1

Současná krajinářská architekturaContemporary Landscape Architecture

přednáškový cykluslecture cycle

NÁZEV PROJEKTU: ARCHITEKTURAREGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.2.17/3.1.00/33304EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FONDPRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI

2 Obsah|Contents

Úvod|Introduction 3 RadmilaFingerová 7 HalMoggridge25 JeppeAagaardAndersen31 ToreEdvardBergaust37 VladimírSitta47 RichardStiles

NÁZEV PROJEKTU: ARCHITEKTURAREGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.2.17/3.1.00/33304EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FONDPRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI

Copyright © Fakulta architektury ČVUT v Praze 2012, www.fa.cvut.cz

3

ÚvodVroce2012proběhlnaFakultěarchitekturyČVUTcyk-

luspětipřednášeksnázvem„Současnákrajinářskáarchi-tektura“.CyklusseuskutečnilvrámciprogramuOPPA–CZ.2.17/3.1.00/33304,Architektura,klíčováaktivitač.8.

Smyslemcyklubylopředstavitalespoňmaloučásttémat,kterýmiseoborvsoučasnostizabývá,atopředevšímtěch,kterájsoublízkáprofesiarchitekta.Běhempřednášeksestu-dentiipedagogovémohliseznámitspříkladypraxezevrop-skýchzemí,ježjeuplatnitelnávnašichpodmínkách.Cílemcyklubylotaképodpořitzájemstudentůodalšítrvalésamo-studium,kteréjeproporozuměníoboruanavrhováníprosto-rusoučasnéhoměstanezbytné.

Krajinářskáarchitekturajenásledovníkzahradníhoumě-ní,jehožpočátkysahajíaždostarověku.Termínkrajinář-skýarchitektjakoprofesnítitulpoužilpoprvévroce1867FrederickLawOlmsted.JehopředchůdceAngličanHumphryRepton,jehoždílaOlmsteddůkladněstudoval,používalještětitulkrajinářskýzahradník(landscapegardener).F.L.OlmstedaarchitektCalvertVauxzvítězilivroce1858vsoutěžinanávrhCentralParkuvNewYorku.„Jejich“Cent-ralParksestal„duší“NewYorkuamístem,kterémilujímili-onyjehoobyvatel.KrajinářskýarchitektOlmstedaarchitektVauxsestalipříklademspoluprácedvoupříbuznýchprofesí,jejichžhranicenebylapřesněstanovenaanitehdy,anidnes.

Situacepřesněnevymezenýchrolídvoupříbuznýchprofe-símádvascénáře.Prvníscénářvedekekonfliktuodborníkůajevýsledkemjejichne-spolupráceasnahyvymezitsisvépolepůsobnostiazasahovatdosfér,kamužznalostiazku-šenostidotyčnýchosobnesahají.TojebohuželčastásituacevČeskérepublice,dlouhodoběpodporovanáexistencítzv.velkýchautorizacíČKA.

Druhýscénářvedekesdílení–kesnazesblížitpřístupy

dvouprofesí,najítřešeníjednohotématu.Pokudsevespráv-nýčas,nasprávnémmístěsejdouodbornícipřipraveníspo-lupracovat,můževzniknoutkvalitníprostor.Kvalitaživotajesicepojemvědeckytěžkopřesnědefinovatelný,alevšenelzedokazovatgrafy,tabulkami,výpočty.

SborníkjeuvedenpřednáškouHalaMoggridge,neboťjehoprofesesenejvíceblížíprofesiarchitekta.Iztohotodůvodujejehopřednáškaponechánavcelémznění.Týkáseproble-matikyvýstavbyvýškovýchstavebvblízkostinejvýznamněj-šíchměstskýchdominantanavrhujemetodickýpostup,jakdefinovatminimálnínezastavitelnýprostorhorizontuvjejichokolí.Ostatnípřednáškyjsouuvedenyvabecednímpořadíjmenpřednášejících.Nakoncikaždépřednáškyjsouuvedenyodkazynadalšídílapřednášejících.

HalMoggridgezačínalsvojiprofesníkariéruvateliérusiraGeoffreyeJellicoa,zakladateleIFLA–Mezinárodníorgani-zacekrajinářskýcharchitektů,ajedodnesvýrazněovlivněnjehopracíivýjimečnouosobností.GeoffreyJellicoemimojinéupozorňovalnavýznampodvědomípřiprácisprosto-rem.Odroku1969seHalMoggridgestalspolumajitelemate-liéruBrendyColvin,dalšívelmivýznamnékrajinářskéarchi-tektky.

Vsedmdesátýchletechminuléhostoletíprojektovalobno-vuareáluBlenheimskéhopaláce,založeného�v18.stoletíanglickýmkrajinářemCapabilityBrownem.BrownůvcitprohodnotupohledovýchkompozicHalMoggridgedálerozví-jelvesvýchprůkopnickýchprojektechvěnovanýchdefinová-níprostorovéhocharakterupohledovýchkompozicLondýnaaEdinburghu.

Cílemmetodikyjedefinovatšířkuvolnýchprostorůhori-zontuvokolívýznamnýchhistorickýchdominantnebotěch

4

přírodníchprvků,kterémajíhlubokývýznamproobyvateleměsta.Takjakonapříkladkatedrálasv.PavlavLondýněpo-zorovanázvýznamnýchlondýnskýchparkůnebohistoricképanoramaEdinburghu,kdebylocílemkromědefinováníne-zastavitelnýchhorizontůtakénajítveměstěprostoryvhodnéprovýstavbuvýškovýchbudov.

Vroce1998organizovalHalMoggridgepřipříležitostipa-desátiletéhovýročízaloženíMezinárodnífederacekrajinář-skýcharchitektůkonferencivJesusCollegevCambridge,tojenamístě,kdebylaIFLAvzáří1948založena.VposledníchletechpracovalHalMoggridgejakozástupceIFLAvUNESCO.

JeppeAagaardAndersenzDánskavystudovalarchitek-turu,krajinářskouarchitekturuasochařství.Zjehodílalzecítitsounáležitostsdánskýmikrajinářskýmiarchitektydvacátéhostoletí,kterýmibyliG.N.Brandt,C.T.SørensenapředevšímSven-IngvarAndersson,ukteréhoJ.A.Ander-senvystudovalanazačátkusvékariérypracoval.ProAnder-senastejnějakoprojehopředchůdcejetypickáschopnostvystihnoutpodstatumísta,střízlivostkompoziceřešenéhoprostorusohledemnajehosvobodnévyužívání,dokonalostdetailu.JeppeAndersensámrádříká:„Dělámtojednodu-ché,“aleveskutečnostiumímistrněpracovatsprostorem,sjehoproporcemi.Cítíte,žemárádlidi,ževí,copotřebu-jíavytváříproněprostory,kterénesvazují,aleumožňujísvobodnéprožívání,sdíleníisamotu.MimovlastnítvorbujepronějtypickáprofesníangažovanostvMezinárodnífede-racikrajinářskýcharchitektůIFLA,kdepředpárletypůsobiljakoviceprezidentproCentrálníregion(tj.EvropuaAfriku)asvojiklidnouarozvážnoupovahoupomohlpřekonatmno-háúskalípřisjednocováníevropskéacelosvětovéorganizacekrajinářskýcharchitektů.

ToreEdvardBergaustpřednášíkrajinářskouarchitekturunauniverzitěvNorsku(NorwegianUniversityofLifeScience,DepartmentofSpatialPlanning,sectionofLandscapeAr-chitecture).StejnějakojehokolegovézostatníchseverskýchzemíaNizozemíjezvyklýnamezioborovouspolupráci,kterátammáhlubokékořeny.Schopnostspolupracovatjezákla-demsoučasnéhostavuskutečnědemokratickéasvobodnéspolečnostiabylarozvíjenaužvhistorii.ToreBergaustsepodílelnapřípravěareáluolympijskýchhervLillehamme-ruinařešeníokolínorskédálničnísítě.Správnémuumístě-nídálnic,silnic,pěšíchcest,navrhováníjejichokolíaprá-cesterénemsevěnujevNorskuvelkápozornost.Projektůseúčastnívedledopravníchinženýrůtakékrajinářštíarchitek-ti,architekti,umělci,přírodovědciatd.Přitakovýchúkolechjezákladnípodmínkouschopnostmezioborověspolupraco-vatnavšechúrovníchrozhodováníinakonkrétnímnávrhu.Osvědčilsejednoduchýavšemsrozumitelnýsystémpostu-puadoporučení,jakspolupracovatajakprojednávatnávrhysobyvateli,kterýchsenávrhtýká.Taktonavrhovanásilničnísíťpaknenínutnýmzlem,alekompromisemmezipožadavkysoučasnédobyaúctykekrajině,kterouNorovéchtějízacho-vatiprodalšígenerace.

VladimírSittavystudovalnaVysokéškolezemědělskévBrněoborkrajinářskéarchitektury(tehdysejmenovalOkrasnésadovnictvíakrajinářství).Výrazsadovníkapolož-ka„sadovéúpravy“,kterásedodnesvrámcistavebníčinnos-tipoužívá,svědčíovnímáníkrajinářskéarchitekturyvnašízemi.VladimírSittaaleČeskourepubliku(resp.tehdejšíČes-koslovensko)nadostdlouhýčasopustiladíkysvémutalen-

tu,výjimečnépracovitostiažurputnostianeutuchajícívášniproúčastvmezinárodníchsoutěžíchdokázalsvětu,ževícenežškolazvučnéhojménajsoudůležitéodvaha,odhodlá-ní,usilovnostapříležitost.VAustráliidíkysvýmvýsledkůmanezlomnosti,kterájeprotakovouprácipotřeba,navrho-valzahradypronejbohatšíklientelu.Jsoutoskutečnádílazahradníhouměnísoučasnéhosvěta.JehoženaEvajehe-rečkaamožnáprávětototěsnésblíženísesvětemdivadlajevjehoprácičastoznát.Některéjehonávrhyjsou„dramatic-ké“,možnáscílemohromit,zcelaurčitěvšakscílempřimětkhlubšímuprožitkusvěta.

Tojevšakjenjednatvářjehotvorby,tadruhá–ménězná-má–nenínicmenšíhonežsnaha„změnitsvět“.ParkWallaMullavSydneyprobezdomovcejezrealizovanámyšlenkane-opovrhovatlidmi,kteřísebuďsvojívinou,nebonešťastnoushodounáhodocitlinadně.Mnohojehodalšíchmyšlenektýkajícíchsesoučasnéhoměstajezatímvefázipředstav.AlemožnáprávěpřijehonávratudoČechnastávátasprávnáchvíleprojejichrealizaci.

SborníkuzavírápředstavenípřednáškyRichardaStilesenatémaveřejnýchprostorůveVídni,kterýzastoupilpůvodněplánovanoupřednáškuCharlotteBuyszNizozemí(přednáš-kamělabýtvěnovánastejnémutématunapříkladuAmste-rodamu).

RichardStilesjeprofesoremnaTechnickéuniverzitěveVíd-niavedoucímOdděleníkrajinářskéarchitekturynaÚstavuměstskéhodesignu.ZároveňjekoordinátoremdlouholetéhoprojektuLE:NOTRE,jenžsetýkávzdělánívoborukrajinářskéarchitekturyvEvropě.ByltaképrezidentemEvropskéradyškolkrajinářskéarchitekturyECLAS(TheEuropeanCouncilofLandscapeArchitectureSchools)adodnesjevtétoorgani-zaciaktivněčinný.

RadmilaFingerová,krajinářskáarchitektkaČVUT,Fakultaarchitektury,Ústavurbanismuprosinec2012

5

Introduction WithinthescopeoftheOPPAprogrammeaseriesoffive

lecturesonlandscapearchitecturetookplace.Theiraimwastopresentatleastasmallselectionofup-to-datetopicsfromthisprofession,especiallythoseclosetotheprofessionofanarchitect.

Theseriesoflectures“ContemporaryLandscapeArchitec-ture”wantedtointroducetostudentsandteachersvariousexamplesofthesuccessfulpracticesfromEuropeancoun-triesthatwouldcorrespondtoourconditionsandinspiretheirwork.Moreover,thelectureswantedtoencouragethestudents’interestintheirfurtherself-education,whichisin-dispensableforunderstandingoftheprofessionandforde-signingthespaceofacontemporarycity.

Thelandscapearchitecturehasevolvedfromthegardenart,whosebeginningsaretobefoundasearlyasinan-cienttimes.Theterm“landscapearchitect”wasfirstusedtodescribeaprofessionin1867byFrederickLawOlmsted.HumphryRepton,theEnglishmanwhoseworkOlmstedwasthoroughlystudying,hadbeenusingthetermlandscapegar-dener.F.L.OlmstedandarchitectCalvertVauxwonin1858thecompetitionforthecommissionoftheCentralParkde-signinNewYork.“Their”CentralParkhasbecometheverysoulofNewYorkCityandaplacelovedbymillionsofitsin-habitants.LandscapearchitectOlmstedandarchitectVauxhavethusbecomeagreatexampleofcooperationofthetwoprofessions,betweenwhichtheboarderhasactuallyneverbeenexactlyclear.

Thissituationoftwonotpreciselydefinedrolesoftwore-latedprofessionshastwopossiblescenarios.Thefirstleadstoconflictandisaresultofnon-cooperation,tendencytodetermineone’sfieldofactivity,aswellastendencytointer-venewhereonedoesnotpossesstheknowledgeandexperi-encerequired.

Thesecondscenarioleadstosharing–toanefforttoprofitequallyfrombothprofessionsandtheirdifferentapproach-esandsolutionstothesametopic.Ifattherighttimeandattherightplacemeettheprofessionalswillingtocooper-ate,aspaceofgreatqualityforlivingcanbetheresult.Eventhoughqualityoflifeisanexpressionhardtobedefined,butontheotherhand,noteverythingcanbeprovedwithgraphs,chartsandcalculations.

Theclosesttothearchitect’sprofessionwouldbethelec-tureofHalMoggridge,that’swhythiscompilationstartswithit.Itregardstheproblematicsofhigh-risebuildingsbuiltintheproximityofthemostimportantcitylandmarksandsuggestsamethodologyofhowtodefinetheminimumofspacewherenottobuild,buttoprotectthehorizon.Alltheotherlecturesarelistedinanalphabeticalorderofthelecturers’names.Attheendofeachlecture,linkstootherworksofthelecturerarementioned.

HalMoggridgehasbegunhisprofessionalcareerinthestudioofSirGeoffreyJellicoe,thefounderofIFLA–TheIn-ternationalFederationofLandscapeArchitects–andhasbeenuptillnowinfluencedbytheexceptionalpersonalityofGeoffreyJellicoe,whoamongotherthingsdrewattentiontotheimportanceofsubconsciousnesswhenworkingwithspace.Since1969HalMoggridgehasbecomethepartnerinthestudioofBrendaColvin,anotherveryimportantland-scapearchitect.Inthe70shewasworkingontherehabilita-

tionofBlenheimPalace,designedbyanEnglishlandscapedesignerofthe18thcenturyCapabilityBrown.MoggridgefurtherdevelopedBrown’sflairandsensibilityforthevalueoftheviewsinhispioneeringprojectsdedicatedtospatialdefinitionofthecompositionoftheviewsinLondonandEdinburgh.Theaimofthemethodistodefinethewidthofemptyspaceonthehorizoninproximityofimportantcityelements–naturalandhistoricallandmarks–thathavepro-foundmeaningfortheinhabitantsofthecityandthecity’sidentity.PerfectexamplewouldbetheSaintPaul’sCathedralvisibleandobservedfromtheInnerLondonRoyalParks,orthepanoramaofthehistoricalcentreofEdinburgh,whereapartfromdefiningtheemptyhorizonspace,alsoaspacewherethehigh-risebuildingscanbebuilthadtobefound.In1998HalMoggridgealsoorganizedveryimportantIFLAconferencetocelebratethe50yearsfromitsfoundation.TheconferencetookplaceinJesusCollege,Cambridge,attheveryplacewhereIFLAhasbeenfoundedinSeptember1948.DuringtherecentyearsHalMoggridgehasbeenworkingasarepresentativeofIFLAinUNESCO.

