jj. 6 .1. VI. 1941 ROČNÍK X

SLUNCE V RUDÉM SVĚTLE VODÍKOVÉ ČÁRY.

p i\

E

’v "*• ^ \ V-'** '*

..v’- " "|f '■. i ••■-/V.'--

ps \

Archiv ftíše hvězd.

Dr. J. Procházka: Za profesorem Dr. J. Svobodou, f Prof. Dr. J. Svoboda: Zenitová atrakce a denní aberace

radiantu meteorického roje.Dr. Boh. Bednářová: Některé poznámky ze sluneční fysiky.

Dr. A. Dittrich: Mládeži, jež se zajímá o astronomii.V. Izera: O výrobě brousicích misek a šablon.

Drobné zprávy. — Astronomie skrovných prostředků. — Co, kdy a jak pozorovati. — Zprávy a pozorování členů Č. A. S. — Nové knihy. — Zprávy nakladatelství. — Zprávy Společnosti.

Zprávy Lidové hvězdárny.

Č E S K Á S P O L E Č N O S T A S T R O N O M I C K Á PŘIPRAVUJE PRO P O D Z I M 1941 D Í L O

ASTRONOMIEP řeh led dnešn ích vědom ostí pro širší v rs tv y .

V české literatuře nemáme v současné době díla, které by populárně a bez použití matematiky probíralo souborně všechny důležité astronomické poznatky, k nimž dospěla tato královská věda. Grussova astronomie „Z říše hvězd”, vydaná koncem minulého století a dnes již rozebraná, nezachycuje přirozeně mohutný a převratný rozmach astronomie za posledních čtyři­cet let.

Nová A stronom ie bude na 500 stránkách formátu tohoto ozná­mení obsahovati tyto hlavní části: Předmluva (pro f. Dr. N iišl) — Hvězdářský zeměpis — Tvar a velikost Země — Všeobecná přitažlivost — Hvězdárny a dalekohledy — Fotografie — Spek­troskopie — Fotometrie — Slunce a vlivy sluneční na Zemi — Zatmění Slunce a Měsíce — Měsíc — Pohyby planet — Popis jednotlivých planet — Otázka života na planetách — Vznik sluneční soustavy — Hvězdný vesmír — O složení a podstatě hvězd — Dvojhvězdy — Hvězdy proměnné a hvězdy nové — Hvězdokupy — Mlhoviny zářivé a temné — Mléčná dráha — Stavba vesmíru — Otázka vývoje a budoucnosti vesmíru.

Text bude doprovázen četnými ilustracemi, z nichž mnohé budou na křídovém papíře jako přílohy mimo text, a tabulkami. Zpracování látky převzali čtyři astronomové Pražské hvěz­dárny: Dr. VI. G uth, Doc. Dr. F. L ink , Doc. Dr. J. M. M ohr a Dr. B. Š ternberk, kteří jsou známí čtenářům našeho populárního časopisu Říše hvězd a jichž odborná kvalifikace zaručuje serios- nost celého díla. Na obrazové části bude spolupracovati J. Kle- pešta. — Kniha přijde v úvahu i jako cenný dar k letošním vánocům.

Subskripční cena nevázaného výtisku je 120 K. Subskribo- vati může každý (i nečlenové), ale jen přímo u České astrono­mické společnosti v Praze IV., Petřín, Lidová hvězdárna. Lhůta pro subskribenty končí 5. srpna 19^1, do kdy nutno poukázati alespoň polovic subskripční ceny na účet České společnosti astronomické v Praze IV., čís. p. spoř. 42.628 Praha (bianko složenky obdržíte u každého poštovního úřadu, na vplatním lístku uveďte „Subskripce Astronomie” a přesnou adresu). Subskribovati možno také přímo v kanceláři Společnosti na hvězdárně na Petříně. Zbytek subskripce je splatný do 5. října t. r. Po skončení subskripce bude cena značně vyšší.

N a titulní stránce čísla ukázka vyobrazení.

U P O Z O R N Ě T E SVOJE ZNÁMÉ!

ř í š e h v ě z dR. X X II ., Č. 6 . Ř ídí odpovědný redaktor. 1 . Č E R V N A 1941.

RN D r. Ing. JA R O S L A V P R O C H Á Z K A :

Za profesorem Dr. Jindřichem Svobodou.

Pondělí dne 12. května 1941 zůstane pro vždy černým dnem v dějinách české astronomie. Toho dne zemřel v Praze o půl 14. hod. PhDr. Jindřich Svoboda, řádný profesor astronomie a matema­

tiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Členové České astronomické společnosti i čtenáři „Říše hvězd1’ znají velmi dobře zesnulého, který byl od počátku členem Společnosti, dlouholetým členem výboru a autorem mnoha článků v „Říši hvězd”.

Prof. Svoboda se narodil dne 13. července 1884 ve Volyni. Studia středoškolská konal na gymnasiu v Písku, kde je dokončil v roce 1903. Poté vstoupil na filosofickou fakultu university Kar­lovy v Praze, kde studoval vedle matematiky a fysiky hlavně královnu věd — astronomii. V roce 1908 dosahuje akademické hodnosti doktora filosofie na základě disertační práce, týkající se výpočtu dráhy tehda objevené asteroidy. Krátce poté vykonal též státní zkoušky a získal tak způsobilost vyučovati matematice a fysice na vyšších třídách škol středních. Po kratším působení na akademickém gymnasiu stává se roku 1910 asistentem profesora Nušla na vysoké škole technické v Praze při stolici matematiky. Pod vedením tohoto vynikajícího vědce měl možnost nejen rozší- řiti a prohloubiti svoje vědomosti teoretické, ale věnovati se též praktické stránce astronomie — pozorování. Profesor Svoboda plně využil těchto možností a záhy již dojíždí do Ondřejova na hvězdárnu bratří Fričů. V té době stává se též profesorem na ob­chodní akademii v Praze II .; přednáší hlavně národohospodářskou matematiku a fysiku. Toto působení nezůstalo bez podstatného vlivu na další vědeckou činnost prof. Svobody.

První vědecké práce prof. Svobody se týkaly komet a jejich vztahu k rojům meteorickým. Podařilo se mu užitím nové metody dokázati souvislost Aquarid s kometou Halleyovou a objeviti souvislost Orionid s touto kometou. Výsledky byly publikovány v Rozpravách České Akademie r. 1914 a v Astronomische Nach- richten. V další studii týkající se tvaru meteorického roje komety Halleyovy vyřešil otázku uspořádám drah meteorů v tomto za­jímavém meteorickém proudu. Užitím výsledků uvedených prací podařilo se prof. Svobodovi vysvětliti pohyb radiantu Lyrid. Stu­diem radiantu Perseid objevil, že postupující radiant Denningův vznikl nesprávnou kombinací dvou samostatných rojů, z nichž jeden souvisí s kometou 1862III a druhý s kometou 1870 I. V roce 1915 předkládá České Akademii další významnou práci o grafic­kém řešení dráhy meteoru pomocí hodografu a brzy poté další studii o stabilitě jádra komety, která se pohybuje v kuželosečce libovolné excentricity kolem Slunce. V této práci a v dalším pojed­nání o desintegraci komet zobecnil formuli Lowellovu pro stabilitu komet a dokázal na aplikacích, že k dělení jádra komety stačí rušivá síla, vycházející jen ze Slunce. Mimo to uveřejnil v té době v Astronomische Nachrichten několik kratších článků a v Časopise pro pěstování matematiky a fysiky studii o Lagrangeových řeše­ních problému tří těles.

V roce 1919 stává se prof. Svoboda na základě bohaté čin­nosti vědecké soukromým docentem astronomie na Českém vyso­kém učení technickém v Praze; mimo to je pověřen konáním před­nášek o politické aritmetice na vysoké škole obchodní. V r. 1920 je jmenován mimořádným profesorem astronomie a matematiky. Tímto jmenováním byl profesor Svoboda současně postaven před nesnadný úkol vybudovati novou stolici a astronomickou observa-

toř. Obojí se prof. Svobodovi podařilo měrou vynikající. V té době, protože observatoř nebyla dosud dohotovena, dojíždí s posluchači do Ondřejova. Jezdí tam však také sám, aby prováděl první prak­tické zkoušky své nové metody pro pozorování meteorů. Prvé vý­sledky těchto pokusů publikoval v Astronomische Nachrichten v roce 1923, téhož roku, kdy byl jmenován řádným profesorem. Po vybudování astronomické observatoře při ústavu věnoval se prof. Svoboda soustavně též praktické astronomii. Zdokonalil svoji pozorovací metodu meteorů a začal připravovati konstrukce některých nových astronomických přístrojů. Tak zdokonalil lo­mený almukantar de la Baume-Pluvinelův, sestrojil zrcadlový pří­stroj k určení zeměpisné šířky, který užívá v zásadě metody Hor- rebow-Talcottovy, ale bez překládání stroje, což umožňuje užitím rtuťového horizontu a zrcádek, a konečně zrcadlového astrolábu, který určuje současně zeměpisnou šířku i délku metodou stálých výšek a jehož konstrukce je tak volena, že případné malé změny sklonu stroje během měření se automaticky eliminují. To jsou však jen nejdůležitější přístroje, je ještě celá řada drobnějších strojů a zařízení, které prof. Svoboda buď zlepšil nebo nově vytvořil. Tak na př. konstruoval originální termostat k astronomickým hodinám, udržující stálou teplotu u hodin, sestrojil přehledné tabulky k výpočtu rytmických signálů. V posledních letech vracel se stále znovu k meteorické astronomii. Aby mohl studovati různé chyby při pozorování meteorů, sestrojil zvláštní zařízení s umělým meteoritem; výsledky byly uveřejněny v publikacích hvězdárny Českého vysokého učení technického v Praze, další dvě práce, týkající se zpracování výsledků pozorování meteorů, byly uveřej­něny v roce 1939 v „Říši hvězd”. O všech těchto pracích referoval též profesor Svoboda na mnoha zahraničních vědeckých kongre­sech, kde byla jeho sdělení přijímána s velikou pozorností a zá­jmem. Z přednášek na vysoké škole pak vznikly knihy: sférická astronomie, geometrická optika, politická aritmetika a Tichého úrokovací tabulky, které opatřil profesor Svoboda obsáhlým úvo­dem, který je sám učebnicí. Mimo to napsal prof. Svoboda několik odborných článků z oboru politické aritmetiky, byl redaktorem astronomické části Technického slovníku naučného, kamž napsal většinu astronomických hesel. Je pochopitelno, že tak bohatá od­borná a vědecká činnost se odrážela i v četných funkcích. Tak byl profesor Svoboda členem Národní rady badatelské, Královské české společnosti nauk, Mezinárodní astronomické Unie, Astro-

- nomische Gesellschaft, radou patentového soudu a členem celé řady jiných společností a korporací. Mimo to byl třikráte děka­nem, ve studijním roce 1935/36 rektorem Českého vysokého učení technického v Praze; při své instalaci pronesl tehdy nezapomenu­telnou přednášku „Význam astronomie pro poznání prostoru a času”, která vyšla v „Říši hvězd”. Působil též v mnoha sociálních institucích studentských.

Podaný přehled vědecké činnosti prof. Svobody ukazuje, jak vynikající odborník a pracovník nám odešel. Kdo jsme ho znali blíže, víme, že odešel vzácný člověk, opravdový přítel lidsky cítící. Byl vždy naplněn tvořivou prací i radostí z této práce. Jeho laskavé a přímé oči vždy včas zpozorovaly, kdy a kde bylo třeba pomoci. Byl nám všem vzorem nejen pro práci přísně vědeckou, ale i pro mravní chápání všeho dění kolem. Za to mu děkujeme a pro to ho nezapomeneme.

t Prof. dr. J IN D Ř IC H SV O B O D A :

Zenitová atrakce a denní aberace radiantu „ meteorického roje.

V článku „Výpočet radiantu ze zakreslených stop meteorů'*1) naznačil jsem metody pro stanovení souřadnic radiantu meteoric­kého roje. Vycházel jsem z teoretického předpokladu, že radiant je průsečíkem zpět prodloužených stop pozorovaných meteorů. Prak­ticky není tento předpoklad splněn. I když si odmyslíme chyb}7 zaviněné nesprávným zakreslením pozorovaných stop, zbývají ještě jiné příčiny. Rovnoběžnost drah částeček meteorického proudu, jež je nutnou podmínkou svrchu uvedeného předpokladu, je totiž rušena jednak působením gravitace zemské, jednak tím, že meteority pozorujeme s místa ležícího na povrchu rotující Země. Jak gravitačním účinkem Země, tak také rotací zemskou jsou způsobeny odchylky pozorovaných stop meteorů. Proto je nutno při výpočtu souřadnic radiantu přihlížet k těmto úchylkám a pro­vést příslušné opravy. Úchylce způsobené přitažlivostí zemskou říkáme zenitová atrakce a úchylce zaviněné rotací zemskou denní aberace. Úkolem tohoto článku je nejen pojednati o těchto úchyl­kách, ale také udati způsob, jak lze vvloučiti jejich vliv při výpočtu souřadnic radiantu.

