SCOOL! 27

issue 27březen 2012

Obsah

2

březen 2012 / www.scool-mag.info

Editorial Napsal:Jáchym Důjka

03 MIXER

04 To všechno vodnés čas

06 Rok konce - 2012?

08 Titanic

10 ABSOLVENT: Tomáš Berkovec

12 REPORTÁŽ: Redakce MF DNES

14 RECENZE: Vyměřený čas, 2012

16 ROZHOVOR: Radka Dolíhalová

17 ROZHOVOR Radek Hakl

18 SPORT: Co se skrývá pod čísly

20 ROZHOVOR: Lukáš Hejlík

23 RECENZE: Listování

24 Toulky našim okolím: Náměšť nad Oslavou

26 ROZHOVOR: Marek Buš

27 ROZHOVOR: Lukáš Gregor + SOUTĚŽ + ANKETA

28 RECENZE: Leoš

29 ANKETA: Sonda do hlubin matematických znalostí

30 FOTOREPORT: Hory

31 ZÁBAVA

email: [email protected], tel: 732 659 640

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 27, březen 2011Šéfredaktor Jáchym Důjka, Kultura Natálie Plešáková, Sport Martina Zoblivá Grafika Jáchym Důjka Korektury Kateřina Bochníčková, Redakce Pavlína Žažová, Aleš Kolařík, Aneta Krikelová, Monika Doležalová, Nikola Valešová Foto: Martin Suchomel Webmaster Dominik Butschek

cover design: Jáchym Důjka tisk: Pamiro Rosice

Drazí čtenáři, právě jste si zakoupili nové číslo časopisu SCOOL! v pořadí 27. s tématem ČAS. Dovolte, abych se představil, mé jméno je Jáchym Důjka a od tohoto čísla jsem přidal ke svému postu grafika i post šéfredaktora. Kdybyste mě chtěli kontaktovat, najdete mě v kvintě. Pravděpodobně mě přes můj zjev nepřehlédnete ani na chodbě, ale pokud ještě nevíte, jak vypadám, jsem druhý nejvousatější člověk ve škole, hned po panu Radku Malém. Jak už jsem zmínil, toto číslo nosí na svých bedrech téma ČAS. A je to opravdu příhodné téma, jelikož jsem se skutečně přesvědčil o tom, jak čas rychle letí, zvláště když se na vás hrne uzávěrka. I přesto jsem dal do vytvoření tohoto čísla 100% úsilí, ale vím, že do příštího budu muset dát alespoň 110%. Přeji příjemné počtení.

Foto redakce: (zleva dole) Aneta Krikelová, Anna Faustmanová, Nikola Valešová, Mar-tina Zoblivá, Martin Suchomel, (zleva nahoře) Monika Doležalová, Natálie Plešáková, Kateřina Bochníčková, Aleš Kolařík a Jáchym Důjka. Na fotografii chybí: Pavlína Žažová

M I X E R

3

březen 2012 / www.scool-mag.info M I X E R

cover design: Jáchym Důjka tisk: Pamiro Rosice

Interaktivní výuka francouzského jazyka a Caravaggiovo „Obětování Izáka“

„Pravou ruku trochu výš!“ „Klekni si na levé ko-leno!“ „Dívej se přímo před sebe!“ „Ještě víc se předkloň, tak, abys byl kousek od jejího kolene!“ Pokyny. Naprosto jednoduché. Ale zkusili jste

si je někdy někomu říct francouzsky? My měli tu možnost v hodině francouzského jazyka, kdy jsme dostali obraz „Obětování Izáka“ od Caravaggia a měli jsme „navigovat“ kluky tak, aby se uspořádali stejně jako postavy na obrázku. Asi nemusíme psát, jak těžké to bylo, že jsme měli po chvíli nutkání to na ně zařvat česky, ale nakonec jsme vše úspěšně zvládli.Jestli se nám to povedlo, nebo ne, můžete posoudit sami. :-)

Pavlína Žažová, 3. ročník

Charta 77 - poprvé pro veřejnost

V roce 1977 vznikla významná listina - Char-ta 77. Stručně řečeno, vznikla jako protest proti neplnění základních lid-ských práv, která podepsal prezident Husák v roce 1975 na konferenci v Hel-sinkách, a zároveň jako návrh změn pro vládu. Poprvé od svého vzniku byla tato charta vystavena nedávno na Ústavním soudě v Brně. Příležitost vidět ji jsme dostali v úterý 20. 3. i my, část třetího a čtvrtého ročníku, pod ve-dením paní Mášové. Vzato kolem a kolem není na takové chartě nic k vidění - pokud neznáte historii, která ji obestírá. V tako-vém případě, kdy jste si ji vědomi, vám jistě nedá spát myšlenka, že byste této šance nevyužili. Nebojte se, veřejnosti je plně přístupná,

ale jen v hodiny, kdy probíhá na ústavním soudě nějaké jednání. Charta 77 je vystavena v hale před jednacím sálem. Vidět můžete list z novin, kde je vypsáno v bodech, co Husák podepsal, tedy co způsobilo vznik charty. Další vitrína obsahuje originální lístky, kde každý člen podepsal souhlas s figurováním jeho jména na této listině, aby snad později nikdo nezpochybnil, že byly podpisy získány dobrovolně. Můžeme zde vidět jména jako Marta Kubišová, Pavel Kohout nebo Milan Uhde a další. V poslední vitríně jsou papíry s požadavky charty, kde jsou vlastnoruční vpisky Pavla Ko-houta a Václava Havla. Tato výstava je velice skromná, ale pro zasvěcené je obestřena posvátným kou-zlem. Brněnskému muzeu a následně ústavnímu soudu ji poskytl Pavel Kohout.

E. Dobiášová, 4. ročník

Mimořádný úspěch naší stu-dentky

Studentky 4. ročníku Simona Hein-cová, Ester Dobiášová a Markéta Ulmanová se zúčastnily soutěže „ Nebojme se myslet!“, kterou vypsala Filosofická fakulta Uni-verzity Palackého v Olomouci pro středoškoláky. Naše studentka Ester Dobiášová se umístila na krásném 4. místě, pouze 4 de-setiny bodu za vítězem soutěže. V konkurenci studentů z mnoha gymnázií z celé republiky je její umístění opravdu mimořádným úspěchem. Ester má šanci se probojovat také na Mezinárodní filozofickou olympiádu do Osla. Musí ale prokázat dobré jazykové kompetence. I když by se jí to nepodařilo, určitě si v národní konkurenci ověřila své schop-nosti a dá jí to nejen větší jistotu pro maturitní zkoušku, ale hlavně pro přijímací řízení na vysokou školu.

Připojte se k naší fanclubové stránce na Facebooku, která zní SCOOL! časopis. Na této stránce neleznete to, co se do časopisu nevešlo, pravidla soutěže ze strany 28 a také kreativní úkol pro vtipné studenty!

Téma

4


To všechno vodnés čas

My začneme od konce, tedy měřením času. Měřením času se zabývá jedna z pomocných věd historických, chronologie. Ve slovníku byste pod tímto slovem, které bylo odvozeno od řeckého chronos – čas, našli přibližně tuto formulaci: „Nauka o určování časových posloupností, počítání času a jeho jednotkách.“ Tato definice zpětně dokládá, že lidstvo se od svých prvopočátků bez času a jeho určení neobejde.

První naší zastávkou na cestě poznávání měření času bude pravěk. Homo sapiens, dokonce ani Homo sapiens sapiens, natož Homo habilis nebo dokonce Homo erectus, si čas prakticky neuvědomovali a při pokusu o jeho určení se určitě nedívali na hodinky (i když, kdo ví). Prapůvodní měření času tedy muselo vy-cházet z jediného elementu, který pračlověk mohl využít a se kterým byl v každodenním kontaktu – z přírody. Nedílnou součástí toho, aby se člověk naučil měřit čas a alespoň základně jej chápat, bylo důkladné poznání přírody.

Prvním způsobem měření, který vychází z přírody, je pohyb planety Země okolo Slunce – vymezení 1 roku. Dalším možným měřením je pohyb Měsíce okolo Země – vymezení 30 dnů, 1 měsíce. Stejně tak samotné otáčení Země kolem své osy je zaznamenáním časového úseku – 1 dnu. Pouze z přírody a jejich jevů jsme dokázali určit triv-iální časová období pro určení času nezbytná – dny, měsíce, roky.

Přes tyto základní pojmy se nabízí jedna myšlenka. Lidé žijí na Zemi

již několik milionů let. Jak to, že jsme neslavili kupříkladu rok 48. miliontý? Vysvětlení je jednoduché. V historické souvislosti se čas měří od roku 0, tedy od narození Ježíše Krista. Díky této myšlence jsme si definovali další časové úseky – letopočet a jeho počátek, století a tisíciletí. Se zaznamenáváním těchto údajů také úzce souvisí různé kalendáře, lunární, astro-fyzikální a mnohé další.

„Čas je filozofická jednotka propoju-jící objektivní a sub-jektivní stránku na základě posloupno-sti dějů a délky jejich trvání v minulosti, přítomnosti a bu-doucnosti.”

Z uvedených informací jsme schopni říci, že člověk je zcela determinován časem, ale stále se snaží tuto tezi vyvrátit a čas předběhnout, minimálně do-honit. Jen si to představte, celá civilizace stará několik milionů let, tedy miminko oproti času, tohoto již bělovlasého starce dohoní a předběhne a budou to lidé, kteří budou pískat a čas skákat. Zatím je to však opačně. Od dob nejstarších se postupně přesuneme do období mladších. Člověk, aby si podmanil čas, nebo jej alespoň využil, vymyslel chronogram – nápis, v němž velká písmena, současně římské číslice

sečtením udávají letopočet, datum v chronogramu líčené události. S postupem času se objevují také dokonalejší sluneční hodiny, hodiny přesýpací, kukačkové, cibulové, náramkové a mnohé jiné. Svým způsobem se jedná o různé druhy chronografů – přístrojů sloužících k zaznamenávání a přesnému měření časového okamžiku při měření a v dnešním digitálním věku také nepřeberné množství digitálek s mnoha různými funkcemi. Zdá se, že čas je překonán, ale proč tedy mnohdy říkáme: „Nemám čas“ nebo „Mám málo času“, když ho máme po-mocí různých měřidel, letopočtů a kalendářů na háku? Pojďme se opět ponořit do historie a zrekapitulovat si, jak nyní, v 21. století, již umíme čas měřit. Čistě přírodní metody měření vynecháme a začneme u antropo-logické metody – stanovení abso-lutního stáří kosterních pozůstatků. Další metodou je metoda ar-cheologická – stanovení stáří v letopočtech, určení časových vztahů nalezených předmětů. Další, například přírodovědné me-tody využívá izotopů uhlíku nebo oboru dendrochronologie – určení stáří pomocí analyzování letokruhů dřevin. Takhle bychom mohli pokračovat dál a jistě bychom vyj-menovali dlouhou řadu všelijakých metod.

Měření času máme pod palcem, víme také, kde se vzal. Zbývá nám určit, co je čas. Je čas (a stejně se tomu slovu nevyhneme) opět zabrousit do slovníku. Pod po-jmem čas v něm najdete například: Český politický a kulturní list založený v Praze J. Herbenem a

Letí jako vítr a nedá se zastavit. Ne, není to Usain Bolt. Často ho pokládáme za příčinu toho, že se nám něco ne-chce udělat. Někdy ho máme málo a někdy příliš. A stejně jako čestné slovo nejde vzít zpět, neboť je svým pánem a lidstvo ovlivňuje už od jeho počátku. Určitě jste poznali, že řeč je o čase. Nyní se pojďme společně zamyslet nad tím, co vlastně čas je, kde se vzal a jak se ho lidstvo, jeho měřením, snaží podmanit.

5


vydávaný 1887–1915 realisty kolem T. G. Masaryka. Určitě zajímavé pojmenovat časopis mapující dění v republice (i když určitým pohle-dem), které je časově závislé, Čas, řeknete si jistě, ale to není to pravé, co hledáme. Další odkaz už vypadá slibněji. Najdeme zde tři rozsáhlé definice, proto vám je jen stručně přiblížím. 1. V oblasti filozofie mluvíme o jed-nom z hlavních témat metafyziky, teorie poznání a přírodní evropské filozofie. Rozlišujeme čas objek-tivní, tj. měřitelný na základě změn jsoucího (hlavně již zmíněné peri-odické pohyby těles) a subjektivní, tj. čas, který je bezprostředně dán našemu vědomí. Člení se na minu-lost, přítomnost a budoucnost. 2. Z astronomického hlediska rozlišujeme čas hvězdný a střední čas sluneční. 3. Čas jako fyzikální veličina, která vyjadřuje posloupnost fyzikálních dějů nebo délku jejich trvání.

Spojením zásadních myšlenek těchto definic dostaneme přesnou definici času. Pokusím se tedy čas formulovat asi takto: „Čas je filozofická jednotka propojující objektivní a subjektivní stránku na základě posloupnosti dějů a délky jejich trvání v minulosti, přítomnosti a budoucnosti.“ Nemusíte s tímto tvrzením souhlasit, ale zkuste se také zamyslet a vytvořit si vlastní definici času. Jednotné určení času pomocí definic je nemožné, protože každý jej vnímáme jinak.

Poslední myšlenkou bude hudba blízké či vzdálené budoucnosti, vděčné téma sci-fi literatury a filmů, cestování v čase. Kdybych teď napsal, že umím cestovat v čase, vyvolal bych určitě různé názory a možná i velkou vlnu zájmu. Určitě je cestování v čase velmi populárním tématem autorů sci-fi, ale nepřestali bychom tyto chytlavé knížky číst, kdybychom uměli totéž? Na tuto otázku teď nedokážeme najít jas-

nou odpověď, to až za nějaký čas. Cestovat v čase by znamenalo překročit rychlost světla, ne jed-nou, ale opakovaně. Nemůžeme říci, že kdo tento názor zastává, je automaticky blázen. Vždyť třeba známý astrofyzik Stephen Hawk-ing je zastáncem této myšlenky. Tímto problémem se zabýval také Albert Einstein, z jehož známé rovnice vyplývá, že pokud se jakékoliv těleso přiblíží rychlosti světla, čas se pro něj z hlediska ostatních těles značně zpomalí. O mnoho fantaskních vynálezů se již v 19. století ve svých knihách pokusila esa světové sci-fi Jules Verne a H. G. Wells. Zejména pak zakladatel vědecko-fantastického žánru, H. G. Wells, se zcela vážně ve své knize Stroj času cestováním v čase zabýval.