JeppeAagaardAndersenfromDenmarkstudiedarchi-tecture,landscapearchitectureandsculpture.YoucanfeelfromhisworkthesenseofbelongingtotheDanishlandscapearchitectsofthe20thcentury,suchasG.N.Brandt,C.T.Sø-rensenandmostimportantlySven-IngvarAndersson,whoJeppestudiedunderandworkedforinthebeginningofhiscareer.ThecharacterizingelementsofJeppe’sandhispred-ecessors’workwouldbetheabilitytocapturetheessenceofthespace,thesobrietyofitscomposition,thefreedomofitsusageandtheperfectionindetail.Jeppehimselflikestosay“Imakeitsimple”,butinrealityheismasteringthespaceanditsproportions.Youcanfeelhelikespeople,heknowstheirneedsandhecreatesspacesthatdonotbullythem,spacesthatofferthefreedomofchoice–tolivethroughthemprivatelyortosharethem.Apartfromhisownwork,heisalsoactiveinIFLA,afewyearsagohewasavice-presidentfortheCentralRegion(EuropeandAfrica)andthankstohiscalmandsteadycharacterhehelpedtoovercomenumerousobstaclesduringtheunificationofEFLA(EuropeanFounda-tionofLandscapearchitects)andIFLA(InternationalFed-erationofLandscapeArchitects).

ToreEdvardBergaustisteachinglandscapearchitectureattheuniversityinNorway(NorwegianUniversityofLifesci-ence,DepartmentofSpatialplanning,sectionofLandscapearchitecture).AswellashiscolleaguesfromotherNordiccountries,butalsofromtheNetherlands,heisusedtointer-disciplinaryco-operation,whichisverywellrootedintheirculture.Theabilitytoworktogetherisstronglytiedwiththehistory,butalsowiththecurrentstateofthedemocraticandfreesocietytheylivein.ToreparticipatedinthepreparationoftheOlympicGamescomplexinLillehammer,aswellasinthedesignofthehighwaynetinNorway.InNorwayalotofattentionispaidtotherightplacementofhighways,roads,pathways,tothedesignoftheirsurroundings,andtotheshapeandleveloftheterrain.Ontheprojectsparticipatetrafficengineers,landscapearchitects,architects,artists,biologists,etc.Akeyelementofsuccessofcooperationistheabilitytoworktogetheroneverylevelofdecisionmaking

6

anddesigningprocess.Asimpleandcomprehensivesystemofinformingandworkingwiththepeoplewhoareaffectedbytheprojecthasbeenprovedsuccessful,andthusthede-signofthehighwayhasbecomenotanecessaryevil,butacivilizedcompromisebetweentheneedofmoderntimesandtherespecttowardsthelandscapethattheNorwegianswanttopreserveforthefuturegenerations.

VladimírSittastudiedattheMendelUniversityofAgricul-tureandForestryinBrnointheCzechRepublic.Heleftthiscountryforalongperiodoftimeandthankstohistalent,exceptionaldiligenceandenduringpassiontoparticipateininternationalcompetitions,heprovedtotheworldthatmoreimportantthanaprestigiousuniversitydegree,isthetenac-ity,commitmentandopportunity.InAustraliathankstohisworkresultsanddetermination,muchneededforthisprofes-sionalfield,hedesignedthegardensforthehigh-classclien-tele.Thoseareonesoftheartworksoftoday’sworldofland-scapeandgardendesign.Eva,hiswife,isanactress,andmaybethistightconnectionofrealityandtheatreisoftentangibleinhiswork.Someofhisdesignsare“dramatic”pos-siblywiththeaimtoimpress,certainlywiththegoaltoleadtoamoreprofoundexperienceoftheworld.

Thisisonlyonesideofhiswork,theother,lessknown,isnothingsmallerthanto“changetheworld”.TheWallaMullaParkinSydneyforthehomelessisamaterializedideatonotdespisethepeoplewhoeitherbytheirfaultorbyunluckyco-incidenceshavehitrockbottom.Manymoreofhisideasre-gardingthecontemporarycityareinthephaseofavision.MaybewithhimcomingbacktotheCzechRepublic,itistimetoatleastputthemintomotion.

OriginallyplannedlectureofCharlotteBuysfromtheNeth-erlandsonthetopicofpublicspaceinAmsterdamwassub-stitutedbythesametopicshownontheexampleofVienna.Viennahasbeendeclaredthecitywiththehighestqual-ityoflife,towhichundoubtedlyhelpedalsothelandscapesolutionsofitspublicspaces.ThelecturewaspreparedbyRichardStiles,theprofessorattheVienna’sUniversityofTechnologyattheInstituteofUrbanDesignandLandscapeArchitecture.Atthesametime,heisacoordinatorofthelong-termprojectLE:NOTRE,regardingtheeducationinthefieldoflandscapearchitectureinEurope.Hewasalsoapresi-dentofECLAS–TheEuropeanCouncilofLandscapeArchitec-tureSchools–andisactiveinthisorganizationtothisday.

RadmilaFingerová,landscapearchitectČVUTFA,DepartmentofUrbanismDecember2012

77HalMoggridgejekonzultantemprojektovékancelářeColvin&Moggridge,kterájenejstaršíkanceláříkrajinář-skéarchitekturyveVelkéBritánii.BrendaColvinjiza-ložilajižvroce1929aHalMoggridgesestaljejímspo-lečníkemvroce1969.Kancelářsedlouhodobězabýváprojektovánímprůmyslovýchoblastí,jakojeLlynBrenig,ClwydvsevernímWalesu.NedávnobyladlejejichprojektůrozšířenacementárnavPadeswoodupoblížMolduaote-vřenynovélomyvKettonuaClitheroe.

AteliérColvin&Moggridgedálenavrhujerehabilitacehistorickýchparkůasoučasnékrajinářskéúpravy.MeziněpatřínapříkladzahradyAberglasneyaideovénávrhyNárodníbotanickézahradyveWalesu.Vletech1992–2005ateliérColvin&Moggridgepůsobiljakokrajinářskýkon-zultantproKrálovskélondýnsképarky.Prácezahrnova-lamnohodílčíchzlepšenívestávajícíchparcíchapora-denstvítýkajícísevlivunavrhovanýchvýškovýchbudovnaklíčovéprůhledyztěchtoparkůnanejvýznamnějšílondýnskéhistorickébudovy.Vroce2010ateliérukončilpětiletouprácinastudiitýkajícíseochranysiluetyměstaEdinburghu.

HalMoggridgebylvletech1979–1981prezidentemAso-ciacekrajinářskýcharchitektůveVelkéBritánii(Land-scapeInstitute).OdtédobyjezástupcemkrajinářskýcharchitektůvMezinárodnífederacikrajinářskýcharchi-tektů(IFLA).Ječlenemněkolikaporadníchorgánůtýka-jícíchsekrajinářskéarchitektury.

www.colmog.co.uk

*1936, Velká Británie | Great Britain

Hal Moggridge, OBE,VMH,PPLI,FIHort,RIBA,AAdipl

HalMoggridgeisconsultanttothepracticeColvin&Moggridge,whichistheoldestlandscapedesignpracticeintheUK.In1969hejoinedthelateBrendaColvin,whostartedthepracticein1929.Thepracticehaslongwor-kedonindustriallandscapes,suchasLlynBrenigreser-voir,Clwyd,NorthWales;andmorerecentlyenlargementofCastleCement’sworksatPadeswoodnearMoldandnewquarriesforthematKettonandClitheroe.

Colvin&Moggridgehavedesignedrestorationofhis-toriclandscapesandalsodesignednewparklandland-scapes.ThesehaveincludedtheplansfortherestorationofAberglasneygardensandfortheconceptualopeningphaseoftheNationalBotanicGardenofWales.In1992–2005Colvin&MoggridgeactedaslandscapeconsultantsfortheInnerLondonRoyalParks,designingmanysmallimprovementstotheparksandadvisingontheimpactofproposedtallbuildingsinLondononkeyviews.In2010,afterfiveyearswork,thepracticecompletedtheirSkylineStudyoftheworldheritageCityofEdinburgh.

HalMoggridgewaspresidentoftheLandscapeInstitu-te1979–81andsincethenhasregularlybeentheUKIFLArepresentative.Hehassatonseveraldesignadvisorypa-nels.

www.colmog.co.uk

8

2.3 Siena,Itálie

Siena,Italy

3.1 Diagramnávrhuuzavřenéhoblokuavýškovésolitérnístavbynastejně

velkéčtvercovéploše.Každýzobjektůobsahuje32jednotekovelikosti

30x15x3,75m.

Adiagrammaticcourtyardandtowerlayoutofidenticalvolumeonthe

samesizedsquaresite.Eachdiagramconsistsof32units30x15x3.75m.

3.2 LondýnskéCitypřipohleduzmostuWaterloovroce2003.Rovnováha

meziWrenovoubarokníkatedrálounalevéstraněaadministrativními

věžovýmibudovamitéměř200mvysokýmivčetněFosterovybudovySwiss

Re(Okurka)napravéstraně.Tatorovnováhajebohuželnyníporušována.

TheCityofLondonseenaboveWaterlooBridgein2003,abalance

betweenWren’sBaroquedomeofStPaul’scathedralontheleftandcom-

mercialtowersrisingtonearly200metreshigh,includingFoster’sSwiss

Re(Gherkin)tower,ontheright;sadlythispolicyofbalancehasnowbeen

abandoned.

2.2ParlamentvBrazílii;autorO.Niemeyer

ParliamentHouseinBrasiliabyO.Niemeyer

9

4.1 Hogarthovakresbazroku1753,ježdoku-

mentuje,jakokovidíostřepouzeúzkývýsek

obrazu.

Hogarth’sfigure14of1753,showinghow

theeyeseesonlyanarrowareafullyinfocus. 4.2 SochaSvobodypřipohleduzBatteryparkuvNewYorku.Ačkolivjdepouzeomalý

prvekvcelkovéscenérii,vertikálnísiluetasochyprotioblozeupoutávápozornost.

TheStatueofLibertyseenfromBatteryParkinNewYork;thoughonlyasmallele-

mentinthiscomplexscene,theverticalstatuesilhouettedagainstskycatchestheeye.

5.1 Katedrálasv.PavlapřipohleduzmostuWaterloo.Ježádoucízachovatvolnýhori-

zontzoboustran,atovšířce,kteráodpovídávýšcebudovykvrcholukříže.

StPaul’scathedraldomefromWaterlooBridge;itisdesirabletoprovideclearskyon

bothsidesequaltotheheightfrombaseofdrumtotopofcross.

5.3 RPG3Adefinujedesetstrategickýchpohledovýchkoridorůsměremkekatedrále

sv.PavlaakWestminsterskémupalácivroce1991.

RPG3AdefiningtenstrategicviewingcorridorstowardsStPaul’sdomeorthePalace

ofWestminsterin1991.(ReproducedfromOrdnanceSurveymappingwiththepermis-

sionoftheControllerofHerMajesty’sStationeryOffice©CrownCopyrightColvin&Mog-

gridgeLicenceNo.100006329.)

5.4 VedlejšípohlednaWestminsterAbbey,kterýjechráněn

strategickýmpohledemč.2.

AnearbyviewofWestminsterAbbey,incidentallysafe-

guardedbystrategicviewnumber2.(PhotographbyGavin

KingcomeforICOMOS-UK.)

10

6.1 PohledzmostupřesjezerovParkusv.JakubasměremkHorseguards.Budovynapravoostrova,rámovanééterickýmLondýnskýmokem,zvyšujíúčinek

perspektivysměremkbudovámHorseguardsnalevéstraně;efektjeúspěšnýdíkystromůmnaostrově,kterépropojujíotevřenýhorizont.

ViewfromthebridgeoverthelakeinStJames’sParktowardsHorseguards.(PhotographbyGavinKingcomeforICOMOS-UK.)Thebuildingstotheright

oftheisland,framedwithinthecircleoftheetherealLondonEye,increasethesenseofperspectiveawaytoHorseguardsontheleft,aneffectwhichsuc-

ceedsbecausethetreecanopyontheislandjoinstheopensky.

6.2 LevástranapohledubílouliniínaznačujeprofillondýnskéCityzaporostemstromů,takjakjezobrazennaobrázku3.2.Černášipkaukazujevýšku

navrhované350mbudovynamístěŠvýcarsképojišťovacíspolečnosti(SwissRe).Odtohotonápaduseupustilo,kdyžbylozjištěno,jakýbytomělodopad

navedutuměsta.Červenéšipkyoznačujívýškudalšíchvýškovýchbudovzaostrovem.

Thelefthandsideofthisview,showinginwhiteoutlinetheprofileoftheCityofLondonbeyond,asdepictedonphotograph3.2above;theblackarrow

showstheheightofaproposed350mhightowerontheSwissResite,abandonedwhenitsimpactwasappreciated;theredarrowsshowtheheightofother

towersproposedbeyondtheisland.

116.3Plánpohledovéliniezvedajícíseodmostuvparkusv.Jakuba;výškazákladnyliniehorizontujeoznačenávždypo25m;leváliniereprezentuje50mAOD

(aboveordnancedatum–výškamísta).Příčnýřezvhorníčástiobrázkuvedetoutoliniípohledu.Řezukazuje,nakolikstavbanovýchobytnýchblokůpřekra-

čujetutoliniipohledu.Přestobylatatostavbaodsouhlasenaministerstvem,kterétímpřekročilorozhodnutísvéhoinspektoraproplánování.

AplanoftherisingsightlinefromStJames’sParkbridgewithheightsofthebaseoftherisingopenskyindicatedat25mintervals,theleftlinerepre-

senting50mAOD;thecrosssectionaboveisthroughthissightline,withtheblockofflatsapprovedbytheSecretaryofState,overrulingherownplanningin-

spector,indicatedrisingabovethislineintotheopenskyabovethewoodedisland.(ReproducedfromOrdnanceSurveymappingwiththepermissionofthe

ControllerofHerMajesty’sStationeryOffice©CrownCopyrightColvin&MoggridgeLicenceNo.100006329.)

6.4 Navrhovatelétohotoprojektupoužilitriku;abypodcenilivizuálnído-

padstavby,vybralibodpozorovánívblízkostistromů,atímskrylinavrho-

vanoubudovu.Bohuželklíčovépohledovéveřejněpřístupnémístojevíce

vzaduajenavícvyvýšené,takževrcholvýškovébudovybudeztohotomís-

tazcelaviditelný.

Atrickusedbythepromotersofanill-placedtower,inthiscase

underestimatingtheimpactupontheTempleGardens,thechambersofthe

barristerrepresentingthisdeveloper.Theselectedviewpointwasclose

enoughtothetreestoensurethatthecanopywouldscreentheproposed

building(showndiagrammaticallyclosetothetrees);howeverthekey

publicviewpointisfurtherbackonhighergroundwherethetopofthe

towerwillbeclearlyvisible. 7.1 IzolovanýprostorzeleněvseverozápadníčástiHydeparkuvLondýně,

kdezůstávásousednímetropoleskrytazakorunamistromů.

Secludedgreenspacewheretheadjacentmetropolisisunseen,inthe

northwestpartofHydeParkinLondon.

12

9.2.1 Rytinazroku1851odH.Winkleseukazujeklíčovéčástisiluety

Edinburghu.Zlevadoprava:vrchCalton,klasicistickéNovéMěstoskupolí

nanáměstíCharlotteSquare,hradavrchnazývanýArturovosedlo.