1. Z e n ito v á a trak ce. Lze předpokládati, že meteorit před vniknutím do sféry působnosti přitažlivosti zemské pohybuje se přímočaře a rovnoměrně ve směru R R ' (obr. 1) rychlostí u . jež je co do směru a velikosti výslednicí rychlosti meteoritu v jeho dráze kolem Slunce a oběžné rychlosti Země. Gravitačním účinkem Země změní se jeho přímočará dráha v kuželosečku HO, jejímž ohniskem je střed Země C. Rovina dráhy je určena přímkou R R ' a bodem C; volíme ji za rovinu nákresnou. Vzhledem k nepatrné délce viditelné stopy meteoru jakož i k poměrně malé výšce její nad povrchem zemským, můžeme pozorovací místo O na povrchu zemském po­

1) Ř íše hvězd, roč. 20, str. 230 (Praha, 1939).Poznátnka redakce: Pan prof. Svoboda dal redakci k disposici nedlou­

ho před svým oňem ocněním tento článek, jehož otištěn í se již, bohužel, nedočkal. N esplnitelným už slibem závěru loučí se s nám i navždy.

kládat za oblast pozorované stop}' meteoru. Bod na obloze, k němuž míří směr R 'R a rovnoběžný směr OP, je radiantem meteorického roje. Vlivem přitažlivosti zemské přichází meteorit ve směru tečny v bodě O ke dráze 0H \ směr této tečny OT míří k bodu na obloze, který jest uchýlen od radiantu roje o oblouk odpovídající úhlu TOP. Předpokládáme-li pro zjednodušení, že Země má tvar koule, míří směr CO k zenitu a rovina nákresná je zároveň rovinou výškového

ZO T — z' představuje zenitovou vzdálenost změněné polohy ra­diantu. Z obrázku je patrno, že působením přitažlivosti zemské po­sune se radiant na obloze směrem k zenitu, jakoby byl zenitem přitahován. Proto říká se této odchylce radiantu zenitová atrakce. Potřebujeme tedy k zjištění správné polohy radiantu znáti změnu zenitové vzdálenosti

Ježto zenitovou atrakcí se zenitová vzdálenost zmenšuje, má Az hodnotu zápornou.

Z problému dvou těles plyne pro rychlost meteoritu v libo­volném bodě dráhy D vzorec

když lc je Gaussova konstanta, m hmota Země, u hmota meteoritu,

Archiv fiiše hvězd.

Obr. 1.

kruhu. Uhel ZOP — z je zenitovou vzdáleností radiantu roje a úhel

Az = z! — z. (I)

r = CD vzdálenost meteoritu od středu Země. a velká poloosa relativní dráhy. Poněvadž můžeme vedle hmoty Země zanedbati nepatrnou hmotu meteoritu, lze klásti rychlost

v = k j m y ~

Je-li g zrychlení tíže zemské v místě O. jehož geocentrická vzdále­nost CO = q. je podle gravitačního zákona Newtonova

g = k2 — > takže £]/»« = g^g a

= — v í 1)

Pro rychlost u (prakticky v nekonečnu) plyne z tohoto vzorce

u = lim v = pj/gr 1/ --- — (2)r—►» f Cl

Abychom obdrželi reálnou hodnotu, musí a < 0. takže dráha meteoritu je hyperbola, jejíž asymptotou je přímka R'R . Rychlost v bodě O hyperbolické dráhy je podle vzorce ( 1 )

w = o jg y ~ — ~ (3)

Ze vzorců (2) a (3) pijane pak relacew2 = ZgQ + « 2- (4)

Rovnice hyperbolické dráhv meteoritu v polárních souřadnicích jea ( l — e*)T — ——:------------? (o)

1 t « cos xpkdyž pól leží v ohnisku C; e je numerická excentricita a y>= $LR'CD značí pravou anomalii, když bod R' je středem hyperboly. Ježto e > 1, je parametr p = a (1 — e2) > 0. Když xp = 180 — t] — = <í R'CN. je r -> oo. Dosadíme-li tyto hodnoty do rovnice (5), obdržíme vztah 1 — e cos rj = 0, z něhož plyne, že

e cos rj = 1 . (6)Poněvadž R 'A = — a, R 'C = — ae. obdržíme druhé ohnisko, když směrem CR' naneseme z bodu R' délku ae = R 'C . Je pak druhý průvodič hyperbofy q' = OC'. Poněvadž tečna OT' půlí úhel průvodiče, je C '0T ' = <J; COT' = z '. Z pravoúhlého trojúhel­níka CER' plyne, že R 'E — R 'C cos rt = — ae cos i) = — a, přihlí- žíme-h ke vztahu (6). Je pak nutně E E ' ■- GG' = — 2a. takže

OG' — OG + GG' = O C cos < C'OG',čili

q cos z — 2a = q' c o s (2z' — z). (7)

Ježto pro průvodiče hyperboly platí podmínka, že q = q — 2a. je g cos z — 2a = (q — 2a) cos (2z' — z),

což pomocí vztahů (2) a (4) můžeme postupně tak to upravit:

o cos z + = ( ě> + cos (2z' — 2),uw* [1 — cos (2z ' 2)] = u 2 ( 1 — cos z),

w sin (2 ' — ^z) = u sin \z.Použitím vzorce (I) obdržíme

w sin £ (2 ' + Az) = u sin (2 ' — Az),odkud po snadné úpravě vyjde nám pro zenitovou atrakci jedno­duchý vzorec

1 . u — w , 1 ,t s Y Az = ^ v t s Y z ' (II)

Je-li pozorovaný radiant na obzoru (2 ' = 90°), dosahuje při daném u zenitová atrakce největší možné hodnoty Az0; platí pro ni vzorec

1 u — wtg "ÍT Az0 = — ;-----> (8)6 2 0 u + w K 1

tdkžct g \A z = t g \A z 0 tg \z ' . (II')

R \’chlost u obdržíme jako výslednici rychlosti Země a meteo­ritu v jejich drahách kolem Slunce. Je-li M hmota Slunce, m hmota Země, je rychlost Země ve dráze kolem Slunce dána vzorcem

= *v *+ » l/4 H rkdyž a je velká poloosa dráhy zemské a R vzdálenost Země od Slunce v uvažovaném místě její dráhy. Gaussova konstanta lc = = 0,0172021, když jednotkou hm oty je hm ota Slunce (M = 1 ), jednotkou délky velká poloosa dráhy zemské (a = 1 ) a jednotkou času střední den sluneční. Předpokládáme-li pro ^zjednodušení kruhovou dráhu, takže R = a = 1, je vz = k \ l + Poněvadž m = 1/333432 hm oty sluneční, můžeme přibližně klást vz = k astr. jedn. dél./stř. den slun. Ježto astronomická jednotka délky měří 149 504 200 km a střední den sluneční má 86 400 sec, je vz — = (0.0172021 X 149504200/86400) km sec = 29.8 km/sec. Obdob­ně platí pro rychlost m eteoritu ve dráze kolem Slunce vzorec

l'm = &l/l + i« y

k d \ž /i je hmota meteoritu, a velká poloosa jeho dráhy a r jeho vzdálenost od Slunce v uvažovaném místě dráhy. Poněvadž dráhy meteoritů periodických rojů jsou tém ěř pravidlem velmi protáhlé

elipsy — skoro paraboly — můžeme pro zjednodušení předpokládat parabolickou dráhu a--*- co, takže v místě setkání se Zemí (r = 1 ) má meteorit rychlost vm = k \!l + /< |/ 2 = k]/2 = vz]/2, když zaned­báváme hmotu meteoritu vedle hmoty Slunce. Je tedy vm = = 29,8y2 km/sec = 42,1 km/sec. Rychlost u dosahuje největší hodnoty vm + vz, když se meteorit pohybuje v opačném směru než Země, a nejmenší hodnoty vm — vz, když se meteorit pohybuje •stejným směrem jako Země. Je tedy

(i'm — vz) < u < (vm + vz)

a za svrchu daných předpokladů12,3 < u < 71,9 km/sec. (9)

Podle vzorce (4) je w — ]/’2gg + u 2: klademe-li g = 0,00981 km/sec2, o = 6380 km. je 2go = 125 km2,sec2, takže

16.6 < w < 72.8 km sec. (10)Přihlížejíce ke vztahu (4) můžeme vzorec (8) takto upravit:

1 A 2 9 Q I O ’ \

= - & + *?■ (8 )

Použijeme-li svrchu stanovených hodnot ze vztahu (9) a (10 ), obdržíme pro Az0 nerovninu

17,0° > | Az0 | > 0,7°. (11)Z toho vidíme, že zenitová atrakce může za jistých okolností značně změniti polohu radiantu.

Podle vzorce (II) závisí zenitová atrakce při daném u jen na vzdálenosti radiantu od zenitu, která se mění s časem. Proto, jedná-li se o pozorování meteorů určitého meteorického roje, jehož radiant definovaný směrem R 'K má po jistou dobu pevnou polohu mezi hvězdami, je výhodno k usnadnění výpočtu sestaviti si tabulku závislosti zenitové atrakce na čase resp. hodinovém úhlu radiantu. Poněvadž zenitová atrakce způsobuje zcela obdobné změny v sou­řadnicích radiantu jako refrakce, můžeme pro výpočet změnekvatoreálmch souřadnic použiti příslušných vzorců sférické astro­nomie.2) Změní-li se tedy ekvatoreální souřadnice radiantu a, d zenitovou atrakcí v hodnoty 6', slouží v místě pozorovacím zeměpisné šířky <p a pro hvězdný čas 0 k výpočtu korekce zenitové atrakce ve stupních tyto vzorce:

(« — *')* = — A xz = Az sin q sec d, <ttti(d — ó )z = — Aóz = Az cos q,

když Az značí zenitovou atrakci vyjádřenou ve stupních ; zenitovou vzdálenost z a potřebný paralaktický úhel q vypočítáme z rovnic:

2) V iz Svoboda: Astronom ie sférická, str. 298 (Praha, 1924).

sin n sin N = sin 93sin n cos N = cos 95 cos tsin z sin q = cos <p sin t = cos nsin z cos q = sin n sin (N — ó)cos z = sin n cos (N — d),

kde hodinový úhel t = O — oc. K výpočtu Az ze vzorce (II) resp. (II ') a (8') potřebujeme znáti z' — z + Az. Pro první přibližný výpočet Az stačí re vzorci (II) dosaditi z místo z'. Pomocí přibližné hodnoty Az stanovíme přibližnou hodnotu z' a počítáme Az znovu podle vzorce (II). To opakujeme tolikrát, až nám vyjde pro Az dvakrát po sobě stejná hodnota na desetinu stupně. S touto po­slední hodnotou provedeme pak výpočet korekcí podle vzorců (III).

2 . D en n í ab erace. Při stanovení velikosti a směru relativní rychlosti u přihlíželi jsme toliko k pohybu, který sdíli pozorovatel s obíhající Zemí kolem Slunce. Na velikost a směr relativní rychlosti má však také vliv pohyb, který vykonává pozorovatel s povrchem rotující Země. Změně, kterou tento pohýb vyvolává v poloze radiantu pozorovaného meteoru, říkáme denní aberace radiantu. Je to úplná obdoba denní aberace stálic, takže obdržíme potřebné korekční vzorce, když ve vzorcích pro denní aberaci stálic3) nahra­díme rychlost světla V rychlostí meteoritu u. Užijeme-li stejných označení jako v předešlém odstavci, platí pro korekci denní aberace ekvatoreálních souřadnic radiantu ve stupních vzorce:

(* — <*')« = — A(xa = — s0 cos q> cos t sec 6,(<5 — d')a = — Ada = — s0 cos <p sin t sin 6, ' '

když s0 = 2.-10/86164 . u . sin 1 '. Abychom měli představu o veli­kosti změny v poloze radiantu vyvolané denní aberaci. použijemehodnot u ze vztahu (9) a obdržíme relaci:

2,2° > s0 > 0,4°. (12)Porovnáme-li vztah (12 ) se vztahem (1 1 ), vidíme, že denní aberace se pohybuje v užších mezích než zenitová atrakce. Denní aberace závisí stejně jako zenitová atrakce na hodinovém úhlu. Proto k usnadnění výpočtu je také výhodno pro uvažovaný meteorický roj sestaviti si tabulku závislosti denní aberace na čase.

3. Zbývá nám ještě ukázati, jak při výpočtu radiantu ze zakreslených stop meteorů lze vyloučiti vliv zenitové atrakce a denní aberace. Ze svrchu odvozených vzorců je patrno, že můžeme pří­slušné korekce vypočítati, když aspoň přibližně již známe rychlost meteoritů u a souřadnice radiantu «, ó. Takové případy se v astro­nomické praksi vyskytují dosti často; na př. když máme zjistiti souvislost pozorovaných meteorů se známou kometou, z jejíž elementů dráhy lze vypočítati jak rychlost meteoritů, tak souřad­nice teoretického radiantu, nebo jde-li o proud meteorický, s nímž se Země každoročně potkává v určitém místě své dráhy kolem

8) Viz Svoboda: A stronom ie sférická, str. 193 a násl. (Praha, 1924).

