1

AADORACEvzývání, uctívání

AKANTstylizovaný rostlinný ornament, charakteristický členitými hrotitými listy, napodobující druh bodláku

(akantová rozvilina)

AKROPOLIS, AKROPOLEpůvodně vyvýšená opevněná část řeckých měst, v přeneseném smyslu samostatně opevněný areál v nejlépe

chráněném (nejvyšším) bodě hradiště, obsahující ústřední stavby sakrálního i profánního účelu

ALEGORIEvýtvarné znázornění smyslů, vlastností, ctností a neřestí, aktivit, ročních dob, světadílů, planet atd. pomocí

konkrétních lidských, zvířecích (personifikace) či předmětných podob

AMBITkřížová chodba; krytý ochoz v podobě chodby, obklopující kvadraticky rajský dvůr kláštera (komendy), do

něhož se otevírá arkádou, okny

ANTICAMERApředsíň, předpokoj

APARTMÁ, APPARTEMENTsoubor místností, tvořících uzavřenou obytnou složku zámku

APOKALYPSAzjevení, v užším smyslu Zjevení sv. Jana Evangelisty, významný zdroj námětů výtvarného umění, např.

apokalyptická žena stojící na měsíčním srpku obklopena sluneční září, ztotožňovaná ve středověku s Pannou Marií

(Panna sluncem oděná)

APOTEÓZAzbožnění, oslava

APSIDAarchitektonický krální s i půdorysem lenutý konchou, čtvrtkulovou klenbou (poloviční kopule), plnící funkci

východního (méně často západního) chóru nebo závěru bočních lodí

ARCHIVOLTAplasticky členěné, profilované orámování čela oblouku portálu, ohraničující tympanon (viz. tympanon)

ARKÁDAoblouk vzepřený svislými podporami (sloupy nebo pilíři). Mezilodní arkády člení chrámový prostor, slepé

(liché) arkády přisazené k plné stěně jsou naproti tomu jen dekorativním prvkem. Otevřené arkády sdružené

vedle sebe i nad sebou tvoří arkádové soustavy, zejména v zámecké architektuře

SLOVNÍK Z NPÚ

2

ARKÁDOVÝ DVŮRnádvoří vymezené arkádovými ochozy (lodžiemi) v úrovni přízemí či několika pater, které slouží ke

komunikačnímu propojení jednotlivých místností interiéru

ARKÝŘarchitektonický, původně obranný prvek (krytý balkon) pravoúhlého, polygonálního, trojbokého či válcového

půdorysu, vysunutý z líce stavby na krakorcích, konzolách či noze. Rozšiřoval obytný prostor, tvořil závěr

kaple či obsahoval prevet, případně plnil funkci vertikálního členění vnější fasády stavby i v rozsahu více pater

ARMATURAv historické architektuře technika zpevnění nároží stavby či opěrného pilíře kvádry, jež zůstaly zpravidla

neomítnuty a projevily se současně jako výtvarný prvek. Zvláštním typem a. je bosáž. Armatura naznačená

omítkovou bosáží, sgrafitem či malbou měla pouze dekorativní funkci

ATIKAzeď nad hlavní římsou stavby pohledově zakrývající střechu

ATRIBUTpřívlastek, předmět symbolizující ve výtvarném umění konkrétní osobu božstva či světce (individuální a.) či

skupinu světců(kolektivní a.) s funkcí určujícího znaku A. připomínají činnost zobrazovaných postav či

mučednickou smrt (nástroje umučení)

BBALUSTRÁDAzábradlí z ozdobných kuželek, balustrů

BARBAKANfortifikační prvek oblého či polygonálního půdorysu, zabezpečený vlastním příkopem, předsunutý před

bránu, s níž je zpravidla spojen krčkem. Jeho účelem je chránit bránu před přímou palbou, lomí se v něm

přístupová komunikace a zároveň slouží jako palebné dělostřelecké postavení. B. je charakteristický pro

městské fortifikace, méně často hrady

BASTIONzemní, zpravidla obezděná dělostřelecká bašta pětibokého půdorysu. Charakteristický prvek novověké

fortifikační architekturv

BAŠTAfortifikační prvek aktivní obrany oblého, čtverhranného či polygonálního půdorysu zpevňující linii hradeb či

parkánové zdi, jejíž výškovou úroveň zpravidla nepřevyšuje. Vysunutí hmoty b. z obranné linie umožňuje

flankování přilehlých kurtin. Někdy b. nepřesně ztotožňována s hradební věží. Vedle zděných bašt, jež

mohli být i dovnitř otevřené, se v novověku objevuje zemní sypaná bašta, předchůce bastionu. Specifickým

typem je předsu nutá b. Srovnej dále bastion, rondel.

SLOVNÍK Z NPÚ

3

BATERIOVÁ VĚŽčlánek dělostřeleckého fortifikačního systému ve formě vysoké věže, nejčastěji válcové, s dělostřeleckými

komorami v několika úrovních nad sebou, s vysokopalebnou kapacitou.

BELVEDÉRzahradní pavilon reprezentačního typu umístěný v exponované poloze s vyhlídkou (případně součást jiné

stavby plnící tuto funkci), charakteristický pro dvorskou architekturu renesance.

BERGFRIT, BERGFRYDvolně stojící či do hradby vtažená útočištná věž válcového, méně často hranolového či polygonálního tvaru plnící v

hradní architektuře funkci hlavní obranné stavby, jež mohla sloužit jako poslední útočiště obránců. Přístup proto

umožňoval padací můstek v úrovni patra, neobyvatelné temné přízemí bylo využíváno jako skladiště či hladomorna.

BLOKOVÝv architektuře hmotný, nečleněný dispoziční typ

BOLLWERKvelká zemní obezděná plošina, zpravidla polygonálního půdorysu, tvořící dělostřelecké postavení u pozdně

gotických fortifikací, podobně jako bastion novověkých pevností

BORDURAdekorativní okraj, lem

BOSOVANÉ ZDIVO, BOSÁŽzdivo z kvádrů, jejichž čelo je pouze hrubě přitesáno a vystupuje z líce stěny. Bosované kvádry mohou

tvořit souvislou stěnu, nárožní armaturu či nepravidelně členit jinak hladkou fasádu středověkých staveb.