Engravingof1851byHWinkles,showingkeycomponentsofthe

Edinburghskyline–fromlefttoright:CaltonHill;classicalNewTownwith

thedomeinCharlotteSquareontheaxisofGeorgeStreet;EdinburghCast-

le;Arthur’sSeat.

9.2.2 Edinburgh–pohledzápadnímsměrempodélPrincesStreetsměrem

ktrojicivěžíbiskupskékatedrálysv.Marie.

LookingwestalongPrincesStreet,Edinburgh,towardsthetriple

spiresofStMary’sEpiscopalCathedral.

9.2.3 PohledzápadnízvrchuCaltonpodélPrincesstreetsměremkvěžím

katedrálysv.Marie;zachycujevěžkostelasv.Jana,vlevohradavpravovrch

Corstorphine.

ViewwestalongPrincesStreetfromCaltonHilltowardsStMary’s

spires,withTolboothStJohnspireandtheCastleontheleftandCorstor-

phineHilltotheright.

9.4.2 Stanovenívhodné-

hovolnéhohorizontukolem

edinburskéhohraduavěže

kostelasv.Jana.

Assessmentofthe

clearskyspacedesirable

aroundEdinburghCastleand

StJohn’sspire.

13

9.4.3 StanovenívhodnéhovolnéhohorizontuvedleSalisburskéhoútesujevyznačenočervenýmivertikálnímiliniemi.

AssessmentoftheclearskyspacedesirablebesidetheescarpmentofSalisburyCrags,indicatedbyredverticallines.

9.5.1 PohledsměremkedinburskémuhraduzesilniceA90(QueensferryRoad)naCraigleithCrescent,ukazujícívolnývýhlednastřechyvpopředí,

kterésepostupnězvyšují.

ViewtowardsEdinburghCastlefromA90,QueensferryRoadatCraigleithCrescent,showingtheunobstructedforegroundofrisingrooflevels.

9.5.2 ŘezpřipohleduzesilniceA90(vpravohrad)ukazuje,jakliniepohledutěsněkopírujeliniistřechvpopředí.

CrosssectionofthisviewfromA90,withtheCastle,showinghowcloselythesightlinehugstherooflinesintheforeground.

14

9.5.3 Edinburskýhradpřipohleduzehřbitova(LibertonCemetery).Hrad

jeskrytýzavysokýmibudovamivpopředí.

TheCastlehiddenbyoverhighforegroundbuildingsfromLiberton

Cemetery.

9.5.4 Červenáliniepřetínábudovy,kterépřevyšujípožadovanývolnýpro-

storoblohy–A:budovyuniverzity,B:Centrumsv.Jakuba,C:úroveňstřech

skrývajícíútesy,nakterýchjehradvystavěn.

Foregroundsightlinesshownred,indicatingoverhighbuildings

risingintotheskyspace–A:Universitytowers;B:StJamescentre;C:creep

upwardsofrooflevels,hidingtheCastlecliffs.

9.6.1 ŘezznázorňujícípohledovouliniivedoucíodWhitehousekArturovu

sedlu.Řezukazuje,jakblízkékorunystromůzakrývají4–5patrovébudovy.

CrosssectionofthesightlinefromWhitehouseLoantoArthur’sSeat

showinghowtheskylineofnearbytreeshidesthebuilt-upareaof4–5

storeyhousesbeyond.

9.6.3 ŘezodBotanickézahradykPentlandHills(spodníčást)znázorňují-

cívztahmeziliniípohledu(1:33)apostupněsezvyšujícímterénem.

CrosssectionfromtheRoyalBotanicGardenovertheskylineofRo-

thesayPlace(topsection)towardsthePentlandHills(bottomsection),

showingtherelationshipbetweenthesightlinerisingat1:33andthegrad-

uallyrisinglandformbeyond.

15

9.7.2 ZápadnípohledpodélGeorge

Street,ulicelemujícíNovéměsto;vpozadí

kupolenanáměstíCharlotteSquare.

ViewwestalongGeorgeStreet,the

streetalongthecrestofNewTown,with

thedomeonthewestsideofCharlotte

Squareagainstopenskyabovetheroof-

line.(ReproducedfromOrdnanceSurvey

mappingwiththepermissionoftheCon-

trollerofHerMajesty’sStationeryOffice

©CrownCopyrightColvin&MoggridgeLi-

cenceNo.100006329).

9.8.2 ??????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????

???????????????????????????????????????????????????????????????????

PlanoftheseaviewsfromcentralEdinburgh,showinghowtheorthogonallayoutofthecitylimitsthelengthofcoastlineaffectedbythesevererest-

raintoncoastalbuildingnecessarytoconservetheCity’sfineseaviews.

9.7.4 Stejnýřez(vertikálnívýškyjsoupřevýšeny)ukazujevýpočetsklonupohledovélinieavýškuzákladnyotevřenéhoprostorunakonkrétnémmístě(P).

Thesamecrosssection,verticallyexaggerated,showingthecalculationstodeterminethegradientofthesightlineandthelevelofthebaseofthe

openskyataspecificplace(P).

16

9.10 Schematickýpříčnýřezspouzepřibližnýmivýškami;řezukazuje

pohledovouliniiodřekyVltavysměremkPražskémuhradu.

Diagrammaticcrosssection,withapproximatelevelsonly,showing

thesightlineoverPragueCastlefromtheviewpointontheRiverVltava.

Autor fotografií a schémat | Author of photos and plans: Hal Moggridge (s výjimkou uvedeného jiného zdroje | excepting other resources)

Výška pohledového horizontu nad terénem, kterou je možné uvažovat na každém jednotlivém místě. K této výšce

dospějeme tím, že odečteme nejvyšší úroveň terénu na daném místě od úrovně pohledového horizontu. Černá linie

určuje území, kde je možné plánovat zástavbu výškovými budovami. Náhlé změny výšky budov jsou nežádoucí.

9.9 PlánvýškyhorizontuzápadněodpřístavuGrantonukazujevýšková

omezenízástavbytak,abybylyzajištěnyklíčovévýhledy.

ContourplanofthebaseoftheopenskywestofGrantonharbour,

showinghow,alongthislengthofcoast,thereissubstantialclearheight

belowtheopenskydesirabletosafeguardkeyviews.

17

Navrhování siluety moderního městapřednáška Hala Moggridge z 23. 4. 2012; přeložila Radmila Fingerová

1. ÚVodText shrnuje závěry projektů, které jsem v letech 1998

až 2003 vypracoval pro Královské parky v Londýně a v le-tech 2002–2010 pro město Edinburgh. Cílem bylo vyhodno-tit vliv navrhovaných nových výškových budov, které by byly viditelné z londýnských královských parků, na siluetu měs-ta. Často byl jejich vliv považován za neutrální, dokonce byl označován jako obohacení parkové scenérie, například v pří-padě věže Shards of Glass vedle londýnského mostu Tower Bridge. V jiných případech se předpokládalo, že dojde k váž-nému poškození významných výhledů z parků, například v případě 180metrové budovy Swiss Re v City. Tato hodno-cení mě vedla k tomu, že jsem vytvořil metodu navrhování, jak identifikovat a ochránit nejvýznamnější městské siluety. Architekti byli dlouho zvyklí pracovat v omezeném prostoru, s definovanými horizontálními hranicemi. Vkládání výško-vých budov do historické městské krajiny vyžaduje, aby byl definován nezbytný volný prostor konkrétních míst a navr-žen minimální volný prostor, na němž je kvalita klíčových pa-noramat ve městě závislá.

První část textu se týká městských siluet, touhy stavět do výšky a skutečnosti, jak lidé vidí. Pak následuje příklad katedrály sv. Pavla v Londýně a některých výhledů z vnitř-ních královských londýnských parků. Jako případová studie je uveden příklad Edinburghu, kde je popsán proces ochrany městské siluety, jsou definovány hodnotné pohledy, podsta-ta každého z pohledů a doporučené metody, jak je ochránit vhodným návrhem.

2. MěSTSKé SiLUET yMěstská krajina po mnoho století v sobě obsahuje evoku-

jící siluety (obr. 2.2, 2.3). V minulosti byla výška budov li-mitována konstrukčními technikami a schopností lidí každo-denně stoupat do schodů. Pouze veřejné budovy a především kostely překračovaly obecnou linii střech. Silueta význam-ných budov je důležitá pro naše vnímání města, jak pro je-jich poetickou a sociální hodnotu, tak pro orientaci v prosto-ru města. Pokud jsou z města viditelné vrcholky kopců nebo hor, tak i ony se stávají součástí městské siluety. Někdy jsou přírodní prvky korunovány budovami, které podtrhují jejich význam. Stejně tak pohledy z vyvýšených míst dolů mohou být oživeny zářivým povrchem řeky, jezera nebo lesklou hla-dinou moře – pokud jde o města vystavěná na břehu moře. Moderní město, stejně tak jako historická městská krajina, je tak obohacena o živou a dobře komponovanou siluetu.

3. VýšKoVé BUdoVyod konce 19. století je praktické stavět vysoko. ocel, be-

tonové konstrukce a vynález výtahu umožnily stavět mrako-drapy. Ve městech, jako je Londýn, se výškové budovy staly součástí města.

V Londýně a ve všech evropských městech, kde jsou v by-tech vyžadovány dobré světelné podmínky, kde motorová vozidla potřebují stále více místa a kde jsou nezbytné pro-story jako náměstí a dětská hřiště, není nevyhnutelné sta-vět do výšky. Studie univerzity v Cambridge v sedmdesátých letech dvacátého století předpokládala, že většina evrop-

ských budov bude mít deset podlaží. Tato studie navazova-la na myšlenku přestěhovat vládní budovy z centra Londýna do 20–30poschoďových výškových budov v centru historic-kého Westminsteru. Leslie Martin k tomu alternativně navr-hl plán osmiposchoďové nádvorní budovy, která poskytovala stejné možnosti ubytování, rozkládala se na stejně velkém pozemku, ale navíc disponovala hodnotným prostorem dvo-ra. Ačkoliv ani jedno z uvedených schémat nebylo postave-no, dokazuje to skutečnost, že výškové budovy neznamenají nutně nejefektivnější využití prostoru (obr. 3.1).

V roce 1999 Londýnský plánovací a poradní výbor konsta-toval: „Londýnský charakter je již dobře definován a není nutné stavět výškové budovy proto, aby se město definovalo jako světové velkoměsto… vysoké budovy v případě Londýna nejsou pro úspěšnost města nezbytné“.

To ovšem neznamená, že se nebudou vysoké budovy v Lon-dýně stavět. Stavět vysoko nemusí být nutně nejracionálněj-ší, ale může to být emocionálně vzrušující, stejně tak jako jsou krásné městské pohledy a městská silueta. Stavět vy-soko můžeme, proto také stavět vysoko budeme. Z tohoto důvodu je v moderních městech nutné zachovat rovnová-hu; je třeba, aby existovala místa vhodná k zastavění výško-vými budovami a aby byly zachovány městské siluety, které jsou viditelné z těch míst, kde se lidé často pohybují a shro-mažďují, kde příjemný nízký tvar okolního prostoru přispívá ke kvalitě života. Z tohoto důvodu je třeba siluetu moderních měst pečlivě navrhovat (obr. 3.2).

4. JAK Lidé VidíSiluety monumentů na pozadí oblohy, vertikální objekty

a vysoké budovy přitahují pohledy. V roce 1753 umělec Wil-liam Hogarth ve své knize The Analysis of Beauty napsal o lid-ském vnímání toto (viz obr. 14): „Jestliže se oko pozorovatele řady písmen zastaví například na písmenu A a bude je pozorovat více než ostatní, pak ostatní písmena budou postupně hůře vní-mána, a to tím hůře, čím vzdálenější jsou od písmene A. Uvaž-me, jak lidské oko vidí z normální vzdálenosti řadu písmen a co se děje, když se oko zastaví u některého z písmen. Najednou okolní písmena ztratí ostrost, a to tím více, čím jsou od pozo-rovaného písmene vzdálenější. Schopnost oka vnímat celý ob-raz ostře je tedy limitována. Přitom je udivující, s jakou lehkostí a rychlostí je oko schopno vnímat velký prostor.“

Umělecký historik E. H. Gombrich ve své knize The Sence of Order cituje tuto pasáž a zdůrazňuje: „Hogarth měl pravdu, když připomínal limitované rozpětí zaostřeného vidění. Cen-trální oční jamka, která je schopná přesné definice, pokrývá méně než jeden stupeň, zatímco zbytek našeho vizuálního pole se objevuje nezřetelně, a to tím více, čím je vzdálenější od cent-ra pozorování,… můžeme vždy fixovat pohled na bod, který nás zajímá,… naše vizuální dojmy nemizí okamžitě, ale zůstáva-jí s námi dostatečně dlouho, aby umožnily poskládat mozaiku momentek do celkového obrazu, přestože je tento obraz ve sku-tečnosti pouze vykonstruovaný.“

Krajinářské obrazy, které ukazují to, co umělec vidí ve své mysli, jsou téměř vždy převýšeny ve vertikální dimenzi. Struč-ně řečeno, náš mozek se dívá na svět ve vertikální rovině.

Le Corbusier v knize Vers Une Architecture (1923) tuto sku-

18

tečnost dále rozvíjí. „Lidské oko je při pozorování vždy v pohy-bu a neustále se otáčí doprava a doleva. Je zaujato vším a při-tahováno do těžiště celého místa. Současně se zájem rozšiřuje do okolí. Blízké domy, vzdálenost sousedních hor, nízký nebo vysoký horizont vytvářejí imponující hmoty… Pak přichází vní-mání hustoty: strom nebo kopec je méně výrazný než geomet-rická dispozice nebo forma.“

Proto při pohledu na siluetu města vertikální struktury poutají pozornost oka, i když se jedná o úzký prvek v širo-kém panoramatu. detaily jako výšková budova jsou vytrženy z celkové scenérie. Všechno toto ovlivňuje emociální zkuše-nost s městem (obr. 4.2).

5. LoNdýN – PoHLEdy NA KUPoLi KATEdRáLy SVATéHo PAVLA

Katedrála svatého Pavla je příkladem selektivního lidské-ho vidění. Její vznešený obrys rýsující se proti volné obloze se stal národním symbolem (obr. 5.1). od roku 1938 spole-čenství Cooperation of the City, které se věnuje území Lon-dýna obydleného za středověku, nyní finanční čtvrti, má program známý jako St Paul’s Heights, jehož cílem je chránit bližší horizont katedrály. Je definována maximální výška bu-dov tak, aby z vybraných důležitých míst byla katedrála vi-ditelná. Ačkoliv horizont nad katedrálou nebyl úředně chrá-něn, žádné výškové budovy zde nebyly povoleny.

V roce 1989 britská vláda navrhla deset strategických po-hledů, které zaručují zachování specifických výhledů a které se nazývají „Pohledové koridory“ (RPG3, Příloha A, listopad 1991); (obr. 5.3). Sedm z těchto pohledových koridorů směřu-jících ke katedrále sv. Pavla vychází z parkových ploch v okolí centrálního Londýna a měří od 5 do 15 km. Tyto dálkové po-hledy na panorama Londýna jsou udivující a působí radost. V rozhodnutí bylo stanoveno, že bude zachován volný prostor na obě strany od katedrály obvykle do vzdálenosti 300 m.

Prostor za katedrálou měl také zůstat volný, aby nic neru-šilo čistotu forem této výjimečné stavby. Mimoděk tak do-šlo k hodnotnému vedlejšímu efektu, kdy zachováním těchto pohledových koridorů dochází k tomu, že jsou dobře viditel-né i další významné stavby (obr. 5.4).