Slunce. Jedná-li se však o meteory zcela neznámého původu, je nutno jejich rychlost zjistiti přímým pozorováním a ze zakresle­ných stop vypočítati nejprve přibližnou polohu radiantu.

Kdyby meteory byly odpozorovány v kratičkém intervalu časovém, stačilo by vypočítané souřadnice radiantu opraviti o hod­noty vyhledané z příslušných tabulek (závislosti zenitové atrakce a denní aberace na čase) pro střed pozorovacího intervalu. Jsou-li však meteory odpozorovány v delším (několika hodinovém) inter­valu, nelze při značněji se měnících korekčních hodnotách použiti

Obr. 2. Archiv fiíše hvězd.

tohoto postupu. V takovém případu je korigovati jednotlivé stopy dříve než přistoupíme k výpočtu přesnější polohy radiantu. Vy- jádříme-li začáteční a koncové body zakreslených stop v ekva- toreálných souřadnicích, je výpočet korekcí velmi pracný. Podstat­ného zjednodušení výpočtu docílíme použitím pravoúhlých sou­řadnic.4) S ta č í t o t i ž p ř ip o č í s t i p ř í s lušné korekce p r a v o ­ú h lý c h souřadnic r ad ian tu k s o u ř a d n ic ím z a č á te č n íc h a k o n c o v ý c h bodů z a k res lených s to p meteorů. Není-li již jiných úchylek nebo chyb v zakreslení stop, je z obrázku 2 patrno, že opravené stopy meteorů (vyčárkované) míří zpět prodlouženy do původní polohy radiantu. Použijeme-li tedy takto opravených hodnot pravoúhlých souřadnic začátečních a koncových bodů za­kreslených stop k výpočtu radiantu, obdržíme souřadnice radiantu opravené již o zenitovou atrakci i denní aberaci.

4) Viz Svoboda: O užití pravoúhlých souřadnic v gnom onické mapě, ftíše hvězd, t o č . 20, str. 194 (Praha, 1939).

Početně je tento způsob velmi jednoduchý. Jsou-li X . Y pravo­úhlé. x, b ekvatoreální souřadnice radiantu, platí podle vzorců (I) svrchu citovaného článku vztahy:

Y _ r cos b sin (a — «0)sin b sin b0 + cos b cos b0 cos (a — «0)

Y _ sin b cos b0 — cos 6 sin b0 cos (« — a0)sin b sin d0 + cos b cos b0 cos (x — a0)

když jsou a0, b0 ekvatoreální souřadnice počátku pravoúhlého systému a r poloměr mapy. Označíme-li Aoc, Ab změny ekvatoreál- ních souřadnic vyvolané zenitovou atrakcí a denní aberací radiantu, platí — při zanedbání členů obsahujících druhé a vyšší mocniny těchto korekcí — pro příslušné opravy pravoúhlých souřadnic vzorce:

když

(V)

Idx \ cos b cos Ó0 + sin b sin b0 cos (« — x0) d « ) = r J i COS ó’

_ sin ó0 sin (« — <x0) / c F \ sin b sin (rx — x0) xr T 2 ’ J* °°

dY \ cos (* — <%„) . .= r -ji , J = sin b sin d0 -)- cos b cos d0 cos(* — x0),

— A x = — A xz — A xa = Az sin q sec b — s0 cos cp cos t sec b,— Ab = — Abz — Aba = Az cos q — s0 cos q> sin t sin b.

Je patrno, že by bjdo možno tímto způsobem vzíti do počtu i případně známý pohyb radiantu na obloze. Stačilo by pak do- saditi:

— Ax = — A xz — A xa — A xp, — Ab = — Abz — Aba — Abp,

jestliže A xp, Abp jsou změny vyvolané pohybem radiantu po obloze. V některém z příštích článků ukáži postup výpočtu na praktickém příkladě.

Některé poznámky ze sluneční fysiky.

(Upravená přednáška ze členské schůze Č. A. S.)

Sluneční fysika, tak jako i jiné části astrofysiky, v poslední době značně pokročila, nejen co se týče získaných poznatků, ale zejména co se týče prostředků, jichž používá k pozorování. Jeví se tu daleko větší obdoba s laboratorní prací a jest tu větší spolu­práce s fysikou a jinými vědami, než tomu jest u ostatních částí astrofysiky. Předpokládám, že se čtenářům „Říše hvězd” zavdě­čím, povím-li něco o nových otázkách, jimiž se sluneční fysik v dnešní době musí zabývati.

Do nedávná bylo vytýkáno sluneční fysice, že nedrží krok s ostatními vědami jí příbuznými. Snad to bylo i poněkud opráv­něné. Dovedeme si však představiti, že postavení slunečního fy ­sika jest poněkud obtížnější než postaveni badatelů pracujících v laboratoři. Samotný předmět studia: Slunce, dá se pozorovati jen na dálku a tudíž metody, jimiž se tu pracuje, jsou jiné, než u fysiků laboratorních. Kromě toho sluneční fysik měl a můžeme říci, dosud má, málo prostředků pozorovacích. Jednak přístroje, sloužící k badatelské práci, jsou často velmi drahé a za druhé tyto přístroje i když jsou to největší spektroskopy, spektrografy, spektroheliografy a spektrohelioskopy, nestačí na odkrytí toho, co na Slunci jest nám stále hádankou. Tyto přístroje nám ukazují Slunce jen k určité mezi a potom nám nejsou již nic platné. Zdá se, že v novější době bude třeba hledati nové metody a uvidíme v dalším, že kroky k tomu již byly učiněny.

Tak jako v minulém století bylo až do roku 1868 záhadou, jak pozorovati protuberance a chromosféru mimo zatmění, v dnešní době se jedná o to, jak pozorovati koronu a nejkrajnější vrstvy sluneční, jakož i určité úkazy, které nevidíme, ale o nichž máme tušení z některých pozemských zjevů. Největší překážkou přímému pozorování chromosféry, protuberancí a korony jest světlo v bezprostředním okolí Slunce, které vzniká difrakcí a di- fusí v naší atmosféře, případně v optice dalekohledu. Účinek tohoto světla se zmenšuje štěrbinou a ostatním zařízením při spektroskopickém pozorování, takže jest možno protuberance i chromosféru pozorovati a fotografova ti. K tomu slouží celá řada přístrojů, kterými se dá pozorovati nejen okraj Slunce, ale i jeho povrch v jednotlivých barvách, odpovídajících záření nejsilnějších spektrálních čar slunečních. Každý jistě zná krásné spektrohelio- gramy, na nichž jest viděti, kromě skvrn a protuberancí, též jasné a temné flokule. Nejznámější jsou flokule vodíkové a vápníkové. Zatím co vápníkové nejeví zvláštní struktury, vodíkové jsou velmi zajímavé a přímo ukazují na existenci cyklonických bouří ve sluneční vodíkové vrstvě. Obr. 1 představuje spektroheliogram

Archiv ftiše hvř

Obraz 1. Spektroheliogram , fotografovaný ve střední části vodíkové čáry Ha 31. srpna 1929 v Meudonu.

fotografovaný na hvězdárně v Meudonu dne 31. srpna 1929. Jest na něm viděti dobře strukturu vodíkových flokulí i četné t. zv. fila- menty, t. j. temné, dlouhé a do zvláštních tvarů protáhlé skvrny, které jsou vlastně protuberance, promítnuté na jasnější sluneční kotouč. Kromě těchto lze tu viděti i jasná místa, t. zv. jasné flo- kule, t. j. místa jasnější než pozadí, tyto na okraji Slunce bychom mohli opět viděti jako protuberance, nebo spíše velmi jasné erupce, které se často rychle mění.

V pozorování korony mimo zatmění byl učiněn velký krok objevem Lyotovým, který si sestrojil vlastní přístroj, jímž může pozorovati protuberance i koronu nejen spektrálně, ale i přímo. Obr. 2 představuje koronu s protuberancemi a byl pořízen při úplném slunečním zatmění dne 19 června 1936 italskou výpravou, vedenou prof. G. Abettim.

Další naděje na prohloubení pozorování Slunce, zejména jeho vnějších vrstev, skýtá použití fotocely. Tento nápad není nový. Z našich astronomů se jím zabýval Dr. Šternberk, který si udělal

Archiv fiíše hvězd.

Obr. 2. Zatmění Slunce, fotografované 19. června 1936 italskou expedicí.

ve Staré Ďale před lety přístroj, jenž měl sloužiti k pozorování protuberancí a korony. Fotocelou dá se postupně, podobně jako se to dělá v televísi, probádati celý okraj sluneční, případně jeho okolí. Můžeme předpokládati, že proud, který fotocela dává, bude stejný pro celý obvod, pokud tam nenastane zvětšení intensity, t. j. pokud tam nejsou protuberance, anebo koronální křídla. Pak musí na- stati výchylky nezávislé na přídavném světle rozptýleném. Tyto byť i malé výchylky dají se v elekrotechnice známými citlivými prostředky odděliti a zvětšiti. Podobného přístroje bylo nyní po­užito na Cookově observatoři v Americe, ale zdá se, že bude třeba jej ještě zdokonaliti. Prozatím jest tím prý možno dobře zjistiti přítomnost protuberancí.

Mohli jsme 2 předcházejícího viděti, že sluneční fysik se stará o to, aby svými prostředky viděl na Slunci co nejvíce, uvidíme v dalším, že druhou nutností jest tu nepřetržité pozorování Slunce. Jednou z nejzajímavějších částí pozorování Slunce jest ta, která se zabývá studiem vlivu sluneční činnosti na některé zjevy zemské. Poněvadž jest o tento obor velký zájem, podle otázek mně

samotné často kladených, chci vám tu naznačiti, jak se v této věci pracuje a co o tom bezpečně víme. Není tu snad třeba mluviti o tom, jak se mění sluneční činnost, našim pozorovatelům jest to dostatečně známo z pozorování skvrn, fakulí a protuberancí. Změny s obdobnou periodou by se daly pozorovati i , ve sluneční koroně, zejména v rozdělení intensity, neboť se ukázalo, že koro- nální křídla sledují místa, v nichž se vyskytují protuberance. Rov­něž tak sluneční záření v ultrafialových částech spektra jak se zdá mění se v téže periodě. Kromě sledování změn cyklu sluneční činnosti, děje se pozorování výskytu jednotlivých zjevů, z nichž zejména vznik a zánik jasných erupcí, enormních skvrn, po př. skupin a j. úkazů má velký význam.

Konstatování vlivu Slunce děje se na základě změn denních, sezónních, na základě porovnávám s periodou rotace Slunce, s pe­riodou cyklu slunečních skvrn, protuberancí a j. Vedle toho jsou však zjevy, které následují v určitém časovém intervalu, anebo okamžitě po objevení se na př. jasných slunečních erupcí, a zani­kají s jejich zánikem.

Které jsou to zjevy na Zemi, u nichž se projevil vliv změny sluneční činnosti? Byla by jich jistě celá řada, kdybychom pozo­rovali kolem sebe a kdybychom mohli vyloučiti všechny ostatní vlivy, působící tu často silněji než sluneční; prozatím se musíme spokojiti s těmi zjevy, u nichž vlivy sluneční jsou takové, že jsou ihned patrny. Zajdeme tak do příbuzných věd, geofysiky, me­teorologie a j.

Hlavní zjevy zemské, které určitě závisí na změnách sluneč­ního stavu, anebo na změnách polohy Slunce vůči Zemi jsou: 1. magnetické podmínky zemské a zemské proudy, 2 . polární záře,3. změny meteorologické, 4. přenosy radiotelegrafické.

Dále jsou zjevy, které rovněž pravděpodobně závisejí na změ­nách slunečních, ale u nichž to dosud není tak jisté: 5. atmo­sférická elektřina, 6. množství ozonu ve vysoké atmosféře, 7. mimopolární aurorální světlo, 8 . atmosférická absorbce ve vyso­kých vrstvách, 9. záření „kosmické”, 10 . světlo nočního nebe.

Nejprve byl vliv Slunce bezpečně poznán u zemského magne­tismu. Ukázalo se, že změny zemského magnetismu denní i roční jsou bezprostředně závislé na slunečním záření. K tomu přistu­pují t. zv. magnetické bouře, které rovněž ukazují na vztahy ke Slunci. Roční a denní změny by se daly vysvětliti působením ultra­fialového záření, které jest absorbováno hlavně ozonem ve vysoké zemské atmosféře, kde by nastávala ionisace. To však nevykládá magnetické bouře a ostatní zjevy. Náhlý vznik magnetických bouří a jejich trvání byly sledovány spolu s pozorováním Slunce a poznalo se, že tyto magnetické bouře mají určitou souvislost se skvrnami. Byly pozorovány případy, kdy po vzniku nějaké význačné skupiny skvrn na Slunci následovaly po určitém inter­valu na Zemi magnetické bouře. Tedy pro výklad by tu bylo na místě uvažovati o přenosu těchto rozruchů korpuskulárním zá­

řením. Jestliže to, co způsobuje magnetické bouře, vychází ze skvrn, pak vliv bude nejúčinnější tenkráte, když poloha skvrny bude taková, aby z ní vycházející záření směřovalo přímo k Zemi. Z toho důvodu byla snaha stanovití vždy časový interval od prů­chodu skvrny středním pásmem nebo přímo středním slunečním poledníkem do vzniku magnetických bouří na Zemi. Tak z nových měření vycházejí hodnoty tohoto intervalu v hodinách od 23 do 116 a dávají střední hodnotu 60 hodin, zatím co pozorování jas­ných erupcí v blízkosti středního slunečního poledníku dávají 40 hodin. To odpovídá rychlostem asi kolem 1000 km/sec. Ze starších pozorování vyplývá střední hodnota intervalu mezi průchodem skvrny, nebo skupiny skvrn středním poledníkem a počátkem magnetické bouře na Zemi 26 hodin, což odpovídá rychlosti asi 1500 km/sec. Tyto rychlosti řádově odpovídají rychlosti, získané výpočteťn z teorie chromosféry, z níž vyplývá, že atomy ionisova- ného vápníku, které dosáhly v chromosféře velkých výšek, jsou vrhány od Slunce tlakem záření rychlostí 1600 km/sek. Řádově tyto rychlosti platí i pro atomy vodíkové, He, Ti II, Sr II, Mg, a pro jiné prvky, které jsou pod vlivem tlaku záření v chromo­sféře.

