SCOOL! 25

Milí čtenáři,právě jste otevřeli 25. číslo SCOOL!u. Toto číslo je v několika ohledech zvláštní. Ukazuje se, že náš časopis neslouží jen jako prostor pro stu-dentské slohové práce či reportáže ze školních akcí (i když ty se tradičně těší velkému zájmu čtenářů), ale také začíná stále silněji propojovat naše gymnázium nejen s blízkým okolím (jak dokazují články o Raj-mundu Habřinovi), ale i se vzdálenějšími krajinami. S lehkou nadsázkou můžeme konstatovat, že tímto číslem SCOOL! expanduje na mezinárod-ní půdu, a to díky rozhovoru s velvyslankyní Slovinské republiky, paní Smiljanou Knez. Že to není jediný spojovací článek se Slovinskem, vás přesvědčí i některé další texty.Další novinkou je také to, že toto číslo vytvářela redakce, která prošla (z pochopitelných důvodů) mírnou "generační" obměnou. Tímto bych chtěla poděkovat dlouholetým spolutvůrcům SCOOL!u - Michalu Ke-dovi a Matouši Kolaříkovi a zároveň popřát redakci v novém složení hodně spokojených čtenářů. A vám všem přeji příjemné počtení

Eva Kokešová

Obsah

2

říjen 2011 / www.scool-mag.info

Editorial

Redakce si i vám přeje veselé Vánoce a šťastný Nový i nový rok!

03 Mixer04 Neznamý známý Rajmund Habřina06 Projekt Habřina

07 Reportáž: Odhalení pamětní desky

08 Drahý táto!10 Země na slunečné straně Alp12 Rozhovor: Smiljana Knez

14 Praha - Mater Urbium16 Cesta do hlubin profesorovy duše18 Dobrodošli v Sloveniji, Mighty Shake

email: [email protected], tel: 732 659 640

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 25, říjen 2011

Šéfredaktor Kateřina Bochničková Kultura Natálie Plešáková Sport Martina Zoblivá Grafika Jáchym Důjka Korektury Katečina Bochničková Redakce Pavlína Žazová Webmaster Dominik Butschek

cover design: Michael Bátrla tisk: Pamiro Rosice

20 Sportovní den22 Italie23 Adaptační kurz24 Reportáž: Konference25 Voda26 Fed Cup 27 Kino Rosice28 Taneční30 Hornický den a Den Zastávky31 Zábava

Koncert 18. listopadu při příležitosti Dne studentstva a imatriku-lace nových prváků a primánů proběhne tradiční koncert, tentokrát ale s netradičním hostem - bude jím Petr Váša, fyzický básník. Pokud chcete dopředu vědět, co to znamená, mrkněte na petrvasa.cz nebo na wikipedii. Co se tam nedočtete, ale mohlo by vás zajímat - Petr Váša je vnukem spisovatele Rajmunda Habřiny, jemuž je věnována část tohoto čísla. Redakční rada přeje všem in-spirativní zážitek.

M I X E R

3

říjen 2011 / www.scool-mag.info M I X E R

cover design: Michael Bátrla tisk: Pamiro Rosice

Středoškolská odborná činnost je zde opět pro všechny zájemce o vyzkoušení si něčeho nového!

Jak název napovídá, úkolem tohoto článku je vás, studenty našeho gymnázia, nalákat, abyste si rozšířili obzory vašeho poznání.O co se vlastně jedná? Středoškolská odborná činnost je něco jako bakalářská práce, vylepšená seminární práce. :-) Základem této práce je objevení něčeho nového, zkoumat něco, co je opomenuté nebo co ještě nikdo předtím nezpracoval. Práce se skládá z teoretické části a z praktické, na které potom budete stavět vaše ob-hajoby. Prakticky si můžete vybrat jakékoliv téma, jaké vy sami chcete, a pokud vám někdo bude říkat, že je to zbytečné, nedejte se odradit a stůjte si za svým názorem. ;-) Pokud vás žádné téma nenapadne nebo máte zájem o podporované práce, můžete si vybrat z nabídky témat od JMK. Témata naleznete jak na internetových stránkách, tak na nástěnce u kabinetu chemie.K čemu vám tato práce bude? Tato otázka mi přišla vždy zbytečná, neboť zpracování vašeho tématu vám dá opravdu hodně. Naučíte se psát odbornou práci, vystupovat před porotou a publikem a obhajovat svou práci, zjistíte, jak jednat s lidmi, abyste dostali to, co chcete (samozřejmě legální a slušnou cestou ;-) ) a hlavně se vám SOČka bude hodit na vysoké škole, kde za ni dostanete body u přijímacích zkoušek.Jak to celé probíhá a co vás čeká? Nejdříve si stanovíte, co chcete zkoumat, jak to provedete, jestli budete mít konzultanta nebo ne a co je vaším cílem. Začnete s praktickou částí, během toho si napíšete teorii, kterou byste měli stihnout do konce prosince (vzhledem k tomu, že v lednu se na vás vrhnou všichni učitelé a budou po vás chtít pololetní písemky a excelentní výsledky, je to opravdu dobrá rada). Na konci vás už jen čeká typografická úprava práce, vyplnění přihlášky a příprava obhajoby vaší práce. Školní kolo je taková malá předpremiéra, vyzkoušíte si to, zjistíte, co jste měli říct a neřekli a co jste řekli a neměli. V okresním kole rozhodne porota o tom, co byste měli říct a co ne, no a v krajském kole podáte perfektní výkon a nejlepší z vás postoupí do ce-lostátního kola. ;-)Takže pokud ještě váháte, jestli do toho jít nebo ne, ráda bych vám poradila, že byste to měli zkusit. Může vám to hodně dát, ale nevezme vám to nic (když zanedbáme čas ;-) ). Doufám, že jsem vám v rozhodování aspoň trochu pomohla, a pokud máte nějaké dotazy, ptejte se pana učitele Dojivy, který vám rád poskytne bližší infor-mace. ;-) Pavlína Žažová, C3. A

Zážitek z Masarykovy univerzityJe opravdu těžké něco napsat, protože jsme zažili tolik skvělých pokusů a všeho možného, že nevím u čeho začít…. Asi začnu tím, jak to tam vypadalo: Měli moc krásnou, moderní, hodně vybavenou chemickou laboratoř. Jenom co jsme vešli, říkam paní Justové: „Podívejte, jak to mají vybavené, tolik digestoří (cca 25, ne jako u nás jedna a napůl funkční), tak krásné nádoby – krásně čisté, ne jako u nás při laboratorních pracích, vyndám třecí misku, která je celá od modré skalice, ne, tam krásně čisto“. „Honzi, nezvykej si,” říká paní učitelka :-). Měli připravené všelijaké pokusy – odbarvovali jsme kofolu, zapalovali sáček s plynem, zkusili jsme si udělat amoniakovou fontánku a všelijaké hezké pokusy jsme viděli. Také nám dali na ruku speciální vatu – maličký kousíček a zapálili ho. Vůbec to nepálilo, i když nám hořelo na ruce. Asi nejlepší byl tekutý dusík – napusti-li jsme umyvadlo teplou vodou a nalili asi litr tekutého dusíku, krásná mlha :-). Na zemi byl trošku nepořádek, a tak pan profesor z té univerzity řekl, že se jde uklízet, vzal tekutý dusík a rozlil ho po podlaze se slovy: „Takhle se u nás uklízí.“ Musel jsem se smát, když jsem přijel domů a otevřel chat na Sekundě!!!, kde jsem se zeptal, jak se účastníkům exkurze líbila. Všem se líbila moc, i když před exkurzí polovina holek nechtěla jet, ale nakonec jely, aby se „ulily“ ze školy :-)… Exkurze se mi moc líbila a doufám, že se na MU do chemické laboratoře ještě někdy podívám.

Jan Hruškovič (tercie)

Jak uvádí Ladislav Soldán v článku Jeden ze zapomínaných (100 let od narození Rajmunda Habřiny), patří Habřina mezi spisovatele, jejichž literární dílo se začalo vytrácet z veřejného povědomí už po roce 1948 ještě za autorova života. Smutným dokladem tohoto faktu je skutečnost, že po roce 1947 už nic nevydal. Po jeho smrti v r. 1960 se za celé období do 90. let 20. století objevila v tisku pouze jediná zmín-ka, a to článek Pavla Švyhnose In margine Rajmunda Habřiny, otištěný v dubnu 1970 v Rovnosti u příležitosti desátého výročí Habřinovy smrti.Habřina pocházel z chudé havířské rodiny, ale jeho rodinné zázemí bylo velice kulturní. Jeho otec (rovněž Rajmund) pod-poroval ve studiích všechny své čtyři děti, i když mu to jeho sociální postavení nemálo znesnadňovalo. Rajmund Habřina mladší projevoval od dětství všestranné umělecké nadání, mimo jiné výtvarné a hudební. Na-konec se však věnoval především literatuře. Úspěšně absolvoval klasické gymnázium (i s obávanou řečtinou) a stejně tak i studia na Filozofické fakultě Masarykovy uni-verzity v Brně, kde byl žákem proslulého literárního historika Arne Nováka. Jeho studijními obory byly český jazyk a filoz-ofie, ke kterým si pak připojil i němčinu. Po zakončení vysoké školy a úspěšných rigor-ózních zkouškách dosáhl titul doktora filoz-ofie prací Březina a Nietzsche, která posléze vyšla na základě doporučení rigorózní komise i knižně.

Téma

4


Od počátků své tvorby byl Habřina in-spirován svým rodným krajem v okolí Příbrami na Moravě. Právě těmito místy protéká potůček Habřina, který se společně se jménem autorova oblíbeného básníka Otokara Březiny stal podnětem ke změně jeho jména z Chatrný na Habřina.Po ukončení studií začal Habřina pracovat jako středoškolský učitel v Brně a zapojil se i do rozsáhlé kulturní a osvětové činnosti, působil mimo jiné jako redaktor a tajemník Moravského kola spisovatelů, jako drama-turg ve starém divadle na Veveří. Spolupra-coval s rozhlasem i jako autor původních rozhlasových her, například Hrdinské boles-ti nebo Valašská stráž.Prosadil se i jako překladatel, zejména ze slovinské literatury, známý je například jeho překlad románu V. Levstika Čin (1936). Nebyla to jen překladatelská činnost, kterou se uvedl do česko-slovinských literárních vztahů, ale vůbec jeho podíl na rozvoji všestranných kulturních vztahů se slovinskými tvůrci, zejména s Božidarem Borkem. To vše stálo i za jeho jmenováním československým velvyslancem v Ju-goslávii. Této funkce se však po Mnichovu už nemohl ujmout.Nelze opomenout ani Habřinovu esejistickou tvorbu, například soubor esejů Světla nad Kralicemi (1931). Projevil v nich hluboce založený vztah k rodné zemi a kraji s vcítivým porozuměním pro kra-jinu prozářenou duchovním světlem dějinné tradice, zvláště českobratrské. Ve třicátých letech 20. století se v jeho umělecké tvorbě podle mého uvážení pro-jevuje osudově lyrické založení. V prvních básnických knihách se po svém vyrovnává s poezií Otokara Březiny, a to především ve sbírce Marný smích k věčnosti (1930) a částečně i v básnické knize Legendy vzpoury (1934). Za jednu z Habřinových nejkrásnějších knih vůbec pokládám sbírku Sasanky (1938), kterou věnoval své ženě. Na první pohled jde spíše o křehkou a něžnou poezii, která však postupně stále více připomíná jemně broušený krystal, zdánlivě prostý, který však uvnitř žhne silou nejprotrpěnější a nejopravdovější životní zkušenosti. Dominantou knížky se zdá být láska, ne však jako lehký opar mi-lostného blouznění, ale jako osvobozující a povznášející úděl člověka, jako to, co otvírá dveře mezi životem a smrtí i smrtí a životem:

Requiem„Až smrtí zkolébán

spočinu jednou v zem,ať spím tak tiše.

jak bych spal v klíně tvém,

jak bych spal ve tvém klíněza noci májové,

kdy žízní, ani hlademse srdce neozve,

již neozve se srdcepo karnevalu žití,

již nechci, nechci pítjiž chci jen dlouze sníti,

již chci jen dlouze snítio bílých loktech tvých,

o vroucích objetích,o dálkách modravých,

o dálkách modravých,kde sídlí bůh a den,kde naplnění dojdesen země, nedosněn.