Tato osvícená politika byla možností, jak dát londýnské siluetě tvar, kdy vysoké budovy mohly být seskupeny na ur-čitém místě a zároveň mohly být zachovány prostory s rela-tivně nízkou zástavbou, i když většinou byly povoleny budo-vy do deseti i více podlaží. Bohužel od roku 2005 starosta Londýna, ovlivněn finančními zájmy, které nedbají na kvali-tu města Londýna, tuto politiku neustále oslabuje. Pohle-dové koridory byly zúženy a prostoru za významnými domi-nantami se věnuje méně pozornosti. důsledkem této politiky je, že se nyní za katedrálou staví nové výškové budovy, kte-ré jsou viditelné z významných míst na nábřeží Temže, a tak jsou ničeny pohledy, které byly pro Londýn tak dlouho důle-žité (obr. 5.2). Ke škodě této skvělé metropole je nyní poru-šována jasně určená vzdálenost mezi prostorem vyhrazeným pro výškové budovy a pro nižší zástavbu.

6. LoNdýN – PoHLEd Z MoSTU V PARKU SV. JAKUBA SMěREM K BUdoVě HoRSEGUARdS

další typ městského panoramatu je tvořen krásně kompo-novaným spojením otevřené oblohy a siluety města. Jedním z takových nádherných příkladů je pohled směrem k budo-vě Horseguards podél jezera z mostu v parku svatého Jakuba (obr. 6.1). Nikolaus Bernhard Leon Pevsner jej popisuje jako nekrásnější veřejně přístupný kus malebné krajiny v Londý-

ně. Ročně jej navštíví 3 miliony návštěvníků a 250 000 z nich si zde pořídí fotografii.

Umělé jezero bylo navrženo Johnem Nashem v roce 1827. V tomto krajinářském návrhu navazoval na myšlenky svého předchůdce Humpreye Reptona – umělé jezero je navrženo ve tvaru meandrující řeky kolem umělého zalesněného ostro-va; tato vodní plocha vyvolává dojem, že je propojena s Temží, která leží za tímto územím. díky vzrostlým stromům a roman-tickým střechám v levé části tohoto ostrova vnímáme pocit nekonečného přírodního prostoru, protože výškové budovy City jsou skryty za horizontem. Jsou z tohoto místa nevidi-telné, protože byla dodržena jejich správná výška. V případě 180 m vysoké budovy Swiss Re (Gherkin – „okurka“) navrže-né ateliérem Foster and Partner’s byl původní návrh mnohem vyšší budovy přepracován na základě analýzy. Tu pro úřad Krá-lovských parků vypracoval ateliér Colvin and Moggridge a ana-lýza dokladovala narušení stávající pohledové linie (obr. 6.2).

Bohužel v posledních třech letech bylo vydáno povole-ní pro výstavbu domů na jižním nábřeží, které převýší výš-ku korun stromů na ostrově. Toto povolení bylo vydáno na-vzdory názoru obyvatel i navzdory doporučení inspektorky pro plánování nestavět v uvažované lokalitě tak vysoké bu-dovy. Přestože inspektorka dokladovala, že dojde k poruše-ní významné hodnoty a zdůvodňovala, že dvě nižší budovy na stejném místě zajistí stejné možnosti bydlení. Ministr přesto tyto stavby povolil s odůvodněním, že budou mít pou-ze malý dopad na siluetu města. Pravděpodobně byl ovlivněn zfalšovanými vizualizacemi, které vypracoval pro develope-ra architekt zpracovávající návrh tohoto luxusního bydlení v centru města. Pro vizualizace byly použity fotografie poří-zené širokoúhlým objektivem. Zabíraly šířku obrazu, kterou pozorovatel nemůže obsáhnout, a zároveň silně zkreslovaly délku vodní plochy v popředí. Tyto matoucí plány redukovaly opticky výšku navrhovaných budov. Věžová stavba byla také vizualizována ve velmi slabém barevném tónu a na malém obrázku, aby se tak minimalizoval její účinek. Takové zobra-zení je v parkové scenérii matoucí, protože jak již popsal Le Corbusier, v pohledové kompozici jsou stromy méně výrazné než geometrické formy. Navíc oko zaostřuje na individuální vysoké objekty scény, takže pravdivý efekt bude, že budova bude poutat pozornost a zničí jemnou parkovou kompozici. To, co pozorovatel uvidí, by mnohem pravdivěji dokumento-val teleskopický obraz. Takovéto podvodné techniky, která nejsou nikterak neobvyklé, je nutné rozpoznat a vyloučit.

7. LoNdýN – UZAVřENé PARKoVé PRoSToRy A PLáN SiLUET y MěSTA

V části vnitřního Londýna v některých Královských parcích je stále ještě možné zažívat kontakt s přírodou, vizuálně od-dělenou od života metropole. Jak argentinský přírodovědec W. H. Hudson, který žil v Londýně, napsal o Kensingtonských zahradách a Hyde Parku v roce 1898 v knize Birds in London: “Změna z… hlučné ulice do otevřeného, zeleného relativně ti-chého parku, je vskutku skvělá a prospívá nezměrně duši i tělu. Pohled na slunce; na oblohu, ne pouze na úzký pás, ale širo-ký, nekonečný prostor; …velké stromy stojící o samotě, daleko od domů – všechno toto vyváří silné potěšení a vnímání života… je to návrat k přírodě.” (obr. 7.1)

V roce 1994 dr. Patrick Grahn z univerzity v Alnarpu ve švédsku napsal: “… krátká cesta přes park, dokonce i pouze desetiminutová, zmírňuje stres. Parky a zelené plochy mají vel-ký význam… lidé potřebují na chvíli opustit hluk velkoměsta.”

V roce 2008 lékaři Mitchell a Popham v článku lékařského

19

vědeckého časopisu The Lancet zmiňují: “Několik studií doká-zalo, že kontakt (ať už přímý nebo vizuální) se zelenými prosto-ry může být psychologicky a fyziologicky uzdravující, může re-dukovat krevní tlak a úroveň stresu…”

Aby byl prostor vnitřní části londýnských Královských par-ků pohledově uzavřen, navrhli jsme, aby volná obloha nava-zovala na koruny stromů a žádná budova nepřevyšovala tuto linii. Zatímco i nízké budovy v těsné blízkosti parků, které převyšují koruny stromů, porušují z pohledu pozorovatele v parcích volný horizont, vysoké budovy umístěné v dosta-tečné vzdálenosti od parků mohou zůstat skryty za korunami stromů. Nad letišti je vždy kužel otevřeného prostoru, kte-rý nelze zastavět, aby nedošlo ke kolizi letadel se stavbami. Podobně návštěvník parku oceňuje, když vidí nad korunami stromů pouze oblohu. Zatímco i nízké budovy v těsné blíz-kosti parku zastiňují výhled na volné nebe, vysoké budovy mohou zůstat nepozorovány, pokud jsou umístěny v dosta-tečné vzdálenosti a jsou tedy pod linií úhlu pozorování.

Tvar takto definovaného volného prostoru může být zob-razen v plánu, který určuje spodní hladinu otevřené oblo-hy nad metropolí (sky contour plan). Studie ukazuje kontury volného nebe nad centrálním Londýnem; linie jsou přibližně o 25 m nižší, než by bylo v praxi nutné. Jak je ve studii zdoku-mentováno, věžové budovy ve finanční čtvrti City by nebyly z centrálních londýnských parků vidět.

8. PRoCES ZACHoVáNí KLíČoVýCH MěSTSKýCH PoHLEdů V CiTy

Proces definování, které pohledy jsou hodnotné, definová-ní jejich podstaty a návrh linie horizontu sestává z následu-jících analytických kroků:

(i) Jsou určeny důležitá scéna nebo objekt, tedy například hora nebo významná budova, městská silueta nebo malebná kompozice.

(ii) Jsou definována klíčová pozorovací místa,a to z důle-žité lokality nebo jako místo překvapivého a nečekaného vý-hledu.

(iii) Musí být geometricky popsán otevřený pohled mezi místem pozorování a scénou nebo objektem. Často se používá název „pohledový koridor“. Aby byl vytvořen nebo zachován specifický pohled, musí být definována šířka volného prosto-ru nebe a stanovena spodní úroveň volného prostoru nebe.

(iv) Pozadí za pohledovým horizontem nebo pozadí atrak-tivního pohledu, často volná obloha, na kterou se promítá významná silueta, je geometricky vyjádřeno. Toto může být zvláště významné pro vnímání v přímořském nebo severském klimatu.

9. STUdiE SiLUET y MěSTA EdiNBURGHU9.1. Edinburgh je starodávným hlavním městem Skotska a je

chráněnou památkou UNESCo. Středověké Staré město se roz-kládá podél tzv. Královské míle a spolu s klasicistním Novým městem z 18. století vytvářejí výjimečné město panoramat.

Historická veduta města, pohledy směrem k moři a k ze-leným pahorkům v těsné blízkosti města jsou významnou hodnotou. Město vystavěnou rozkládá přes sérii zvlněných vrcholů, které vznikly při formování zálivu Firth of Forth. Některé měkce zvlněné, jindy ostré kopce, některé pou-ze zatravněné, jiné zalesněné, někdy korunované historic-kými monumenty. Z těchto vrcholků jsou nádherné výhledy na monumenty a okolní kopce.

V minulosti bylo odsouhlaseno, že se v Edinburghu nebu-dou stavět žádné vysoké budovy. Nyní si město přálo zjistit,

zda existuje místo, kde by byl možné vysoké budovy posta-vit, aniž byly porušeny krásné pohledy, které oceňují obyva-telé i návštěvníci města. Problém řešil ateliér Colvin and Mo-ggridge ve studii s názvem City of Edinburgh Skyline.

9.2. Nejprve byly odsouhlaseny klíčové prvky siluety Edin-burghu a důležité pohledy, a to řídicím výborem. Tomu před-cházelo projednání s veřejností. Výsledky byly následující (obr. 9.2.1, 9.2.2, 9.2.3):

(i) Edinburský hrad vystavěný na útesu a věž kostela sv. Jana vysoká 73 m, navržená v roce 1839 Augustem Puginem a Jamesem Gillespie Grahamem, která se zvedá z nejvyššího místa Starého města na západním konci Královské míle.

(ii) Calton Hill završený monumentem symbolizujícím „Athény severu“, jak byl díky intelektuálnímu věhlasu Edin-burgh znám v 18. století.

(iii) Trojice věží biskupské katedrály sv. Marie, postavené v roce 1879 podle návrhu Gilberta Scotta.

(iv) Hory vokolí – Arturovo sedlo (malá hora vysoká 251 m), Salisburský útes, zalesněný Corstorphine Hill a vzdálenější Pentland Hills (dosahující 500 m n. m.).

(v) Pohledy podél klasicistní sítě ulic Nového města.(vi) Pohled dolů směrem k zálivu Firth of Forth, široké ústí

řeky, pohledy východně dolů po Královské míli a severně od Nového města křižovatkami ulic, totéž ze Starého města.

9.3 Nejdůležitějšími pohledy byly ty, ze kterých jsou vidět nejkrásnější scenérie City, pohledy, které zůstávají ulože-ny v paměti jako část porozumění Edinburghu. Po projedná-ní s veřejností bylo definováno 70 míst poskytujících výhled, které vyžadují ochranu. Tato místa tvořila nepravidelný kruh přibližně 30 km dlouhý. Pohledy ze severu vyžadují kolem vý-znamných objektů volnou oblohu. Jižní pohledy jsou z vět-ší nadmořské výšky, takže monumenty jsou pozorovány proti mořské hladině nebo modrým horám v dálce.

9.4 Pak následoval proces navrhování volného prostoru (obr. 9.4.2). Prostor kolem klíčových prvků byl určen tak, aby zůstaly jasně viditelné. V případě monumentů je nezbytný čistý prostor oblohy po obou stranách. šířka tohoto pásma je závislá na tvaru monumentů. štíhlé věže potřebují méně prostoru než mohutná struktura hradu. Stejně tak je důležité určit úroveň základny, aby celá forma objektu zůstala vidi-telná ze základní roviny. Někdy je důležitou části poetického dojmu profil útesu nebo srázu pod objektem.

9.5 Prostor oblohy v popředí je otevřený prostor mezi po-zorovatelem a pozorovaným objektem, ať už je jím monu-ment nebo hora. Toto popředí může být obohaceno překva-pujícími tvary, zvláště pak na pozadí hor, ať už jde o tradiční struktury nebo novou moderní budovu; ale měřítko tako-výchto objektů v popředí musí být úměrné charakteru pohle-du. Jakákoliv převýšená budova v popředí poničí výhled (obr. 9.5.1, 9.5.2, 9.5.3, 9.5.4, 9.5.5).

9.6 Pro vnímání siluety v severním světle je nejlepší volné pozadí. Aby stavby, věže a kupole byly jasně viditelné, je dů-ležitá obloha, vzdálené hory nebo voda za pohledovou linií.

9.7 V plánu každého pohledového koridoru je dokumen-továno geometrické definování otevřené oblohy spolu s in-formací, která určuje spodní úroveň volné oblohy. Z této in-formace může být spočítán sklon pohledové linie, ať už je stoupají nebo klesající, stejně tak spodní úroveň volné ob-lohy v jakémkoliv místě pohledového koridoru. Na závěr stu-die byly všechny pohledové koridory zaneseny do městského elektronického plánovacího systému. Tak může být pro kaž-dé místo v Edinburghu určeno, zda se nachází v pohledovém koridoru (obr. 9.7.2, 9.7.3).

20

9.8 V Edinburghu jsou také velice důležité pohledy dolů směrem k moři. Z tohoto důvodu, pro zachování výhledů na záliv Firth of Forth z edinburských ulic, je důležitá přesná kontrola výšky budov na nábřeží v trase pohledového korido-ru. Avšak vlivem ortogonální geometrie návrhu Nového měs-ta mají pohledy na moře pouze limitovanou délku pobřeží (obr. �9.8.2).

9.9 Aby mohlo být určeno, jak vysoké budovy mohou být postaveny na diagonálních liniích významných pohledů, byly vypracovány obrysové plány spodní úrovně otevřené oblohy podél pobřeží. Nicméně malé měřítko Edinburghu znamená, že tyto budovy nemohou být příliš vysoké. A tak ačkoliv bylo zjištěno, že již nyní výška budov v Edinburghu dosahuje své maximální výšky, pokud mají být zachovány důležité pohle-dy, byla na omezeném území na pobřeží vytipována místa, kde jsou vyšší budovy akceptovatelné (obr. 9.9).

10. ZáVěRZjistil jsem, že tato metoda navrhování prostoru oblohy nad

moderním městem se dá využít univerzálně. Všechna města mají siluetu, kterou tvoří staré a nové monumenty nebo hory

či pohledy dolů směrem k vodní hladině nebo do oblasti uza-vřených parkových ploch. Ty všechny jsou hodnotné a obyva-telé města si jich velmi cení. Předkládaný postup může ur-čit důležité siluety, pohledy a prostor volné oblohy, který je potřeba k jejich zachování. Je možné ho použít dříve, než je na konkrétním místě zahájen návrh vysokých budov. díky tomu mohou developeři a architekti znát výšku spodní úrov-ně otevřené oblohy nad místem, kde chtějí stavět, a to před zahájením prací a v kontextu města jako celku. Budoucnost města souvisí s kvalitou jeho pohledového horizontu, jehož navrhování by se mělo stát součástí plánovacího procesu.

Tato přednáška shrnuje závěr studií vypracovaných firmou Colvin and Moggridge, zvláště pak:

(i) High Buildings and Strategic Views in London’s Royal Parks, January 1998.

(ii) Sky Space round London’s inner Parks, July 2001 (Awarded in 2003 „The Europa Nostra Medal / European Uni-on Prize for Cultural Heritage“).

(iii) Evidence for the Royal Parks at the Examination in Pu-blic of the draft London Plan, February 2003.

(iv) City of Edinburgh Skyline Study – 2004, october 2010.

