1UJEP

Silverius1/2016

M. Vojtěchovský: „Když není myšlenka, technika je k ničemu.“

P. Chochová: „Těm, kteří mi nevěří, chci dokázat, že na to stále mám.“

Terénní výzkum na Nové Guineji

4 Rozhovor s prof. Miroslavem Vojtěchovským o dětství, studiích, inspiraci, vysokoškolském prostředí v USA a o fotografii jako umění i životní cestě.

M. Vojtěchovský: „Když není myšlenka, technika je k ničemu.“

Obsah

30

Terénní výzkum na

Nové Guineji

18 Ústí nad Labem – město vyhlídek

13 EVERNOTE: Když už to hlava nebere

Časopis, který pro vás na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem připravujeme se vší láskou, kterou si zasloužíte.

Čtěte, bděte, sněte a řešte s námi to, co vás zajímá. Posílejte náměty na adresu: redakce@ujep.cz.

Redakce

Zdeněk Radvanovský, hlava Silveria

Michal Červenka, redaktor

Jana Šiková, jazykový korektor, editor

Josef Růžička, grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

World Wide Web

Chystáme portál, který ovšem nebude jen o tom, „co se nevešlo“. Za tím účelem sháníme (všeho)schopné a (ke všemu) ochotné psavce ze všech součástí naší UJEP.

Kontakt

e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 282 276web: www.ujep.cz

Titulní fotografie

Depozitář Škoda Auto Muzeum (2011)Fotografie z podmanivého a tajem-ného světa depozitáře automobilů Škoda Auto Muzea vznikly ve spolu-práci pedagogů a studentů.

prof. Miroslav Vojtěchovský, QEP, MgA. Marian Beneš, QEP

Silverius

24 Rozhovor s přední českou plavkyní chystající se pokořit kvalifikační limit na OH v Riu.

Těm, kteří mi nevěří, chci dokázat, že na to stále mám

32 16

K. Čapek:O malých

poměrech

nacházíme se na začátku roku 2016. Konec starého a začátek nového roku se dá na uni-verzitě považovat za nejhektičtější období. Při této příležitosti mi dovolte se ohlédnout ještě za rokem minulým. Po mém jmenování rektorem dne 18. 3. byl tým vedení univerzity ihned postaven před velkou výzvu, kterou byla pří-prava dlouhodobých záměrů univerzity na léta 2016–2020. Na návrzích se podílela celá univerzita a nakonec byly projed-nány a schváleny správní radou a akademickým senátem plným počtem hlasů. Celkem na třech fakultách z osmi proběhly volby děkana a je třeba dodat, že ne vždy to byl jednoduchý proces.

Naši univerzitu také poctila návštěvou řada důležitých osobností. Přivítali jsme premiéra Sobotku s ministryní školství Valacho-vou. Lucemburská velvyslankyně zahájila lucemburské dny v naší vědecké knihovně. Troufám si říci, že jsme navázali úzkou spo-lupráci a pravidelnou diskusi s vedením kraje i města. Navazu-jeme výhodnou spolupráci i s dalšími subjekty tak, aby studenti i zaměstnanci díky ní získali řadu benefitů.

V tuto chvíli stojí vedení univerzity, a já doufám, že i spo-lečně s vedením fakult, před další velkou a pro nás všechny novou výzvou, kterou je příprava projektových záměrů pro nové operační programy. Tato příprava bude od nás všech vyžadovat maximálně vstřícný a já bych řekl především univerzitní pří-stup, neboť tendence ze strany řídícího orgánu směřuje spíše k meziuniverzitním, univerzitním či mezifakultním projektům namísto dříve uplatňovaným projektům katedrálním či fakult-ním. Věřím ale, že s myšlenkou jednotné univerzity tuto výzvu společně zvládneme.

Optimismus můžeme pociťovat při připomenutí zejména toho, čeho se díky vám, studentům, akademickým i neakademickým pracovníkům, podařilo dosáhnout. Prosadili jsme se v cestovní mapě velkých výzkumných infrastruktur. Zařadili jsme se po bok nových center excelence a regionálních výzkumných center. Naši pracovníci spolupracují na excelentním výzkumu v oblasti tkáňového inženýrství, za který jim byla udělena Cena GA ČR.

Našim studentům a pracovníkům se podařilo získat řadu oce-nění, mezi něž patří nejvyšší ocenění Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění, ocenění Georgia Agricoly pro akademického pracovníka za vědecký přínos v oboru fyziky a chemie, vysoké ocenění MŠMT pro studenta UJEP v oblasti vědy a výzkumu a Národní cena za studentský design.

Chtěl bych vám všem, ale vlastně nám všem, na závěr popřát, abychom do dalšího roku vyšli společně, jako jedna univerzita, a přispěli tak k její rostoucí prestiži.

Buďte zdrávi, přátelé,

Dále:Rozběhli jsme kampus 12 Odborníci nám vybrali novou budovu 15 Kaleidoskop 20 Vizualizace zaniklého pracovního tábora Ve zkratce 30 Univerzity přijaly kvóty pro umístění akademiků z řad uprchlíků 34

CADORAN– centrum

pro výzkum toxických

látek

4 Silverius

5UJEP

Vojtěchovský: „Když není myšlenka, technika je k ničemu.“text: Michal Červenka foto: archiv M. Vojtěchovského, Michal Červenka

6 Silverius

S Miroslavem Vojtěchovským jsem si domluvil schůzku den po vernisáži v Galerii Nikon, kde otevíral výstavu Vojtěchovský–Beneš & studenti s podtitulem Poznámky k desetileté pedagogické a tvůrčí spolupráci. Usedli jsme proti sobě do pohodlných křesel, spustili dva diktafony (jistota je jistota) a ukrojili dvě příjemné hodiny zářijového odpoledne, které utekly jako voda…

Pane profesore, jak se máte?

Děkuji. Dnes už dobře, protože jsme včera zahájili tuto výstavu, a tím je jeden velký úkol prázdnin splněný. Jinak se ale dobře nemám, protože zjišťuji, že léto je u konce a já jsem ještě nestihl, co jsem si slíbil, že udělám v červenci. Čili se nemám úplně dobře, mám velké resty, ale to asi nejsem sám.

Před naším setkáním jsem si pročetl nemálo materiálu o Vaší práci, ale nej-více mě zajímá, kdo jeste Vy, Miroslav Vojtěchovský?

Miroslav Vojtěchovský je člověk, který se ve 14 letech rozhodl, že bude fotografem. Uviděl totiž fotografie, které nikdy před tím neviděl a které ho šokovaly. Postu-pem času jsem se fotografem stal. Abych byl konkrétní… bydleli jsme v Humpolci, kam tehdy přijeli výtvarníci nejrůznějšího zaměření, místní rodáci, malíři, sochaři, grafici, restaurátoři a taky jeden fotograf – Jindřich Brok. Ten se specializoval na foto-grafování českého skla. Já jsem najednou viděl 40 obrovských fotografií, asi největ-ších, jaké bylo tehdy možné udělat. Byly zcela odlišné od fotografií ostatních členů

fotografického klubu, které jsem jako kluk do té doby spatřil. Oni uměli velmi dobře fotografovat krajiny, reportáže, zkrátka spoustu běžných žánrů, ale studiová fotografie uměleckého skla pro mě tehdy byla jako zjevení. A tak jsem přišel domů a  oznámil mamince, že ze mě nebude žádný Pelé ani Eusebio. Fotografie pro mě začala být daleko zajímavější a důležitější. Musel jsem se vyučit, potom jsem studo-val střední průmyslovou školu grafickou a po ní jsem byl po třech letech opakova-ného úsilí přijat na FAMU. Vzpomínám na rozpor se šéfem katedry, profesorem Šmokem. Řekl jsem mu, že jeho Úvod do teorie sdělování je pavěda a že mu to svojí prací dokážu. On se usmál a řekl: „Tak mi to dokaž, budu rád. Alespoň třeba uděláš něco užitečného.“ Napsal jsem diplomo-vou práci o 100 stranách, což na FAMU nebylo úplně obvyklé. V  té práci jsem uznal, že s teorií prof. Šmoka je to jako s demokracií – ze všech špatných systémů je to pořád ten nejlepší. Tento příběh skon-čil tak, že jsem na FAMU začal učit sám. Tak jsem se stal učitelem a to je Miroslav Vojtěchovský.

K fotografii vás tedy přivedla výstava. Tady jsou tedy i kořeny Vašeho zaměření na fotografie skla?

Když jsem se začal věnovat fotografii, pochopil jsem, co rozhodně dělat nechci. Nechtěl jsem fotografovat na občanky, do pasů (což se tehdy v ateliéru běžně dělalo), svatby na úřadech a podobně. Chtěl jsem se původně věnovat sportovní fotografii. Protože mi to ale vůbec nešlo, zvolil jsem si nakonec krajinu. Ta byla zajímavá všude. Pravděpodobně sehrála svou roli i skuteč-nost, že mě, čtrnáctiletého kluka, fascino-val život pana Broka, který pracoval takří-kajíc na volné noze. Když on v 10 hodin vstával, tak už ostatní byli dávno v práci.

Moje první fotografie byla taková roman-ticko-impresionistická krajina. Na grafické škole jsme potom pracovali s nejrůzněj-šími žánry a já se tak postupně začal orien-tovat na architekturu. Končil jsem knihou o kostele sv. Mikuláše na Malé Straně.

Na učňovské škole jsme dostávali nej-častěji za úkol fotografovat portrét, děti, reportáž atd. Na střední škole přišlo na řadu sklo. Když nám byl ten úkol zadán, řekl jsem si: „Když tě právě sklo přivedlo k  fotografii, teď uděláš bombu, která posadí lidi na zadek. Bude to něco, na co nikdo nezapomene.“ To se ale „překva-pivě“ nestalo a žádná bomba se nekonala. I když, asi 14 dní po odevzdání výsledků, jsem dostal kontakt na Skloexport, který projevil zájem o mé fotografie. Psala se léta 68–69 a já jsem dělal svou první práci pro Skloexport. Od té doby fotografuji sklo pořád. Nikdy jsem nepodnikl nic proto, abych dostal v tomhle ohledu práci. Ta ke mně chodila vždy sama.

Vy, vysokoškolský profesor, jste prý měl problém s přijetím na střední školu. Jak k tomu došlo?

Nebylo to složité. Můj otec byl evangelic-kým farářem a navíc pocházel z rodiny statkářů. Dědeček z matčiny strany byl dokonce ředitelem Živnostenské záložny na Vysočině. Takový kádrový škraloup už se nedal „přežít“. Já jsem byl tehdy hrozně zklamaný, když ostatní, často horší stu-denti, šli na střední školu a já do učení. Například můj bratr se učil zedníkem, i když měl v 9. třídě jedinou dvojku. Na

rozhovor

7UJEP

druhou stranu, když to hodnotím zpětně, právě toto mi pomohlo. Mohl jsem se nakonec po třech letech v učení seznámit s řemeslem na střední průmyslové škole grafické a navíc mě nikdo nemohl ozna-čit za protekční dítě. Problémy jsem měl nakonec i na FAMU, kam jsem se dostal jen díky profesoru Šmokovi a jeho neuvě-řitelné schopnosti manévrovat. Při třetím pokusu o přijetí, kdy jsem se umístil vždy mezi prvními, si mě vzal stranou a řekl mi, že mě z kádrových důvodů stejně opět nepřijmou. Doporučil mi jít na to oklikou, a tak jsem se stal studentem celoživotního vzdělávání a odtud, po absolvování prvního ročníku, přešel do řádného studia. Tam můj původ totiž již nikdo nekontroloval.

FAMU byla poslední etapa studia?

Když jsem se po absolvování FAMU vrátil z vojny, zavolal mi můj vzor, pan Brok, že potřebuje před odchodem do důchodu svou činnost trochu exploatovat. To tehdy mělo velký vliv na vypočítávání

výše důchodu. Za mých studentských let nám nikdy neukázal, jak pracuje jeho ate-liér. Nikdy nám ani neřekl, jak co máme udělat. Řekl jen: „Musíš to udělat jinak, udělej to líp, takhle to není dobrý, vymysli to sám.“ Teď jsem měl možnost s ním rok spolupracovat. Za měsíc jsem se naučil víc, než za 11 let studia na fotografických školách.

Váš učitel své studenty do vlastního ate-liéru nebral. Chtěl si tak pravděpodobně chránit know-how. Převzal jste od něj i tento přístup?

