| 1

WP5

Shrnutí vzdělávacího modelu

a certifikačního systému

PŘÍRUČKA

Pro propagaci a popularizaci

vzdělávací činnosti

Redakce:

Pestalozziho nadace

| 2

Členové Leonardo Partnerství SOCIALIZACE CESTOVNÍHO RUCHU (So.To.)

CEFAL – Emilia Romagna, Centrum odborného vzdělávání (Itálie) - www.cefal.it

KEK Z-Invest, Centrum odborného vzdělávání (ŘECKO) - http://www.zinvest.gr

Územně správní jednotka Rhodos, státní správa (ŘECKO) -http://www.rhodes.gr

Observatoř pro sociální ekonomiku

(OeS), Sdružení pro sociální ekonomiku

(ŠPANĚLSKO) -

http://www.oesolidaria.org

Fare Comunità soc. coop, Organizace pro sociální ekonomiku (ITÁLIE) - http://www.farecomunita.com

Univerzita Malta, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu (MALTA) - http://www.um.edu.mt

DOT, Dolnoslezská turistická organizace, regionální turistická organizace (POLSKO) - http://www.dot.org.pl

Pestalozziho nadace, Centrum odborného vzdělávání (RUMUNSKO) - http://www.pestalozzi.ro

Přidružení partneři:

Scuola Centrale Formazione, Národní sdružení Center odborného vzdělávání

PA Group, Platforma udržitelného místního rozvoje pro místní správu http://www.pagroup.it

O projektu:

Website: www.socialtourism.eu E-mail: leonardo.soto@cefal.it

| 3

POZNÁMKA: Obsah této závěrečné zprávy nevyjadřuje oficiální názory Evropské unie. Odpovědnost

za informace a názory uvedené v publikaci je zcela autorská.

OBSAH

Projekt SoTo 4

Stav vědomostí: vzdělávání v sociální turistice, kompetence a vzdělávací

potřeby

6

Obsah a metodologie vzdělávacího programu 17

Výsledky pilotního kurzu školení 20

Příklady experimentů 27

Proces certifikace 30

Závěry a doporučení 35

| 4

Zásluhou projektu SoTo je rovněž jasná definice, co to je Cestovní ruch

– schválně jsem použil velké písmeno C, abych ukázal, že se jedná o

misi: má své zásady, poskytuje znalosti o cestovním ruchu a hluboké

pochopení lidského aspektu v cestovním ruchu – jako cestovatele

a hosta, jako společnost nebo jedince. Všeobecný cestovní ruch

a zejména Cestovní ruch pro všechny může a musí být hnací silou

rozvoje Evropy, jakož i perspektivou zaměstnanosti: bude reálnější,

pokud úroveň profesionality a možnosti networkingu budou větší.

Fabrizio Pozzoli

Místopředseda ISTO (International Social Tourism Organization) – Mezinárodní organizace

sociální turistiky

Projekt SoTo

SoTo je projektem financovaným Evropskou komisí v rámci programu Life long

Learning Programme – Leonardo Da Vinci a je akronymem SOCIALIZACE CESTOVNÍHO

RUCHU, jejíž misí je naplnění Deklarace z Manily zformulované Světovou turistickou

organizací v roce 1980: „učinit cestovní ruch dostupný pro většinu obyvatel, včetně

mládeže, rodin a seniorů, a současně přitom poskytnout výjimečnou hospodářskou

příležitost“. Hlavním cílem projektu je příprava integrovaného programu školení pro

subjekty sociální turistiky a rozšířit vědomosti týkající se sociální turistiky u všech

zaangažovaných osob.

Projekt věnuje mimořádnou pozornost spolupráci mezi různými subjekty ze sektoru

cestovního ruchu a rozvíjí potenciál sítě na lokální úrovni, mezi operátory z oblasti

cestovního ruchu a podnikateli z oblasti sociální ekonomiky. Z tohoto projektu těží hlavně

turisti, kteří jsou vyloučeni z cestovního ruchu.

SoTo je mezinárodním projektem, implementovaným konsorciem vytvořeným

z veřejných a soukromých subjektů, včetně čtyř center odborného vzdělávání, vysokých

škol, místních orgánů a regionální turistických organizací pocházejících z Itálie, Španělska,

Řecka, Malty, Polska a Rumunska.

Popis projektu

Projekt SoTo rozvíjí vzdělávací procesy, které budou zdokonalovat a posilovat

dovednosti touroperátorů (nejen hotelů a malých a středních podniků) a zaměřuje se na

sociální turistiku, aby umožnil širší skupině, nejen postiženým osobám a seniorům, lepší

dostupnost cestovního ruchu pro dosažení udržitelnějšího rozměru sociální turistiky, což

nakonec všem umožní využívat nabídku sociální turistiky. Projekt SoTo vyškolil operátory

pro propagaci sociální turistiky v souladu s novou vizí se sociálním a turistickým přístupem.

| 5

Adresáti

Školení jsou určena pro stanovenou cílovou skupinu, pro touroperátory ze ziskových

a neziskových sektorů a pro osoby pracující ve státních a soukromých cestovních kancelářích

pro příjezdový cestovní ruch. Oni jsou přímými adresáty projektu.

Konečnými adresáty jsou turisti, včetně vyloučených/znevýhodněných. Postižené osoby,

senioři, velké rodiny, mládež, nezaměstnaní, široká veřejnost, tzn. všichni, kdo si nemohou

dovolenou / turistické výlety dovolit s ohledem na rozmanitá omezení.

Cíle projektu:

• rozšíření vědomostí týkajících se sociální turistiky u osob, které pracují v rámci

projektu;

• vytvoření sítě na lokální úrovni mezi touroperátory a podnikateli v sociální sféře;

• nalezení nového způsobu propagace cestovního ruchu v době hospodářského

poklesu, kterého jsme svědky.

Tyto cíle byly dosaženy zejména díky následujícím opatřením:

• Průzkum v oblasti sociální turistiky

• Navržení způsobu školení a certifikace systému pro operátory sociální turistiky

• Implementace vzdělávacích opatření v zemi každého partnera

• Popularizace výsledků těchto opatření a angažovanost dalších organizací.

Inovativní charakter projektu

Na evropské úrovni, během mnoha pokusných fází a průzkumů, které byly

zrealizovány, se projekt zaměřil na jev, který silně působí na ekonomickou a sociální sféru.

Uspořádané akce byly zaměřeny na vzdělávání a školení z oblasti sociální turistiky, a to

hlavně pro ty, kteří plánují založení podniku v sektoru cestovního ruchu, a pro osoby, které

přispívají k jejich rozvoji.

Z tohoto důvodu SoTo může být vzdělávacím modelem, obsahujícím různé aspekty –

od technických po relační. Kurz byl adresován podnikatelům a sociálním subjektům, což byl

jeden z inovativních aspektů. Integrovaný kurz tréninků pro sociální turistiku SoTo byl

věnován rozvoji kompetencí, plánování individuálních služeb, přizpůsobení požadavkům

návštěvníků a udržení všech osob vyloučených ze sociální turistiky.

Jiným aspektem, který je třeba zohlednit, je přechod od marketinku k societingu.

Podle profesora Bernarda Covy societing zkoumá novou produktivní funkci spotřebitelů,

jejich schopnost vytvářet společenské souvislosti a symbolické okolní zboží, což se promítá

do generování hodnoty podniků a propagace společné a významné vize lokálního rozvoje.

| 6

Stav vědomostí: vzdělávání v sociální turistice, kompetence a vzdělávací potřeby

Průzkumy se především soustředily na celkový obraz sociální turistiky v Evropě

a shromažďování řešení a zkušeností, a následně, prostřednictvím studijních návštěv

organizovaných v jednotlivých zemích, na výměnu vědomostí z oblasti sociální turistiky mezi

různými subjekty.

Sociální turistika: požadavky

Sociální turistika byla uznána za součást sektoru cestovního ruchu v mnoha evropských zemích, přesto existují rozdíly týkající se důrazu a praktického směru (McCabe, Minnaert a Diekmann (2012: 1)). Byla to největší výzva průzkumů SoTo: „úroveň dovedností: vzdělávání v sociální turistice, kompetencích a vzdělávacích potřebách“, prováděné pracovníky University na Maltě, Institutu pro cestovní ruch a kulturu (Malta).

[Výsledek průzkumů: Working Package 2 in SoTo.] Cílem průzkumů bylo vytvořit základy pro rozvíjení vzdělávacích procesů, které mají zlepšit a rozšířit dovednosti touroperátorů, aktivně působících v sociální turistice pro postižené osoby a seniory. Navíc to mělo ovlivnit šíření udržitelného rozvoje sociální turistiky. Cílem projektu LPP „Integrovaný kurz školení pro sociální turistiku“ je obrácení pozornosti na roli, jakou může hrát sociální turistika v evropské ekonomice a v sociálním životě v době aktuální hospodářské krize. Riziko je odvozeno od rostoucích hospodářských omezení, přičemž cestovní ruch se může stát luxusním produktem pro většinu Evropanů. Klíčovým prvkem tohoto inovativního projektu je generování základů pro potřeby evropských rámců a jejich propagace jako nedílné součásti budoucího odborného vzdělávání. V souvislosti s tím, že cílem projektu je rozvinutí integrovaných kompetencí, přizpůsobení technických dovedností s relačními/sociálních dovedností, tak aby byly zajištěny příslušné služby pro různé typy klientů/hostů, a to prostřednictvím vzdělávacích kurzů organizovaných díky spolupráci touroperátorů s organizacemi sociální sféry. Během takových kurzů bude mít hlavní roli podpora rozvoje kompetencí v individuálních plánech vztahujících se k aktuálním požadavkům klientů. Služby, tzn. průvodci, zdravotní péče, komunikace a mobilita, tvorba a realizace akcí, musejí být dodávány jako doplněk z trhu od občanské společnosti a měly by sloužit k posílení a rozšíření turistické produktové nabídky uvnitř území. V souvislosti s cíli projekt SoTo předpokládá vytvoření příznivých podmínek pro sociální turistiku ve všech regionech, které se projektu zúčastňují, zejména díky tvorbě sítě operátorů, státních / soukromých / ziskových / neziskových, s profilovými kompetencemi a dovednostmi, ale především vypracování schopnosti spolupráce tak, aby byla zlepšena značka územní a lokální společnosti. Tento zvláštní aspekt je podstatou kurzů: je evidentní, že panuje všeobecný nedostatek turistických služeb určených speciálně pro kategorii osob, které jsou obvykle považovány za znevýhodněné, jako jsou postižené osoby, senioři, mládež a rodiny s více dětmi. Údaje uvádějí, že po příslušných korekcích turistické infrastruktury může 70 procent postižených osob cestovat v příznivých podmínkách, což je dost podstatné pro postupně stárnoucí evropskou společnost. S ohledem na jiné zdroje, jako jsou OSSATE (One-Stop-Shop for Accessible Tourism in Europe, Dostupnost cestovního ruchu v Evropě) a ISTO (Mezinárodní organizace sociální turistiky), může potenciál zahrnovat 134 mil. lidí, mezi lidmi s tělesným