Ale nakonec se ukázalo, že neexistuje přesný vztah mezi pří­tomností, velikostí a polohou skvrny a zemskými magnetickými bouřemi; dokonce se vyskytly bouře, aniž jim předcházely nějaké skvrny na Slunci. Tak se přišlo na to, že bezprostřední příčinou poruch na Zemi nejsou skvrny, ale něco, co je s jejich výskytem snad částečně spojeno a proto se obrátil zřetel ke slunečním erup­cím, z nichž vycházející částečky by mohly způsobovati poruchy na Zemi. A skutečně byly pozorovány případy, kdy po časových intervalech, odpovídajících teoretickým rychlostem a měřených od vzniku erupce na Slunci, následovaly na Zemi magnetické bouře. Tak z několika význačných případů pozorovaných erupcí v letech 1892, 1908 a 1926 se ukázalo, že magnetické bouře na Zemi začínala 25,6 hodin po vzniku erupce na Slunci, zatím co mezi maximem erupce a maximem magnetické bouře uplynul interval 41 hodin. Tyto doby opět odpovídají řádově rychlostem získaným z teorie. A tak se zdá, že rychlost 1600 km /sec platí skutečně pro přenos hmoty sluneční perturbace ze Slunce na Zemi. Tím se posiluje pravděpodobnost hypotésy, že z porušených míst na Slunci se šíří k nám emise atomů a shluků, které pak způsobují poruchy zemského magnetismu tenkráte, když jejich směr jest takový, že mohou dosáhnouti Země.

Další fáze vývoje v tomto oboru nastala, když bylo možno pozorovati opakování se magnetických bouří po dokončení úplné rotace sluneční, a to dokonce i tenkráte, když skvrn a protuberancí dříve pozorovaných již nebylo. Takže se zdá, jakoby vznikaly na Slunci plochy magneticky účinné a jakoby skvrny a protuberance, na těchto plochách povstalé, byly jen určitou, snad důležitou, fází jejich vývoje činnosti, zatím co účinnost těchto ploch by se pro­

jevovala i bez přítomnosti skvrn a protuberancí. Zbývá ještě otázka, byla-li nepřítomnost skvrn či protuberancí skutečná, anebo byla-li takového rázu, t. j. buď malého trvání, takže unikla naší pozornosti, anebo byly-li ty zjevy tak malé a slabé, že naše pro­středky pozorovací nestačily je ukázati. Tak se ukázala nutnost stálého hlídání Slunce a okamžitého srovnávání ostatních zjevů, jakmile se na Slunci něco objeví. Rozřešení této otázky není tak snadné, bude vyžadovati všech možných prostředků pozorovacích a velké řady pozorovatelů. Poněvadž se jedná též o statistiku, vztahující se na dlouhé intervaly, bude třeba udělati celé řady pozorování. Za tím účelem v poslední době byly zavedeny spektro­helioskopy, t. j. přístroje, které jest možno poříditi poměrně s ma­lým nákladem a které vlastně slouží spolu s většími přístroji k hlídám Slunce. O pozorování těmito přístroji chtěla bych jednou se tu podrobněji zmíniti. Rovněž velmi žádoucí jest kinemato- grafické fotografování Slunce, zřízené na některých hvězdárnách právě za tímto účelem.

O polárních zářích tu nedávno psal Dr. Link, tedy není třeba, abych se šíře ji zmiňovala o tomto zjevu. Vysvětlují se jako mag­netické bouře, působením korpuskulárního záření, pocházejícího ze Slunce. Ostatně oba zjevy, jak magnetické bouře, tak polární záře nastávají obvykle současně. Tak tomu bylo na př. při polární záři z 25. ledna 1938. V „Říši hvězd” byla uveřejněna v článku Dr. Šternberka křivka, znázorňující výchylky magnetky při této polární záři, pozorované také u nás.

Největší potřeba neustálého pozorování Slunce se objevuje při srovnání zjevů nastávajících při radiových přenosech, kdy se ukázalo, že bezprostředně po vzniku nějaké prudké, jasné erupce na Slunci nastal t. zv. fading, t. j. zeslabení, nebo úplné vymizení signálů na krátkých vlnách a naproti tomu zesílení intensity singálů na vlnách dlouhých, t. j. delších nežli 10.000 metrů. Tento úkaz souvisí se zvýšením ionisace některých vrstev vysoké atmo­sféry, takže nastává zeslabení více absorbovaných a hlouběji pro­nikajících krátkých vln, zatím co nastává zesílení vln dlouhých, u nichž vzniká v tomto případě reflexe na některých vrstvách, tak jako u optických zjevů na zrcadle. Velký význam tu má vrstva, kterou odborníci nazývají Kennelly-Heavisidova.

Zbývá ještě, abych se zmínila o vlivu slunečním, který byl pozorován v meteorologii. Není možno říci, že by tu bylo možno pozorovati nějaké bezprostřední vlivy, ale srovnáním s cyklem slunečních skvrn se poznalo, že tu existuje shoda v periodě opa­kování zjevů. V celkové cirkulaci atmosféry jest viděti tento vliv nápadně, ale co se při tom děje a jakým způsobem tu působí Slunce, dosud není dostatečně známo. Jest jisto, že zvýšení nebo snížení záření způsobuje změny v rozdělení tlaku a dešťů a změny v rozdělení zemské teploty. Zdá se, že právé v meteorologii jest velmi nesnadno odděliti vlivy sluneční od ostatních tu působících.

Tedy, abychom shrnuli to, co jest výsledkem tohoto druhu badání. Magnetismus a polární záře ukazují na korpuskulární záření a tyto úkazy nastávají po určité době, kdy úkaz na Slunci buď začal, anebo byl v takového poloze, že se předpokládal nej- větší vliv na Zemi. To znamená určitou rychlost, odpovídající teoretickým předpokladům. Naproti tomu radioteiegrafické pře­nosy ukazují na bezprostřední působení, t. j. že rychlost, se kterou by se působící záření se Slunce k nám šířilo, by musila býti rovna při nejmenším rychlosti světla a že jest tedy na místě výklad působením ultrafialového záření slunečního. Při podrobném vyše­třování všech zjevů zemských a srovnáváním s příčinami pochá­zejícími se Slunce, jest třeba především uvažovati, který zjev vy­šetřovaný jest bezprostředním následkem a který jest pouze zje­vem druhořadým. Jistě také jest otázkou, je-li nroud korpuskulí a ostatních záření se Slunce vrhán k nám až po objevem se úkazu na Slunci, anebo je-li to, co vidíme, jen jakýsi později se objevující doprovod.

Z toho důvodu, že toto odvětví vědy jest poměrně mladé a že tu chybí dlouhé řady pozorování takových, aby bylo možno vzíti v úvahu všechny elementy, chybí nám ještě hodně k tomu, aby bylo možno udělati obecnou teorii o celkovém působení změn slu­neční činnosti na naši Zemi, neboť musíme si představiti, že’ vliv Slunce a jeho změn, které jsou jistě patrny různě v různých slož­kách jeho záření, jest dalekosáhlý. Nelze však děiati závěry tam, kde nemáme žádných odpozorovaných důkazů.

D r. A R N O Š T D ITTRICH :

Mládeži, jež se zajímá o astronomii.

Mohu se dobře vcítiti ve váš duševní stav, kdy se probouzí s dospíváním horečná touha po poznání velikého kosmu. Prožil jsem to: vzpomínám si na jednu neděli svých gymnasijních let. Po školní mši vzali mne dva spolužáci s sebou do páté čtvrti. Kde nyní jsou široké třídy a výstavné domy, byly tehdy uzounké uličky, křivolaké, samé zákoutí. V této čtvrti se špatnou pověstí, trčel středověk do přítomnosti. Jak by se byli naši profesoři zhro­zili na naším záměrem. — Ve skutečnosti vedl nás spolužák na malinké náměstí, kde bylo několik pouličních stánků. V jednom byla knižní veteš ve všech možných stadiích sešlosti. Služba zákaz­níku tehdy ještě vynalezena nebyla, pročež majitel oněch pokladů nevynikal právě konciliantností. Leckdy nám vzal prohlíženou knihu z ruky, domnívaje se, že beztak nic nekoupíme. — Já ale zahlédl Littrowovu populární astronomii ve třech svazcích, vá­zanou, jak se knihy kol r. 1830 vypravovaly. Ptám se na cenu. — Koruna! — A já ji bez smlouvání dal.

Tak laciné však, jak vám připadá, knihy přece jen nebyly. Tenkrát, dávno před světovou válkou, byl kg hovězího za K 1,20, litr piva za 24 hal. a psaní stálo 10 hal. — Ale pro mne byla kniha ta klenotem, ač vyšla v letech, kdy si můj dědeček babičku bral. Mám ji dosud a mám ji v úctě.

Touha, jež vás i mne vedla k astronomii, má dvojí stránku: osobní a sociální. Osobní jsme si vědomi, sociální nikoliv. Stu­dujeme pro své osobní duševní obohacení, abychom vyhověli vnitřnímu nutkám. — Na to, že studie naše by mohly — po pří­padě — míti význam pro společnost jako celek, ani si nevzpo­meneme, dokud jsme mladí. — Je to asi jako s láskou, jež vstu­puje do života mladých lidí, jako by byla jen k tomu, aby byli šťastni. Ve skutečnosti je hlavní funkce její sociální, vede k ro­dině, dětem.

Jako u lásky jest i u touhy po poznání sociální cíl zprvu zahalen našemu vědomí. — Z toho jsou někdy komické omyly: Mladík očekává, že mu národ postaví velikou hvězdárnu, kde bude pozorovat. Ani mu nenapadne uvážiti, proč národ pro jeho potěšení má přinésti mnoha milionovou oběť.

Jen těžko se z astronomie udělá povolání. Společnost platí na ni jen pokud tato jí slouží. Potřebuje přesný čas pro pro své do- pravnictví. Ten pak obhospodařují hvězdárny. Nevím, jak je stu­dentu, jehož flammarionovský zájem o život kosmu vedl k astro­nomii, když dostane špatně placené místo u časové služby. Po­slouchá několikráte denně časové radiosignály, srovnává s astro­nomickými hodinami a vede protokol o tom. Když si někdo za­telefonuje o přesný čas, musí odpovídat, což je obzvláště milé vytrhne-li ho drnčení telefonu z práce, jako studium mathema- tického důkazu, kterou pak musí zahájiti znovu, od počátku.

Pak lze se uchytiti jako učitel astronomie. Tu jste placem za činnost, na kterou jste původně vůbec nepomýšleli. Jste-li náhodou rozeným učitelem, může vám býti i milá. Pravým bada­telům však leckdy bývá břemenem. Stařičký Gauss naříkával, že vyučování zkracuje čas, jenž by rád věnoval vědecké práci.

Ostatně získání špatně placeného místa na hvězdárně není nikterak snadné. Snad jste slyšeli, — jak nezasvěcení říkávají — že tato místa se zadávají protekcí. — Nuže, sám jsem byl v tomto smyslu protěžován, sám jsem jiné protěžoval. — Ta věc jest docela jednoduchá. Místa zadává vlastně úředník z mi­nisterstva školství, zpravidla právník. Ten ovšem nemůže vě­dět, zda mladý doktor, jenž se o astronomické místo uchází, jest vhodnou osobou. Odtud jest, že takové místo se nemůže ob- saditi bez doporučení. V tom není nic úhonného ani korupčního, protože mladý doktor musí si doporučení svou předchozí neho- norovanou činností zasloužiti. — Naopak mohu vám z vlastní zkušenosti sděliti, že mladému uchazeči jen škodí, sežene-li si opravdovou protekci, totiž přímluvu vlivné osobnosti, jež astro­

nomii nerozumí. — Ze se tu a tam stane, že přednosta ústavu doporučí někoho, kdo pak se neosvědčí, je lidské a nemilé pro obě strany. Jak se člověk protekcí nemůže státi malířem, tak ani astronomem. Dekret vám zaručí jen důchod. Vážnost v kruhu astronomů si musíte vybojovat poctivou prací. Nejste úředníkem jako jiní zaměstnanci, kteří po svých úředních hodinách mohou se věnovati čemukoliv. Na vás bude se tichým tlakem vymáhat, abyste svůj volný čas věnoval astronomii, abyste o ní uveřejňoval vlastní vědecké práce. — Veliká láska k věci přenese leckoho přes nemilý pocit nucenosti. Může se však také předčasně dosta- viti únava z povolání, o niž se ještě zmíním. — A nemyslete, že volného času bude příliš mnoho. Pan přednosta samozřejmě na­loží vám vše, co by nerad dělal sám. — Povedete mu protokol došlých spisů, budete na ně odpovídat, svěří vám knihovnu, po­vedete účty atd.