Nedělám žádné tajnosti. Když chci něco učit, nemohu to dělat jen napůl. Něko-likrát jsem slyšel poznámky, že si tak vlastně vychovávám konkurenci, ale takhle jsem to nikdy nebral. Zkrátka, když učím, tak učím se vším všudy. Také se v tomto směru trošku změnila doba. Když jsme se hlásili na FAMU, bylo nás asi 200 nebo 300 a přijímali 5 lidí. Hlásili se tam ti, kteří už fotografovat uměli. Přímo

na FAMU už vás nikdo neučil základy, ani se nikdo nezajímal, jak jste se k těm základům dostal. Ateliér jsme si půjčovali v rámci školy, ale nikdo nás už neučil, jak pracovat s lampami. To byla naše záleži-tost. Postupem doby nastala změna, která zkrátka musela přijít. Už profesor Šmok říkal to, co já pochopil v plné šíři až ve chvíli, kdy jsem dostal na starost přijí-mání nových studentů. My jsme potře-bovali úplně jiné lidi. Lidi, kteří možná neuměli úplně fotografovat, udělat ostrou dobrou fotografii, ale byli připraveni stu-dovat a myslet, protože fotografie je myš-lenka. Když není myšlenka, technika je k ničemu. Vzniknou krásné, leč úplně zby-tečné a plytké fotografie. My jsme věděli, že student gymnázia, který je vzdělaný v dějinách, zeměpise, matematice, fyzice, chemii, prostě je obecně připravený dál studovat, je pro nás důležitější než někdo, kdo umí ovládat precizně techniku. Foto-grafickou techniku se při troše dobré vůle naučíte možná za semestr. Je nesmysl podřídit vybírání studentů požadavku, že

Kostel sv. Václava na Čechově ná-městí ve Vršovi-cích 1929–1930

Architekt Josef Gočár

Ze série archi-tektonických fotografií pro

radnici městské části Praha 10

2013–2014

MgA. Marian Beneš, QEP

8 Silverius

musí vše perfektně umět. Musí to být lidi, kteří vám naznačí, že jsou ochotni na sobě pracovat, dále studovat, zdokonalovat se zuby nehty.

A co Vy, měl jste někdy chuť s fotografií seknout a jít dělat něco jiného?

Určitě, to víte, že jo. To se stane v každém uměleckém životě. Já si myslím, že to je úplně normální a člověk s tím musí počítat. Ty chvíle přišly.

Vzpomenete si na nějaký impulz?

Život svobodného fotografa na volné noze, kdy jste si všechno musel zaří-dit sám, nebyl úplně jednoduchý. V podni-cích, které nám naši práci proplácely, seděly dámy, které měly pocit, že máme obrovské příjmy. My jsme totiž dostali najednou třeba 20 000 nebo 30 000 korun… ale třeba jednou za půl roku. Museli jsme si proto půjčovat od rodičů nebo přátel. Zavedli jsme si obálky, abychom věděli, komu máme co platit. Když jsme ty „velké“ peníze dostali, roz-dělili jsme je do obálek, abychom srovnali dluhy. A to byly někdy ty situace, kdy jsem si říkal: „Tohle nemá cenu. Půjdu dělat do kamenolomu a budu si u toho dělat tu

svou fotografii.“ Pravdou je, že fotografii jsem nikdy úplně opustit nechtěl. Zvažoval jsem třeba, že přestanu učit. Nakonec se ale vždy ukázalo, jak moc mě to baví a že to dělat chci. Vždyť co může být hezčího, než když se vám koníček stane povoláním.

Jaký byl život umělce na volné noze v době normalizace?

Bylo to krásný v  tom smyslu, že máte svobodu, pocit volnosti. Jste sám sobě

šéfem. Hrozné to bylo z těch samých důvodů. Kdysi jsem to vysvět-loval svému tchánovi: „Podívej, ty ráno při-jdeš do práce, uvaříš si kafe a třeba hodinu čteš noviny, protože ti to zaměstnání umož-ňuje. Já si to kafe možná taky uvařím

a taky si mohu číst noviny, ale ten čas mi nikdo nezaplatí.“ Svobodné povolání totiž znamená, že se můžeš svobodně rozhod-nout, že nevstaneš v šest ráno a nepůjdeš do práce, protože ty jsi vstal už ve 4:00 ráno a v té práci už dvě hodiny zařezáváš. Dost často se stalo, že jsem šel do ateliéru o půlnoci, protože jsem věděl, že ráno už bude potřeba, aby byla zakázka hotová.

Tehdy bylo třeba, abychom dobře počítali. Často jsme do produkce vkládali svoje

Přišly chvíle, kdy jsem s tím chtěl

skončit.

Miroslav Vojtěchovský

Prof. Miroslav Vojtěchovský (68) se narodil ve Velimi u Kolína do rodiny evangelického faráře. Krátce po narození se přestěhoval do Humpolce. Při strastiplné cestě na FAMU absolvoval fotografická učiliště v Českých Budějovicích a v Děčíně a Střední průmys-lovou školu grafickou v Praze. Mezi roky 1970 a 1989 se specializoval na fotografii skla a zároveň externě vyučoval na FAMU. V roce 1990 se stal vedoucím katedry foto-grafie, později prorektorem AMU pro stu-dijní rozvoj. V roce 1993 byl habilitován docentem za práci na téma Průnik umělecké akademie a univerzity, o čtyři roky později byl jmenován profesorem.

Po neúspěšné kandidatuře na místo rektora AMU čtyři roky vyučoval na American Uni-versity ve Washingtonu. Po návratu z USA podruhé zkusil štěstí ve volbách rektora AMU, ve kterých byl poražen o jediný hlas Ivo Mathém. Od roku 2003 postupně začal vyučovat na Filozofické fakultě Masary-kovy univerzity v Brně a na stejné fakultě Univerzity Karlovy. Dnes přednáší na sou-kromé škole umění a reklamy Orange Fac-tory a vede vlastní ateliér na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Pur-kyně v Ústí nad Labem. V současné době se také angažuje v komunální politice a pra-cuje na své literární prvotině.

Backstage z focení modelu Vision C pro management mladoboleslav-ské Škoda Auto, a. s.

9UJEP

peníze. Když jsem například fotografo-val kalendář pro podnik zahraničního obchodu, který měl připravený scénář s příběhem, fotografovalo se s různými komoditami, s modelkou, která tím příbě-hem procházela. Museli jsme sehnat místa a rekvizity a vše platit z vlastního, včetně modelky, transportu apod. Byla to samá velká vydání. A přitom, když byl návrh pod-nikem schválen, trvalo třeba ještě půl roku, než jsem dostal peníze. Bylo to sice kom-plikované, ale na druhou stranu ta nejlepší průprava pro změnu v roce 1989. Lidé, kteří si prošli něčím podobným, neměli problém přejít po revoluci k  podnikání. Prostě, bylo to těžké i pěkné zároveň.

Když později manželce řekli, že by měla vstoupit do Brigády socialistické práce, protože manželovi dávají takovou spoustu peněz, rozhodli jsme se, že dá výpověď, a začali pracovat spolu. Ona dostala na starost produkci. Přineslo nám to jediné úskalí. Čas, kdy pracovala se mnou, se jí nepočítal do důchodu a ona tak musela pracovat o 2 roky déle.

Vy jste začínal s fotografií na analogu, ale dnes dáváte z praktických důvodů před-nost digitálnímu fotoaparátu. Vezmete někdy ještě do ruky klasický fotoaparát?

Samozřejmě beru, pro volnou tvorbu určitě.

Máte na ni čas?

To je velmi případná otázka. Opravdu velmi málo. Ale to souvisí spíš s  byrokracií, která funguje v našem poplzeňském škol-ství… to je takový můj termín. Ochranné mechanismy, které byly nastartovány, aby se naprosto vše zdokumentovalo, se dostaly do opačné polohy. Dnes vlastně víc úřadujete, než učíte. Málokdo se zajímá, jakou má vaše činnost kvalitu. Důležité je, aby to sedělo v kolonkách.

Vraťme se zpět k přítomnosti. Sedíme v  Galerii Nikon, kde je právě prezen-tována výstava mapující pedagogickou i tvůrčí spolupráci dvojice Vojtěchovský – Beneš. Jaká je historie této výstavy?

Ono to vlastně začalo už v roce 1995, kdy jsme s  Mariánem Benešem, tehdy stu-dentem reklamního semináře na FAMU, fotografovali pro Škoda muzeum v Mladé Boleslavi. Ukázalo se, že představa ze strany vedení podniku byla jiná než naše. Oni chtěli fotografie přímo z prostředí muzea, žádné ateliérovky. S tím jsme ale měli v roce 1995 obrovský problém. Expo-zice sice mohla být z hlediska návštěvníka působivá, osvětlení pro fotografii však bylo tehdy horší než nevyhovující. Nebyla to jed-noduchá práce.

O deset let později, při 110. výročí od zahá-jení výstavy, Škodovka muzeum přestavěla a vsadila do míst, kde byla původní dílna Laurin a Klement. Jejich šéf si prosadil, aby fotografie pro nový kalendář realizovali

studenti nebo někdo, kdo udělá něco zají-mavějšího, než tehdy běžně produkovaly reklamní agentury. Obrátili se zase na nás. Tehdy ovšem přišli s novým požadavkem, aby na snímcích byla celá auta. V roce 1995 bylo možné se z toho vylhat pomocí detailů, které v noci, když se do toho nemíchá denní světlo, vždycky nějak nasvítíte. U celých aut to byl ale problém. Dnes jsou u nás asi jen 2 ateliéry vhodné pro podobná focení. My ale měli fotit opět přímo na místě. Nakonec jsem na tu zakázku kývnul, dokonce s tím, že to bude maličkost. Jsem jednoduše pro-gramový optimista. Po příchodu domů se mi vše rozleželo v hlavě a říkal jsem si: „Ty jsi blbec, to přeci vůbec nejde. Okamžitě to musíš odmítnout a jít od toho.“ Nakonec jsme to ale zkusili… vždyť auto je jen taková větší sklenička trošku pokrytá kovem. To musí jít. Začali jsme fotografovat digitálně i analogově zároveň. Práce s analogem by byla nakonec ve výsledku hrozně drahá, tak jsme skončili u digitálu a techniky pohyb-livého světla, kdy necháváte fotoaparát na stativu na jednom místě a postupně nasvě-cujete a modelujete jednotlivé díly, které následně skládáte v počítači. Z počátku jsme potřebovali na jednu fotografii spoustu času, ale postupně jsme se zrych-lovali. Nakonec jsme jako první fotografové v České republice fotografovali novou pro-dukci Škodovky.

Jak dlouhý je proces produkce takové pro-duktové fotografie, jakou jste dělali pro Škoda Auto?

Studiové foto-grafie snového modelu Vision

C vznikly na základě objed-

návky nejvyššího managementu Škoda Auto ve

spolupráci peda-gogů a skupiny

studentů

prof. Miroslav Vojtěchovský

a MgA. Marian Beneš

10 Silverius

V  muzeu jsme fotografovali od 5. hodiny odpolední do 4. nebo 5. hodiny ranní, kdy nás už vyháněly uklízečky. Někdy jsme tak za noc udělali 2 fotografie, přičemž každá znamenala 11 až 12 dílčích snímků, které se pak snesly dohromady. Ovšem taky byly noci, kdy jsme ve 4:00 ráno úplně vyčerpaní zjistili, že nemáme nic. Zkrátka začínali jsme s něčím novým. Při práci na futuristickém automobilu Škoda – Vision C jsme udělali za dva dny od rána do večera 8 záběrů. Tehdy jsme se z ateliéru vůbec nehnuli. Montáž se potom pohybovala v řádech dnů. Například barva vozu nemusí odpovídat možnostem tiskové techniky. Vy tedy musíte pracovat se správou barev, při-způsobovat to výstupní technologii, zajis-tit se proti případným posunům při dalším nakládání apod. Tato práce čítá řády desí-tek nebo stovek hodin. Na to je specialista právě Marian, ten to na rozdíl ode mne umí.

Vraťme se k Vaší pedagogické praxi. Vy jste po nějakou dobu působil i ve spoje-ných státech…

Byl jsem tam 4 roky. Původně jsem tam jel na sabatikl v době, kdy se s tím u nás teprve začínalo. To je tvůrčí volno, kdy pedagog může někam odjet na semestr nebo i na víc. Za mnou tehdy v průběhu prvního semestru přišli a zeptali se: „Co by tomu řekla tvoje žena, kdybys tady zůstal s námi deset let?“ Já jsem odpověděl: „To by bylo výborný, žena by byla určitě ráda. Já bych byl pryč a posílal domů peníze.“ Asi za 14 dní jsme se s mým nadřízeným opět potkali a on se mě znovu zeptal, jestli tam s nimi tedy zůstanu. Vysvětlil jsem mu, že jsem to původně bral jako dobrý vtip u oběda. Nako-nec jsme se ale domluvili, že to protáhneme o semestr. Po roce jsem prošel výběrovým řízením, abych mohl zůstat ještě další rok.

Paradoxem bylo, že jsem před odjezdem do USA vůbec neuměl anglicky. Celou váhu toho problému jsem si uvědomil, až když jsem vystoupil z letadla. Zpočátku jsem učil 3 předměty a výuku pojal stejně, jako jsem kdysi viděl u pana Stropnického. On, coby velvyslanec, své projevy v portugal-štině hrál tak, že to vypadalo naprosto při-rozeně. Nezasvěcený přihlížející musel mít

dojem, že si vše právě promýšlí a v hlavě hledá ta správná slova. Mimo dění se mi ovšem přiznal, že jsou jeho projevy naučené slovo od slova a že jde vlastně o herecké vystoupení. Fungovalo to. Se svým projevem měl ohromný úspěch. Já jsem se ho pokoušel napodobovat, dokonce jsem měl text přednášky připra-ven jako režijní knihu, ve které jsem měl poznámky, kdy mám zhasnout, kdy roz-svítit a podobně. Po dvou hodinách výuky jsem přišel domů a osm nebo deset hodin spal jako zabitý. Byl jsem úplně vyřízený a za první semestr zhubnul asi 12 kilo. Za ten půlrok jsem ale angličtinu jakž takž dal dohromady. Díky těmto přípravám jsem nakonec se svými přednáškami několikrát uspěl u mého nadřízeného a mohl tak vyu-čovat i další roky. Po třech letech jsem se do USA vracel s tím, že to bude opravdu poslední rok. V Praze byla ta velká povo-deň, řešili jsme rodinné problémy… musel jsem tam své působení ukončit.