| 7

a psychickým postižením a seniorů. V evropském scénáři lze nalézt školení týkající se sociální turistiky, ale ta nejsou všeobecně akceptována jako nástroj k řešení požadavků cestovního ruchu v měnící se společnosti a nejsou považována za způsob zlepšení cestovního ruchu, jakož i societing jako hodnotu lokální společnosti a její územní značky. Kromě toho jsou chybějící individuální služby důsledkem nedostatečné spolupráce mezi různými subjekty působícími v terénu, zejména mezi subjekty sektoru cestovního ruchu a subjekty sociálního podnikání, které jsou si obvykle více vědomy specifických potřeb. K této situaci došlo částečně s ohledem na historické uspořádání sociální turistiky: v některých členských zemích je v kompetenci veřejného sektoru a ruku v ruce s ekonomickou racionalitou existuje tendence přejít na systém „jeden rozměr pro všechny“. V dalších zemích nespadá do kompetence soukromého sektoru, který má tendenci zaměřovat se na mezery na trhu, které jsou specifikovány takým způsobem, že „klient“ je zcela v péči touroperátora při „all-inclusive“. Pokud se týče politických strategií a priorit, bylo téma sociální turistiky projednáváno na evropské úrovni mnohokrát. Například Evropský hospodářský a sociální výbor vydal své stanovisko na téma „Sociálně udržitelného cestovního ruchu pro všechny“ v roce 2003 a v roce 2006 na téma „Sociální turistiky v Evropě“ (2006/C 318/2). Evropská komise přijala v tomto směru různá opatření, z nichž nejdůležitějším je vytvoření projektu Calypso, který sdružuje sociální turistiku v programu udržitelného rozvoje a všeobecné konkurenceschopnosti evropského cestovního ruchu, a současně zdůrazňuje potenciál ekonomického vkladu do takových činností prostřednictvím vytváření pracovních míst a zdvojnásobení výdajů hostů. Tato činnost spadá do všeobecných cílů stanovených projektem Calypso, jehož cílem je bojovat proti sezónním výkyvům v cestovním ruchu prostřednictvím sociální politiky cestovního ruchu, rozvoje hospodářské činnosti a růstu. Kromě toho doufá ve zvýšení pocitu evropského občanství a současně poutá pozornost k poptávce i sociálnímu hledisku cestovního ruchu.

Vše je prováděno ve shodě se strategií EU 2020, kdy úkolem Evropy je dosáhnutí předem stanovených cílů, jako jsou např. inteligentní udržitelný a sociálně příznivý růst. Hlavním cílem projektu SoTo je školení a vzdělávání různých operátorů v oblasti sociální a turistické integrace každého člověka, a potažmo podpora růstu. To se projevuje ve filozofii projektu Calypso: <0}

„Podporou dostupnosti pro skupiny, pro které bude prožití dovolené postupně stále těžší, posiluje sociální turistika potenciál generovat příjmy sektoru cestovního ruchu. Podporou, kterou musíme zajistit pro rozvoj sociální turistiky, je mobilita a umožnění cestovat mimo sezónu, a to zejména v regionech, kde má cestovní ruch velmi sezónní charakter. V souvislosti s tím sociální turistika v souladu s lisabonskou strategií podporuje vytváření trvalejších možností zaměstnanosti v sektoru cestovního ruchu, díky čemuž umožňuje rozšíření takových pracovních míst mimo danou sezónu.“ (McCabe n.d) Prvním faktorem jsou různé definice sociální turistiky v evropských zemích a rovněž na území každého jednotlivého regionu. Na evropské úrovni se výzkumy, které byly provedeny zejména v posledních několika desítkách let, zaměřují na tento jev a jeho vliv

| 8

na hospodářskou a sociální oblast. Nápady, které byly zavedeny a které se týkají vzdělávání a školení v oblasti sociální turistiky, zvláště pro ty, kteří provádějí turistické aktivity denně, a pro ty podnikatele ze sociální sféry, kteří pracují se skupinami lidí, aby je zaangažovali do sociální turistiky. Z tohoto důvodu projekt SoTo poskytuje vzdělávací model, které zohledňuje mnoho aspektů, od technického aspektu po relační kompetence. Kurz je určen pro široký výběr osob ze sociální a podnikatelské sféry. V tomto kontextu SoTo investuje do rozvoje kompetencí v oblasti plánování individuálních služeb vhodných pro vyjádřené požadavky hostů, přičemž se snaží převzít všechny znevýhodněné skupiny, které jsou vyloučeny z tradiční turistiky. Nové a inovativní činnosti, které jsou inspirovány sociální turistikou, nabízejí další nástroje pro lokální společnost pro valorizaci územních značek, zejména v době krize, kdy lokální společnost a území zaznamenávají kromě silných hospodářských a profesních ztrát rovněž pokles příjmů z cestovního ruchu. Jiným aspektem, který je třeba zohlednit, je přechod od marketinku k societingu. Podle profesora Bernarda Covy (2002, 2013), je societing způsobem pro výzkum nové, produktivní funkce spotřebitelů, s jejich schopností produkovat, vytvářet sociální a symbolické souvislosti kolem zboží, díky čemuž znamenají přínos pro podniky, ale rovněž přispívají k propagaci a participativní vizi místního rozvoje. Počátky sociální turistiky Turistika existuje v sociálním aspektu odedávna, od poznávací turistiky, rekreačních táborů pro postižené děti a zdravotně zaměřené cesty, až po výlety financované členy společnosti. V Evropě byla až do 19. století turistika dostupná pouze pro privilegované společenské třídy. Pravděpodobně z důvodu industrializace se v období od konce 19. století a na začátku 20. století objevily v různých částech Evropy mládežnické ubytovny, kempinky, snídaně a ubytování. Byly většinou součástí soukromému sektoru nebo vznikly za účelem zisku, i když existovaly rovněž sociálně-náboženské nebo vzdělávací skupiny dobrovolníků, které pořádaly letní tábory pro děti a mládež. V období po podepsání Úmluvy Mezinárodní organizace práce o placené dovolené z roku 1936 a po následující Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948, kdy bylo konstatováno, že „každý má právo na dovolenou a odpočinek, včetně rozumného omezení pracovní doby a pravidelné placené dovolené“, byla sociální turistika „zrozena z etického požadavku“ (www.bit-int.org). Úmluva Mezinárodní organizace práce byla po 2. světové válce ve skutečnosti impulsem pro pracovníky, aby využívali „placenou dovolenou“ až v takové míře, že se „prázdniny“ staly součástí národního životního stylu (Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: 25). Chauvin (2002 v Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: 25), potvrzuje, že toto období bylo rovněž dobou, kdy „státní orgány začaly dofinancovávat sociální turistiku, což v mnoha zemích bylo, a nadále je, kontrolováno sdruženími, dělnickými radami, populárními vzdělávacími hnutími a kolektivy“. Západní Evropa prošla obdobím „hospodářského zázraku“ neboli „les Trente Glorieuses“ jak se používalo ve Francii, „Wirtschaftswunder“ v Německu a „miracolo economico“ v Itálii: třicet let od roku 1945, tedy od skončení 2. světové války do poloviny sedmdesátých let, kdy byla ropnou krizí vyvolána hospodářská krize, se v roce 1973 rozvíjela tradice sociální turistiky včetně vzniku prázdninových táborů a rekreačních středisek jako

| 9

nové, cenově dostupné dovolené. V kontinentální západní Evropě nabízela řada rekreačních středisek plnou penzi včetně atrakcí a zábavného programu (Caire v Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: hranicích 73-87) které byly zajišťovány charitativními organizacemi nebo odbory (Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: 26). Ve Velké Británii byly prázdninové tábory „Butlins“ nabízeny jako „týden prázdnin za týden platu“ (Brookman, 2009). Ale podle Minnaert et al, konkurenční ceny byly stále mimo možnosti osob s nejnižší průměrnou mzdou nebo nezaměstnaných (Hardy, 1990: 55). Řada táborů byly řízena podle komerčních zásad. Tábory postavené díky vzdělávacím orgánům, odborovým nebo charitativním organizacím, pokud existovaly, byly značně méně rozšířeny. V tomto období byla společnost svědkem zahájení činnosti řady mezinárodních organizací a konferencí, které podpořily myšlenku sociální turistiky. Mimo jiné to byly Mezinárodní federace organizací sociálního cestovního ruchu (IFPTO) v roce 1950, Federace mezinárodních organizací cestovního ruchu mládeže (FIYTO) v roce 1956 a Mezinárodní kancelář pro sociální cestovní ruch (BITS) v roce 1963. Do roku 1972 Vídeň potvrzovala, že „sociální turistika je základním sociálním faktem naší doby“. Jak Vídeň, tak i později v roce 1999 UNWTO (Světová organizace cestovního ruchu) v Globálním etickém kodexu cestovního ruchu potvrdily, že sociální turistika „musí být rozvíjena za podpory orgánů veřejné moci (UNWTO v článku 7: 3). Nezávisle na tom hospodářský pokles v letech 1980 a ještě více nedávná hospodářská krize způsobily mnoho rozsáhlých a hlubokých škrtů ve státních výdajích a racionalizaci zdrojů, následkem čehož bylo méně prostředků určeno na dofinancování sociální turistiky. Následovala reakce, která přesunula důraz iniciativy stoupenců sociální turistiky z veřejného do soukromého sektoru. To je potvrzeno deklarací z Montrealu v roce 1996, k další změně došlo o deset let později Dodatkem. Přesun je označen jako „větší důraz na role (hosta) související solidarity turistiky jako základní aspekt sociální turistiky“ (Minnaert , Diekmann a McCabe, 2012: 28) Výhody pocítí jak obyvatelé, tak i turisté. Jediným nedostatkem je to, že se musí změnit koncepce cestovního ruchu. Podobně, jak ve společnosti změny probíhají na základě nové reality, i naše definice sociální turistiky se musí změnit. Sociální turistika není středem, ale měla by zpřístupňovat výhody turistiky všem členům společnosti. Výhody nemohou být krátkodobé, ale musí mít delší dobu trvání. Odpovědná a udržitelná turistika je klíčem. Je nutné, aby byla využívána jako forma „green wash“ nebo jako krok k další čistě komerčnímu přínosu, ale musí být integrována, což je známé jako triple bottom line (TBL). Předchůdce triple bottom line vycházel z definice Johna Elkingtona in 1995 „lidé, planeta, zisk“. To vyjadřuje hodnoty a kritéria měření úspěchu v sociální, environmentální a veřejné sféře.