Pravidelnou podobu má diamantová bosáž renesance, kdy se objevuje též napodobení bosáže omítkou. Podle

umístění b. nárožní, pásová, prstencová. (Viz portál)

BRÁNAopevněný vstup do pevnostní architektury, jemuž je věnována zvláštní pozornost jako nejzranitelnějšímu

článku obrany. Ve středověké zděné architektuře mohla b. vzniknout prostým prolomením hradby portálem

(kulisová b.) nebo měla podobu samostatné stavby s průjezdem, otevřeným portály na obou stranách (např.

věžová b.). B. se uzavírala vraty, mříží (hřebenem), případně padacím mostem, byla-li umístěna za

příkopem. Mohla být doplněna předbraním nebo barbakanem. Vedle ryze obranného účelu plnila často

funkci reprezentativní a výtvarnou, jako slavnostní vstup se sochařskou výzdobou.

BRANSKÁ VĚŽvěž s funkcí brány

BŘITfortifikační prvek v podobě ostře vybíhající hrany, nejčastěji u věže, věžice, zalomené hradební zdi a pod.,

orientované ve směru očekávaného ostřelování

SLOVNÍK Z NPÚ

4

BUSTA,BYSTAsochařské či malířské dílo, zpodobující lidskou hlavu s poprsím

CCENTRÁLA, CENTRÁLNÍ STAVBAstavba se středově souměrnou dispozicí, na půdorysu kruhu (rotunda), oválu, čtverce, polygonu či řeckého kříže

CIMBUŘÍpoprsní zed (parapet) ochozu tvořená stínkami (zuby) ke krytí obránců a prolukami k výhledu a výstřelu. S rozvojem

palných zbraní se do stínek vkládaly střílny, později se cimbuří zazdívala a nahrazovala krytým střeleckým ochozem.

CISTERNAvodní nádrž na vrchní deštovou vodu. U skalních hradů na propustném pískovci musela být opatřena

výdřevou nebo jílovým výmazem.

CYKLUSve výtvarném umění soubor děl či výjevů, tvořící významový celek

ČČERNÁ KUCHYNĚmístnost s otevřeným ohništěm a komínovým odtahem ve stropě (klenbě), sloužící k přípravě pokrmů na přímém ohni

ČESTNÝ DVŮRcour d'honneur, prostor před zámkem, vymezený hlavní zámeckou budovou a bočními křídly

ČUČEK, ČUČKYozdobné prvky, ukončující renesančí štít. Mívají tvar koule, šištice, balustry, vázy atd., a člení jeho siluetu

ve vertikálním směru

DDEŠTĚNÍtáflování

DISPOZICEpůdorysné, hmotové a prostorové uspořádání stavby. D. centrální, podélná (longitudinální).

DOMINANTAv architektuře stavba, která vyniká svými proporcemi a určuje celkovou podobu panoramatu, např. hradu

nebo města či krajiny

DONATORdárce uměleckého díla nebo stavby, ve středověku býval zobrazován (případně s rodinou) v hieratické (významové

perspektivě, tj. ve zmenšeném měřítku vůči postavám svatých, kterým dilo věnoval. V renesanci se měřítko

vyrovnává)

SLOVNÍK Z NPÚ

5

DONJONobytná věž hradu, většinou čtyřbokého méně často okrouhlého půdorvsu.

DRAŽEnegativní základový žlab (žlábek ), vyhloubený do skalního podloží, sloužící k ukotvení konstrukce stavby

či jiného zařízení

DŘÍKsvislá část sloupu, pilastru atd., ohraničená patkou a hlavicí

DVORECdvůr, kurie, typ lehce opevněného šlechtického (velmožského) sídla v raném středověku, často v návaznosti

na tribunový vlastnický kostel; ve vrcholném středověku jedna z forem vesnického šlechtického sídla

(podobně jako tvrz) s rezidenční a hospodářskou funkcí

EEDIKULAarchitektonické orámování portálu (edikulový p.), méně často okna či výklenku, svislými podporami (sloupy, polosloupy,

pilíři, pilastry), vodorovným kladím a štítem (trojúhelným či segmentovým), popřípadě pouhé napodobení v omítce či

iluzivní malbě

EPITAFnáhrobní nápis, též kamenná reliéfní nebo dřevěná řezaná či malovaná deska na stěně kostela, se

zpodobením zesnulého, jehož památku připomíná

ERBznak, heraldické znamení ve štítu, jež symbolicky a nezaměnitelně vyjadřuje právní a sociální status

uživatele - rodu, země, města, církevní (řád) či světské (cech) instituce, zpravidla ve schematizované a

barevně výrazné formě. Atributem šlechtického erbu je jeho dědičnost. Základní podobu znaku určuje tvar

štítu, do kterého jsou umístěny heraldické figury. Nauka o erbech se nazývá heraldika.

ESKARPAvnitřní stěna příkopu, u novověkých opevnění vyzděná, zešikmená (odtud obecně šikmá opěrná zed'). Vnější

stěna se nazývá kontreskarpou.

FFABIONzaoblený přechod mezi stropem a stěnou (fabionová římsa)

FALCsídlo panovníka franské, později svaté říše římské.

SLOVNÍK Z NPÚ

6

FASÁDAvnější stěna budovy, prolomená okny, vchody, případně dále členěná římsami, lisénami, pilastry, atd.

FESTONrostlinný ornament, obloukovitý závěs z květů, ovoce a stuh

FIGURAvlastní znamení erbu - heroldská, vzniklá různými formami dělení štítu nebo obecná, představující jakékoli jiné

negeometrické motivy. K úplnému erbu patří štít, přilba, pokrývky (fafrnochy), točenice či korunka a na ni položený

klenot erbu.

