Sociální politika v perspektivě ŽCMgr. Karolína Dobiášová

Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.

Bezdětnost = absence rodičovství.a) Dobrovolná (bezdětnost je otázkou volby)

„childfree“,- dočasná (odkládání rodičovství),- celoživotní.

b) Nedobrovolná (bezdětnost je pociťována jako problém. Otázka bariér.) „childless“.

Důležitou roli při zkoumání fenoménu bezdětnosti hraje rodinný stav, věk a vzdělání.

Zdroj: Hašková, 2006

Fenomén dobrovolné bezdětnosti byl u nás za minulého režimu neznámým jevem (6-7%).

V posledních 15 letech – prudký nárůst podílu bezdětných zejména ve věku 20-30 let. Ale: přetrvává pozitivní vztah k rodičovství.

Většina mladých bezdětných českých mužů i žen plánuje v budoucnu založit rodinu (a to rodinu se dvěma dětmi), ale relativně vysoký podíl stále ještě svobodných a bezdětných třicátnic a třicátníků svědčí o masovém odkládání rodičovství do pozdějšího věku.

• Dle dat sbíraných v r. 2002-3:Třetině žen a mužů ve věku 18-39 let reálně hrozí bezdětnost (Ž: 19% nezamýšlí v budoucnu mít dítě, 12% si není jistá. M: 9% nezamýšlí v budoucnu mít dítě, 24% si není jistých). POZOR: malý vzorek, je nutné interpretovat opatrně.

Jedná se o důsledek různých faktorů (dle cit. výzkumu) Ž: neuspokojivý zdravotní stav, M: nepříznivá partnerská situace. Jiné faktory – hodnotové a strukturální (více Hašková, 2006).

Největší míry celoživotní bezdětnosti však byly naměřeny u absolventek humanitních oborů a společenských věd.

• Očekávání do budoucna: nárůst na 12-16% u žen narozených po r. 1975 oproti 7.5% u žen narozených po r. 1965. Zvrat trendu nelze očekávat! (V dalších evrops. zemích 10-20% bezdětných v rámci jedné věkové kohorty.)

• Důvody: - od 35. let věku nárůst neplodnosti, - růst podílu VŠ vzdělaných žen, u nichž je bezdětnost nejvyšší, snížení normativního tlaku na zakládání rodiny a rození dětí. Změněný charakter partnerského soužití v současnosti znamená, že rodičovství je předmětem oboustranné shody u obou partnerů. Role mužů (v průměru menší zájem o vstup do rodičovství)!

Výzkum (CVVM) v letech 2003 a 2005 zjišťoval otázkou, v níž měli dotázaní seřadit sedm položek vybraných tak, aby reprezentovaly obecné životní cíle.

Pořadí položek, ani hodnoty průměrných hodnocení v roce 2005 se od výzkumu provedeného v roce 2003 nelišily.

Výzkum „Fenomén bezdětnosti v kontextu sociálních změn v české společnosti“ CVVM 4/2004.

Jednoznačně se ukázalo, že lidé jsou přesvědčeni, že člověk má mít v životě děti.

Většina dotázaných (85 %) se domnívala, že člověk má zajistit pokračování vlastního rodu a že nemít možnost předat svým dětem to, co člověk během života získal, je velmi smutné (78 % souhlasících respondentů).

Nadpoloviční většina dotázaných (61 %) by doporučila lidem, kteří ze zdravotních důvodů mají problémy s početím dítěte, aby se snažili všemi dostupnými prostředky tento úděl zvrátit.

65 % dotázaných souhlasí s výrokem, že přivést na svět děti a vychovat je, je společenskou povinností (pokud je člověk zdravý a dobře se mu daří).

Výrazná většina dotázaných (80 %) pak v klesající míře porodnosti vidí hrozbu pro budoucnost České republiky.

Výsledky dále ukazují, že dotázaní podporují názor, že děti se mají rodit do fungujícího manželství (48 % souhlasících).

Menšina dotázaných (13 %) soudí, že kvůli celosvětovým problémům (jako je přelidnění planety, chudoba, zhoršující se životní prostředí, nemoci, terorismus, války a zločinnost) je nezodpovědné, abychom přiváděli do tohoto světa děti.

Nárůst následujících forem rodinného soužití: neúplná rodina po rozvodu, nesezdané soužití, osamělé rodičovství. Těžké statisticky odlišit →vymezení neúplné rodiny v cenzových šetřeních: má-li v bytě trvalé bydliště pouze jeden z rodičů a žije-li alespoň s jedním dítětem.