Takový přístup zaručuje, že ze sociální turistiky budou mít prospěch všichni, a to

nejen díky poskytnutí dostupné turistiky pro potenciální znevýhodněné turisty, ale rovněž díky vytváření turistických výhod dostupných pro všechny, a to bez ohledu na rozdíly. „Různé“ a „nové“ zkušenosti jsou tím, co turisti hledají (Avellino 2012: 53, Seppo Iso-Ahola, 1982 v Middleton a kol., 2009: 80, Jang a kol. 2009, 51-73). Může to být jiné klima, exotická krajina nebo setkání se zástupci různých kultur, prostředí nebo etnický původ. Kromě toho existuje vzdělávací rozměr, budování sociálního a kulturního kapitálu z turistického setkání. Taková situace může nastat, když si lidé odnášejí zkušenosti nebo výzvy ze setkání s jinými osobami s podobným postižením a učí se navzájem, jak každý z nich uspokojuje tyto

| 10

potřeby u sebe doma nebo během dovolené. Kontakty s lidmi, kteří se dělí o výzvy a zkušenosti z různého prostředí, mohou vést k lepšímu pochopení, spolupráci a respektu, potažmo k vytváření sociálního a kulturního kapitálu. Tradičně se regionální rozvoj cestovního ruchu zaměřuje na materiální aspekty, jako jsou vytváření pracovních míst, příjezd turistů a zvýšení hodnoty pozemků, ale takový přístup ignoruje sociální aspekt rozvoje cestovního ruchu (Avellino 2009). Inovace a udržitelný rozvoj musejí ovlivňovat faktor sociálního a kulturního kapitálu (Avellino 2005). Makbet a kol. (2004) tvrdil, že regionální rozvoj turistiky může získat, když má silné SPCC (sociální, politické, kulturní centrum), základy jakož i SPCC a turistika se vzájemně podporují. Existuje řada výhod, které mohou přispět k SPCC rozvoji turistiky. Tedy: -růst SPCC může zlepšit blahobyt společenství, potažmo zvýšit citlivost společenství ve prospěch turistiky, která se následně vrátí společenství jako přínos. • přínos pro tok informací v rámci samotného společenství a pro spolupráci mezi společenstvím a průmyslem • takovým zajištěním rozhodovacího procesu v rámci rozvoje turistiky, jako společenství přispělo ke stejnému procesu. Usnadnění procesu transakcí z původního snížení nákladů podle růstu efektivity, když sociální sítě jsou sledovány nebo když probíhá spolupráce a koordinace stejných sítí, zejména když informace (kulturní kapitál) jsou prostřednictvím těchto sítí dostupné. Účast na vytváření kulturních akcí, které rovněž přitahují turisty. U venkovských regionů může SPCC přispět k tomu, co někteří teoretici definují jako „kapitál venkova“, tedy unikátní environmentální, hospodářské, kulturní a společenské rysy regionálních prostředí, které z nich činí atraktivní cílová místa „venkova“ (SLEE 2003 v Makbet et al, 2004). Metodologie Cílem tohoto průzkumu bylo poskytnout přehled literatury vědecké a dokumentující stav vzdělávání dospělých v Evropě v oblasti sociální turistiky, průzkumů a dobré praxe, a dokumentaci národních podmínek připravovaných partnery projektu. Mimořádný důraz byl kladen na integrovanou metodologii práce, která spojuje teoretickou analýzu s kvalitativními průzkumy a praktickými činnostmi, založenou na participativním přístupu zdola, což znamenalo aktivní účast všech příslušných subjektů na všech fázích – jak partnerů projektu, tak i ostatních zainteresovaných externích subjektů. To se uskutečnilo prostřednictvím analýzy názorů a závěrů jejich zástupci, jejich zkušeností a charakteristiky práce v této konkrétní oblasti cestovního ruchu a sociálních věcí. Za tímto účelem byla provedena série 6 fokusových skupin organizovaných partnery v jejich vlastních zemích, které byly koordinovány Maltskou Univerzitou. Tyto průzkumy poskytly výchozí údaje k analýze. Celkem přibližně 90 zainteresovaných partnerů z Evropsky se zúčastnilo fokusových skupin, které poskytly řadu postřehů, týkajících se otázek z oblasti sociální turistiky, jakož i jasných doporučení týkajících druhu vzdělávání potřebných jak zdola, tak i na institucionální úrovni. Druhým zdrojem jsou údaje, které byly získány pomocí BPI. Byly shromážděny díky dokumentaci, která byla poskytnuta všemi partnery, a byly analyzovány včetně případových studií, které jsou uvedeny ve vědecké literatuře dostupné v jazyce anglickém. Během studijních návštěv se partneři a vědci rovněž potýkali se složitostí sociální turistiky a jejích variant na příkladu vybraných případových studií. Naskytla se příležitost mluvit přímo s osobami řídícími podniky, jakož i osobami, které profitují z předních linií firem

| 11

podnikajících v oblasti sociální turistiky. Všech dvacet pět průzkumů získaných partnery bylo integrováno s ostatními případovými studiemi z reality sociální turistiky dostupnými ve vědecké literatuře. Třetí částí výzkumných údajů jsou ty, které se týkají informací o školeních, v oblasti široce chápané sociální turistiky a jejích derivátů na institucionálním a profesním stupni. Původní údaje byly shromážděny od partnerů, jakož i od jiných institucí, které souhlasily se svou účastí v průzkumu. Na tomto místě musíme upozornit na skutečnost, že tento průzkum není vyčerpávající z důvodu různých omezení, ale získaný materiál nám umožňuje přehled situace v nejdůležitějších evropských zemích. Analýza vzdělávacích potřeb (TNA) zájemců o sociální turistiku, provedená mezi potenciálními účastníky a zahrnující pochopení dovedností, byla důležitá pro pochopení požadavků sociálních turistů, aby školení vyplnila mezery v dovednostech/kompetencích. Informace získané ze stavu techniky tvořily základ pro navrhování a rozvoj programu školení a tvoří základ měřicího systému přehledu a školení, která doposud nebyla v projektu uvedena. Umožní to měření vlivu, zda školení bude v produktové nabídce, jakož i turistické zkušenosti, a to jak během účasti v sociální turistice, tak i po jejím skončení.

Průzkum byl omezen, proto se zaměřuje hlavně na literaturu anglického jazyka, a jeho cílem je identifikovat problémy a otázky, které lze řešit. Rovněž byl úvodní fází projektu pro navrhování a rozvíjení programu modelu školení. Bylo rozhodnuto, že byly uvedeny rovněž příklady dobré praxe, které byly získány ze zemí, které jsou partnery projektu. Řada z nich navštívila a / nebo provedla rozhovory prostřednictvím hostitelských partnerů nebo v některých případech všech partnerů v průběhu studijních návštěv. Kromě toho průzkumy, o nichž se hovoří v ostatních doložených vědeckých pracích, poskytují široký obraz o tom, jaké jsou možné scénáře sociální turistiky v Evropě.

| 12

Proběhly rovněž práce v terénu, které se skládaly ze studijních návštěv a diskusních skupin. Během studijních návštěv se konaly prezentace různých nabídek, které umožnily: - dosažení hlubokého pochopení, co je ohroženo a co je zaangažováno; - získání informací, které nejsou snadno dostupné na internetových stranách nebo v letácích/prospektech; - zobrazení, jaký přístup mají lidé ke své normální rutině na pracovním místě; Za účelem: - vyhodnocení výzev a možností; - pochopení, jak tyto možnosti byly uchopeny a jak v některých případech byly přerušeny z důvodu nadměrné byrokracie, právních rámců nebo nedostatku vědomostí, kompetencí a dovedností, které by těmto osobám a organizacím umožnily využít možnosti, které byly prezentovány. Diskusní skupiny se konaly v každé partnerské zemi, zúčastnilo se jich 15 zainteresovaných subjektů, pozvaných za účelem projednání jejich vnímání sociální turistiky, a staly se rovněž příležitostí pro představení svých nápadů, což je potřebné pro podporu tohoto specifického trhu. Účast přijalo celkem více než 90 osob ze šesti zemí, včetně zainteresovaných skupin: touroperátoři, průvodci a hoteliéři. Setkání se zúčastnily rovněž instituce, soukromé i ze třetího sektoru, zástupci státních orgánů, včetně národních turistických organizací. Na straně poptávky byly zohledněny osoby (nebo jejich zástupci), které cestují, ale které jsou současně znevýhodněny, např. tělesným postižením nebo finančním, společenským nebo vzdělávacím omezením. Definice sociální turistiky Literatura uvádí, že i když definice sociální turistiky jsou často rozdílné, jsou obvykle zastoupeny dva hlavní prvky. První se týče „sociálního“ aspektu, kdy cestovní ruch musí být dostupný pro všechny, a to i pro osoby, které mají příjmové, společenské, právní, kulturní, technologické, tělesné a psychické omezení. Druhý se týče definice samotného cestovního ruchu, popisuje cestování jako časově omezený výlet na místa vzdálená od svého trvalého bydliště. To tedy znamená různě motivovaný pohyb nebo mobilitu osob, jako jsou například odpočinek a rekreace.

Tyto dva aspekty se objevily u Hunzickera (1951: 1) v definici sociální turistiky jako „vztahy a jevy v oblasti cestovního ruchu vyplývající z účasti na cestování

ekonomicky slabých elementů nebo jiným způsobem ve společnosti znevýhodněných“. Vede to k závěru, které interpretace sociální turistiky jsou dnes viditelné v Evropě. Tyto interpretace, založené na práci Minnaerta, Maitlanda a Millera (2011), tvořily základ dotazníku pro zúčastněné skupiny. V dokumentu nazvaném „Co to je sociální turistika?“ (2011), byly uvedeny čtyři různé definice, které jsou založeny na různých scénářích souvisejících s typy osob, které jsou oslovovány k účasti v cestovním ruchu, nabízenému produktu a druhu iniciativ využívaného pro přilákání účastníků.

| 13

Interpretace sociální turistiky (Minnaert, Maitland a Miller, 2011) Respondenti se vcelku shodují, různé modely jsou bezplatné. Existuje všeobecná akceptace modelu účasti a modelu zapojení, i když ne vždy dobře fungují. Diskusní skupiny respondentů stále otevíraly otázku „kdo by měl být adresátem sociální turistiky“, která je pravidelně diskutována, protože nás vede zpět k tomu, co je správná definice sociální turistiky. Podstatně širší definice říká, že sociální turistika je pro všechny – zaměstnance, rodiny a sdružení. Firmy mohou podporovat své zaměstnance prostřednictvím placené dovolené nebo slevových kuponů určených pro osobní rozvoj, vzdělávání a rekreaci. Každý má právo využít volný čas na kvalitní odpočinek. Sociální turistika v tomto případě rovněž podporuje socializaci a integraci v hostitelské společnosti, a navíc ekonomicky podporuje místa (EKES, 2006 a Hotel Mule, 2013). Ve skutečnosti bylo v průběhu jednání skupiny uváděno, že neexistuje podnikatelský model pro sociální turistiku, který tradičně využívá vládní dotace nebo jiné iniciativy, ale v současné hospodářské situaci může být učiněna iniciativa jinými podniky tak, aby rodiny s nízkými příjmy měly možnost cestovat. Organizace zabývající se sociální turistikou nyní rekrutují manažery, kteří prošli školeními a / nebo mají kvalifikaci v hoteliérství nebo managementu. Tato perspektiva se však zaměřuje na „tvrdé“ vedení podniku. Základní „měkké“ dovednosti tvoří základ, ale v případě sociální turistiky je nutná specializace, pokud jde o činnost „orientovanou na klienta“. Evropa pro postižené osoby (Evropské fórum postižených osob, 2001: 4) poukazuje na problém, že neexistuje potřeba „zlepšit vzdělávání v oblasti rozvíjení dovedností v sektoru cestovního ruchu, abychom si poradili s postiženými turisty“. Tento problém byl opakovaně zdůrazněn fokusovými skupinami, kdy si zástupci znevýhodněných skupin stěžovali, že turistická zařízení, jako jsou hotely, restaurace a přepravci prokazují nedostatek základních dovedností při kontaktech se zástupci znevýhodněných skupin, ne nutně postižených osob, ale rovněž seniorů a rodin.