The design of Sky Space over the Modern Citylecture by Hal Moggridge, 23. 4. 2012

1. iNTRodUCTioNThis paper summarizes the conclusions of work which

i have carried out for the Royal Parks in London (1998–2003) and latterly for the City of Edinburgh (2004–2010). i was asked to assess the impact of proposed new buildings which would be visible from the inner London Royal Parks. Fre-quently, for instance in the case of the ‘Shards of Glass’ spire beside London Bridge, this was seen to be neutral, even in places an enrichment of the parkland scene. in other cases the conclusion was that damage would be done to important parkland views, for instance in the case of an over tall tower at first proposed for the site of the 180m high Swiss Re build-ing in the City. These assessments led me on to the creation of a design technique to identify and safeguard key skylines in cities. Architects have long been accustomed to work-ing within the constraints of a site with defined horizontal boundaries. The introduction of towers into the historic ur-ban landscape makes it desirable also to consider and de-scribe the sky boundary of specific sites; to design the base of the open sky upon which the quality of key skylines and views in a city is dependant.

The first part of the paper discusses city skylines, the de-sire to build tall and how people see. Examples of skylines in

London are then considered, St Paul’s dome and then certain views from the inner London Royal Parks. Finally, using the City of Edinburgh as a case study, a process for safeguarding the urban skyline is outlined, defining what views we value, the essence of each view and techniques for conserving them by appropriate design of the open sky.

2. CiTy SKyLiNESThe urban landscape has included evocative skylines for

many centuries (fig. 2.2. 2.3). in the past the height of the main mass of urban building was limited by construction techniques, whether masonry or timber, and by human eve-ryday ability to ascend stairs. Civic buildings, spires, domes and towers, rise into the sky above this general roofline. Seen in silhouette, such monuments remain important to our perception of the city, both for their poetic and social value and as aids to orientation. Wherever visible over rooftops hills and mountains near cities also become part of the ur-ban skyline. Sometimes natural eminences are crowned by a sculpture or dramatic building, giving emphasis. Equally, downward views might be enlivened by the shining surface of a river or lake or the shimmering sea where cities are built beside waters. The modern city, just as much as the historic

21

urban landscape, is enriched by a vivid and well composed skyline.

3. BUiLdiNG TALLSince the late 19th century, it has been practicable to

build tall. Steel and reinforced concrete structures and the invention of lifts have introduced the skyscraper. The conse-quence in places like London is that tall buildings are being added to the city.

in London, and indeed anywhere in the European context, where daylight is desirable in rooms and abundant motor ve-hicles need a lot of space and there is a demand for outdoor urban squares and playgrounds, it is not necessary to build very tall to maximize the amount of accommodation. Studies by the University of Cambridge (England) architectural de-partment in the 1970’s suggested that the greatest volume of building would be fitted into a European city with build-ings around ten stories high. This analytical work had arisen from a real situation when, in 1964, it was proposed to re-house government departments in central London in 20–30 storey high towers in the centre of historic Westminster. Le-slie Martin produced an alternative eight storey courtyard layout with the same volume of accommodation on the same site and with sheltered and intimate outdoor spaces. Though neither scheme was built these comparative studies proved that tall buildings are not necessarily the most efficient use of space (fig. 3.1).

indeed in 1999 the London Planning Advisory Committee stated: “London’s character is already well defined. it does not need high buildings to define itself as a World City… high buildings are not necessary to the continued success of Lon-don” (AdV83 para. 1.9).

However this does not mean that very tall buildings will not be built in London and some other modern European cit-ies. Building tall may not be rationally necessary, but it can be emotionally exciting and rewarding to the human heart, just as beautiful urban views and skylines are. We can build tall, therefore we will build tall. For this reason in modern cit-ies a balance is needed between places suitable for tall build-ings and the conservation of skylines related to the ground where people walk and gather out of doors, and where fine low level profiles contribute to the quality of life. To this end the sky over the modern city needs to be designed (fig. 3.2).

4. HoW PEoPLE SEEMonuments silhouetted against sky, vertical features and

tall buildings tend to catch the eye. For people do not see as the camera records, as has long been appreciated. As early as 1753 the artist William Hogarth in his book “The Analysis of Beauty”, had written perceptively of human vision, thus: “let figure 4.1 (attached) be considered which represents the eye, at a common reading distance viewing a row of letters,… if the eye stops at any particular letter, A, to observe it more than the rest, these other letters will grow more and more imper-fect to the sight, the farther they are situated on either side of A, as is express’d in the figure; and when we endeavour to see all the letters in a line equally perfect at one view, as it were, the imaginary ray must course it to and fro with great celer-ity. Thus though the eye, strictly speaking, can only pay due attention to these letters in succession, yet the amazing ease and swiftness with which it performs this task, enables us to see considerable spaces with sufficient satisfaction and one sudden view”.

in his book ‘The Sense of order’ the art historian E.H. Gom-brich, citing this passage, states that:

“Hogarth was right in reminding us of the limited span of focussed vision. The fovea centralis, which is alone capable of sharp definition, covers less than one degree, while the remain-der of our visual field appears progressively indistinct the fur-ther it is removed from the fovea… we can always fix on any point that interests us… our visual impressions do not fade im-mediately but stay with us for sufficiently long to enable us to turn the mosaic of small snapshots into a coherent and continu-ous image. But however this image may ultimately come about, it is really a construct.”

This construct by the human brain, processing the images which the retina receives, both fixes upon and emphasises vertical objects. Thus topographical paintings, which show what the artist sees in the mind, are almost always exagger-ated in the vertical dimension. Short as we are in stature, our brains look at the world elongated in the vertical plane.

Le Corbusier, in Vers Une Architecture ‘The illusion of Plans’ (1923), further illuminates this construct: “The hu-man eye, in its investigations, is always on the move and the beholder himself is always turning right and left, and shifting about: He is interested in everything and is attracted towards the centre of gravity of the whole site. At once the problem spreads to the surroundings. The houses near by, the distant or neighbouring mountains, the horizon low or high, make formi-dable masses which exercise the force of their cubic volume… Then there comes in the sensation of density: a tree or a hill is less powerful and of a feebler density than a geometrical dis-position of forms.”

Thus it is that in views and skylines a vertical structure catches the eye’s attention, even though it may be a small element in a wide panorama. details such as a striking build-ing, are picked out from the total scene. All this contributes to an emotional experience of the city (fig. 4.2).

5. LoNdoN – ViEWS oF THE doME oF ST PAUL’S CATHEdRAL

The dome of St Paul’s Cathedral in London is a vivid exam-ple of this selectiveness of human vision. its noble outline, standing against open sky, has long been a national sym-bol (fig. 5.1). Since 1938 the Corporation of the City, which covers only the medieval extent of London, now the finan-cial district, have operated a policy known as the ‘St Paul’s Heights’ to protect the foreground of important local views of the dome. The maximum height of buildings between se-lected viewpoints and St Paul’s is defined, so that the dome itself, the upper drum and the peristyle of columns all re-main in view. Although the open sky behind the dome was not formally protected no tall buildings had been permit-ted there.

in 1989, the Central Government of Britain designated ten Strategic Views across London, which are swathes of sky to be kept open to safeguard specific views, so called ‘Viewing Corridors’. (RPG3, Annex A, November 1991) (fig. 5.3). Sev-en of these were striking views of the dome of St Paul’s from parkland hills around central London, at distances between five and fifteen kilometers away. These distant views of the dome, catching the eye in the wide panorama of London, as-tonish and delight. The designation stated that there should be open sky on both sides of the dome, usually a total width of 300m. Background consultation areas were also designat-ed to ensure that nothing would be built beyond the dome to

22

interfere with its clarity of form. incidentally a valuable side effect is that protection is given to closer views at points along several of these viewing corridors (fig. 5.4).

This enlightened policy was beginning to give London’s sky a shape, with places where tall buildings were being grouped and other areas of relatively low buildings, though everywhere heights up to 10 storeys or more were permissi-ble. Sadly, since 2005, the Mayor of Greater London, influ-enced by financial interests careless of London’s civic quali-ty, has been able to weaken this policy. The viewing corridors have been made narrower and the background open sky giv-en less importance. As a result towers are now being built behind the dome seen from important riverside viewpoints thus degrading the quality of views which had long been im-portant to London (fig. 5.2). The lucid distinction between areas for tall and areas for lower buildings is becoming mud-dled to the detriment of the quality of this great metropolis.

6. LoNdoN – A GREAT PARKLANd ViEW: ST JAMES’ PARK BRidGE To HoRSEGUARdS

Another type of special urban skyline is provided by a beau-tifully composed conjunction of open sky and silhouette. one such exquisite example is the view towards Horseguards along the lake from the bridge in St James’s Park, London, described by Pevsner as “the finest publicly accessible piece of picturesque landscape in London” (London Vol i, p642, 1973) (fig. 6.1). it is visited by some 3 million visitors a year, of whom 250,000 take a photograph.

designed by John Nash in 1827, following ideas of his land-scape mentor Humphrey Repton, the artificial lake is shaped like a meandering river, flowing round a wooded island which seems to join the unseen Thames beyond. over its tree can-opy and the romantic rooftops to the left of this island there is a feeling of infinite space. yet the skyscrapers of the City of London lie beyond this skyline. They are invisible because they have been kept at the correct height. in the case of Fos-ter and Partner’s 180m high Swiss Re (Gherkin) tower metic-ulous analysis of the rising sightline led to a very tall earlier proposal being reduced to the correct height, a process with which Colvin and Moggridge were able to assist on behalf of the Royal Parks (fig. 6.2).

Unhappily in the past three years permission has been given for blocks of flats on the South Bank, which will rise above the tree canopy of the island. This was in spite of the fact that, following a detailed public inquiry into the first such proposal, the planning inspector had recommended refusal of consent to build so high in that location. He had heard all the arguments and understood the damage which would be done – and knew that two lower towers on the same site could provide the same accommodation. But the Minis-ter of State overruled her planning inspector and gave con-sent in the incorrect belief that there will be little impact. She seems to have been deceived by falsification with imag-es. The developer’s architect had misled with photographic overlays giving an untrue impression that the impact of the proposed tall block of luxury flats would be minimal. A very wide-angle lens was used to include side scenes which are hardly noticeable to the observer on site and to greatly ex-aggerate the length of water in the foreground. These cun-ning devices reduce the apparent size of the proposed tow-er block. Photographs in any case flatten visual effects. The tower was also shown very faint in tone, as well as small in the image, to minimize its apparent impact. This is mislead-

ing in a parkland scene, because as le Corbusier observed, trees are less powerful than geometric forms. Furthermore the eye focuses on individual tall objects in a scene, so that the true perceived effect will really be that the building will catch the eye and spoil the subtle composition. A telescop-ic image would more truly depict what the observer will see. Such cunning falsifying techniques, though not uncommon, should be recognised and avoided.

7. LoNdoN – SECLUdEd PARKLANd ANd A SKy SPACE CoNToUR PLAN

in parts of the inner London Royal Parks it is still possible to experience contact with nature secluded from the nearby adjacent metropolis. As the Argentinian naturalist W H Hud-son, who settled in London, perceptively wrote of Kensing-ton Gardens and Hyde Park in 1898: “The change from the… noisy street, to the open, green, comparatively quiet park, is indeed great, and its benefit to body and mind incalculable. The sight of the sun; of the sky, no longer a narrow strip, but wide, infinite overall; …the large trees standing apart, away from houses – all this produces a shock of strange pleasures and quickens the tired pulse with sudden access of life. In a small way… it is a return to nature.” (Birds in London CHi) fig. 7.1).

Following research in 1994 dr Patrick Grahn of Alnarp Uni-versity, Sweden, wrote: “… a short walk through a park, even a short ten-minute walk, is of great value when it comes to al-leviating stress. However, the appearance of the park or green area matters a great deal… people must leave the noise, sights and the smells of the town behind them.” in an article describ-ing their research in the medical research journal, ‘The Lan-cet’, in 2008 (Lancet 372, pps 1655–60), drs Mitchell and Popham noted that “Several studies have shown that contact (either by presence or visual) with green spaces can be psycho-logically and physiologically restorative, reducing blood pres-sure and stress levels…”

To conserve the full seclusion of core areas in the larger in-ner London Royal Parks, we proposed that open sky should meet the tree canopy all round with no buildings in sight. Around airports there is a cone of open sky in which no build-ings are allowed, to prevent rising aeroplanes colliding with structures. Similarly the upward lines of view from a visi-tor on the ground within the Park, enjoying the sky over the tree canopy, ascend like the flight of a rising airplane. While a nearby building only a single storey above the tree canopy steals sky from viewers in the park, tall buildings can stand unseen further away as long as their height relative to dis-tance keeps the top of the buildings below the rising sight-line.

The shape of this sky space can be shown by a sky contour plan, recording the levels of the bottom of the open sky over the metropolis. A preliminary plan showing sky contours across central London is attached, the contours indicated certainly being say 25m lower than would be necessary in practice. As is indicated, high skyscrapers in the City of Lon-don would be invisible from core areas of the inner London parks.

8. THE PRoCESS oF SAFEGUARdiNG KEy URBAN ViEWS iN A CiTy

The process of defining which views are valued, their es-sence, and the sky design needed to conserve them, consists of the following analytical steps:

23

(i) The important scene or feature observed is defined, either a valued object, such as a hill, a striking building or a skyline, or a picturesque totality worthy of admiration or photography.

(ii) Key viewpoints are identified either from an important location or a sudden surprise view.

(iii) The open space between the viewpoint and the scene or object viewed has to be geometrically described. This is often called the ‘view cone’ or ‘viewing corridor’. To create or conserve a specific view the width of sky space and the levels of the base of the open sky need to be defined.

(iv) The background beyond the skyline or striking feature viewed, often open sky to show a clear silhouette, is geomet-rically described. This can be especially important for clear perceptionin maritime and northern climates.

9. CiTy oF EdiNBURGH SKyLiNE STUdy9.1 Edinburgh is the ancient capital of Scotland, a World

Heritage Site. The medieval old Town clinging to the sides of a ridge along the Royal Mile, is juxtaposed with a world-renowned eighteenth century classical New Town. Edinburgh is a city of views.

An exquisite designed skyline is united with outward views towards the sea and adjacent green hills. The city is built across a series of undulating ridges, rising inland from the Firth of Forth, some gentle, others sharp hills, some open or wooded, some crowned by monuments. From these ridges splendid views of monuments and hills are seen.

in the past the policy has been to allow no new high build-ings in Edinburgh, but now the City wish to ascertain wheth-er the height of buildings can be raised anywhere without harming the wonderful views, which are much valued by both the population and by visitors. Colvin and Moggridge’s City of Edinburgh Skyline Study assesses this matter.

9.2 First the key components of Edinburgh’s skylines and views were agreed with a Steering Group, following public consultation (fig. 9.2.1, 9.2.2, 9.2.3). These are:

1. The Castle, solid above its cliffs and the nearby 73m high Tolbooth St John church spire, designed in 1839 by Au-gustus Pugin and James Gillespie Graham, which rise from the highest ground in old Town at the west end of the Royal Mile.

2. Calton Hill, capped by monuments symbolising ‘the Athens of the North’, as Edinburgh was known in the eight-eenth century due to its intellectual brilliance.

3. The triple spires of St Mary’s Episcopal Cathedral, built in 1879 to the design of Gilbert Scott.

4. The Hills, Arthur’s Seat a miniature mountain 251m high, Salisbury Crags, wooded Corstorphine Hill and the more distant Pentland Hills rising to 500m Aod.

5. Views along the classical grid of New Town streets. 6. downward views to the Firth of Forth, a broad sea es-

tuary, eastwards down the Royal Mile and northwards from the New Town cross streets with glimpses also from old Town.