Až smrti zkolébánspočinu jednou v zem,

ať květy májovémi prší requiem.“

Habřinovo lyrické založení se projevuje i v jeho próze. Je to příznačné hned v jeho prvním románu Ohnivá země (1938), který patří k autorovým nejvýznamnějším dílům. V románu je podán příběh lásky dvou mladých lidí, Pavla a Elišky. Pavel je syn nejbohatšího sedláka, Eliška pochází z chudé havířské rodiny. Jejich příběh se prolíná s dobovými společenskými poměry na poválečné vesnici v době rostoucího sociálního napětí, které vyústí do stávky a násilných střetů v rosicko-oslavanském uhelném revíru v prosinci 1920.V Habřinově podání je pozornost upřena i na konflikt havířů a sedláků. Jeho dramatické vyústění se v závěru propojí s tragédií lásky obou hlavních postav. Silná lyrická složka, která se v románu ob-jevuje, není nahodilá ani samoúčelná, ale je výrazným kompozičním prvkem, který odpovídá epické linii příběhu, zmnožuje ji a prohlubuje. Knize býval vytýkán nadměrný, neadekvát-ní lyrizmus. Podle mého soudu je to právě intenzivní existenciální lyrizmus, který dává

Neznámý známý Rajmund Habřina(PhDr. Jan Ondroušek)

(18 .9. 1907 - 2. 4. 1960)

Ohnivé zemi takovou působivost, a to jak z hlediska psychologické charakteristiky hlavních postav, tak i z hlediska motivace jejich chování.Nelze v této souvislosti neuvést postřeh Ladislava Soldána, že první Habřinův román, jímž se přihlásil k ruralistickému hnutí, by si zasloužil důkladnou interpretaci.Doslova za malý literární klenot lze v Habřinově díle považovat knihu historických balad Věnec z klokočí (1941). Kniha je souborem tří próz: Jan Sokol z Lamberka (1407), Opuštěný (1625) o Karlu starším ze Žerotína a Zvoník u svatého Petra (1645) z doby neúspěšného obléhání Brna Švédy.Kniha je prozaická, ale jde o prózu svrchovaně a podmanivě básnickou. Habřinovo tvárné úsilí zde dosahuje ar-chitektonicky modelované, koncentrované a vyvážené účinnosti. Žádné slovo nepřichází nazmar, není významově prázdné a organicky zapadá do jednoho celku pevné formy a plného významu. Vyprávěcí jazyk v sobě ztělesňuje charakter starodávné řezby či rytiny. Baladičnost próz se samozřejmě netýká pouze jejich tragického, poch-murného a dramatického vyznění. Snová obraznost metafor, rytmizované vyznění vět, návratnost motivů, intenzita expre-sivních a knižních pojmenování vytvářejí jeden vzrušený, vznešený, emocionálně výrazný reliéfní styl, který připomíná mno-hotvarou, ale přitom mistrovsky zkompono-vanou hudební skladbu, která vytváří jeden dokonalý celek: „Zastavila se s tlukoucím srdcem teprve nahoře nad údolím.Měsíc plul bílými mraky a lehounký příboj jeho bledého světla stříbřil zasněžené stráně, spící skály i neuchopitelnou vidinu Lamberka, rostoucího tam dole ze skal jako neskutečný přelud. Sněžný mír ležel na zemi a mával bílými křídly ve světelných výších nad údolím, chladil rozpálené tváře, konejšil rychlý tepot srdce, zhasínal v očích horečné světlo. Ticho se zdálo být bez konců a bez hranic. Jen chvílemi přilétl z hloubky tichý, mámivý útržek hlasu Oslavy, tak dale-ký, jako by zavanul z druhého břehu života. A Janě se najednou zdá, že se otevřela země a že z jejích prsou vyšel dlouhý, dlouhý vzdech osvobození. V jejích očích zasvítil krátký, blaživý úsměv, odpověď na všechny její otázky.“Věnec z Klokočí vyšel za nacistické okupace v roce 1941 ve zkrácené, censurou okleštěné podobě.Doba nesvobody za německého protek-torátu přinesla Habřinovi a jeho rodině velká traumata. Jako čestný, zásadový a humánní člověk se zapojil do činnosti il-

téma říjen 2011 / www.scool-mag.info

egální odbojové organizace Obrana národa. Po vyzrazení byl zatčen, vězněn v Kauni-cových kolejích v Brně a poté deportován do koncentračního tábora Mauthausen s pokynem „návrat nežádoucí“. Jeho osobní situace byla o to horší, že doma zůstala jeho mladá žena s malou dcerkou Helenkou.Internace v koncentračním táboře byla každodenním bojem o přežití a uhájení holé existence. Hrubé násilí a krutost věznitelů musely otřást každým člověkem; je stěží představitelné, že člověk takřka ubitý k smrti, pohybující se na hraně života, doká-zal nejen přežít, ale i posilovat ostatní spoluvězně a pomáhat jim, aby nepodlehli vysílení, otupění a bezmoci a aby si ucho-vali vůli žít. Bylo to vědomí hluboké a přesvědčené lásky k domovu, jeho blízkým a bližním, které Rajmundu Habřinovi umožnilo udržet se při životě, a právě tehdy se stalo něco neuvěřitelného, v Rajmundu Habřinovi se opět probouzí básník. Verše, které tvoří, uchovává jen ve své paměti, přednáší je svým vězněným druhům a posiluje v nich touhu přežít. Tyto verše, které byly ucho-vávány v jeho mysli, byly vydány až po válce s názvem Vězeň za dráty (1945).Básně této sbírky jsou velmi sugestivní, což je umocněno intenzivní metaforikou démonických projevů zla, které zahlcují život. Za obrazy zkázy a smrti však cítíme pohled věčnosti, který se někdy vyje-vuje i přímo v prozářených motivech do-mova a který tvoří kontrast naděje zlému obrazu lidské apokalypsy. Klasický verš, pravidelný rým a rytmus i patetická dikce jsou adekvátním vyjádřením jednoho z nejmonumentálnějších bojů za uchování humanity lidskému rodu:

Chandra„A opět jeden západ hasne,

a obvazy mlh se vzdává tmám,ač do tisíců tělem vklíněn,

v tisících jsem dnes sám a sám.

Tam kdesi za zdmi hoří život,tam kdesi v dálkách s topoly,

zlé, otevřené rány v hrudisnad ani již dnes nebolí…

Tam kdesi za zdmi hoří život,tam volnost nepokrývá rez.A u mých nohou ještě leží

má touha, němý, němý pes.Rajmund Habřina se po válce vrátil domů ve zbědovaném stavu, těžké zdravotní postižení si nesl po celý zbytek života, jeho víra, láska a naděje mu však daly znovu možnost žít a zaujatě se věnovat práci ve škole i literární tvorbě. V Brně, kde žil, založil i na-kladatelství Mír, které vydávalo publikace

zaznamenávající pro budoucí generace hrůzy války a fašismu. Sám této problematice věnoval knihu úvah Nadčlověk a nadnárod (1946), kde se zabýval Ni-etzscheho myšlením a jeho zneužitím v ide-ologii německého fašismu.V průběhu poválečného období se však ve-dle svého učitelského povolání věnoval více veřejné a osvětové práci, což se projevilo zejména po nástupu komunistů k moci v roce 1948. Jako spisovatel se proto posléze odmlčel, protože člověk jako on se stěží mohl poddat dobové socialistické kulturní politice a psát na zakázku podle požadavků společenské objednávky, která neodpovída-la jeho uměleckému a myšlenkovému založení. Počátkem 50. let se stal ředitelem gymnázia na Křenové ulici v Brně, kde setrval až do své smrti v roce 1960.V tíživém období 50. let zde v kolektivu učitelů a žáků vytvářel přátelské ovzduší spolupráce a porozumění. Jak ukazují vzpomínky jeho bývalých kolegů, doká-zal je vždy morálně podpořit a pomoci jim v těžkých životních situacích. K učitelům a žákům měl přátelský vztah. Byl náročný a odpovědný, ale nikdy nikoho neponížil a nezesměšnil. Pověstná byla jeho pracovitost, když ještě večer přicházel domů s aktovkou naditou spisy; dokázal prý pracovat až dvacet hodin denně. Měl mimořádně dobrou paměť a udi-vující znalosti literatury, filozofie i mnoha dalších oborů. Vynikal též strhujícím mlu-veným projevem, který byl charakteristický bohatým myšlenkovým obsahem a vysokou kulturou slova. Traduje se, že po jeho vys-toupeních málokteré oko zůstalo suché.Jako člověk byl na jedné straně ak-tivní a činorodý, na druhé straně vážný a uzavřený, citlivý, vnímavý a duchovně založený. Dnes nám může připadat, jakoby jeho dílo odešlo společně s ním. Za jeho tvůrčího spi-sovatelského života bylo poměrně známé, ale pak se povědomí o něm začalo vytrácet. Důvody mohou být různé, například ztra-cenost autorovy generace daná nepříznivými společenskými podmínkami, nedocenění moravské, resp. brněnské literatury, autoro-va skromnost nebo jeho krátký život, který mu nedopřál satisfakci. Těžko říci. Rajmund Habřina nesl svůj osud statečně a dokázal jej přijmout, obraceje se k věčnosti jako neustále zpřítomňovanému průvodci a nestrannému soudci, který dává zapravdu všem spravedlivým. Jeho odkaz a pozůstalost, 25 kartonů v Památ-níku národního písemnictví včetně esejů či románu Ďábelská komedie, teprve čekají na svůj závěrečný verdikt.

2

5

Téma

6


Projekt HabřinaMinulý rok jsem nastoupila do 1. ročníku na tuhle školu. Mnoho věcí tu pro mě bylo nových a mimo jiné i Projektový den. Ptala jsem se kamarádů, co takový den obnáší, a oni mi vysvětlili, že se každý student zapíše na jeden projekt vedený nějakým profesorem a onen den se skupina studentů

To se nedalo říci o tamějších studentech, kteří o bývalém řediteli neslyšeli téměř nic. Naše další cesta promrzlým Brnem směrovala na místní hřbitov. Tam jsme také kromě Habřinovy hrobky poznali jeho dceru. Po hezkém přivítání jsem paní Vášové položila několik osobních otázek týkajících se jejího otce a ona

brněnský dům a ulici, která nosí jeho jméno. V červnu minulého školního roku jsem měla poslední úkol – nahrát báseň Sasanka a názorně ji vyobrazit před kamerou. Role herečky jsem se chopila statně,výsledek se mi zdá sice pěkný, ale někdy až trapný. Však jste někteří

pokouší o zpracov-ání určitého tématu. Moje představa nebyla příliš přesná, a tak jsem se namátkou zapsa-la k panu profesoru Ondrouškovi. Možná že to nebyla pouze náhoda a v podvědomí jsem cítila kladný vztah k literatuře, rozhodně jsem ale netušila, co se na mě chystá a že se zapojím do ta-kové míry.Na první schůzi v kabinetě obkládaném knihami jsme byli obeznámeni se základním plánem celé akce. Nečekala nás jen školní práce s internetem a knihami, ale také práce v terénu. V daný projektový den jsme vyjeli na naši novinářskou misi do Brna. V Brně jsme navštívili Filo zofickou fakultu MU, Gymnázium Křenová a hrob Rajmunda Habřiny na ústředním hřbitově. Na fakultě jsme udělali několik záběrů a prohlédli si bystu Habřinova profesora Arne Nováka. Na Křenové nás čekala zajímavější práce, měla jsem vyzpovídat zástupce ředitele. PhDr. Trávníček nám ochotně poskytl obsáhlý rozhovor a naším zájmem byl potěšen.

nám vypovídala svůj životní příběh. Domů jsme jeli s dobrým pocitem a další týdny jsme pokračovali ve sběru materiálu na naše umělecké „veledílo“. Fotografie, videozáznamy krajiny okolí Příbrami, mluvený scénář a další rozhovory – to vše bylo potřeba zařídit, aby kluci mohli začít stříhat samotný film.Sotva jsme si na chvíli oddychli, OJ- projekt se vrhl do práce podruhé. Naše další cesta do Brna už byla v hojnějším počtu a všichni, kdo se účastnili projektu, mohli vidět Habřinův

sami viděli a věřím, že jste to vzali s hu-morem stejně jako já.Moji spolužáci, kteří se na tom také tolik podíleli a trochu se vyznají ve výpočetní technice, vše zpracovali do nového do-kumentárního filmu. Všichni tři Adamové (Jarolím, Liška, Palko) odvedli za výběrové asistence Artu-ra Vlka nelehkou práci. Můžeme být také hrdi i na to, že celá naše práce byla podnětem slavnostního odhalení pamětní desky Rajmunda Habřiny v jeho rodném domě v Příbrami na Moravě.

Lucie Soukopová, C2. A

Zleva: PhDr. Jan Ondroušek, A. Vlk, A. Jarolím, A. Liška, L. Soukopová, A. Palko a P. Strážnický

téma

7


Odhalení pamětní desky Rajmunda Habřiny

Rajmund Habřina, básník, prozaik, překladatel, příbramský rodák byl středobodem akce, která se uskutečnila 28. září v Příbrami na Moravě. Na Svatého Václava, v den narozenin Rajmunda Habřiny, byla tomuto moravskému spisovateli odhalena pamětní deska na jeho rodném domě. Jasné ráno. Přímo azur, když jsem byl na cestě do Příbrami, byl jsem v ta-kové vznešené náladě. Vyvrcholení mnohaměsíční práce spousty lidí, kteří se podíleli na znovuzrození legendy jménem Rajmund Habřina. Stál jsem před kaplí sv. Floriána a s lehkým překvapením jsem pozoroval, že skupi-na, kterou jsem nepovažoval za příliš početnou, tedy skupina „fanoušků“ díla Rajmunda Habřiny, je poměrně velká. Nebyli to pouze okolní obyvatelé s nadšením pro nepříliš masové kul-turní akce, také studentů zastáveckého gymnázia se zúčastnilo více, než se dalo čekat v tom nejtajnějším snu, třeba prima přišla téměř v plném počtu. Davy se srocovaly před kaplí. Celá slavnost začala průvodem všech účastníků k rodnému domu Rajmunda Habřiny, který se nachází cca půl

kilometru od kaple. Program ode-hrávající se před rodným domem Rajmunda Habřiny zahájil ředitel naší školy PhDr. Petr Kroutil. Zasvěcený výklad o díle a celkovém přínosu díla Rajmunda Habřiny české literatuře přednesl Doc. PhDr. Ladislav Soldán. Ostré slunce a všudypřítomné vedro mu neumožnily projev dokončit, podlehl kratší indispozici, následován ohromeným výdechem davu. Všechno však dobře dopadlo.Po ukázkách z Habřinova díla, které procítěně předenesla herečka Marie Durnová, se ke slovu dále dostala slovinská velvyslankyně Mag. Smilijana Knez, která položila důraz na přátelství mezi Čechy a Slovinci. Senátor prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc vzal své vyprávění zdánlivě zeširoka, došlo i na Církev moravských bratří v USA, v jejichž modlitebně ho zaujal nápis „Myslet globálně, jednat regionálně“. Pro tento okamžik nemohlo být nic příznačnějšího. Zbývalo jen přistoupit k samotnému aktu odhalení desky. Jen krátká chvíle a už na všechny svítila – pamětní deska Rajmunda Habřiny.