| 14

Rozhovory se členy partnerů odhalily, že i když termín „sociální podnikání“ může být použitý pro ziskové organizace, měli bychom se zaměřit na náš model vzdělávání pro sociální podniky, který se vztahuje na neziskové organizace. „Sociální podnikání je byznysem zaměřeným především na sociální cíle, kde přebytky jsou hlavně určeny na opětovné reinvestice pro podporu byznysu nebo společnosti a kde není nutná maximalizace zisku pro podílníky a majitele.“ (Zpráva o pokroku sociálního podnikání – Strategie úspěchu, DTI, 2003: 8). Jako turistické sociální podnikání můžeme předpokládat, jaké bude mít sociální cíle zaměřené na podnikání a sociální rozměr profilu vlastnictví. Tato perspektiva není nová: „Politici s rozhodovacími pravomocemi se domnívají, že podnikání v cestovním ruchu je okrajovým prostředkem rozvoje lokálního byznysu, například v Evropské unii“ (Rita, 2000; Pearce, 1992; Cotrell, 2001; Crouch a Ritchies 1999; Callahan, 1995 v Tetzschner a Herlau, 2003). Sociální podniky mají „charakter části hospodářství, kde podniky se zainteresovanými stranami jsou vytvářeny těmi a pro ty se společnými potřebami a odpovědnosti vůči těm, jimž mají sloužit“ (EU, 2005 v Thomas a Augustyn 2007: 79). V průzkumech zaměřených na sociální podniky v sektoru cestovního ruchu, provedených ve Velké Británii, byl identifikován jeden z problémů: nedostatek dovedností, i když každý, kdo chce začít vlastní hospodářskou činnost, může získat přístup k bezplatným školením.

Otázky, které budou otevřeny v rámci vzdělávacího programu SoTo Vzdělávací program

Průzkum prokázal, že i když chybí znalosti týkající se dostupnosti turistiky, sociální turistiky

a jiných otázek s ní souvisejících, nejsou součástí vysokoškolského studia per se. Jsou

integrovány v konkrétních výzkumných jednotkách, jako je interpretace pro speciální

potřeby v turistických a gastronomických objektech pro specifické potřeby v hoteliérství a

gastronomii. Pro získání jednotnosti a pro přesun dovedností a kompetencí se navrhuje

regulace a schvalování školení příslušným orgánem. I když lze konstatovat, že turistika je

| 15

dostupná, je třeba školení zpřístupnit ve všech oblastech nejen pro pracovníky a podnikatele

z odvětví, ale rovněž zapojením dalších disciplín, jako jsou architektura, technika,

komunikace, marketink a digitální specialisté. Posláním tohoto výzkumu je však vypracování

programu školení pro konečné uživatele, a proto se zaměřujeme na subjekty ze sektoru

cestovního ruchu, s mimořádným důrazem na třetí sektor, který funguje na úrovni obce.

Existují rovněž výzvy, které musejí být během navrhování vzdělávacího programu

vzaty do úvahy. První z nich je udržitelnost: program školení musí mít ve svém jádru

udržitelnou koncepci. Jako všeobecná koncepce turistiky dostupné pro všechny znamená

větší počet turistů a může se tedy ztotožnit s turistikou určenou pro masy. Masová turistika

je vnímána jako opak udržitelné turistiky, která má být alternativou pro masovou turistiku.

Výzkumy však potvrzují, že „udržitelný rozvoj (a potažmo udržitelná turistika) může v

důsledku znamenat jednoduše „pro každého něco“ (Romeril 1994 ve Weaver, 2006: 19).

Existuje mnoho dobrých a špatných definic udržitelné turistiky, na které nesmíme zapomínat

při navrhování programu školení. Neexistuje ideální druh udržitelné turistiky, i když Weaver

(2006: 25) navrhuje široké spektrum od minimalistického po komplexní přístup. Nicméně

přístup bude záležet na kontextu, jakož i finanční rovnováze. Pokud daný turistický projekt

není finančně rentabilní, nepřežije.

Vzdělávací projekt musí obsahovat dvojí přístup: dovednosti v oblasti sociálního

podnikání v turistice a hoteliérství a turistika a management dovedností sociální turistiky.

Navrhovaný program kurzu:

1. týden: Dovednosti řízení podniku v sektoru sociální turistiky

2. týden: Turistický průmysl a management sociální turistiky

Cíl Vytvoření, rozvoj a řízení sociálního podniku

Zajištění dovedností z oblasti hoteliérství a cestovního ruchu

Výsledky

Poskytnutí dovedností, které umožní dosažení úspěchu sociálního podniku v sektoru cestovního ruchu Dovednost vytvořit reálný podnikatelský plán

Poskytnutí dovedností, které umožní přizpůsobit se požadavkům a očekáváním znevýhodněných hostů. Rozvinutí technických, osobních, interpersonálních, organizačních a všeobecných dovedností, které mohou být uplatňovány v sektoru cestovního ruchu a hoteliérství. Patří mezi ně efektivní komunikační dovednosti, dovednosti poskytování zákaznického servisu, dovednosti zpracování informací, dovednosti kritického myšlení, kreativity, dovednosti řešení problémů, atd.;

| 16

Dovednost použít vhodné vědomosti a dovednosti v různých situacích souvisejících s průmyslem v kontextu „turistiky pro všechny“

Obsah kurzu

Pochopení právního hlediska a podnikatelského prostředí sociálního podniku Marketink sociálního podniku v sektoru cestovního ruchu Finance a plán rozvoje pro sociální podnik v sektoru cestovního ruchu

Fáze před odjezdem: hlášení o dostupnosti turistiky, marketinku, kreativitě (rozvoji nových produktů, zlepšení služeb pro postižené hosty apod.) Během prázdnin: obsluha recepce, kontakt s hosty Fáze po návštěvě: networking, udržování kontaktu s hosty, vyhodnocení Během diskusí na téma výsledků průzkumů bylo konstatováno, že 20 procent školení má být pro danou zemi tak, aby bylo možné odpovědět na skutečnost, že v každé členské zemi existují ekonomické, politické, právní, společenské, kulturní a environmentální rozdíly, které je třeba vyřešit. Existují rovněž zvláštní situace, které jsou společné a které rovněž musejí být na školení zohledněny.

Doporučení a závěry Tato zpráva začíná pokusem o nalezení vhodné definice sociální turistiky: definice, která je stále nepostižitelná hlavně proto, že je projednávána velkým počtem zainteresovaných stran, které jsou zaangažovány v sektoru cestovního ruchu a které používají pojmy „turistika pro všechny“, „dostupná turistika“ a střídavě další varianty stejného tématu, a rovněž s ohledem na množství zainteresovaných stran, které jsou skutečně zaangažovány v sektoru sociální turistiky, ale není definována. Byla navržena definice, která má sloužit programu školení: „Sociální turistika je motorem turistiky se sociálním rozměrem pro zajištění přínosu pro všechny: střediska podpory, turisty a společnost, založenou na udržitelném rozvoji a odpovědnosti“. Sociální turistika, i když se nejedná o novou koncepci, byla nedávno propagována a podrobně projednávána různými subjekty. Soukromý průmysl se stále pokouší přizpůsobit novým požadavkům klientů v nevýhodné ekonomické situaci. Na druhé straně, turistika se vždy tradičně zaměřuje na vzdělávání pracovníků, kteří mohou být součástí systému, přičemž přínosem je stále větší počet absolventů a studentů, kteří si navzájem konkurují při hledání nejlepších pracovních míst. Práce v sektoru sociální turistiky nemusí být vnímána jako dobrá volba kariéry s ohledem na přesvědčení, že je špatně placená nebo určená pro nekvalifikované osoby. Vštěpování etických principů během turistického vzdělávání pomůže, ale to nestačí. Úspěch vzdělávacího modelu sociální turistiky bude dosažen pouze

| 17

tehdy, když dojde k rovnováze mezi požadavky průmyslu a klientů. Sociální turistika neznamená pouze vytvoření možností pro osoby, které mají přístup k místům, která nejsou schopny navštívit. Sociální turistika musí znamenat více: sociální turistika musí zahrnovat všechny. Hosté spolu s hostiteli budou nuceni vypracovat společnou dohodu, společnou odpovědnost a respekt, což valorizuje zkušenost z cestování, jakož i z každodenního života. Obsah a metodologie vzdělávacího programu

Výsledky zdůrazněné v předcházející fázi byly, na základě výsledků z předcházejícího

cyklu, převzaty do dalšího procesu tvorby programu školení, včetně informací týkajících se

vzdělávacích potřeb, analýz, doporučení a návrhů pocházejících od turistických

a společenských činovníků z každého regionu zapojeného do projektu.

Trenéři plní v tomto okamžiku klíčovou úlohu, protože díky jejich kompetencím lze odhalit

potřeby, pokyny a návrhy, které mohou pomoci při tvorbě vzdělávacího programu.

Definitivním cílem bylo vypracování společného vzdělávacího modelu. V souvislosti s tím

pomohla výměna mezi zúčastněnými organizacemi odborného vzdělávání v průběhu

realizace projektu porovnat své metody a obsah výuky. Kromě toho trenéři vypracovali

pro realizaci takové výuky všechny didaktické nástroje.

Všeobecné aspekty vzaté do úvahy při realizaci vzdělávacích opatření, které tvoří

pozadí rozvoje společného vzdělávacího modelu:

-Společné a komplexní definice sociální turistiky – Turistika pro všechny: dostupná, sociální,

udržitelná;

-Rozměry jevu: popularizace sociální turistiky v celé Evropě a v jednotlivých územích;

-Přechod: od nediferencované / masové turistiky k individuální a lokální turistice.

- Nová dynamika turistiky po krizi;

- Od marketinku po „societing“: jakým způsobem změnit značky i v cestovním ruchu;

- Network manažer: jak rozvíjet územní sítě podporující sociální turistiku;

- Jak naplánovat integrované turistické služby: nejen místo, ale veřejnost.

Popis programu

Program školení je nazýván „SoTo Sociální turistika – Integrované vzdělávací kurzy

z oblasti sociální turistiky“ a byl vypracován v evropském měřítku evropskými trenéry.

Program školení je rozdělen na dva moduly, každý modul bude rozdělen

na podjednotky, které jsou podrobněji probrány níže:

M1: Strategický projekt: podnikání v byznysové turistice.

M2: Řízení podniku v sociální turistice.

| 18

Program školení SoTo byl vypracován na základě analýzy vzdělávacích potřeb, dříve

provedené v evropském měřítku, zaměřených na cílovou skupinu projektu, jmenovitě, na

touroperátory, osoby pracující v sektoru cestovního ruchu a na osoby, které chtějí založit

podnik zaměřený na sociální turistiku nebo rozvinout stávající činnost.

Program má být vydán v důsledku tradičních vzdělávacích metod, tzn.

prostřednictvím prezentace, diskuse, případové studie a skupinové práce.