Na základě svých zkušeností máte mož-nost srovnat české a americké vysoké školství…

Ze série Škoda Auto Muzeum – 100 let historie automobilů2005–2007

Soubor v roce 2007 získal 1. cenu v soutěži Kalendář roku, v kategorii Ko-merční.

Vedení projektu:prof. Miroslav Vojtěchovský, QEP a MgA. Ma-rian Beneš, QEP

11UJEP

Všude jsou to jen mladí lidé. Samozřejmě, Američané jsou soutěživí, navíc vědí, že když za studium platí a musí na to tvrdě vydělávat, mohou požadovat a také poža-dují kvalitu. Z tohoto pohledu bych školné uvítal i u nás. Každopádně, kdybych měl srovnat studenty tady a tam, musím říct, že tak velký rozdíl mezi nimi není. Mám kliku, že dělám obor, kam chodí motivo-vaní studenti, kteří ho prostě chtějí dělat. Musí projít talentovými zkouškami. My neznáme problémy, že by se k nám člověk zapsal kvůli diplomu a školu proflákal.

Rozdíly ale jsou. Např. v Čechách se rodiče rozhodnou, že dítě bude umělcem, a tak se zapíše na střední uměleckou školu. Potom jde na vysokou a tak po 8–10 letech studia je tu „umělec“, který nemá lidem co říct. Člověk, aby mohl dělat umění, musí být vzdělaný i v jiných oborech… a takhle to mají v Americe. Tam v rámci bakalářského studia projdou studenti takovým košem univerzitních předmětů, kde je mimo jiné

i kurz vizuální gramotnosti. Tak se v mém kurzu fotografie ocitli například studenti sociologie, kteří vlastně fotografii použí-vali jako dokumentaci pro své sociologické studie. Byla tam holka, která přinesla nád-herný seriál o lidech, kteří byli po 11. září kontrolovaní nebo dokonce měli potíže jen proto, že vizuálně působili, jako by byli z blízkého východu. Byl mezi nimi napří-klad i barman, který byl zatčen. Když ho později propustili, zjistil, že mu mezitím zemřela těhotná žena s dítětem a přišel i o bar. Fotografie dodávala jejímu psaní velikou autenticitu.

Co Vy sám považujete za Váš největší umě-lecký nebo pedagogický úspěch?

Tak určitě to není jen můj úspěch, ale vždy úspěch minimálně dvojice s  Marianem Benešem. Dnes máme ještě po jednom asistentovi v Ústí nad Labem a v Orange Factory, takže jsme spíš čtveřice. Za nej-větší úspěch považujeme asi skutečnost,

že fotografie našich žáků vyhrála ihned při první účasti národní i evropské kolo sou-těže Young Creative Chevrolet a další rok se to opakovalo. Z toho máme velkou radost.

Jako pedagog učíte na několika školách. Je možné říci, kde jste nejaktivnější?

Na Orange Factory jsem sice dva dny v týdnu, ale přeci jen převažuje Ústí nad Labem. Tam jsem sice v semestru jednou týdně, ale pak přijde zkouškové a rázem jsou z toho tři až čtyři dvanáctihodinovky. Řekl bych, že větší váha mé pedagogické práce je opravdu v  Ústí, kde se věnuji mimo jiné i doktorskému studiu. Učím ale také například i na Metropolitní univerzitě v Praze.

Ať Vás učení i vlastní tvorba nepřestávají naplňovat.

Děkuji.

„Poprvé jsem se s panem profesorem setkala na přijímacích zkouškách v roce 2006 a už tehdy mi byl velice sympatický. Je to člověk, který umí elegantně jednat s lidmi, na nic si nehraje, umí naslouchat, má neuvěřitelně široký rozhled, je skromný, umí si ze sebe udělat legraci a vede své studenty, i přes jejich nevoli, k samostatnosti. Pan Vojtěchovský je pro mě jeden z nejdůleži-tějších lidí v mém životě a jsem moc ráda, že jsem mohla být jeho studentkou.“

Šárka Paseková (absolventka FUD)

„Studium v ateliéru Aplikované a reklamní fotografie na Fakultě umění a designu UJEP pod vedením pana prof. Miroslava Vojtě-chovského bylo skvělou zkušeností i příjemně stráveným časem. Osobnost pana profesora je inspirující nejen profesně, ale i lidsky. Pan Vojtěchovský si vybírá studenty různorodých povah a tím vzniká opravdu tvůrčí prostředí, kde je možné svobodně sdílet i vyměňovat své názory, a tak se naplno rozvíjet.“

Lenka Bukačová (absolventka FUD)

„Fotografie mne uchvátila nejen svou sílou zachytit daný okamžik, ale začal jsem v ní spatřovat i mnoho dalších zajímavých detailů. Až v ateliéru Aplikované a reklamní fotografie jsem si ale uvědomil komplexnost tohoto oboru, důležitost myšlenkových pochodů a zodpověd-nost za to, jak fotografii prezentuji. Prof. Voj-těchovský je mistrem nejen fotografie (jako řemesla), ale také slova. Nikoho tak nepřekvapí, že heslem ateliéru je: ‚Nefotit. Fotografovat‘.“

Radek Timoftej (student FUD)

12 Silverius

Rozběhli jsme kampus

Poslední zatáčka, poslední metry, poslední člen poslední štafety a stop. Poslední závodní vteřiny prvního ročníku Běhu kampusem se právě staly minulostí. Akce, která původně vznikala pro přírodovědeckou fakultu, se uskutečnila 17. 10. 2015 pro celou univerzitu přímo v jejím srdci, v kampusu. Navzdory tomu, že oproti zavedeným běhům by podle účasti mohlo slovní spojení „ve velkém“ budit na tvářích přítomných úsměv, s ohledem na atmosféru a zázemí běhu ho snad můžeme použít. Jako jeden z účastníků běhu ho dokonce použiji docela rád.

Sobotní ráno nevypadalo nikterak růžově a už vůbec ne modře. Z šedivé oblohy se na kampus snášel drobný, ale vytrvalý déšť, který chvílemi nabíral na intenzitě do té míry, že moderátor David Cihlář přemýšlel, jak zredukovat své výstupy, když všichni zůstanou schovaní před deštěm v univerzitních budovách. Když v 10:00 h vybíhali na trať první závodníci, přehodnotilo počasí svůj přístup a zanedlouho už běžcům komplikovala situaci jen mokrá trať tvořená dlažebními kostkami, asfaltem, betonem, trávou a bah-nem. Běžci mohli v ten okamžik pouze odhadovat, kolik kilometrů uběhnou. Nepostavili se totiž na start ani běhu na 5 km, ani na 10 km, neběželi ani půlmaraton, maraton či ultramaraton. Systém

text: Michal Červenka foto: Josef Růžička

život na UJEP

běhu kampusem byl nastaven tak, že muži v kategoriích od 18 do 34 let a od 35 do 44 let kroužili na trati dlouhé 1 200 m s převýše-ním 25 m celých 40 minut. Po uplynutí této časové lhůty bylo od okamžiku, kdy první z účastníků proběhl cílovou čáru, každému z běžců odzvoněno poslední kolo. Muži nad 45 let a ženy potom do posledního kola vbíhali po 30 minutách. Na závěr programu se na startovní čáru postavilo 6 čtyřčlenných štafet, které běžely již tradičním způsobem 4 × 1 200 m.

Běh kampusem vznikl za účelem zvýšení povědomí obyvatel města i regionu o naší univerzitě. „Chtěli jsme ukázat, že v tomto městě žijeme společně a chceme být prospěšní i mimo rámec našeho základního poslání,“ řekl k organizaci běhu rektor doc. Martin Balej v rozhovoru, který ještě před závodem vyšel na serveru Běhej.com. Navzdory tomu, že se akce aktivně zúčastnilo nece-lých 50 běžců, věříme, že se nám podařilo položit základy tradici, která oživí každý další akademický rok. Můžeme to předpokládat i z toho důvodu, že štafeta vedení UJEP v posledním závodě sta-nula na stupni nejvyšším. Nám ostatním se bude jen velmi těžko vysvětlovat, že jsme rektora vážně nenechali vyhrát úmyslně.

13UJEP

smar

t UJE

P

Hlava v dlaních, zkřivená tvář a člověk by nejraději mlátil hlavou o stůl. Ještě před hodinou to měl v hlavě. Teď? Pusto. Prázdno! Roz-ladění, hněv a zoufalost se střídají jako slečny na pokoji studenta tělesné výchovy. Lidská paměť není bez chyby a slovy ajťáka, občas se zkrátka objeví vadný cluster. S příchodem internetu, chytrých telefonů a dalších zařízení urychlujících a usnadňujících komuni-kaci jsou na jednotlivce kladeny stále vyšší nároky. Paměť každého z nás je proto zatěžována výrazně více, než byla paměť každého z nich před několika málo desítkami let. Známe to všichni, pro některé je to dokonce každodenní realitou. Právě z toho důvodu na popularitě stále více získávají programy a aplikace, které v tomto ohledu modernímu člověku usnadňují život. Dnes bychom tedy

Evernote: Když už to hlava nebere

mohli modernizovat známé přísloví na: „Každý správný muž nosí v kapse… smartphone s Evernote.“

Evernote je službou, která vznikla právě za účelem vytváření nej-různějších typů poznámek. Dnes velmi oblíbená a multiplatformní aplikace se v otevřené beta verzi poprvé objevila v roce 2008. Tehdy byla připravena jen pro internetové rozhraní a do roku 2011 nasbí-rala 11 000 000 uživatelů. Od té doby Evernote ušel obrovský kus cesty. Původní online služba je dnes ve formě aplikací dostupná na všech běžně používaných platformách (včetně MS Windows, OS X, iOS, Android, Windows Phone, BlackBerry aj.). Do srdce jí ale stále teče online krev. Prostředí aplikací uživatelům pouze usnadňuje přístup k již vytvořeným poznámkám a práci s nimi. Vše se totiž synchronizuje na online úložiště. Vlastní poznámky, tříděné do jednotlivých zápisníků, proto můžeme spravovat nejen v jednom zařízení, ale, s pomocí internetu, vlastně odkudkoli. Neznamená to ovšem, že bez internetu bychom byli takříkajíc nahraní. Ever-note totiž uchovává poznámky na lokálním úložišti a teprve po připojení k internetu je synchronizuje na zmíněné online úložiště. Poznámku uloženou do svého chytrého telefonu cestou do školy nebo do práce si proto můžete téměř okamžitě přečíst, upravit nebo doplnit na počítači (ať už v něm máte Evernote nainstalovaný nebo nikoli). To ale zdaleka není vše, co Evernote nabízí. Uživatel si k poznámkám může ukládat přílohy, samotné poznámky mohou být ve formě textu, fotografie, nakresleného obrázku i zvukového záznamu. Velice snadno si do poznámky vložíte předem vytvořený výběr z jakéhokoli textu, prinscreen celé nebo i části obrazovky. Funkcí k nezaplacení je vyhledávání. Takhle to totiž neumí ani Google. Nejenže hledá uvnitř textových poznámek i příloh (tago-vání je samozřejmost), Evernote dokáže rozlišit i text na fotce, a tak podle hledaného hesla vyfiltruje i obrázky, které požado-vaný text obsahují. V základním balíku Evernote, který je zdarma, naleznete ještě řadu užitečných funkcí. Mezi ty nejzajímavější patří sdílení poznámek na sociální sítě, s jinými uživateli či formou

text i foto: Michal Červenka

14 Silverius

odkazu, Work Chat, ve kterém si můžete poznámky s ostatními uživateli posílat. Mně přes něj například manželka sdílí nákupní seznam. Právě v onom základním balíčku, označovaném Basic, máte k dispozici pro svou práci 60 MB pro upload měsíčně. Pro běžné použití na textové poznámky a sdílení jednoduchých příloh postačující.

Druhým, již placeným balíčkem, je Plus. Pokud si vás Evernote získá a rozhodnete se pro upgrade na PLUS, bude vás to stát necelých 20 euro na rok. Za mrzký peníz získáte například 1 GB uploadu měsíčně. Pokud trpíte stihomamem, můžete si Evernote ve smartphonu zamknout čtyřmístným kódem. Vážně užitečnou nadstavbou je potom možnost odeslat nebo přeposlat na unikátní e-malovou e-vernote adresu celou komunikaci z vaší schránky. Pomocí předmětu můžete rovnou specifikovat zápisník nebo upo-mínku. Jistě, Evernote umí i upomínat.