Slavnost překonala moje očekávání a myslím si, že i očekávání organizátorů. Myslím si také, že mimořádnost tohoto aktu řádně podtrhla i velmi vysoká návštěvnost (doufejme, že to nebylo jen kvůli slibovanému volnu). Zdálo se, že Rajmund Habřina ožívá ve všech zúčastněných a že jeho odkaz zůstává uchován.

Adam Jarolím, C2. AFoto: Miroslav Herman

P. S. Velký dík patří organizátorům celé akce jak z řad studentů a profesorů naší školy, tak představitelů Obce Příbram, zejména panu staros-tovi Rostislavu Trtilkovi.Za finanční podporu je třeba poděkovat také Mikroregionu Kahan a Skupině ČEZ.

Jan Žaloudik odhaluje pamětní desku

Slavnostnímu odhalení přihlížejí všichni přítomni. V popředí (zprava) velvyslankyně Slovinska S. Knez, ředitel našeho gymnázia P. Kroutil, herečka M. Durnová a moderátorka L. Solánská

Téma

8


Drahý táto!Osobní vzpomínky dcery Rajmunda Habřiny

Opustil jsi nás, když mi bylo jede-nadvacet, a i přes to půlstoletí, kdy Tě nemohu vidět a slyšet, bývám často s Tebou. Kdybych i chtěla zapomenout, bytostně cítím, že jsi mou částí, mluvím někdy Tvým jazykem, vnímám vzta-hy, a dokonce i lidi Tvým pohledem a v neposlední řadě zažívám vděčnost za to být s Tebou neoddělitelně spjata. Odešel jsi z domova, vlastně „byls ode-jit“, když mi byly dva roky, a zpomínám na Tvůj návrat, když jsem byla šestiletá. Nepoznala jsem Tě tehdy, měls totiž musulmanskou váhu, přišel jsi pěšky přes kus Evropy, holohlavý, divně oblečený a nevěřila jsem, že patříme k sobě. Dítě asi saje prostředí, které Tě tehdy nadšeně přijímalo s láskou, radostí a s velkým očekáváním. Měls velké plány, přál sis pracovat, budovat a hlavně psát, vydával jsi knížky, které jsi léta v koncentráku nosil v hlavě. O tom, že jsi po návratu po skončení války dostal několik vyznamenání, jsem se dozvěděla, až když jsi nežil; byls skromný, tichý, slova jsi vážil, a přestože si nevzpomínám, že bys mě někdy pohladil, dojímala mě Tvá sta-rost o mne, když jsem byla nachlazená.Věděla jsem, že miluješ přírodu, svou Příbram, dokonce mám dvě Tvé pe-rokresby rodné obce, obrazy borovic nad poli směrem k Zbraslavi, snad Na Chuděrce. Tam jsme po válce jezdili z Brna na ohníčky, pekli jsme brambory, výlet do Příbramě byl pro mne svátkem. Ještě ohýnky na Chvojnici, blízkoKetkovic, Ti byly milé. Nosil jsi pump-ky, dokonce hůl, a někdy jsme cestou zpívali, texty si ještě pamatuji, vz-tahovaly se k Tvé knížce Jan Adam z Víckova. Oslava a potok Habřina jsou součástí rodinné tradice. Tvá sbírka básní Sasanky měla možná kořeny zde.Také vzpomínám na Tvé přátele, vý-tvarníka Emila Hlavicu, autora sochy v Pohádce máje, kterou jsi před válkou zdramatizoval, na malíře Mužíka, sochaře Fabiána, malíře Františka Bílkovského, ten ilustroval Tvé knihy.

Když jsi založil nakladatelství Mír, chodívala jsem za Tebou na náměstí Svobody, tam bývali literáti, někteří chodili k nám domů do Masarykovy čtvrti. Učil jsi češtinu, filozofii, ale já se Tě bála ptát, každé slovo mi bylo málo.Mám dvě vzpomínky, kdy jsi mi byl blíz-ko, cítila jsem, že Tě ty chvíle naplňují stejně jako mě, malou školačku: když jsi seděl za klavírním křídlem v našem „čtvrtém pokoji“, (byl jaksi navíc a neměl své jméno) a hrál jsi na klavír dlouho, dvouručně, já stála opřená a s obdivem poslouchala; mé dětské hodiny klavíru byly dobré jen na hraní z not, a to ještě s dlouhým cvičením. Až teď vím, žes improvizoval, vlastně ani nevím, jestli jsi znal noty.

Druhou vzpomínkou byly chvíle s básněmi. Četl jsi mi verše Bezručovy, Erbenovy, bylo to vždycky v Tvé pracovně a od té doby jsem vyhledáva-la jen knížky psané ve verších. Také vzpomínám s úsměvem na chvíle při hraní „ovčince“, sám jsi dělal z vosku ovečky (byly to nakrájené svíčky bez knotu) a nakreslil jsi na lepenku ce-lou hru. Když u nás byla babička s tetou Fánkou a Tys býval nemocný, hráli jsme karty a já byla pyšná, že už devítiletá umím mariáš. Býval jsi doma zřídka, chodívals ze školy až večer a vždy s naditou aktovkou spisů. Těšila jsem se, až zase onemocníš a budeš upoután na lůžko, to nastaly pro mne, jedináčka, zábavné časy.

Rajmund Habřina s dcerou Helenkou (1941)

téma

9


Ještě Vánoce se nesly v rodinném duchu, to jsi vyměnil domácí oblečení za smoking s motýlkem a většinou jsme je slavili na Starém Brně s babičkou a maminčinou brněnskou rodinou. Někdy, hlavně na Silvestra, jsi přednášel komické říkánky, asi z dob studií; Ty, vždycky důstojný a vážný, jsi stej-ným tónem, aniž jsi hnul brvou, říkal vtipné a rozverné rýmovánky. Jednou jsi mi složil romanci o spolužačkách, potřebovals jen jména a charakteristiky. Smysl pro humor mám jistě po Tobě, jen není tak vznešený.Byls aristokratem ducha, tolik si toho teď vážím. Dosud mám v deníku Tvá slova, která mě provázejí po celý život, znám je zpaměti: Dnes je již starou pravdou šaldovské poznání, že umění je důkazem nestár-noucího života. Umění stále zobrazuje úžas a oslnění, zápas bolesti a naděje, věčné drama lásky a smrti, a přece neu-navuje, přece je stále nové, přece vždy znovu strhne a okouzlí.

A ještě vzpomínám na Beskydy, vracel ses tam rád; společné rodinné dovolené byly vždycky v horách. Tehdy jsem od Tebe dostala „ultimátum“: naučit se latinsky otčenáš. Byla to padesátá léta… Po válce jsi byl nemocen, snad jediný zdravý orgán v Tvém těle bylo srdce, a to vypovědělo službu. Když jsme Tě pohřbívali, přišla se s Tebou na brněnskou centrálku rozloučit snad celá škola, gymnázium Křenová 36, ještě znám telefonní číslo na Tvůj ředitelský stůl. Až za delší čas mi jedna paní pro-fesorka řekla, že rodičovská sdružení probíhala na Tvé škole v noblesní atmosféře, a pokud jsi mluvil, nejedno oko prý nezůstávalo suché.

Jsi se mnou, táto, jsi s námi, protože, jak jsi psal: mrtvi jsou jenom Ti, na něž již všichni zapomněli… A žiješ v nás, Tvá dcera,

říkávals mi „holči“.

V Brně, květen 2011

Text: Ing. Helena Vášová, rozená HabřinováFoto: z archivu autorky, Miroslav Herman

Helena Vášová (druhá zleva) podepisuje knihu R. Habřiny při příležitosti odhalení pamětní desky (28. 9. 2011)

Helena Vášová (vpravo) s Marií Durnovou, členkou Mahenovy činohry Brno (28. 9. 2011)

Téma

10


Schválně: co si vybavíte, když se řekne Slovinsko? Pokud jezdíte s rodiči k Jaderskému moři, pravděpodobně otcovo láteření, že ti „vydřiduši“ si za prťavý kousek dálnice účtují patnáct euro. Pokud zrovna v zeměpise berete Evropu, asi se poškrábete za uchem a po chvíli váhání mezi Lublaní a Mariborem z vás vypadne: „Lublaň.“ A pak je tu ještě možnost, že si nevybavíte vůbec nic. Ať už patříte do libovolné z těchto skupin, doufám, že po přečtení tohoto článku se vaše povědomí o této zemi poněkud rozšíří. (Samozřejmě, existují i lidé, kteří toho o Slovinsku vědí mnohem víc, než je možné nacpat na tuto stránku, ale asi chápete, proč se o nich nezmiňuji.)

Nejprve si Slovinsko zasadíme do geografického kontextu. Sousedí s Rakouskem, Maďarskem, Chorvatskem a Itálií. Právě kvůli Středoevropanům mířícím k moři do posledních dvou jmenovaných zemí se v letních měsících stává maličkou brankou, kterou všichni rekreanti musí pro-jít, než se rozvalí na pláži. Je to ale zbytečné, vždyť Slovinsko má k

a shlížet na celou zemi shůry; při troše štěstí narazíte v Postojenské jeskyni na macaráta jeskynního; když trochu zabloudíte (což při systému značek červené kolečko s bílým středem není zase tak obtížné), snadno se vám stane, že si dovolenou protáhnete na 150 dní a díky systému propojených turis-tických tras se podíváte až do Fran-cie, Lichtenštejnska, Německa nebo Švýcarska.Ale Slovinsko není jen zemí přírodních krás, byť je jich tam více než dost na stát téměř čtyřikrát menší než Česká republika. Milovník koní zaplesá v

Lipici, kde chovají – hádejte co – lipicány, obdivovatel regionálního umění a tradic zase uvítá spoustu muzeí s expozicemi lidových doved-ností – např. vinařství, včelařství, paličkování, kovářství, sklářství či alpského mlékárenství. Oby-vatel Rosicka jistě ocení muzea hornictví. Návštěvou Slovinska by neměl pohrdnout ani historik. Ať už

Země na slunečné straně AlpSlovinsko se představuje

hora Triglav

Trojmostí

město Piran

Maribor

Jadranu přístup taky, celková délka pobřeží je 47 kilometrů. Neholdujete-li bezcílnému lelkování u vody, ale musíte-li trávit dovolenou ve stejné zemi jako zbytek vaší rodiny, právě Slovinsko může být ideálním řešením. Povaleče necháte svému osudu a vy si užijete i trochu adrenalinu – ať už zvolíte rafting na řekách Soča, Sáva, Krka nebo Kolpa, horolezectví v Alpách, jeskyňářství v přibližně 6 700 objevených jeskyních (některé chrání UNESCO) či „obyčejnou“ turistiku (projít všech cca 7 000 kilometrů turi-stických tras vám snad chvíli zabere), rozhodně neprohloupíte. Vždyť řeky tečou malebnou přírodou, mnohdy jsou na nich i vodopády; můžete vyšplhat na nejvyšší horu Slovinska, Triglav s 2 864 metry nadmořské výšky,

bude pátrat ve vesnici Hrastovlje po stopách výbojných Turků (ale je zde také kostelík s nástěnnými malbami), procházet se po místě nálezu nejstarší flétny na světě v Divje Babe, znovu se jako loupežný rytíř Erasmus bránit na Predjamském hradě před císařem Fridrichem III. a znovu být zrazen svým sluhou, prohlížet historická jádra slovinských měst Lublaně, Mariboru a Celje či v Šempeteru zkoumat římské pohřebiště, jistě se domů nevrátí zk-lamán.Slovinsko nemusíte prožít jen „na vlastní kůži“, ale také „na vlastní žaludek“. Určitě nezapomeňte navštívit nějakou místní hospůdku, kde vám uvaří typické slovinské jídlo. Chtít můžete třeba žlikrofi (knedlíky plněné směsí brambor, škvarků, cibule a ma-

téma

11


joránky), jotu (kříženec guláše a polévky, který se skládá z ky-saného zelí, fazolí, slaniny a bram-bor, zahušťuje se kroupami a koření česnekem a bobkovým listem) nebo poticu (závin z kynutého těsta, obvykle s ořechovou náplní, slavný i za hranicemi). Pokud se do Slovin-ska hned tak nedostanete, zkuste tento recept na maneštru (hustá