Technicky zatím cestovat v čase neumíme, ale směle se odvážím tvrdit, že jednoduché cesty časem zvládneme, zejména pak ty do minulosti. Zkuste si třeba vzít deset let starou rodinnou fotku, podívat se na film pro pamětníky, naladit dokument Hledání ztraceného

času, za 30 let coby úspěšný technik listovat vysvědčeními, kde se s železnou pravidelností obje-vuje 4 z fyziky. Ano, zcela určitě, vzpomínky jsou také cestováním v čase a neměli bychom se je-jich účinku bránit, ale to už zase otevírám novou kapitolu. Společně jsme definovali čas, vráti-li se s ním do historie, poznali jsme metody jeho měření, zcestovali si v něm a teď už zase zpátky do real-ity. Nejdůležitější myšlenka, která může nepřímo vyplývat z tohoto článku, je oproštění se od tlaku času: stárneme, dny, měsíce, roky, desetiletí, staletí běží – no a co. Jsme součástí času, ale nesmíme dovolit, aby nás nějak omezoval. Tohle si uvědomili i Čechové čtoucí časopis Čas, který, sice pod různými názvy, vycházel do roku 1925, kdy byl nahrazen Národním osvobozením. A proč ne třeba od času?

Zdroje: Ottův slovník, www.terra-nostra.cz, Universum, www.nathionalgeographic.cz

Aleš Kolařík, 3. ročník

Téma

6


Rok konce - 2012?Jednadvacátého prosince 2012: je to snad náš soudný den? Den, kdy všechno skončí, nebo snad den, kdy všechno začne? Je zde snad nějaká spojitost s vědou nebo s událostmi dnešních dnů? Jak velká je pravděpodobnost starých proroctví? Dostáváme snad znamení, která vedou k apokalyptickým procesům? Většina z vás zná tuto předpověď od starověkých Mayů, ale ti byli jen jedni z mnoha. Tak se pojďme podívat, co nám předpověděli ostatní.

MayovéPravděpodobně nejvíce známá předpověď pochází od indiánského kmene Mayů. Tento kmen byl na-prosto posedlý dodržováním času a brali svůj kalendář velmi vážně. A proto není divu, že tento kalendář dokázal předpovědět zatmění slunce tisíce let dopředu. Například v osmém století předpověděli, že Bílí bohové připlují přes moře 5. 3. 1519. A tak se i stalo, připlul Cortez. Byla to náhoda? Nebo byl kalendář tak neuvěřitelně přesný? A mělo by nám záležet na odpovědi? Spojitost Mayů se soudným dnem je tato: Hunab-ku. Hunab-ku neboli změna pólů za jeden den nebo dokonce pár hodin. To by zna-menalo celosvětovou katastrofu. Nejvíce znepokojující je fakt pocházející z americké Princeton-ské univezity – póly už se v minulo-sti vyměnily.

WEB-BOTToto proroctví nepochází ani od skutečného člověka, nýbrž ze zdroje, který všichni znají – z internetu. Systém WEB-BOT byl vytvořen amer-ickou akciovou společností. Jeho základním úkolem bylo zkoumat vývoj akcii na celosvětové burze. Později začal sloužit jako masivní skenování ja-zyka, a to

pomocí tak zvaných „pavouků“ a „agentů“ – ti mají za úkol vy-hledávat nejčastěji užívané fráze a nová slova. Pokud najdou slovo, které systém ještě nenašel, udělají snímek. Toto skenování slouží k zjišťování nálady ve společnosti. Všechno běželo, jak má, akcionáři vydělávali, sociologové z toho měli taky prospěch. Až do doby, než začal web-bot vyhledávat znepokojující fráze. Programátoři si mysleli, že je to nějaká chyba, ale později si uvědomili, že web-bot předpovídá budoucnost. Například předpověděl teroristický útok 11. září 2001 nebo tsunami v roce 2004, série katastrof má vyvrcholit v roce 2012.

SibylaA nyní se pojďme podívat dále do historie, konkrétně do 6. století

před Kristem. Budeme mluvit o jedné z nejznámějších věštkyní své doby. O věštkyni, jíž nechal své místo Michelangelo Buonarroti v Sixtinské kapli – o Sibyle. Sibyla byla žena žijící v jeskyni, kde také prováděla své věštby, při nichž se dostávala do transu. Říká se, že tehdy převzal bůh Apollón moc nad jejím tělem. Když věštbu dokončila, zapsala ji na list dubu, takže se její věštby pochopitelně nikdy nese-skládaly dohromady. Abych přinesl trochu skepticismu, současní vědci našli v „její“ jeskyni průduchy, odkud proudil jedovatý plyn. A co nám tedy Sibyla říká? „Tyto věci se stanou desáté ge-neraci, Země se bude třást mocným zemětřesením, které stáhne mnoho měst do hlubin moře. Bude válka. Oheň bude létat z nebes a mnoho měst shoří. Černý kouř zastíní veliké nebe. Pak pozná se hněv Bohů.“ Dále předpověděla: invazi do Itálie Hannibalem, 700 let před tím, než se tak stalo, vzestup císaře Konstantina i jeho jméno 800 let předem a další znepokojující předpovědi.

DelfyJedna z nejstarších a nejznámějších věštíren všech dob – Delfy. Jejich největší slávu můžeme datovat od 8. do 4. století před Kristem. Jak to v Delfách probíhalo? Přišli jste a položili otázku. Poté vás věštkyně vzala do podzemí, kde přešla do transu. Předpověď byla evokující, poutavá a znepokojivě přesná. Věštkyně v Delfách byly spatřeny, jak žvýkají vavřínové listy, což může být příčinou jejich psychotropních stavů. Věštkyně předpověděly

Mayský kalendář

7


například: Slávu Sokrata, porážku perské invaze v Řecku 480 let př. n. l., vzestup Alexandra Velikého a mnoho dalších.

I-TING – Kniha proměnKniha, kterou před 2800 lety napsal čínský císař Fu-tsi. Kniha slouží k osobnímu výkladu budoucnosti, zajímavostí je, že ji využívají i čínští vysoce postavení manažeři. Pokud máte zájem o výklad budoucnosti, funguje to takto: 1. Položíte otázku 2. Hodíte tři mince 3. Pokud pad-nou spíše ruby mince, nakreslíte přímou čáru, pokud padnou spíše líce mince, nakreslíte přerušovanou čáru 4. Tento postup opakujete 6krát. Poté vám vznikne takzvaný hexagram. Existuje 64 možných druhů kombinací a na každý z nich připadá jedna odpověď. Zvláštní je, že odpověď odpovídá přesně na otázku, kterou jste položili. Ať už se ptáte na svůj osobní život, na svou kariéru nebo na konec světa.

Terrence McKannaAmerický badatel 20. století, který přeměnil 64 hexagramů (viz I-TING) do časového grafu a tím znázornil 4000 let zaznamenané historie. Můžete na ní najít narození Ježíše Krista i obě světové války. To, co by nás ale mělo udivovat, je fakt, že tato křivka záhadně končí přesně dne 21. prosince 2012.

Matka ShiptonMatka Shipton žila v 15. století v Anglii. „Až budou obrázky vypadat jako živé a volně se pohybovat, až lodě jako ryby budou plavat pod mořem, až člověk předčí ptáky a po obloze létat bude, pak polovina Světa, hluboko ponořena v krvi zanikne.“Je více než zřejmé, že se zde mluví o filmu, ponorkách a leta-dlech. Dále taky předpověděla smrt Jindřicha VIII. a porážku španělského loďstva, I. a II. světovou válku, požár Londýna

v roce 1666. Tyto předpovědi uveřejnil v tisku londýnský spiso-vatel Richard Heads roku 1684. Vědci ale nikdy nenašli zdroje. Není tedy žádný důkaz, že Matka Shipton vůbec žila. Její proroctví byla zapsána až později, kdy byla kariéra pana Headse zachráněna. Vzdělanci jeho techniku nenazývali předpovědí, nýbrž po-povědí. Tedy jenom konstatování uplynulé události. Ale tento zvláštní příběh má háček. I kdyby Richard Heads vytvořil proroctví Matky Ship-ton v 17. století, množství jeho předpovědí se nakonec vyplnilo.„Na konci budou kolem člověka létat myšlenky mžikem oka (Internet), ženy jako muži a nosící kalhoty a sestřižené jejich prameny vlasů.“Dostal se snad podvodník Heads sám do nějaké věštecké vize? Nebo pracoval s nějakou prorockou knihou, která se ztratila v dějinách?

Merlin z WalesuOpět se nacházíme v době středověké. Pokud si myslíte, že budu mluvit o Merlinovi z příběhu krále Artuše, mýlíte se, ten Mer-lin byl smyšlený. Tento byl zcela jiný než ten populární, mnohem temnější, napůl člověk a napůl démon. Jméno Merlin je anglická verze staršího velšského jména Myrrdin Wyllt. Někteří vědci se domnívají, že Myrrdin není jmé-no, ale titul. Pouze tři osobnosti směly nosit tento titul a vždy to byli blázniví věštci. Myrrdin nap-sal toto: „Planety vyjdou ze svých ustanovených drah a vzhledem k událostem, zdivočí“ – Jediná možnost, že by se toto stalo, je změna rotace Země – jsme zpát-ky u změny pólů. Dále Myrrdin předpověděl: teroristické útoky, globální oteplování, celosvětové katastrofy možná v naší době, první americkou kolonii i její jméno – Virginie, Napoleonovu porážku u Waterloo i nechvalně známý na-cistický holocaust.

BibleJeden ze zdrojů pochází z nej-známější knihy světa – Bible. Prorok Jeremiáš předpověděl, že Jeruzalém bude podroben Baby-lonem. A taky byl. Kniha Odhalení předpovídá válku ve vzdálené budoucnosti. Autor Odhalení měl vizi zkázy, která otřásala světem až dodnes. Jeho jméno bylo sv. John.„Létající stvoření s proudícími vlasy a dělající hluk tisíců koní (helikoptéry), samojízdné vozy chrlící oheň (tanky), vidím i nemoci, které zabijí čtvrtinu Země (AIDS).“ John předpovídal období globál-ního konfliktu, pocházejícího ze Středovýchodu. Vidí vzestup hrozného démonického vůdce, nazývaného Antikrist. Někteří vědci si myslí, že tato předpověď platí pro jeho dobu. Největším důkazem je hebrejské vyčíslení jména Neron Caesar (Císař Nero), jehož součet dává číslo 666, tomuto číslu se přezdívá znamení bestie, pravděpodobně pro jeho pronásle-dování křesťanů.

ZávěrPředpovědí o konci světa ať už vztahující se k datu 21. 12. 2012 nebo jinému je opravdu mnoho. Nikdo nemůže přesně odpovědět na otázku, co se tohoto dne stane. Pokud se ale proroctví na-plní, vědci předpokládají výměnu pólů. Tedy, že se Země otočí od svrchu dolů a naopak. To by mělo mít za důsledek vzedmutí moří, mohutné zemětřesení a změnu rotace naší planety. Všechna proroctví o konci světa se zatím mýlila. Jediná věc, co s tím můžeme dělat, je doufat, že tomu tak bude i tentokrát.

Zdroj: dokumentární film: Decoding the past

Text: Jáchym Důjka, kvinta

8


Titanic100 let od katastrofy

Základní údaje o Titaniku Délka: 269 metrů Šířka: 28 metrů Výška: 53 metrů Ponor: 10,5 metru Váha: 46 tisíc tun Kapacita: 3547 pasažérů Cena: Stavba lodi přišla společnost White Star Line na 7,5 milionu dolarů, což odpovídá dnešní sumě zhruba 400 milionů dolarů, v přepočtu 8,6 miliardy korun

Čas plyne, a protože máme nový rok, je i během tohoto spousta výročí, na které by se nemělo zapomenout. Jed-ním z nich je sté výročí potopení Titaniku. Jistě všichni víte, co byl Titanic, jak k jeho potopení došlo, ale pro jistotu krátce popíši loď i neštěstí, které ji potkalo.

Titanic byl spuštěn na vodu v roce 1911 a jeho „otcem“ byl Kanaďan William James Pirrie, společník podniku White Star. Titanic byl dlouhý 269,1 m a široký 28,25 m. Mohl pojmout až 3000 osob, kdežto záchranné čluny v počtu 20 pouze 1178 osob. Jeho trasa byla naplánována z anglického města Southampton do americk-ého New Yorku. Vyplul 10. dubna a osudným se mu stala neděle 14. I přes varování, která přicházela, se Titanic řítil do místa, kde se nachá-zely ledovce, velikou rychlostí. Po střetu se snažil kapitán situaci řešit, nechal uzavřít vodotěsné dveře a spustil čerpadla, která udržela vodu pod kontrolou, ale jen na malou chvíli. Titanic se definitivně dostal pod hladinu 15. dubna 1912 ve 2 hodiny 20 minut ráno a s sebou odnesl více než 1500 lidských životů.S potopením Titaniku je spo-jena spousta zajímavostí. Jednou

z nich je kniha Marnost z roku 1898 od námořního důstojníka na odpočinku, Morgana Robertsona. Popisuje fiktivní srážku lodi Titan s ledovcem. Podobnost lodi Titan a Titaniku je až děsivá. Obě lodi se potopily dubnové noci v Atlantiku a poškození bylo způsobeno na pravoboku ledovcem. Další infor-mace nejsou naprosto totožně, ale jsou si velice podobné, např. počet pasažérů na Titanu bylo 2000, na Titanicu 2207. Obě lodě byly poháněny 3 parními stroji, avšak Titanic měl čtyřnásobnou expanzi a turbínu, Titan pouze trojnásobnou. Je jisté, že po potopení Titanicu se kniha dočkala velkého úspěchu, možná, kdyby byla populárnější před katastrofou, mohla by dostatečně varovat.Jak už to bývá, pokaždé když se objeví katastrofa, objeví se i lidé, kteří milují konspirační teorie. Titan-ic se jedné dočkal také. Vysvětluje, že Titanic vlastně nebyl Titanic, ale

Olympic (loď, která měla být stejně obrovská jako on, první z trojice Olympic, Titanic a Gigantic), který byl při své páté plavbě poničen. Škoda je obrovská a tady nacházejí milovníci teorií hlavní důvod, podle nich totiž není potopení Titaniku nic víc než jen obří pojišťovací podvod, ovšem který se vymkl kontrole. Majitelé měli vydávat poničený Olympic za nový Titanic, který měl během plavby ztroskotat a za potopený Titanic by pojišťovna vyplatila nemalou částku, ovšem na dně oceánu by ležel Olympic. Jako první důkaz je předložen vytažený zvon z trosek Titaniku, na kterém ovšem chybí nápis lodi. Dále také poukazují na nepřipravenost Tita-niku, na kterém bylo ještě pár dní před vyplutím spousta nedodělané práce. Jak by se ale měli zachránit pasažéři? Na to se okamžitě našla odpověď, když se zjistilo, že nedaleko od místa střetu nacházela prázdná loď Californian. Další důkaz dostali zastánci teorií v roce1985, kdy se do potopeného Titaniku vydala sonda, která ovšem narazila na překážku, která nikde v nákresech nebyla zapsána. Prý ale byla zapsána na nákresech Olympicu. A jako třešnička na dortu je objevení sondy, která měla najít nápis Titanic. Jediné co však ka-mera zachytila, byly zbytky písmen P a M.