Na světě se najdou i jedinci, kteří si na Evernote vybudovali doslova (profesní) závislost. V takovém případě přináší uspokojení již pouze účet s balíčkem Premium. S ním vám 1GB naroste na celkových 10 GB uploadu měsíčně, umožní vám sofistikovanější vyhledávání i uvnitř příloh a z jednotlivých poznámek vám dovolí vytvořit během

několika vteřin působivou prezentaci. Ale ruku na srdce, dnes je působivou každá prezentace, kterou zkrátka nevytvoříte v Power-pointu. Užitečnou věcí je bezpochyby možnost poznámek do při-ložených obrázků a pdf souborů. Nemluvíme ovšem o klasických poznámkách programů od Adobe, ale o vlastním editoru poznámek s možností vkládat různé šipky, ikony a další užitečné i možná zby-tečné prvky. Jednou z nejzajímavějších funkcí prémiového Evernote je jednoznačně snímání vizitek. Pravda, tuto funkci nevyužije běžný uživatel, ale u něj se ani nepočítá, že by o nejvyšší balík Evernotu stál. Aplikace v telefonu vám vizitku nejen jednoduše naskenuje, ale dokonce vám ji do poznámky rozřadí do polí jméno, název spo-lečnosti, telefon, email atd. Navíc vám nabídne uložení kontaktu rovnou do adresáře smartphonu, do kterého všechny údaje vyplní tak, jak to telefon nabízí. Pokud máte ve svém vizitkovníku stovky kartiček a přehled o jeho obsahu jste ztratili již před několika málo lety, je Evernote určitě zajímavou alternativou.

Tolik k aplikaci Evernote. Zbývá jen doplnit odpověď na otázku, pro koho je tedy vhodná? Navzdory intenzivnímu testování vám nedokážeme uspokojivě odpovědět. Evernote má totiž tolik mož-ností využití, že si každý uživatel najde jiný způsob, který mu zkrátka nejvíc sedne. My už ale víme, na co vhodná není. Zkoušeli jsme pro vás tento článek připravit v Evernote a musíme napsat, že pro tento účel Evernote určitě nenavrhovali. Zaplať pánbůh…

život na UJEP

15UJEP

Veřejná architektonická soutěž o návrh novostavby Centra přírodovědných a technických oborů (CPTO) v Kampusu UJEP má svého vítěze. Osmičlenné porotě se nejvíce líbil návrh z dílny spo-lečnosti Pelčák a partner, s. r. o., kterou zastupuje prof. Ing. arch. Petr Pelčák.

K formě architektonické soutěže o návrh univerzita přistoupila, aby po demolici nevyhovujícího pavilonu A bývalé Masary-kovy nemocnice zajistila svému kampusu i městu Ústí nad Labem architektonicky co nejhodnotnější náhradu.

Takto vyhlášená soutěž byla od prvopočátku důsledně komunikována s Českou komorou architektů. Zároveň zaručila výběr návrhů porotou složenou z předních nezávislých odborníků na architekturu. V čele poroty stanul doc. Ing. arch. Jan Jehlík.

Soutěž se setkala s velkým zájmem ucha-zečů. Do prvního kola bylo podáno celkem 22 návrhů. Z nich porota vybrala 5 nejlep-ších, které postoupily do druhého kola sou-těže. V něm porotci udělili 1. místo návrhu společnosti Pelčák a partner, s. r. o.

„Osobně na vítězném návrhu oceňuji tzv. ‚zelené‘ prvky jako např. vegetační střechu,

bivalentní zdroje tepla, fotovoltaické panely či automatické osvětlení respektující inten-zitu světla. Návrh taktéž obsahuje inteli-gentní systém řízení budovy, který uspoří energie, zvýší bezpečnost osob i majetku a celkově by měl univerzitě v budoucnu šet-řit náklady,“ uvedl rektor doc. Martin Balej.

S vítězným uchazečem již byla podepsána Smlouva na vytvoření projektové doku-mentace a výkon inženýrské činnosti. Na jejím základě budou zhotoveny projek-tové dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení a rovněž také realizační dokumentace. Ty by měly být hotové do roka od podpisu zmíněné smlouvy a stanou se zároveň podkladem pro výběr zhotovitele stavby. Zahájení výstavby je plánováno na polovinu roku 2017 s ukončením do konce roku 2019.

Celý proces výstavby CPTO byl pracovně rozdělen do tří fází. První byla příprava

území (demolice objektu A), v níž bylo vynaloženo cca 16,9 mil. Kč vč. DPH. Nyní se UJEP nachází ve fázi přípravy stavby (projektové práce), která je včetně služeb a procesů souvisejících se soutěží o návrh kalkulována na cca 25 mil. Kč. Na 3. fázi, samotnou stavbu, je vyčleněno cca 560 mil. Kč vč. DPH.

„Tato soutěž o návrh je co do finančního objemu budoucí stavby jednou z největších v ČR, univerzita proto vynakládá maxi-mální odbornou i organizační péči, aby byl její průběh řádný a bezproblémový. Jsem velmi rád, že se nám to daří,“ komentoval průběh soutěže rektor.

Všechny soutěžní návrhy byly pro veřejnost vystaveny v Muzeu města Ústí nad Labem a v Informačním středisku Města Ústí nad Labem, zároveň je naleznete elektronicky na webových stránkách UJEP.

Další informace o Centru přírodovědných a technických oborů UJEP jsou k dispozici na http://cpto.ujep.cz/.

Odborníci nám vybrali novou budovutext: Jana Šiková foto: Josef Růžička

prof. Ing. arch. Petr Pelčák

Prof. Ing. arch. Pelčák, hlavní archi-tekt projektu, je ve svém oboru respektovanou osobností. Kromě aka-demické dráhy na VUT Brno a četné publikační činnosti má za sebou řadu významných staveb svým rozsahem a  funkcí obdobných CPTO – kupř. kompletní projektovou dokumentaci rekonstrukce a dostavby areálu Filo-zofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně či veškeré projektové práce k  výstavbě a  modernizaci Fakulty informatiky a Ústavu výpočetní tech-niky téže univerzity.

živo

t na

UJE

P

Jeden z bludů, kterými si se zálibou ztrpčujeme život, je blud o malých poměrech. Potkáte-li člověka z Berouna nebo z  Vysokého Mýta, shledáte záhy, že je otráven malými poměry v Berouně nebo Vysokém Mýtě; naproti tomu člověk pražský je otráven malými poměry v Praze. A protože prý jsou v Berouně nebo v Praze malé poměry, nedá se tu nic pořádného dělat; nebýt jenom těch zatracených malých poměrů, psal by každý český dramatik nanejmíň jako Bernard Shaw a každý politický sekretář by dorostl státnické velikosti řekněme Pitta Staršího; ale to víte, ty malé poměry nás dusí. Vzdělanec na venkově si stýská, že tam musí zakrnět; kdyby byl aspoň v Praze, to byste koukali, jak by se rozvinul. Avšak ani univerzitní pro-fesor se jaksi nemůže rozvinout v nádherný květ učenosti; ovšem kdyby měl tak skvělé dotace a ústavy jako na americ-kých školách, to by, panečku, udělal díru do světa. A tak dále. Zkrátka co nám schází, to není chuť k práci a takový nějaký dar od pánaboha, nýbrž poměry.

Jeden ruský režisér řekl, že nejsou velké a malé role, nýbrž jen velcí a malí herci. Podobně jsem v pokušení říci, že nejsou velké a malé poměry, nýbrž jen velcí a malí lidé. Myslím, že když byl Shackleton na jižním pólu, nestěžoval si nikterak, že tam jsou malé poměry, ačkoliv tam byl skoro sám. Když chodil Sokrates po Aténách, nebyly asi Atény o nic větší nežli dnešní Plzeň; přesto však, pokud víme, Sokrates neprohlásil, že v tak malých poměrech on nehraje, a basta. Kolem pořád-ného a statečného chlapíka nejsou nikdy malé poměry, nýbrž slušně veliké, a dokonce i náramné poměry. Shackleton byl docela spokojen s jižním pólem, protože hledal jižní pól; ale český malkontent by snad spustil hlasitý protest, že jižní pól není Václavské náměstí. Neboť stejným způsobem protestuje, že Beroun není Praha nebo Řím. Zavrhuje, že Vysoké Mýto je prostě Vysoké Mýto, a nikoliv něco jinšího. Protestuje proti

bezohlednému faktu, že Kroměříž nemá pět miliónů obyvatel nebo že Praha nemá intelektuální atmosféru Paříže. To jsou ovšem poměry zoufalé, ježto se patrně nedají změnit.

Ale když už mluvím o Kroměříži: bylo by sice marno chtít udě-lat z Kroměříže nebeský Jeruzalém, ale do jisté míry a po něja-kou dobu se podařilo z ní udělat aspoň hanácký Jeruzalém. Litomyšl se nemůže stát Perikleovými Aténami, ale v jisté době byla aspoň východočeskými Aténami. Nemůže-li se Beroun stát Prahou nebo Římem, může se aspoň stát pořádným a jaksi soběstačným Berounem. Je možno dokonce působit, aby byl v nějakém dobrém smyslu co nejberounovatější. Předpokla-dem toho ovšem je, aby berounským lidem silně záleželo zrovna na Berouně.

Ohlédneme-li se drobet po dějinách, vidíme sice, že bývaly veliké kultury, jež vyrostly z velikých poměrů, jako třeba kultura římská; ale že ještě častěji bývaly veliké kultury, jež vyrostly z malých poměrů, jako třeba kultura řecká. Ital-ská renesance byla regionalistická; Goethovo Německo bylo regionalistické; Anglie podnes je klasickou zemí lokálních patriotismů. Snad se jednou podaří důkaz, že kultury vyrostlé na půdě regionalismu jsou hodně jiné než centrální a říšské kultury; že snad jsou šťavnatější, zemitější a vůbec bujnější. Ale pokud tento důkaz není podán, spokojme se tvrzením, že aspoň pro život v Berouně je důležito, aby toto město s okolím se cítilo být raději krajem nežli provincií. Bylo by velmi důle-žito, aby muž z Nitry uvažoval více o zvelebení města Nitry než o autonomii bratislavských úředníků. Záleží víc na tom, aby město Čáslav bylo baštou čáslavského kraje, než aby bylo baštou té nebo oné pražské politické strany. Mám skutečně za to, že nám je nadevše třeba bohatě rozvětveného regionalismu.

O malých poměrech

text: Karel Čapek

povídka

16 Ovšem o všem

Praví se, že když jsme si nevládli ve státě, vládli jsme si aspoň v obcích, a to že nás chválabohu udrželo při životě. Zdá se však, že nyní, když si vládneme ve státě, si poněkud méně vlád-neme v obcích a krajích. Komunální politika většinou rezig-novaně odumírá na malé poměry. Lokální ctižádost přestává existovat, tak jako už neexistuje a neroste ivančický chřest. Žít v Olomouci nebo v Kutné Hoře platí za jakési vyhnanství. Ztratili jsme lokální cit, aniž bychom získali cit státní. Malé poměry nevznikají tím, že máme malá města, nýbrž tím, že jsme v nich neradi. Hledá-li člověk romantické dobrodružství, je mu v takovém případě jeho zahrádka o všem příliš malá; ale chce-li uhrabat cestičky nebo vyplejt bejlí, shledá, že je zatraceně veliká, větší, než vůbec tušil. Jak zřejmo, v odhadu velikosti a poměrů záleží na hledisku, které volíme.

Procoural jsem letos řadu malých i okresních měst; zdálo se mi, že chudnou a chátrají, jmenovitě ve srovnání s vesnicemi. Vypadá to, jako by lokální střediska ztrácela svou přitažlivou sílu; patrně už nestačí venkovu, který vyspěl i zpychl rychleji než venkovská města. Zdá se, že venkov s rostoucí rychlostí gravituje k několika málo hlavním nebo průmyslovým cent-rům a přeskakuje hierarchickou stupnici farních, okresních a krajských měst. Zdá se, že nyní nejde o nic méně než o jejich život. Nářek na malé poměry není nic jiného, než maloměst-ský defétism; je to reptání bankrotáře, který ztrácí klientelu a nedovede se z toho ničemu naučit. Lidé z provinciálních měst se stávají příliš malými pány; proto začínají mluvit o malých poměrech, místo aby se chytili za hlavu. Není-li už místní farář přitažlivým středem farnosti, musí se to zkusit jinak; každé město i městečko žije ze svého okolí; proto především musí hledět, aby mu stačilo. To není jen problém hospodářský, nýbrž i kulturní a společenský; to je právě to, čemu říkám regionalism.

Vlastní a přímo existenční úkol každého města je, aby ovlá-dalo své okolí, své „zázemí“. Dříve to bylo dáno samo sebou, nedostatkem dálkových komunikací; nadto pomáhala tomu i církev a celý řád života. Dnes tato samozřejmá převaha lokál-ních středisek strašně poklesá; města jsou stárnoucí honorace s trochu oprýskanou bývalou slávou. Dobrá, bylo by možno nechat je vymřít jako přežitek drobet neschopný života; ale je otázka, neztratí-li se tím také kus zdravé a vysoké životní organizace. Je možno představit si, že by nebylo nic jiného než velká průmyslová centra a pak už jenom selský venkov; ale táži se, nebyl-li by tento stav kulturně a společensky poněkud strašný. Je-li tohle moderní urbanism, pak se raději hlásím k středověké organizaci světa.

Regionalism, boj o život a záchranu lokálních ústředí se nevede jenom ve jménu místních kramářů a ševců, ale také ne pod vlajkou folkloristického svérázu; jde o něco víc; jde o organizaci života. Buď se stane venkov fabrikou na zrní, nebo zůstane domovem , ve kterém se žije. Aby byl domovem, musí být omezen; musí se stát krajem pro sebe. Ještě něko-lika nitkami visí na svých lokálních centrech; ale zchátrají-li tato centra a stanou-li se skutečně malými a k smrti nudnými, rozpadne se tato nejstarší organizace našeho světa nadobro. Což bych, pokud mne se týče, považoval za větší pohromu, než je morová rána. Regionalism čeká na své politiky: na lidi nadšené ideou, že Beroun musí být Berounem a Vysoké Mýto Vysokým Mýtem, a ne nějakým bídným a jen dočasně snesi-telným místem, ve kterém se trpí na malé poměry.