polévka, podává se jako hlavní jídlo). Ingredience: fazole, brambory, rajčata, bobkový list, cibuli, uzené maso, pepř a sůl. Příprava: krátce povaříme fazole, vyndáme je z vody a opláchneme. Takto předvařené fazole dáme do hrnce s vařící vodou, přidáme uzené maso, nadrobno nasekanou cibuli a bob-kový list. Vše osolíme, okořeníme pepřem a přidáme pešt. (Připravíme ho

předem ze slaniny, česneku a petržele, které nakrájíme na drobné kousky a smícháme.) Vaříme tak dlouho, až jsou fazole a maso měkké. Vyndáme maso z hrnce, nakrájíme ho na drobné kousky a vrátíme zpět. Přidáme na kostky na-krájené brambory a několik na plátky nakrájených rajčat. Vaříme tak dlouho, až jsou brambory úplně měkké. Dober tek! (Dobrou chuť!)Pro někoho je to možná s podivem, ale Slovinci a Češi se v historii mnohokrát ovlivňovali. Vzájemný vliv můžeme vysledovat už z dob Sámovy říše, to se spojili proti Avarům. Dále Přemysl Otakar II. dočasně ovládal část Slovin-ska, slovinští šlechtici se s českými spojovali sňatky, rod Schwarzenbergů ze Slovinska dokonce pochází (ob-last Kraňsko). Během náboženských rozepří v českých zemích utíkali mniši také do slovinských klášterů, zde dva Češi spolupracovali na významné slovinské literární památce, Stičském rukopisu. Na Slovinsku působil a je zde dokonce pochován vynálezce lod-ního šroubu, Josef Ressel. V Praze zase působil známý lublaňský rodák, architekt Josip Plečnik, který se podílel na přestavbě Pražského hradu do dnešní podoby a na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad stojí kostel Nejsvětějšího srdce Páně podle jeho návrhu. Nemůžeme za-pomenout ani na tuláka Karla Hynka Máchu, ten se na svých cestách setkal s Francem Prešerenem (část jeho básně se stala hymnou Republiky Slovinsko), což vyústilo v pozdější přátelské dopi-sování. Jejich literární styl je údajně velmi blízký. O to, aby se slovinská literatura dostala do Čech, se později zasloužila řada kvalitních českých spisovatelů-překladatelů, za všechny jmenujme alespoň Josefa Horu, Josefa Hiršala, Františka Benharta, Rajmunda Habřinu.Tak co, ještě pořád si myslíte, že je Slovinsko nezajímavá země?

K. Bochníčkováseptima

hrad Predjama na chorvatské hranici

Julské Alpy

Rozhovor

12

říjen2011 / www.scool-mag.info

Jak jste se dostala k práci velvyslankyně? Potřebujete k vaší práci nějaké speciální schopnosti nebo vzdělání?Musíte být diplomatem a k tomu být schopen řídit a organizovat práci, nava-zovat kontakty a komunikovat. Co se týče vzdělání, nejčastěji se k diplomacii dostanou lidé, kteří vystudují mezinárodní politiku či mezinárodní právo. Jak vypadá váš běžný pracovní den?Můj běžný pracovní den je rozdělen mezi práci na ambasádě a různé aktivity mimo ni; jako např. odhalení pamětní desky spisovateli a překladateli Habřinovi. Anebo jednám o tom, jak spolupráci v různých oblastech ještě posílit. Těmito aktivitami podporuji slovinsko-české přátelství. Když jsem na ambasádě, čtu nejrozličnější materiály, připravuji si podklady pro různá setkání a podobně.

Je Česká republika vaše první vys-lanecká země? Pokud ne, kde všude jste byla a kde se vám líbilo nejvíc?Má první vyslanecká země byla Česká republika, ale již v roce 1996. Do roku 2000 jsem působila jako zástupkyně velvyslance Republiky Slovinsko v České republice, od roku 2002 do roku 2006 jsem ve stejné funkci působila v Londýně. Musím se přiznat, že se mi v České republice velice libí. Stýská se vám po Slovinsku? Co vám nejvíce chybí? Nebo je pro vás Česká republika druhým domovem?Samozřejmě; nejvíce mi chybí rodina (která zůstala částečně ve Slovinsku, částečně ve Velké Británii) a fenka Zala. Ale svým způsobem se Česká re-publika stává mým druhým domovem.

Kolika jazyky se domluvíte?Třemi až čtyřmi.

Čím jste chtěla být jako malé dítě?Nejdříve učitelka, později jsem chtěla cestovat a zkoumat cizí země a kultury.

Jaká jste byla studentka?V prvních ročnících průměrná, později nadprůměrná. Jaký byl váš nejoblíbenější (a nejneoblíbenější) předmět ve škole?U mě nějak vždycky záleželo na učitelce/učiteli; matematika tak mohla být mým nejoblíbenějším, ale také nejneoblíbenějším předmětem ve škole.

Co děláte ve volném čase?Čtu, navštěvuji galerie a muzea, chodím na procházky (třeba na Petřín).

Bez jaké věci se neobejdete a co naopak považujete za zbytečné?Neobejdu se bez ovoce. Za zbytečný považuji mobilní telefon.

Překvapilo vás v České republice něco? (Jak pozitivně, tak negativně)Překvapilo mě především to, jak se Praha, ale i ostatní města stala ještě krásnějšími.

Cestujete po České republice? Pokud ano, jaké je vaše oblíbené místo?Cestuji po České republice – především služebně, ale také soukromě. Zaujalo mě prakticky všechno; moc se mi líbí jak města, tak i příroda.

Chutnají vám česká jídla?Ano. Pokud je to možné, nakupuji pouze místní – české potraviny. Chutná mi spousta jídel, obzvlášt moučníky.

Sledujete české filmy, čtete české knihy, posloucháte českou hudbu?Ano, moc ráda. Přečetla jsem již několik knih českých autorů (např. Balabán – Zeptej se táty, Novotný – Sidra Noach, Tučková – Vyhnání Gerty Schnirch …). Poslední filmy byly Taková normální rodinka a Karamazovi. České filmy jsem od mládí sledovala již ve Slovinsku. Co se týče hudby, velice se mi líbí Iva Bittová a samozřejmě vaši velcí klasici Smetana a Dvořák. .... jaká kniha vám právě leží na nočním stolku?Právě čtu Zvuk slunečních hodin paní Hany Adronikové.

Kdybychom přišli k vám domů a pustili televizi, začal by hrát český, nebo slovinský program?Český.

Sbližování kulturRozhovor se slovinskou velvyslankyní Smiljanou Knez

Rozhovor s Její Excelencí velvyslankyní Republiky Slovinsko, Mag. Smiljanou Knez, by se nejspíš nikdy neuskutečnil, kdyby nebyla odhalena Rajmundu Habřinovi v Příbrami pamětní deska. Tento spisovatel totiž mimo jiné překládal i ze slovinštiny, a tak jsme nelenili, chopili se příležitosti a oslovili zástupkyní slovinského státu při příležitosti její návštěvy na zmíněné akci. Rozhovor sice nakonec proběhl elektronickou cestou, ale při osobním setkání na nás paní velvyslankyně zapůsobila velmi sympaticky.

téma

13

říjen2011 / www.scool-mag.info

Nalákejte naše čtenáře k návštěvě Slovinska.Myslím, že si stačí přečíst článek „Slovin-sko se představuje“ ve vašem časopise – tam naleznete vše potřebné.

Přibližte nám svoji vlast – kdybyste měla použít jednu větu k její charak-teristice, jaká by to byla?Malá a krásná.

Vzkázala byste něco našim studentům?Buďte vždy zvědaví, klaďte si otázky a hledejte na ně odpovědi. Cestujte, poznávejte nové lidi a obklopu-jte se přáteli.

Děkujeme za rozhovor!

Ptala se: K. Bochníčková, septimaFoto: Miroslav Herman Paní Smiljana Knez v rozhovoru s šéfredaktorkou SCOOL!u

K. Bochničkovou a E. Kokešovou

Slavnostní odhalení pamětní desky R. Habřinovi v Příbrami 28. 9. 2011. Zleva: moderátorka L. Solanská, slovinská velvyslankyně S. Knez, členka Mahenovy činohry v Brně M. Durnová, senátor PČR J. Žaloudík, ředitel Gymnázia v Zastávce P. Kroutil

Reportáž

14


7. 9. 2011 5:10, DomaLežím v posteli, spím. Najednou uslyším někde v dáli ten známý a pro-tivný zvuk, který každé ráno ohlašuje, že je čas vstát. S velkou nechutí pár minut po zazvonění budíku vylézám z postele. Po vykonání základní hy-gieny se přesouvám do kuchyně, kde již na mě čeká připravená snídaně. Během několika málo minut jsem byl připraven na cestu. Jelikož bydlím v nedalekém městě, požádal jsem tatínka o odvoz k zastávecké pekárně. Poblíž našeho domu se k nám připojil jeden spolužák, kterého jsme vzali s sebou. Okolo 5:45 jsme byli na místě odjezdu a v 6:00 jsme vyjeli směr Praha.

7. 9. 2011 6:00, Zastávka, Hornický důmKromě pár spolužáků už všichni sedíme v autobuse plni očekávání a myšlenek na věci, které jsme si určitě zapomněli sbalit. Všichni zíváme a oči držíme otevřené jen silou vůle. Konečně se rozjíždíme směr Praha a pomalu se chy-stáme dohnat nevyspání, pan Novák nám však oznámí, že nás spát nenechá a začíná první z nespočtu výkladů.

7. 9. 2011 10:05, Kostel sv. Cyrila a MetodějeStojím v kryptě parašutistů, tentokrát jsem pana Nováka vůbec nevnímala, dívala jsem se na fotky mrtvých hrdinů, na díru, kterou v zoufalství vyryli. Bylo mi hrozně úzko, chtěla jsem utéct. Když jsem četla jejich přísahu, říkám si: „Nesmíš se rozbrečet, sakra, nesmíš se tady rozbrečet!“

7. 9. 2011 14:00, Staroměstské nám.Měli jsme za sebou půldenní pochod po Praze, když jsme došli kolem čtrnácté hodiny na Staroměstské námestí. Plni radosti a smíchu jsme si prohlíželi okolí. Poté jsme dostali malou chvíli na jídlo a další potřeby. S pár lidmi jsem se odebrala na WC, kde nám paní vy-bírající pětikorunový poplatek oznámi-la tu hroznou katastrofu. Naši tři hoke-jisté zemřeli při letu do Ruska. Radost a úsměv na tváři se ve chvíli proměnily ve výraz zděšení. 7. 9. 2011 16:00, Židovské městoVe středu kolem patnácté hodiny jsme došli společně ke starému židovskému městu. Židovský hřbitov se svými vrstvenými hroby, synagoga se jmény zavražděných židů za druhé světové války. To vše mělo na mě silně depre-sivní dojem. Pak jsme přešli do Sta-ronové synagogy, kde jsem přímo cítila kolektivní utrpění, kterým celý jejich národ prošel. Při dotyku se zdí se mi tahle muka měnila v čistou energii, která proudila po celém těle.

8. 9. 2011 11:00, Hradčanské náměstíPan učitel Novák zaplatil pouličním

PRAHA - Mater Urbium*... v obležení Gymnázia Zastávka

* Mater Urbium - matka měst (lat.)

padá úplně stejně jako všechny ostatní, které jsme navštívili. Ale tenhle si budu pamatovat. Náš průvodce je cizinec, tak mluví zajímavě. Sice mu není moc rozumět, ale hezky se to poslouchá.

9. 9. 2011 14:18 Budova ministerstva školstvíÚplně si vybavuji jeden záběr. Pan Malý a pan Novák kráčí ruku v ruce a u toho salutují a za nimi pochodují taktéž ruku v ruce vysmátí studenti. A proč? Byli jsme se podívat v jednom kostele a před námi chodila skupinka prvňáčků v krátkém dvojstupu, a tak se pan Novák nechal inspirovat, příhodně přímo u budovy Ministerstva školství, řekl na tento dům „fuj“ (no ano, chtěli nás zavřít), poskládal si nás do dvojic, poručil „Za ruce“ a pochodovali jsme

čekalo uvnitř. Nádherná lóže s vypol-strovanými sedačkami se usmívala a já měla pocit, že se ocitám ve vyšší společnosti. Herci byli výborní, zejmé-na pánové Donutil a Rašilov. Cestou zpět byla teplá noc a nádherná osvětlená Praha.

10. 9. 2011 02:00, koleje„Možná bychom měli jít spát,“ nesměle navrhuji. „Spát můžeme doma.“ Uznávám, že je to pravda a ještě chvíli kecáme a pomlouváme.

10. 9. 2011 11:00, Novoměstská rad-nicePoslední zážitek Prahy byla Nevi-ditelná výstava, kde jsme se v naprosté tmě dostali na hodinu do života slepce. Většinu výstavy jsem prošel v doprovodu spolužačky druhého ročníku Barči. Výstava byla velice zajímavá a zároveň poučná. Jiný „pohled“.