FLANKOVÁNÍve fortifikační architektuře boční střelba pomocí flankovacích věží, bašt, dovolující aktivní obranu

FORTIFIKACEopevnění, obecně stavební dílo - zahrnující stavby i terénní úpravy - jehož účelem je ochrana a obrana před

nepřítelem, v užším smyslu jednotlivé prvky takových zařízení

FORTNAmenší branka v opevnění, např. výpadová

FRAGMENTzlomek, neúplně dochované nebo nedokončené dílo

FRAUCIMORženská část dvora, v hradní (zámecké) architektuře též objekt vyhrazený ženským obyvatelkám sídla

FRONTAsoubor průčeli (například městských domů) v linii ulice nebo náměstí

GGALERIEpůvodně spojovací chodba (triforiová g), od renesance též místnost pro prezentaci uměleckých sbírek

GLORIETdrobná dekorativní zahradní architektura s vyhlídkovou funkcí. Je-li g. patrovou stavbou, může dole obsahovat grottu.

GROTTAumělá jeskyně

GRYFmýtické okřídlené zvíře se lvím tělem ahlavou orla, objevuje se jako výtvarný motiv od románského období

HHELMICEstřecha kuželovitého nebo jehlancového tvaru, zděná nebo s dřevěným krovem a vnější krytinou,např. cibulového tvaru (báň)

SLOVNÍK Z NPÚ

7

HERALDIKAnauka o erbech

HERMAsochařské dílo v podobě hlavy s poprsím, jež přechází ve vyšší čtverhranný sokl, někdy s funkcí nosného

článku (pilíře, pilastru)

HLÁSKAoznačení věže se strážní a pozorovací funkcí

HLAVICEhorní ukončující část sloupu, polosloupu, pilíře, pilastru, přípory, nasazená na dřík, opatřená shora abakem

HRADopevněný sídelní útvar vrcholného středověku (v Čechách 12., 13. - počátek 16. století) s funkcí rezidenční,

obrannou a správní. Podle umístění v terénu rozlišujeme hrady na kupách, hrady ostrožné, skalní, vodní. Z

hlediska stavební formy mluvíme o typech, představujících však pouze pomocné moderní klasifikační

kategorie: hrad přechodného typu, donjonový, bergfritový, blokový, s obvodovou zástavbou, s plášťovou

zdí, s palácem jako hlavní stavbou, kastel atd.. Podle vlastnických vztahů - hrady královské, šlechtické,

biskupské, řádové. Funkčně se dělí na hrady sídelní, strážní, správní a pod.

HRADBAfortifikační útvar, sloužící k uzavření, ochraně a obraně ohrazeného prostoru sídla. V nejjednodušší podobě může mít

podobu lehčí dřevěné konstrukce - palisády, polského plotu, dřevohlinité hradby s čelní kamennou plentou, ve středověku

zdi stavěné na maltu, doplněné o další fortifikační prvky, v novověku zemní sypané hradby s obezděným lícem.

HRÁZDĚNÉ ZDIVOdřevěná rámová konstrukce s výplní tvořenou cihlami, kamenem nebo výpletem s mazanicí

HŘEBÍNEKostře vytažená hrana klenby, provedená ve štuku

HŘEBÍNKOVÁ KLENBAklenba, jejíž hrany jsou zvýrazněny v omítce (štuku), např. křížová hřebínková( klenba, popřípadě

dekorativní štuková kulisa, jež pouze imituje vzorec sítové, hvězdové či kroužené klenby na konstrukčně

jednodušší klenbě; charakteristická pro renesanci

HUŤstředověká stavební a kamenická organizace činná při významných církevních (katedrály) i světských

(hrady) stavbách. Byla současně školícím pracovištěm pro učně a tovaryše huti. Aktivity huti, sdružující

řemeslníky různých profesí, mohly zahrnovat i sochařskou či uměleckořemeslnou produkci. Odborným

ředitelem huti byl magister operis, jeho výkonným zástupcem parléř.

SLOVNÍK Z NPÚ

8

HVĚZDOVÁ KLENBAklenba tvořící obrazec hvězdy, někdy jako zvláštní typ sífové nebo kroužené klenby

CHCHIAROSCUROtemno svit, monochromatická malba fasády napodobující plastický reliéf

CHÓRkněžiště, presbyterium - část chrámového interiéru, vyhrazená knězi. Zaujímá zpravidla východní část

dispozice kostela a oltářem oddělenou od lodi triumfálním obloukem

CHRLIČvysutý odpad dešťové vody ze střechy v podobě kamenné antropomorfní, zvířecí či fanísbeké postavy, často

s groteskními rysy

IIKONOGRAFIEnauka o námětech výtvarného umění

ILUZIVNÍve výtvarném umění dílo vzbuzující klamný dojem skutečnosti, především prostorových představ, například

fantastické architektury, někdy doplněné figurálními motivy

INTAKTNÍneporušený

JJÁDRO HRADUvnitřní, nejlépe chráněná část s ústředními obytnými a reprezentačními stavbami

KKACHELzákladní stavební článek kachlových kamen, zhotovených z pálené hlíny ve dvou zakladních typech -

nádobkový s otevřeným krouhlým či pravoúhlým ústím nebo komorový s reliéfně zdobenou čelní vyhřivací

stěnou a zadní částí, tzv.komorou.

KAMNAotopné zařízení sloužící k nepřímému vytápéní místnosti, je vytvořeno z keramických kachlů, od 16. století

rovněž z litinových plátů. Plocha kamen poskytovala prostor pro reliéfní či později malovanou výzdobu.

SLOVNÍK Z NPÚ

9

KALVÁRIE„calva" - lebka, označení Golgoty, hory Kristova ukřižování; též ikonografický typ: Kristus na kříži s

dvojicí ukřižovaných lotrů a postavami P Marie a sv. Jana Evangelisty.

KAPITULNÍ SÍŇhlavní společenská místnost kláštera (komendy), sloužící ke shromažd'ování celého konventu, slavnostním

aktům i pravidelnému čtení

KAPLEmenší sakrální architektura, soukromá bohoslužebná místnost, bez farní funkce. Hradní k., hřbitovní k. atd.

KARTUŠdekorativně orámované oválné či jinak tvarované pole, nesoucí znak, nápis nebo letopočet, popřípadě

prázdné, sloužící jako dekorativní prvek v architektuře, malbě, apod.

KARYATIDApodpůrný architektonický článek sochařsky ztvárněný do ženské podoby; v podobě muže - atlas

KASEMATYchodby v přízemí či suterénu pevnosti, vybudované uvnitř hradeb jako palebná postavení, sklady atd.