Karel Čapek O věcech obecných čili Zóon polítikon (1925)

17UJEP

text: Pavla Růžičková foto: archiv autorky

Silverius18

Už se vám také stalo, že první reakce lidí na zmínku o Ústí nad Labem byla, že je ošklivé? Nenechte se odradit, prozkoumejte nejbližší okolí na vlastní pěst a udělejte si vlastní názor. Nadhled získáte nejlépe z výšky…

Ústí leží na rozhraní tří pohoří – Českého středohoří, Krušných hor a Labských pískovců.

Samotné město leží v srdci chráněné krajinné oblasti Čes-kého středohoří, jíž jednoznačně dominuje údolí Labe s Portou Bohemiku – Bránou Čech. Krajinu tvoří typické kužele dávno vyhaslých sopek. Překrásné pohledy na kra-jinu pak nabízí řada vyhlídkových míst a rozhleden. Pojďme se o tom přesvědčit.

Větruše

Nejpohodlněji dostupná vyhlídka je Větruše, na kterou se dá vyjet lanovkou z nákupního centra Forum. Z vyhlídkové plo-šiny před výletní restaurací je vidět samotné město jako na dlani. Vyhlídková restaurace, připomínající zámeček s věží, byla vysta-věna v roce 1847 a na počest císaře Ferdinanda nesla název Ferdi-nandshöhe. Stala se jednou z významných dominant města a rychle také oblíbeným výletním místem. Za komunismu její sláva a stav v rukou podniku Restaurace a jídelny postupně upadaly a v devade-sátých letech z ní zbyla jen smutná a zchátralá ruina. Naštěstí se zastu-pitelstvo města v roce 2001 rozhodlo objekt zachránit a v roce 2005 byla Větruše po rozsáhlé rekonstrukci otevřena veřejnosti. K restauraci přibyl hotel, sportoviště a přírodní a zrcadlové bludiště. Navíc na Větruši můžeme dojet lanovkou s úsměvnou historií. U jejího vzniku totiž stála novinářská kachna. Původní žert o stavbě lanovky se ale obyvatelům města tak zalíbil, že nakonec na ni opravdu došlo.

Střekov

Nádherný pohled na celé údolí Labe a město se otevírá i z hradu Střekov. Tam sice lanovka nevede, zato je přítomná historie. Hrad dal vybudovat Jan Lucem-burský k ochraně plavby po Labi a od té doby se majestátně tyčí na strmé skále nad Labem. Silueta hradu je po staletí symbolem města. Od konce 17. století již na hradě nikdo nebydlel, opuštěné hradní zříceniny znovu objevili romantici v 19. století a došlo k jeho obnově. K obdivovatelům Střekova patřil například Karel Hynek Mácha nebo hudební skladatel Richard Wagner, jehož romantická atmosféra ho inspirovala ze zkomponování opery Tannhäuser. Maloval zde také Adrian Ludwig Richter. Hrad patří od roku 1563 do majetku roudnických Lobkowiczů, kterým byl v rámci restituce

Ústí město vyhlídek

text: Pavla Růžičková foto: archiv autorky

cest

a s 

UJE

P

19UJEP

vrácen zpět. Jde tedy o soukromou, avšak celoročně veřejně přístupnou památkou.

Na hradě jsou v provozu dvě restaurace, cuk-rárna a malý výstavní prostor. Konají se zde

různorodé kulturní akce jako např. open air představení Činoheráku nebo hudební festival

Útulek fest. Pod hrad nás pohodlně doveze MHD nebo se spolehneme na vlastní vůz a  využijeme

místní parkoviště.

Erbenova vyhlídka

Město Ústí a přilehlé partie Českého Středohoří přehledně uvidíme z kamenné rozhledny na hřbetu

Brandtovy výšiny nad sídlištěm Stříbrníky. Její jméno neodkazuje na romantického poetu, ale na předsedu

německého spolku Gebirgsverein, který ji v roce 1933 nechal postavit. Na stejném místě ale stála rozhledna

již od roku 1889, dřevěnou stavbu avšak dvakrát porazil vítr a v roce 1911 dílo zkázy dovršil zásah blesku. V roce

2006 rozhledna v rámci přestavby získala další patro, díky kterému se otevřel prakticky neomezený kruhový výhled.

Rozhledna a přilehlé pláně jsou oblíbeným výletním místem rodin s dětmi, pejskařů a běžců. Navíc se zde dají výborně

pouštět draci. K Erbenově vyhlídce můžeme dojít pouze pěšky, cesta ze sídliště Stříbrníky ale není nijak náročná.

Mariánská skála

Ze silnice i železnice dobře viditelný čedičový masív Mariánské skály se rozkládá přímo uprostřed města. Směrem od Děčína se

do skály zakusuje plně funkční kamenolom. Mít fungující kame-nolom ve středu města je jakousi místní raritou. Přímo ve skále byl

vybudován kryt civilní obrany, který je dnes nepřístupný, ale mocný vstupní portál je dobře patrný. Turistická značka na Mariánskou

skálu nás zavede k překrásným výhledům na České středohoří, řeku Labe, architektonicky cenný Mariánský most, město i hrad Střekov.

S Mariánskou skálou se váže ještě další místní specialita. Za dobrého počasí zde můžeme potkat slony. Dva. Indické. Vodí je sem na procházku

ošetřovatelé z blízké zoologické zahrady.

Mlynářův kámen

Návštěva vyhlídky Mlynářův kámen již je výlet se vším všudy. Na čedičovou skálu na svahu Dubického kopce, vysoko nad údolím Labe, se dostaneme pouze

pěší túrou. Zavede nás sem odbočka ze zeleně značené turistické cesty z Dolních Zálezel do Dubiček. Přes dvě železné lávky dojdeme k velkému kovovému kříži

na vrcholu skalního bloku. Kříž byl postaven na památku hrdinů I. světové války, které připomíná pamětní deska s německou básní upevněná na skále pod křížem.

Místu se dříve říkalo Hláska a vrchol skály byl využíván jako výborné pozorovací a signalizační místo.

Odměnou za fyzický výkon je nádherný pohled na klikatící se Labe, pod vyhlídkou ležící obec Dolní Zálezly a vrcholky Českého středohoří od Lovoše přes Deblík na

masiv Varhoště.

20 Silverius

ve zkratce

Nové poznatky v technologiích jsme předávali v litoměřicíchObrábění, tváření, slévání, svařování, nekonvenční technologie či přenos technologických informací, to byla témata 6. ročníku mezinárodní konference ICTKI 2016.

Katedra technologií a materiálového inženýrství FVTM pořádala ve dnech 3.–4. 2. 2016 mezinárodní konferenci ICTKI 2016 (Inter-national Conference of Technology Knowledge and Information). V konferenčním centru litoměřického Hotelu Koliba se sešla stovka odborníků z oblasti technologií a příbuzných odvětví z celé České republiky i zahraničí.

„Účast na konferenci jsme umožnili také našim doktorandům, kteří tak získali příležitost prezentovat výsledky svého studia a výzkumů na mezinárodním fóru,“ říká děkan FVTM doc. Ing. Štěfan Michna, PhD.

UJEP navštívil předseda vlády a ministryně školstvíDne 19. 10. 2015 zavítal na Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem premiér ČR Bohuslav Sobotka spolu s ministryní školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinou Valachovou.

Rektor doc. Martin Balej, seznámil pana premiéra se současností ústecké univerzity, s úspěchy, ale i problémy, se kterými se UJEP dlouhodobě potýká. V průběhu separátního jednání vedení univer-zity s premiérem a ministryní byla vzácná návštěva informována o akutní potřebě podpory přírodovědných, technických a zdra-votnických oborů v Ústeckém kraji. Určitým východiskem je pro-jekt NOBUFAT (Nová budova pro fakultu výrobních technologií a managementu), který rektor na jednání představil.

Následně se hosté vrátili do budovy rektorátu, kde na ně čekalo setkání s děkany našich osmi fakult. Zde jim byly prezentovány příklady dobré praxe UJEP v aktivitách směřujících do sociálních oblastí. Na projektu Sociální inkluze a Univerzity Předlice byly demonstrovány možnosti, jak v této oblasti úspěšně působit nejen pedagogicky, ale i v umělecké rovině.

V návaznosti na prezentaci projektu Sociální inkluze projevila ministryně Valachová zájem o spolupráci s UJEP a poskytnutí odborné i komunikační podpory akademiků univerzity ministerstvu.

STUDENT PřF OBDRŽEL CENU MINISTRYNĚMinistryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová a předseda Senátu Parlamentu České republiky Milan Štěch předali dne 1. 12. 2015 v prostorách Senátu Parlamentu ČR ceny MŠMT udělované v oblasti vysokého školství, vědy a výzkumu za rok 2015. Cenu ministryně pro vynikající studenty a absolventy a za mimořádné činy studentů získal student Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Mgr. Jakub Braborec.

21UJEP

Mgr. Jakub Braborec, student doktorského studijního programu Nanotechnologie, oboru Aplikované nanotechnologie PřF, během své diplomové práce úspěšně syntetizoval sérii nových halogeno-vých derivátů, tzv. boranů. Experimentální práce byly prováděny v Ústavu anorganické chemie AV ČR v Řeži pod vedením českého vědce a popularizátora vědy Dr. Michaela Londesborougha, Ph.D.

Ujep mezi prvními v ČRUniverzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem je první univerzitou v České republice, která má vlastní dobrovolnické centrum. Založení UDC na UJEP je pevně propojeno s Dobrovolnickým centrem Ústí nad Labem a jeho ředitelkou Mgr. Lenkou Černou, která v Ústí nad Labem iniciovala mezinárodní projekt ProVol (ProfesionalVolun-teering) a přilákala do něj univerzitní dobrovolníky. „Kurz ProVol je naučil, jak využít svých zkušeností z předchozí dobrovolnické praxe při uplatňování na trhu práce a v dalších dobrovolnických aktivitách. Zároveň byl zaměřen na vedení projektů, time manage-ment a osobní rozvoj účastníků právě za účelem vzniku UDC UJEP,“ vysvětluje Lenka Černá.

7 projektů GA ČR na UJEPNení tajemstvím, že získat pro svůj projekt finanční podporu Grantové agentury ČR je úspěch. Na UJEP se toho podařilo dosáh-nout 7 projektům a jejich řešitele teď čeká velmi náročné dvouleté období jejich realizace.

Individuální a organizační rozhodování v redukci environ-mentálních rizik: determinanty, motivace a efektivita (PřF)

Jedním z cílů projektu bude zjistit, jak jsou mechanismy, jimiž indi-viduální učení spoluutváří institucionální rámce redukce rizik, ovliv-něny politicko-společenským kontextem střední a východní Evropy.

Partnerská soudržnost a hierarchický rozdíl mezi partnery (PřF)

Cílem projektu je ověřit, zda a jak preference pro hierarchický rozdíl mezi partnery v páru odráží z hlediska evoluční psychologie volbu zohledňující očekávanou kvalitu genů či očekávanou rodičovskou investici, kooperaci a spolupráci, a s jakými riziky je spojena.

Vizuální geografická informace a její role v geografickém vzdělávání (PřF)

Cílem projektu je zjistit, jaké typy a charakteristiky vizuálních geo-grafických informací jsou obsaženy v učebnicích zeměpisu a ve školních atlasech a následně jaké typy a charakteristiky vizuálních geografických informací žáci 2. st. ZŠ upřednostňují a reálně pou-žívají při utváření geografických znalostí.

Vlastnosti vody a mořské vody v metastabilních stavech. Experiment, molekulární simulace a termodynamické mode-lování (PřF jako spoluřešitel)

Výzkumný tým se v projektu zaměří na získání přesných experi-mentálních dat pro vybrané termofyzikální vlastnosti metastabilní (zdánlivě stálé) podchlazené vody a mořské vody, vypočítání vlast-ností podchlazené vody, mořské vody a přesycené páry pomocí molekulárních simulací a vyvinutí termodynamických modelů a metod pro odhad jejich nejistot.

Determinanty politické reprezentace žen na komunální úrovni v České republice a na Slovensku v letech 1994–2014 (FF)

Cílem projektu je zmapování politické reprezentace žen na komu-nální úrovni. Z výsledků sebraných dat budou vyvozovány závěry, které se stanou stěžejní náplní hlavního výstupu projektu, tj. dvou kolektivní monografií a osmi odborných článků

Eroze suverenity a post-nacionální vládnutí v době krize (FF)

Projekt si klade za cíl kriticky zhodnotit tyto ustálené používané pojmy politické teorie. Hlavními výstupy bude vyhotovení dvou monografií, zorganizování mezinárodní konference a vydání sedmi studií v odborných recenzovaných a impaktovaných časopisech.

Vliv demografického vývoje a „vytěsňovacího efektu“ na poplatkovou politiku obcí v odpadovém hospodářství (FSE)

Hlavním cílem projektu je vyhodnotit dopady demografických změn, behaviorálních aspektů (především tzv. vytěsňovacího efektu) a struktury obecních nákladů na odpadové hospodářství na účinnost systému plateb v České republice.