9.3 Next the most important viewpoints were established, from which the best of the City’s wonderful views are seen; views which remain embedded in the memory as part of an understanding of Edinburgh. Following public consultation 70 viewpoints worthy of conservation were identified. These consist of a central cluster and an irregular ring of subur-ban views along an outer circumference some 30 kilometres long. Views from the north look up towards skylines clari-fied by being silhouetted against open sky. Southern inland viewpoints are from higher ground, so that monuments are

seen against a distant backdrop of bright sea or blue hills. in such views extensive intervening open sky lightens the tone of the soft profiles of distant landform.

9.4 Then the process of designing the open sky commenced (fig. 9.4.2): The space around key elements was assessed so that they remain clearly visible. in the case of monuments, clear unobstructed sky space is needed on either side so that they are not crowded upon by adjacent structures. This var-ies according to the geometric character of the monuments, spires needing less side space than the blockish structures of the Castle. it is equally important to determine the level of the base of the component viewed so that the whole form of the feature stands visible above that base level. Sometimes the profile of cliff or escarpment below a feature is an impor-tant part of its poetic impact.

9.5 Foreground sky space is the open space between the observer and the feature viewed, whether a monument or a hill. The foreground may itself be enriched by striking pro-files particularly in front of hills, whether a traditional struc-ture or a new structure expressive of modern building tech-niques; however the scale of such foreground features needs to be appropriate to the character of the view. Any over-high foreground buildings will obstruct the view and so transfer value from the public at large to the users of those intrud-ing buildings, an inconsiderate kind of civic theft (fig. 9.5.1, 9.5.2, 9.5.3, 9.5.4, 9.5.5).

9.6 An open background is vital to clear perception of sky-lines in northern light. Therefore sky, distant hills or water behind the skyline is of the utmost importance so that spires, domes and towers are seen clearly. Background buildings should not appear above, and so intrude upon, the skyline.

9.7 Geometric definition of the open sky consists of a plan of each viewing corridor, together with information to de-termine the level of the base of the open sky anywhere along the corridor in space. For the Edinburgh Skyline Study the ground level at the viewpoint and the base levels at the sky-line were supplied. From this information the gradient of the sight-line, whether rising or falling, can be calculated, and so also the level of the bottom of the open sky in any position along the viewing corridor. At the conclusion of the Skyline Study, all the viewing corridors were electronically mapped on the City’s Uniform planning system. Thus for any location in Edinburgh, all the viewing corridors passing overhead can be identified (9.7.2, 9.7.3).

9.8 downward views to the sea are also important in Ed-inburgh. Here the skyline is usually the crest of the coastal scarp, above which only a narrow band of sea is visible. For this reason exacting control of the height of coastal build-ings within the viewing corridor is vital to conservation of views of the Firth of Forth from Edinburgh’s streets. Howev-er, because of the orthogonal geometry of the layout of the City, sea views pass over only limited lengths of the coast-line (fig. 9.8.2).

9.9 Contour plans of the bottom of the open sky along the coast on either side of the downward sea views were pro-duced to show how higher buildings can be built beneath the open sky on diagonal viewlines. Nonetheless the small scale of Edinburgh means that such buildings should not be very high. Thus though general building heights across much of Edinburgh were found to have reached their maximum level for conservation of the City’s great pattern of views, limited coastal areas were identified where taller buildings will be acceptable (fig. 9.9).

24

10. CoNCLUSioNi have asserted that this method of design of sky space

over the modern city has a universal applicability. All cities have skylines, monuments old and new, or hills, or downward views of water, or areas of health-giving secluded parkland. These are all valuable to and valued by their inhabitants. This design technique can identify important skylines and views, and the open sky needed to conserve them, before the design of a new tall building on a specific site is started. Thus devel-opers and designers will know in advance the level of the base of the open sky above their building site in the context of the city as a whole. The overarching sky space which is essential to ensure a future city of quality will have been designed.

This paper has summarised the conclusions of reports pre-pared by Colvin and Moggridge, in particular:

(a) High Buildings and Strategic Views in London’s Royal Parks – January 1998

(b) London – The Royal Parks Sky Space Round London’s in-ner Parks – July 2001 (Awarded in 2003 ‘The Europa Nostra Medal/European Union Prize for Cultural Heritage’)

(c) Evidence for the Royal Parks at the Examination in Pub-lic of the draft London Plan – February 2003

(d) City of Edinburgh Skyline Study – 2004 – october 2010

2525

JeppeAagaardAndersen,dánskýarchitektakrajinář-skýarchitekt,ukončilstudianaKrálovskéakademiikrás-nýchuměnívKodanivroce1980.Jakohostujícíprofe-sorvedlřaduseminářůnauniverzitěvPerthuvAustrálii,nauniverzitěvBirminghamuveVelkéBritániiauniverzi-těvLunduveŠvédsku.

Jakokrajinářskýarchitektsevěnujeřešenínábře-ží,městskýchprostorůaparků.JeppeAagaardAnder-senprojektujepocelémsvětě.Vposlednídoběnavr-hlnapříkladuniverzitníkampus,CentrálníparkaHydeparkvSydneyvAustráliineboKrálovskýparkAbdullahaIIvAmmánuvJordánsku,nábřežívešvédskémMalmöamnohodalšíchevropskýchnáměstí,parkůanábřeží.

Jehofirmanesenázev„JeppeAagaardAndersenLand-scapeArchitects“.Znedávnýchrealizacíuveďmenapří-kladrozsáhlouregeneraciokolíkrálovskéhozámkuKron-borgvElsinoruvDánsku,památkyUNESCO.FirmaJeppeAagaardaAndersenazískalamnoháoceněnívsoutěžíchveSkandináviiivevelkýchmezinárodníchsoutěžích.Na-posledtobylaprvnícenavmezinárodnísoutěživAustrá-liinanábřežíveměstěHobart.

JeppeAagaardAndersenbylviceprezidentemIFLA–Mezinárodnífederacekrajinářskýcharchitektů–proCen-trálníregion,kterýtehdyzahrnovalEvropuaAfriku.

JeppeAagaardAndersenzískalřaduvýznamnýchoce-něnívčetně:

AILAAustraliaLandscapeArchitectureDesignAward2009,EckersbergMedal2004,TheDanishRoadDirectorateRoadPrize2002,EuropaNostraHeritageAward2000,NYKREDITArchitecturePrize1993.http://www.jaaa.dk

*1952, dánsko | denmarkJeppe Aagaard Andersen

JeppeAagaardAndersen,Danisharchitectandland-scapearchitect,graduatedfromtheRoyalAcademyofFineArtsinCopenhagen1980.HehasbeenconnectedtotheUniversityofWesternAustraliaandUniversityofBirmingham,UnitedKingdominaseriesofdesignworkshopsatandworksasAx:jonJohnsonGuestProfes-sorforUniversityofLund,Sweden.

AsLandscapeArchitecthebringsexpertiseinseafrontlandscaping,urbandesign,parksandarchitecture.JAAAworkonprojectsworldwide,recentlyconstructingtheCamperdownPublicDomain,thevastpublicspaceatSydneyUniversityCampus,Australia.CentralParkSydneyandrefurbishmentofHydeParkSydney.OtherworldwideprojectsincludeKingAbdullahIIParkinAmman,Jordan,constructionoftwoseabathsinMalmö,Sweden,aswellasanumberofEuropeansquares,parksandpromenades.JeppeAagaardAndersenLandscapeArchitects’serviceshaveforanumberofyearsincludedhistoricalrefurbish-mentofparks,quays,squaresandhistoricalmonuments,themostrecentofthoseprojectsbeingtheKronborgCulturePortproject,aregenerationofthehistoricalsettingsoftheUNESCOworldheritagelistedRoyalCastleofKronborginElsinore,Denmark.

HehasbeenavicepresidentoftheInternationalFederationofLandscapeArchitectsandchairmanoftheInternationalFederationofLandscapeArchitectsCentralRegionwhichencompassingEuropeandAfrica.

JeppeAagaardAndersenLandscapeArchitectshasparticipatedinandreceivedawardsinalargenumberofDanish,ScandinavianandInternationalcompetitions,mostrecentlytheofficewasawardedequalfirstplacefortheInternationalHobartWaterfrontCompetition,Hobart,Australia.

JeppeAagaardAndersenistherecipientofnumeroushighprofileawardsincluding:

AILAAustraliaLandscapeArchitectureDesignAward2009,EckersbergMedal2004,TheDanishRoadDirectorateRoadPrize2002,EuropaNostraHeritageAward2000,NYKREDITArchitecturePrize1993.http://www.jaaa.dk

26

GamelDok|projektprostoruunábřežívKodani,Dánsko

GamelDok|projectoftheareanearembankmentinCopenhagen,

Denmark

GammelDok|prostorunábřežívKodani,Dánsko

GammelDok|areanearembankmentinCopenhagen,Denmark

Velkýdůraznadetail(GammelDok)

Strongemphasisondetail(GammelDok)

27

NábřežívMalmö,Švédsko

SeafrontinMalmö,Sweden

28

Návrhokolíkrálovskéhozámku

KronborgvpřístavuHelsingør(Elsi-

nore),Dánsko–model

JeppeAagaardAndersen–the

KronborgCulturePortproject,mo-

del

Návrhokolíkrálovskéhozámku

KronborgvpřístavuHelsingør(Elsi-

nore),Dánsko(památkaUNESCO)

TheKronborgCulturePortpro-

ject,aregenerationofthehistorical

settingsoftheUNESCOworldheri-

tagelistedRoyalCastleofKronborg

inHelsingør(Elsinore),Denmark

Autor fotografií a schémat | Author of photos and plans: Jeppe A. Andersen

29

Současné tendence v oboru krajinářské architektury se zaměřením na zastavěné území – příklad ze Skandinávie, pohled autorapřednáška Jeppeho Aagaarda Andersena z 3. 11. 2011

zaznamenala Radomila Fingerová

důvodem pozvání krajinářského architekta z dánska byla skutečnost, že ve Skandinávii řeší veřejný prostor v úzké spo-lupráci architekti a krajinářští architekti spolu se všemi dal-šími odborníky. Silný sociální aspekt, respekt k životnímu prostředí a neokázalost návrhů mohou být dobrým příkla-dem i pro naši zemi.

Úroveň dánské zahradní architektury je vysoká a profe-se má velké společenské uznání. Je zde velmi dobrá kvali-ta vzdělání, vlastní výzkum, národní síť krajinářských kon-zultantů a praktikujících krajinářských architektů; všechny větší městské úřady zaměstnávají krajinářské architekty. dánská organizace krajinářských architektů vydává vlastní časopis a řadu odborných publikací.

Během 17., 18. a 19. století přejímali dánové v zahradním umění a krajinářské architektuře evropské vlivy, ale počát-kem 20. století se rozvíjí profese na základě specifických dánských přírodních i sociálních podmínek. Po 2. světové válce se stavělo velké množství škol, zdravotních zařízení, kulturních institucí. Na všech těchto projektech se podíle-li i krajinářští architekti. Společným rysem projektů byla je-jich funkčnost, citlivost, praktičnost, krása. Technické pro-vedení, včetně detailů, má tradičně vysokou úroveň. od roku 1960 některé městské úřady formulovaly zásady hierarchie ploch veřejné zeleně. Zároveň byly navrhovány systémy ze-lených pásů. Také při navrhování dálniční sítě byly zohled-ňovány estetické principy. V projektu nazvaném „Big H“ byly zapojeni krajinářští architekti, kteří projektovali trasování silnic, modelaci terénu, výsadbu v okolí dálnic, rezervoáry dešťové vody, přechody pro živočichy.

Práce Jeppeho Aagaarda Andersena navazuje na odkaz vý-znamných dánských krajinářských architektů dvacátého sto-letí, kteří postupně vyučovali tento obor na Královské dán-ské akademii výtvarných umění. Právě na této univerzitě J. A. Andersen v sedmdesátých letech minulého století stu-doval. Navazuje tak na práci G. N. Brandta (1878–1945), kte-rý měl zásadní vliv na vývoj profese krajinářské architektury v dánsku a vyučoval na Královské dánské akademii výtvar-ných umění v letech 1921–1945. dalším významným dánským krajinářským architektem byl C. Th. Sørensen (1893–1979), který působil na Královské dánské akademii výtvarných umě-ní v letech 1954–1963. Přímo Jeppeho A. Andersena však ovlivnil profesor Sven-ingvar Andersen (1927–2007), který vedl na Královské dánské akademii výtvarných umění obor krajinářské architektury v letech 1963–1997. K jeho význam-ným realizacím patří například Karlsplatz ve Vídni, Museum-platz v Amsterodamu, areál Nordea v Kodani a okolí Velkého

oblouku v pařížské čtvrti La défense (na kterém s ním Jep-pe Andersen spolupracoval). Tvůrčím krédem Svena-ingva-ra Andersena bylo dosáhnout maximum z minima, za použi-tí jednoduchých prvků pro vytvoření kvalitní architektury. A tak i Jeppeho návrhy městských prostorů mají v sobě dán-ský klid a uměřenost, ale přesto velké poetické kouzlo, tvo-řené zrcadlením stromů nebo oblohy ve vodních plochách, stíny stromů na dokonale navržené a provedené zpevněné ploše. Jeppe vytváří prostory pro lidi, pro jejich každodenní aktivity, pro setkávání, ale i pro snění.

Nejvýznamnější realizací Jeppeho A. Andersena posled-ních let, která začala již v roce 1998 vítězným soutěžním projektem, je rozsáhlá regenerace okolí zámku Kronborg, který je zapsán mezi památky světového dědictví chráněné UNESCo.

30

Contemporary trends in the field of landscape architecture focusing on the built-up area – example from Scandinavia, author’s point of viewJeppe Aagaard Andersen, 3. 11. 2011

notes from the lecture by Radmila Fingerová

The reason behind the invitation of a landscape architect from denmark was the fact that the public space in Scandina-via is approached by the architect, landscape architect and variety of all other professionals together, in close coopera-tion. Moreover, strong social aspect, respect for the environ-ment and unpretentiousness of their projects might serve as quite a good example for our country.

The standards of danish landscape architecture are high and the profession itself gets wide social recognition. They have quality education, their own research, national net-work of landscape consultants and practicing landscape ar-chitects and every bigger municipality employs them. The danish organization of landscape architects issues its own magazine and a range of professional publications.

during the 17th, 18th and 19th century the danes were profiting from the European landscape architecture’s influ-ence, but since the 20th century the profession has devel-oped in accordance with specific danish natural and social conditions. After the World War ii many schools, health and cultural institutions were built. Landscape architects par-ticipated on all those projects, common features of all of them being their functionality, sensibility, practicality and beauty. Technical execution, including details, is tradition-ally on a very high level. Since 1960 certain municipalities have formulated the principles of hierarchy of public green spaces. At the same time the systems of green belts were be-ing designed, also during the design of their highway net-work the aesthetic aspects were taken into account. in the project called “Big H” the landscape architects designed the tracing of roads, shaping of terrain, planting along the high-ways, rainwater reservoirs, crossings for animals.

Jeppe Aagaard Andersen follows with his work in the foot-steps of important landscape architects from the twentieth century, who were teaching at the Royal danish Academy of Fine Arts. it was there, where Jeppe studied in the seven-ties. He was inspired by the legacy of the work of G. N. Brandt (1878–1945), who had major influence on the evolution of the profession of landscape architect in denmark and taught at the Royal Academy during the years 1921–1945. Another important landscape architect was C. Th. Sørensen (1893–1979), teaching at the Royal Academy during 1954–1963. But the professor with the direct influence on Jeppe was Sven-ingvar Andersen (1927–2007), who was the head of the land-scape architecture department during 1963–1997. To name a few of his important projects – Karlsplatz in Vienna, Mu-seumplatz in Amsterdam, complex Nordea in Copenhagen

and the surroundings of La Grande Arche in Parisian quar-ter La défense, on which Jeppe worked with him. The mot-to of Sven-ingvar Andersen was to reach the maximum while working with the minimum, by using simple elements to cre-ate quality architecture. And thus, also Jeppe’s designs of city spaces contain the danish peace and tranquility, while possessing great poetic charm, created by the mirroring of the trees or the sky on the water surfaces, the shadows of the trees on the perfectly designed and built hard surfaces. Jeppe creates spaces for people, their everyday activities, their meetings and their dreams as well.