KASTELhrad na pravidelném půdorysu se systémem flankovacích věží (bašt)

KAZATELNAtribuna mezi kněžištěm a lodí kostela, ze které káže kněz; zpravidla se pojí ke stěně nebo sloupu, zastřešuje

ji baldachýn. Noha kazatelny může být sochařsky ztvárněna.

KAZETOVÝ STROPstrop složený z kazet, jednotlivých polí s vpadlým středem, často s profilací a reliéfní nebo malířskou výzdobou

KLADÍvodorovná konstrukce (tvořená architrávem, vlysem a římsou) spočívající na svislých podpěrách

KLÁŠTERNÍ KLENBAklenba vzniklá kolmým průnikem dvou valených kleneb na půdorysu čtverce, kdy - na rozdíl od klenby

křížové - se tlaky svádějí na podpory po celém obvodu. Objevuje se v renesanci.

KLENBAsamonosná stavební konstrukce z kamene nebo cihel, která uzavírá shora prostor a rozvádí svislé a šikmé

tlaky do nosných zdí, popřípadě opěrného systému. Viz: klenba valená (s výsečemi), křížová bezžebrová,

křížová žebrová, sítová, sklipková, hřebínková, klášterní, placková (česká placka), necková klenba.

KLENÁKstavební článek oblouku klenby (kámen, cihla, tvarovka), k. ve vrcholu oblouku je zpravidla větší, někdy

nese znak, letopočet - hlavní k.

SLOVNÍK Z NPÚ

10

KONCHAčtvrtkulová klenba apsidy nebo niky

KONTRESKARPAvnější strana hradebního příkopu

KOMENDAopevněné sídlo rytířského řádu s prvky hradní a klášterní architektury

KONZOLAze zdi vystupující nosný architektonický článek, který podpírá římsu, balkón, sochu, klenební žebro, často je

dekorativně ztvárněný. K. figurální, vegetabilní, svazková, jehlancová, kuželová

KRABdekorativní prvek gotické architektury ve tvaru svinutého zprohýbaného listu, umistovaný na hranu fiál,

opěrných oblouků, štítů nebo vimperků

KRAKORECnosný článek vystupující ze zdi, zpravidla složený ze dvou a více na sebe kladených a odstupňovaných

kamenných dílů (mohutnější než konzola), který nese ochoz, balkón, arkýř; prevet (viz arkýř konzola, vpadlina)

KRBotopné zařízení s otevřeným ohněm, sloužící k ohřevu i částečnému osvětlení místnosti, svým architektonickým a

výtvarným řešením podléhá slohovému vývoji, např. tzv. vlašský L a k. renesančního období

KROUŽENÁ KLENBAklenba s žebry vedenými v křivkách, tvořícími složité obrazce; charakteristická pro pozdní gotiku

KRUCHTA (KÚR)hudební tribuna v západní části kostela

KRUŽBAsouměrný obrazec, který tvoří dekorativní výplň oblouku okna nebo arkády, zábradlí, tympanonu, není-li ve

volném prostoru, mluvíme o liché (slepé) kružbě či kružbové panelaci, např. v ploše stěny, konzoly, hlavice

KRYPTApodzemní prostor, zahloubený pod chórem kostela, sloužící k uchovávání relikvií nebo k pohřbu významných jedinců

KŘÍDLOčást stavby definovaná průběhem podélné ~ osy, případně ještě výškou či šířkou

KŘÍŽOVÁ KLENBAklenba vzniklá kolmým průnikem dvou kleneb valených, tlaky klenby jsou svedeny do čtyř opěrných bodů v rozích.

Hrany v místě průniku mohou být zpevněny žebry. Žebrová křížová klenba je charakteristická pro gotické stavitelství.

KOPULEklenba nad kruhovým, oválným nebo elipsovým půdorysem

SLOVNÍK Z NPÚ

11

KURIEdvůr

KURTINAúsek hradby, vymezený dvěma sousedními věžemi, baštami nebo bastiony

KYTKAdekorativní ukončující článek na vrcholu fiály, vimperku apod.

LLANDFRÝDdohoda o zachování zemského míru a trestání jeho narušitelů, teritoriálně sdružující šlechtu i města spolu s

krajským hejtmanem

LIANAplochý vertikální členící prvek fasády, provedený ve zdivu či omítce (viz apsida)

LATRÁNopevněný sídlištní útvar ve formě rozšířené ulice, přihrazené k boku hradu, charakteristický pro jihočeské

hrady Rožmberků; forma opevněného podhradí

LOĎpodélný prostorový útvar v sakrální i světské architektuře, ohraničený plnou zdí nebo sloupy či pilíři

LODŽETAdrobná sloupová síň, otevřená na jedné nebo více stranách arkádou

LODŽIE, LOGGIEchodba s arkádami po jedné (či obou) stranách, v několika úrovních nad sebou obklopující arkádový dvůr,

nebo také otevřená vyhlídková stavba s arkádami

LUNETAv architektuře průnik valené klenby jinou klenbou o menší výšce a rozponu, viz valená klenba

LUNETOVÁ KLENBAvalená klenba s lunetami - výsečemi

MMADONAzpodobení Panny Marie jako matky s malým Ježíšem v malbě nebo plastice

MAJESTAS DOMINI"vznešenost Páně", zpodobení Ježíše Krista na trůnu jako vládce světa, někd tvoří součást scény Posledního soudu.

MANSARDApodkrovní místnost

SLOVNÍK Z NPÚ

12

MANSARDOVÁ STŘECHAzalomená střecha, tvořená dvěma rovinami o různém sklonu, typická pro barokní architekturu

MASKARONv architektuře dekorativní motiv ve tvaru šklebící se lidské tváře

MEDAILONv architektuře dílo kruhové nebo oválné formy s dekorativní nebo heraldickou výplní na stěně, portálu,

popřípadě v uměleckém řemesle (na nábytku apod.)

