foto

: Tre

ntin

o To

urism

Řádně uleželé moenské sýry prosluly pronikavým zápachem, ale nepopsatelně lahodnou chutí. V sýrárně v Predazzu si už „ošetřovatelé“ této lahůdky na pronikavé aroma zvykli.

TEXT A FOTO: MICHAL DVOŘÁK

Mozaika těch nejpestřejších chutí, barev a zážitků. Takové je Trentino. Nabízí poklady přírodní i gastronomické. A až půjdete po Via legionara Czecoslovakia, vězte, že tato česká stopa není náhodná.

Smraďoch z Moeny

KOKTEJL 1/2010 51

Když bůh tvořil italskou pro-vincii Trentino, byl zrovna v dobrém rozmaru a na jeho kráse opravdu nešetřil. Na po-měrně malém území vykouz-

lil rozmanitou škálu podnebí a typů krajin: od alpské, kde se tyčí rozeklané siluety ledovcových věží věčně pokry-tých sněhem, až po pobřeží Gardské-ho jezera, které má naopak příjemné, skoro středomořské klima s palmami, olivovými a citronovými háji. Při toul-kách Trentinem na každém kroku dý-chá tradice, kterou místní opatrují jako oko v hlavě. Kulturní svébytnost se projevuje nejen v každodenním živo-tě obyvatelstva, ale i na úrovni samo-správy tohoto autonomního regionu. Trentino si navzdory globalizaci hájí to svoje, ale přesto se světu ochotně otevírá.

VODNÍ ZRCADLA I KORÁLOVÉ KATEDRÁLY

Trentino je srdcem Dolomit. Vr-cholky alpského pohoří se odtud po-stupně svažují jak do Pádské nížiny v Lombardii, tak na druhé straně k Be-nátsku a Friulsku. Ačkoli tyto horské masivy vznikaly ze zkamenělých ko-rálových útesů a usazenin pradávného tropického moře stovky milionů let, nápis Dolomity bychom na mapě před sto lety nenašli. Za půvabné jméno vděčí masiv zvědavému francouzskému cestovateli jménem Dolomieu, který za pomoci ženevského profesora Saus-sura dokázal, že se toto pohoří skládá z dosud neznámé horniny. Ta dostala podle svého objevitele název dolomit. Dříve se Dolomity kvůli charakteris-tickému šedobílému odstínu horniny jmenovaly Monti Pallidi neboli „Bledé

hory“. Podle poetického vysvětlení ve starých pověstech je to prý proto, že za jasných nocí trpaslíci předou a tkají z měsíčního světla horám světlý třpyti-vý závoj. V Trentinu najdeme i vodní zrcadla bezmála tří set jezer, pro která se této oblasti přezdívá italské Finsko. Jsou stejně různorodá, jako je široká paleta jejich odstínů od smaragdově zelené až po temně modrou. Kromě průzračnosti svědčí o výborné kvalitě vody i velké množství ryb.

Trentino se pyšní i mnoha zachova-lými hrady, které vás na chvíli přene-sou do doby dávno minulé. Pomníky, kříže a kapličky v trentinských horách zase zavedou vaše myšlenky do histo-rie poměrně nedávné. Za první světové války tu bojovalo mnoho českosloven-ských legionářů a více než 20 000 jich tu padlo. Na jejich počest se jmenuje

Právě kvůli takovým pohledům je Trentino jedinečné. Dolomitské stěny tvoří zdejším vesničkám fotogenickou kulisu v létě i v zimě.

52 KOKTEJL 1/2010

TEXT: LUCIE CHVOJKOVÁ

KDY: Každé roční období tu má svůj půvab. Dobrou volbou je vyrazit na podzim a toulat se autem nebo na kolech místními

vinicemi, kde právě probíhá vinobraní. Údolí se zbarví pestrobarevným listím, zatímco na horách padá první sníh.

Ubytování: Horské chaty, tzv. rifugia, mají své kouzlo. Jsou oblíbeným místem alpinistů i výletníků, kteří si tu vyprávějí zážitky

a navazují přátelství. Některé chaty fungují i jako útočiště a jsou připravené nabídnout poutníkům přenocování i teplý pokrm.

Zábava v zimě: Můžete si vybrat z bezpočtu lyžařských sjezdovek a běžeckých tras. Nelyžaři mohou podniknout lehčí

túru na sněžnicích v některém z národních parků. Všichni společně se pak mohou večer sejít nad sklenkou dobrého trentinského vína.