22 Silverius

V prosinci letošního roku bude rektor UJEP předá-vat ceny akademickým pracovníkům a studentům za mimořádné výkony již popatnácté. Bude to takové polokulaté výročí. Je bez debat, že předávání Cen rektora je sváteční událostí každým rokem nehledě na to, kolikátý ročník to je.

Podtrhuje to i  skutečnost, že ceremoniál je doprovázen od roku 1996 předáváním stipen-dií primátora a starostů vybraných městských obvodů. V roce 2004 se řada předávaných sti-pendií rozrostla a od té doby je udělují i gene-rální ředitelé významných podniků Ústeckého kraje. Roku 2007 se zapojil ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny, pobočky Ústí nad Labem

Polokulaté Ceny rektora

Velmi milé, přátelské setkání s lidmi, které

vidím moc ráda.doc. Zdeňka Kolská

stipendiem pro nejlepšího studenta zdravotnic-kých oborů. V letech 2008–2010 uděloval sti-pendium pro nejlepšího studenta FVTM a PřF také senátor MUDr. Pavel Sušický a v roce 2009 se k ceremoniálu svým stipendiem připojilo i město Teplice. V roce 2010 se přidala Hospo-dářská a sociální rada Ústecka, o. s., a od roku 2013 stipendium uděluje také ředitel Zdravotní

pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky, poboček Ústí nad Labem a Hradec Králové.

Ceny rektora jsou pak zlatým hřebem večera. Jak jinak, vždyť si je přebírají opravdu úctyhodné osobnosti, které svou vědeckou, uměleckou a další tvůrčí činností zdaleka přesahují rámec regionu. Před jejich dosavadní prací, pílí, úsi-lím a odhodláním musí každý z nás smeknout. Zaslouží si to.

text: Michal Červenkafoto: Josef Růžička

nahoře: doc. Balej, doc. Kolská, prof. Veselý (zleva)

dole: Cenu přebírá Ing. Cais z FVTM

23UJEP

Ceny rektora za vědeckou a výzkumnou činnost

1. místo: doc. Ing. Zdeňka Kolská, Ph.D. (PřF)

Doc. Kolská působí na UJEP již 24 let. Dlouhodobě se zabývá výzkumem v oboru fyzikální chemie a nanotechnologie. Její vědecká činnost je poslední roky spojena především s vývojem nanomateriálů pro využití v elektronice a v oblasti tkáňo-vého inženýrství. V roce 2015 získala doc. Zdeňka Kolská, jako členka pro-jektového týmu zabývajícího se vývojem nových speciálních materiálů s uprave-ným povrchem pro pěstování lidských buněk, prestižní cenu předsedy gran-tové agentury GAČR. Hlavním řešitelem projektu byl prof. Ing.Václav Švorčík, DrSC., z VŠCHT Praha.

první 2. místo: prof. RNDr. Pavla Čapková, DrSc., (PřF), prof. Ing. Pavel Janoš, CSc., (FŽP)

druhé 2. místo: doc. Mgr. Martin Veselý, Ph.D., (FF)

Zvláštní cena do 35 let: Mgr. Ladislav Zilcher (KPG)

Ceny rektora za uměleckou činnost

1. místo: prof. Aleš Veselý (PF)

V  roce 2015 se zapsal do povědomí veřejnosti dvěma sochařskými projekty s  tématikou holocaustu: Brána nená-vratna, socha umístěná na autentickém místě pochodů asi padesáti tisíc českých Židů (Praha Bubny) a památník zesnulým Zákon nenávratnosti, který je umístěn poblíž krematoria Židovského hřbitova v  Terezíně. V  témže roce byly uspořá-dány čtyři samostatné autorské výstavy konané u příležitosti umělcových osmde-sátých narozenin.

2. místo: doc. Mgr. Michal Koleček, Ph.D.

3. místo: doc. PaedDr. Vladimír Kuželka

Zvláštní cena do 35 let: MgA. Iva Štěpánková Tattermuschová (FUD)

Ceny rektora UJEP pro studenty za mimořádné výsledky ve výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti

1. místo:Mgr. Jakub Braborec (PřF)

Jakub Braborec během své diplomové práce úspěšně syntetizoval sérii nových haloge-nových derivátů tzv. boranů. Obzvláště významným objevem bylo nalezení a objas-nění modré laserové emise u molekuly anti--B18H22, která byla syntetizována právě Jakubem Braborcem. Tím se z této molekuly stal první molekulární anorganický laserový materiál na světě. O významu práce svědčí i uveřejnění jejích výsledků, ve spolupráci s týmem vědců z Madridu, ve vysoce prestiž-ním časopise Nature communication, kde je Mgr. Braborec uveden jako spoluautor.

2. místo: BcA. Veronika Pechmanová (FUD)

3. místo: Ing. Jaromír Cais (FVTM)

Ceny rektora pro studenty UJEP za nejlepší sportovní výsledky v roce 2015

1. místo: Patrik Zeman (PF)

V roce 2015 se stal dvojnásobným vicemis-trem České republiky v karate, vicemistrem AM ČR v kumite nad 75 kg, 3. místo na Grand Prix Ústí nad Labem v kumite jed-notlivců do 84 kg. V Národním poháru seniorů byl v 1. kole na 2. místě v kumite

jednotlivců do 84 kg a 3. místě v kumite bez rozdílu hmotnosti, ve 2. kole pak na 3. místě v kumite jednotlivců do 84 kg.

2. místo: Jakub Langhammer (PF)

3. místo: Edita Vopatová (PF)

Cena rektora UJEP za knihu roku 2015

prof. PhDr. Radek Fukala, Ph.D., (FF)

Oceněn za knihu Dramat Europy, Wojna trzydziestoletnia (1618–1620) a  kraje Korony Czeskiej, ve které seznamuje pol-ské čtenáře s pohnutým, bouřlivým a vyčer-pávajícím vojensko-politickým zápolením mezi znepřátelenými nábožensko-mocen-skými tábory první poloviny 17. století, které zachvátilo na kratší nebo delší dobu téměř všechny země evropského konti-nentu a které záhy dostalo od politiků a historiků označení třicetiletá válka.

Mimořádné ceny

MgA. Romana Veselá (FUD)

Oceněna za knihu Místo sdílené umě-ním, které napsala s kolektivem dalších 9 autorů.

Mgr. Jitka Kratochvílová (PF)

Oceněna za publikaci Street art.

Cema rektora za aplikovaný výzkum v roce 2015

Ing. Tomáš Vysloužil, Ph.D., (FVTM)

Společně s prof. Ing. Milanem Apetaurem, DrSc., je původcem patentu Zařízení pro únavové zkoušky ohybem zaregistrova-ného u Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem 304633.

PŘEHLED UDĚLENÝCH CEN REKTORA ZA ROK 2015

24 Silverius

Petra Chocová: „Těm, kteří mi nevěří, chci dokázat, že na to stále mám.“text: Michal Červenka foto: Peter Sukeník, archiv Petry Chocové

25UJEP

Rozhovor s Petrou Chocovou jsem plánoval už téměř rok. Po několika odkladech ovšem vychází naprosto ideálně v prvním čísle Silveria. Roční prodleva však přinesla malou komplikaci, kterou je Petřino přerušení studia. Známou plavkyni k tomu ovšem nedohnaly studijní neúspěchy, ale nutnost soustředit se na zvládnutí kvalifikačního limitu pro olympijské hry v Rio de Janeiru. Díky tomu také nebylo možné se sejít tváří v tvář. Hledal jsem proto alternativní variantu. Nakonec jsem si s Petrou dvě hodiny povídal přes Facebook a byl to jeden z nejpříjemnějších rozhovorů, jaké jsem kdy dělal. Zkrátka, pokud byste nevěděli, komu o chystaném sportovním svátku v Brazílii držet palce, potom si zapamatujte jméno Petra Chocová.

Petro, jak se máte? (začal jsem obligátně)

Mám se fajn, začínám pomalu, ale jistě, přecházet do plné přípravy po prodělané laparoskopii. Tak už se těším, až do toho budu moct šlapat naplno, protože další vrchol letošního roku už je za dveřmi.

Laparoskopie? Co Vám bylo?

Už pěkně dlouhou dobu (asi dva roky nazpět) mě čas od času chytala křeč do břicha… jen na chvilinku… a pak se zase nějakou dobu neozvala. Poslední půlrok byly ale bolesti stále častější a přicházely i několikrát během dne. Protože všechna moje vyšetření byla v pořádku, jedinou možností bylo podívat se přímo do břicha. Nakonec mi byly zjištěny srůsty od kyčle až po břicho. Nyní už jen čekám, až se to úplně uklidní, což by mělo být asi do šesti týdnů od zákroku.

Na mistrovství světa v Kazani Vám kvalifi-kační limit na OH v Riu utekl o titěrných 0,24 s. Jak moc Vás bolesti omezily při závodě?

V Kazani mě to neomezovalo. Při závodě jsem ve stavu, kdy jen málokdy cítím něja-kou bolest, takže si nemůžu stěžovat a ani není na co. S Kazaní jsem velmi spokojená.

To chápu, my Vám tady fandili a přáli, abyste byla o 0,24 s spokojenější. Pojďme ale na začátek. Jak jste se dostala k plavání?

K plavání mě přivedli rodiče, kteří pra-covali v plavecké škole. Hlavně taťka, ten mě trénoval až do 19 let. Potom jsem byla do OH 2012 v Praze. Dnes už opět trénuji s taťkou. On mě u plavání držel zuby nehty i přes časté hádky doma s maminkou, která se mě snažila zastávat.

Petra ChocováPetra Chocová (29) začala plavat v pěti letech a první závody absolvovala o rok později. Prvním trenérem jí byl na dlouhé roky otec. Od čtrnácti let se specializovala na prsařské tratě, na kterých na mistrovství Evropy juni-orů v roce 2002 získala dvě medaile - stříbro na stometrové, bronz na poloviční trati. Byla vyhlášena nejlepší plavkyní Česka.

V roce 2012 zvítězila na Mistrovství Evropy na neolympijské trati 50 metrů prsa. Posléze na olympijských hrách 2012 startovala na stovce (skončila v rozplavbě celkově 24.). Do začátku roku 2012 překonala celkem 63 českých rekordů, další přidala během sezóny.

Na Světové universiádě 16. července 2013 zaplavala časem 30,67 nový český rekord na trati 50 m prsa. Ten ještě vylepšila na MS 2013 v Barceloně, když se kvalifikovala do finále časem 30,31 s.

Na Mezinárodním mistrovství České repub-liky kategorie Masters (plavci nad 25 let), v červnu 2014, zaplavala tři světové rekordy: 50 m prsa za 30,50 s, 100 m prsa 1:06,83 a 100 m polohově za 1:02,83.

Na Mistrovství Evropy v plavání v Berlíně zaplavala 19. 7. 2014 v rozplavbách 100 m prsa nový český rekord výkonem 1:07,66.

Na Mistrovství světa v Kazani 2015 se s časem 31,21 s v rozplavbách a 31,40 s v semifinále umístila na 16. příčce.

(zdroj wikipedia.org)

26 Silverius

Zastávat? V čem? A proč jste se vrátila z Prahy zpět k tátovi?

Taťka tahal plavání i mimo bazén. Řešilo se plavání doma, na návštěvách a kdekoliv to bylo možné, takže jsem od plavání neměla ani na chvilku klid. Já byla dříve i trochu bolestínek a přišla puberta a hádky s tátou a trenérem v jedné osobě…

Vrátila jsem se především díky (dnes již bývalému) příteli, který se kvůli mně pře-stěhoval ze Slovenska do České Lípy, kde rok a půl pomáhal taťkovi trénovat děti v klubu. S přítelem jsme se nakonec roze-šli, ale já už zůstala dál trénovat v domácím prostředí.

To bude zajímat především mužskou část našich čtenářů…

To bude fajn. Takže nakonec dáme kontakt na mě, ano?

Cestu k plavání už chápu. Co cesta na UJEP?

V Praze jsem začala studovat VŠEM. Poz-ději jsem ale pochopila, že nemám mozek na matematiku, přes kterou jsem nemohla projít, a školy zanechala. Po návratu do České Lípy jsem si řekla, že v mém okolí má spoustu lidí vysokou školu, a uvědomila si, že bez ní budu mít mnohem těžší uplat-nění v budoucnu. Tak jsem se rozhodla pro

to, co mi je nejbližší, tedy sport, a Ústí nad Labem nemám daleko.

Jaká byla nebo je Petra Chocová jako studentka?

Už v prváku jsem měla nějaké strašáky, jako dějiny nebo biomechaniku. To jsou zrovna předměty, které nejsou úplně mé oblíbené. Ale prvákem jsem prošla s čis-tým štítem. Nyní mi z druháku nějaké předměty bohužel chybí - např. Antro-pomotorika, kde je potřeba matematika pro zápočet, uf. Požádala jsem ale o pře-rušení studia kvůli přípravě na OH Rio 2016, protože se mi sice podařilo splnit kvalifikační limit B, ale s tím se nechci spokojit. Splněním limitu A chci mít účast v Riu stoprocentní. Příležitostí bude ještě naštěstí dost.

Budeme držet palce. Jak vypadá příprava na pokoření limitu?

Děkuji. Nyní malinko bojujeme s vedením bazénu, kde jsme měli před prázdninami přislíbeny ranní tréninky, které nám zatím nebyly povoleny. Snad se to ale brzy změní. Čili více tréninků ve vodě, zintenzivnila jsem přípravu na suchu, začínám pravi-delně chodit na rehabilitace a snažím se udržet tělo ve zdraví,.