Nárůst podílu neúplných rodin na celk. počtu rodin se závislými dětmi z 10-12% v 70.-80. letech na 15% v r. 1991 a 24% v r. 2001.

Vznik neúplné rodiny: důsledek rozvodu nebo mimomanželské plodnosti.

V r. 2001 žila v neúplných rodinách více než jedna pětina závislých dětí. (Nárůst o 8% ve srovnání s r. 1991.)

Největším problémem neúplných rodin: vysoké riziko chudoby. Míra rizika chudoby dětí do 10 let je v ČR skoro dvojnásobná v porovnání s průměrem za celou populaci a je výrazně koncentrována v určitých typech rodin: v neúplných rodinách se pohybuje na úrovni 43-50 % a v domácnostech se třemi a více dětmi na úrovni 23-31 %. (Hora, Kofroň, Sirovátka, 2008: 57 cit. v: Šťastná, 2009:26)

Matky samoživotelky deklarují rozhodný požadavek na specifická opatření zaměřená v jejich prospěch.

Podle 89 % z nich je správné, aby stát ve své pomoci rodinám mimořádně zvýhodňoval osamělé matky s dětmi před úplnými rodinami s dětmi. 79 % samoživitelek považuje existující opatření v sociální politice řešící situaci osamělých žen s dětmi za spíše nebo zcela nedostatečná.

Osamělé matky preferují intervence státu formou finanční podpory (dávek), kterou upřednostňují před službami denní péče o děti. Většina (více jak 80 %) z nich se domnívá, že by stát měl vyplácet vyšší dávky.

Jedná se o tzv. faktická manželství. V cenzových šetřeních „druh a družka“ (podmínka trvalého bydliště).

Za posledních 40 let se jejich počet více než ztrojnásobil. V r. 1991byl podíl nesezdaných soužití z celkového počtu úplných rodin přibližně 3,4%, v r. 2001 5,4%. V mezinárodním srovnání je tento počet ale spíše podprůměrný, (nejvyšší je v severských zemích).

Oproti situaci na začátku 90. let podíl nesezdaných soužití partnerů vyššího věku poklesl a naopak u nejnižších věkových kategorií došlo ke zvýšení jejich zastoupení.

Nesezdané soužití je nejtypičtější pro ty, kteří již za sebou zkušenost s manželstvím mají: pro rozvedené či ovdovělé. (% podíl se mezi lety 1991-2001 snížil ze 60% na 45%).

Narůstá podíl mladých lidí, v současnosti 25% nesezdaných soužití.

Typickým partnerem žijícím v nesezdaném soužití je (stav v r. 2001) rozveden(á)ý, ekonomicky aktivní mladý (do 29ti let) muž nebo žena se středním vzděláním.

Zhruba v polovině (50,4%) faktických manželství byly (v r. 2001) děti (41% závislých dětí).

Dva angl. výrazy:Parenthood=prostá skutečnost, že někdo je rodičemParenting = rodičem se člověk stává až na základě své aktivity, svého vztahu a aktivního přístupu k dítěti (česky = aktivní rodičovství)Aktivní rodičovství je výraz genderově neutální – neimplikuje „pohlaví“ primárního pečovatele, nenavozuje představu rozdílného výkonu rodičovské role žen a mužů. Naopak je v něm obsažena nová možná kvalita sdílení rodičovských rolí oběma rodiči

Zdroj: Maříková 2006

Přímá interakce rodiče s dítětemrodič se věnuje svému dítěti bezprostředně tváří v tvář;

nejvíce časově náročné zapojení se do výkonu rodičovské role

Dostupnost či dosažitelnostrodič se nevěnuje dítěti přímo, ale vykonává některé

nezbytné činnosti vážící se k péči o dítě (je „na dosah“) Zodpovědnostna koho je fakticky i morálně delegována povinnost starat

se o dítě (o jeho prospěch), včetně zátěží a omezení, která s tím v reálném životě souvisejí (jedná se o to, kdo je trvale identifikován s povinností za péči dítě, ne jenom tehdy, když ji přebírá dobrovolně a když mu/jí to vyhovuje)