The most significant realization of the recent years, which has begun already in 1998 by winning a competition, is a big-scale regeneration of the surroundings of the Kronborg cas-tle that is listed in the UNESCo world heritage.

More information of the work of J. A. Andersen: http://www.jaaa.dk

3131

ToreEdvardBergaust,norskýkrajinářskýarchitekt,ukončilstudianaNorskézemědělskéuniverzitěvroce1982;zároveňstudovalveřejnousprávu,historiiuměníaetnologii.

PracovaljakokrajinářskýarchitektnaměstskémúřaduveFredrikstadu(1982–1983),bylředitelemveřejnýchpar-kůvHaldenu(1987–1991),vedoucímodděleníveřejnýchparkůasportovníchzařízenívLillehammeru(1991až1992),vedoucímodděleníveřejnýchparků,sportovních,zemědělskýcharekreačníchplochveSkedsmo(1992až1999).Vletech1999–2002pracovalvNorskémúřaduprosprávusilnicadálnic,kdesezabývalkrajinářskouarchi-tekturou,ochranoukulturníhodědictvíamanagemen-tem.Vletech2002–2005prostejnýúřadvevýchodnímre-gionuprojektovalcyklistickéaturistickéstezky.Vletech2005–2009pracovalvtétoorganizacivodděleníEnviron-mentálníhostrategickéhoplánováníjakovedoucíprojek-tůNárodníhoplánuproochranusilnic,mostůakulturní-hodědictvítýkajícíhosecestasilnic.

Vletech2005–2009působilnačástečnýúvazekjakope-dagognaNorskézemědělskéuniverzitě.Tamtéžjeodroku2009profesorem,atonaÚstavukrajinářskéarchitekturyaprostorovéhoplánování.Odroku2011jevedoucímtoho-toústavu.

ToreEdvardBergaustječlenemNorskéasociacekraji-nářskýcharchitektů(NLA).VminulýchčtyřechletechzastupovaljakodelegátnorskékrajinářskéarchitektyvIFLA(Mezinárodnífederacekrajinářskýcharchitektů)ivjejíevropskésekci(IFLAEuropeanRegion).JečlenemICOMOSpronorskouhistorickoukrajinu,členemnor-skésekceEuropaNostra,členemvýboruSpolečnostiproochranunorskýchhistorickýchpamátek,členemvýboruNadacemuzeaarchitektury.

*1955, Norsko | Norway

Tore Edvard Bergaust

ToreEdvardBergaust,Norwegianlandscapearchitect,graduatedaslandscapearchitectfromtheNorwegianAgriculturalUniversityin1982.Inaddition,hehasstudiedpublicandbusinessadministration,arthistoryandethnology.

HehasworkedasalandscapearchitectinFredrikstadMunicipality(1982–1983),DirectorofPublicParks,HaldenMunicipality(1987–1991),HeadoftheDepartmentofPublicParks,Sports,andEnvironment,LillehammerMunicipality(1991–1992),HeadoftheDepartmentofPublicParks,Sports,AgricultureandRecreation,SkedsmoMunicipality(1992–1999).NorwegianPublicRoadAdministration,AkershusCounty(1999–2002)withissuesoflandscapearchitecture,culturalheritagepreservation,tourismandvegetationmanagement.NorwegianPublicRoadAdministration/EasternRegion–withissuesoflandscapearchitecture,culturalherit-agepreservation,planningofbicycletrailsandtourism(2002–2005).EnvironmentalStrategySectionoftheNorwegianPublicRoadAdministration/TheDirectorateofPublicRoads(2005–2009)asprojectleadertheNationalplanforprotectionofhighways,bridgesandculturalrelicsassociatedwithroadsandhighways.

NorwegianUniversityofLifeSciences,Dep.ofLand-scapeArchitectureandSpatialPlanningLandscapeArchitectureSection,partimeengagement(2005–2009).NorwegianUniversityofLifeSciences,Dep.ofLandscapeArchitectureandSpatialPlanningLandscapeArchitec-tureSection,Professor(2009–2011).NorwegianUniver-sityofLifeSciences,Dep.ofLandscapeArchitectureandSpatial,PlanningLandscapeArchitectureSection,HeadofSection(since2011).

Memberof:MemberoftheNorwegianAssociationofLandscape

Architects(NLA).Heispastboardmember,pastInterna-tionaldelegateofNLAtoIFLAandIFLA-Europa.

ICOMOS-Norway-historiclandscape,interimboardmember.

EuropaNortraNorway,boardmemberThesocietyforthePreservationofNorwegianAncient

Monuments,boardmemberofsectionHedmarkTheFoundationArchitectureMuseum,boardmember.

32

33

34

doporučené webové stránky | Recommended web sites:www.hoa.nowww.fjellhallen.nowww.kvitfjell.nowww.hafjell.nohttp://www.byarkivet.oslo.kommune.no/oBA/gallerier/oL1952/

Hovedside.aspwww.lillehammer.kommune.no (Municipality of Lillehammer)http://www.olympiaparken.no/english (olympic Park, Lillehammer)http://www.lillehammer.kommune.no/view/113595 (An olympic Fairy-

tale-Lillehammer)http://www.farkiv.ol.no/index.php?id=146 (XVii olympiske vinterleker, arciv)http://www.tromso2018.no (Tromsø 2018)http://www.tromso.kommune.no (Municipality of Tromsø)http://www.ol.museum.no (Norwegian olympic museum)

35

záznam přednášky Tora Edvarda Bergausta z 19. 3. 2012 zaznamenala Radomila Fingerová

Přednášející na úvod stručně pohovořil o změnách v nor-ské krajině od středověku do dnešní doby a věnoval se pro-blematice budování cestní sítě a jejího okolí. Tato proble-matika je v Norsku řešena v týmu, složeném z krajinářských architektů, architektů, inženýrů a případně i dalších profesí.

Ještě před 150 lety byly v Norsku hlavními transportní-mi linkami vodní cesty a trasy po moři. V minulosti stavěli potomci Vikingů cesty převážně rovné, a tudíž často strmé. Stopy těchto cest jsou v krajině zřetelné dodnes.

Po 1. světové válce se v designu silnic začala uplatňovat estetická a krajinářská architektura. S příchodem inženýrů se změnil přístup k tvorbě cest, které jsou nyní přizpůsobo-vány reliéfu krajiny. dopravní stavby se staly kulturními mo-numenty, které neslouží jenom obyvatelům Norska, ale na-vštěvují je i turisté. Také krajina se změnila – od roku 1950 bylo mnoho farem a pozemků pronajato, průměrná rozloha farmy stoupla z 5 na 17 ha; zvýšil se objem rybolovu, ale po-čet rybářů klesl na pětinu.

Ve vesnicích a městech byly tradičním stavebním materiá-lem trámy; mnohým částem měst dominují dvoupatrové dře-věné domy. Po 2. světové válce propukl velký stavební boom. Roku 1970 byl zrušen zákon o zákazu staveb na zemědělsky využitelné půdě, což přispělo vzniku domů obklopených za-hradami.

Největším zaměstnavatelem krajinářských architektů v Norsku je Norwegian Public Road Administration (NPRA). Zaměstnává jich přibližně 60. Krajinářští architekti se podí-lejí na projektování silnic, a to od celkové koncepce až k de-tailním plánům. NPRA hradí působení tří profesorů krajinář-ské architektury na zemědělské universitě a také finančně podporuje studentské práce s „road-related“ zaměřením.

Pozornost je věnována trasování silnic tak, aby co nejmé-ně porušily krajinu, dále pak okolí silnic, které doplňuje vy-soce hodnotná drobná architektura odpočívadel, vyhlídek a mostů. okolí silnice se stává nekonečnou květinovou lou-kou, jejíž existence je zajištěna jak legislativně, tak násled-nou údržbou. Proces navrhování zahrnuje diskusi s místními občany.

V Norsku je věnována pozornost také komunikacím v intra-vilánu sídel včetně neformálních cest pro pěší a cyklisty, je-jich vytipování, zaznamenání do sídelních plánů a zajištění jejich využitelnosti jako nejlevnějších a často velmi příjem-ných cest.

Projekty se vyznačují typickými rysy, jako jsou vedení linie cest s ohledem na terén a měřítko prostoru, nájezdy do tu-nelů (nenápadné, respektující okolní krajinu), vizuální vý-znam mostů (výrazný bod v krajině), důraz na detail (pře-chody mezi povrchy), umístění odpočívadel (bezprostřední kontakt s vodou, výhledy do krajiny) atd.

Podél cest vznikla tzv. „norská nejdelší zahrada“. Jde o kvetoucí louky, které se vinou podél cest. Pohled na ně uklidňuje řidiče během jízdy, výška luk nebrání v dalekých výhledech do krajiny. Vegetace se tak stává klíčovým ele-mentem cestovatelské zkušenosti.

Aby tyto návrhy dobře fungovaly i v praxi, NPRA vypraco-vala návody k údržbě rozkvetlých luk včetně doporučení tra-diční formy sečení a nepoužívání pesticidů.

drobná soudobá architektura odpočívadel podél sil- nic, vyhlídek a malých hotelů se stává nenápadným šper-kem citlivě zakomponovaným do krajiny. Na konci přednášky T. E. Bergaust připomněl jméno Christiana Norberga-Schul-ze (1926–2000), norského teoretika architektury, který vý-znamně ovlivnil norskou komunitu architektů a i u nás je vel-mi dobře známý díky publikaci Genius loci. Typická je jeho snaha o syntézu znalostí, dojmů a inspirace, která vede ke kvalitnímu výsledku. říká, že úkolem architekta a kraji-nářského architekta je najít podstatu daného místa a rozvi-nout jeho skryté kvality.

Současné tendence v oboru krajinářské architektury se zaměřením na nezastavěné území – norský příklad spolupráce krajinářských architektů při tvorbě silniční sítě.Norský národní plán pro ochranu cest, mostů a kulturního dědictví

36

Tore Edvard Bergaust, 19. 3. 2012; notes from the lecture by Radmila Fingerova

The legacy of road development across a nation is an as-pect of landscape shaping on a regional scale. The history of Norway is revealed through the system of transportation ac-cess that has evolved over time. This preservation process, developed as a nationwide inventory and protection under-taking, is a rare example of a national approach to an impor-tant element of the cultural landscape.

in 1997 the Ministry of Transport and Communications commissioned the Norwegian Public Roads Administration to prepare a national plan for the protection of highways, bridges and cultural relics associated with roads and high-ways. The work connected with this protection plan forms part of the Administration’s responsibility within the sphere of protection of the environment.

The protection plan is to provide lines along which the na-tional administration of Norway’s cultural relics is to work in the years to come. The principal purpose of the plan is to pro-cure and provide information, and to safeguard, for future generations, information about ancient highways and the environment. The period in question covers the years from about 1537 until today. At the same time, the work will add to the Administration’s competence with regard to the stew-ardship of ancient monuments. The intention is to provide all selected, ancient highways with protection by law.

The responsibility for work of a high standard of quality has been assigned to the directorate of Public Roads con-sisting of the following units: the Norwegian Road Museum and the Environmental issues and Planning department. The work has been carried out under the leadership of the di-rectorate of Public Roads and a group consisting of leading representatives from the following bodies: the directorate for Cultural Heritage, the Country’s department of Culture, the directorate for Nature Management and the Norwegian Public Roads Administration. Regional participation involv-ing project leaders representing the local Norwegian Pub-lic Roads Administration was responsible for much of the project organisation.

The work of these bodies is based on sketches of highway history, at national as well as regional and local levels. over 1,000 ancient monuments have been recorded. The first rec-

ommendations were the work of local project groups ap-pointed for this purpose. The local Norwegian Public Roads Administration, represented by the project committees which had been appointed, were responsible for the first se-lections, while the final decision as to which of these ancient monuments should be included in the national plan lay with the directorate of Public Roads. Their decisions were based on surveys and inspections of the majority of the ancient monuments selected.

The final selection, forming part of the national plan for the protection of highways, bridges and cultural relics as-sociated with roads and highways, consists of about 350 en-tries, some being located on their own and others forming part of the highway system. The plan also includes 26 build-ings and 104 items of machinery.

The monuments were selected according to the following criteria: they were to possess cultural – historical or archi-tectural values from a national point of view. Those that were selected were thus evaluated before any decision was made. This evaluation was primarily based on their characteristics and their architectural values. Roads and bridges which are protected as ancient monuments today were all evaluated according to the same scale of values which was applied to all the highway relics in question, and those that fulfilled the criteria above.

Contemporary trends in the field of landscape architecture, focusing on undeveloped area – example from Norway.Norwergian National Plan for protec-tion of highways, bridges and cultural relicts

3737

VladimírSitta,českýkrajinářskýarchitekt,vroce1969ukončilpětiletéstudiumnaVysokéškolezemědělskévBrně(Katedraokrasnéhosadovnictvíakrajinářství).

Odroku1979pracujevzahraničí.Vroce1986založilvAustráliifirmuTerragram,kterásezaměřujenaino-vativnípřístupktvorběměstskéhoprostředísdůrazemnaestetickéaenvironmentálníaspekty.Firmajeznámáneustálýmhledánímnovýchtechnologií,častovespolu-prácisvýznamnýmiaustralskýmiarchitekty,výtvarníkyaspecialistyrůznýchprofesí.

VladimírSittasesvýmtýmemzískalřaduvítězstvívmezinárodníchsoutěžíchamnoháoceněnísvépráce.

ZjehovýznamnýchrealizacíuveďmenapříkladZahraduaustralskýchsnůpřiNárodnímmuzeuAustrálie(Canberra).

Vroce2002získalCenuprezidentaAustralskéasociacekrajinářskýcharchitektů(AILA).JenositelemcenyLennePreisv1980a1985.

KroměAustrálievypracovalprojektyproklientyvIn-donésii,Číně,Japonsku,Vietnamu,USA,Bolívii,Francii,Německu,Itálii,ŠvýcarskuaČeskérepublice.

Odzáří2012jeVladimírSittahostujícímprofesoremnaFAČVUTvPraze,vedeateliérkrajinářskéarchitektury.

www.terragram.com.au

*1945, Československo | Czechoslovakia

Vladimír Sitta

VladimirSitta,Czechlandscapearchitect,from1979worksabroad.In1969hegraduatedfromtheUniversityofAgricultureinBrno(Czechoslovakia)departmentoflandscapearchitecture.

In1986heestablishedinAustraliafirmTerragram.Hispracticeisdistinguishedfromcommercialfirmsbyastrongemphasisonmultifacetedexplorationofdesignopportunitiesandacommitmenttothesearchforunusualsolutions.LongtermworkingrelationshipwithanumberofleadingAustralianarchitects.

Hisprojectsrangefromlargedevelopmentssuchas‘Fusionpolis’inSingapore,NationalMuseumofAustralia,privatepoloclubnearCanberraandlargeCBDsquareinBeijingtomodestinsizebuthighprofileresidentialprojectsinAustraliaandoverseas.

Hewonnumerousprizesandawardsininternationalcompetitions.AmongstthemLennePrizein1980and1985.In2002wasawardedAILApresident’sawardfor„ServicestoCultureofLandscapeArchitectureinAus-tralia“.

TerragramhasbeeninvolvedinprojectsinmanycountriesamongthemAustralia,Bolivia,China,CzechRepublic,France,Germany,Indonesia,Iran,Israel,Italy,Japan,Jordan,Korea,NewCaledonia,Singapore,Switzer-land,Taiwan,theUnitedStatesofAmericaandVietnam.