Tak to ale píšete příliš obecně. My sucho-zemci budeme asi potřebovat nápovědu.

Kolik toho za 1 trénink uplavete? A jak vypadá příprava na suchu?

Na jednom tréninku ve vodě už moc nepři-dáváme, jelikož mé tělo je za ty roky tak opotřebované, že víc nezvládá. Takže na jednom tréninku ve vodě uplavu asi 4,5 km, a právě proto potřebujeme přidat ranní tréninky, aby bylo více tréninko-vých jednotek a tím pádem ve výsledku více kilometrů za týden. S  posilovnou spolupracuji již dlouhou dobu s majitelem Mega Fitness a trenérské školy Ronnie.cz Pavlem Provázkem, za kterým pravi-delně dojíždím na měření a pro trénin-kové plány do Prahy. Nyní ještě začínáme s taťkou přidávat běh a za dobrého počasí uvažujeme o bruslích.

To bych asi umřel. Kolikrát v týdnu tohle absolvujete?

Nyní mám 6x týdně trénink ve vodě (rádi bychom přidali 2–4x ranní tréninky), fitko mám 3–4x týdně a běhat chceme 2x týdně... Jeden den v týdnu, pokud nemám závody, si nechávám úplné volno.

Když síly docházejí, vynaložené úsilí dočasně nepřináší ovoce, kdo je Vám nej-větší oporou?

Největší oporou jsou samozřejmě rodiče. Ti jediní vědí, co jsem plavání od mala už dala a co obětuji dnes. „Dobrá“ opora je také od

sport na UJEP

27UJEP

těch, kteří mi nevěří, že ještě něco dokážu. To mě právě žene, abych jim dokázala, že na to stále mám.

Jestli to dobře chápu, tak nemáme fandit, ale nevěřit…

Samozřejmě, že ta pozitivní podpora je mnohem lepší, ale i v tom špatném se člo-věk musí naučit hledat něco pozitivního.

Když jsme si psali minule (před rokem), byly problémy s financováním. Našel se sponzor?

To je bohužel neustálý problém. Žádný nový sponzor se nenašel, takže nemůžu mít vše, jak bych si přála ohledně přípravy. Ale doufám, že i tak to zvládnu.

Takže to jde vše z „Vaší kapsy“?

Naštěstí úplně ne, to bych nezvládla. Pod-poruje mě, samozřejmě, město Česká Lípa, můj fitness trenér s firmou Survival a firma Berndorf Bäderbau. I tak ale financí chybí dost pro dostatečný trénink a rehabilitaci. Málem bych zapomněla na Vysokoškolské sportovní centrum při MŠMT ČR… ti by mi

dali. :-) Od nich mám také nějaké peníze na přípravu. Ale to nemění nic na tom, že jich je stále málo.

Zkrátka plavání není fotbal ani hokej…

Bohužel ne, rodiče mě dali na dobrý, ale nevýdělečný sport.

Jakého z Vašich úspěchů si nejvíce ceníte?

Největším je asi splnění snu každého spor-tovce, tedy účast na olympijských hrách.

A já myslel, že přijetí na UJEP.

Bude blbý, když to bude až na 2. místě?

Napíšu to tak, aby to nebylo poznat. :-) Jaké jsou vztahy mezi plavci? Jste spíše individuality, nebo, když vyrážíte na mezinárodní klání, jste jako reprezentace parta? Vnímáte se jako konkurence, nebo si vzájemně fandíte?

Řekla bych, že každý je jiná osobnost a každý to bere jinak. Ovšem, když někam vyjedeme jako reprezentace, tak držíme všichni za jeden provaz, vzájemně si fan-díme a přejeme úspěch.

Vy jste se rozhodla vstoupit do komunální politiky. Studium, vrcholový sport… měla jste pocit, že toho je málo?

To ne, málo toho rozhodně není. Ale mys-lela jsem si, že bych mohla v našem městě změnit nějaké věci k lepšímu. Také jsem si ale myslela, že to bude jednodušší, než ve skutečnosti je.

V  tomto čísle otiskujeme i  rozhovor s prof. Miroslavem Vojtěchovským, foto-grafem uměleckého skla a automobilů. Jaký je Váš vztah k umění?

Upřímně obdivuju a fandím každému, kdo něco dokázal a kdo něco umí. O tom přeci umění je… něco umět. ;-)

Děkuji za příjemné 2 hodinky.

28 Silverius

Katedra geografie byla oslovena iniciativou Političtí vězni.cz s ideou vizualizace zaniklého pracovního tábora Svornost nacházejícího se v blízkosti Jáchymova. Místa, kde kdysi stával tábor, byla v té době pokryta náletovou dřevinou. Při terénním průzkumu se ukázalo, že prvků, které by odkazo-valy na minulou funkci prostoru jako pracovního tábora (např. skryté betonové základy), je minimum. Vizualizace objektů, které by byly v krajině viditelné a posloužily pro tvorbu 3D modelů, nebylo možné využít. Vlastní tvorba modelu proto vyžadovala asistenci historika při zajištění dobových dokumentů, náčrtů, popisů a očitých svědectví, ze kterých by bylo možné odvodit a co možná nejlépe vizualizovat prostor v jeho podobě z 50. let. Zároveň vyžadovala zručnost geografa a výbornou znalost práce s prostorovými daty ve specializovaných počítačových programech, pomocí nichž měl být pracovní tábor imaginárně vystavěn. Na tomto úkolu téměř rok pracoval projektový tým složený ze studentů UJEP i jejich tutorů, který se na rekonstrukci modelu podílel pod záštitou laboratoře CEVRAMOK a speciálního kurzu na katedře geografie PřF.

Historie lágru Svornost

Nápravně-pracovní tábor Svornost s krycím názvem K byl jedním z menších jáchymovských lágrů a fungoval v období od 4. prosince 1949 do 29. října 1954. Jednalo se o tábor po německých válečných zajatcích, kteří jej opustili v ranních hodinách 3. prosince 1949. Skupina 50 trestanců tábor uklidila a baráky schopné obývání byly dezinfikovány. Poté do nich bylo umístěno 405 vězňů. Původně se počítalo s celkovou kapacitou 600 vězňů, avšak v letech 1951 a 1952 zde přebývalo více než 700 lidí (např. k 3. 5. 1951 bylo evidováno 750 vězňů a k 1. 9. 1951 pak 720 vězňů). Pokles nastal až v roce 1953. V táboře K byl několik let vězněn i spisovatel Karel Pecka, který svůj pobyt popsal v románu Motáky nezvěstnému.

Do tábora se vcházelo vstupní branou, na které příchozí vítal iro-nický nápis „Prací ke svobodě“. Celý areál byl obehnán koridorem s dvojitým plotem z ostnatého drátu, místy doplněn strážními věžemi, kterým se hovorově říkalo „špačkárny“, z nichž na vězně neustále mířily hlavně samopalů. Tábor, stejně jako všechny ostatní, byl samostatnou jednotkou a musel skýtat veškeré vybavení nutné pro život dozorců i vězňů. Nacházely se zde kanceláře, strážnice a další zařízení sloužící ostraze. Nescházely sklady, samostatná kuchyně, prasečník, latrína, umývárna a malý barák se společen-skou místností a jevištěm. Podstatnou část tábora tvořily ubytovací baráky. V každém se nacházelo přibližně deset obytných místností po dvaceti až třiceti muklech (tj. zkrácené označení statusu „muži určení k likvidaci“). Nesmíme zapomenout na táborové vězení,

neboli korekci, která se stala pro mnoho vězňů symbolem nejtem-nějších chvil v životě. Jednalo se o betonové kobky v zemi o přibližné velikosti 3 × 2 metry, kam byli vězni umísťováni za přestupky proti táborovému řádu s minimálními příděly jídla.

Lágr Svornost se rozprostíral nad stejnojmennou šachtou v horní části Jáchymova a jako jeden z mála se nacházel v bezprostřední blízkosti města. V táboře byla kromě hlavní brány ještě druhá, ze které vedlo schodiště obehnané koridorem z ostnatého drátu, po jehož 260 stupních chodili vězni seřazeni v pětistupu na šachtu a zpět. Vězni ho nazvali Mauthausenskými schody jako analogii na schodiště vedoucí do dolu Wiener Graben v Mauthausenu, kon-centračním táboře z dob druhé světové války. Vystoupání po scho-dišti v lágru Svornost bylo totiž po osmihodinové směně v dolech (obzvláště v zimních měsících) velmi obtížným úkolem.

Koncem roku 1954 byl lágr Svornost zrušen a budovy srovnány se zemí, jelikož nebylo v zájmu tehdejšího režimu nechávat po podob-ných pracovních táborech žádné pozůstatky. V letošním roce se však povedlo pracovníkům krajského muzea Sokolov odkrýt původní prostory korekce a v současné době probíhají práce na opětovném vystavění některých fragmentů tábora. Již nyní stojí v místech bývalého tábora repliky strážních věží, oplocení a byly obnoveny též Mauthausenské schody. Dále bude vybudována replika vstupní brány. Rekonstrukce těchto míst má pomoci nezapomenout na utr-pení tisíců (nejen) politických vězňů, kteří prošli pracovními tábory v okolí Jáchymova, a připomenout jejich památku.

Vizualizace zaniklého pracovního táboraMartin Dolejš, Jakub Jelen, Silvie R. Kučerová, Petr Meyervizualizace: Zuzana Spiessová

29UJEP

Vizualizace modelu a jeho zpracování

Projekt vizualizace zaniklého tábora Svornost byl realizován během letního semestru v rámci výukového kurzu „3D modelování a virtu-ální realita“ vypsaného na katedře geografie PřF UJEP. Studentům byl v úvodních hodinách podán rychlý úvod do problematiky 3D modelování a seznámili se se základy práce v 3D grafickém editoru SketchUp. Poté již započala samotná praktická činnost.

Zájmové objekty (strážní věže, ostnatý plot, budovy, schody a těžební věž) byly modelovány na základě důkazných historických materiálů, které zachycují reálnou podobu pracovního tábora Svor-nost a byly poskytnuty v součinnosti s iniciativou Političtí vězni.cz a jáchymovským muzeem. Mezi tyto historické materiály lze zařa-dit především fotografie, nákresy, stavební plány, letecké snímky, ale i výpovědi stále žijících pamětníků. Výjimku mezi dobovými materiály tvoří pouze informace o terénu v místě bývalého pracov-ního tábora, pro něž se nepodařilo nalézt přesnější zdroj historic-kých dat o tvaru reliéfu. Reliéf byl proto vymodelován za pomoci současných dat z DMR 4 (tj. digitální model reliéfu 4. generace) poskytnutého Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Jedná se o pravidelnou síť diskrétních bodů, která obsahuje infor-maci o nadmořské výšce se střední chybou výšky 0,3 m v odkrytém terénu a 1 m v zalesněném terénu.

Následnou syntézou všech zmiňovaných materiálů se studenti pokusili vytvořit co nejvěrohodnější podobu zájmových objektů. Její relevantnost se zvyšuje i klesá s množstvím dobových mate-riálů a výpovědí o daném objektu. Je tak potřeba mít na paměti, že ne všechny zájmové objekty mohou nést historicky věrnou podobu, jelikož se nemuselo dochovat dostatečné množství pod-kladů pro jejich věrohodnou podobu. Rekonstrukce již nestojících budov či zaniklé krajiny je vždy výrazně závislá na dochovaných artefaktech. Geoinformatik je tak odkázán pouze na omezené množství dat a informací, z nichž musí extrahovat maximum pro úspěšné konstruování 3D objektů. Tím se takto orientovaná práce

liší od tradičních metod 3D modelování, které disponují možností pořízení dat v reálném čase.

Zájmové objekty vytvářeli studenti v programu SketchUp. Program poskytuje poměrně intuitivní způsob 3D modelování. Pracuje pře-devším na principu vytváření polygonů a jejich následném „vyta-žení“ v potřebném směru. Tím vznikají 3D objekty. Všechny byly vytvářeny odděleně a s pomocí lektorů kurzu později jednotně přeneseny na digitální model terénu doplněný o model stromové a keřové vegetace. S využitím renderovacího počítačového pro-gramu Shaderlight bylo dosaženo mnohem kvalitnější a realitě se blížící vizualizace, jelikož program SketchUp je v těchto mož-nostech značně omezen. Dílčí kroky byly průběžně konzultovány s pamětníky tak, aby objekty vypadaly co nejvěrohodněji.

Prezentace výsledků tvorby

Finální projekt byl vizualizován formou statických obrázků nejtrak-tivnějších částí modelu a zejména ve formě videa, které poskytuje celkový dynamický náhled do tehdejšího pracovního tábora Svor-nost. Výsledky týmové práce byly představeny 27. 6. 2015 za účasti médií při slavnostním znovuotevření naučné stezky „Jáchymovské peklo“ sledující dědictví těžební minulosti a politických represí v okolí krušnohorského města Jáchymov (viz např. zpráva „3D vizualizace zaniklých jáchymovských lágrů“ dostupná v časopise Informace České geografické společnosti).