Zábava v létě: Teplé dny můžete trávit na středomořský způsob u Gardského jezera, nebo se rozhodnout pro aktivní horskou

variantu. Trentino je rájem trekařů. Najdete tu spoustu skvělých turistických cest. Při vašich toulkách vám budou společníky volně se pasoucí krávy, ovce, ale možná i nějaký kamzík, kozorožec, svišť nebo hranostaj.

Adrenalin: Vrcholky hor si můžete vychutnávat prostřednictvím zajištěných cest, tzv. „via ferrata“. Tu svoji si zde

najdou začátečníci i zkušení lezci. Slaňování pod vodopády pod vedením průvodců

mohou absolvovat i netrénovaní jedinci a je skutečným bonbonkem pro milovníky vzrušení.

Cyklistika: Pokud je někde ráj cyklistů, tak právě v Trentinu. Nenároční cyklisté a rodiny s dětmi ocení například nádhernou

scenerii z pohodlných cyklostezek v údolí řeky Etsch, na své si ale přijdou i zarputilí sportovci, kteří mohou otestovat své síly na trasách závodu Giro d’Italia. Cyklistům a jejich potřebám se v Trentinu přizpůsobují hotely, kempy i celá města.

Vodní sporty: Ideálním místem pro všechny druhy vodních radovánek je Lago di Garda, zvlášť jeho severní část. Můžete tu

vyzkoušet windsurfing, wakeboard, vodní lyže nebo třeba plavbu na sportovním katamaránu. Dopoledne zde vane silný a studený severní vítr Peler, odpoledne jižní teplý vítr Ora, vhodný pro začátečníky.

KDY A ZA ČÍM DO TRENTINA

několik ulic v trentinských městech – Via legionara Czecoslovakia.

ŠPEK PROVONĚNÝ KOUŘEMPod pojmem špek si v češtině, stej-

ně jako třeba v sousedním Německu, každý představí tučné maso, ze kte-rého se škvaří sádlo. V Trentinu je to trochu jinak. Zde se pod pojmem špek – (italsky speck) ukrývá uzená syrová šunka bez kosti, méně či více prorostlá tukem. Trentinský špek se vyrábí pře-devším v horách kolem Bolzana, kde je příznivé mikroklima pro jeho typicky pomalé a postupné zrání. V menších obměnách se tu vyrábí už od 14. sto-letí. Pochutnat si na něm můžete tře-ba v restauracích, které se v Trentinu často jmenují „Maso“ (čti mazo). Je to název pro trentinské venkovské domy postavené především z kamení a dřeva.

foto

: Shu

tters

tock

foto

: Tre

ntin

o To

urism

Nordic walking můžete v Trentinu provozovat jak na krátkých vycházkových okruzích, tak i na skutečně náročných několikadenních túrách.

KOKTEJL 1/2010 53

Jedním z nich je „Maso dello Speck“ ve Val di Fiemme kousek nad Cavale-se, kde najdeme pod jednou střechou výrobnu, malou prodejnu zdejších pro-duktů i útulnou restauraci „U Tita“. Zde může návštěvník všechny uzenář-ské výrobky nejprve ochutnat a teprve pak se rozhodnout, který z nich si kou-pí. „Vepřová kýta je nejprve odkos-těna. Poté se nasolí a nechá někdy až dvacet dní odpočívat ve speciálních va-nách, aby maso uvolnilo přebytečnou vodu,“ vysvětluje sympatický Pietro, pracovník výrobny. „Následuje pro-

ces naložení do směsi suchých bylinek. Přesná receptura směsi byla vždy úz-kostlivě tajena a střežena jako rodinné tajemství, které se předávalo z otce na syna. Zpravidla v takové směsi nechybí česnek, pepř, šalvěj, rozmarýn, bobko-vý list, jalovec, majoránka a koriandr. Špek se pak pověsí na háky a udí přes noc kouřem z jalovcového dřeva, kte-ré má nízký obsah smůly. Maso se pak pomalu suší při teplotě, která nepřesa-huje 20 °C. Proces zrání trvá obvykle 40 dní, může to být ale i 20–24 týdnů. „Zvláštní pozornost je věnována povr-

chové plísni, která musí být jen jemná a bílé barvy,“ doplňuje Pietro.

Špek má v italské kuchyni široké využití. Předkrm, kterým zaručeně uděláte dojem na své hosty, je velmi jednoduchý. Stačí navinout jednotli-vé plátky natenko nakrájeného špeku na slané tyčinky zvané grissini. Znáte je jistě i z mnoha italských restaura-cí a pizzerií v Česku. Jedinečná chuť trentinského špeku nejlépe vynikne v doprovodu červeného vína Pinot nero, které má rubínovou barvu a jem-nou harmonickou chuť, nebo Lagrein rosato, jemného růžového vína s ovoc-nými podtóny, ve kterých převládá chuť jahod a třešní.