Rose, Jack. Kdo by je neznal. Ona je krásná, mladá z vyšší vrstvy a zasnoubená. On je také mladý a nerozvážný a ve společenském

9


Titanic(1953)60%

Titanic (1997)84%

Filmy inspirované touto událostí

Chyby ve filmu: 1. Jak jsem už zmínila, obraz od Moneta v kajutě Rose je z roku 1917. Byl namalován o 6 let později, než Titanic vyplul.

2. Při odjezdu lodi je mezi lidmi muž, který natáčí na kameru s kličkou, ta se ovšem v této době nevyráběla.

3. Jack předává Rose vzkaz, jde vidět žlutý papírek. Když Rose vzkaz čte, je napsán na bílém papírku.

4. Když kapitán Smith posílá první žádost o pomoc, uvádí souřadnice 41 st. 46 min. SŠ a 50 st. 14 min. ZD, tu má ale Titanic až 45 minut po první žádosti o pomoc.

5. Rose má ve své kajutě obraz i od Picassa (Avignonské slečny) ten ale zachráněn nebyl, měl by tedy být na dně oceánu, ale není. Je vystavěn v Louvru.

6. Když Jack kouří s přítelem na palubě lodi, jeho cigareta má filtr. Ale cigarety s filtrem se začaly vyrábět až později.

7. Jack vypráví Rose o jezeře ve Wisconsinu, kde jako kluk rybařil. Toto umělé jezero bylo vytvořeno v roce 1917.

A mnohé další. Přesněji je zapsá-no 63 chyb, které ve filmu jsou.

žebříčku se jí nemůže rovnat. Přesto zrovna oni dva zahoří láskou tak neskutečnou, že je přenese přes všechna úskalí na hranici života a smrti. Film, který v sobě má všechno: drama, lásku, napětí, ale i humor. Dokázal se režisér držet přesně historie a skutečnosti? Věřím, že když se zrovna koukáte na Jacka, který pevně drží Kate a společně „letí“, nepřemýšlíte, jestli je obraz v kajutě Rose doopravdy z této doby, ale vsadím se, že si rádi pár takových chybiček alespoň přečtete.Čechy krásné, Čechy mé. Myslíte, že se největší tragédie týkala pouze obyvatel Anglie? Podle výpovědí se na palubě Titanicu vyskytovalo i několik Čechů, ale můžeme věřit všemu? Nikdo neví, jestli tam doopravdy byli, nebo jestli se pouze snažili přiživit na katastrofě. Celkem je jich zaznamenáno 8, ale důkazy o jejich výskytu na

Titanicu nejsou. Zato se našly důkazy o výskytu Slováků na lodi. I když nebylo jisté, zda se Češi doopravdy na lodi plavili, co víme jistě, je, že ve filmu mezi kaskadéry byl například Martin Hub nebo Pavel Cajzl. Na čem se oba shodnou? Nejhorší prý bylo natáčení scén ve vodě v noci, kdy voda dosahovala teploty 6 °C. Pokud jste nadšenými hledači zajímavostí a informací a zrovna vás okouzlil Titanic, doporučuji vám stránky www.titanicworld.cz. Najdete zde všechny infor-mace, po kterých jste kdy toužili. Mapy všech palub, seznamy cestujících, posledních pár hodin Titanicu rozepsaných do nejmenších detailů. Rozhodně doporučuji stránky navštívit, pokud chcete zjistit vše a ještě více o této lodi.

Zdroj: Epocha SPECIAL – 88 největších konspiračních teorií

současnosti

Hodnocení filmů: csfd.cz

N.Plešáková, septima

www.titanicworld.cz

Absolvent

10


Tomáš Berkovec, archeolog

Kdy jste se rozhodl pro archeologii?Historie mě zajímala už na základní škole, a tak jsem v 15 letech kývl na nabídku jít o prázdninách na brigádu na vykopávky do Těšetic. Zde, pod vedením doc. Pavla Koštuříka (pocházel z nedalekého Lesního Jakubova) provozovala Masarykova univer-zita školní výzkum. A bylo rozhodnuto.

Inspiroval vás pro archeologii nějaký archeolog, film nebo kniha?Zajímala mě historie a archeologie je její přirozenou součástí. Setkání s archeologií jen prodloužilo poznání historie o několik tisíc let dále. Spíše to byla zvědavost.

Pomohlo vám nějak gymnázium? Jak byste zhodnotil vaše studium s ohledem na vaši momentální činnost?S odstupem času od ukončení studia na gymnáziu musím říct, že jsem institucí střední školy čím dál víc fascinován. Člověk měl k dispozici spoustu informací z různých oborů. Bohužel, během dalšího studia – úzce specializovaného, řada těchto poznatků z hlavy vymizela. Mrzí mě to o to více, že jako archeolog jsem spolupracoval s kolegy z přírodovědných oborů.Na tomto místě musím poděkovat panu Ladislavu Novákovi za podporu ve studiu historie, ale hlavně za latinu. Její znalost se mi hodí stále. Mimo jiné, díky ní rozumím své ženě, když vypráví o tom, co zrovna dělala v práci (je molekulární biolog…).

Čemu se přesně věnujete?Od člověka, který se věnuje archeologii, se očekává, že v rámci oboru si zvolí nějakou specializaci. Je to jako s lékařskou vědou – ortopéd, chirurg, internista… U archeologa to nejčastěji bývá specializace na určité ob-dobí, kulturu. Mě fascinovala mladší doba kamenná, konkrétně kultura s lineární kera-mikou, což je období prvních zemědělců. Tomuto období jsem se však mohl věnovat pouze „po večerech“, neboť mojí hlavní činností bylo vedení velkoplošných výzkumů uskutečňovaných při příležitosti výstavby nákupních center, dálnic a rychlostních komunikací. Znamenalo to vybrat v dotčeném území místo, kde byl předpoklad pravěkého osídlení, provést zde skrývky ornice, najmout brigádníky, zřídit laboratoře a depozitář, provádět verbální – fotografickou – kresebnou dokumen-taci, materiál umýt – slepit – inventarizo-vat, zajistit expertizy z jiných – zejména přírodovědných disciplín (dendrolog, malakolog, osteolog, petrograf, botanik,

antropolog atd.) Tyto velkoplošné výzkumy se odehrávaly na plochách třeba až 15 ha, což vyžadovalo nasazení několika desítek pracovníků najednou a trvaly třeba i rok. Při zkoumání krajiny jsem se setkal s nálezy nejrůznějšího stáří, účelu a struktury – např. mladopaleolitická stanice v Kroměříži, multikulturní sídliště a pohřebiště v Hulíně, sídliště z mladší doby římské ve Vr-choslavicích, mladoneolitický rondel ve Vedrovicích, slovanské pohřebiště v Topo-lanech, rotunda sv. Mikuláše ve Znojmě, hrob německého důstojníka z II. světové války u Brna. Z těchto výzkumů byla vždy vypracována nálezová zpráva se všemi dostupnými plány, fotografiemi, analýzami apod. a uložena v archivu Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně, kde je přístupná v badatelně každému zájemci. Následné podrobné zpracování takových výzkumů však není dnes v silách jednoho člověka a tak se žádá o nejrůznější granty a sestavují se celé týmy odborníků.

Jaké byly vaše začátky v archeologii?Do archeologické praxe jsem padl rovnýma nohama ještě během studií, když jsem se na část týdne nechal zaměstnat v Olo-mouci. Na Střední Moravě v té době (závěr

90. let 20. století) stát budoval rychlostní komunikaci z Olomouce do Lipníka nad Bečvou (R 35). S jejím budováním byly spjaty velkoplošné archeologické výz-kumy. Jednoho takového jsem se stal rovnou vedoucím. Čekal jsem, že mi někdo pomůže alespoň do začátku. Ale ouha. První den na výzkumu se odehrál asi takto. Kolega, kterému se říkalo Jim, mě naložil do dodávky a odvezl na výzkum. Tam prohlásil, že by mi rád pomohl, ale že bude lepší, když se to naučím sám. Na závěr prohlásil, že tady mám klíče od auta a mám ho odvézt zpátky do kanceláře. Po mém návratu na výzkum čekaly bagry a 50 lidí co že se bude dít??? Táááády dááády dááá….

Na čem pracujete teď?Od zkoumání vykopávek jsem před několika lety přeběhl k těm, kteří ty po-tenciální budují… Archeologie a historie se stala mým koníčkem a tu a tam někdo projeví zájem se o minulosti něco dovědět, tak připravím přednášku či exkurzi.

Co považujete za největší úspěch?Myslíte nález nějakého pokladu či „majstrštyku“? Z pohledu archeologa

Pohled na pohřeb ženy ve věku 25ti let. Pohřebiště, na kterém byla uložena, pochází ze starší doby bronzové (cca 2000 př. n. l.). Je to první historické období, kdy je doloženo pohřbívání zřejmě všech členů společnosti. Zároveň je to období, kdy u více než 80% hrobů je krátce po uložení nebožtíka

doložen sekundární zásah – tj. je dokladována „vykrádací“ šachta směřující

Dlouho jsme přemýšleli, koho zařadit do naší tradiční rubriky Absovent, aby měl nějakou spojitost s hlavním tématem - časem. Absolventa hodináře neznáme, a tak jsme si museli vzpomenout na člověka, který časem téměř cestuje. Je jím pan Tomáš Berkovec, který se zabývá archeologii. Když se řekne archeolog, jistě se většině z vás vybaví Indiana Jones. Tomáš Berkovec sice nestřílí po nacistech ani neutíká před valícím se balvanem, ale i tak jeho práce není rozhodně nudná. Však posuďte sami.

11


nález něčeho takového je jistě zajímavý, ale poznání pravěkých kultur to příliš neobo-hacuje. Získaný předmět obyčejně nemá nikde analogii (někde jinde nalezený stejný typ předmětu) a nedá se tak dobře kulturně a časově zařadit; nalézá se v místech, která nemají vztah k činnosti, ke které byl předmět používán atd.Za úspěch tedy považuji spíše to, že jsem kolem sebe vždy partu lidí, kteří svým zájmem přispěli k získání zajímavých a mnohdy nových poznatků. Například – při podrobném zkoumání sídliště a hrobů z období kultury s lineární keramikou ve Vedrovicích: lidové rčení o tom, že někdo má rád obilí přepasírované přes prase. Po-mocí stopových prvků uložených v kostech domestikových prasat se zjistilo, že tato zvířata byla cíleně krmena obilím již od počátku svého zdomácňování, tj. kolem roku 6000 př. n. l. Muži, kteří na tomto sídlišti žili, se zde narodili, žili a skonali. Naopak ženy se ve většině případů narodily v jiné osadě, kde po určitou dobu také žily a poté se do Vedrovic přestěhovaly natrvalo.

Jaké je vaše oblíbené historické období? Proč?Období 17. století našeho letopočtu. Je to jedno z prvních období, kdy máme k dispo-zici písemné prameny nejen k životu králů a šlechty, ale také obyčejných vesničanů. Ukazuje se, že jejich život byl pestrý a „voňavý“, a to i přesto, že se Evropou přehnala třicetiletá válka.

Jaká je vaše oblíbená historická osoba? Proč? Karel starší ze Žerotína. Stopy jeho činnosti najdete v okolí Zastávky v poměrně hojné míře (Kralická bible, vysoká škola v Ivančicích, Komenský,…) – dále netřeba rozvádět.

Prováděl jste někdy výzkum v okolí Zastávky?Ač jsem s archeologií procestoval celou Moravu (výzkumy na D47 na Ostravsku, R 35 na Olomoucku, D1 na Vyškovsku, výzkumy na Brněnsku, Hodonínsku a Znojemsku), tak oblast, kde jsem vyrůstal a studoval, zůstala mojí činností takřka nedotčena. Nejblíže zastáveckému katastru jsem se přiblížil drobným výzkumem ve Střelicích, odkud pocházím. Na jejím katastru se podařilo prozkoumat polozem-nici z období Keltů, ve které se připravovala hlína a následně vyráběla hliněná závaží na tkalcovský stav. I když tato podzemnice byla poničena požárem, výroba závaží byla posléze obnovena.

Myslíte, že je ve školství a ve společnosti historii, potažmo archeologii přikládán patřičný důraz?Česká společnost vnímá existenci arche-ologie jako oboru, prostřednictvím nálezů v Egyptě, které jsou prezentovány filmy, knihami, přitažlivým povídáním. Přitom je to kultura, která celou existenci podřídila jed-nomu člověku – faraonovi a její každodenní život byl jednotvárný a nedovoloval rozvíjet se. Na Moravě se díky její geografické poloze setkáváme s rchlým střídáním kultur, procházela tudy Hedvábná stezka, objevují se zde doklady z Kavkazu, Egypta, severní Afriky, severských zemí atd. Bohužel, ar-cheologové tyto nálezy a poznatky neumějí prezentovat a vůbec chybí ochota předat informace laické veřejnosti. Představa o oboru je tak poměrně zkreslená a ne úplně dobrá. Nemyslím si, že by se tento stav v brzké době změnil a je to škoda, protože obor má co nabídnout a nuda by to rozhodně nebyla.

Co byste poradil vašim následníkům na gymnáziu?Jako že by se našel nějaký dobrodruh a tomuto oboru se věnoval? … (smích)Děkujeme za rozhovor.

Pes doprovází člověka již dlouho. Kupodivu prvním stálejším společníkem nebyl pes ani kočka, ale kuna – ta chytala myši a potkany, kteří se stahovali na sídliště za potravou. Zde je prezen-tován pohřeb psa z období cca 2. stol. n. l., kdy na našem území se pohybovaly germánské kmeny. Čoklini byli pohřbívání nedaleko domů. Tento má levou zadní nohu zbytnělou – doklad zlomeniny. Ta byla ale ošetřena a následně dobře zhojena. Noha však zůstala cca o 3 cm kratší než ta zdravá.

Ptal se: Tomáš Antoš, septimafoto: z archívu Tomáše Berkovce

Tomáš Berkovec, absolvent Gymnázia TGM roku 1994. Jeho třídním profe-sorem byl Josef Malý. Vystudoval Filoso-fickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor archeologie. K jeho dalším zájmům a koníčkům patří také cesto-vání, rodina a cyklistika.

Reportáž

12


Exkurze do redakce MF DNES

Po složitém vyjednávání se redaktorům SCOOL!u podařilo proniknout do zákulisí konkurence – 13. 3. 2012 jsme jeli do Prahy na exkurzi do redakce Mladé fronty Dnes. Tato akce se uskutečnila v rámci povinné udržitelnosti našeho již skončeného mediálního projektu Učíme (se) média.