10. 9. 2011 13:20, VyšehradByla sobota – poslední den naší exkurze, který byl zároveň tím nejkrásnějším. Bylo to díky slunečnému počasí a díky výletu na Vyšehrad. Vzpomínám si, jak sedím na zídce na vyhlídce u Vyšehradu. Vedle mě sedí Nikča, On-dra Valeš a Anička. Díváme se ze zíd-ky dolů na znečištěnou Vltavu, fouká na nás vítr a připadáme si, jako by-chom byli u moře. Slunce nám svítí do obličejů a my si užíváme půlhodinový rozchod. Zrovna, když máme jet domů, je tak krásně.

10. 9. 2011 18:30, Zastávka„Když vystoupíte z autobusu, naše exkurze definitivně končí,“ říká nám pan Novák a ještě připomíná, že se máme v neděli učit. Najednou je mi líto, že je konec. Ano, bylo to únavné, dlouhé a dozvěděli jsme se spoustu zapomenutelných informací, ale i tak většina z nás nezapomene na návštěvy Starbucks, nákupy na Václavském náměstí a v neposlední řadě na večery na koleji.

Text: kolektiv sextyFoto: Tereza Zahradníkova(sexta)

téma

15


muzikantům a ti pro nás začali hrát veselou lidovou píseň. Pobídl naši třídu k tanci. V momentě se třída sexta roz-tancovala a přidávali se i kolemjdoucí páry. Nadšení japonští turisté začali zuřivě pořizovat fotografie tancujícího davu. Tento jev doplňovala příjemná atmosféra tamního prostředí.

8. 9. 2011 16:00, PetřínNa rozhlednu nejdu. Moc schodů. Stejně je hnusně a nebude nic vidět. Pod Petřínem je výstava Járy Cimrma-na, ta naštěstí nezklamala. Exponáty jako šaty z Cimrmanových dětských let a lžička hladomorka s dírou uprostřed. Prostě Cimrman (viz těž poslední strana). Naštěstí jsem nešel do zrcad-lového bludiště, prý stálo (hádejte za co) a bylo to vyhozených 50 KČ.

9. 9. 2011 10:06, Pražský hradNejvětším zážitkem byla pro mě návštěva Pražského hradu včetně Chrá-mu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Zde se k nám přidala paní průvodkyně, jejíž výklad byl velice poutavý a historicky přesný. Chrám je nádherně vyzdoben, byla to čest si ho prohlédnout.

9. 9. 2011 13:00 Kostel sv. TomášeSedím v lavici v kostele. Je to o něco příjemnější než stání. Bojuji s touhou dát si nohy na klekátko. Kostel vy-

jako ti nejvzornější studenti okolo již zmíněné budovy, aby viděli, jaká jsme dobrá škola. 9. 9. 16:30, Praha – ubytování, Sta-vovské divadloZačínáme se chystat do Stavovského divadla na hru Revizor. Všem to moc sluší, jen nám páni profesoři na to dali málo času. Konečně po dobré večeři jsme se mohli vydat do autobusu, který nás odvezl před Hlavní nádraží v Praze a my se vydali „pěškobusem“ směrem k divadlu. Největší překvapení na mě

* Mater Urbium - matka měst (lat.)

Rozhovory

16


Cesta do hlubin profesorovy dušeJelikož už jsme vyčerpali všechny učitele na „normální“ rozhovor a opakovat jsme se nechtěli, rozhodli jsme se změnit koncept zpovídání a dali pedagogům seznam slov od A do Ž, ke kterým měli připsat, co v nich to které slovo evokuje, jakou představu v nich vyvolá, na co začnou myslet. Každý z dvojice Jan Ondroušek, Radek Malý toto zadání pochopil po svém, což o nich také jistě něco vypovídá (co, to necháme na vás). Od tohoto čísla nadále vám tedy budeme přinášet něco jako snahu o nahlédnutí do duše učitelů, připustíte-li, že učitel může mít duši. Každého jsme také požádali o několik fotografií, které zachycují cokoliv jejich oblíbeného – například zvíře nebo místo.

Radek MalýNebudu tady vykládat nějaké pohádky, ale když slyším slovo automobilismus, tak se mi hned vybaví zoufalství jedné ženy, která chtěla skončit své utrpení a překročit řád. Ano, teď už ví, že to byla chyba, překonat svou lenost, zapnout si in-ternet a hledat nejbližší koleje. Nebyl to risk, jen ego jednoho Čecha, který místo oázy rychlé smrti našel význam slova homofobie. Naznala, že by to mohl být trest za její minulost a napsala dopis, který měl dostat Ježíš. Zarovnala ho na střed…. Jenže stalo se faux - pas a dopis obdržel Ďábel. Uvědomila si, že tohle je zatraceně jiné náboženství, proto raději zaplatila veškerý dluh. Dnes nemá ani boty, ale zůstal jí starý oprýskaný Golf. Zvýšila mu výkon, aby si mohla lépe vychutnat ten … cirkus.

oblíbené zvíře

oblíbené místo

oblíbená píseň

téma

17


Jan OndroušekAutomobilismus – Spěch od ničeho k ničemu. Šťastnou cestu!Boty – Boty, boty, do roboty. 999, 9̅0.Cirkus – Být na tom jak gladiátor s Beróskem together.Čech – Co Čech, to muzikant, a kdo neskáče, nehraje.Dluh – Bída člověka, exekutor, prosektor, život na úvěr.Ďábel – 666 na Kriminálce Anděl.Ego – Mihi, tibi, nōbīscum, vōbīscum, dōmine!Faux-pas – Tanec černé labutě.Golf – René, já a Rudolf, a móňala jako já?Homofobie – Huna na řepu a Atilu taky.Chyba – Můj celoživotní program.Internet – V tom mám jasno. Je to na háku být v síti.Ježíš – Chudák, to si nezasloužil. Mám ho moc rád.Koleje – Koleje, koleje, bába tě poleje v tramvaji do stanice Touha.Lenost – Kdo nic nedělá, nic nepokazí. A je to.Minulost – Přítomnost, budoucnost … Kdo ví? … Jak vpředu, tak i vzadu.Náboženství – A co já?

bratranec pana Ondrouška

pes pana Ondrouška (již zesnulý)

Tak takhle to dopadlo. Snad jste se něco nového o našich profesorech dozvěděli, nebo alespoň vás jejich výpovědi pobavily.

Oáza – Oktoberfest.Pohádky – Neznám původnější literatury.Risk – Risk je zisk, prokousnutý pysk.Řád – Jezuita, nic pro mě – řád neřád, vždyť člověk je otevřená soustava.Střed – Praha, my, já, ale kde je místo pro boha?Trest – Vykoupení.Utrpení – Ut sēmentem fecēris, ita metēs. Transcendentální tera-pie.Výkon – Ten se někdy podat musí. Zoufalství – Trvalý stav psýché? Nebo katarze?Žena – Není co říci, arkán 17. Slovo tak veliké, že neprojde mými ústy.

Dvoustranu připravily K. Bochníčková a

N. Plešáková(septima)

zili na halu. Chvíli jsme čekali (asi 5 hodin) a pak to konečně přišlo. Všichni jsme byli lehce nervózní, už když jsme vyjížděli. Většina lidí to tak má, večer před soutěží cítíte, jak vás šimrá po břiše, ale zároveň se už nemůžete dočkat, až to přijde. Pak přijedete na místo, a když vidíte ostatní týmy, těch lidí, ty šíleně nablýskaný kulisy a kostýmy tanečníků DISCO DANCE, slyšíte hudbu, jak duní po

celé hale, zvedne vám to tlak ještě dvakrát tolik a je jedno, jestli jste strávili noc v autobuse, nebo jestli jste šest hodin nespali. Chtěli jsme do toho dát prostě všechno, celý ten rok, kdy jsme vymýšleli sestavu a celé prázdniny makali, aby-chom předvedli, jak nejlíp můžeme. Všechno by mělo sedět dohromady. Fyzička, to, jak do hloubky dokážete předvést jednotlivé pohyby, vaše rozsahy, jak umíte respektovat těch dalších 23 lidí, co je s vámi zároveň na „place“, držet tvary, které se postu-pem času mění čím dál víc a rychleji, jak daný pohyb dokážete sladit s hud-bou, jak rozlišujete tvrdé a tlumené beaty, nebo i chvíle ticha a jak moc a věrohodně dokážete hrát svou roli. Takže jsme si všichni otevřeli Red-Bull a šli jsme se nachystat :-). Letos jsme toho na ženském kostýmu měly opravdu dost. Umělé čočky, řasy, pět umělých hadů omotaných okolo ruky, make up, účes s jakýmsi síťovaným přehozem přes hlavu, v drdolech dvě voodoo jehlice, které se během choreografie musí dát vytáh-nout, ale zase nesmí padat. Voodoo umělého panáčka a jako závěr jsme měli po celou dobu u sebe pilku a „škrkadlo“ (nevím, jak se to jmenuje, ale prostě to „háže“ jiskry, když

Reportáž

18


Opět jsme jednou jeli na výlet někam do zahraničí. Po loňské soutěži v Amsterdamu nás letos osud zavedl do hlavního města Slovinska, Ljubljany. Připravovali jsme se na to velmi dlouho, v podstatě od začátku letošního roku. Jak že to myslím? Pro každého tanečníka, který se účastní IDO soutěží v kategorii velkých formací, začíná sezóna na začátku roku. My jsme letos začínali zhruba na přelomu ledna a února. Dostali jsme se poté přes regionální, zemské i celorepublikové kolo až na Mistrovství světa ve Street dance show. Konečně jsme se dočkali. Krátce po půl jedné ráno, v sobotu 1. října, jsme vyrazili na cestu. V autobuse nás jelo 37, takže bylo celkem dost místa, navíc za ty roky již víme, jak se „posklá-dat“, abychom se cestou aspoň trochu vyspali.Okolo osmé ráno jsme dorazili na uby-tovnu, nechali tam tašky s oblečením, převlékli se do letního oblečení, protože ve Slovinsku je zatím pořád 30°C, vzali kostýmy na Voodoo a vyra-

Dobrodošli v Sloveniji, Mighty ShakeMistrovství světa ve Street dance show

téma

19


po tom tou pilkou přejedete :-)), ale každopádně je docela složité tancovat na sto procent a přitom hlídat, aby vám všechny tyto věci zůstaly, kde mají, nemluvím o zajímavě vystřiženém tvaru kostýmu, tam je taky těžký všechno si pohlídat :-). Takže jsme se chystali tak dvě hodiny, zatímco kluci natáhli rifle a šli jsme se rozehřát. Pak už jenom čekáte, kdy vás ohlásí moderátor. Většinou ještě před tím, než vys-toupíte, vidíte svoji konkurenci a to vás znervózní ještě víc. Letos nás bylo v kategorii 17 týmů. Zpětně si vybavuju taneční školy např. z Ruska, Slovinska, Polska, Rakouska, Finska, Srbska, Slovenska, Itálie, Běloruska, Bulharska … My jsme šli ze všech na řadu jako druzí. To není zrovna nejlepší, protože porota po vás uvidí ještě dalších x formací, ale když chcete být úspěšní, nesmí vás ovlivnit ani pořadí, ve kterém se vystupuje, ani kvalita či barva tanečního parketu, ani vzdálenost diváků od parketu či jejich

povzbuzování, ani hlasitost vaší hudby, zkrátka je hodně faktorů, které vám po roce přípravy mohou všechno zkazit a kterými se nesmíte nechat rozhodit. „ Second choreography is from the Czech Republic. Please welcome Mighty Shake with formation Voodoo.“ „Děcka, já vám řeknu, že je to na vás, tak to zahrejte.“ Fatr vždycky mívá před vystoupením dlouhý proslovy. A najednou tam stojíte, slyšíte vaši

hudbu, tančíte, díváte se lidem do očí a snažíte se je svou rolí vtáhnout do děje příběhu. Máte svým výrazem obrovsk-ou moc diváka zaujmout. Vlastně se to snažíte celé podat tak, až vy samotní z toho máte husí kůži. Pak to skončí, je chvíle ticha a tahle chvíle je vlastně tisíckrát hezčí, než minuty potlesku. Podle ní poznáte, že lidem samotným chvíli trvalo, než jim došlo, že už je konec a jsou zpět v realitě. „ Thank you Mighty Shake.“ A bylo to za námi. Vlastně ještě ne. Po semifinálovém kole, ještě čekáte, které ze sedmnácti formací postoupí do šestičlenného finále. My jsme štěstí měli. Odtancovali jsme si Voodoo dvakrát a pak čekali na rozsudek. Měli jsme už šílený pocity. A navíc taky přicházela po celé té cestě a náročném dni únava. Pak byly všechny street dance show formace dospělé věkové kategorie pozvány na parket. Sedli jsme si, moderátor pořád mluvil o tom, jak jsme prožili skvělý den a jak se máme všichni rádi a nevím co už, ale nervózní jsem byla strašně. Porotců bývá devět a pro každou choreografii může zvednout známku od 1 do 6. Nesmí opakovat. Dokud ukazují znám-ky soupeřům, sledujete, kolik postupně ubývá možných jedniček, dvojek, trojek a jak to s vámi vlastně bude. A pak se začaly ukazovat konečně naše známky. Jedna. Jedna. Šest. Jedna.