Doba trvání vzdělávacího programu činí celkem 100 hodin, rozdělených následujícím

způsobem:

-40 hodin všeobecného školení

- 20 hodin školení na téma turistiky v dané zemi

- 40 hodin práce na projektu

Všeobecné informace týkající se programu

Název /popis

Doba trvání v hodinách Počet školení

Vzdělávací kontext

Teorie Práce na projektu

Speciální (pro danou zemi)

Kurz Sociální turistika

40 40 20 60

Lyceum, HEI, odborné školení

Rozsah evropský Lokalizace Evropa Vypracovaný s partnery

Ano

MODUL 1. : Strategie byznysu pro podniky zaměřené na cestovní ruch

Kapitola Činnost firmy zaměřené na cestovní ruch 18 hodin

Přivítání a úvod 1

Kapitola:

1.1.1:

Pojem podniku zaměřeného na cestovní ruch /sociálního

podniku 1

Kapitola:

1.1.2: Funkce firmy zaměřené na cestovní ruch (sociálního podniku) 2

Kapitola:

1.1.3: Aktivity firmy zaměřené na cestovní ruch 2

| 19

Kapitola:

1.1.4: Trh cestovního ruchu a jeho kompetence 2

Kapitola:

1.1.5: e-marketing (všeobecná strategie) 5

Kapitola:

1.1.6N:

Národní obsah

Legislativa sociálního podnikání pro rozvoj – vypracované

národními trenéry.

Procesy související se založením sociálního podniku (osoby

nebo skupiny)

Prezentace pro skupiny

5

Kapitola Strategie podnikatelského plánu 16 hodin

Kapitola:

1.2.1: Strategie tvorby podnikatelského plánu 3

Kapitola:

1.2.2:

Strategie postupného navrhování a podnikatelských organizací

ve firmách zaměřených na cestovní ruch 8

Kapitola:

1.2.3N:

Národní případové studie

Vybrání 2 sociálních podniků ve svém regionu a projednání

jejich podnikatelského plánu.

Analýza jeho možností (ve skupině nebo individuálně) a

současnost.

5

MODUL 2. : Managing a Social Tourism enterprise (30 Hours)

Kapitoly Využívání e-turistiky 12 hodin

Kapitola:

2.1.1: Definice a charakteristika e-turistiky 2

Kapitola:

2.1.2: Vliv e-turistiky na poptávku 2

Kapitola:

2.1.3: Profily manažerů (dovednosti/kompetence) 2

Kapitola:

2.1.4: Cílová skupina 1

Kapitola:

2.1.5N:

Národní obsah: připomínky

Identifikace 2 sociálních podniků ze sektoru cestovního ruchu

5

| 20

(nebo použít dřívější) a jejich manažerské struktury.

Identifikace lokálního prostředí, tedy kde podniky působí a jaký

je přínos plynoucí z geolokalizace

Identifikace klientů

Identifikace produktů a služeb, které jsou nabízeny lokálně

(pokud je to možné, provést s nimi telefonický rozhovor nebo

rozhovor F2F – face to face), a jak jsou konfigurovány pro

konkurování na trhu.

Kapitola Využívání e-marketinku 14 hodin

Kapitola:

2.2.1: e-marketink a on-line marketink 3

Kapitola:

2.2.2: Social Media 1

Kapitola:

2.2.3: Efektivita e-marketinku a PR 1

Kapitola:

2.2.4:

Zprostředkovatelé v kanálu elektronické distribuce a turistické

produkty 1

Kapitola:

2.2.5: Turistický marketinkový blog / podpora služeb a produktů 3

Kapitola:

2.2.6N:

Zdraví a bezpečnost: normy bezpečnosti a hygieny práce se u

podniků zaměřených na cestovní ruch uplatňují za účelem

ochrany klientů a pracovníků.

2

Použijte předcházející dva sociální podniky ze sektoru

cestovního ruchu a definujte marketinkové funkce jejich

marketinkového plánu. Proberte související výhody a

nedostatky.

3

Výsledky pilotního kurzu školení

Metodologické aspekty

Konalo se šest vzdělávacích kurzů pro cílové skupiny. Vzdělávací činnost se konala

v zemi každého z partnerů, v Itálii CEFAL, v Řecku s KEK Z-Invest, na Maltě s místní

univerzitou, v Polsku s Dolnoslezskou turistickou organizací, v Rumunsku s Nadací

Pestalozziho a ve Španělsku s Observatoří pro sociální ekonomiku.

| 21

Některé nástroje byly vytvořeny speciálně pro hodnocení vzdělávacího programu

pro trenéry a účastníky školení, a rovněž pro závěrečnou diskusi ve skupině, za účelem

zlepšení metodologie.

Tato podkapitola představuje všechny dokumenty a informace týkající se programu

kurzu, údaje o organizaci, časových karet kurzu, jakož i hodnocení od účastníků, připomínky

a názory každého z partnerů za účelem uzavření kurzu pro dokončení modelu.

Po zakončení kurzu byly provedena celková analýza procesu prostřednictvím anket mezi

účastníky školení, průzkum jejich spokojenosti s kurzem, průzkum nabývání kompetencí

a vědomostí, jejich schopnosti přenést to, co se naučili při svých každodenních činnostech,

ale rovněž analýzou změny v jejich názoru na zábavu, přesvědčení a význam. To bylo

provedeno pomocí balíčku a nástrojů vypracovaných v předcházející fázi projektu. Kromě

toho byli účastníci po školení podrobeni sebehodnocení využitím dokumentace, programů

a vytvořením balíku zkušeností pro porovnání / výměnu / diskusi na téma řešení přijatých

praxí, nových procedur, apod.

Hodnotili spokojenost se vzdělávací činností; vhodnost, přenos a uplatňování

získaných informací; didaktiku, kompetence a efektivitu trenéra a organizační aspekty kurzu.

Hlavními aspekty zájmy byly:

-informace, jak byl program školení vypracován v každé zemi

-hodnocení spokojenosti studentů, týkající se vzdělávacího procesu

-názor trenérů a jejich připomínky týkající se programu školení

Nástroje využívané ve fázi hodnocení, týkající se vedoucího kontroly kurzu, stážistů

a rovněž trenérů, adresy skupiny, pro jiný aspekt hodnotícího procesu:

Výběr a hodnocení potřeb účastníků kurzu:

Appedix_A1_INTERWIEW_GUIDLINES: Monitoring vzdělávacího kurzu (podrobný popis

organizace vzdělávacího kurzu, včetně trenérů a účastníků):

Appendix_A2_SELF_ASSESSMENT GRID TRAINEES

Appendix_A3_WEEKLY GRID TRAINERS

Appendix_A4_GUIDELINES FOR CONDUCTOR

Kurz

Tento formulář tvoří nářadí používaný všemi partnery. Každý aspekt týkající se programu

školení, trenérů a účastníků byl uveden v tomto dokumentu, aby bylo usnadněno proniknutí

k důležitým aspektům, které jsou základem pro rozvoj školení. Tento nástroj byl

aktualizován společně s dalšími partnery projektu v různých obdobích: před zahájením

kurzu, v průběhu a po skončení kurzu.

Účastníci školení

Tato část obsahuje všechny informace týkající se hodnocení stážistů, povinností WP Lídra

a partnerů. Existují dva způsoby naplánované pro shromažďování kvalitativních

a kvantitativních informací, následujícím způsobem:

| 22

Individuální pohovory Sebehodnocení

Kdy Před školením Po školení

1 na konci 1. týdne 1 na konci 2. týdne (před nebo po skupinové diskusi)

Kdo Každý partner Každý partner

Cíle Znalost motivace, dovedností, kompetencí a očekávání týkajících se kurzu

Poznat dojmy účastníků týkající se kurzu a kvalitativního popisu jejich vzdělávacího procesu

Co 10 minutový pohovor F2F s trenérem, před a po kurzu

Tabulky vyplňované účastníky každý týden, a předkládané partnerům budou každým z nich shromažďovány až do konce kurzu

Připomínky

Neformální pohovor F2F (nebo telefonický pokud není možné setkání)), týden před zahájením kurzu za účelem poznání motivace účasti v kurzu, očekávání týkajícího se kurzu a možných nepříjemností a problémů.

Vysvětlení účastníkům jak vytvořit tabulku a její význam, důležitost upřímných odpovědí (nejedná se o hodnocení)

Dodatek A1 Pokyny pro pohovor A2 Sebehodnocení účastníků (W1 & W2)

Trenéři

Tato část je určena pro shromáždění názorů trenérů na program školení: kvalitativní

aspekty a rovněž praktické aspekty týkající se vzdělávacího procesu.

TÝDENNÍ PLÁN – TABULKA

KDY 1 na konci 1. týdne 1 na konci 2. týdne (před nebo po skupinové diskusi)

KDO Každý partner

CÍL

Mít jistotu, že kurz je adekvátní k normalizovanému času a plánování obsahu uvedeného v návrhu školení. Pravidelné týdenní kontroly plánů budou shromažďovány každým partnerem na konci kurzu

| 23

TÝDENNÍ PLÁN – TABULKA

CO 10 minutový pohovor F2F s trenérem, před a po kurzu

PŘIPOMÍNKY Pokyny jak kontrolovat plány a uvědomění si důležitosti vyplňování tabulky, ne v kontextu hodnocení

Dodatek A3: Týdenní plán tabulek přednášejících

Skupina

Poslední 30 minutové sezení je jedním z nejdůležitějších pro poznání pocitů a dojmů

týkajících cyklu kurzů a stupně motivace. Jsou navrhovány neformální rozhovory mezi

účastníky, trenéry a každým s partnerů za účelem získání informací kvalitativního

charakteru, které by nemohly být získány prostřednictvím individuálních internetových

anket.