Dnešní labyrint

Po příjezdu do pražské čtvrti Anděl nás přivítala hektická atmosféra hlavního města. Nejprve jsme trochu zmateně a s pomocí mapy hledali onu redakci, která, jak se později ukázalo, sídlí v hypermoderní výškové budově s obrovským počtem ma-toucích chodeb a prostorných kanceláří.Přivítal nás Martin Moravec, vedoucí magazínu MF DNES, který nás také celou dobu provázel a ochotně zodpovídal naše všetečné dotazy. Nejdříve nás zavedl k tzv. páteři celé redakce, tedy k místu, kde editor a šéfredaktor kontrolují výtisky novin před tím, než opustí budovu. Nás třeba zaujalo, že noviny z jednoho dne nemusí mít ve všech městech stejné titulní strany. Ve 21.00 musí být hotová finální verze pro Jihlavu, když ale například ve 22.30 padne vláda, v Praze budou celé noviny vypadat úplně jinak, protože tato zpráva „přebije“ ty předchozí. Následně jsme pokračovali do jednotlivých oddělení redakce. Ta má totiž poměrně složitou strukturu, a to nejen proto, že zde vzniká hned několik novin a magazínů. Novináři píšící jednu rubriku mají své vlastní malé porady a v určitou hodinu se schází všichni na poradě velké. Můžeme jim ale závidět, jelikož kromě této porady je jejich pracovní doba hodně volná.

Nebezpečná Ona Dnes

Dále nám pan Moravec ukázal grafické zpracovávání magazínu (který je tvořený ve stejném programu jako náš školní časopis!) a měli jsme možnost nahlédnout i do čísla, které mělo vyjít až za dva dny. Při naší „okružní jízdě“ jsme zahlédli taky paní Spáčilovou, dost nekompromisní filmovou kritičku, která je prý ve skutečnosti milá a srdečná dáma se smyslem pro humor. Když jsme procházeli kolem prosklené místnosti, kde sídlí redakce přílohy Ona

špionáž v konkurenčním plátku

Dnes, i dosud pohodový pan Moravec naoko zvážněl a chodbou prošel téměř po špičkách. Jeho chování mělo původ, jak nám vysvětlil, ve velmi svébytném postavení této redakce a hlavně ve svérázném naturelu většiny tamních redaktorek. V „kanceláři“ se spoustou žen s vlastní hlavou si to prostě žádný muž nemůže dovolit rozházet, čemuž (nejen) čtenářky SCOOL!u jistě dají za pravdu.

Na koberečku...

Naší poslední zastávkou byla kancelář pana Moravce, kde jsme se pohodlně us-adili, dostávali odpovědi na zbylé dotazy a prohlíželi si obraz, který byl vytvořen z několika obálek magazínu z prvních pat-nácti let jeho existence. Na závěr nám prozradil pár triků, jak upoutat čtenáře, rozloučili jsme se a po (pro nás téměř nekonečném) focení před redakcí násle-doval samozřejmě rozchod, který jsme využili především k vlastnímu občerstvení a nákupům. Jelikož jsme vstávali kolem čtvrté hodiny ranní a pobíhání po Praze nás poměrně vyčerpalo, s nadšením jsme naskákali do autobusu Fun & Relax a vy-chutnali si závěrečnou odměnu v podobě teplého nápoje a filmu či seriálu dle vlast-ního výběru.

Věřím, že se nám všem exkurze velmi lí-bila, určitě nás podpořila v tvorbě školního časopisu a každý jsme si odnesli cenné zážitky a zkušenosti.

Text: Nikola Valešová

13


Martin Moravecšéfredaktor Magazínu MF DNES radí

Roku 1999 jste se začal podílet na sportovní rubrice MF DNES. Chtěl jste se užtenkrát živit psaním do novin, nebo to byl pro vás pouze koníček?Chtěl. Byť když jsem se přihlásil, maminka doma pokrčila rameny a řekla: „No, nevadí, tak za rok se přihlásíš na nějakou normální školu.“ Ještě ve větším šoku byl pak náš učitel fyziky, který byl zvyklý, že jsem jezdil na matematické a fyzikální olympiády. Ten prohlásil: „Proč si kazíš život? Ty nechceš dělat nic pořádného?“ Chci. A dělám. Tedy aspoň doufám. A koníček je to taky.

Psával jste o fotbale, tenise, hokeji, byl jste i televizním komentátorem; věnoval jste se nějakému sportu i aktivně? Nebo co vás přivedlo k psaní o sportu?Se začátky to bylo jednoduché: taťka hrál fotbal, brácha hrál fotbal, já… jsem byl absolutní nemehlo. Když na mě – jako na malého kluka – táta kopnul míč, rozbrečel jsem se a utíkal pryč. Ale fotbal jsem měl rád a na okresní přebory jsem strašně rád jezdil. Fascinovala mě ta atmosféra: Pivo (tehdy samozřejmě zatím jen malinová limonáda), klobása a pokřiky na rozhodčí: „Ta píšťalka sama pískat nebude!“ A protože mi bylo líto, že hrát neumím, začal jsem o fotbale psát. První článek byl z okresního fotbalového poháru – z vesnice Křivice na Rychnovsku. Domácí vyhráli, tuším, na penalty. A časem jsem se dostal k milovanému tenisu – ten hraju. Špatně, ale rád.Ve vašem návodu jak udělat dobrý rozhovor rozdělujete lidi do pěti typů (intelektuálové, ušlechtilí herci, missky a modelky, sportovci a politikové - pozn. red.). Do jakého byste zařadil sám sebe a proč?Ono je těch kategorií možná ještě víc a na každou je potřeba mít specifický přístup. Já bych byl asi kategorie, která ještě nezazněla. Kategorie „podezíravá“. Protože trochu vidím do toho, proč se novináři ptají, jak se ptají, co tím sledu-jí… Takže bych byl možná až paranoidní a za vším viděl nějakou zradu. Mimocho-dem – nechystáte na mě nějakou zradu?

Co všechno vlastně obnáší být ve-doucím magazínu? / Co je vaší náplní práce?Kde začít, abych vás neunudil. Obnáší to každé ráno vstát, přijít do kanceláře… Ale vážně: to hlavní je logické - jsem zodpovědný od první do

poslední stránky za to, co v magazínu vyjde. S kolegy vymýšlím témata, vybíráme osobnosti na rozhovory, určuju au-tory konkrétních článků – protože vím, že rozho-vor s tímto udělá dobře tahle kolegyně a reportáž odsud zase tenhle kolega. Taky musím rozmyslet, kolik jaký článek dostane stran, jak rozmístíme inzerci a jak všechny články doprovodíme obrazem – o tom se radím s grafiky, fotografy, obrazovou redaktorkou. A pak už jsem „jen za chy-trého“. Článek si přečtu a případně řeknu: „Tady bych ještě tohle a tady tamto…“ Zní to možná jako vysněná práce, asi i je, ale jste „v ní“ skoro 24 hodin denně. Pořád přemýšlíte, co, jak, něco vidíte v televizi nebo na ulici a už si to představujete na stránkách magazínu. K tomu si přičtěte desítky nabídek na články odrůzných PR agentur (denně!), články, které vám posílají různí začínající autoři, dopisy čtenářů… Ne, není toho málo.

Co byste poradil nám – začínajícím žurnalistům? Jaké vlastnosti by měl mít dobrý novinář?Hlavně odvahu. Správnou dávku drzosti. Talent na psaní. Představivost. Nebojác-nost. Zažranost a odhodlanost. Schopno-st být flexibilní a třeba i někdy obětovat volný čas. A taky trpělivost – pak se můžete dostat třeba k psaní takových kauz, jaké teď hýbou českou politikou. A hlavně nemít strach, že tahle branže je na ústupu. Není.

Ocenil byste jakožto profesionál něco v našem školním časopise?Ocenil bych to, že proti časopisu, který jsem dělal ve škole já, je ten váš asi o tisíc mil vpředu. Čili: líbí se mi moc!!! Na školním časopise – byť to asi vyzní banálně – jsou vždycky nejlepší ty „školní“ věci – pohledy do zákulisí, ankety mezi žáky, vzpomínky učitelů. Čili v čísle, které jsem si vybral (říjen 2011), to byly rozhodně taneční nebo výlet do Itálie. A pak taky fotka členky dívčí štafety na stránce 20! Famózní! Člověk se má při čtení bavit. Což splňuje i dvoustrana s učiteli - přemýšlím, jestli tenhle rozhovor

v konkurenci pánů Malého a Ondrouška vůbec může obstát! Ale vy určitě nechcete jen chválu, že? Z té se člověk nepoučí. Čili: někde bych ubral písmenek na úkor grafiky, odpustil bych si ten barevný mix modrá-růžová-žlutá nebo třeba červené písmo na zelené – špatně se čte. Někdy bych míň experimentoval s písmem – pe-rex na straně 30 se taky nečte moc dobře. A pak jedna věc, která záleží na vás: na vašem konceptu. Časopis by měl trochu držet pohromadě. Ne být jen souborem věcí, které se za měsíc staly – nemusíte je tam přece dostat všechny. Hezké je, když se střídá rytmus článků - některý je na 6 stránek, jiný na dvě a třeba jich je tam celkově i míň. Velké články by pak měly být zahájeny velkolepěji - velkou fotkou, titulkem, zkrátka aby člověk hned věděl, že ho čeká něco velkého. (Z toho mi třeba vypadá článek o Fed Cupu. Proč? Ve školním časopise? Byť já jsem fanoušek tenisu…) A když už jsem u toho rýpání, tak jedna rada pro K. Bochníčkovou ze septimy: jednou ze zásad rozhovoru je dávat vždy jen jednu otázku. Ne je kupit najednou. „Stýská se vám po Slovinsku? Co vám nejvíce chybí? Nebo je pro vás Česká republika druhým domovem?“ Tři otázky najednou. Zpovídaný pak často na některou zapomene. Jinak ale velký palec nahoru! Zbylé palce pak držím! A bylo mi ctí!

Díky za rozhovor!Ptala se Nikola Valešová, sexta

Recenze

14


Vyměřený čas – čas na ojedinělou zábavu,

Režisér například Obchodu se smrtí nebo Gattace – Andew Nic-col – se vrhl do tématu, které je již po staletí aktuální, a přesto tak tabu. „Bohatí budou bohatí a chudí budou chudí“, odpověděl ve svém snímku v prostředí domnělé blízké budoucnosti. V ní se lidstvo rodí v určitých zónách, které odpovídají finančnímu zabezpečení každého z rodičů. Dále také s jakýmsi počítadlem, jež má na sobě nastavený jeden rok, který se jim začne odpočítávat ve chvíli, kdy dosáhnou předem daného věku, 25 let. Lidé sice přestanou stárnout, ale musejí si hlídat svoji lhůtu. Je to totiž jediné existující platidlo. Mo-hou ho vydělávat, utrácet, předávat svým přátelům a rodině… Zároveň ho ale mohou i prohrát nebo pouze přijít do styku s lidmi, kteří z nich vysají každičkou životodárnou

vteřinku svého žití.V této nepříliš veselé realitě žije také náš hlavní hrdina Will Salas (Justin Timberlake) – velice zběhlý, ale chudý karetní dělník, který žije s matkou (Olivia Wilde). Ten jednoho osudného dne potká tajemného muže se stoletím zbýva-jícího času. Následně daruje Willovi všechen svůj čas, čímž spáchá sebevraždu, která je pro něj po dlouhém životě vysvobození. S křivdou v srdci a s úmyslem pomsty bohatým, jež doslova vysávají čas z poctivých chudých lidí, se Will vydává do vyšší společnosti. Dáte mi jistě za pravdu, že zápletka Vyměřeného času zavání docela poutavým dějem. Donutí nás přemýšlet

nejen nad postavením společnosti, avšak zároveň se divákovi může zdát otravné, jak děj vykresluje až příliš často cennost času.Při vstupu do jiné životní zóny tohoto světa musí Will počít platit jakési clo, a čím dále se dostává mezi větší a větší smetánku lidí, tím se clo zvyšuje. Při vstupu do New Greenwich musí platit clo ve výši jednoho roku. Při hraní pokeru o čas se seznámí s jakým-si milionářem. Bláznivě se zamiluje do jeho dcery Sylvie (Amanda Sey-fried) a po pár minutách filmového děje a po prozrazení se oba dají na útěk. V tomto okamžiku to nabírá stylu jako u klasické americké romantické komedie, nenechte se však zmást. Film nás namísto romanťáku najednou začne vést po úplně jiné cestě. Oba dva začínají žít tím, že chudým dávají

a bohatým berou - život à la Robin Hood. Na scénu také nastupuje jakýsi správce času a „časová policie“(Cillian Murphy), který jim, jak se říká, půjde po krku.Jsou zde vykresleny povahy hlavních hrdinů a rozdílný pohled na svět Sylvie a Willa. Will byl vždy chudý, a proto se snaží pomoci všem těm, kteří jsou na tom stejně jako on kdysi. Sylvie je dcera milionáře, která žila vždy svým způsobem odděleně od vnějšího světa. Uvědomuje si závažnost situace společnosti a uznává, že chuďasové jsou přece jen také lidé.

„Bohatí budou bohatí a chudí budou chudí.”Nejen mě určitě zarazí fyzická zdatnost hrdinů, která by se mohla rovnat olympijským vítězům. Dále pak výborná hra pokeru (že by nový Chuck Norris nebo James Bond?) a suverénní a dokonalé přestřelky se zbraněmi jako rození profe-sionálové. Myslím si, že žádná ze slečen našeho gymnázia by si ani na běh neobula nejnovější lodičky s jehlovými podpatky a koktejlové šaty z nové kolekce světoznámé značky jako Sylvia. Nuže, každý film má tu svou pomyslnou „třináctkou komnatu“. I přes drob-né nedostatky, film přijde vhod na sledování jak sólo, tak i s přáteli.

72%

nebo pouhá ztráta času?