MOBILIÁŘobecně vnitřní vybavení stavby, přenosné zařízení budovy či místnosti

MONSTRAve výtvarném umění bájné obludy spojující prvky zvířecí a lidské

MOZAIKAplošná skládaná výzdoba, tvořená malými kousky kamene, skla aj., zpravidla instalovaná v interiéru stavby

na podlaze či stěně

NNÁHROBNÍKnáhrobní kámen, krycí deska hrobu, s textovou nebo obrazovou informací o zesnulém

NÁSTĚNNÁ MALBAmalba provedená na suchou (a secco) nebo vlhkou (a fresco) omítku, či kombinace obou technik

NECKOVÁ KLENBAtyp klášterní klenby, provedené nad obdélníkovým prostorem

OOBLOUKv architektuře křivka klenby, charakterizovaná dvěma základními rozměry - rozpětím a výškou (viz portál)

OBKROČNÁ KLENBAtyp žebrové klenby rozpjaté nad úhlopříčně rozmístěnými podporami

OKNOotvor ve zdivu s osvětlovací a větrací funkcí. Podle tvaru nejčastěji obdélníkový, s půlkruhovým nebo

lomeným záklenkem, kruhový. Okna jednoduchá, dvojdílná, vícedílná, sdružená. Podobu okna určuje tvar

ostění. Rozmísténí oken až do renesance včetně zpravidla nemělo stejnou výškovou úroveň, rozsah

meziokenních ploch se během doby zmenšoval.

SLOVNÍK Z NPÚ

13

OLTÁŘobětní stůl v křesťanském budovaným nad hrobem světcem, později sloužící k uchování svatých ostatků

(relikvií) ve zvláštní schránce (sepulchrum).Tvoří jej od prvopočátku podstavec stipes), překrývaný závěsem

(antenpendium), a oltářní stůl (mensa). V gotice na ní nasedá nízká predela a vysoký nástavec - retábl

(retabulum), obojí výtvarné podoby.Skříňový nebo křídlový oltář se nazývá archa.

OMÍTKApovrchová vrstva maltoviny nebo štuku na zdi s ochrannou a dekorativní funkcí

OPĚRÁKopěrný pilíř stavby k zachycení šikmých tlaků, opěrný systém

OPYŠzadní strana ostrohu

ORANŽERIEstavba určená k přezimování teplomilných roztlin pomerančotzuků, citronovníků, atd. (viz název), součást

francouzské zahrady

ORATOŘ, ORATORIUMmístnost k modlitbě, vydělená z hlavního prostoru kostela, sloužící patronu kostela nebo klášternímu konventu

OSLÍ OBLOUK, OSLÍ HŘBETtyp pozdně gotického lomeného oblouku (viz portál)

OSTĚNÍarchitektonické orámování otvoru okna nebo dveří z kamene nebo dřeva

OSTROHgeomorfologický výšinný (či skalní) útvar

OSTROŽNÁ POLOHAvýběžek, jež může mít podobu úzké šíje, ohraničené s výjimkou přístupové strany srázy

OSTREV, OSTRVEkmen stromu s pahýly odsekaných větví, jehož se užívalo místo žebříků ke zlézání hradeb. V heraldice obecná figura.

PPADACÍ, ZVODITÝ MOSTkoncová pohyblivá část mostní konstrukce, ovládaná z brány hradu; most byl nejčastěji zavěšen na

řetězech, navíjených rumpálem přes kladky, umístěné ve dvou otvorech v rozích vpadliny padacího mostu.

Vzácnější jsou jiné dva typy padacího mostu: stěžejkový, zdvíhaný dvojicí rovnoramenných pák (stěžejek),

jež prozrazují vysoké drážky nad portálem vjezdu, a kolébkový, fungující na principu „kolébky",

dvouramenné páky, který umožňoval v uzavřené poloze nejen zakrýt bránu přední stranou mostovky, ale

současným sklopením její druhé poloviny odkrýt propadliště (vlčí jámu) v průjezdu.

SLOVNÍK Z NPÚ

14

PALISÁDAdřevěná hradba, tvořená řadou svisle kladených, do země zaražených sloupů nebo kůlů, nahoře zahrocených

PANELACE, PANELOVANÍobloženi stěny dřevěnými deskami (panely) nebo dekorativní způsob členění plochy stěny orámovanými poli,

napodobující tuto techniku. V gotice je oblíbenou formou p. kružbová

PARKÁNvolné prostranství mezi patou hradební zdi a hranou příkopu, případně parkánovou zdí, nižší než vlastní

hradba, jež tuto hranu sleduje.

PARTERrovinná část zahrady, rozdělená na pravidelné záhony, charakteristická pro francouzský park s přísně

geometrickým uspořádáním

PASklenutý oblouk, který odděluje jednotlivá travé křížové klenby nebo vzpírá valenou klenbu

PASTOFORIUMschránka hostie v podobě malé věžovité architektury umístěné volně nebo při stěně presbytáře, srovnej sanktuarium

PAŠIJE"passio - utrpení", pašijový cyklus - ve výtvarném umění soubor námětů Kristova utrpení

PATKAv architektuře spodní část sloupu, pilíře, pilastru, p. klenby - konstrukční prvek k uložení klenby do zdiva

PATROCINIUjméno světce, patrona kostela

PAVILONdrobná přízemní dekorativně řešená zahradní architektura, často jednoprostorového centrálního půdorysu;

nebo též samostatná součást většího stavebního útvaru, např. zámku

PAVLAČotevřená chodba, vysazená vně budovy na krakorcích, konzolách

PAVLÁNbalkon větších rozměrů, vysazený v šíři několika okenních os

PERISTYLvnější sloupový ochoz antických chrámů nebo vnitřní ochoz nádvoří obytných budov

PIANO NOBILEposchodí vznešené", hlavni podlaží zámku nebo paláce, určené pro honosné reprezentační prostory, velký sál

apod., zpravidla umístěné v prvním patře nebo zvýšeném přízemí

SLOVNÍK Z NPÚ

15

PILASTRsvislý architektonický článek vnější fasády budovy s dekorativní funkcí, na rozdíl od lizény opatřený hlavicí

a patkou (viz apsida)

PILÍŘsvislý podpěrný článek čtyřbokého nebo polygonálního půdorysu, zpravidla opatřený hlavicí a patkou

PLACKOVÁ KLENBA (ČESKÁ PLACKA)klenba tvořená výsečí kopule nad čtvercovým půdorysem, se segmentovými čely, rozšířená v baroku a klasicismu

PLÁŠŤOVÁ ZEĎ(HRADBA)hradba zpravidla mohutné konstrukce, převyšující a (chránící) svou hmotou vnitřní zástavbu; často

představuje hlavnní ochranný prvek hradu

PLENTAv architektuře stěna vyzděná z kamene (spojovacího hlínou nebo kladená na sucho), která není samonosná,

ale opírá se o těleso valu (u hradišť tzv. čelní kamenná p.) nebo lemuje zaoblené stěny, zemnice, šíje apod.