30minutová diskuse

KDY Na konci posledního sezení

KDO Vedoucí

CÍL Získání kvalitativních názorů na téma vzdělávacího kurzu a cílů projektu SoTo

CO 30minutové chaty, podporované pokyny navrženými lídrem WP, které usnadní vedoucímu řízení sezení

Dodatek A4 Doporučení pro vedoucího

Kurz:

celkem Itálie Polsk

o Malta Řecko Rumunsko

Španělsk

o

Počet dní 71 14 13 15 15 14

Hodin/den 4.29 7.69 5 5 4.36

Jazyk 6 různých

jazyků italský polský anglický řecký rumunský španělský

Návštěvy 3 1 0 2 0 0 2

| 24

Profil účastníků:

Total % IT PO MA GR RO SP

Účastníci počet 102 24 15 12 24 17 10

Pohlaví muž 37 36.28 4 6 6 10 6 5

žena 65 63.72 20 9 6 14 11 5

Věk

16 – 25 9 8,82 0 4 1 3 0 1

26 – 35 41 40,2 7 5 7 12 8 2

36 – 45 23 22,55 6 3 3 5 2 4

46 – 55 17 16,67 7 2 0 3 3 2

56 + 12 11,76 4 1 1 1 4 1

Stav

zaměstnaný 33 61,76 22 5 11 0 16 9

nezaměstnan

ý 38 37,25 1 10 1 24 1 1

Vzdělání

postgraduální 39 38,23 11 10 7 5 2 4

vysokoškolsk

é 22 21,57 2 0 1 5 12 2

středoškolské 25 24,5 8 2 3 9 2 1

odborné 10 9,8 0 3 1 5 1 0

jiné 2 1,96 2 0 0 0 0 0

Zkušenost v

odvětví

1 – 3 32 31,37 4 5 0 14 7 2

3 – 5 20 19,6 10 0 1 1 4 4

5 – 10 16 15,69 5 4 3 0 2 2

+10 19 18,63 5 2 6 0 4 2

Druh

organizace

Zisková 8 7,84 0 0 6 2 0

Nezisková 6 5,88 1 1 1 0 3

Soukromý

podnik 18 17,65 5 2 0 8 3

Veřejná 6 5,88 3 0 2 0 1

Touroperátor 7 6,86 2 0 0 4 1

| 25

Total % IT PO MA GR RO SP

Podnikatel 8 7,84 2 2 2 1 1

jiné 37 36,27 9 0 1 24 2 1

Velikost

organizace

(osob)

1 – 10 21 20,58 5 4 4 0 4 4

11 – 20 3 2,94 0 0 0 0 2 1

21 – 50 6 5,88 1 2 1 0 0 2

více než 50 12 11,76 2 0 5 0 2 3

Profil trenéra:

Total % IT PO MA GR RO SP

Trenéři počet 37 19 2 6 3 4 3

Organizace

univerzita 7 18,9 5 2

Vzdělávací

centrum 7 18,9 1 2 3 1

Neformální

vzdělávání 1 2,7

jiné 20 54,05 18 2 1

Oblast

zkušeností

Komunikace 5 13,51 4 1

Cestovní ruch 9 24,3 4 2 1 1 1

Marketink 7 18,9 6 1

Management 8 21,62 5 1 1 1

Závěry

Lze konstatovat, že pilotní kurz je velmi vhodný pro stanovení aspektů, jakož i

obsahu a metodologie, které musejí být zlepšeny za účelem vytvoření vzdělávacího procesu

lepší kvality a použitelnosti v oblasti sociální turistiky. Trénink byl vyhodnocený nejen jako

| 26

potřebný, ale ukázalo se, že existuje reálná poptávka v sektoru cestovního ruchu, v sociálním

sektoru a u podnikatelů.

Účastníci a trenéři byli velmi motivováni a měli vysoká očekávání. Adresáti s nadějí

očekávají nové možnosti profesního rozvoje v odvětví a chtějí poznat jiné specialisty, kteří

tak jak oni mají obavy týkající se sektoru cestovního ruchu.

Zdůrazněné body

Hlavní body, které jsou podrženy, se týkaly získaných vědomostí na téma:

-sociální práce a skupin znevýhodněných osob,

- řízení sociálního podnikání, marketink a společenská média,

- jak naplánovat svůj projekt týkající se cestovního ruchu a sestavit podnikatelský plán.

Nakonec bylo zjištěno, že některé materiály byly velmi všeobecné a učitelé si je

museli přizpůsobit nebo prodloužit, aby splnili kritéria kurzu.

Stejným způsobem byl časový rozvrh dalším zohledněným faktem. Pro lepší postup

ve výuce by byl požadován menší počet hodin denně a méně dní v týdnu a rozšíření doby

trvání kurzu. Trenéři a členové kurzů se v této otázce shodují.

Jiným faktem, hodným pozornosti je, že členové kurzu se dělili o své zkušenosti,

a proto se školení stala místem pro výměnu vědomostí, problémů a řešení.

Jak jsme uvedli dříve, vedoucí museli přizpůsobit materiály a případovou studiu, aby

byla splněna očekávání kurzu a byli motivováni účastníci. Po skončení školení účastníci

zdůrazňovali, že:

- se zlepšily jejich odborné dovednosti a jsou připraveni pro práci v sektoru sociální turistiky

- cítí se jistě a mají tendenci založit vlastní firmu nebo podnikat v této oblasti.

Dalším vážným problém je pravidelné konání výuky z odvětví cestovního ruchu

a z tohoto důvodu je třeba zvážit možnost kombinovaného procesu. Teoretická část může

být prováděna on-line, případová studie a praktické uplatnění vědomostí lze provádět

tradičním způsobem. To by usnadnilo lepší využití času; umožní to zasažení větší skupiny

adresátů, kteří pracují a nejsou schopni věnovat čas absolvování kurzu.

Závěrem možno konstatovat, že tento pilotní kurz byl velmi obohacený o zkušenosti

pro účastníky, trenéry a pořadatele, což umožnilo vyvozovat velmi užitečné závěry ke

zlepšení průběhu školení a propagace sociální turistiky.

| 27

Příklady experimentů

Vzdělávací činnost se konala v zemi každého z partnerů, v Itálii CEFAL, v Řecku s KEK Z-Invest, na Maltě s místní univerzitou, v Polsku s Dolnoslezskou turistickou organizací, v Rumunsku s Nadací Pestalozziho a ve Španělsku s Observatoří pro sociální ekonomiku. Tyto kurzy byly adresovány lokálním touroperátorům, ziskovým, neziskovým a tradičním a sociálním podnikatelům (těm největším sociálním družstvům, sdružením, sociálním podnikům), ale rovněž pracovníkům zaměstnaným ve státních a soukromých cestovních kancelářích, lokálních turistických organizacích a turistických informacích.

Každý partner VET používal stejné metody, připravené během projektu, ale zkušenosti byly různé s ohledem na obsah školení, který byl přizpůsoben realitě dané země. Po skončení pilotního vzdělávacího kurzu byli partneři požádáni, aby se podělili o své zkušenosti a metodologii školení. Informace představily programy školení, výukové cíle a systém výběru – nejužitečnější didaktické nástroje a přidanou hodnotu školení, což poskytlo konkrétní informace týkající se efektivity projektu. Program školení

Každý partner dodal program školení adekvátní k vzdělávacímu programu SoTo, ale

s nevelkými modifikacemi, pro „představení potřeby cílové skupiny a vymáhání příkladů

z Řecka“ (Centrum odborného vzdělávání KEK ZINVEST – Atény, Řecko) nebo přizpůsobení

vědomostí trenérů v případě Pestalozziho nadace, kde „tři trenéři s různými zkušenostmi

vedlo kurz pro poskytnutí všech aspektů vzdělávacího programu: jeden byl specialistou

v cestovním ruchu, druhý byl specialistou v sociálním sektoru a marketinku, a třetí

specialistou v sociální oblasti (mezikulturní vzdělávání, postižení)“.

Program školení byl implementován na Maltě díky provedení druhého pilotního

projektu Institutu pro cestovní ruch, cestování a kulturu z Maltské univerzity. Od prvního

průzkumu byl pilotní kurz partnerskými státy považován za příliš dlouhý.

Navíc v některých partnerských zemích si partneři uvědomili, že školení probíhají

hlavně v malých skupinách. Během školení byl vypracován upravený program: celkem

100 hodin bylo rozděleno následujícím způsobem:

• 25 hodin v posluchárnách, založených na přednáškách, diskusích v malých skupinách

a individuálních školeních;

• 6 hodin věnovaných návštěvám

• 70 hodin praktických skupinových úkolů – z cvičení realizovaných jednotlivými učiteli

a prezentace skupinové práce (tříčlenné skupiny)

Cílová skupina se skládá z „osob už pracujících v sektoru cestovního ruchu v regionu

vyznačujícím se sezónní turistikou, proto vzniká požadavek na řešení pro období mimo

sezónu a na nové služby“ (Pestalozziho nadace, Rumunsko), lidí „zainteresovaných

založením sociálního podniku nebo aktivních členů takových organizací, kteří chtějí získat

znalosti týkající se sociální turistiky a nových inovativních služeb“ (CKZ KEK ZINVEST, Řecko),

z nestejnorodé struktury „pocházející z různých odvětví sektoru cestovního ruchu“ (CEFAL

Emilia Romagna, Itálie). Na Maltě „byl kurz určen pro osoby, které měly minimálně potvrzení

o ukončení školy, zkušenosti v hoteliérství, cestovním ruchu nebo příbuzných odvětvích, a

| 28

rovněž pro ty, kteří vyjádřili zájem o zahájení nové iniciativy v sektoru cestovního

ruchu“(Maltská univerzita, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu).

Obsah

Z hlediska obsahu byl program SoTo zcela shodný se vzdělávacím programem

akreditovaným rumunským kvalifikačním úřadem, proto byl rovněž velmi dobře účastníky

přijat (Pestalozziho nadace, Rumunsko). Rovněž v Řecku se dva moduly programu SoTo

vztahují k sociálnímu podnikání v sektoru cestovního ruchu, jeho řízení díky kompetencím

a získaným dovednostem, díky vytvoření podnikatelského plánu a marketinku

integrovanému se social media (CKZ KEK ZINVEST, Řecko).

Vzdělávací cíle

Hlavním cílem kurzu bylo otestování programu školení SoTo a vyhodnocení jeho

efektivity a vhodnosti pro danou cílovou skupinu (Centrum odborného vzdělávání KEK

ZINVEST, Řecko). V Rumunsku byly cíle formulovány na poznávací úrovni (seznámení se

s koncepcí sociální turistiky; (co to je, její funkce a formy), úrovni činnosti (vypracování

podnikatelského plánu pro firmu zaměřenou na cestovní ruch) a sociální postoje / úrovni

osobnosti (zvýšení sebevědomí a citlivost na sociální rozdíly a potřeby různých

znevýhodněných skupin, utvoření turistického hlediska). Podobně byl italskými partnery

formulován všeobecný cíl („účastníci školení se dovědí, jak vytvořit integrovaný sociální

produkt: cestovní ruch, na základě vědomostí o trhu, produktech a samotném cestovním

ruchu a jejich vhodnosti pro požadavky jednotlivých cílových skupin“) a čtyři cíle zejména

zaměřené na konkrétní obsah a kompetence (průzkum trhu, vytvoření sociálně-turistického

produktu, podnikatelský plán, plán propagace).

Systém výběru

Program školení byl předán lidem, kteří se zaregistrovali k účasti ve školeních

týkajících sociálních podniků, start up, a managementu (Centrum odborného vzdělávání KEK

ZINVEST, Řecko). V Rumunsku byl program školení propagován během řady setkání

se zájemci v oblasti cestovního ruchu, zatímco uchazeči byli vybráni „především v souladu

s jejich motivací a časovou flexibilitou pro účast ve výuce“ (Pestalozziho nadace, Rumunsko).

Na Maltě nábor spočíval v nalezení osob z maltských ostrovů, kde nový cestovní ruch iniciuje

její rozvoj. Jednou z takových oblastí jsou „Tři města“ (Cottonera Area) a oblast Velké zátoky,

která je územím aktivně zapojeným do iniciativy Evropského hlavního města kultury v roce

2018 a vykazuje potřebu společenského a hospodářského rozvoje. Tato oblast je rovněž

jedinou, kde jsou cestovní ruch a kultura označeny maltskou vládou pro široce pojatý rozvoj.

V souvislosti s tím ve výzvě k předkládání žádostí byly se stručným nástinem cílů projektu

SoTo rozeslány prostřednictvím elektronické pošty následujícím institucím: databázi

Sdružení Malta Hotely a Restaurace; Univerzita Malta a Síť Cottonera Centre Universitě

zdrojů Malty, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu).