15

březen 2012 / www.scool-mag.info Recenze

2012 – konec světa

Věříme-li bájné předpovědi starých Mayů, tak nám již smrt pomalu klepe na vrátka. V roce 2012 (21. 12.) totiž má přijít velkolepý konec světa – plošná katastrofa, kterou nepřežije ani jeden mikroor-ganismus. Chuck Norris nejspíše ano, ten se však ve filmu Rolanda Emmericha (Hvězdná brána, Den nezávislosti, Den poté) bohužel nevyskytuje. Film není popsán pouze z do-kumentárního hlediska, ale také z perspektivy prachobyčejných lidí nebo z vládní správy. Sledu-jeme vědce a politiky, jak se snaží s problémem destrukce zemského jádra vypořádat, ale větší pozornost je soustředěna na jednu zdánlivě bezvýznamnou, běžnou rodinu. Tento krok napomohl Emmerichovi nejen vtáhnout diváka do děje, ale nechal volně proudit emoce. Ve hře tudíž najednou nejsou jen chladné snahy o zachování lidské kultury a DNA, ale také nějaká hra na city. Rodina, která zvysoka kašle na to, jestli konec světa přežije obraz Mony Lisy, ale za sebe navzájem klidně položí i to nejcennější – život. Jackson (John Cusack) byl vždy tak trochu táta na baterky. Nevěnoval přílišnou pozornost svým dětem ani své ženě. Není

tedy divu, že Kate (Amanda Peet) už žije dávno s jiným partnerem, syn ho poněkud neuctivě oslovuje vlastním křestním jménem a dcera i ve školním věku trpí nočním pomočováním. Na druhou stranu, když se jedná o zachraňování rodinky před zkázou celého světa, ví přesně, co má a nemá dělat. Nezbývá proto nic víc, než sednout na letadlo a výprava na tajné vládní záchranné lodě může započít. Možná diváka omrzí pár viditel-ných nedostatků. Ve hře jsou ty nejokatější „náhody“ napínavých filmů (úniky v poslední vteřině či příhodné potkávání známých, kteří pomohou) a většina postav má slovní zásobu na bodu mrazu. Vystačí si tedy s triviálními výrazy jako: Uá, něco nám hrozí; uf, máme to za sebou apod. Nemohu však téměř nic vyt-knout efektům ztvárňujícím katastrofy. Destruktivní obrazce jistě donutí diváka nejen k otevření úst, ale také k uronění nějaké té slzičky. Sečteno a podtrženo, film mohu doporučit spíše jen oprav-dovým fajnšmekrům přírodních katastrof a destrukce. Ačkoli film zaujme a nenechá diváka klid-

50%

Chyba ve filmu: Film je ,,historicky" nepřesný. Konec světa je datován na datum 21.12.2012, jenže ve filmu jsme mohli zaslechnout, že kvůli všem katastrofám byly zrušeny olympijské hry v Londýně. Tam se roku 2012 opravdu koná Olym-piáda, ale letní a ty se konají v letních měsících, tedy v červenci a srpnu, nikoli v prosinci.

Monika Doležalová, 1. ročník; Foto: CSFD.CZ

Záběry z filmu 2012

ným, dvakrát bych snímek vidět nepotřebovala. Ale jak se říká, každému se líbí něco jiného.

či pouze další z vtípků Chucka Norrise?

Prokletý ostrov – skvělý film. Leonardo di Caprio – čím starší, tím lepší.Peklo: hell – noun, uncountable. In some religions, the place where bad people are sent to suffer for ever when they die.Snad mě nečeká. Rival: rival – noun, countable. A person, team, or business that competes with another.Colin Firth a Hugh Grant soupeřící o srdce

Bridget Jones.Sny: dream – noun, countable. Some-thing that you experience in your mind while you are sleeping.Mají se plnit nejenom o Vánocích.Šílenství: insanity – noun, uncount-able. Very severe mental illness that makes it impossible for someone to be considered legally responsible for their actions.Doufám, že mě mine.Tyranie: tyranny – noun, countable/uncountable. Cruel and unfair treat-ment by someone in a position of power.Všechno špatně.Úžas: amazement – noun, uncount-able. A feeling of being very surprised.Sledování pokroků mého nejoblíbenějšího synovce Filípka.Venuše: Venus – noun. An ancient Italian goddess of gardens and spring, identified by the Romans with Aph-rodite as the goddess of love and beauty. An exceptionally beautiful woman. A statuette of a female figure, usually carved of ivory and typically having exaggerated breasts, belly, or buttocks.

Věstonická Venuše. A taky Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, …Www: www – abbreviation. World wide web. Denní realita moderního světa. Neobešla bych se bez něj. Zásadní objev poslední doby: www.couchsurfing.com (aneb zkus cestování tak trochu jinak).Zámek: chateau – noun, countable. A large strong building with thick walls, built in the past to protect the people inside from be-ing attacked.Franz Kafka. Snad někdy k tomuto románu dospěju.Žalář: dungeon – noun, countable. A dark underground room in a castle that was used as a prison in the past.Tower of London. Anne Boleyn. Nechtěla bych.

Astrologie: astrology – noun; uncountable. The study of the movement of the stars and planets and how some people think they influence people’s characters and lives. Panna: systematická, pořádkumilovná, se smyslem pro umění. Pokud se jí podaří překonat neustálé vlastní pochyby a vnitřní pocit méněcennosti, naplní ji pocit štěstí a opravdové spokojenosti. Kohout: dobrosrdečný, ale někdy i brutálně agresivní. Tím může lidi, kteří to nechápou, hluboce ranit a dotknout se jich. Kohout říká vždy, co si myslí, tak jak mu to přijde na jazyk, nebere si servítek. Leč tato prostoduchost prozrazuje jeho egoismus. Pocity a názory druhých jsou mu zcela lhostej-né. Přesto ale chce být Kohout vážen, ctěn a uznáván.Hm, a teď si vyber.Bída: poverty - noun, uncountable. A situation in which someone does not have enough money to pay for their basic needs. V některých částech světa velký prob-lém, u nás snad nehrozí.Cestování: travel – noun; the activity of travelling. Velká celoživotní láska a hobby. Rozšiřování obzorů. Přátelé. Nizozemí, Velká Británie, Rusko, Francie, Španělsko, Itálie, Rakousko, Chorvatsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko. Cestovatelské sny: Irsko, Island, Izrael, Malta, severní Evropa, Pobaltí, Německo, Gruzie, Zakarpat-ská Ukrajina, Egypt, Čína, Japonsko, USA ….Taky Cestovatelská středa, co byla v úterý 13. března v Rosicích. :-)Delta: delta – noun, uncountable. An area where a river divides into several smaller rivers that flow into the sea.Delta Nilu (viz výše). Taky alfa, beta, gama, delta. Exhibicionismus: exhibitionist – noun, countable. Someone who likes to be seen or noticed by people and tries to impress them, often in silly or strange ways.Můj každodenní chléb.Feminismus: feminism – noun, uncount-able. The belief that women should have the same rights and opportunities as men.As usual, there is a great woman behind every idiot. John LennonGejzír: geyser – noun, contable. Hot water and steam that shoot up out of the earth.Erupce, výbuch emocí. A taky Island. Hever: jack – noun, countable. A piece of equipment used for lifting and supporting a heavy object, for example a car when you are changing a tyre.Někdy se mnou nepohnete ani heverem.

Chmel: hop – noun, countable, usually plural. A plant whose flowers are dried and used for making beer.Bílá pěna, láhev orosená, chmelový nektar já znám. Ideál: ideal – noun, countable, often plural. An idea about what is good and right, that you try to follow in your life and behaviour.Z úsměvů šál, dům nebo z básní rým.Jubileum: jubilee – noun, countable. A big

celebration for a special occasion, espe-cially an anniversary.Don’t trust anyone over 30! Jerry Rubin Koupel: bath – noun, countable. The pro-cess of washing yourself or someone else in a bath.Lupa: magnifying glass – noun, countable. A small circle of glass, usually with a han-dle, that makes things appear bigger when you look at them through it.Michelangelo Antonioni: Zvětšenina.Milenec: lover – noun, countable. Some-one who is in a loving or sexual relationship with another person.Milenec Lady Chatterleyové (H. D. Law-rence) a Lady Fuckingham (O. Wilde?)Nit: thread – noun, countable/uncountable. A long thin fibre used for sewing pieces of cloth together or for weaving. Hlavně ji neztratit.Ostrov: island – noun, countable. A piece of land that is completely surrounded by water.

Cesta do hlubin profesorovy duše

16


Radka Dolíhalová

Nejoblíbenější synovec

17


Astrologie: horoskopům jsem nikdy nevěřil, takže tato pavěda pro mě vlastně nic neznamená…Bída: spousta lidí z okolí si na ni stěžuje, aniž by tušili, že drtivá většina všech lidí na Zemi se má mnohem hůř než oni.Cestování: rád cestuji, rád poznávám nová místa, jen ten samotný transport nesmí trvat moc dlouho.Delta: teď přemýšlím, které ze dvou homonym si vybrat – jestli ústí řeky nebo řecké písmeno… Nechte mě ještě chvíli přemýšlet!Exhibicionismus: připomíná mi postavu ze hry Matematicko-fyzikální Palermo. Fakt geniální hra! Pokud se tato postava zvaná Exhibicionista rozhodne využít svou funkci, určená osoba je z jejího počínání tak v šoku, že nesmí mluvit :-)Šílenství: právě mu propadám při odpovídání na tento senzační rozhovor :-)Feminismus: samá cizí slova v tomto rozhovoru! Názory tohoto hnutí příliš nesdílím.

Radek Hakl

Gejzír: tak mě napadá, že na Islandu jsem taky ještě nebyl…Hever: jo, za chvíli ho budu zase potřebovat, až budu přezouvat na letní.Chmel: konzumuji nejraději v tekutém stavu. V pevném stavu není tak dobrý.Ideál: tento matematický pojem mně připomíná hodiny algebry na univerzitě. Zlaté dobré časy…Jubileum: jo, jasně! Bude se slavit! Juchůůůů!Koupel: osobně dám přednost sprše před vanou.Lupa: naštěstí ji zatím používám pouze jako učební pomůcku a doufám, že u toho ještě hodně dlouho zůstane.Milenka: to by bylo na dlouho… Nit: není to náhodou takový to strašně tenký, co se navlíká na jehlu? Bingo!Ostrov: někdy si říkám, že by nebylo špatné strávit nějaký čas na nějakém odlehlém ostrově. Jen by to nesmělo být moc dlouho.Peklo: doufám, že se tam nedostanu, i když člověk nikdy neví.Rival: v tomto případě mě ze všeho nejdřív napadne dvojice Roger Fede-rer, Rafael Nadal. To byli – a snad ještě i pořád jsou – velcí rivalové.Sny: se prý zdají hodně často. Já si je ale vesměs nikdy nezapamatuji.

Tyranie: při pohledu na některé studenty a studentky si někdy připadám jako tyran. Přitom se jim snažím vysvětlit, že to s nimi myslím dobře…Úžas: v úžasu se například nacházím, když zadám problémovou úlohu a zjistím, že studenti přišli na několik dalších možností, jak dojít ke správnému řešení. Matematika je prostě úžasná!Venuše: další homonymum. Tak třeba předloni jsem byl v muzeu té Věstonické. A bylo to ok.Www.gzastavka.cz - tady najdete to nejlepší :-)Zámek: radši mám hrady, na zámcích je všechno takové moc zlaté a dokonalé a to já moc nemusím.Žalář: viz Peklo :-)

+

Můj oblíbený koníček

Místo, které mě fascinuje a děsí zároveň

Oblíbené jídlo

Pozn: Pokud vám není příliš jasné, o co se v těchto rozhovorech pokoušíme, vizte SCOOL! č.25, kde jsme tuto asociativní metodu šířeji představili

Sport

18


Co se skrývá pod čísly aneb čas ve světě sportu

Čas. Společně se štěstím, talentem a sílou je to jeden z nejdůležitějších aspektů skoro každého sportu. Ať už jde o běhy, plavání nebo například automobilový sport. Tady o vítězi rozhodují minuty, sekundy nebo dokonce i setiny sekundy. Ale nejsou to jen bezvýznamná čísla. Pod každou číslicí se schovává nějaký příběh. Příběh o těžkých spor-tovních zážitcích, o spravedlnosti nebo o neuvěřitelné duševní síle. Společně se teď podíváme na některé světové rekordy a na jiné časové údaje, pod kterými se často skrývají velmi zajímavé životní i sportovní osudy.

9, 58 s – Toto je čas, který zaběhl fenomenální jamajský běžec Usain Bolt na Mistrovství světa v Berlíně 2009, a to na dráze o délce 100 m. Tento světový rekord platí stále i dnes, ale vše mohlo být jinak. Na začátku své sportovní kariéry tato atletická superhvězda často trpěla nepříjemnými zraněními, a v dubnu roku 2009 dokonce havarovala se svým BMW. Naštěstí se mu nic vážného nestalo a celému světu tak mohl ukázat své běžecké nadání. Celý mediální a sportovní kolotoč kolem Bolta měl vyvrcholit na MS 2011 v jihokorejském Tegu. Usain Bolt sem přijel jako obhájce titulu na trati 100m a 200m, a také jako držitel světových rekordů. A jak je jeho dobrým zvykem, chtěl všem ukázat, že dokáže zaběhnout ještě rychleji než před dvěma lety. Ale po odstartování závodu na 100m přišlo velké rozčarování a také obrovské zklamání. Jak ze strany fanoušků, tak i ze strany samotného Bolta. Ten byl totiž kvůli ulitému startu diskvalifikován a ztratil tak šanci obhájit jednu ze svých nejkrásnějších zlatých medailí. Cítil zklamání, vztek a také nespravedlnost. Naštěstí tento zkrat dokázal velmi rychle překonat a na 200m to už byl starý dobrý Bolt, který opět vyhrál. Ale na to, co ho potkalo v závodě na 100m, ještě dlouho nezapomene.

1:53,28 Světový rekord v běhu na 800 m, který nebyl překonán už neuvěřitelných 28 let. A ráda ještě dodám, že držitelkou tohoto rekordu je výborná československá atletka Jarmila Kratochvílová. Po přečtení některých článků a zpovědí o této ženě, musím bez pochyby uznat, že cesta k tomuto výkonu byla náročná a spletitá. Od jejich 17 let ji trénoval pan Miroslav Kváč. A ten ji teda vůbec nešetřil. Zaměřil na převážně na sílu. To znamená, že Jarmila musela za jeden trénink zvednout až 16 tun, se 100 kg na zádech vyskakovala několikrát za sebou nebo dostala na sebe vestu o hmotnosti 9 kg a šla si zaběhat do bazénu. Trošku mi to připomíná trenérský teror. I když to mělo úspěchy, jak říká sama atletka. Ale za jakou cenu. V době její největší slávy, tedy v 80. letech 20. století, vypadala spíše jako chlap a postupně se její organismus začal bránit té obrovské zátěži a začaly přicházet bolesti a zranění. A také kvůli tomu, začala být obviňována z dopingu. Vždyť v té době to bylo úplně normální, a některé státy dokonce po svých sportovcích vyžadovaly braní některých podpůrných látek. Tak proč by zrovna československá atletka měla být vyjímkou? Sama sportovkyně však tvrdí, že se rozhodla být i v podobné situaci „čistá“. Každý si na tuto situaci vytvořte svůj vlastní názor. 28 let je 28 let.

Usian Bolt Alberto Contador

19


49,82s – Nejlepší světový čas v plavání v disciplíně 100m motýlek. Tento rekord byl vytvořen na MS v Římě roku 2009 výborným americkým plavcem Michaelem Phelpsem. Je to však jeden z mno-ha úspěchů této plavecké ikony. Je držitelem dalších šesti světových rekordů a hlavně je vlastníkem šestnácti olympijských medailí. Všechny získal jen na dvou olympiádách. V roce 2004 v Aténách vyhrál šest závodů a ve dvou se umístil na třetím místě, a v roce 2008 v čínském Pekingu vyhrál též osm medailí, ale všechny byly z toho nejdražšího kovu. Celý sportovní svět byl okouzlen výkony tohoto sportovce. A to mělo ještě přijít již zmiňované MS v Římě. Tam získal pět zlatých medailí a vytvořil dva světové rekordy. Ale kvůli událostem, které se odehrály před mistrovstvím, se Phelps vůbec ne-musel tohoto významného závodu zúčastnit. V listopadu roku 2008 byl bulvárními fotografy vyfocen na párty jak kouří marihuanu. V Americe z toho byl velký skandál. Idol mnoha lidí se opíjí a kouří trá-vu. Pro všechny to byl šok. I pro Americký plavecký svaz. Ten mu udělil trest tříměsíčního zákazu činnosti. A to i přesto, že mu nehrozil dopingový trest, protože marihuana není v mimosoutěžním období považována za zakázanou látku. Svaz však byl neoblomný. Phelps měl štěstí, že nedostal tvrdší a delší trest. Ten tříměsíční mu vypršel dva měsíce před zahájením Mistrovství světa v Římě.