POLOCHOSTROPÝneklenutý interiéruzavřeným rovným (plochým) stropem

PODSEBITÍobranný ochoz, umístěný v koruně hradební zdi či jiné fortifikační stavbě, s otvory v podlaze ( "bytí pod sebe")

POLOPATROsnížené podlaží, zpravidla nad posledním patrem

POLYCHROMIEmnohobarevnost, zpravidla pestrá barevná úprava povrchu soch, reliéfů, též v architektuře u článků, fasád atd.

POLYGONmnohoúhelník

PORTÁLarchitektonicky zvýrazněný vchod nebo vjez do budovy. Podle tvaru záklenku (oblouku) - půlkruhový

(plný), lomený (hrotitý), trojlistý (typ hrotitého), Portálsegmentový (menší než půlkruh), oslí (dvě esovitá

ramena, sbihající se ve špičatém vrcholu), záclonový - drapérový (ze dvou či vícevypouklých segmentů,

tudorský(tupě hrotovitý) nebo s vodorovným překladem, sedlový (pravoúhlý s koutovými výplněmi) atd.

podle typu architektonického orámování - ústupkový, bosovaný, edikulový, šambránový atd.

PORTIKUSotevřená sloupová předsíň před hlavním vchodem

PORTRÉTpodobizna, zobrazení lidského jedince v individualizované podobě

SLOVNÍK Z NPÚ

16

PREDELAmalovaná deska nebo vyřezávaný reliéf oltáře (viz oltář)

PRESBYTERIUM PRESBYTÁŘ, KNĚŽIŠTĚ, CHÓRústřední prostor kostela, kde je umístěn oltář

PREVETzáchod ve formě arkýře, vysazeného na krakorcích

PROFÁNNÍpůvodně nezasvěcený, p. architektura - civilní, světská na rozdíl od sakrální

PŘEDHRADÍhospodářská složka hradu obsahující nezbytné provozní (kovárna, stáje, mlýn, pivovar atd.) a obytné

(obydlí čeledi) stavby, vydělená do samostatného, zpravidla opevněného prostoru v předpolí hradu.

Předhradím je vedena přístupová cesta do hradu, plní tedy i fortifikační funkci.

PŘEKLADvodorovný architektonický článek (nosník), sloužící k přepažení dvou svislých podpor (u portálu, dveří, okna, krbu)

PŘIHRÁDEKrozšířený parkán

PŘÍKOPfortifikační prvek v podobě uměle vyhloubené překážky v terénu, tvořící zpravidla vnější ochrannou linii

před vlastním opevněním (hradbou atd.). Eskarpou příkopu se rozumí jeho vnitřní strana, kontreskarpc

vnější, odvrácená od pevnosti. Šíjový p. přetíná přístupovou šíji hradů v ostro: poloze, na zbývajících

stranách chráněn přirozeným sklonem terénu; obvodovv, p. uzavírá kolem dokola celý hrad. Dále

rozlišujeme suchý nebo vodní p., vyzděný p, někdy tvořící jen krátký úse: zajištující bránu, atd.

PŘÍPORAsvislá podpěra při stěně nebo na pilíři, nesoucí klenební žebro, s hlavicí (nebo bez), dříkem tvaru polosloupku a

patkou. P redukovaná (zkrácená) nedosahuje na zem, p. svazková vzniká spojením více přípor

PUTTIvýtvarné zpodobení nahých dětských pos

RREDANpolní opevnění na půdorysu trojúhelník s dovnitř otevřenou přeponou nebo prý stálého opevnění v podobě

trojúhelníko bašty

RELIÉFsochařská práce vystupující z plochy, na rozdíl od skulptury, plastiky

SLOVNÍK Z NPÚ

17

RELIKTpozůstatek

RIZALITčást stavby vystupující v celé výši maximálně o tři okenní osy z průčelí, při větším objemu jde o křídlo

RONDELzahradní nebo fortifikační stavba kruhového půdorysu

ROTUNDAsakrální stavba kruhového půdorysu

ROUBENÁ KONSTRUKCEu dřevěné architektury konstrukce stěn z vodorovných trámů, provázaných v nárožích

ROZETArůžice, výzdobný motiv nebo typ okna

ROZVILINArostlinný motiv vycházející z akantu

RUSTIKAbosáž, kvádrování provedené v omítce

ŘŘÍMSAvodorovný architektonický článek, vystupupcí z fasády budovy, s konstrukční ochrana stěny proti dešti) i dekorativní

funkcí. Ř. korunnní (podstřešní, hlavní), kordonová (mezipatrová), parapetní (podokenní), nadokenní, soklová atd.