VŮNĚ JAKO FACKASpretz Tzaorì je ladinský (podle

trentinské menšiny Ladinů, jejíž koře-ny sahají do doby rétorománské) ná-zev typického sýra z údolí Val di Fassa a Val di Fiemme. Odrazuje od konzu-mace jistě méně než jeho současný ná-zev – tedy Puzzone di Moena (Smra-ďoch z Moeny). Zastánci této lahůdky naopak poněkud silné aroma považují za přednost. Sýr je místní specialitou, která se vyrábí výhradně z kravského plnotučného mléka. Krávy, jejichž mléko se k výrobě používá, se pasou

foto

: Luc

ie C

hvoj

ková

Zatímco v sýrárně se chytáte za nos, tak libých vůní místních uzenin se nemůžete nabažit.

Na vrcholcích skal a hor často trůní romanticky vyhlížející hrady a zříceniny. V některých najdete muzea (například muzeum Reinholda Messnera na hradě Sigmundskron), jiné nabízejí „pouze“ úchvatný výhled do krajiny pod nimi.

T Y R O L S KO

T R E N T I N O

P R OV I N C I E B O L Z A N O - B OZ E N( A LTO A D I G E / J I Ž N Í T Y R O L S KO )

Č E S K Á R E P U B L I K A

Š V Ý C A R S KO

F R A N C I E

N Ě M E C KO

I T Á L I E

R A KO U S KO

Vídeň

Bolzano

Trento

54 KOKTEJL 1/2010

na civilizací dosud nedotčených hor-ských pastvinách, plných aromatic-kých bylin. „Za své jméno a především silné aroma vděčí tento sýr zvláštnímu procesu zrání, během něhož jsou sý-rové bochníky nejprve na 2–3 dny naloženy v solné lázni a potom je je-jich kůra pravidelně (1x týdně) navlh-čována mokrou houbičkou, čímž se sýr uzavře žlutavou krustou a uvnitř může docházet k žádanému procesu fermentace,“ vysvětluje Walter Cam-pi ze sýrárny v Predazzu, která se na výrobu moenského „smraďocha“ spe-cializuje. Ve speciálních místnostech, kde se udržuje konstantní teplota, pak takových bochníků odpočívají stovky. Intenzitu „vůně“ si možná dokážete představit. Mně osobně „profackova-la“ ihned u vstupu do chladicího boxu a patří k mým silnějším zážitkům. Prostoupila každé vlákno mého oble-čení i každý pór mého těla a vyprchá-vala opravdu jen velmi pomalu. Walter Campi se jen chápavě pousmál. Už je prý zvyklý. O to překvapivější pak pro mne byla velmi lahodná chuť tohoto sýra (když jsem se odvážila ho pozřít). Labužníci doporučují doplnit jej ope-čenou polentou nebo bramborovou kaší a skleničkou Marzemino Trenti-no D. O. C.

Špekáček je pojem známý už více než jedno století. Jeho věhlas nastartovala Zemská jubilejní výstava v Praze v roce 1891. Návštěvníci si ho mohli, tenkrát ještě pod jménem uzenka, koupit za osm krejcarů na papírovém tácku s křenem a rohlíkem.

Za první republiky špekáčky

obsahovaly kvalitní maso. Kořenily se česnekem, pepřem, a někdy i muškátovým oříškem. Samostatnou kapitolou bylo vázání špekáčků lněnou nití. Přesná váha špekáčků byla zvlášť důležitá u výrobců,

dodávajících špekáčky armádě. Uzenářští učni

se mohli chlubit, že znají vojenské tajemství. Věděli totiž, že každý voják

dostával k večeři dva špekáčky

a snadno tak zjistili, kolik je v kasárnách vojáků.

Vyhlášené špekáčky prodával na Vinohradech pan Šereda, Pražané si je přejmenovali na „šeredky“. Pro ulice staré večerní Prahy bylo typické plynové osvětlení a vůně špekáčků opékaných na dřevěném uhlí. Č

ESKÝ

ŠPE

K

foto

: Shu

tters

tock

foto

: Shu

tters

tock

Jezero Lago di Carezza v dolomitském údolí Val di Fassa láká k napojení svou průzračností.

KOKTEJL 1/2010 55

INZERCE