00:08 – Tolik sekund zbývalo na časomíře do konce hokejového semifinále mezi Českou repub-likou a Švédskem. Bojovalo se o finále Mistrovství světa 2010 a naši hokejisté prohrávali 1:2. Vše vypadalo beznadějně. To by však nesměl celý svět překvapit výbornou střelou z prostoru mezi kruhy Karel Rachůnek. A bylo vyrovnáno. Čeští a finští komentátoři si málem vykřičeli hlasivky ra-dostí a celý český hokejový národ jásal. Následovalo prodloužení, které však o vítězi nerozhodlo. Na řadu přišly nájezdy. Ty už měli naši hráči vyzkoušené ze čtvrtfinále s Finskem. A stejně jako v předchozím zápase, tak i teď je zvládli Češi na jedničku. Po čtyřech letech si zahrají finále MS. A proti nenáviděnému Rusku. A začali výborně. Už po 20 vteřinách dal Klepiš nejrychlejší gól turnaje a otevřel finálové skóre. Rusové začali tlačit, ale při našem týmu stáli všichni svatí. Nakonec vše dobře dopadlo a český národní tým vyhrál 2:1. Po pěti letech znovu cítili ten krásný pocit, pocit vítězství. A hrdinou toho všeho je Karel Rachůnek. Bohužel ne vše má vždy dobrý konec. Tento výborný hráč, společně s Janem Markem a Josefem Vašíčkem zemřeli při leteckém neštěstí 7. září 2011.

91:58:48 – Toto je čas, který strávil na silnici španělský cyklista Alberto Contador, vítěz Tour de France 2010. Takhle dlouho mu trvalo, než překonal všechny překážky, jako jsou prudká horská stoupání nebo rozpálené francouzské silnice. Vše začalo 3. července v nizozemském Rotterdamu a skončilo 25. července pod známým pařížským Vítězným obloukem. Alberto byl v tomto roce na Tour v pozici obhájce titulu. Obhajoba se mu tedy vydařila. Tento nejznámější cyklistický závod vyhrál ještě v roce 2007. Triumf z roku 2008 mu chybí, i když byl velkým favoritem, protože jeho stáj Astana nebyla kvůli dopingovým aférám pozvána organizátory na tento prestižní závod. Tak aby si alespoň v tom-to roce trochu spravil chuť, vyhrál další významné závody, a to Giro d'Italia a Vueltu. Ale vraťme se k Tour z roku 2010. Toto vítězství má totiž pro Alberta velmi hořkou příchuť. Během tohoto závodu měl totiž pozitivní test na zakázanou látku. Contador se hájil tím, že nepovolená látka se mu do těla dostala prostřednictvím kontaminovaného masa. Je však trochu zarážející, že ostatní cyklisté tento problém neměli. Ale španělský cyklistický svaz mu na tuto obhajobu „skočil“ a žádný trest mu neudělil. Contador tak dál závodil. Toto rozhodnutí však napadla Mezinárodní cyklistická unie i Světová anti-dopingová agentura. A Sportovní arbitrážní soud 6. února 2012 rozhodl o tom, že španělský závod-ník musí být potrestán. A to dvouletým zákazem činnosti a také odebráním titulů z Tour de France 2010 a Giro d'Italia 2011. Teď musí Contador zažívat opravdu krušné období. Uvidíme, jestli se poučí.

zdroje textu: usainbolt.com; michaelphelps.net; idnes.cz; wikipedia.org; sport.czzdroje foto: op-online.de; lexpress.fr Martina Zoblivá, septima

Můžete nám říct, o jako nabídku se jednalo?Reklamní kampaň na Slovensku. Stát se tváří jedné banky a říkat, jak vzít si hypo-téku je super. Odmítl jsem to, protože bych musel zrušit osmnáct Listování v Jižních Čechách. Měl jsem půlden na rozhodnutí a nakonec našel tu odvahu. Bylo to za opravdu hodně peněz, třeba tři roční platy v divadle. Ale poslal jsem to k šípku. Je vidět, že Listování se pro mě stalo prioritou. Před hodinou jsem taky dostal nabídku

Rozhovor

20


Lukáš HejlíkNež přišel Lukáš Hejlík, přemýšlela jsem, za jakých okolností se vlastně tento rozhovor odehraje. Hodinu před samotným rozhovorem jsme neměly v rukou ani otázky, ani diktafon. Nakonec vše dopadlo tak, jak mělo, a my se odebraly do prostor školní knihovny, kam přišel i pan Hejlík, který, i když nemocen, ale dobře naladěn odpovídal na naše otázky.

moderovat pořad ČT Živě, ale to taky nepůjde z časových důvodů.

Kdyby vás vidělo vaše patnáctileté já, bylo by s vámi spokojené?Bylo, samo totiž bylo úplně jalové. Byl jsem úplně nikde, nemyslím tím, že člověk někde musí být, ale já si tehdy bez ideálů rozhodně nedokázal představit , že povedu tak akční život. Natož, že bych se zabýval tolika věcmi. A to mě asi baví, jinak bych to nedělal. Tehdy jsem chodil na obchodku, chtěl jsem dělat účetního a tím to asi končilo.

Kdy na vás přišla myšlenka, že nechcete dělat účetního, že se chcete zabývat hraním?S přihláškou na Vyšší odbornou školu hereckou. Což byl z mé strany docela mimoňský úlet. Myslel jsem si, že když jsem napsal jednu rýmovanou hru (na motivy Krvavé svatby od F.G.Lorcy), že je ze mě divadelník, to byla opravdu naivní představa. Ale na tu školu jsem se dostal. Nakonec se mi to začalo formovat a líbit. No vidíte, a teď dělám všechno proto, abych nebyl jenom herec.

Jste technický typ?To úplně asi ne. Mám sice svoje hospodářství, ale spíš je to skoro jako hospodářství na klíč aneb platím si jiné lidi, aby mi s tím pomáhali. Je pravda, že když jsem měl více času a byl doma, všechno jsem kutil sám. Naučil jsem se dělat nějaké věci, aniž bych s tím přišel předtím do styku. Šel jsem do toho metodou pokus-omyl. Jsou ale záležitosti, do kterých se pouštět nechci. Třeba u auta vím jen to, kde se do něho lije nafta a tím to pro mě končí, kapotu bych neotevřel. Pamatuju si, že když jsem jednou píchnul, stopnul jsem si někoho, koho to bavilo a uměl to. Já to neumím a ani mě to nebaví.

Za co jste v životě utratil nejvíce peněz?(smích) Tak obrazy jsou drahé. Kupoval jsem takové dva. (přemýšlí) Nevím asi, žádné velké výdaje. Za dům. Auto to rozhodně není. Jsem sice drobnopožitkář, ale že bych si koupil nový mobil nebo auto, abych byl reprezentativní, jak mi někteří naznačují, to ne. A auto už vůbec ne. Je to pro mě praktická věc, kterou

Jak byste sám sebe charakterizoval?Jsem roztržitý a na svojí dceři jsem si defi-noval svůj problém. Neumím se soustředit na to se soustředit. Včera jsem se navíc dokázal naučit říkat ne, protože jsem odmítl nabídku, která se neodmítá. Jsem na sebe teď ještě hrdý, uvidíme další dny, jestli se v noci nebudu budit výčitkami. Jinak, jsem jeden z těch lidí, kteří chtějí stihnout všechno. Je to pěkný předpoklad, ale máloco potom vyjde na 100 %.

Od vojáka po homosexuálního učitele

Foto: Tomáš Beran

21


přepravuji kulisy, ovce, herce, modelky a potřebuji auto, do kterého se to všechno (nábytek, kulisy, herci, ovce a dokonce i modelky) vejde. Znám týpky, kteří nutí lidi se zout, než mu nastoupí do auta. Tak ta-kový nejsem. U mě můžete i svačit a spát, dokonce dýchat stejný vzduch.

Takže jakým autem jste přijel dnes?Mám svůj legendární pickup Opel Combo, červený šíp. Jsem mu věrný, vždycky ho za rok sjedu (100.000 km) a pořizuju další, méně ojeté. Do Comboše se vejde všechno.

Chtěl byste nebo máte nějakou super-schopnost?Tomáš Sedláček říká, že jako jeden z mála mužů jsem schopný dělat čtyři věci najed-nou a především, když řídím, tak asi tohle.

Komu nebo čemu neodoláte?To je těžké. Já když se pro něco zapálím, tak jsem schopný obětovat pro to dost, veškerý volný čas.

A neřesti jako čokoláda? To ne. Že bych byl na něčem závislý od alkoholu po čokoládu, to ne. Mě jídlo jako takové hodně baví, ale dělám si je většinou hodně pestré. Na jedné věci neulpívám.

Co jste v životě udělal nejšílenějšího?Nevím, odmítl jsem tu kampaň. Dost šílené.

Jaká je vaše oblíbená kniha?To bych měl říkat Dobrý proti severáku, protože to se blíží. Ale jinak Doppler od Erlenda Loea.

Kdybyste chytil zlatou rybku, co byste si přál?Vždycky si přeji, abych stíhal líp to, co stíhat chci. Nad to jsem se nikdy nepo-sunul. To je chytrá odpověď, protože pak bych si mohl dopřát to, co chci. Ale k tomu nepotřebuji zlatou rybku, na tom stačí zapracovat a zvládnu to sám.

Účinkujete v seriálu Terapie. Připravoval jste se na svoji roli?Hodně, chodil jsem z Říček třeba až na Zastávku přes Chroustovské údolí nebo hodně i lesem, se psem, a učil jsem se. První díl asi čtrnáct hodin a pak se to snižovalo až na osm. Normálně se člověk text na natáčení moc neučí, stačí těsně předtím z kontextu vyjít. Tohle bylo jako divadlo. Můj směr (v jednom dílu) se točil za jeden den. Nikdy jsem si na ničem nedal tak záležet, jako právě na Terapii.

Snažil jste se sžít nějak s postavou, kterou jste představoval?Samozřejmě, je to jak se vším, ale když hrajete vraha, nemusíte zkusit zabíjet, spíš

pokusit se myslet tak, jak ta postava v dané situaci, jak bere ty impulsy, jak na ně reaguje. Že to asi bude jinak, než jak bych na to reagoval já. A zároveň to musí být tak, abych to dokázal obsáhnout svoji jak tělesnou i duševní schránkou. Koneckonců, můj hrdina existuje v Náměšti nad Oslavou, tam je FAC základna i poručík Heřman. Ale nebyl jsem tam, s vojáky z Afghánistánu jsem se nesetkal. Měli jsme tam odborného poradce na slovník a kontext. Nebyl jsem ani na žádné terapii. Šel jsem vlastně až potom. Je to moc dobrá věc. Zvedlo mi to povědomí o tom, co to ta terapie vlastně je a jak je přínosná, což se povedlo celému tomu seriálu, celé to české „Jéé, on chodí k psychoterapeutovi“ změnit. Myslíme, že tam chodí nemocní lidi a rychle od toho dáváme ruce pryč. Ale tam nechodí nemocní lidi.Ovlivnila vás nějak vaše role?To ne, hrubián se ze mě nestal. Nebylo mi to moc blízké, blízká mi byla spíše ta forma, kterou jsem si vymyslel, kterou mi

režisér povolil. A hodně mě to bavilo. Dělali jsme i 15minutové záběry bez přerušení, přeřeku, v napětí, že by se dalo krájet jako Rákosníčkova mlha.

Co vám dalo a vzalo Listování?Dalo všechno, realizuju se v něm po všech stránkách: principál, manažer, dramaturg, scénárista, režisér, herec, divák. Založil jsem ho možná proto, že jsem chtěl dos-távat knížky zdarma (smích) a nakonec se z toho vyvinulo velký těleso s 400 představení za rok. Jsem na to opravdu hrdý. To všechno ostatní je instantní. Začne a skončí. Každá rychlá bublina ještě rychleji splaskne. Ale tohle je pro mě dítě, „nejvěrnější partner“. Vzalo mi jistě čas. Musel jsem odejít z Městského divadla Brno, čehož zatím vůbec nelituji.

Jaké knihy chystáte v Listování?Na březen jsme připravili kuchařku. U nás v Evropě. Jednou za rok chceme mít úlet, tak letos v březnu je kuchařka. Velký úlet.

Foto: Tomáš Beran

Rozhovor

22


Rozhovor připravily: Kateřina Bochníčková, Natálie Plešáková,septima

Preferujete spíše televizi nebo divadlo?Divadlo už úplně ne, ale když přijde nějaká nabídka, snažím se ji vzít. Teď jsem natáčel seriál Základka, který bude v televizi od 1. září. Hraji kantora, homosexuála, který učí výtvarku a občanku. To byla sranda a taky jsem to musel zkombinovat. Tomu pak přednost dám, protože to je výzva.

Čeho byste chtěl v profesním životě dosáhnout?Zahrát si v nějakém pěkném filmu, režírovat v divadle. Dřív jsem chtěl být divadelní ředitel, mít svoje divadlo, ale od toho odstupuji, protože to, co mám teď s Listováním, je víc a je to asi lepší. Člověk není vázaný na budovu, provoz. Potuluje se, je takový kočovník. Je to výhodnější po všech stránkách. A pak jistě osobní ambice, což se trochu rozporuje s tím, co člověk dělá, protože se to automaticky vyvrací.

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Kristýna Kratochvilová, 4. ročník

Několik z vašich spontánních reakcí na Listování

23

březen 2012 / www.scool-mag.info Recenze

Lukáš Hejlík (můžete znát například ze seriálů Terapie či Ošklivka Katka) přijel na naši školu se svým projektem Listování, který se zabývá scé-nickým čtením. Co to vlastně scénické čtení znamená? Jde o čtení z knihy, při kterém herci děj zároveň hrají. Takže jsem dne 31.1. 2012 měl možnost shlédnout obě představení: jak pro mladší věkovou kategorii, které byla předvedena kniha Mikaela Olliviera Život k sežrání, tak pro starší věkovou kategorii o knize Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla. Lukáš Hejlík nepřijel sám, přivezl si na nás posily: Alana Novotného a Lenku Janíkovou.