Nejužitečnější didaktické nástroje

Jedním z nejcennějších didaktických nástrojů využívaných během projektu byly

diapozitivy připravené trenéry (CEFAL Emilia Romagna, Itálie). V Řecku jsou shodné s

„procesy stanovenými v Centru odborného vzdělávání KEK ZINVEST: integrační diskuse,

| 29

případové studie, proces reflexe a rovněž teorie integrovaná s praxí“ (Centrum odborného

vzdělávání KEK ZINVEST, Řecko). Na Maltě byly prezentace v programu PowerPoint

připravené přednášejícími dostupné prostřednictvím Google Driver, vytvořené pro účastníky

kurzu a přednášející (University of Malta, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu).

Kromě toho byl dalším nástrojem „studentský notebook pro projektové práce“,

vypracovaný trenéry a plněný účastníky. Dodané trenéry využívané pro:

(a) zvýšení povědomí na téma obtíží při hledání vhodných podmínek během cesty

(b) cvičení a simulace komunikace s různými / problematickými klienty (Pestalozziho nadace,

Rumunsko).

Skupinové projekty jsou užitečným nástrojem, připraveným a doplněným o

vědomosti a náhled získaný z kontroly na místě v organizacích působících iniciativ sociálního

podnikání s využitím zásad. (University of Malta, Institut pro cestovní ruch, cestování a

kulturu).

Přednášející provedli kontrolu a analýzu vzdělávacího programu SoTo a jako zkušení

trenéři integrovali své pedagogické dovednosti, dovednosti poskytování vědomostí a

nástroje s řešeními navrhovanými prostřednictvím SoTo (jak v Rumunsku, tak i v Řecku).

Přidaná hodnota školení. Závěry:

Je důležité spojit školení, inovace a tvorbu sítě kontaktů, což spojuje nejdůležitější

zainteresované strany ze sektoru cestovního ruchu a vytváří užitečné synergie v oblasti

územního a společenského rozvoje, které sdílejí stejné cíle a stejnou citlivost na sociální

turistiku. Je to užitečnější pro účastníky školení s ohledem na větší praktičnost. V souvislosti

s tím je důležité spojit přednášky a přímou interakcí s gestory. To má pomoci účastníkům

lépe pochopit představený materiál a použít ho pro praktické nápady během práce. Rovněž

návštěvy umožnily účastníkům vidět teorii použitou v praxi a setkat se s manažery a stručně

projednat výzvy a přednosti řízeného sociálního podniku.

Uspořádání nestejnorodé skupiny účastníků, pocházejících z různých odvětví sektoru

cestovního ruchu, umožnila porovnání různých hledisek a různých přístupů v oblasti sociální

turistiky a vytvoření široké a motivované debaty během výuky.

Protože už cílové skupiny a školení potřebovaly změnu, musel být program SoTo všeobecný,

aby mohl být trenéry VET modifikován pro jednotlivé skupiny a individuální vzdělávací

potřeby.

Trenéři VET musejí být experty ve své oblasti a musejí poskytnout cenné zkušenosti

relativní k národnímu marketu a skutečnosti.

• Doba trvání se musí měnit v závislosti na cílových skupinách, tj. od 2 týdnů do 2

měsíců;

• Integraci se stávajícími vzdělávacími programy lze učinit za účelem rozšíření

vzdělávacího programu SoTo, a tudíž lze zajistit přidanou hodnotu pro účastníky; spolupráce

s dvěma nebo více trenéry (ne více než 3) je optimální, protože pohovory jsou plodné a lze

zvýšit přínos zkušeností pro účastníky;

• Zvýšení povědomí na téma potenciálu sociální turistiky v regionu s historií

jednotlivých sociálních turistických iniciativ. Lidé si uvědomili, že mohou vytvořit propagační

síť sociální turistiky s ohledem na to, že region se rozkládá na velkém území, které lze

využívat rovněž v zimě;

| 30

Uvědomili si, že se nikdy nemá podceňovat potenciál lidí a míst. Občas je nutný

pouze impuls, který přichází zvenku, aby probudil dřímající energii.

Další poznámky

Aspekt certifikace je velmi silný a zajišťuje programu SoTo konkurenční výhodu. Jedná se o funkci intenzivně vyhledávanou v Řecku, tak jako eventuální partnerství se zainteresovanými stranami v oblasti sociálních podniků a cestovního ruchu, která mohou být vytvořena.

V Rumunsku bylo školení zajímavé především pro osoby v této oblasti nové. Objevili řadu možností a potenciál sociální turistiky. Lidé pracující v oboru delší dobu (10 – 20 let) mají největší zájem o kurzy akreditované ministerstvem pro cestovní ruch, ale velmi těžko nacházejí čas, aby se tak dlouhého školení mohli zúčastnit (100 hodin).

Na Maltě se mohou přednášející, kteří pomáhali účastníkům v přípravě projektu, pochválit velmi vysokou kvalitou prací prováděných studenty. Ve skutečnosti bylo u dvou nápadů uznáno jejich možné uvedení na trh. Prezentace projektu byla otevřená pro veřejnost, rovněž pracovníci Institutu pro cestovní ruch, cestování a kulturu byli pozváni k účasti.

Z hlediska obsahu byl program SoTo zcela shodný s programem školení v cestovním ruchu, akreditovaným rumunským kvalifikačním úřadem, a byl také účastníky dobře přijat. Proces certifikace

Proces certifikace pro SoTo byl prokázán na Maltské univerzitě jako partner projektu

SoTo. Univerzita má vlastní systém validace, který je uznán a schválen boloňským systémem.

Všechny kurzy uspořádané Maltskou univerzitou jsou uznávány na mezinárodní scéně jako

rovnocenné, shodně s úrovní definovanou evropskými kvalifikačními rámci.

Administrativa Nové kurzy, programy a školení prováděné na odděleních nebo

v institutech na Maltské univerzitě jsou schvalovány Výborem pro validaci programu (PVC,

Programme Validation Committee). PVC je stálým výborem senátu Maltské univerzity.

Hlavní funkce PVC, který se skládá ze členů akademických pracovníků nominovaných k

tomuto účelu rektorem, jsou následující:

• poskytnout mechanismy pro udržování kvality, akceptované senátem a příslušné

pro účely vnitřní a vnější kontroly

• zajistit, aby akademické programy měly příslušný standard

• kontrolovat platnost programů uvedených v nabídce

Pro zajištění optimálního využívání dostupných zdrojů spolupracuje PVC

s Akademickým programem kvality a zdrojů (APQRU), což zajišťuje rovněž podporu na místě

i mimo místo: departamentů a oddělení, institutů a středisek vůči procedurám validace.

| 31

Cílem programu procesu validace je přizpůsobení všech nových programů, které

musejí být potvrzeny pomocí schvalovacího procesu stanoveného univerzitou. Jedná se

o klíčový mechanismus, podle kterého se stanovuje vědecká úroveň university, přičemž se

zajišťuje:

• akademické zdůvodnění nových programů, které je zcela evidentní a srozumitelné

• požadavky kladené na studenty, aby bylo dosaženo zamýšlených výsledků vzdělávání,

jsou jasné

• zdroje mohou být poskytnuty pro vydání programu norem povolených univerzitou

Kromě toho je cílem procesu verifikace ujištění se, že navrhované programy jsou

shodné s normami Maltské univerzity v celkové vizi a strategii, jsou přizpůsobené

požadavkům trhu, přičemž kvalita našich programů je srovnatelná s programy našich

evropských a mezinárodních partnerů, procedura schvalování a verifikace nových programů

má být přísná a účinná a současně motivační k příslušné inovaci.

Role orgánů zaangažovaných v programu procesu validace vzdělávacího programu SoTo.

Jednotky účastnící se procesu validace programu školení SoTo jsou následující:

- Autoři programu: aby byl program školení vypracován prostřednictvím partnerství SoTo,

zejména prostřednictvím KEA, na základě hlášení State of the Art připravené Maltskou

univerzitou (Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu ITTC Travel), který vypracoval

100hodinový program. Autoři programu (KEA a ITTC) vypracovali jménem partnerství SoTo

pro 1. a 2. fázi formy, které jsou požadovány Maltskou univerzitou během validace svých

kurzů a programů.

- Rada Institutu pro cestovní ruch, cestování a kulturu: zodpovědná za „zásady“ 1. fáze

schválení programu a přípravu pokynů pro Výbor pro validaci programu (PVC) a odpovědná

za 2. fázi, schválení programu prostřednictvím usnesení senátu, po validaci programu (PVC)

- Akademický program kvality a zdrojů (APQRU): zodpovědný za podporu při zajištění, aby

studijní programy nabízené univerzitou byly shodné s předpisy, statutem a politikou Maltské

univerzity, s ohledem na jejich životnost ve vztahu k dostupným zdrojům a potřebám trhu

- Výbor procesu validace (PCV): zodpovědný za doporučování schválení rozhodnutí senátu

po analýze dokumentace předložené v obou fázích schválení,

- Externí recenzenti: Pokud to univerzita uzná za nutné, může jmenovat externího

recenzenta. (Viz: dodatek 1 k dalším informacím o roli externích recenzentů)

- Senát: zodpovědný za schvalování akademických programů nabízených univerzitou.

Přehled procesu

Existují dvě hlavní fáze v akademickém plánování programu:

| 32

1. 1. fáze se zaměřuje na praktičnost a vykonatelnost nápadu v rámci vytvořené celkové

vize a strategie univerzity.

2. 2. fáze se zaměřuje na navrhování a detailnost programu.

1. fáze – schválení. KEA a ITTC připravují žádost Form Etap 1, jejímž cílem je zajistit

předběžné podrobnosti navrhovaného programu. Byly připraveny následující oblasti:

Racionalita programu spolu s odůvodněním, že se vzdělávací program týče důležité

potřeby rozvoje cestovního ruchu a že je zavedený jako reakce na měnící se potřeby

cestujících v širším kontextu realizace dostupnějšího cestovního ruchu. Program přispívá

k rostoucí oblasti průzkumu školení zaměstnanců v cestovním ruchu a hoteliérství.

Cíle programu školení a jejich přizpůsobení vizi ITTC a univerzity. Program je rovněž

originální a neexistuje podobný na žádné universitě nebo v jiné evropské instituci.

• potřeby tohoto programu a jeho unikátní, charakteristické a inovativní funkce.

• cílová skupina účastníků kurzu. V tomto případě turističtí praktikanti se zájmem

o získání vědomostí týkajících se řízení sociálního podniku a řízení sociální turistiky v jejich

organizaci. (V našem případě dřívější kvalifikace nebyly nutné, protože jsme chtěli přilákat co

nejširší skupinu, školení se mohly zúčastnit rovněž osoby s vědeckým vzděláním v sektoru

cestovního ruchu, aby mu dodaly určitou přidanou hodnotu. Tento požadavek by mohl být

připojený v případě další žádosti do EQF o navýšení úrovně ratingu školení.)

Struktura, cíle a výsledky navrhované pro program školení.

S ohledem na skutečnost, že vzdělávací program SoTo byl hlavně vytvořený proto,

aby reagoval na potřeby trhu, setkávají se průzkumy provedené v rámci projektu s vizí

vyslovenou Světovou organizací cestovního ruchu a Mezinárodní organizací sociálního

cestovního ruchu a se základním právem hovořícím o dostupnosti turistiky pro každého.