Co vše přijde v došlých spisech! Dostanete všechny dotazy, jež váš nadřízený ústav pošle všem, jako na př. zda snad listiny pana X. Y. nebyly omylem přiloženy k některému spisu vám zaslanému. I když na to odpovíte jediným řádkem, musíte přece vystaviti úřední připiš, jenž se zvlášť protokoluje a expeduje. Ale jsou i jiné případy, jež vám udělají práci nebo zlost. Soud se zeptá, zda v 10h dne 22. února večer svítil Měsíc při nepatrném zamračení. Jde o svědectví při vraždě. — Vynálezce nové sousta­vy světové přijde s dvoukilovým rukopisem a dotazem, zda může počítati tak na 1 milion K zisku ze svých novot. Současně přijde dopis jeho ženy, která vás pro Boha prosí, abyste jeho bláz­novství neposilovali, že zanedbává živnost atd. — To nejsou vý­mysly, to vše se stalo! — A ty návštěvy lidí, kteří pokládají hvězdárnu za zábavný podnik. Ty dotazy po astrologii a Marsi- tech . . .

Nemyslete, že se odškodníte, až budete sám šéfem. To uplyne v příznivém případě tak 20 let. Zatím se člověk silně změní. Je takřka pravidlem, že po dvou desítiletích dostaví se únava z po­volání. Když měl člověk astronomii od rána do večera, ba i v noci, není divu, když mladistvý elán, jenž vás kdysi k ní přivedl, značně vyprchá. Častěji slyšel jsem od přednostů ústavů, že je to klam, těší-li se člověk na vedoucí místo, že se pak pořádně věnuje vě­decké práci. Za subalterní práce, jež odpadnou, přibudou jiná břemena, zejména zodpovědnost za vše, co se ve vašem ústavu stane. Málo lidí v této situaci obstojí. Zdá se, že badatelství a organisační schopnosti se navzájem vylučují.

Mlčky přecházím osobní komplikace uvnitř vědeckých ústa­vů. V semináři, v kadetní škole, vtiskne se každému chovanci určitá duševní struktura. Seznámí-li se kněz s knězem, důstojník s důstojníkem, ví předem, jaké vlastnosti může od něho očekávat. Toho není ve vědeckých kruzích. Tam je rozrůznění jednotlivců

velmi značné. K tomu přistupuje, že mezi přednostou a mladým začátečníkem leží obecně jedna generace. Což, když se napětí tím vznikající ještě stupňuje podivínstvím, výbušností nebo intrikán­stvím. Říká se zlomyslně, že jen u baletu jsou osobní vztahy ještě horší než v učených kruzích.

Věřte mi, není dobře, když vyděláváme tím, co je nám po­svátné. — Je vás ostatně tak mnoho, že nemůžete počítati všichni na zaopatření v ústavech. Již proto musíte obecně počítati na jinou cestu. — Zvolíte si, ovšem se vší obezřelostí, povolání, jež vás uživí. Astronomii budete pěstovati jako své dobrovolné druhé povolám, jemuž věnujete volný čas a své finanční přebytky. — Pak jste úplně neodvislí a můžete pracovati v tom zákoutí astro­nomie, jež je vaším schopnostem nejblíže a vašemu srdci nej­dražší. — Buďte amatéry v dobrém slova smyslu, lidmi, kteří konají vážnou vědeckou práci, aniž by z ní žili.

Myslíte, že vám tím ukládám veliké břemeno? — Mýlíte se. — Co vám navrhuji, dělá mnoho lidí nevědomky a také já sám jsem to dělal. Hned vám o tom povím. Zmínil jsem se prve o únavě z povolání. Druhé dobrovolně a nehonorovaně za­stávané povolání oddaluje onu únavu, jež se dostaví, když nám každodenní zaměstnám nepřináší již nic nového. — Když jsem byl trvale na hvězdárně ve Staré Ďale, hledal jsem vyrovnání ke svým normálním povinnostem ve všelijakých studiích. Rád jsem na př. čítal spisy o náboženství. Nebylo to ani pro mé astrono­mické studie ztrátou, jak ukazují moje studie k chronologii Ježí­šově a o hvězdě mudrců. — Nemyslete, že s těmito zájmy jsem výjimkou. Seznam mé literatury náboženské vyžádal si kolega matematik, jenž také čítal náboženskou literaturu, když si chtěl odpočinouti od matematiky. Dále jsem svůj seznam poslal ho­landskému učenci, jenž si jej vyžádal na základě mého článku v Astron. Nachrichten.

Je mnoho možností, kde se můžete svou prací uplatniti. Viz Henselingův „Handbuch”. V mých článcích o astronomii skrov­ných prostředků najdete další, nová témata, jež jsou přístupna i tomu, kdo nemůže věnovati na své astronomické vybavení větších prostředků.

Ze tato cesta žádá vysokého idealismu? — O lidech, kteří z ideálních důvodů přinášejí oběti, mluvívají lidé ostrých loktů s pohrdáním. — Nevěřte jim. Život obětavých lidí bývá bohatý a harmonický. To je veliká věc. Krásný život věnovaný činnosti, jež odpovídá našim sklonům, nese svou odměnu sám v sobě. Tu vám nikdo nevezme.

O výrobě brousicích misek a šablon.(Dokončení.)

Je to v prvé řadě t y č o v é k r u ž i d l o , opatřené buď dvěma ocelovými hroty, nebo středovým hrotem a diamantem.

Užití všelikých improvisací, o nichž se často s oblibou říká »to stačí« a jež na prvý pohled vyhovují, je pro vážnou práci ne­přípustné. Taková nedokonalá zařízení práci jen znepříjemňují, ba dokonce znehodnotí.

Obr. 3. Archiv fiíše hvězd.

Proto věnujme patřičnou pozornost i tomuto důležitému nástroji. Třebaže výroba dokonalejšího kružidla je o něco málo složitější než u nějaké té »imitace«, přece se nám to vyplatí, neboť dobrá pomůcka mnohonásobně vše vynahradí.

Následující řádky ukazují, jak snadno se dá dobré kružidlo zhotoviti.

Hlavní částí tohoto nástroje je rameno z dobře vysušeného, šela- kem napuštěného dřeva. Jest to jakási lať obdélníkového průřezu, dlouhá podle potřeby, na př. 3 m. Síla průřezu řídí se délkou latě, t. j. delší rozměr musí býti takový, aby se tyč při té které délce ne- prohýbala příliš vlastní vahou. Na jednom konci se upevní ocelový hrot hl (obr. 3 ), na druhém pak posuvný běžec b, který nese buď druhý ocelový hrot h nebo držáček s diamantem. (Diamantu se užívá při výrobě šablon skleněných.)

Běžec s rýsovacím hrotem má stavěči šroub s, kterým se dá v žá­dané poloze upevniti. Na lati bývá dělení, jež umožňuje rychlejší a pohodlnější nastavení poloměru.

Jak se s kružidlem pracuje, je již z jeho tvaru patrno.Následující příklad naznačuje, jak s tímto nástrojem zacházíme

při výrobě šablon (o delším poloměru), jak plechových tak skleněných.Máme zhotoviti na př. pár plechových šablon o poloměru r —

zjoo mm. Nastavíme tedy hroty kružidla přesně na vzdálenost 2500

mm a utáhneme. Tímto poloměrem opíšeme na kousku připraveného rovného plechu, žádané velikosti a přiměřené síly, oblouk. Podle na­rýsované čáry odřízneme lupenkovou pilkou tak, aby čárka nikde nezmizela.

Pak dopilujeme jemnějším pilníkem přesně k čárce. Stejným způsobem zhotovíme též druhou šablonu. Nakonec oba kusy na rovné dřevěné desce vzájemně poněkud zabrousíme jemnějším smirkem. Čím přesněji byly šablony opilovány, tím dříve budou zabroušeny. Ke konci označíme desky poloměrem.

Výroba šablon z černého skla je poněkud jednodušší a rychlejší.

Obr. 4 . Archiv ftíSe hvězd.

Kus černého skla, vhodný pro obě šablony, položíme na rovnou pod­ložku u jednoho konce kružidla, zatím co druhý hrot zabodneme ve stejné výši. Na skle opíšeme diamantem (upevněným na jezdci) oblouk a sklo rozlomíme. Tím vznikly obě šablony současně, zbývá je jen dříve uvedeným způsobem zabrousiti. Poloměr na skle označíme psa­cím diamantem.

Jak zřejmo z předchozího, jest výroba skleněných šablon zcela jednoduchá a snadná.

Tento způsob má jen tu nevýhodu, že totiž sklo jest hmota křehká a při nešetrném zacházení můžeme snadno šablon pozbýti.

B r o u s í c í m i s ky, které zhotovujeme pomocí těchto ná­strojů, dělíme na tak zvané misky hrubovací a m. pro konečný přesný výbrus.

Misky hrubovací, sloužící ku hrubému zpracování skla pro žá­dané zakřivení, hotoví se z měkkých kovů (mosaz, hliník, zinek atd.), neboť do měkkého povrchu se přibroušená zrnečka smirku pevně za­máčknou a takto upevněna, jsou mnohem účinnější než volná.

Ke konečnému přesnému výbrusu jemným smirkem užívá se pak misek železných, nejčastěji ze šedé litiny, nebo v případech velmi přes­né práce (u mikroskopických čoček) misek ocelových.

Výroba těchto pomůcek jest poněkud obtížnější a vyžaduje vět-V M ' / I 1 J V V M V / /siho a nakladnejsiho zařízeni.

Kdo je šťastným majitelem soustruhu, může si misky hotoviti sám takto: Podle dřevěných modelů připravené odlitky (pro r = 2 j),

které mají tvar podle obr. 4 ., opracujeme nejprve všestranně na hrubo bez ohledu na přesnou míru.

Pak přikročíme ke konečné úpravě. Samozřejmě musí býti odlitky z litiny nezávadné, neboť kazy u povrchu misky (malé otvory, bub­linky a pod.) by při broušení optiky vadily tím, že by se v nich držel smirek, který by při jemném broušení vnikl mezi zrnečka jemnější. O dalším není již zapotřebí se zmiňovati, neboť co dokáže jediné zrnečko hrubšího smirku při jemném broušení, zná již mnohý amatér více než dobře.

Nejsou-li tedy odlitky kazové, přikročíme k »čistému« opra­cování.

Misku upneme znovu na soustruh a sice za část kulatou a hladce osoustružíme kuželový čep. (Pro stroje se závitem opatříme čep shod­ným závitem.)

K další práci si zhotovíme přípravek, a tp závitové neb kuželové pouzdro. Kus tyčové mosazi o průměru as o 20 mm větším průměru čepu upneme na soustruh; vyvrtáme a vytočíme přesně shodný kuže­lový otvor pro naražení misky. (Pro závitové misky otvor se zá­vitem.) Po vyčištění otvoru od třísek, narazíme misku mírně do pouzdra. Nyní vytočíme kulovou plochu misky, přesně podle připra­vené šablony.

Způsob vypracování kulové plochy může býti buď ručním no­žem (u menších misek s kratším poloměrem), nebo kopírováním podle šablony.

Pro příklad zde uvedený postačí pracovati ručním nožem. Práce se musí prováděti velmi pozorně za stálého zkoušení šablonou. Hotové misky musí se shodovati se šablonou i při zkoušce proti světlu. Poté se misky vzájemně zabrousí do jemnějšího výbrusu a po dokonalém očištění znovu přezkoušejí, nepozměnil-li se během broušení ž tvar.

Stejně jako u šablon, označíme i zde poloměr zakřivení a tím jest výroba skončena.

Výše uvedený popis hodí se pro výrobu misek strojních. Misky pro broušení ruční liší se však jen tím, že nemají závitový ani kuže­lový čep, jsou tedy na své spodní straně ploché a dají se upevniti na podložku různým způsobem, na př. prostým přilepením.

Tento popis výroby několika základních optických nástrojů uka­zuje, že není možno tyto ledajakým způsobem odbýti na úkor jejich účelu.

Článek má zvláště amatérům posloužiti jako vodítko při jejich optické »velkovýrobě«.

Ke konci nutno ještě zdůrazniti, abychom neustále brali v úvahu, že i nepatrné chybičky na počátku se ke konci nepříjemně zmnoho-

/ I V •/nasobnuji.

Drobné zprávy.