Jedna. Jedna. Jedna. Čtyři. Jedna. Je to tam! Jsme mistři! Sedm krát zdvižená jednička nám to jasně dala najevo. Začali jsme po sobě skákat. A je jedno, jestli vám je 16 nebo 25, skákali jsme tam všichni a někteří i plakali. Je to úžasný pocit. Všichni po tom roce ukázali ty nejkrásnější emoce a kluci, ti zas byli jak utržení ze řetězu :-) Na zbytek dne už byla naplánovaná jen tzv. „Price giving Ceremony“. Stáli jsme na bedně, slyšeli národní hymnu, no, a spousta Čechů zpívala s námi. Bylo pěkný vidět, že v rámci mezinárodních soutěží se podporu-jeme, i když „doma“ bychom tohle neviděli. Večer jsme šli všichni do města, projít se, najíst se a strávit příjemný večer v Ljubljani, trochu oslavit a připravit se na druhý den, kdy jsme už jen fandily našim klukům. Ti nakonec skončili třetí na Světovém poháru v Hip Hop formacích, což je taky krásný umístění. Každopádně – byl to opravdu povedený výlet, i když soutěž měla z hlediska organizace svoje mouchy. Zkrátka taneční soutěže s největší úrovní bývají u nás v brněnském Boby centru, a na to můžeme být taky hrdí. Ale jsem za tu zkušenost ráda, ten pocit je neopakovatelný, ať už jedete kamkoliv. A. Šmídová, oktáva

Téma

20


Sportovní den27. září, den před státním svátkem, proběhl na naší škole sportovní den. Den, kdy si žádný váš sval v těle neodpočne, a den, kdy se ctí reprezentujete svoji třídu a snažíte se dosáhnout nejlepších výkonů. Já se vám v tomto článku pokusím přiblížit výsledky vašich sportovních kolegů.

Jako už tradičně se v září konal spor-tovní den. Sportovní nadšenci i povinní účastníci se ze všech sil snažili získat nejlepší výsledky a neudělat si ostudu.

Začneme technickýmiatletickými disciplínami. Ve vrhu koulí předvedl mezi mladšími chlapci nejdelší pokus Martin Pátek z kvarty (8,90 m). Mezi mladšími dívkami zabodovala Zuzana Holešovská též z kvarty (7,33 m). Této disciplíny se samozřejmě zúčastnili i studenti vyšších ročníků. Mezi dívkami vrhla kouli nejdál Veronika Palánová ze 4. ročníku, když její koule padla na značku 8,90 m. Mezi chlapci předvedl nejlepší výkon Martin Franěkz 3. ročníku (11,79 m). Další disciplína, která by se dala počítat mezi technické, je hod kriketovým míčkem. Té se účastní jen studenti primy a sekundy, tak není překvapením, že mezi dívkami se na prvním místě umístila Tereza Vitulová ze sekundy. Mezi chlapci však zvítězil nováček, tedy Petr Ondroušek z primy. Dále je na řadě skok vysoký.

Mezi mladšími dívkami nejlépe skočila Vendula Manová, když překonala výšku 125 cm. Nejlepší výkon mladších chlapců předvedl Radim Cizler výkonem 135 cm. Mezi staršími chlapci získal pomyslnou zlatou medaili Erik Elia z 2. ročníku, když na 155 cm neshodil laťku. V této disciplíně zvítězila i Andrea Buršíková z 2. ročníku. A posled-ním technickým závodem byl skok daleký. Tam předvedl skvělý výkon Roman Stromecký z 3. ročníku, když skočil výborných 503 cm. Na druhém místě skončil Milan Petřivalský z 1. ročníku, když za vítězem zaostal o pouhé 3 cm. Mezi dívkami dosáhla nejlepšího výkonu Anna Kvanďúchová ze sexty (404 cm). A teď jsou na řadě všemi oblíbené běhy. Začneme tím nejkratším. Mezi mladšími ročníky zabodovali studenti kvarty, a to přesněji Jan Kadaňka a Anežka Rousová. Z vyšších tříd předvedli nejlepší výkony Martin Horák ze septimy (7,64 s) a Alžběta Chytková (9,94 s). Na druhém místě skončil Artur Vlk, který se také dostal pod 8 sekund (7,93). Následují vzdálenosti 200 m pro dívky a 400 m pro chlapce.

Z děvčat doběhla nejlépe Dita Jeřábková (33,55 s) a z kluků Patrik Machálek z kvinty (1:06,3). Další distancí je 600 m u dívek a 1000m u chlapců. To se však týká jen mladších ročníků. 600 m vyhrála Adéla Fišerová z tercie a 1 km Darek Háněl také z tercie. Starší dívky běhají 800 m, kde nejlépe skončila Klára Jelínková ze sexty výkonem 2:59,4. Chlapci mají za úkol 1500m. Toho se nejlépe zhostil Lukáš Babčan ze 4. ročníku, když doběhl v čase 5:30,8. Druhý Patrik Škoda zaostalo 10,3 s. A to nejlepší nakonec. Jako vždy se všichni studenti těšili na štafetu, kde proti sobě bojo-vali studenti a učitelé. O to byli více překvapeni. Letos se totiž mělo běžet ženy proti ženám. Ale vše není tak, jak se na první pohled zdá. Samozřejmě všechny účastnice učitelského sboru byly naprosto okouzlující a jejich štafetový kolík byl opravdu originální. Tak doufám, že příští sportovní akce na naší škole bude minimálně zase tak úspěšná jako ta letošní.

Martina Zoblivá (sexta)

Člen(ka) dívčí štafety ze 4. ročníku

Důležité je nepodcenit soupeře ani přípravu.

téma

21


Učitelská štafeta startuje.

Studentská štafeta v plném proudu.

Nazdar Angie! To je škoda, že jsi nebyla na sportovním dnu. Učitelská štafeta byla nejlepší :D Všichni vypadali jako z E55. Mělas vidět Ráďu… ty punčocháče! Pak Gajda diskvalifikovala

Valču, která měla být druhá na kouli… Pak pokecáme :D pa :*

Sportovni den byla zase klasika. Prvne pul dne stojis, koukas a cekas, nez na tvou kate-gorii prijde rada, pak se trosku domlatis a jinak fajn =D No, zatim se mej =)

Nazdar kejmo.V utery byl sport. d., celkem jsme si to

užili. =D Stafetu jsme si davali akorat smula byla ze naka borka hodila hubu a

pak naše hodila hubu a pak to jelo.

Sportovni den byl nuda. Sedela jsem tam jak blbec a koukala na ostatni. Pac a pusu, s pozdravem Tva

Mana

Ahoj Katy, vcera jsme meli sportovni den. Skoda, zes

mela skolu. Gajda nam poustela hitovky z 80. let. =D byla to sranda. Mela sem bezet 60ku, ale nic z

toho nebylo.

Ahoj Terko! Víš, jak jsem o sportovním dnu držela těch tisíc tašek? Tak mě teď hrozně bolí záda!

Sakra už! Co teď děláš? Angie =)

SMS: kvinta

Cau, na sportovnim dni jsem mel dobry vykon – byl jsem posledni =) s

pozdravem Standa

Téma

22


Studenti oktávy objevují krásy slunné Itálieaneb Itálie třes se! (nebo těš se?)

Tak co, jak bylo v Itálii? Povídej, přeháněj.Přehánět vůbec nemusím, bylo to tam skvělé. Slunečné a teplé počasí, krásná pláž, azurově modrá voda. Nádhera.

Opravdu? Tak to je skvělé. A kde všude jste byli?Ano,bylo to prostě úžasné. Byli jsme v Marchelli, kde jsme byli ubytovaní. Navštívili jsme Řím a všechny jeho památky a taky...

Všechny památky? To jste za jeden den nemohli stihnout.My jsme to stihli za sedm hodin a padesátdva minut podle pana Leitnera (zasmáli jsme se) Tak, kde jste byli dále? Byli jsme také v Anconě a v San Marinu. A tam bylo krásně. Kromě kde-jakého obchůdku s parádním zbožím, jsme se účastnili nádherného západu slunce. Nebe se najednou zbarvilo od zlaté až do nachově červené barvy, mírně do modra nad mořem a lehce do červena nad horami. Nádhernější obraz by žádný z malířů nenamaloval.

Takže San Marino se ti opravdu líbilo. A co Řím? Ten jsme trochu zamluvili.Řím je krásný. Nejkrásnější podívaná pro mě byla Koloseum. Viděla jsem ho již několikrát na fotkách a obrázcích, ale monumentálnost tohoto objektu mě ohromila tisíckrát víc, než kterýkoliobrázek. Byly tu spousty krásných a velmi starých míst, ale Koloseum pro mě mělo velmi specifický význam.

A co moře? Zdá se, že jste neustále chodili po památkách, koupali jste se vůbec?Samozřejmě. Většinu týdne jsme se váleli ve vlnách azurově modré mořské vody, leželi jsme na pláži a opalovali se. Nebo jsme jen tak večer vyrazili projít do města. Dali jsme si tu výbor-nou italskou zmrzlinu nebo pravou italskou pizzu. Obojí stálo za to.A nevadilo ti být na výletě s třídou?

Nebyla by si tam raději s rodinou?Samozřejmě, že rodinu bych tam měla ráda taky, ale výlet se třídou jsem si velmi užila. Perfektně jsme se bavili. Večer si hudebně zdatní vzali do rukou kytaru a doprovázeli nás hudebněméně zdatné ve zpěvu. Sedli jsme si vždy pohromadě a povídali si nebo hráli Activity. S jedním i druhým se pojila vždy spousta legrace

Takže se ti tam s nimi líbilo?Strašně moc, hned bych se tam s nimi vrátila. Cestou zpět jsem si při pohledu na mé spolucestující povšimla jisté nostalgie, která všechny postihla, při opouštění míst, která námposledních deset dní nabízela určitý azyl před všemožným zkoušením a písemkami. Bylo mi jasné, že nikomu z nich se domů nechce a je jim líto, že náš poslední společný výlet právě skončil.

A co ty? Taky tě postihla nostalgie?Nemyslím si o sobě, že jsem nějak zvlášť citlivý člověk, ale při pohledu z okna na pláž, na které jsme si užili tolik srandy, jsem si taky posteskla.

S těmi místy jsme si spojili každý strašně moc vzpomínek a jsem si jistá, že každý by si je tu chtěl ještě někdy připomenout ( teda kromě té,kdy si po celém dni v Římě začala polovina autobusu sundávat tenisky). Snad si každý z nás hodil do Fontany di Trevi minci pravou rukou přes rameno a jednou se tu třeba všichni sejdeme.

Málokomu se tahle líbí na třídním výletu, to ti opravdu závidím.To bys měla. Závidím sama sobě, že jsem osm let s tak skvělými lidmi v denním kontaktu a teď jsme spolu byli dokonce dvacetčtyři hodin v kuse. Moc se mi to líbilo a hrozně bych si přála, abychom zase stáli na nádraží Zastávky, nakládali kufry do autobusu a mávali příbuzným s vědomím, že od nich budeme dalších deset dní vzdálení snad tisíc kilometrů. Tyhle krásnéchvilky budou v mojí paměti ještě hodně dlouho.

Alena Šauerováoktáva

téma

23


Adaptační kurzÚkol č. 1: Spřátelit se - splněno!

Ve dnech 5. - 7. září 2011 proběhl adaptační kurz prváků z našeho gym-názia. Hlavním cílem tohoto kurzu bylo, co nejlépe se seznámit a já osobně si myslím, že jsme se dostali až daleko za cíl.

V pondělí ráno jsme měli sraz v 8 ho-din na vlakovém nádraží v Zastávce. Všichni dorazili, a tak jsme mohli v klidu nastoupit do vlaku. Jízda se obešla bez komplikací a všichni zvládli dokonce i přestup. Vystoupili jsme ve Velkém Meziříčí a odtud už jsme museli po svých. Do cíle nám zbývalo necelých 6 km. I tuto etapu cesty všichni přežili. Nebo alespoň většina :-) Když jsme dorazili do rekreačního střediska v Nesměři, bylo na řadě ubytování. Ubytování bylo v pokojích po čtyřech a jeden pokoj po pěti lidech. Zde též nastaly menší komplikace typu „Já nevím, s kým mám být v pokoji!‘‘ nebo „Který pokoj si mám vybrat??‘‘.

Ovšem když se přišlo na to, že všechny pokoje jsou stejné a všichni ze třídy jsou fajn, šlo to už poměrně rychle. Po chvíli následoval oběd a takové ty organizační věci. Mimo jiné nám bylo oznámeno, že zítra se nás ujmou speciálně vyškolení psychologové, kteří, jak jsme se dozvěděli, jsou

bývalými studenty našeho gymnázia. Prý budou mít za úkol nás co nejlépe seznámit. My jsme ovšem na nějaké psychology nečekali a vzali jsme to do vlastních rukou. Slezli jsme se na jednom pokoji a začali si společně vykládat a dělat spoustu dalších věcí. Samozřejmě v mezích zákona a školního řádu. Následovala večeře a volná zábava. Někomu se po dlouhé cestě chtělo spát, někdo si na pokojích vykládal a jeden nejmeno-vaný člověk, kterého zákeřně štípla vosa, žongloval s míčky a u toho poslouchal tu samou písničku pořád dokola celou noc!