Činnost – péče o dítě ve vlastní rodině

Matka%

Otec%

Kdo má čas %

Oba společně %

Hraní si s dítětem 34 7 37 17

Čtení pohádek 56 6 19 33

Učení se s dítětem 48 9 20 10

Povídání si s dítětem 30 4 33 23

Čas na dítě, když ono potřebuje 35 2 32 29

Výlety, sport dítětem 10 15 13 56

Chození do kina, divadla 5 14 15 29

Vožení, vodění na zájmové kroužky 25 6 14 9

Chození s dítětem k lékaři 71 3 15 7

Doma s dítětem během nemoci 75 3 11 3

Trestání dítěte 14 16 10 43

Nákup dárků dětem 19 2 8 70

Rozhodování o studiu a povolání 10 3 3 64

Zdroj: Naše společnost 2003 dle Maříková 2006

Dochází k posunu od individuálního výkonu rodičovské role ke sdílení (zvyšuje se podíl rodin, kde se na výkonu některých aktivit směrem k dítěti podílejí oba rodiče nebo ten, který má čas)

Nadále na matkách spočívají nejpravidelnější a časově nejnáročnější aktivity

(Zdroj: Chaloupková, Šalamounová 2004)

Tvrzení podíl osob, které souhlasili

muži ženy

Není správné, aby byl muž doma a žena chodila do práce

49 % 30%

Muž přejímá odpovědnost za péči o rodinu a žena za ekonomické zajištění rodiny

24 % 36 %

Ačkoliv patří evropské společnosti do stejného kulturního okruhu, přes řadu společných trendů, které je zasahují, se postoje k rozdělení rolí v rodině v evropských zemích diferencují.

Rozdíly mezi jednotlivými evropskými státy souvisí s odlišným sociálně-ekonomickým a kulturním kontextem jednotlivých evropských zemí

Země Evropy se liší mírou integrace žen do pracovního trhu a celkovým charakterem sociální a rodinné politiky.

Důležitým faktorem, který ovlivňuje postoje k zaměstnání ženy a vnímání možností kombinace rodinných a pracovních odpovědností, je dostupnost institucí péče o děti (Alwin – Braun – Scott 1992 dle Caloupková, Šalamounová 2004)

Většina postsocialistických zemí je charakteristická vyšší podporou tradičního modelu rozdělení rolí v rodině a zároveň citlivějším vnímáním obtížnosti skloubení péče o děti se zaměstnáním ženy.

Mezi země, které se nejvíce odchylují od tradičního pojetí patří skandinávské země

Respondenti ve všech zemích Evropy souhlasí s tím, že by se muži měli více zapojovat do činností v rodině a nejvíce je to v zemích s tradičním přístupem (postkomunistické a jihoevropské)

Otcovství na Západě prochází 4 etapami (Pleck 1987 dle Dudová 2006):

1.Otec = učitel morálky a náboženství2.Otec vzdálený živitel3.Tradiční oddělení rolí otce a matky4.V současnosti koncept „nového otcovství“

v tradičním pojetí je práce jednou z hlavních náplní otcovské role, zatímco v moderním otcovství je finanční zabezpečení podstatným, ale ne ústředním aspektem role

Nové otcovství klade mnohem větší důraz na skutečnou fyzickou i psychickou blízkost otce a dítěte a vychází z předpokladu, že čas strávený otcem v práci nemůže nahradit čas skutečně strávený s dítětem a péčí o něj

„Nový otec“ = pečující a odpovědný, usilující o skutečný plnohodnotný a každodenní vztah s dítětem

• ČSÚ [online]. 23.12.2004, 26.10.2006 [cit. 2012-04-04]. Faktická manželství v datech Sčítání lidu, domů a bytů 2001.

http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4125-04

• Hašková,H. (eds.) Fenomén bezdětnosti v sociologické a demografické perspektivě. Sociologický ústav AV, Praha, 2006

http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/241_SS_06_04.pdf• Sobotka, Z. Bezdětnost v České republice. V: …. str.

60-76• Šťastná, A. Neúplné rodiny v ČR a ve vybraných

evropských zemích. VUPSV Praha, 2009http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_296.pdf

•Šamanová, G. Hodnota dítěte v individuálním životě a pro společnost. Naše společnost 4 (2): 10 – 14 [online] 2006 http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100061s_Hodnota%20ditete%20v....pdf•OECD Doing Better for Families, 2011Chaloupková, J., Šalamounová, P.: Postoje k manželství, rodičovství a k rolím v rodině v České republice a v Evropě, Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2004[online] http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/210_1chalou47%20pro%20tisk.pdfMaříková, H.: Genderový aspekt rodičovství In Hamplová, D., Šalamounová, P., Šamanová, G.: Životní cyklus. Demografické a sociologické perspektivy. SOÚ 2006, str.141 - 158