Změny tvaru sluneční korony. Dokud jsm e měli ke zkoum áni sluneční korony a jejího tvaru jen krátké m om enty úplného slunečního zatm ění, byl problém zm ěn tvaru korony om ezen jen na dlouhodobé zm ěny. Tak je známo již delší dobu, že korona za m axim a sluneční činnosti m á tvar přibližně kru­hový, kdežto za m inim a činnosti je její tvar nápadně zploštělý. O krátko­dobých změnách měli jsm e jen určité náznaky z pozorováni jednoho a téhož zatm ění, z různých m íst povrchu zem ského zasažených postupně měsíčním stínem . Teprve Lyotova metoda, dovolující pozorovati koronu m imo zatm ění, umožnila bezpečně dokázati a sledovati i krátkodobé zm ěny tvaru sluneční korony. M. W aldm eier referuje v jednom z posledních čísel časopisu Zeit- schrift fiir Astrophysik o zm ěnách tvaru korony, pozorovaných ve světle zelené emisní čáry (5303 A ). B yly pozorovány jednotlivé koronálni paprsky, jichž trvání kolísalo od 1 hodiny až do několika týdnů. Střední životní doba paprsku obnáší 1 až 2 dny. W aldm eier pozoroval také obloukovité útvary v koroně a měřil rychlost jejich pohybů. B yly nalezeny vzestupné pohyby rychlosti asi 10 k m /sec ve sm yslu vzdalováni od Slunce. O Lyotově metodě uveřejníme po prázdninách podrobnější článek.

Kulová hvězdokupa v Herkulu. Známá kulová hvězdokupa v Herkulu, označená obvykle M 13 (z M essierova seznam u č. 13), je jednou z nejlépe probádaných hvězdokup. Podle nejnovějších dat, získaných z pozorování cefeid, je vzdálenost hvězdokupy 33.500 světelných let a její průměr 230 světelných let, když nepočítám s absorpcí světla v prostoru. Při respektování absorpce světla v m ezihvězdném prostoru redukují se tyto údaje asi o 2 0 %. Kulová hvězdokupa v Herkulu je nad obzorem na jaře a v létě a je vděčným objektem i pro m alé přístroje.

Závislost délky okam žité periody a jasnosti maxima u Mira-proměnných. Tuto závislost zkoumal P. Ahnert a na základě pozorovacího m ateriálu 29 dlouhoperiodicko proměnných nalezl, že po kratší periodě u jedné a téže pro­měnné následuje jasnější m axim um než po delší periodě. N alezené pravidlo je rázu jen statistického a má jedině význam pro teorii těchto proměnných.

Lk.

Astronomie skrovných prostředků.

(Dokončení.)

A equatoreáln í hodiny sluneční. Zabezpečují, co jsm e prve přiložením úhloměru im provisovali. Chytají stín na rovinu kolm ou k ose světové, jež je realisací rovníku nebeského. Jsou průhledné pro teoretický výklad, protože hodinový úhel Slunce, jenž udává pravý sluneční čas, se na nich přímo odečítá. A le špatně se provádějí. V zim ní polovině roku svítí totiž Slunce na ciferník zespodu. P roto se tento ciferník provádí jako kruhovitá obruč, jejíž geom etrická osa sp lývá s osou světovou. — Ciferník našich hodin je s t odvozen od letního ciferníku hodin aequatoreálních. Stín na­hrazuje m alá ručička, jenže se pohybuje dvakrát rychleji. Věnuje 1 hod. celkem 30°, dvakrát tolik než činí hodinový úhel Slunce.

O rientace pom ocí hodinek v létě. N akloňte ciferník o asi 90 — <p, tak aby dvanáctka byla co nejhlouběji a osa hodinek stala se osou světovou. R ealisujte ji stéblem , tužkou a pod. postavenou ve středu ciferníku. U ka- zují-li hodinky 14 hod., ukazuje stéblo 13 hod., ukazují-li 16 hod.,.ukazuje stín 14 hod. Stín půlí úhel m ezi dvanáctkou a polohou m alé ručičky. — N evíte, kde je sever ? — H odiny skloněné o 90 — <p opatřené stéblem otá­číte tak dlouho kol sv islé osy, až stín půlí úhel m ezi dvanáctkou a malou ručičkou. Pozor, aby dvanáctka byla dole! P ak stéblo ukazuje na Polárku.

Jak se pravidlo pozmění, když je chcete použít v zim ní polovině roku?

D alší úkol: M áte u řetízku hodin kom pas. Hodiny se vám zastavily. Jak určíte přibližný čas im provisaci slunečních hodin?

H odiny horizontální. M ají ciferník v základně hodin. R ýsuje se po­m ocí ciferníku aequatoreálních hodin, k terý sklopím e kol průsečíku obou rovin do základny. Za tento průsečík lze zvoliti čáru zlomu. K aždý cifer­ník vytvořuje svazek paprsků. Paprsky příslušné téže hodině se protnou na ose zlomu. Jak daleko od zlomu padne střed aequatoreálního ciferníku určím e pomocnou konstrukcí. N arýsujem e opět základní trojúhelník, jenž m á dole úhel <p, zem ěpisnou šířku m ísta, pro něž jsou hodiny určeny. Od pravého úhlu na přeponu vedem e kolm ici. D élka její je polom ěrem aequa­toreálního ciferníku, jehož obvod se dotýká čáry zlomu. V iz obr. 2. Svírá-li stín v rovníku se svou polohou polední úhel a, na vodorovné základně

Obr. 2. Archiv fiíše hvěsd.

úhel /?, jest tg />’ = tg a sin <p. Pom ocí tohoto trigonom erického vzorce lze pro a = 15°, 30°, 4 5 ° . . . vypočítati příslušné sklony fl hodin horizontálních.

B ez trigonom erie lze si ciferník zjednati napodobením konstrukce z obr. 2 v dostatečných rozměrech. — Komu i to je příliš složité, ten s i na­řídí znovu hodinky, aby mu ukazovaly sluneční čas a čeká u správně orien­tovaných hodin až bude 1 hod., 2 h o d .. . . po poledni. Pro každou celistvou hodinu si poznam ená stín, k něm už připíše číslo hodiny. Em piricky, t. j. zkusm o pořízený ciferník lze tak pořídit třeba na válcovité věži nebo na cibulovité střeše jeji.

H odiny vertiká ln í. Ciferník rýsuje se zase překlopením aequatoreál­ního, k terý sklopím e do pozadí kol čáry zlom u. T rigonom etrickým vyjádře­ním této konstrukce je s t vzorec: tg 0 = tg a cos <p.

Denní pohyb Slunce je s t rovnom ěrným kroužením . M ůžem e přezkou- m ati, zda denní pohyb Slunce kol osy světové jest rovnom ěrný vůči našim m echanism ům hodinovým. Zjednáme si ciferník slunečních hodin em pi­ricky pom oci m echanických hodin a vyrýsujem e s i druhý neb jej vypo­čtem e pomocí trigonomerie. Jak dalece se nám ty dvojí ciferníky shodnou, tak dalece jsm e dokázali rovnom ěrnost slunečního kroužení pro čas ode­čítaný z m echanických hodin. — O pohybu Slunce v deklinaci arci tím není řečeno nic.

Jak přesně lze pom ocí slunečních hodin odm ěřovati čas. Z ávisí to na tom, jak jem ně m ůžem e měřiti úh ly na ciferníku. N a velkých hodinách

dostanem e obecně větší přesnost. Z ávisí ale mnoho také na provedení. N a velkých hodinách na zdi neodečtem e tak přesně jako na m além modelu z lepenky a drátu. Je-li c ifem ik takových rozměrů, že rovnocenné hodiny aequatoreální by m ěly polom ěr ciferníku rovný 1 0 0 mm, m ěří 1 ° na jeho obvodě 1'74 mm. Stín tenkého drátu m ůže se pomocí lupy odečísti na 0 1 mm. Ovládáme tedy ještě sedm náctý díl stupně. .Časově znam ená 1° čtyři m inuty = 240 sek. Protože 240 : 17 = 1 4 sek., okrouhle % min. — Jem něji lze odečítati, užijem e-li m ísto stín ící tyče cam era-obscura-obrázku Slunce. Leckdy lze takoyé hodiny zaříditi na půdě. Otvor pro tem nou ko­moru um ístí se v části střechy, jež je obrácená k jihu. Tak mnoho zdaru, pokusíte-li se o takovou konstrukci. Dr. A rn o št D ittrich .

Kdy, co a jak pozorovati.

Planety v červenci a srpnu.Merkur je koncem července jitřenkou. Spatřím e jej asi od 20. do 30.

července kolem 4 hod. 30 min. letního středoevropského času asi 5° nad východoseverovýchodním obzorem.

Venuše je v červenci a srpnu večernicí. Počátkem července zapadá ko­lem 22 hod. 30 min. letního času, počátkem srpna kolem 22 hod. letního času a koncem srpna v 21 hod. letního času. Je to průměrně 1% hod. po západu Slunce. Z tohoto důvodu zůstává Venuše po celou dobu prázdnin poměrně nízko nad obzorem. Příznivější podmínky pozorovací nastanou až koncem roku.

Mars v souhvězdí Ryb se blíží k oposici, která nastane v říjnu. Počátkem července vychází kolem půlnoci, počátkem srpna kolem 23 hod. a koncem srpna po 2 1 hod. naleznem e jej snadno podle značné jasnosti (-1 . vel. hv.) a načervenalé barvy.

Jupiter a Saturn v souhvězdí B ýka vycházejí kolem půlnoci, Saturn tém ěř hodinu před Jupiterem. Jupiter jest ovšem znatelně jasnější (-1,7 vel. hv.) než Saturn ( + 0,1 vel. h v .). V souhvězdí B ýka se nalézá také jasná hvězda Aldebaran ( + 1 vel. hv .), k terý je načervenalý a slabší než obě planety. * * *

Z á k r y t y v i d i t e l n é v P r a z e 1941.

/ == — Ch 57m 40, gs = -— 14° 25' 4,5" EG r. <p = + 50!3 5' 16n

D at. * Magn. Fáze GMT = SC a b P Stáří dV I. 1. B D — 9,2262° 5,9 D 19h 4 3 ,3m — 0 ,8 — 1 ,6 103° 6 ,6

4. B D — 3,3329c 7.0 D 2 1 53,3 — 0,3 — 3,0 175 9,75. B D — 7,3639° 7,2 D 2 0 27,8 — 1 ,2 — 1 ,2 128 1 0 ,6

V II. 2 0 . <x Tau ............ 1 .1 D 2 41.8 0 ,0 + 2 ,2 53 25,42 0 . <x Tau ............ 1 ,1 R 3 41,8 — 0 , 8 + 1 ,2 281 25,430. B D — 9,3804° 6 .8 D 19 10,4 — 0,9 — 2 ,0 140 6,5

V III. 3. B D — 19.4728° 7,3 D 2 0 31,0 — 1,5 — 0 .1 70 10,54. B D — 19,5182° 6,4 D 19 07,3 — 1 ,2 — 0,5 141 11,55. B D — 18,5155° 6,3 D 0 2 1 ,6 — 0 , 8 — 0 , 6 62 11,7

16. 48 Tau 6.4 R 1 41,6 0 , 0 + 3,3 204 2 2 ,8

16. y Tau ......... 3.9 D 3 25,6 — 2 ,2 — 1 ,1 133 22,930. B D — 18,4586° 7,3 D 2 0 44,1 — 1 ,2 — 1,3 1 0 1 8 ,1

31. B D — 19.5047° 6,7 D 18 26,2 — 1 ,6 — 0 , 2 109V.

9,0Guth.

Zprávy a pozorováni členů C. A. S. (řídí vědecká rada).

Fysikální efem erida pro pozorování M arta a Jupitera. Doplňkem k Ro­čence 1941 vypočetli členové P o č e t n í s e k c e pánové: Ing. Dr. J. K 1 ír , Ing. J. P o 1 á k a prof. B. P o l e s n ý fysikální efem eridu shora uvedených planet. Doufáme, že tím vyjdem e vstříc pozorovatelům planet, když zde uveřejníme výtah. V efemeridě jsou uvedeny tyto veličiny: D planetocentrická deklinace Země, D 0 planetocentrická deklinace Slunce vesm ěs vztažené na rovník planety. Tyto veličiny jsou úplnou obdobou pozemské deklinace, jen stanoviště pozorovatele je ve středu dotčené planety. Dále L je délka středu v systém u příslušné planety pro světovou půlnoc a P posiční úhel severního pólu planety, počítaný od severu proti sm ěru hodinových ručiček. D alší údaje a obrázek najde čtenář v Ř. H., prosinec 1940, str. 275.