Nastalo ráno a většina pokojů byla probuzena hlasitými slovy, jež vycházela z Robertových úst. ,,BUDÍČEK, ZAČALA VÁLKA!!!” slyšeli téměř všichni při probouzení. Poté jsme se nějakým způsobem odbelhali ke snídani a kolem půl desáté se nás ujali tolik očekávaní psychologové. Ze začátku jsme hráli různé seznamovací hry, ale to byla brnkačka, poněvadž už se všichni poznali včera večer. Potom si nás rozdělili do třech týmů, ve kterých jsme měli plnit různé úkoly, jež vyzkoušely naši týmovou spo-lupráci. Popřípadě ji zdokonalili. Např. přibližně metr nad zemí byla umístěna pavučina z provazů a nám nezbývalo nic jiného než se skrz ni dostat. Ale každý mohl použít pouze jeden otvor. Dále jsme si vylosovali svého „tajného přítele‘‘, kterému jsme měli nějakým způsobem zpříjemnit den. Těmito a mnoha dalšími zábavnými aktivitami jsme měli celý

den až do večera úplně nacpaný. Pro-gram vyvrcholil předvedením reklam na Gymnázium Zastávka, jež jsme si sami vymysleli. Večer a noc byly velice srovnatelné s předchozím. Až na to, že večer byl obohacen zpíváním a hraním her u ohně. Všem se den moc líbil a nenašel se nikdo, kdo by k němu měl výhrady.

No a nastal ten nejméně očekávaný den. Den, kdy jsme se měli s „adap-továním‘‘ rozloučit a nachystat se na cestu domů a na školu a učení, které na nás už další den netrpělivě čekalo. Co se dalo dělat. Všichni se nasnídali, sbalili se a už se jen čekalo, kdy pan profesor zavelí odchod. Cesta byla tentokrát lepší, protože už nebylo ta-kové horko jako v pondělí. Ve Velkém Meziříčí jsme se ještě vydali na prohlídku města. To šli ale jen někteří. Zbytek hlídal batohy. Potom zase na vlak a hurá domů.

Na závěr by se dalo říct, že naše spřátelení dopadlo nad míru očekávání a všichni spolu souhlasíme, že určitě budeme výborný kolektiv.

Text: Jakub ŠvarcFoto: L.Hejda, J. Malý

Vzpomínka na vodu 06/11

24


„Neperte se s tou vodou, zbytečně se nadřete.“ Tato slova jsme slýchali dennodenně od pana Leitnera, který se nám tímto snažil pomoct.A nebyl jediný... Společně s vedoucím kurzu panem Malým za pomoci pana Dojivy jsme měli týden na to, aby se z nás stali vodáci. Cesta to byla velmi tvrdá, ale zábavná. Řekla bych, že nejzajímavější a nejděsuplnější bylo sjíždění jezů. Jelikož jsem byla háček pana Leitnera, byla jsem vždy v klidu, ale když se jednou šel podívat na následující jez a vrátil se se slovy „Hm, to bude zajímavý.“, dostala jsem i já strach. Avšak všichni jsme to zvládli na jedničku, nikdo se neutopil a my se mohli v pořádku vrátit do svých chatek. A nastal poslední večer, pasování na vodáky. Připravili nám „mňamku“, u které jsem si 100% jistá, že si ji už nikdo v životě nebude chtít dát znovu. Paní Krejčíková nás touhle pochoutkou nakrmila, paní Mášová nám dala štamprle piva (samozřejmě nealkoholické, jak jinak) a my se mohli dál vydat na loďku a s naprostou přesností se trefit špicí lodi do dlaní pana Leitnera. A pak nás už konečně pan Malý plácl po zadku a stali se z nás vodáci. :-)A jelikož jsme velice kreativní třída, vymys-leli jsme originální poděkování všem našim instruktorům a samozřejmě nechybělo ani poděkování řidiči Jirkovi. ;-)

Děkovná básničkaDěkujeme Pepíčku, skládáme vám básničku.

Vždycky máte úsměv milý, i v té nejhroznější chvíli. Jste profesor nejhodnější, voda byla nejskvělejší.

Vaše vtípky veselé, zahřály nás na těle.Pan Dojiva, to je kus, za kajak má velké plus.

Ráno vozí snídani, co nás denně pohání. Za pomoci helmičky vede naše lodičky.

Kdo nám vaří čajíček? Párek pěkných kočiček! Leničky se jmenují, petanque stále sledují.

ZSV a matika se nás tady netýká. Tady jsou z nás vodáci, co učením čas neztrácí!

Zbyňa Leitner velký pán, dobrou radu vždycky dá a na jezech nás ohlídá.

Na pádle má srdíčko, občas křičí maličko, přesto je to sluníčko.

Je tu také řidič Jiří, vždy na správné místo míří. S ním domů se všichni dostanou a krásné vzpomínky nám

zůstanou. Děkujem vám za práci, teď už jsou z nás vodáci!

Kdo měl někdy v ruce pádlo, ví, jaké jsou jezy žrádlo. Byla tady velká sranda, protože jsme dobrá banda!

Pavlína Žažová, III. ročník

Jak jsme se (ne)prali s vodou

Pan Malý a jeho vrtící se háček

Ahóóóóój!

Reportáž

25 25

Ve středu 14. září se ti z nás, kteří se aktivně podíleli na projektu Učíme (se) média, zúčastnili konference ke slavnostnímu zakončení celého pro-gramu. Z naší třídy se zapojili všichni (nutno dodat, že ne zcela dobrovolně) prostřednictvím literární části soutěže nesoucí název „Noviny a my“, a tak na nás čekala odměna v podobě příjemně stráveného dne.Autobus má přijet až po druhé vyučovací hodině a my jsme tak vzrušení, že výuku vnímáme ještě méně než obvykle a snažíme se přesvědčit učitele o jejím co nejbližším zakončení. Neúspěšně. Když se konečně dočkáme spásného zazvonění, naskáčeme do autobusu a už frčíme do rosického kina. Po příjezdu se podepíšeme do prezenční listiny a dostáváme lísteček s pořadovým číslem na jedné polovině a nápisem „Občerstvení“ na té druhé. Začíná to vypadat velmi slibně. Poté obsadíme místa v poslední řadě, se zděšením se dozvídám, že budu na podiu číst svou poněkud excentrickou práci, za nedlouho ale paní Kokešová vystoupí k mikrofonu a mou pozornost převádí na svůj krátký úvod. Následuje tradiční shrnutí pana ředitele a další informace od paní Brestičové. Dále vidíme díla z výtvarné části výše zmíněné soutěže, která si bez výjimky zaslouží můj ob-div, jelikož jsem absolutní antitalent na kreslení i malování (a tyto techniky stále považuji za ekvivalentní). No a co jiného by lépe navázalo na pestrobarevné výtvory našich žáků než literární dílka? Tak se po dvou starších spolužácích s propracovanými seriózními texty dostávám na řadu já se svou reportáží z HardTechno Provincie. Kdybych tušila, že ji budu číst před tolika lidmi (a hlavně několika učiteli včetně pana profesora Nováka), rozhodně bych nap-sala něco publikovatelnějšího, bohužel na vymyšlení jiné práce už není čas, a tak musím začít. Celým sálem párkrát projede vlna smíchu, dokonce tam, kde ji autor očekával, což beru jako osobní úspěch a s odchodem z ohniska pozor-

nosti ze mě okamžitě spadává veškerá tréma. Následně si poslechneme dva rozhovory, ze kterých jeden vytvořila má spolužačka a pojednává o účinném a velmi praktickém využití ledu v péči o svou pleť, po jehož vyslechnutí jsem „naprosto nadchnuta“ touto metodou. Druhý rozhovor od staršího studenta je nám představen formou krátkého skeče a vtipně nám předkládá možnost, jak by mohl vypadat rozhovor tří význam-ných mužů světových dějin o aktuál-ních problémech. Po krátké pauze zhlédneme práce dvou bývalých

studentů našeho gymnázia, a to Jana Kokolii a Jakuba Macy, který se dostavil osobně a vykládá nám spous-tu zajímavých informací o tom, jak to chodí, když navrhuje design nových výrobků, loga nebo fonty. Od prvního jmenovaného jsou nám puštěna dvě vi-dea, které tvořil různými animačními technikami. Konečně je vyhlášena

Reportáž ze čtení reportáže

obědová pauza, kdy všichni vyvíjí maximální možnou aktivitu ve snaze dostat se ke chlebíčkům mezi prvními, což se mi vcelku podaří a odcházím zpět s úlovkem. O půl jedné program navazuje našimi více amatérskými filmy, které vznikly v hodinách in-formatiky, v rámci projektových dnů, nebo třeba výuky němčiny. Paní Brestičová naše reakce následně vys-tihla asi tak, že bylo zajímavé sledo-vat, jak se každému líbí nejvíc videa, ve kterých sám hraje. Nakonec celá akce vyvrcholila vyhlášením cen, kde

jsem (celá překvapená) vyhrála třetí místo. Na závěr dostal každý tabulku čokolády a vydali jsme se deštivým počasím směrem k domovu. Mrzí mě, že projekt už skončil, protože jsme díky němu spoustu věcí poznali a zažili to, co by jinak vůbec nebylo možné. Alespoň jsme ho řádně zakončili.

Nikola Valešová, sexta

aneb Konference v rosickém kině

čtení z prací studentů - Nikola Valsová

Sport říjen 2011 / www.scool-mag.info

SCOOL!26

Fed Cup – čest, odhodlání a něžné pohlavíTento turnaj, jehož počátky sahají už do roku 1963, je největší týmová mezinárodní soutěž v ženském světovém sportu. Každý rok zde nejlepší světové hráčky představují své skvělé tenisové umění a snaží se pro svoji zemi získat cenný pohár. Letos v listopadu se ve finále potkají ruské a české reprezentantky, tak doufejme, že vše vyjde podle našich představ. Ale teď se pojďme podívat trochu do historie této skvělé soutěže.

Nápad upořádat tento turnaj se zrodil v hlavě Hazel Hotchkiss Wightmanové už v roce 1919, avšak nebyl ITF (Mez-inárodní tenisová federace) přijat. Za dlouhých 40 let si však ITF všimla, že podpora takové nové události je ohromující, a proto se rozhodla tuto myšlenku podpořit. A tak v roce 1963, kdy ITF slavila 50 let od svého vzniku, začala historie tenisového turnaje, kde týmy světových hráček každý rok boju-jí o titul. První ročník Poháru federace, jak se turnaj v té době jmenoval, měl

obrovský úspěch a prvními vítězkami se staly hráčky USA v čele s tenisovou legendou Billie Jean Kingovou, když porazily hráčky Austrálie. Prvního tur-naje se zúčastnilo 16 reprezentačních týmů, a to i přesto, že turnaj nebyl nikým sponzorován a týmy musely vynaložit své vlastní náklady. Ale od doby, kdy se sponzorem stala Colgate NEC Group a později banka BNP Pari-bas, která sponzoruje Fed Cup dodnes, se číslo zúčastněných týmů dramaticky zvýšilo. Díky nárůstu zájemců o boje ve Fed Cupu musely být vytvořeny

kvalifikační regionální soutěže. Toto nové opatření se stalo součástí turnaje v roce 1992. A v roce 1995 došlo k další zásadní změně. Místo názvu Pohár federace se začal používat nový kratší název a to Fed Cup, který se používá dodnes. V roce 1995 došlo také ke změně formátu, co se týče místa, kde budou hráčky hrát. Do této doby to fungovalo tak, že místo bylo vybráno dopředu tak, aby hráčky hrály na neutrální půdě. Ale když v Davis Cupu, což je obdoba Fed Cupu, ale s mužskou

účastí, systém hraní doma-venku fun-goval, tak proč by to nešlo i Fed Cupu. A tak konečně si i tenistky mohly vy-chutnat atmosféru domácího prostředí. Tento formát byl od roku 1995 však několikrát upraven a nejnovější po-doba je z roku 2005. Osm národů patří do Světové skupiny, dalších osm do Světové skupiny 2 a další země jsou rozděleny do tří regionálních skupin v závislosti na jejich umístění v žebříčku. Země ze světových skupin hrají tři víkendy v roce doma a venku a dva nejlepší týmy postoupí turnajovým pavoukem až do vysněného finále.

Seznam hráček, které se turnaje v historii zúčastnily, působí přinejmenším úctyhodně. Mnoho nejlepších hráček všech dob a mnoho talentovaných tenistek se zapsalo do historie tohoto skvělého turnaje. Ať to už byla Billie Jean Kingová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová, Steffi Grafová, Conchita Martinezová, Mar-tina Hingisová nebo současné hvězdy jako Venus a Serena Williamsovy, Kim Clijstersová, Světlana Kuzněcovová a Francesca Schiavoneová, všechny si užily část své skvělé kariéry ve společnosti Fed Cupu. Ve Fed Cupu zanechaly významnou stopu i československé hráčky. I když se nemůžeme měřit se Spojenými státy co do počtu získaných titulů (USA má 17 titulů), tak i pět československých je výborné číslo. První titul jsme získali v roce 1975 díky Martině Navrátilové a Renátě To-manové a další v úspěšných 80. letech, kdy se o ně nejvíce zasloužily Helena Suková a Hana Mandlíková. Současnými vítězkami jsou Italky, ale to se už v listopadu změní. My budeme doufat, že je na tenisovém trůnu vystřídají skvělé české hráčky a 5. a 6. listopadu jim budeme držet palce.