Vlastní model je určený k přímé interaktivní prezentaci ve formě publikovaného modelu a ve své statičtější podobě ve formě videa, které bude k dispozici na internetových stránkách laboratoře CEVRAMOK (http://cevramok.ujep.cz/) a iniciativy Političtí vězni.cz. Spolupracující strany předpokládají, že projekt modelování pra-covního tábora Svornost nebyl jejich posledním společným dílem a že v budoucnu naváží dalšími projekty oživování zaniklé krajiny. Jak dalece se tento záměr podaří, bude záležet do značné míry na množství a kvalitě vstupních materiálů.

živo

t na

UJE

P

30 Silverius

text: Jan D. Bláha foto: Jan D. Bláha, Martin Soukup

Domorodec předvádí rituál před lovem

Studium sociálně-prostorových

vztahů obyvatel na Nové Guineji

31UJEP

Vesnice Yawan, Kotet a Towet se nacházejí nad údolím řeky Uruwa v prostředí velmi členitého horského pásma Saruwaged, jehož nejvyšší vrcholy přesahují 4 100 m n. m. Lokalita leží cca na 6° jižní geogra-fické šířky a prominence (relativní výška) okolních vrcholů je poměrně velká, což činí pobyt pro evropského výzkumníka fyzicky mimořádně náročným. Místní lidé, v čele s hlavním představitelem komunity Donem Ogate, nás mezi sebe přijali jako vlastní a jejich pomoc nám umožnila uve-dené nástrahy poměrně snadno překonat.

V  první fázi pobytu bylo předmětem výzkumu pokračování vizuálně-antropo-logické studie kultury a studium mentál-ních map jedinců z komunity jako součásti mezikulturního výzkumu ztvárnění pro-storu. Tato část výzkumu proběhla v místní základní škole, kde žáci výtvarně zpracovali různá témata, mezi kterými nechyběla kul-tura, příroda, budoucnost vesnice, ochrana přírody atd. Získané výsledky nutí našince k  zamyšlení, jak překotný je současný vývoj a změny životního stylu papuánských komunit a jak velký vliv na to má především transmise poznatků západní kultury. V prů-běhu besed pořádaných pro jednotlivé třídy základní školy jsme žáky seznámili s našimi obory, tedy s geografií a kulturní antropolo-gií, a s tím, co mají společného a odlišného Česko a Papua-Nová Guinea.

Hlavní část výzkumu, v němž byly kombi-novány geograficko-kartografické metody s kulturně-antropologickými, byla zamě-řena na mapování vesnice Yawan a části vesnice Toweth včetně studia genealogií a dalších sociálních charakteristik obyva-tel vesnic. Vydatně nám při tom pomáhali dva místní asistenti jménem Benny a Duga, za což jim patří naše velké uznání. Přímo v náročném terénu bylo zaměřeno více než 500 GPS bodů včetně tzv. Starého Yawanu a zhruba 50 tras. Zaměřena byla také veli-kost jednotlivých staveb, u kterých byla zjišťována mimo jiné i jejich funkce.

Detail vesnice Yawan z vrcho-

lu Dindirin-ganbo

Výstupem by měly být tematické mapy lokality zaměřené na sídelní a sociální strukturu. Záměr výzkumu se oproti původnímu plánu podařilo beze zbytku naplnit o týden dříve, proto jsme měli čas se přemístit do Binatang Research Center v Nagadě, kde své entomologické výzkumy provádí mezinárodní tým prof. Novotného (JČU v Českých Budějovicích). Přítomné zaměstnance a doktorandy jsme během přednášky seznámili s naším výzkumem a pořízenými daty.

Strategická pozice výzkumného centra umožnila navštívit knihovny v blízkém univerzitním městě Madang (hlavní město stejnojmenné provincie).

V poslední fázi pobytu jsme pro potenci-ální budoucí výzkum kulturních komunit navštívili ostrov vulkanického původu s názvem Karkar (obvod ostrova cca 80 km, nejvyšší nadmořská výška 1 839 m) ležící zhruba 30 km od severního pobřeží Nové Guineje v Bismarckově moři.

Zájem místních o mapování

vesnice

Od dubna do června 2015 se uskutečnil společný terénní výzkum dr. Jana D. Bláhy z katedry geografie naší přírodovědecké fakulty a doc. Mar-tina Soukupa z etnologického ústavu pražské filozofické fakulty ve vesnicích Yawan, Kotet a Toweth v provincii Morobe (Papua-Nová Guinea). Lokalita uvedených vesnic, obývaných kulturní komunitou Nungon, není českým odborníkům neznámá, jelikož Martin Soukup zde jako první antropolog uskutečnil v letech 2009 a 2011 již dva terénní antropologické výzkumy.

UJE

P n

a ce

stác

h

32 Silverius

Společné centrum UJEP a Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem realizuje excelentní výzkum v oblasti vlivů chemických látek na životní prostředí a zdraví lidí.

Fakulta životního prostředí a Zdravotní ústav jsou nejvýznam-nějšími institucemi působícími v severočeském regionu v oblasti ochrany životního prostředí. Z jejich léty prověřené spolupráce vzešel společný projekt Centra pro výzkum toxických látek v život-ním prostředí CADORAN (Centre for Advanced Organic Analy-ses). To si klade za cíl soustředit materiální i odborné kapacity ke zkvalitnění environmentálního výzkumu a přispět tak ke zlepšení životního prostředí v severočeském regionu.

„Zřízení centra právě v Ústí nad Labem není nutné dlouze vysvětlo-vat. Severní Čechy patří k oblastem nejvíce poznamenaným antro-pogenními aktivitami, tj. těžbou uhlí a jiných surovin počínaje a intenzivní průmyslovou výrobou konče,“ vysvětluje prof. Ing. Pavel Janoš, CSc., z FŽP UJEP.

Přes výrazné zlepšení v devadesátých letech minulého století není zde stav životního prostředí ani dnes uspokojivý. Je prokázáno, že působení kontaminantů má významný vliv na vznik onemocnění respiračního aparátu, srdeční choroby, poškození mozku, vznik nádorových onemocnění a dalších chorob.

Ředitel Zdravotního ústavu, Ing. Pavel Bernáth, k tomu říká: „Vliv kontaminantů na zdraví dětské populace dlouhodobě sledujeme. Naše poznatky jednoznačně ukazují na skutečnost, že výskyt respi-račních onemocnění je u dětí Ústeckého kraje významně vyšší než u dětí ze severní Moravy či Prahy. Znečištění životního prostředí se podílí i na celkové době přežití populace Ústeckého kraje, která

je ve srovnání s průměrem v ČR o dva roky nižší a nejnižší v rámci celé republiky.“

Komplexní charakter ovlivnění životního prostředí v severočeském regionu přestavuje velkou výzvu pro environmentální vědy. Na celou oblast lze pohlížet jako na unikátní laboratoř, kde je možné zkoumat dopady lidské činnosti na životní prostředí či vlivy život-ního prostředí na lidské zdraví.

Proto je centrum postupně vybavováno nejmodernější technikou pro stanovení škodlivých látek v jednotlivých složkách životního prostředí a jsou do jeho činnosti zapojováni specialisté z různých vědních oborů. Ti jsou schopni vyhodnocovat a interpretovat údaje o stavu životního prostředí, hodnotit možné dopady chemických látek, technologií a dalších lidských aktivit na životní prostředí a zdraví lidí.

Sofistikované přístupy využívající poznatků několika vědních disci-plín však umožňují daleko více, např. rekonstruovat historii území z hlediska kontaminace životního prostředí a konečně i předvídat budoucí scénáře vývoje stavu životního prostředí.

„Přestože zaměření centra vychází ze specifických podmínek seve-ročeského regionu, jeho ambicí je dosažení mezinárodní excelence a zapojení do mezinárodních výzkumných infrastruktur, v nepo-slední řadě do přeshraniční spolupráce s německými partnery. K důležitým úkolům centra bude patřit rovněž výchova mladých odborníků, zejména studentů magisterských a doktorských studij-ních programů PřF a FŽP UJEP,“ doplňuje prorektorka pro vědu prof. RNDr. Jiřina Jílková, CSc.

CADORAN výzkum toxických látek v životním prostředítext: Jana Šikováfoto: Josef Růžička

věda na UJEP

Kam za sportemv Ústí nad Labem?

21. 02. – Sluneta Ústí n. L. : Lions J. Hradec

24. 02. – BK Opava : Sluneta Ústí n. L.

27. 02. – USK Praha : Sluneta Ústí n. L.

02. 03. – Sluneta Ústí n. L. : NH Opava

05. 03. – Prostějov : Sluneta Ústí n. L.

09. 03. – BK Pardubice : Sluneta Ústí n. L.

20. 02. – Benátky nad Jizerou : Ústí n. L.

05. 03. – Ústí n. L. : Kladno

12. 03. – Praha : Ústí n. L.

13. 02. – Ústí n. L. : SK Sokol Brozany

20. 02. – FK Baník Sokolov : Ústí n. L.

27. 02. – Loko Vltavín : FK Ústí n. L.

06. 03. – 1. SC Znojmo : FK Ústí n. L.

V době uzávěrky časopisu nebyly známy

termíny domácích zápasů play-off.

Aktuální rozpis zápasů nalezente na

www.hcusti.cz

34 Silverius

Univerzity přijaly kvóty pro umístění akademiků

z řad uprchlíků

non testatum

do problematiky. Není třeba vysvětlovat, že nejhlasitější jsou vždy kritici a lidé mající strach. To je přirozené. Univerzitní prostředí však nemůže jen tak zavrhnout humanistické ideály. Navíc mohou evropské univerzity i něco získat,“ okomentoval rozhodnutí rektor UJEP doc. RNDr. Martin Balej, Ph.D.

Na české univerzity proto míří tři desítky pracovníků univerzit z Eri-treje a Sýrie. Na ústecké univerzitě zakotví syrský docent Safwan Al Arajab (na snímku), který začne od poloviny dubna učit na fakultě sociálně ekonomické. „Publikační i vědecká činnost kolegy Al Ara-jaba je opravdu impozantní. Za převratnou lze označit zvláště jeho poslední práci, která je již nyní na přednáškách na FSE hojně dis-kutována. V tuto chvíli se seznamujeme se situací a ověřujeme, do jaké míry jeho vědecké výstupy splňují hodnotící kritéria platná v systému českého vysokého školství,“ potvrdil zprávu o Al Ara-jabově přijetí na UJEP děkan FSE RNDr. Jaroslav Koutský, Ph.D.

Zatímco se většina studentů na konci letního semestru usilovně připra-vovala na plnění zápočtů a zkoušek, aby pokročili ve svém studiu zas o krok dál, Evropa řešila palčivý problém s imigranty překračujícími její hranice přes Středozemní moře. Evropské univerzity, české nevyjí-maje, v tomto ohledu nezůstaly pozadu a v lednu tohoto roku přijaly vlastní kvóty.

Celý podzim se sociální sítě plnily varovnými a často až agresivními komentáři k hrozbě, kterou může pro Evropu znamenat infiltrace cizích kultur v čele s militantním islámem. Evropské univerzity (včetně těch českých) se na věc podívaly z opačného úhlu. V Evrop-ské radě rektorů, která stojí v čele Evropské asociace univerzit (EAU), byl na přelomu září a října dvoutřetinovou většinou schvá-len návrh na zavedení kvót pro umístění akademiků, kterých je mezi imigranty několik desítek. „Sociální sítě jsou prostředím, kde se může vyjádřit úplně každý. Často se tak děje bez hlubšího vhledu

text: Michal Červenka foto: Yeowatzup (flicker.com)

Kam za námi?

kalendář akcí

20. 2.Přebor UJEP v běhu na lyžích

11:00 hTisá, Cínovec (dle sně-hových podmínek) xcujep.wix.com/uskbezky

23. 2.Projekce filmu Poslední sny

17:00–18:00 hVK – Pasteurova 5

25. 2.Café Nobel: Island objektivy přírodovědců

18:00 hPísečný vrch 2517, Teplice

Seminář: Elektronické informační zdroje na UJEP

13:00 hVK – Pasteurova 5

1. 3.Březen měsíc čtenářů

1.–31. 3.VK – Pasteurova 5

2. 3.Slavnostní otevření Domu umění Ústí nad Labem Vernisáž: Jaroslav Prášil: Okolo bukového stolu

17:00 h výstava 3. 3. – 8. 4.Dům umění Ústí nad Labem, Klíšská 129a www.duul.ujep.cz

Vernisáž: Apocalypse me

19:30h výstava 3. 3. – 14. 4.GEF / Armaturka Jateční 49 www.armaturka-usti.cz

Vernisáž: Výstava studentů FDU ZČU

19:30 h výstava 3. 3. – 14. 4.Gaerie Pro design / Armaturka Jateční 49 www.armaturka-usti.cz

3. 3.benefiční koncert Zpíváme pro Tebe

18:00 hSeveročeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem

24. 2.Seminář: Jak psát kvalifikační práce?

13:00 hVK – Pasteurova 5

9. 3.Autorské čtení rakouské autorky Mileny Michiko Flašar

17:00 hKavárna Coffeeup, U Nemocnice 1, Ústí n. L.

17. 3.Café Nobel: Vzkazy v láhvi aneb Pošta mimozemským civilizacím

18:00 hPísečný vrch 2517, Teplice

10. 3.Café Nobel: Vltavíny: Poslové z vesmíru

18:00 hFocus Kafe, Prokopa Diviše 5, Ústí n. L.

16. 2.Výstava: Gustav Klimt: Průkopník moderny

16. 2.– 31. 3.VK – Pasteurova 5