(b SČ Mars 1941 .Jupiter 1941

D atum D D © L P D L i P

O O O O O O OVI. 30. — 22,2 — 16,5 92,2 335,1 + 2.8 182,9 350,7

V II. 10. — 21,7 — 18,4 355,0 332,7 - 2 , 8 320,3 351,720. — 20,9 19,9 258,6 330.5 + 2,8 97,8 352,630. — 20,1 — 21.3 162,7 328.9 - 2 , 8 235,5 353,4

V III. 9. 19,2 __22,4 67.6 327,7 + 2,8 13,6 354,319. — 18,5 23Í2 333.2 326,9 + 2.8 151,7 355.029. — 18,0 — 23.8 240,6 326,4 2,8 290,1 355.6

IX . 8. — 17.9 — 24,0 149,1 326,3 4-2,8 68.8 356.118. — 18,2 — 23,9 59,0 326,5 4-2.8 207,7 356,528. — 19,0 — 23.5 330,0 327.0 -i-2,8 346,8 356,8

X . 8. — 20,0 22.S 242,1 327,8 - 2 , 8 126.3 356,918. — 21,2 — 21.9 154,0 328,7 - 2 , 8 266,0 356.828. — 22,2 — 20,8 65,3 329,5 4-2,8 45.8 356,6

X I . 7. — 23,0 — 19,4 335,2 329,8 - 2 . 8 186,1 356,317. — 23.6 — 17,9 243,7 329,7 + 2.8 326,3 355.827. 23,9 — 16,2 150,8 329,6 2,8 106,7 355.3

XI I . 7. - 23.9 . — 14,4 56,8 328,8 - 2 , 8 247,1 354.617. — 23,7 12.5 321,9 327,1 -'-2.8 27.2 354,127. — 23,2 10.6 226,3 325,9 -2,8 167,4 353.5

2. IV . 1941. Dr. F . Link.

Z činnosti m eteorické sekce — I. čtvrtletí 1941. Pozorování m eteorů v I. čtvrtletí 1941 bylo značně na závadu velm i nepříznivé počasí. Z velkých rojů byly na programu Quadrantidy (počátkem ledna), ale nebylo je možno pro oblačnost sledovat. Z dalšího pozorovacího období došla nás pěkná pozo­rovací řada p. Fáhnricha z Klatov, jak je n íže uvedena. První svůj pokus pozorování létavic zaslal nám p. C. Votrubec, k terý ve Vodňanech chtěl sle- dovati Quadrantidy. Příznivé počasí přálo mu však jen 12. ledna, kdy již činnost roje ustala; zaslal nám též pozorování několika jednotlivých meteorů, pozorovaných náhodné.

K latovy:. / . — 13° 17 'E G r., + 49° 24'.Pozorovatel: F . Fáhnrioh (F.).

D at. T , T . t' n n R k / ( l ) m a

23. I. 18,58 19,33 93 2 — 1,2 1,6 4,9 F27. I. 18,47 19,47 55 5 - - 1,1 6,0 4,3 F14. II. 19,02 20,02 55 5 — 1,0 5,5 3,5 F19. II . 19,10 20,10 53 7 — 1,0 7,9 3,3 F27. II. 19,25 20,25 58 2 — 1,1 2,3 3,5 F27. III. 20,00 21,03 60 3 — 1,0 3,0 2,7 F

Pozorování o velkých m eteorech uveřejněna byla již v posledním čísle „Riše hvězd”. Za sekci: Dr. V. Guth.

Zpráva o činnosti Planetární sekce v roce 1940. Pozorování planet jest u nás stále velm i opomíjeným program em am atérské práce. N ově zřízená Planetární sekse m á zaplniti tuto citelnou mezeru. K onservativnost členů společnosti je však velm i důsledná a bude potřebí většího počtu důkazů, že nepatrným i am atérským i prostředky se dá docíliti zajím avých, ba snad i vědecky dosti cenných výsledků. Do sekce se prozatím přihlásili členové: 1. B. Čurda-Lipovský, Mor. Ostrava, 2. Ing. J. Fejtek, České Budějovice, 3. B. Polesný, České Budějovice, 4. Ing. J. Venclík, Mor. Ostrava. Členové mají k disposici ty to přístroje, většinou am atérské výroby: 1 . refraktor d 60 mm — zvětšení 47— 94, refraktor d 80 m m t— zvětšen í 60— 270, reflektor d 120 mm — zvětšení 120—400; 2. refraktor d 50 mm — zvětšení 42— 120, 3. reflektor d 85 mm — zvětšení 90. — B yla pozorována planeta Venuše ve vých. elongaci na jaře celkem 59krát, v západní elongaci na podzim celkem 16krát, Jupiter celkem 120krát, Saturn 71krát. Záznam y všech pozorovatelů, když náhodou padly na stejné datum a dobu, se většinou docela slušně shodují. Zvláště obrázky provedené u reflektorů v Českých Budějovicích a Mor. Ostravě dobře souhlasí a řady se vhodně doplňují. — Jupiter jeví celou řadu detailů v sever­ním rovníkovém pruhu. Severní subtropický pruh je dosti úzký, pouze na jednom m ístě se rozšiřuje. Jak se zdá, detaily se dosti rychle mění. V sever­ním mírném pásu až k pásu polárnímu byly pozorovány tm avší pruhy ve sm ěru poledníku nebo dosti rozsáhlé skvrny. Jižní rovníkový pruh a sub­tropický pás jsou velm i slabé a úzké, občas snad vůbec chybějí. Krajina v těchto m ístech je nápadně světlé barvy. N a jižním pólu byl pozorován vícekráte tm avý pruh, který um ožňuje stanovení doby rotace této krajiny. Ze zaznam enaných poloh různých detailů se dají zajím avým způsobem určiti doby rotace jednotlivých částí oběžnice. B yla stanovena perioda, v níž se mění barva jižní a polární čepičky od modravé šedi do barvy pěkně načerve- nalé. N a Saturnu viděti pěkně stin p lanety na prstenu, na okraji prstenu bylo dosti zřetelně patrno Cassiniovo dělení prstenu a na kotoučku 1— 2 proužky. Bližší rozbor pozorování planety Jupitera a Venuše bude uveřejněn po ko­nečném zpracování ve zvláštních článcích. System atické pozorování umožní přesnější stanoveni rotační doby a zm ěn na povrchu planety Jupitera, pří­padně náhlých změn na povrchu jiných planet. Pro určitou kontrolu svých pozorování by nám byly v ítány i náhodné kresby planet, pořízené větším i dalekohledy. Prosím e proto zvláště pražské členy, aby na nás při pozorování planet, když budou m íti u dalekohledu dlouhou chvíli, pam atovali a třebas rukou neumělou zakreslili viděné. Pozorováni nemusejí býti naprosto sy ste ­matická, ačkoliv, sam ozřejm ě i ta by byla sekci vítána. Žeň planetární sekce i přes nepatrný počet pracovníků jest tedy dosti slušná a pevně věřím, že najdeme m ezi členy A stronom ické společnosti další spolupracovníky, kteří se budou m oci přesvědčiti vlastní zkušenosti, že i m alým i přístroji se dá udělati kus poctivé a zajím avé práce.

Prof. C. B. Polesný, předseda Planetární sekce, České Budějovice.

Nové knihy.

Dr. Leiv H a r a n g: D as ťolarlicht uiid die Probléme der hochsten atm ospharischen Schiehten. 8 °. Str. 1 2 0 + 7 2 vyobr. Akad. V erlagsgesellschaft Becker & Erler, Kom. Ges., Leipzig, 1940. Cena váz. KM 11,80. — Autor, který je znám ým pracovníkem z oboru polárních září a ředitelem observatoře pro pozorování polárních září v Tromso v Norsku, shrnul ve své knížce, zařazené do známé sbírky Probleme der kosm ischen Physik (20 sv .) , všechny moderní poznatky o polárních zářích. V prvé kapitole popisuje všechny dosud pozorované zjevy, jako jsou tvary, výšky, barva a jiné podružnější zjevy, na př. šum ot a pod., doprovázející polární záře. Ve druhé kapitole pojednává0 spektrech, z nichž soudíme nejen na složeni vysoké atm osféry, ale také1 na její teplotu. V další kapitole jsou probrány teorie polárních září, t. j. práce Birkenlandovy a Stórmerovy. V kapitole o fysikálnim stavu vysoké atm osféry se dočteme o souvislosti složeni a teploty vysoké atm osféry, o vý ­počtu teploty a výšek polárních září na Slunci a ve stínu a o absorpci korspus- kulám ího záření slunečního. K polárním zářím se druží podobné zjevy, pozo­rované ve stejných částech vysoké atm osféry. Je to světlo noční oblohy, o něm ž pojednává další část. Popisem přílivu a odlivu ve vysoké atm osféře, tak jak se pozoruje na výškách polárních září a výskytu m eteorů a velmi ožehavou otázkou o povaze korpuskulám ího záření, jež působí polární záře, končí prvá část knihy. Ve druhé části asi na 25 stranách jsou uvedeny pře­hledně naše poznatky o ionosféře, jak totiž nazývají stejnou část atm osféry badatelé z oboru šíření elektrom agnetických vln. Velmi cenný jest obsáhlý seznam literatury na konci knížky. Ilustrace jsou pečlivě voleny. M atem a­tická část je minimální a lze ji beze všeho přejiti.

Dr. F. L ink.

Zprávy nakladatelství.

Hlubiny země. (Objevy moderní geologie.) V knihovně „D elta”, která přináší díla obsahující poslední slova vědy, vydává nakladatelství „Orbis”(Praha XII.) knihu, která jest u nás prvním pokusem inform ovati čte­náře přístupným a srozum itelným způsobem o výsledcích a metodách nového geologického badáni. V ědecká hantýrka, která odrazuje tolik čtenářů, jest tu omezena na nejnutnější, a tak vznikl nový typ knihy, která není učebnicí, ale poutavým líčením, které zaujm e mládež i do­spělé. N apsal ji znám ý vědecký pracovník Ing. Dr. Ladislav Č e p e k .Co je geologie ? Jaké m á problémy, cíle, jaké jsou jeji m ožnosti, jak slouží člověku a životu, jaký je její národohospodářský význam ? N a tyto a jiné otázky odpovídá Čepek a přesvědčíte se, jak zajím avá, ba přím o v lecčem s rom antická ta zdánlivě suchá geologie je. V každém člověku dřímá kousek badatele. Nedá to a snažíme se všem u dostat na kloub. Toto je knížka, která vás opravdu povede zem ským nitrem a ukáže vám vše, co vás může zajím at.Z obsahu: Jak je zem ě stará. — Jak hluboko se člověk zavrtal. — Moře a pevniny. — Sopky za to nemohou. — Organism y a kámen. — Kůra zem ská se vrásní a praská. — Zmučené kamení. — Země a voda. — Dílo moře. — G eologický výzkum . —- Chceme vidět do zem ě. — N erostné suroviny. >—Chvála geologie atd. 145 obrázků v textu, 8 fotografických příloh a 3 tabulky.Brož. 75 K, váz. 90 K. Kniha, která rozšíří vaše obzory! ** /

Zprávy Společnosti.

Výborová schůze byla 19. dubna 1941 po členské schůzi za přítomnosti 14 členů výboru v klubovně Lidové hvězdárny. B yl projednán návrh Ing. Dr. Jana Šourka na vydání populární astronomie, zpracované našim i odborníky. N ávrh byl všem i přítom ným i jednom yslně přijat a přípravou díla pověřena Vědecká rada.

Výborová schůze byla 30. dubna t. r. za účasti 13 členů výboru v klubovně Lidové hvězdárny na Petřině. B yly projednány běžné záležitosti Společnosti, došlá korespondence a schváleny rozpočty na vydání „Astronom ie”. Za odpovědného redaktora „Říše hvězd” navržen úřadům předseda Spo­lečnosti profesor Dr. František N ušl. Za členy Společnosti byli přijati: JUDr. Jar. Drbohlav, Praha; Ludmila Eckertová, studující, Praha; J. S. Filip, přednosta Národní banky, Praha; Milan Hasch, technický úředník, Praha; Mojmír Hudec, studující, Brno; Ivo Karfík, studující, Lounky; Vladi­mír Kohout, studující, Praha; A nt. Kopecký, kožešník, Praha; MUDr. Jaro­slav Kvapil, Mladá Boleslav; Zdeněk N adem lýnský, učitel, Klobouky; Rudolf Pravda, obchodvedoucí, Kozlovice; Ing. Jiří Šolta, Praha; V áclav Štěpánek, m ag. úředník, Praha; Jan Trefulka, studující, Brno; Karel Tureček, cukrář, Praha; M ilena Vašáková, soukromnice, Ú jezd nad Lesy; Marie Vondráčková, profesorka, Brno; Ing. Dr. Josef Zďánský, Praha. Za zakládajícího člena přijat prof. Konst. Kalles, Roudnice nad Labem. Všechny nové členy vítám e radostně k společné práci.

Členská schůze byla 19. dubna 1941 v přednáškové síni Lidové hvězdárny na Petřině za účasti 58 členů. N a programu byla přednáška Dr. Bohumily Novákové-Bednářové o činnosti Slunce a jeho vlivech na Zemi, kterou všichni přítomní se zájm em vyslechli.