SSAKRÁLNÍposvátný, s. architektura - církevní

SAKRISTIEmístnost, připojená k boku presbytáře z jižní či severní strany; určená k úschově liturgitského náčiní, rouch

a knih, někdy opatřená oltářem

SÁLvelký prostor zpravidla obdélníkového půdorysu, určený k reprezentačním a slavnostním účelům

SALA TERRENApřizemní sál otevírající se do zahrady, může být součástí budovy zámku nebo samostatnou

jednoprostorovou zahradní stavbou

SLOVNÍK Z NPÚ

18

SANKTUÁŘsanktuárium, svatostánek, architektonicky orámovaná schránka na svátost oltářní, umístěná ve výklenku

severní stěny presbytáře (srovnej pastoforium)

SDRUŽENÉ OKNOdva nebo více okenních otvorů vedle sebe, které oddělují sloupky, pruty

SEDILE (MNOŽ. SEDILIA)sedadlo v klenutém dekorativně upraveném výklenku stěny kostela, průjezdu brány, atd. nebo sedadlo pro

kněze v jižní stěně presbytáře, event. řada takových sedadel (sedilií)

SEGMENT, SEGMENTOVÝ OBLOUKoblouk tvořený výsečí kruhu, menší než půlkruh

SEJPoval zeminy vzniklý po rýžovnické činnosti

SGRAFITOvýtvarná technika plošné nástěnné výzdoby, charakteristická pro vnější fasádu renesančních budov. Vyškrábáním

Sgrafitosvrchní štukové omítky (intonaco bianco) na kontrastním pozadí spodní hrubé vrstvy omítky (intonaco

collorito) vzniká sgrafitová kresba v podobě geometrické, vegetabilní nebo figurální výzdoby. Častá jsou sgrafita

napodobující zdivo (sgrafitové kvádrování) či diamantový řez, připomínající dopisní obálku, odtud psaníčkové sgrafito.

SÍŤOVÁ KLENBAklenba, kterou charakterizuje průběžný vzor (sít) klenebních žeber, sjednocující prostor, na rozdíl od soustavy jednotlivých,

mechanicky řazených žebrových křížů. Autorem sítové klenby, používané poprvé ve vrcholné gotice, byl Petr Parléř.

SKELET, SKELETOVÁ KONSTRUKCEstavba, jejíž nosnou konstrukci (skelet) tvoří svislé podpory (sloupy nebo pilíře) a stěny lehčí výplň

SKLÍPKOVÁ KLENBAklenba tvořená sestavou drobných ploch klenebních kápí bez použití žeber, často v podobě hvězdových obrazců.

Charakteristická pro pozdní gotiku. V renesanci se setkáme s její imitací - valenou klenbou se štukovou kulisou.

SLOUPsvislá podpora, skládající se z válcového dříku, patky a hlavice

SOKLpodnož budovy nebo její části

STÍNKYzuby cimbuří

STROPvodorovná konstrukce, rozdělující budovu na jednotlivá podlaží (plochostropá budova). S. kazetový,

povalový, trámový, záklopový.

SLOVNÍK Z NPÚ

19

STŘECHAvrcholová konstrukce stavby, tvořená krovem a krytinou. Sedlová střecha se skládá ze dvou obdélníkových ploch,

stýkajících se v hřebeni, a dvou trojúhelníkových štítů. Pultová střecha je polovinou sedlové. Valbovou střechu

tvoří dva obdélníky a na kratších stranách dvě šikmá trojúhelníková zkosení (valby). Jehlancová či stanová

střecha má tvar jehlanu nad čtvercem či polygonem. Viz též helmice, mansardová střecha.

STŘÍLNAotvor ve stěně fortifikační architektury sloužící k výhledu a výstřelu, svým zpravidla úzkým tvarem

současně minimalizuje riziko zasažení obránců; nejprostší je úzká obdélná forma s. štěrbinovái), v pozdní

gotice může být členěna na průhledítko a okrouhlou průstřelnici (s. klíčová'), s křížovým průhledítkem (s.

křížová3), ležatá se dvěma průstřelnicemi (s. brýlová4), se čtverhrannou průstřelnicí a vnější špaletou (s.

lopatková5). Střílna s dvojicí otvorů, přístupných společnou komorou, se nazývá kalhotováh. Důmyslným

typem Š uzavíratelné střílny je střílna s otočným bubnem7, používaná v opevněních Benedikta Rejta.

SUPRAFENESTRA,SUPRAPORTAdekorativní ztvárnění prostoru nad ok, nem, vchodem

SVORNÍKzávěrečný kámen (klenák) ve vrcholu klenby, kde se sbíhají žebra, často zdobený. Hladký terčový, dutý,

malovaný, reliéfní. Visutý s. je protažen pod vrchol klenby tak, že volně „visí" v prostoru.

ŠŠALOVÁNÍdřevěné bednění používané při konstrukci středověké klenby, někdy je prozrazují otisky prken v omítce.

ŠAMBRÁNAdekorativní orámování otvoru okna nebo vstupu (šambránový portál), provedené v omítce na rozdíl od

kamenného ostění

ŠESTIDÍLNÁ KLENBAklenba vzniklá vložením dalších žeber mezi úhlopříčně vedená žebra klenebního pole

ŠÍJE, ŠÍJOVÁ STRANA, ŠÍJOVÝ PŘÍKOPpříkop tvořící příčné opevnění přístupové strany hradu v ostrožné poloze či na hřebenu

ŠNEKvřetenové schodiště

ŠPALETAboční svislá stěna okna, dveří

ŠPITÁLve středověkém klášteře ubytovna poutníků; obecně charitativní a nemocniční zařízení

SLOVNÍK Z NPÚ

20

ŠTÍTuzavření vrcholu stavby v bocích sedlové střechy nebo čelní stěna vikýře, drobné štíty nad okny či dveřmi se

nazývají frontony

ŠTÍTOVÁ ZEĎmasivní, až několik metrů tlustá zed, poskytující na nejexponovanější straně pevnosti pasivní ochranu před nepřátelskou

dělostřelbou; někdy též sloužila jako palebné stanoviště děl umístěných v koruně či dělové komoře v šíři zdi.

ŠTUKstucco, hmota ze sádry nebo mramorové moučky, vápna a písku, pro omítku nebo plasticky modelovanou

výzdobu v interiéru, štukatura

ŠTUKATURAplastická výzdoba provedená ve štuku

TTAFLOVÁNÍdeštění, obkládání stěn nebo stropu dřevěnými deskami, běžné v pozdní gotice

TERAKOTApálená hlína, též výrobek z pálené hlíny, tvarovka

TORIONmohutná patrová dělostřelecká bašta podélného půdorysu se zaobleným čelem, v pozdně gotickém a raně

novověkém opevnění

TRAKTv architektuře prostor vymezený nosnými zdmi, např. jednotrakt, dvoutrakt, vícetrakt

TRÁMvodorovný dřevěný nosný prvek

TRÁMOVÝ STROPstrop, jehož základním nosným článkem je trám. Trámy jsou osazeny v obvodové zdi, popřípadě vzepřeny

středním průvlakem (nejmohutnějším nosným trámem).