Život k sežrání (Mikael Ollivier) Kniha popisuje život patnáctiletého chlapce Benjamina, kterému neřekne nikdo jinak než Ben. Nebudu chodit okolo horké kaše a řeknu to na rovinu: Ben je tlustej. Benovi to ale začne vadit až ve chvíli, kdy se zamiluje do své nejlepší kamarádky (což už samo o sobě je problémem). A za svůj neúspěch začne vinit tloušťku. Myslím, že autoři vybrali správnou knížku pro tuto věkovou kategorii (prima až kvinta). Přece jen mladí lidé v tomto věku jsou ke každé odlišnosti u svých kamarádů hodně kritičtí a také nemají příliš možností seznamovat se s někým novým, s kým by mohli navázat vztah. Jediným východiskem je seznamování ve škole nebo spíše ve třídě. Řekl bych, že se minimálně polovina diváků v tomto představení našla, každý z nás má přece jen na sobě něco co, se mu zrovna nelíbí, a každý z nás někdy zatoužil po někom, s kým jsme si na začátku vytvořili spíše přátelský vztah. První představení bych hodnotil percentilem 85 %, ano, dobře jsem se pobavil, ale 15 % musím strhnout za časté, i když poměrně vtipné narážky na lidskou nejzákladnější potřebu (ano, myslím sex), ne že bych na ní shledával něco špatného, ale považuji to za lacinější druh zábavy, kterému očividně holdují mladší ročníky, než jsem já.

Ekonomie dobra a zla (Tomáš Sedláček)Kniha ukazuje, jak barvitě dokázali naši předkové přemýšlet o majetku, vlastním užitku, společenském blahu a všem ostatním, co s ekonomií souvisí. Herci nás v první části vzali na dobrodružnou pouť k počátkům civilizace a na příkladech starých Sumerů, Židů či antických myslitelů dokládají, jak inspirativní je sledovat lidské charaktery z pohledu ekonomie. Když se herci dostali až k posledním dějinám, dokázali pestrobarevně vybarvit největší problém moderní společnosti – spotřebitelský problém. Opět jsem byl velice spokojen s výběrem knihy. V tomto věku začne většina z nás utrácet podstatně víc. Jen si vzpomeňte, kdysi jste si koupili kopeček zmrzliny za 8 korun a měli jste radosti na rozdávání. Teď jdete s někým do hospody a necháte tam 100krát tolik. Ale tohle nebyl problém, na který by chtěli umělci pou kázat, spíše nás nechali zasmát se všem okolo nás i nám samým, když velice vtipnou formou poukázali, za co vydáváme peníze a na čem si někteří lidé, velice slušně, lidově řečeno, mastí kapsu. Například takový Google, jedna z největších společností na světě vydělávající miliony dolarů denně, a co prodává? V podstatě nic skutečného, pouze informace. Představení bylo vtipné, poutavé a donutilo k zamyšlení, takže já říkám 95 % a těch 5 % strhávám, aby herci moc nezpychli a ještě někdy přijeli na naše gymnázium.

Ben nám začal vyprávět svůj příběh

Je tedy ekonomie dobrá nebo zlá?

Foto a text: Jáchym Důjka, kvinta

Cestování

24


Zámek Náměšť nad Oslavou

V prvním díle našeho seriálu, mapujícího památky a zajímavosti v našem okolí, se staneme zámeckými hosty na stát-ním zámku v Náměšti nad Oslavou. Město Náměšť nad Oslavou se nachází v malebném údolí řeky Oslavy. V celém mikroregionu Náměšťsko najdeme mnoho památek a zajímavostí, tak nenápadně skrytých ve zdejší čisté přírodě. Tato oblast je vyhledávána také trampy a je vhodná jak pro pěší, tak pro cykloturistiku. V samotné Náměšti najdeme hned několik ceněných památek. Za zmínku stojí barokní kostel sv. Jana Křtitele nebo nedaleký, taktéž barokní, most přes řeku Oslavu.

Po stopách pánů na NáměštiDnes se však zaměříme na místní zámek, který je situován do míst nad řekou Oslavou a dominuje tak celému městu. První zmínka o hradu na Náměšti je z roku 1234 a úzce souvisí s velkomeziříčskou větví Lomnických z Lomnice. Na místě dnešního zámku stával kamenný hrad až do 1. poloviny 16. století, kdy došlo, za správy rodu Žerotínů, k rozsáhlé přestavbě na moderní renesanční kom plex. Přestavbu zrealizoval Ital Giorgio Gialdi, který pracoval na více projektech na Moravě. Dalším stěžejním rodem jsou pro náměšťské panství Haugwitzové, kteří vlastnili zámek až do konce 2. světové války. Právě za Žerotínů a Haugwitzů datujeme největší rozkvět tohoto sídla. Po 2.světové válce sloužil zámek jako reprezentativní sídlo dr. Edvarda Beneše.

Hlavní branouTolik malý výlet do historie, ke které se však budeme neustále vracet. Do Náměště jsme se vypravili z důvodu přiblížení této památky vám – našim čtenářům. Na Náměšti nás přivítalo příjemné slunečné jarní počasí. Prvním co nás zaujalo, byl kamenný portál nad hlavní bránou, kde stál nápis: „In domini confido“ – důvěřuj bohu. Jak jsme se později dozvěděli, nápis úzce souvisí s náboženským vyznáním Žerotínů, za jejichž pobytu zde tento portál vznikl. Kromě slunce, které se na dlouhou dobu stalo minulostí a vystřídal jej chlad zámeckých komnat, nás uvítal také správce mobiliáře (sbírek – pozn. red.) pan Lukáš Gregor. My tedy budeme důvěřovat jemu. Společně s ním se vydáváme na krátkou prohlídku zámku, kterou začínáme v zámecké kapli. S laskavým svolením pana kastelána po celou prohlídku usedáme tam, kde je vstup přísně zakázán, a naše fotky vznikají v místech,

které před blesky fotoaparátů nadšených turistů chrání cedulka s nepřeberným množstvím obrázků zdobených tlustým červeným křížem.

Toulky našim okolím

Hlavní věž zámkuVýstava věnovaná elektrifikaci

zámku

Vstupní schodiště do hlavního traktu zámku

25


Vraťme se zpátky do kaple. Kaple je až nebývale bohatě zdobená a skrývá jednu poměrně velkou raritu – tzv. Krist im Ruh – odpočívajícího Krista. Naše další kroky směřují vzhůru do 1. patra, které si pro své účely vybral prezident Beneš. Konečně se mi plní sen, když překračujeme červenou šňůrku, za kterou je vstup obvykle považován za tabu, a usedáme do vymrzlé, ale velmi pohodlné sedačky pod obraz Bedřicha Viléma Haugwitze, který má celou místnost na povel.

Vyrušen ze zimního spánkuDalo by se říci, že máme štěstí v neštěstí. Na zámku se nacházíme v době, kdy množství věcí odpočívá skryto chladu a očím hrstky lidí, kteří tudy za zimu proj-dou – tedy i nás. Na druhou stranu je naše reportáž unikátní. Jakoby z druhé strany, zážitek

sám o sobě je návštěva zámku v sezoně, ale co teprve v zimě, to se jen tak někomu nepoštěstí a vy můžete být u toho. Z poměrně tmavé místnosti se přesuneme do skleníku, kde je poněkud vlídněji. Z těchto míst se nám naskýtá úžasný pohled, téměř na celou Náměšť. Součástí naší prohlídky je také výstava věnovaná ele-ktrifikaci zámku. Nutno pozna-menat, že Náměšť byla jedním z nejdříve elektrifikovaných zámků na Moravě. Najdeme zde věci od sluchátek starých telefonů, elek-trických svícnů, stínítek na lampy až po telefonickou rozvodnu, kde docházelo k přepojení hovorů do jednotlivých pokojů. Naši prohlídku zakončíme v zámecké knihovně, která čítá asi 17 000 svazků. Nejstarší knihou je tištěný Olomoucký misál z roku1499. Za vlády Žerotínů došlo k přemístění Bratrské tiskárny, která zde krátce sídlila, do nedalekých Kralic. Právě v Kralicích vznikla proslulá Bible kralická. Určitě nesmíme opome-nout ani část tzv. Fugerovské knihovny. Fugerové byli majetnou rodinu židovského původu, která půjčovala peníze mnohašlechtickým rodům.

Splněná přáníNadešel čas, abychom se rozloučili a vydali zpátky ku svým domovům. Za sebe můžu říci, že se mi tato netradiční prohlídka velmi líbila a takříkajíc se mi splnil sen. Dlouhá léta jsem při návštěvě podobného objektu potlačoval touhu ocitnout se, alespoň na chviličku, za znepřátelenou červenou šňůrkou, která mi šla pořádně na nervy. Tento sen, toto mé přání, se mi tedy splnilo. Dých-la na nás atmosféra probouzejícího se zámku s množstvím privilegií a vřelým přijetím. Podáváme si s panem správcem ruku, ale najednou už stojíme na kamen-ném mostě a za námi slyšíme jen zaklapnout vrátka hlavní brány. Stojíme na mostě, celí prokřehlí, ale s nebývale dobrým poc-item. Sluneční paprsky neustále prosvětlují okolí k libosti fotografa ve chvíli, kdy už míříme směrem od zámku na daleké vlakové nádraží. Ještě poslední pohled z podzámčí a na shledanou.

Zámecká věž s hodinami

Kúr a varhany v zámecké kapli

Text: Aleš Kolařík, 3. ročník;Foto: Martin Suchomel, kvinta

www.zamek-namest.cz/

Rozhovory

26


Marek Buš

Pane kasteláne, jaký je zájem o váš zámek? Jak se vyvíjí za pos-lední léta? Jako každý památkový objekt má i náměšťský zámek svá speci-fika a okolnosti, které ovlivňují návštěvnost. V posledních létech je naší největší nevýhodou uzavření druhé prohlídkové trasy v horním patře zámku, protože probíhá rozsáhlá záchranná oprava kon-strukcí krovů a stropů, které byly staticky narušené a napadené dřevokaznými houbami. Na druhou stranu se těším na to, že po ukončení těchto prací představíme tuto trasu v novém atraktivním pojetí. A jsem rád, že i v poslední době, kdy zájem o památky má klesající nebo stagnující tendenci, máme stále stabilní průměr asi 17 tis. návštěvníků prohlídkové trasy a kulturní akce navštěvuje v průměru asi dalších 10 tis. lidí. Věřím, že s otevřením nové trasy se tento počet zvýší.

Jak dlouho již jste kastelánem a co vás vedlo k této profesi? Je tomu už 11 let. Zámek jsem znal už jako dítě, protože jsem s tatínkem pravidelně na Náměšť jezdil na koncerty klasické hudby. A když v roce 2000 náhle zemřel předchozí kastelán, věděl jsem, že je to výzva. Neměl jsem pokoj, dokud jsem se do konkurzu nepřihlásil. Lákala mě atmosféra tohoto místa, kde se prolíná poli-tická, umělecká a hudební historie Moravy. Zároveň je to místo spo-jené i s dějinami Bratrské církve na Moravě, to mě lákalo jako ekume- nicky smýšlejícího vystudovaného katolického teologa neméně.

Jaký by měl být kastelán a co vše by měl umět a zvládat? Kastelán je sice důležitý, ale hlavně záleží na celém týmu lidí, kteří pro-voz zámku zajišťují, od zahradníka,

přes uklízečky, průvodce, správce sbírek až po ekonoma. Jací jsou tito lidé a jaký mají k zámku vztah, to utváří obraz, který si návštěvník nakonec odnese. A já mám na lidi štěstí. Pokud se kastelán může na tyto lidi spolehnout, tak to vše už jenom koordinuje a jinak si dělá to svoje: koncepce akcí, oprav a údržby, a schůzka za schůzkou. Projektanti, restaurátoři, stavební firmy, nadřízení na památkovém ústavu atd. Nemám rád dotazy typu: popište svůj běžný den. Každý je jiný. A opravdu podle mého soudu nezáleží na tom, zda je kastelán vystudovaný ekonom, historik, právník nebo stavař. Pokud člověk třeba jen s maturitou na gymnáziu umí za tu chalupu dý-chat (je to sice klišé, ale je to tak), pak je pro ni jistě větším přínosem, než odborník historik, který ale pos-trádá cit pro její aktuální potřeby.

Popište nám obvyklý den na zámku? A to je ta otázka, na kterou jsem již odpověděl a neodpověděl. Co se ale u mě opakuje dnes a denně, je ráno v kanceláři čtvrt litru silného kafe, bez něhož to nejde.

Nedá mi, zeptat se na to, jak je zámek zabezpečen zrovna v době, kdy na Slovensku vyhořel hrad (Krásná Horka, pozn. red.)? I když, situace tam se asi příliš ovlivnit nedala. Hrozná představa. Je to noční můra každého kastelána. Pamatuji si ten hrozný pocit, když jsem dva dny po požáru na Pernštejně procházel se svým kolegou tamějším kaste-lánem požářiště bývalé sýpky a vytahovali jsme zbytky roztavených okenních skel, kování z historic-kého nábytku a kované krováky. Na Náměšti jsem jako jeden z prvních kroků zajistil kompletní výměnu elektroinstalace v celé chalupě, už

si to opravdu koledovalo o veliký průšvih. Teď už je téměř v celém zámku instalace nová, připravuje se realizace požární signalizace, probíhají pravidelné kontroly atd. Ale máte pravdu, že může nastat situace, kterou přes veškeré úsilí a pozornosti, kterou protipožárním opatřením věnujete, nemůžete ovlivnit. Modlím se, aby to Náměšť nepotkalo.

Natáčela se zde nějaká pohádka či film? Z pohádek to byl například Kou-zelný měšec nebo Císař a tambor. Natáčely zde i zahraniční produkce, v poslední době jsme na filmaře moc štěstí neměli, třeba se to do budoucna změní. Ono hlavně záleží na ekonomických pobídkách, které stát filmařům nabídne. Jde hlavně o daňové záležitosti. To my na ob-jektech ovlivnit neumíme.

Mohl byste nás na závěr na-lákat na nějaké kulturní akce, které určitě plánujete? Na co se můžeme v nové sezoně těšit? Asi zde není čas na vyjmenování všeho, doporučuji sledovat naše webové stránky, které jsou vždy aktuální a kde je naše kompletní nabídka. Ale teď pro začátek sezóny se zmíním o svátku kelt-ské kultury Beltine, který u nás proběhne 30. dubna a 1. května a od 17. do 20. května pak zajímavý floristický projekt Manýry tulipánů. Zámecká knihovna bude vyzdo-bena více jak tisícem tulipánů a jiných jarních květin, součástí bude i přednáška o aranžování květin v různých interiérech. Pro ty, kdož mají rádi jaro a květiny, to jistě bude pěkný zážitek. A pak: Con-centus Moraviae, Folkové prázd-niny, Oživený zámek, Zámecké koncerty – je toho hodně a vše je na zmíněných stránkách. Tak se přijeďte podívat, budeme se těšit.

