik povedených kreseb, jejichž autoři beze-sporu už nechodí na základní školu...

Co si s oním archivem teď počneme? Naše hra nekončí! Spousty ilustrací využijeme určitě brzy při přípravě druhého čísla Sanquisu – Edice Junior. Kdy vyjde? To záleží na vás. Máte-li chuť se stát členy naší redakce a učit se novinářskému řemeslu, napiš-te nám e-mail nebo dopis. A nezapomeňte připojit na sebe kontakt. Konkursní řízení právě začíná! Redakce časopisu SANQUIS, Španělská 10, 120 00 Praha 2, pište na e-mail: jirku@sanquis.cz.

Ilustrace Anne-Marie Rohanová, Kateřina Strychová, neznámý autor (vedlejší strana)

sanquis – junior

35

Kdy vyjde druhé číslo časopisu SANQUIS – EDICE JUNIOR? To záleží na vás!Více informací najdete na www.sanquis.cz.

36

Ilustrace Bedřich Rose