U stavující schůze nového výboru byla po valné hromadě dne 10. května 1941 v klubovně Lidové hvězdárny za účasti 13 členů výboru. Místopředsedy opětně zvoleni pp. Ing. Dr. Jan Šourek a JU Dr. Karel Novotný, jednatelem Josef Klepešta, pokladníkem ředitel Karel Anděl, knihovníkem Ing. Jaroslav Chvojka a správcem přístrojů IngC. Karel Čacký. Za členy Společnosti byli přijati: A lois Caletka, úředník, Praha; Jana Caletková, Praha; M iroslav Hochman, studující, Terezín; Josef Choděra, studující, Praha; Jiří Jech, studující, Dobříš; Ing. Jiří Kameníček, továrník, Praha; Bohuslav Knotek, žák IV. měšť., Mohelno; Ing. Jar. Košťálek, Praha; Em anuel Slavíček, úřed­ník, Praha; Ing. Franz Stebel, Lohbriick; A lex. Vengrenivský, studující, Praha. V šem novým členům přejem e radostnou spolupráci ve Společnosti.

Zápis o výroční valné hromadě České společnosti astronom ické v Praze za rok 1940, která byla v sobotu dne 10. května 1941 za účasti 51 členů v přednáškové siní Lidové hvězdárny v Praze na Petříně. Schůze byla řádně svolána a policejnímu ředitelství oznámena na 18 hod. 30 min.; ježto se však v ustanovenou hodinu nesešel stanovam i určený počet členů, byla valná hro­mada zahájena o půl hodiny později, kdy byla podle stanov již schopna usná­šení. Schůzi zahájil m ístopředseda Ing. Dr. Jan Šourek, uvítal přítomné a vzpomněl zesnulých členů Společnosti v r. 1940; vzpomínku vyslechli přítomní stojíce. Zápis o minulé valné hromadě přečetl adm inistrátor Kadavý. Zápis byl beze zm ěny schválen. Zprávy funkcionářů nebyly po přání přítomných čteny, ježto byly uveřejněny v plném znění ve výroční zprávě výboru Spo­lečnosti za rok 1940. Také zprávy sekcí byly schváleny bez čtení — byly rovněž uveřejněny ve zm íněné zprávě. Ke zprávě sekce pro pozorování Slunce poznamenává F. Kadavý, že krom ě uveřejněných pozorování došla ještě po­zorování jednatele A stronom ické sekce Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě p. B. Curdy-Lipovského za IV. čtvrtletí 1940 — 23 pozorování, čím ž se řada jeho pozorováni doplňuje na 79. Zpráva sekce pro pozorování planet došla až po uzávěrce výroční zprávy; nebyla proto ve zprávě uveřejněna a proto byla přečtena admin. Kadavým. B yla rovněž schválena, jako všechny předcházející zprávy. Zprávu revisorů účtů přečetl Ing. Jan Šim áček. Pro-

hlasuje, že závěrkové účty, jakož i hospodaření výboru byly nalezeny v nej­lepším pořádku a proto navrhují revisoři účtů pokladníkovi i celém u výboru absolutorium. Schváleno. Předsedající Dr. Šourek poznamenává, že se po­dařilo udržeti hospodářství Společnosti v rovnováze a děkuje pokladníkovi za šetrné a pečlivé vedení pokladny. Rovněž všem ostatním funkcionářům děkuje za dobrou spolupráci. V ýše členských příspěvků na rok 1941 zůstává po návrhu pokladníkově nezměněna. Cena prof. Dr. Františka N ušla byla udělena po návrhu výboru autorům Gnomonického atlasu: Dr. Vlad. Guthovi, JUC. Janu Kvičalovi, Ing. Jaroslavu Štěpánkovi a A loisů Vrátníkoví. Před­sedající vzpomněl význam u založení ceny prof. N ušla a také prvých dvou poctěných touto cenou: IngC. Karla Čackého a Dr. Bečváře, kterým byla cena udělena za leta 1938 a 1939. — Volby: řízení této části schůze ujím á se druhý místopředseda JUDr. Karel N ovotný. Z výboru podle znění stanov odstupují pp. Ing. Jan Almer, řed. Karel Anděl, Josef Klepešta, Ing. Viktor Rolčík, Dr. H ubert Slouka, prokurista Josef Šípek, In g . Dr. Jan Šourek a Dr. Boh. Šternberk. Náhradníci: Dr. Em il Buchar, Jar. Vlček a A lois Vrátník. Revisoři účtů: Dr. Karel Kuchyňka a Ing. Jan Šim áček. N a návrhu výboru byli všichni jednom yslně opětně do výboru zvoleni, jakož i všichni náhradníci a oba revisoři účtů. — Volných návrhů nebylo. Dr. Šourek nechává pak kolovati železný meteorit, nalezený v Mexiku, k terý se nyni nalézá v rukou našeho jednatele. Mezi jednáním dostavil se do schůze zástupce odboru naší Společ­nosti v Přerově p. Frant. Kalabus, kterého předsedající srdečně uvítal. Podle presenční listiny konstatuje pak, že s e schůze zúčastnilo 50 členů (jeden z přítom ných se zapsal dodatečně). Po vyčerpání programu valné hromadv promluvil Dr. V. N echvíle o měření sluneční paralaxy. Probral jednotlive metody m ěření a podrobně se rozhovořil o výsledcích měření paralaxy při oposicích planetky Eros. Za pečlivou přednášku poděkoval předsedající Dr. Šourek a přítom ni upřímným potleskem . — N a ukončení schůze oznámil Dr. Šourek přítomným, že výbor hodlá vydati společnou práci našich odborníků, populární českou „Astronomii”. Ježto se jedná o velm i nákladný podnik, v y ­píše výbor subskripci a žádá členstvo, aby se nejen hlásilo samo, ale i ve svém okolí získávalo zájem o toto dílo, jež bylo u nás po řadu le t postrádáno. Schůze byla skončena v e 2 0 hod. 2 0 min. p K adavý.

Členská schůze bude v sobotu dne 7. června v 19 h. na Lidové1 hvězdárně na Petřině. Prom luví Ing. Dr. J. Procházka: Za profesorem Dr. J. Svobodou.

Zprávy Lidové hvězdárny.

N ávštěva na hvězdárně v dubnu 1941. L etos se nám duben nevydařil. Počasí bylo pro pozorování hvězd většinou nepříznivé a proto bylo na hvěz­dárně m álo návštěv. Celkem hvězdárnu navštívilo 400 osob; z toho bylo 288 členů, 60 jednotlivých návštěv obecenstva a 2 hromadné výpravy ( 1 škola a 1 korporace) s 52 účastníky. N ávštěvy členů ovšem neplatily ani tak po­zorování oblohy, protože bylo stá le m álo jasných večerů, jako knihovně a kanceláři hvězdárny a Společnosti.

Pozorování na hvězdárně v dubnu 1941. Pro návštěvy obecenstva bylo pořádáno 6 večerů u dalekohledu. V prvé polovině dubna byly ještě ukazovány planety Jupiter a Saturn, ve druhé polovině m ěsíce byla již posunuta doba návštěv o hodinu a planety nebylo možno pozorovati. B yly ukazovány četné mlhoviny, hvězdokupy a dvojhvězdy. Odborných pozorování — kromě pozo­rování slunečních skvrn — nebylo. Slunce bylo pozorováno po 17 dnů.

M ajetník a vydavatel Česká společnost astronom ická, Praha IV .-Petřín. — Odpovědný redaktor: Prof. Dr. Fr. N ušl, Praha-Břevnov, Pod Ladronkou 1351. — Tiskem knihtiskárny »Prometheus«, Praha VHI., N a R okosce č. 94. -— Novin, známkování povoleno č. ř. 159366/IIIa/37. — Dohlédací úřad Praha 25.

Vycházi desetkrát ročně. — V Praze, 1. června 1941.

Obsah č. 6.Dr. J . P r o c h á z k a : Za profesorem Dr. J. Svobodou. — t Prof. Dr. J . S v o - b o d a : Zenitová atrakce a denní aberace radiantu meteorického roje. — Dr. Boh. B e d n á ř o v á : N ěkteré poznám ky ze sluneční fysiky. — Dr. A. D i 11- r i c h: Mládeži, jež se zajím á o astronom ii — V. I z e r a : O výrobě brou­sicích m isek a šablon. — Drobné zprávy. — Astronomie skrovných prostřed­ků. — Co, kdy a jak pozorovali. — Zprávy a pozorování členů Č. A S. — Nové knihy. — Zprávy nakladatelství. — Zprávy Společnosti. — Zprávy

Lidové hvězdárny.

Česká společnost astronomická,Praha IV-Petřín, Lidová hvězdárna.

Vědecká rada. Předseda: Dr. B. Šternberk, Praha XII., Ř ipská 15.Sekce fotografická. Předseda: Dr. V. Nechvíle, Praha X., Třeboňská 8 .Sekce m eteorická. Předseda: Dr. VI. Guth, Praha XVI., Jahnova 11.Sekce planetární. Předseda: Prof. C. B. Polesný, Čes. Budějovice, Schnei-

drova ul.Sekce početní. Předseda: Dr. F . Link, Praha II., Sokolská 27.Sekce proměnných hvězd. Předseda: AI. Vrátník, Praha IV., Lidová hvěz­

dárna.Sekce sluneční. Předsedkyně: Dr. B. Bednářová, Praha XV., Nad Cihelnou

čís. 484.

Veškerou korespondenci, týkající se obsahu časopisu, příspěvky do časo­pisu, dotazy ohledně článků, knihy nově vyšlé, určené k recensi a pod. zasílejte nyní na adresu

REDAKCE ŘÍŠE HVĚZD,Praha IV-Petřín, Lidová hvězdárna.

Všechny ostatní záležitosti spolkové vyřizuje A d m i n i s t r a c e „Říše hvězd”, adresa tam též.

Seznam publikací vydaných Knihovnou přátel oblohy, nákladem České společnosti astronomické v Praze.Fr. Schiiller: A tlas souhvězdí severní oblohy. Č ást rovníková. Rozebráno.Karel N ovák: A tlas souhvězdí severní oblohy. Část polární. Cena K 45'— ,

členská cena K 30'— .Karel Anděl: Mappa selenographica. Dvě mapy M ěsíce v rozm. 65X 84 cm

se seznam em zakreslených útvarů. K 60'— , člen. cena K 50'— .Karel N ovák: N ástěnná mapa severní oblohy s novým vym ezením sou­

hvězdí. Cena mapy na kartoně K 80'— . Členská cena K 60'— .Karel N ovák: Otáčivá m apa severní oblohy a m alá m apa M ěsíce od Karla

Anděla. Cena K 40'— , členská cena K 30'— .Josef Klepešta: Spektrální a tlas jasných hvězd severní a jižní oblohy,

tištěný v šesti barvách. Vázaný výtisk za K 60'— , členská cena K 40'— .K lepešta-N ovák: M alý atlas severní oblohy. K 15'— , členská cena K 10’— .P. Šafaříková: W. Herschel a jeho sestra Karolina. K 6 '— , člen. cena K 4'— .Dr. R. Schneider: Hodiny a hodinky. Cena K 9'— , členská cena K 6 '— .Prof. V. V. Stratonov: O životě na sousedních světech. K 6 '— , čl. cena K 4'— .Karel Anděl: Průvodce po M ěsíci. Cena K 9'— , členská cena K 6 '— .

Objednejte v administraci: Praha IV -P etřín , Lidová hvězdárna.

Praha IV.-Petřín, Lidová hvězdárna.V letních m ěsících je hvězdárna obecenstvu přístupna kromě pondělí

denně ve 22 hodin. — Hromadné návštěvy škol a spolků denně mimo pondělí ve 2 1 hodinu.

Administrace:Praha IV.-Petřín, Lidová hvězdárna.

Úřední hodiny: ve všední dny od 14 do 18 hod., v neděli a ve svátek od 10 do 12 hod. V pondělí se neúřaduje.

Ke všem písem ným dotazům přiložte znám ku na odpověď! A dm inistrace přijím á a vyřizuje dopisy, kromě těch, které se týkají

redakce, dotazy, reklam ace, objednávky časopisů a knih atd.Roční předplatné „Říše H vězd” činí K 40'— , jednotlivá čisla K 4'— . Členské příspěvky na rok 1941 (včetně časop isu ): Členové řádní

v P r a z e K 50'— . N a v e n k o v ě K 45'— . Studující a dělníci K 30'— . — Noví členové platí zápisné K 10'— (studující a dělníci K 5'— ). — Členové zakládající platí K 1000'— jednou pro vždy a časop is d ostávají zdarma. Veškeré peněžní zásilky jenom složenkam i P oštovn í spořitelny na účet

České společnosti astronom ické v Praze IV.(B ianco slož. obdržíte u každého pošt. úřadu.)

U čet č. 42628 Praha. T elefon 6 . 463-05.

Poznamenejte si adresu našeho dobrého hodináře:

ČESTMÍR CHRAMOSTA,hodinář,

P R A H A II., VYŠEHRADSKÁ TŘÍDA 15.Telefon 478-74. Telefon 478-74.M ajetník a vydavatel Česká společnost astronom ická, Praha IV.-Petřín. — Odpovědný redaktor: Prof. Dr. Fr. Nušl, Praha-Břevnov, Pod Ladronkou 1351. — Tiskem knihtiskárny „Prometheus”, Praha VTH., N a Hokosce čís. 94. — Novin, znám kování povoleno č. ř. 159366/HIa/37. — Dohlédací úřad Praha 25.

1. června 1941.