Kastelán zámku na zámku v Náměšti

27


Lukáš Gregor

Jak ses dostal k průvodcování na zámku, potažmo k roli správce zámeckého mobiliáře? Pocházím z Třebíče, ale mám zde příbuzné, takže jsem na zámku začínal jako sezonní průvodce. Stále ještě studuji historii a ger-manistiku na Karlově univerzitě. Postupně se mi dostalo rozšířené působnosti jako správce mobiliáře zámku.

Jak dlouho zde již působíš? Působím zde od roku 2000, na plný úvazek pak od roku 2006, a za tu dobu jsem si vytvořil k zámku a zdejšímu místu vřelý vztah.

Předpokládám, že tě historie eminentně zajímá a baví. Jakou oblast našich dějin máš nejradši a kterou naopak nejméně? Já se zajímám spíše o regionální dějiny, ale nebráním se ani dějinám

moderním, řekněme do roku 1948 či 1968. Nejméně oblíbeným té-matem je u mne pravěk.

Vraťme se ke zdejšímu zámku. Jak se ti zde žije? Představa žít na zámku je poměrně ro-mantická, jaká je realita? Na zámku je nádherné prostředí, nesmírně inspirativní, ale žije se zde poněkud obtížně.

Co všechno obnáší funkce správce mobiliáře a co děláš v zimě, mimo sezonu? Úlohou správce mobiliáře je spra-vovat inventář zámku čítající asi 7,5 tisíce čísel. V zimě je práce paradoxně více, ale jde o jiný druh práce. Nejprve se musí celý zámek zazimovat. To obnáší zateplení, uschování předmětů z cínu, přikrývají se rytiny a nábytek. Všechno se čistí a leští.

Je možné pro středoškoláka provádět na zámku? Určitě je to možné. Během sezony se zde vystřídá asi 8 průvodců. Dokonce někteří studenti, například cestovního ruchu, mají provázení na zámku jako povinnou praxi.

Každý hrad či zámek dělá pověst nebo strašidlo. Nabízí něco podobného i Náměšť? V Náměšti žádnou typickou pověst ani strašidlo nemáme. Ale to ne-znamená, že se zde nestávají hůře vysvětlitelné věci. Na to si ovšem člověk zvykne. Zámek je tajemný už jen tím, jak například nábytek neustále pracuje. Už tradicí se u nás stalo pořádání prezentace zámecké kaple v noci osvětlené jen svíčkami.

Děkujeme za rozhovory

Soutěž o volnou vstupenku do zámku v Náměšti. Podmínky soutěže najdete na Facebooku

Soutěžní otázky:1. Kterému rodu patří erb na obrázku? 2. Kterou významnou raritu můžeme vidět v zámecké kapli náměšťského zámku?

Odpovědi posílejte na [email protected]

Ptal se: Aleš Kolařík, 3. ročníkAnketaZjišťovali jsme, kolik z našich studentů zná zámek v Náměšti. Z celkového počtu dotázaných 287 vyplynul následující graf (204 studenti zámek navštívili, zbylých doufejme návštěvu plánuje). Dále jsme zjistili, že 88 studentů navštívilo zámek vícekrát. Lehce nás zarazilo, že 11 studentů neví, že se v Náměšti nějaký zámek nachází, ale vzhledem k tomu, že se jednalo převážně o studenty nejnižších ročníků,je zde naděje, že je náš článek inspiru-je, aby si své znalosti doplnili.

NenavštíviliNavštívili

Natálie Plešáková, septima

správce mobiliáře na zámku v Náměšti

204

83

Recenze

28


Divadlo: Leoš aneb Tvá nejvěrnějšíDne 30. ledna jsem navštívil brněnské divadlo Husa na provázku, abych zhlédl hru Leoš aneb tvá nejvěrnější, kterou napsali Milan Uhde a Miloš Štědroň, již jsou podepsáni také pod velikánem Husy, a to Baladou pro bandi-tu. Režie se chopil Vladimír Morávek (film Nuda v Brně). Aby bylo jasné, nejedná se o hru pojednávající o Leoši Marešovi, ale o geniálním českém hudebním skladateli Leoši Janáčkovi.

Již při vstupu do divadla jsem pocítil zvláštní napětí, neměl jsem vůbec žádnou představu o čem, ani jaké to dnes bude, ale jelikož jsem v Huse nebyl poprvé, předpokládal jsem, že to bude minimálně pěkně strávený večer. Na scéně se nacházel podlouhlý stůl zasypaný listím, z vrchu visela plastika koně a kolem stolu jsem napočítal šest plastik nahých žen. A už to začíná: kolem stolu se seběhli vědci a prudce se začali dohadovat o tom, kdo vlastně Leoš Janáček byl. Byla zde spousta protichůdných názorů a závěr jsem si měl udělat sám při dalším aktu hry. Mladého Janáčka ztvárnil Martin Donutil, syn slavného herce. Svým způsobem je po otci, je to dobrý herec, na druhou stranu je zcela originální a rozhodně otce nekopíruje. Příběh začíná jeho první láskou, jež je o čtyři roky mladší. Janáček ji ale musí opustit, jelikož odchází na studia do Brna. Poté jsme byli svědky jeho dalších žen, je těžké říci partnerek, lásek, nebo něco podobného, protože jsem byl

velmi zmaten tím, jaký k nim mohl mít Janáček vztah, působil velice chladně, ale takový rozhodně neb-yl, spíše bych řekl, že se takto tvářil a své emoce ventiloval při psaní hudby. Hra ukázala zvláštní pohled na Janáčkův život, vyvodil jsem z toho, že jeho osobnost byla velice komplikovaná a obzvláště ženy to s ním neměly vůbec lehké, Janáček byl zkrátka umělec. Nikdo mu do hlavy neviděl, ale přesto se v jeho hudbě lidé nacházeli, lépe řečeno nacházeli tam své emoce, které prožívají. Já jsem se ale v tomto představení příliš nenašel, stejně jako vědci v počátku představení, hádaly se i hlasy v mé hlavě o tom, jaké představení skutečně bylo. Hlavový vědec emocionálního zaměření byl přímo nadšený, plný melancholie, porozumění těžkému Mistrovu životu, ale Hlavový vědec racionálního zaměření hrou téměř pohrdal, nic se v podstatě nedozvěděl a nebyl schopen vy-vodit jakýkoliv závěr a jakoukoliv srozumitelnou interpretaci o této ikoně české klasické hudby. I když

mi představení párkrát vyvolalo úsměv na rtech, spíše jsem byl zaskočen rychlým spádem děje a umlčen silnými emocemi, které se mi honily v hlavě. Musím říci, že to byla nádherná hra, ale zase tolik jsem se nebavil, opravdu bylo co dělat, abych se v příběhu alespoň minimálně orientoval, a to se mi moc nelíbí. Když jsem si kupoval lístek do Husy, těšil jsem se na to, že se budu smát nebo alespoň odcházet s dobrým pocitem a že mi budou přes nohy klopýtat herci. Napůl se mi to splnilo: herci běhali po celém hledišti, ale dobrého pocitu nebo křečí v břiše, od toho jak jsem se smál, jsem se nedočkal. Divadlo bylo pěkné, ale znova mě tam asi nedostanete. Hodnotím 60 %, 40 % strhávám za nesrozumitelnou interpretaci. Pokud někdy budete mít me-lancholickou náladu a chuť řešit otázky, jež stejně nemohou být zodpovězeny, jděte se na toto představení podívat, v takovouto chvíli se vám to bude určitě líbit.

60%Mladého Leoše Janáčka ztvárnil Martin Donutil

Mistr Janáček v pozdějším věku v podání Martina Havelky

Foto: www.provazek.cz

Jáchym Důjka, kvinta

29


Sonda do hlubin matematických znalostíVětu: „Můžete nám, prosím, toto vypočítat?“ v poslední době zaslechlo mnoho studentů, ne každému se to však podařilo. Tento příklad jsme objevili na sociální síti Facebook na stránce „Spevom k srdcu, srdcom k hud-be“. Nejprve nás udivilo ohromné množství „lajkujících“ lidí (více než 1200) a málo sdílejících (něco přes

240), což samotné svědčí o celkové matematické úrovni. Pod tímto obrázkem probíhala diskuze mezi uživateli připomínající ostrou hádku, někdy i se sprostými nadávkami, do které jsme se samozřejmě zapojili jako poutníci šířící osvětu. Nejvíc nás zaujal komentář nejmenovaného chlapce ve věku kolem sedmnácti let, cituji: „Sice propadam s matiky,

ale i ja vim ze je to 1 :DDD“. Jak si můžete povšimnout, nejspíš pro-padá i z češtiny :-). Nedalo nám to, a tak jsme se rozhodli udělat ve škole anketu. Naše výsledky si můžete prohlédnout na těchto gra-fech. Závěrem snad jen „Facebook je zlo!“

Správné řešení: 6:2(1+2)= 6:2(3)=6:2*3=3*3=9

Celkový počet dotázaných: Studenti-100, Členové pedagogického sboru-16

Studenti Učitelé

Text: Martin Suchomel, kvintaAnketa: Martin Suchomel a Karolína Kittlerová kvinta

Jiný pohled na LeošePředstavení Leoš aneb Tvá nejvěrnější v divadle Husa na provázku pro mě byla jen další návštěva divadla, protože i z mi-nulých zkušeností jsem věděla, že očekávání, která bych do představení vložila, by mohla být mylná, a proto vždy mířím do Brna jen s pocitem, že jdu do divadla. Představení mělo za úkol ukázat skladatele jinak, ukázat jeho život a jakou roli v něm hrály ženy, ale zároveň mu představení neubralo na vážnosti. Stále to je významný skladatel, ať už jeho milostný život byl jakýkoliv.Po zhlédnutí představení Balada pro banditu a Kníže Myškin je idiot jsem tušila, že ani toto představení nebude obyčejné, že stejně jako všechny předchozí bude hodně dramatické, zamo-tané, někdy nevhodně přehnané, někdy naopak toto dotáhnutí situ-

ace do extrému bude vítané, ale nik-dy nesrozumitelné. Ze začátku bylo vše zamotané, na scénu naběhla spousta lidí, tři pánové (Prof. Dur, Doc. Moll, Dr. Křížek) hádající se o Janáčkovi. Uměl milovat, uměl zapsat lásku a zakomponovat ji do své hudby? Není lepšího důkazu než jeho vlastní život, který nám byl předveden, od prvního zamilování až po poslední lásku. Na jakou stranu se přikloníte?Vidíme mladého Janáčka, který svojí cestou do Brna ztrácí svoji první lásku, ale rozhodně ne poslední. Následuje život dospělého (M. Do-nutil), kde se setkáváme s ženami, které ovlivnily jeho život. Ať už jde o bytnou (A. Buršová) nebo o ženu, která zajistila jeho mnohá vys-toupení, Amalii Wickenhauserovou (I. Hloužková), pokaždé se objevila jiná žena, která dokázala zamotat hlavu muži, který nijak nedbal na

své ani její závazky. Ale každý život musí skončit, i když si to Janáček, už jako starý muž (M. Havelka), neuvědomoval, jeho síly docházely a pár dnů po výšlapu na kopec onemocněl a umřel.Bylo to hlučné, bylo to zamo-tané, ale tak živé. Herci dokon-ale ztvárnili vše. Láska v jejich podání doopravdy dokázala do-jímat a bolest svírala útroby. Z projevu šílené nenávisti Leošovy manželky, dcery bývalé bytné, mi naskakovala husí kůže a mrazilo mě až do morku kostí. Jako vždy, když jsem v Huse na provázku, vzpomněla jsem na Baladu i na Myškina a uvědomila si, že i když jsem pokaždé do divadla šla bez očekávání, vždy jsem odcházela překvapená, plná všech emocí, které jen mohla daná hra poskyt-nout.

Natálie Plešáková, septima

Fotoreport

30


Fotky z lyžáku - Lienz/Dolomity

Zasněžená romanceZ lanovky pozoruji protější pás hor. Dlouhé bílé oblasti vedoucí od samého vrcholku hory na sebe poutají pozornost určitě nejednoho lyžaře. Jsou to takoví, kteří by se jistě chtěli do těch míst podí-vat, včetně mě. Nižší část hory je hustě zalesněná, postupně k vrcholu jsou stromy čím dál osamělejší. Najednou se zvedne vítr, způsobený právě přilétajícím vrtulníkem. Obloha je úplně čistá a vše působí ledovým klidem…

N. Richterová

První velké jízdyJe prostě krásně. Sluníčko svítí, sjezdovka je up-ravená a prázdná. Až na pár z nás, kterým již jsou jejich lyže „malé“ a zatoužili zkusit něco nového. Vyskytují se zde nečekané kombinace. Na svahu můžete vidět několik výskajících postav ve svislé poloze nesetrvávajících moc dlouho. První jízdy na kotvě často končí na neočekávaných místech. Diváci se také jistě baví.

K. Čapková

Kvinta na horáchVidím Aleše Benáčka, který se kutálí ze svahu, a jeho červenou kombinézu s nápisem DEATH je vidět až z druhého svahu. Po sjez-dovce sjíždí černé auto s znakem netopýra. Na druhé straně svahu je Jáchym, jak jde ruku v ruce s yettim. (mírně upraveno ve Pho-toshopu)

PaMa a VelA

Horská idylka Před sebou toho příliš nevidím, protože vykukuji zpoza lavičky a stojanu na lyže, za kterými jsme se schovávali během kruté sněhové bitvy, která se rozpoutala před chatou jed-noho nejmenovaného horského střediska uprostřed polední pauzy. Mezi škvírami latěk se dá pozorovat jen několik podivně propletených lidí povalujících se v rozmočeném sněhu a nad nimi několik dalších lidí spolu s neúprosnou sprškou sněhu.

I. Puškarová

Soutěž Doplňte do bublin (vtipné) popisky, nejlepší otiskneme v dalším čísle a výherce obdrží výtisk ZDARMAVíce na Facebooku

1

3

2 4 5

Fotila kvinta

31

březen 2012 / www.scool-mag.info zábava

KOMIKSKapitola XXIII - Obchodník„Dobrý den,“ pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ řekl obchodník.Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce...“Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

(úryvek z knihy A. Saint-Exuperyho - Malý princ)

„Jsou zloději, které zákon netrestá, třebaže kradou člověku to nejcennější – čas.“ Napoleon Bonaparte

Pomáhej tím, že si čtešPřečti knihu a získej 50 Kč pro někoho, kdo potřebuje tvou pomoc

Vojta Dyk, Mistr Čti-Wo

www.ctenipomaha.cz

Vyhrajte se svou třídou týdenní zájezd na Mallorcu Zapoj se do Soutěže tříd i ty a vyhraj se svou třídou týdenní letecký zájezd na Mallorcu s CK Fischer.

Soutěž tříd pro školní rok 2011/2012 v rámci projektu Čtení projektu probíhá od 1. října 2011 do 20. května 2012. Více info na: www.ctenipomaha.cz

SOUTĚŽ TŘÍD

Documents

SCOOL! 27