Martina Zoblivá (septima)

Co pro nás chystá rosické kino v tomto školním roce a co byste doporučil našim studentům?Chystáme pravidelné projekce, poté jsme s Evou Kokešovou a vedením školy domluvení na hro-madné promítání pro školu, zatím nejsou známy termíny. Určitě také budou pokračovat festivaly, nejbližší bude teď v listopadu V plánu je také filmový klub s měsíční periodicitou. Zatím není nic konkrétního.Zmínil jste se o filmovém klubu. Mohl byste říct našim studentům podstatu tohoto klubu a jeho výhody pro členy?Tohle všechno je ještě nejasné. Počítá se s tím, že podstatou toho klubu bude naučit lidi koukat na filmy nejen jako na zábavu, což sice jsou, ale u některých se dá dost naučit, je to přece druh umění, takže by se film představil z téhle stránky, plus vývoj kine-matografie i s lektorským úvodem, kterého bych se zhostil já. Když to bude klub, tak by samozřejmě měl členskou základnu, doufejme, pokud se někdo přihlásí. Tam by pak členové měli výhodnější vs-tupné, symbolické. Všechno se ale ještě bude dolaďovat.Budou se v tomto roce konat neoficiální páteční a oficiální sobotní festivaly?Je to do médií, mám to říkat? (smích) Ne, určitě budou. S Lukášem Novákem jsme o tom už mluvili, ačkoliv odešel z gym-názia, určitě bude rád pokračovat. A pokud by neměl čas, budu jedině rád, když se někdo na gymnáziu najde a vezme to za něj. Pokud by se nikdo nenašel, nechci to opouštět, pořádal bych něco

téma

N


podobného sám. K seriálům nemám takový přístup, ale je možné dávat trilogie jako Pán prstenů, Hvězdné války, těch možností je několik.Jak byste hodnotil minulý školní rok?Dobrý (smích). Spolupráce s gym-náziem je dobrá věc. Ty tváře, které chodily na páteční festivaly, jsem později vídal v kině i na běžné pro-jekci, takže hodnotím skvěle. Problémy byly, ale všechno se přátelsky vyřešilo.

Jaký byl váš největší kulturní zážitek a na který z filmů byste sám šel?Největší zážitek byl ten první festival, asi z toho důvodu, že to bylo první. Náramně jsem si užil Pána prstenů, možná protože to bylo víc na mně než na gymnáziu. Vždycky jsem ho chtěl vidět v téhle 12hodinové nesestříhané verzi za sebou. Z těch večerních projekcí ani nevím, tam jich je tolik, že si asi nedokážu vybrat.

N. Plešáková, K. Bochníčková (septima)

Kino Rosice Kino Rosice Co nás letos čeká? To vám poví Jan Veškrna.

SCOOL! 27

Cooltura

Reportáž

28


Jak jsme přežili naše první taneční!Tak jako každý rok i letos začaly prvnímu ročníku a kvintě taneční. Ani tentokrát jsme neodolali zeptat se účastníků na první dojmy. Přinášíme vám výběr reakcí studentů kvinty po první lekci tanečních. Od té doby se jistě už mnohé změnilo, dámy a pánové jsou ve svých tanečních krocích daleko jistější. Ostatně můžete posoudit sami – 16. listopadu na jejich první prodloužené.

1. Jak vypadaly mé přípravy na první lekci tanečních?2. S jakými pocity jsem vstupoval/a do sálu a s jakými jsem odcházel/a?3. S kým bych si chtěl/a někdy zatančit a proč?

A. Benáček2. Vstup do sálu doprovázela mírná nervozita, abych někomu při své zručnosti neublížil. Při odchodu to bylo o něco lepší.

Anonym1. No byl jsem zrovna v časovém presu, takže mé přípravy byly rapidně rychle hotové a sotva jsem stihl začátek.

K. Čapková1. Jak vypadaly přípravy? Moje přípravy na taneční nebyly nijak valné. V den T jsem přijela ze školy, vzala koně na procházku, doma nahodila šaty a učesala se. Držím se hesla: „V jedno-duchosti je krása.“

2. Před Dělňákem jsem si připadala, že můj úsměv je tak velký, že mi vydrží do konce života. Těšila jsem se moc a po lekci jsem byla šťastná, protože jsem byla celá a žádný můj taneční partner nebyl zraněn. Úsměv mi zůstal doteď a nadšeně tančím dál.

3. Chtěla bych si zatančit s někým, kdo umí létat. Alespoň umět tančit s mým partnerem jako v oblacích nebo alespoň chodit po vodě, zatančit si na hladině oceánu by byl úžasný zážitek a nyní nepředstavitelný.

K. Jandáková2. Do sálu jsem vstupovala s potlačenou nervozitou, která ale záhy vymizela, když jsem uviděla své spolužáky a začala se s nimi bavit. Ze sálu jsem odcházela s úsměvem na líci a s pocitem příjemné únavy a toho, že umím dva nové tance!

Taneční mistři Věra Holá a Ludvík Vaverka

Anonym1. Přípravy do tanečních jsem moc neprožíval. Věděl jsem totiž, že před tanečními by mě ochránila jedině zlomenina a ta byla trochu nereálná.

2. Do sálu jsem vstupoval velmi nervózní, protože tanec není zrovna má silná stránka. Když jsem odcházel byl jsem šťastný, že to mám za sebou, že jsem se neztrapnil a že jsem nebyl nejhorší.

3. Chtěla bych si zatančit s nějakou celebritou, která si prošla soutěží Star Dance, protože bych tím spojila jejich skoro profesionalitu a také možnost zajímavé konverzace.

téma

29


R. Zezula2. Do sálu jsem po hektickém odpoled-ni vstupoval plný očekávání, ale také trochu nervózní. Po prvním tanci už bylo všechno v pohodě a taneční sál jsem opouštěl nadšený a natěšený na další lekce.

A. Veleba3. Rád bych si zatancoval hlavně dobře, jelikož jsem dřevo. Musím daleko více úsilí vynaložit na to, aby mi to vůbec šlo. Je mi jedno s kým budu tancovat, jestli to bude nějaká slavná osoba nebo moje kamarádka, hlavně se musím cítit dobře.

V. Hrušková3. Chtěla bych si zatančit se všemi. Je dobré vystřídat si taneční partnery, protože jedině tak poznám, s kým se mi bude na prodloužený tančit nejlépe. A to je pro mě důležitý.

I. Puškarová2. Na cestu do tanečních jsem se vydala se svým tanečním partnerem. Vtipné bylo, když jsme procházeli kolem partičky ušmudlaných stavbařů a ti se při pohledu na nás hlasitě rozesmáli. Fajn. Postupně jsme si na zvýšenou po-zornost kolemjdoucích zvykli, nervoz-itu z příchodu do sálu to ale nesetřáslo. Uklidnit se mi podařilo až ve chvíli, kdy jsme vpluli do skupinky našich přátel a všechna pozornost upřená na nás zmizela.

A. BabajanováHodiny odbíjí patnáctou hodinu, je pátek 30.9., první taneční se nezastavitelně blíží. Při pomyšlení na pobíhání v podpatcích mezi spolužáky má nálada klesla na bod mrazu, zároveň jsem se ale těšila, až uvidím všechny kluky z naší třídy v obleku. Tiše jsem se usmála a přesunula se do koupelny. Tam jsem strávila 45 min s vlasy a make-upem. Stačí se už jen obléci a pomalu vyrazit na nádraží. 16:21 nasedám do vlaku. Stojím u Dělnického domu a můj pohled je zamířený ve vchodu do sálu. Chvíli se odhodlávám, je to teď nebo nikdy. Najednou mé nohy překročily práh dveří a já se ocitla v sálu, který se po chvíli začal zaplňovat tanečníky, ale i kamarády, kteří se nám přišli smát. Dívky se usadily vpravo, chlapci vlevo. Byla jsem strašně nervózní, začaly se mi potit ruce, ale jak jsem si všimla, nebyla jsem sama. Pohled na spolužáky mě pobavil, vypadali tak jinak, srandovně - nezvykle. Po skončení pos-ledního waltzu, plná nadšená, radosti a bolesti, která mi ničila nohy, jsem se vydala k nádraží. Bohužel už domů. S kým bych si chtěla zatančit? To je těžké. Nejspíš se všemi. Na další lekci se těším.

Š. Hvězdová2. Při vstupu mých spolužáků do sálu jsem cítila nadšení a obdiv. Jak můžou vypadat tak úžasně?! Byl to fantastický pocit a nemohla jsem se dočkat na jejich výkony.

Anonym3. Chtěl bych si zatancovat se všemi najednou, protože to ještě nikdy nikdo nedal. Ale bohužel to není možné, tak musím s každým zvlášť.

text:studenti kvintyfoto: Kateřina Kokešová

Reportáž

30


Hornický den a Den ZastávkyDne 24.9.2011 se mohli vlakoví nadšenci svézt ze stanice Brno Hlavní nádraží do Zastávky u Brna parním vlakem. Ale to nebyla jediná atrakce tohoto dne. Dále si mohli poslechnout nejmenší dechovku na světě – Kabrňáci, ochutnat zabijačkové speciality, nahlédnout do muzea historie obce Zastávka, pro děti zde byla připravena řada soutěží a atrakcí, lidé si zde mohli změřit tlak, tep, tuk a také se poradit ve výživě (pro všechny věkové kategorie). Pokud vás ani toto nenadchlo, mohli jste zdarma navštívit muzeum průmyslových železnic ve Zbýšově nebo Zámek Rosice. Souběžně s touto akcí proběhly Česnekové slavnosti v Rosicích a Gulášové hody v Babicích.

9:30 – Vlak už tu měl být, ale stále nic. Děti už začínají být nedočkavé9:40 – Napětí bylo vystupňováno vlakem S4 směr Brno9:41 – Pára stoupá9:42 – Vlak již vjíždí do stanice a návštěvníky zdraví hlasitým houkáním9:43 – Podle počtu cestujících si téměř nikdo nenechal historickou vyjížďku ujít14:55 – Parní vlak odjíždí zpět do Brna

Zeptal jsem se průvodčích na pár otázek: 1. Pracujete jako průvodčí i v běžném životě nebo je to pouze vaše hobby?2. Jak jste se k tomu dostal?3. Myslíte si, že takové akce jsou prospěšné?

Mirek, 261. Pouze jako koníček.2. Přes kamarády.3. Řekl bych, že je to prospěšné a lidem se to líbí.

Bohdan, 361. Je to moje hobby2. Mám velice v oblibě vlaky3. O prospěšnosti by se dalo spekulo-vat, ale určitě můžeme říct, že jde o zábavu.

František, 221. Pouze jako koníček.2. (smích) Omylem, přes rodiče.3. Důchodci si zavzpomínají a na druhou stranu dětem to odhalí kouzlo železnic.

A jak se akce líbí návštěvníkům?Hynek, 2 – Jo, ale radši jezdím autemJaroslav, 75 – Líbí, vzpomínám si, jak mi bylo 14 a já jel poprvé vlakemPaní Trojanová – Líbí, i vláček bych tahala, kdybych za to dostala takovýhle kleštičky

Tuto akci pořádal Mikroregion Kahan, který pořádá akce v průběhu celého roku. Jen tak namátkou v průběhu příštího měsíce můžete navštívit akce jako: Vepřové hody v Babicích (5. 11.) nebo Halloweenská oldies párty ve Zbýšově (5. 11.)a spustu dalších. Text:Jáchym Důjka

Foto: Martin Suchomel(kvinta)

Parní vlak vjíždí do Zastávky

téma

31


Cimrman - český génius

Když Alexander Graham Bell zprovoznil svůj telefon, měl na něm už tři nepřijaté hovory od Járy Cimrmana. Chuck Norris kope do zloducha. Jde okolo Jára Cimrman, chvíli se na to dívá a pak zvolá: "Chucku, nebylo by to lepší s otočkou?”

Co se týče kabinetních pomůcek a modelů, jde mi vždy o to, aby si i ti nejnevšímavější žáci pomůcky všimli. Proto např. při výkladu o veverce používám zásadně vycpaniny klokanice, ovšem se zašitou kapsou. Veškeré červy demonstruji na hadech. Mikroskop nepotřebuji.

Jaký je rozdíl mezi nepřesností a omylem? Nezlobte se, milý Einsteine, ale toto zase já považuji za pouhou hru se slovy, na níž, jak je Vám jistě známo, vybudoval hrabě Karel Marx celou svou teorii poznání.

Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě pánbůh potrestá.

Každé zbytečné slovo je zbytečné. Do hospody s umytýma nohama!

Lepší pivo v žaludku, nežli voda na plicích.

Teplé pivo je horší než studená Němka. "Chlast – slast“ - napsáno po osmém pivu, kdy mistrova mysl již lehce ochabovala

Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene. Život je nejlepší školou života.

Budoucnost patří aluminiu!

Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno.

Jára da Cimrman (JdC) je především zakladatelem Necyklopedie. Rovněž je největším géniem, vynálezcem, spisovatelem, dramatikem, cestovatelem, lyžařem, skladatelem, učitelem… všech dob. Necyklopedie se skromně zmiňuje jen o malém zlomku jeho díla. Střípky z jeho života můžete nalézt v následujícím textu a dále také na: portálu necyklopedie.wikia.com

Jára Cimrman - tehdy byla mlha

Píšťalka do níž spadl hrášek

Lžička hladomorka

poprsí Járy Cimrmana

Zábava

Soutěžní práce z výtvarné kategorie soutěže Noviny a my - součást projektu Učíme (se) média

Documents

SCOOL! 25