Navíc pilotní fáze kurzu v partnerských zemích projektu SoTo prokázala, že taková školení

jsou rovněž vyžadována organizacemi podnikajícími v sektoru cestovního ruchu. Kariérní

vyhlídky účastníků kurzu jsou lepší díky přednášejícím a díky možnosti získat příslušné

kvalifikace, takže budou mít další specializaci.

Požadované zdroje

Pilotní fáze byla podporována Life long Programem, ale fungování týkající se zdrojů

pro didaktické hodiny, přednášky a návštěvy musejí být vypočítána.

Finanční rentabilita programu, je navržený program rentabilní? Iniciační program

musí zohledňovat všechny zdroje nezbytné pro realizaci programu, jakož i očekávaný počet

přijatých účastníků, přičemž musí být zvážena finanční soběstačnost programu.

| 33

2. fáze Schválení

KEA a ITTC jménem partnerství Soto připravily Etap 2 Forms. Ty byly modifikovány znovu

po pilotním uvedení vzdělávacího programu.

• Závěr po Stage 2 Form bude následně předán do APQRU

• Pokud bude celá dokumentace podána v souladu s požadavky, předá APQRU závěr

Etap 2 do PVC pro doporučení

• s výhradou týkající se obdržení pozitivního doporučení externího recenzenta (pokud

to uzná za vhodné) představí PVC své doporučení senátu o potvrzení definitivního schválení

Struktura Stage 2 form, která musela být uplatněna pro každou ze čtyř oblastí

vzdělávacích programů SoTo, byla založena na následujících oblastech:

SEKCE A – Všeobecné

A1. Study-unit:kód: pokyn od tajemníka úřadu jedinečného kódu obsahujícího 3 písmena

označující oddělení, rozdělení nebo program a 4 číslice. V našem případě je kód jednotek

TTC. Protože je školení zakončeno certifikátem na úrovni EQF 4, navrhujeme každé jednotce

začít číslicí 4. Ukazatel hodnocení úrovně a dvě jiná čísla uvedená ITTC. Hodnocení úrovně je

něco, na co nadále čekáme.

A2 Study-unit: titul: na každé z oblastí vypracovaných v rámci vzdělávacího programu SOTO

A3. Úroveň: ukazatel, že úroveň je po kvalifikaci (očekáváme, že by měly být přilákány

osoby, které už mají zkušenosti v odvětví, ale které ještě nezískali vzdělání).

A4. Body ECTS: Program zahrnuje 100 hodin a je tedy rovnocenný ECTS s 4 ECTS

A5- typ vyučovací jednotky: forma předávání vyučovací jednotky prostřednictvím přednášky

nebo návštěvy

A6 Doba trvání studia: netýče se, protože studijní program budou předán v daném čase

mimo výuková program školy.

A7 Počet vystoupení: NETÝČE SE

A8 Nabídka departamentu: NETÝČE SE

A9 Odpovědné oddělení: ITTC

A10 Dostupnost pro navštěvující studenty: netýče se

A11 Odhadovaný počet studentů: Kolik zaregistrovaných studentů očekáváme, a následně

tou study-unit?

A12 Maximální počet žáků ve třídě: Co znamená horní hranice počtu studentů, kteří se

mohou přihlásit k tomuto průzkumu a směřují study-unit?

| 34

SEKCE B – Kritéria

B1 uvést, zda tato forma schvalování je ukládána za účelem navržení nového studia-unit

B2 Odůvodnění pro novou jednotku – Část programu Soto Vzdělávání

B3 Od kterého akademického roku se jednotka stává dostupnou – 2014

B4 Výplaty (nové studijní-pouze jednotky): NETÝČE SE

B5 Kterým řídícím výborem (oddělení, pobočka) byla vyučovací jednotka schválena? ITTC

během zasedání Rady v dubnu 2014

SEKCE C – Podrobnosti study-unit

C1 Název a status koordinátorů: Názvy, status příslušných gestorů pro každou oblast byly

zohledněny, včetně jejich životopisů

C2 Bude study-unit povinný pro každý studijní program? ANO všechny jednotky jsou povinné

pro vzdělávací program SoTo.

C3 Předběžná požadovaná kvalifikace (pokud jsou): netýče se, i když je vyžadována znalost

sektoru cestovního ruchu.

C4 Předběžné study-unit (pokud jsou): NETÝČE SE

C5- Nezbytné study-unit průzkumy (pokud jsou): NETÝČE SE

C6 Popis study-unit: stručně, study-unit všeobecného obsahu bude zajištěn, toto prohlášení

bude využito pro jakékoliv cíle publikace související s programem.

C7 Cíl study-unit-: krátký, ale jasný, všeobecný popis vzdělávacích cílů jednotky, zajišťuje, že

jsou shodné a přispívají k cílům programu (programů), kterého je jednotka částí.

C8 Výsledky vzdělávání: prohlášení, která definují, co student umí, zda bude schopen udělat

během study-unit. V této sekci budou popsány dovednosti a vědomosti, které studenti

budou nabývat a rozvíjet během study-unit, a které zajišťují, že tyto výsledky učení budou

moci přispět k výsledkům všeobecného vzdělávání programu (programů)

C9 Metody výuky a učení: Podrobnosti týkající se metod výuky a učení, které budou

používány pro poskytování každého study-unit, které mohou zahrnovat počet vyučovacích

hodin, dobu trvání a použitou metodu.

C10 Hodnotící metoda: uvedení hodnotící metody.

C11 Literatura a reference: seznam hlavního textu a veškerých dodatečných doporučení

k tomuto průzkumu-jednotce.

| 35

Závěry a doporučení

Po pilotních činnostech v různých národních realitách je hlavním zformulovaným

závěrem důležitost a nutnost transparentního programu školení o sociální turistice, za

účelem vypracování podobných kompetencí v různých evropských zemích a / nebo

regionech. Na druhé straně je to ale povinné, aby byl tento program přizpůsoben národní

specifikaci každé země.

Níže jsou představeny návrhy navržené partnery odborného vzdělávání a odborného

vzdělávání v rámci projektu týkajícího se průběžného zlepšování vzdělávací nabídky:

1. Přidaná hodnota pilotního kurzu je založena na vzdělávání, inovaci a tvorbě sítě kontaktů,

blíží nejdůležitější zainteresované strany ze sektoru cestovního ruchu a vytváří užitečné

synergie v oblasti územního a společenského rozvoje, které sdílejí stejné cíle a mají stejnou

citlivost na sociální turistiku.

Účastníci, z různých pracovních prostředí (cestovní kanceláře, družstva, sociální

podniky, hotely a cateringové firmy apod.), ukazují své dovednosti a metody řízení vlastních

služeb, aspektů, které umožnily trenérům co nejlépe definovat program školení, jehož cílem

je vypracování integrovaných kompetencí. Školení se stává prostředím, v němž je vytvoření

sítě simulováno, kde touroperátoři a zástupci sociální sféry společně pracují, učí se od sebe

navzájem a sdílejí obsah a metody práce, aby je implementovali na svých územích nebo

ve svém organizačním prostředí.

2. Školení jsou plánována pro různá turistická prostředí, mohou být prováděna jak v

regionech se zkušenostmi z cestovního ruchu, tak i v těch, v nichž se sociální turistika

rozvinula v poslední době a myšlenka sociální turistiky je nová.

3. Cílové skupiny se různí vzdělávacími potřebami, a proto je program SoTo pružný

a dynamicky se přizpůsobí daným potřebám. Program je vytvořený tak, aby mohl být

modifikovaný trenéry pro úzce definované individuální vzdělávací potřeby v době školení.

Silnou stránkou programu je pružnost a schopnost adaptací. Slabé stránky jsou

podobné: potíže při rozvíjení dovedností v různých evropských zemích / regionech

a s ohledem na absenci společného „základního“ obsahu. Program SoTo definuje základní

elementy „integrovaných“ rozvíjejících se dovedností, a následně ponechává svobodu

v jejich přizpůsobování specifickým vzdělávacím potřebám v národním a / nebo regionálním

kontextu.

4. Nejdůležitější otázky pokládané účastníky na školení: jsou školení akreditována? Protože

při délce 100 hodin by měla být. Tedy nejdůležitější otázkou před zahájením programu

školení má být akreditování v systému každé země.

Metoda certifikace však musí usnadnit proces akreditace programu školení v souladu

s aktuálním systémem každé země.

5. Čas se musí měnit v závislosti na cílových skupinách, tj. od 2 týdnů do 2 měsíců; účastníci,

kteří pracují, nemohou opouštět svá pracoviště.

| 36

Delší harmonogramy jsou prováděny tak, aby kurz aktivoval a stimuloval, což sníží

počet zanechaných školení. To znamená stálou angažovanost stážistů i v obdobích, v nichž

přednášková činnost není plánována, jednoduše předáním materiálu ke čtení nebo vyřešení,

týkajícího se vlastního podnikatelského prostředí, bude následně projednáno během školení

ve třídě.

6. Dalším aspektem, který je třeba vzít do úvahy, je roční období realizace kurzu, protože

v cestovním ruchu (alespoň v některých zemích nebo v některých regionech) existuje výraz

„mimo sezónu“. Školení musejí být pořádána méně intenzivně, rozdělena na delší časové

období, v průběhu týdne, protože víkendy jsou obsazeny pro osoby pracující v sektoru

cestovního ruchu. Jak je však zmíněno výše, program SoTo má usnadnit provedení

vzdělávacího programu ve vztahu k práci v čase stážistů.

7. V homogennosti skupiny jsou výhody i nevýhody. Homogenní skupina účastníků

umožňuje zaměřit se na témata, která zajímají všechny. Nestejnorodá skupiny účastníků,

pocházejících z různých odvětví sektoru cestovního ruchu, umožňuje porovnání různých

hledisek a různých přístupů v oblasti sociální turistiky a vytvoření široké a motivované

debaty během výuky.

Program SoTo může být používán jak ve stejnorodých kontextech, pokud se

rozhoduje o tvorbě a / nebo rozvíjení dovedností určitého obsahu, tak i v kontextu

různorodých skupin, kdy určitý obsah netvoří ústřední motiv kurzu, ale je výchozím bodem

pro metodu účastníků školení, rozdělení na management služby a dovednosti mezi

touroperátory a sociální sférou.

8. Poslední, ale neméně důležité je, aby byl k dispozici interdisciplinární tým trenérů.

Spolupráce s dvěma nebo více trenéry (ne více než 3) je optimální, protože pohovory jsou

plodné a mohou doplnit zkušenosti účastníků. Trenéři musejí pocházet z různých prostředí,

zahrnujících minimálně tři oblasti působnosti: cestovní ruch, marketink a sociální činnost.

Poslední specializace je důležitá za účelem zajištění citlivosti vůči mimořádně ohroženým

skupinám. Trenéři musejí být experty z dané oblasti a musejí zajistit cenné příklady

vztahující se k národní realitě na trhu.

Skupiny trenérů z různého profesního prostředí mohou přijat roli mediátorů během

diskusí: mohou uvádět rozdíly mezi účastníky a provokovat diskusi kvůli podpoře výměny

a sdílení vědomostí a rovněž integraci dovedností.