TRIBUNAtribuna (empora), vyvýšené místo v kostele, situované v západní části lodi či po stranách. Panská tribuna

románských vlastnických kostelů, jíž mohl spojovat můstek s přilehlým sídlem, sloužila feudálnímu

vlastníku kostela a jeho rodině, jiné, rozměrnější tribuny schopné pojmout řádový konvent obsahovaly

kostely klášterů či komend, od pozdní gotiky a zejména v renesanci vznikaly zpěvácké tribuny zpěváckých

(literátských) bratrstev v městských kostelech, zvané kůr, kruchta.

TRIFORIUMv katedrální architektuře patrový ochoz nad arkádami, který se otevírá rovněž arkádami do interiéru kostela

SLOVNÍK Z NPÚ

21

TUMBAvyvýšený kamenný náhrobek, někdy se sochařskou výzdobou (reliéf, skulptura)

TVAROVKAstavební článek z pálené hlíny (terakoty) na rozdíl od cihly zvláštního tvaru a specifické funkce, např.

ostění portálu nebo okna, klenebního žebra, římsy; pokud byla náhražkou za kámen, snažila se jej imitovat

povrchovou úpravou, reliéfně zdobené t. se však mohly uplatnit též jako samostatný prvek fasády.

TVRZStředověké openěné sídlo kvalitativně nižší úrovně než hrad, menších rozměrů i slabší fortifikace, umístěné

zpravidla přímo ve vesnici či v bezprostřední prostorové a íunkmí vazbě na ni, sloužící ve většně případů jako

rezidence nižší šlechty. V návaznosti na tvrze byly budovány dvory s hospodářskou, ale též sídelní funkcí.

TVRZIŠTĚmísto zaniklé tvrze, dochované zpravidla jen v podobě terénního útvaru bez nadzemních pozůstatků zástavby

TYMPANONplocha vymezená nadpražím portálu nebo okna a archivoltou, často prostor pro periférní výzdobu

UULITÁRNÍhledisko, dávající po stránce funkčního využití historické architektury přednost momentálnímu prospěchu a užitku,

třeba i v rozporu s původním posláním a na úkor umělecké kvality či památkové podstaty daného objektu

VVÁLnásep, zemní sypaná hradba, někdy s vnitřní konstrukcí nebo vně zesíleným lícem plentou), popřípadě s

palisádou nebo plotem v koruně

VALENÁ KLENBApodelná klenba polokruhového, eliptického či lomeného průřezu, používaná již v románském stavitelství s

kolmým průnikem valené klenby soustavou nižších valených kleneb vzniká valená klenba s výsečemi, běžná

v renesanci a baroku (viz lunetová klenba).

VEDUTAvýtvarné zpodobení města, architektury nebo krajiny s důrazem na věcný obsah díla

VEGETABILNÍrostlinný (ornament)

VERAIKON"pravý obraz", rouška podaná sv. Veronikou Kristovi cestou na Golgotu, v níž zůstal otisk jeho tváře

SLOVNÍK Z NPÚ

22

VĚŽICEfortifikační útvar podobný baště, bez vnitřního prostoru, který předstupuje před líc hradby, kterou

zpravidla nepřevyšuje a může být hájen pouze z ochozu

VIKÝŘstřešní větrací otvor, někdy uzavřený dekorativním štítem

VIMPERKozdobný trojúhelníkový štít nad portálem, oknem nebo sanktuářem, zpravidla vyplněný slepou kružbou,

někdy provázený kraby, fiálami, kytkou

VÍTĚZNÝ, TRIUMFÁLNÍ OBLOUKarkáda mezi chórem kostela a lodí nebo samostatně stojící objekt s funkcí památníku

VITRAJ, VITRAILokenní skla, zdobená malbou, vzájemně spojovaná olověnými pásky

VOLUTAzávitnice, spirálovitý výtvarný prvek architektury či malby

VPADLINApravoúhlý ústupek vnější fasády budovy (věže, hradby), rámující portál, vjezd. Slouží jako lůžko, do něhož

ve zdvižené poloze zapadne padací most.

ZZÁKLOPOVÝ STROPtyp trámového stropu, užívajícího záklopů - prken, kladených kolmo na nosné trámy. Záklopy se zpravidla

přesahují a mohou být, podobně jako trámy, zdobeny malbou.

ZÁMEKšlechtické sídlo novověku, s rezidenční, správní a soudní, případně jinou (lovecký z.) funkcí, většinou bez

fortifikace (opevněné zámky nepřečkaly renesanci). V nejstarším období (15. století) je však zámek termínem

pro uzavřené, tj. opevněné místo, hrad či město, obecně pevnost.

ZBOŽÍhospodářské příslušenství hradu, tvořené vesnicemi, dvory, polnostmi, lesy, eventuálně jiným nemovitým majetkem

ZEMNICEstavba lehké konstrukce, zahloubená do terénu, se stěnami tvořenými výpletem, kamennou plentou, se

vstupem pomocí charakteristické zahloubené šíje, zastřešená sedlovou střechou, kterou byl odváděn kouř

dýmného provozu (vytápění pecí, ohništěm). Měla obytnou nebo hospodářskou funkci.

SLOVNÍK Z NPÚ

23

ZOOMORFNÍ zvířecí či zvířeti podobný motiv výtvarného umění

ZRCADLOv architektuře plocha vymezená lištou nebo vpadlými stěnami, volná nebo častěji určená k plastické či

malířské dekoraci zejména stropu

ZVODITÁ ČÁST (viz padací most)

ŽŽEBROnosný prvek gotické klenby tesaný z kamene nebo ve formě terakotové tvarovky, který umožňuje svádět síly

klenby do podpor a odlehčovat obvodové zdi (žebrová klenba)

ŽÁNROVÝ MOTIVvýtvarné podání výjevu každodenního života

http://orion.gc-system.cz/zamek-zleby.cz/vykladovy-slovnik/

zde najdete i obrázky k tomuto dokumentu

SLOVNÍK Z NPÚ