SinceSeptember2012VladimírSittahasbeenvisitingprofessoratFacultyofArchitectureČVUTinPrague.

www.terragram.com.au

38

39

rozšířený příspěvek přednesený Vladimírem Sittou 20. 4. 2012Krajinářská architektura, jak ji chápu, se vymyká tradičním

vymezením. K tomuto přesvědčení jsem se nedostal náho-dou, ale až po desetiletích praxe.

Věřím, že k tomu, abychom se dostali dál, potřebujeme ra-dikálně přehodnotit své přístupy.

Existence tohoto oboru je archaismem 20. století. Stejně tak dalších oborů, zabývajících se tvorbou městského pro-středí v nejširším slova smyslu.

oddělení disciplín vedlo k vytvoření ochranných lingvis-tických bariér, profesních žargonů, kterými se jednotlivé profese snažily zaštítit, a tak zamezit jiným v překračování pomyslných hranic. Tato situace profesní sebezáchovy trvá dodnes.

Nechci uvádět nějaké umělé hierarchie do světa trendů. Za současný trend proto nepovažuji dnes již usedlá hnutí a přístupy, jako je například minimalismus, přestože zůstává berličkou pro spoustu krajinářských architektů. Naneštěstí v epigonských rukou nedošlo k obohacení minimalismu tře-ba humorem (až na výjimky – zvláště španěly) anebo poezií, a místo toho jsme svědky novodobých ekvivalentů historic-kých vzorníků. Snad by bylo lépe hovořit o posedlosti ploš-ným vzorováním.

Nebudu se také zmiňovat o situacích, kdy se návrh stane ztělesněním servility a myšlenkové lenosti. Výsledky jsou všude kolem nás – od infrastruktury k vizuálním zvratkům, jako jsou třeba poutače pro Mattoniho kyselku. Je to McTosa-mé, neodolatelné Bavorsko od šumavy k Tatrám, k tomu s tr-paslíkem na slevu. A chcete-li živý ekvivalent: snůšky viró-zou postižených jehličnanů korunované Picea ošklivensis, stříbrným to smrkem.

Zmíním se jen o těch, které mají vliv a přesahují úzkou sku-pinu zastánců, a v závěru také o tendencích, které se mně po-dařilo vystopovat.

PáR SLoV o TRENdECHTrendy jsou do určité míry diagnózou nespokojenosti se

statem quo, jsou výrazem lidského volání po změně. Pod-mínkou vzniku trendu je identifikace skupiny lidí se základ-ními parametry proklamací a teorií. Bez tohoto souhlasu se prostor pro rozšíření ideové báze nezvětší a celá záležitost zůstane uzavřena uvnitř specializovaných médií, k nimž pat-ří například univerzitní publikace.

Aby se trend prosadil, musí existovat vokální jednotlivec nebo skupina, kteří své myšlenky neúnavně propagují. V ar-chitektuře k tomu přistupuje často i propaganda určitého stylu. Extrémním případem je například Patrick Schumacher, který tvrdí, že parametrická architektura je povýšena nad ja-kýkoliv regionální kontext, a je tudíž univerzální.

Rétorika spojená s trendem obvykle nadsazuje efektivnost

hnutí. Chybějící realizace propůjčují trendu prozatímní imu-nitu, a to až do doby, než dojde k usměrnění realitou.

Není divu, že zvláště akademické prostředí je živným pod-houbím všelijakých „ismů“.

Máme věřit Jamesi Cornerovi – Field operations, kte-rý tvrdí, že je nutné obrátit zájem na ekologické, kultur-ní, ekonomické, politické a legislativní procesy a nezabý-vat se tím, jak projekt vypadá, ale jak se vyvíjí a jak působí v čase? Corner tvrdí, že je třeba se oprostit od scénogra-fických konceptů a zaměřit se na produktivnější strategie a na to, jak věci fungují. Field operations, Cornerova firma, je dnes spojována s Fresh Kills a High Line v New yorku. Ne-mohu se zbavit dojmu, že proklamace a realizace existují jako dva paralelní světy, spojené jakýmsi letmým dotykem. Forma je zvláště v případě High Line jasně přítomná, i když vegetace současnou hierarchii materiálů v budoucnosti ne-pochybně rozmělní.

KRAJiNářSKý URBANiSMUS (LANdSCAPE URBANiSM)Toto hnutí vděčí za mnohé pionýrské práci McHarga (de-

sign with Nature), který si uvědomil, že tehdejší přístupy (70. léta) k tvorbě prostředí zanedbávaly přírodní procesy a vedly ke statickým a předvídatelným výsledkům. Na svou dobu revoluční názory bohužel zůstaly na půl cesty. Přívr-ženci McHargových názorů viděli jako jedinou legitimní for-mu doslovné napodobování přírodních forem, jako kdyby ka-čenám nebylo jedno, zda je rybník neurčitá organická forma, anebo třeba obdélník.

Krajinářský urbanismus se zrodil jako reakce na impotent-ní systémy plánování a hlavně jako reakce na tzv. nový ur-banismus (New urbanism), kdy infrastruktura a distribuce stavebních objemů vytvářejí charakter místa za současného vyloučení automobilové dopravy. Je kuriózní, že jde vlastně o nostalgické hnutí založené i formálně na historických pre-cedentech a na inspiraci disneylandem.

Není divu, že přesvědčení, že krajina dokáže lépe defino-vat urbánní formu, je nejsilnější v USA, Kanadě a Austrálii, kde jsou současné plánovací mechanismy zcela dominovány trhem.

Krajinářský urbanismus považuje krajinu za spojující člá-nek, tvrdí, že krajina je infrastrukturou procesu a operač-ním polem. Začíná analýzou procesů a tyto procesy se snaží zapojovat do tvorby města. Krajinářský urbanismus je příliš orientován na měřitelné a vědecky podložené aspekty, po-nechává stranou člověka a architektuře přisuzuje roli dru-hých houslí.

Chápáno simplisticky: Nahradíme-li architekturu krajinou se všemi procesy, které s krajinou souvisejí, jako například vodní režimy, vítr, původní vegetace, vytvoříme prostředí,

Současné tendence v oboru krajinářské architektury se zaměřením na nezastavěné území, tj. naplňování Evropské úmluvy o krajině

40

které jako kouzelným proutkem odstraní chyby zdiskredito-vaného systému.

Je krajinářský urbanismus zázračným lékem? Tvorba města je komplexní disciplína, jakékoliv náhražky nutně ovlivní vý-sledek. Podíváme-li se na vizuální reprezentace krajinářské-ho urbanismu, cítíme se jak na návštěvě v archaické knihov-ně Athénské charty, budovy rozptýlené v prostoru, jen těch zelených nátěrů je jaksi více a i střechy ztratily svou protipří-rodní imunitu a jsou živě zelené.

osobně vidím hlavní klad tohoto přístupu v rozhodnutí, kde nestavět a proč.

Bylo by zajímavé tyto principy aplikovat na plán Prahy, řekneme z roku 1989, a výsledek srovnat se skutečností ane-bo s tím, co padá ze stolu developerů dnes.

Původní protagonisté krajinářského urbanismu jako např. Charles Waldheim a Mohsen Mostafavi z Harvardské univer-zity si poměrně brzy uvědomili určitou jednostrannost kraji-nářského urbanismu a snaží se o jeho reformu vtažením dal-ších disciplín do procesu, zvláště těch, které stály předtím stranou.

Nový trend samozřejmě potřebuje nové jméno. Zrodil se nový termín.

EKoLoGiCKý URBANiSMUS (ECoLoGiCAL URBANiSM)Tento pojem je dnes tak široký, že zahrnuje prakticky

všechno, co s tvorbou a existencí města souvisí. Ekologic-ký urbanismus spojuje ekologii s urbanismem, něco, co bylo donedávna považováno za protiklad. Z krajinářského urba-nismu si ponechává důraz na to, jak krajina operuje, a na to, jak zviditelnit krajinné procesy. Toto „obnažování” ekologie není nic nového v anglosaských zemích, kde se nejeden pro-jekt točí kolem sbírání dešťové vody.

dnes je ještě příliš brzy na hodnocení tohoto trendu. ovlivní architektonické myšlení, jež vidí všechno jako kon-strukce, které lze odstranit bez jakékoliv stopy?

Budova v náruči terénu, jenž stoupá a klesá, která se do-slova ztrácí, rozhodně nepřestává být budovou. Není ani krajinou, se kterou se snaží splynout. Již proto, že cenzuruje většinu přírodních procesů a ponechává pouze ty, které jsou žádoucí a kontrolovatelné.

Co je osvěžující, je konstatování, že obyvatel města je obě-tí předurčeného způsobu užívání městského prostředí a ak-ceptování faktu, že do ekologie patří i místa, která nemají jasnou funkci, ale jsou snadno dostupná. druhotná příroda, v podstatě spontánní kolonizace míst člověkem opuštěných, má své místo – v budoucnu bude rekolonizována a absorbo-vána do města. Sociální vztahy a lidská subjektivita rovněž nacházejí své místo. Stranou nezůstává ani městská farma jako zdroj potravin blízko zdroji.

Ekologický urbanismus se snaží rozšířit obzor za krajinář-skou architekturu a rozmělnit tradiční myšlenková ghetta dopravních inženýrů, ekonomů, politiků a také architektů.

Zůstává otázkou, zda ve společnosti, jíž dominuje ekono-mika, která manipuluje naše vidění světa na úkor dlouhodo-bých plánů a perspektiv, najde ekologický urbanismus způ-sob, jak efektivně změnit převládající názor, že ekologie je dobrá, pokud se nedotkne zisku. Přínos ekologického urba-nismu může být ve vyvolání debaty o tom, jak omezeně při-stupují jednotlivé profese k tvorbě města.

Město se stalo prostorovým jarmarkem pro realitní mak-léře. Jakékoliv transakce podléhají všudypřítomné logice volného trhu. investoři chtějí peníze a politikové moc. Eko-logický urbanismus zůstává zatím uzavřen v inertním pro-

středí univerzit. i mezi známými praktikujícími akademiky se najdou vokální skeptikové. Martha Schwartz (profesorka designu na Harvardské univerzitě) při naší nedávné deba-tě na univerzitě v Pekingu tento trend označila nevybíravě za nesmysl (přičemž český výraz je daleko slušnější než jeho anglický ekvivalent).

Může ekologický urbanismus ovlivnit českou scénu? Na tuto otázku si netroufám odpovědět. A asi nejsem sám.

URBANiSMUS JAKo oTEVřENý PRoCES (PRoCESS URBANiSM)Zaměřuje se spíše na situaci než na funkci. do jisté míry

navazuje na hnutí situacionistů. Podobně jako krajinářský urbanismus tvrdí, že město lze plánovat podle přírodních procesů a systémů, snaží se vytvářet systémy, které lze po-rovnávat s ekologickými cykly. Snaží se odstranit rozdělení města, přírody a kultury. Vidí město jako adaptabilní orga-nismus. Hledá synergii mezi komponenty, které nemají žád-ný zřejmý vztah. Skoro surrealisticky například mezi slaví-kem a nemocnicí.

Nepřekvapuje, že jedním z kritérií je odmítání sociální hie-rarchie, které vede k vytváření socioekonomických monokul-tur. Generátorem má být každodenní život. otevřený urba-nismus vytváří matrici, kterou obyvatelé naplňují vlastními zkušenostmi a nápady. Uvidíme, zda tento proces, použitý v Greve Midtby v dánsku a propagovaný Stigem Andersonem, něco přinese do vyplundrované krabičky urbanistických ná-strojů. Přes podobnosti s proklamacemi krajinářských urba-nistů jde o paralelní teoretický systém s méně hlasitými pro-klamacemi o schopnosti řešit problémy současného města.

PRoGRAMATiCKý MiNiMALiSMUSProgramatický minimalismus je výrazem důvěry ve schop-

nost publika dotvářet programatický prostor. Prázdno – ne diktát návrhu – předpokládá, že obyvatelé budou sami or-ganizovat život ve veřejných prostranstvích. Bez schopnos-ti spontánního projevu se nelze spoléhat na neočekáva-né. V Čechách došlo k několika akcím, které posílily důvěru ve schopnost publika si přivlastnit prostor, byť i dočasně. Viz např. občan Rulík v Brně anebo hry s dlažebními kostkami tamtéž.

Jedním z výrazných protagonistů je holandská skupina West 8. Slovy Adriaana Geuzeho mají mít občané možnost modifikovat povrch města s tím, že krajinářská architektura vytvoří situační scénáře. Samozřejmě nelze brát jejich réto-riku doslova. Polyfunkčnost anebo schopnost měnit konfigu-raci osvětlení se ještě nerovná spontánnosti.

Zvláštním případem je Čína. odhlédneme-li od brutálně potlačených politických akcí, obyvatelé veřejně používají parky způsobem, o kterém se Evropanům může jen snít.

V parcích se tančí, muzicíruje, píše se poezie, cvičí, spí, hrají masově karty, a to i v desetistupňovém mrazu.

dále se ještě formou neučesaných poznámek zmíním ne tak o trendech, spíše o tendencích, s nimiž se pravidelně setká-váme na stránkách digitálních i tištěných.

GLoBALiSMUSJde většinou o příklady objektofilie, závislosti a formy

narcismu, která občas potká každého, kdo se snaží něco na-vrhnout. Tato posedlost vnější formou oslavovanou napomá-dovanými stránkami magazínů nejrůznější provenience nám dala nejen architektonické hvězdy, ale i krajinářské hvězdy. A tak jako Big Mac chutná stejně v Praze jako v New yorku,

41

A tak  jako Big Mac chutná stejně v Praze  jako v New Yorku, nacházíme univerzální formule krajinného vzorování à la Pe-ter  Walker  anebo  Martha  Schwartz,  bez  ohledu  na  kontext a  lokalitu.  Biomorfismus  Burle  Marxe  je  pasé,  linky,  defor-mované karteziánské geometrie jsou chic a Koolhaas zůstává vlivnou figurou s pereniálně osvěžujícím konceptem pro La Villette, který tehdejší porotě nahnal tolik hrůzy.

ArchiteKturA hVězdPoctivá, téměř neviditelná krajina, ve které je lidem dob-

ře, aniž by si uvědomovali proč vlastně, je minulostí. i kra-jinářská architektura, stejně jako architektura, má pár pro-tagonistů, i když nejsou tolik vidět – prostě chybí priapická dimenze.  V  těchto  projektech  už  příliš  nezáleží,  jak  je  lidé budou využívat, ale  jak vypadají na stránkách časopisů. Je pro mne hádankou, jak lze tato veřejná prostranství fotogra-fovat bez lidí. V některých případech jsou projekty prezento-vány téměř výhradně z ptačí perspektivy. ukazuje se znovu a znovu, že spektákl vytváří pasivitu.

KAMufLážAnebo  zelená  softwarová  revoluce.  Stačí  krátká  exkur-

ze  na  stránky  architektonického  časopisu  a  jen  barvoslepý si  může  nepovšimnout  laciných  zelených  tapet  nalepených na  jakýkoliv,  přednostně  vertikálně  směřující  a  ještě  lépe zborcený povrch. 

Přiznám se, že po léta jsem se zasazoval o ekologicky koo-perativnější fasády, samozřejmě založené na inspiraci exis-tujícími přírodními systémy. to, co vidíme, nemá s ekologií nic společného. Až na výjimky úvahy o tom, jak photoshops-caping bude operovat v čase, nejsou vůbec brány v potaz. ze-lené pixely nahradily ekologii a realitu.

tektoniku  vystřídala  zeleň,  které  jsou  přisuzovány  téměř nadpřirozené schopnosti v zakrývání myšlenkově aridní ar-chitektury.  (Nemluvím  o  pozitivním  integrování  vegetace a  konstrukčního  systému  fasády  jako  např.  u  foreign  Offi-ce  Architects;  ale  i  dnes  světoznámé  zelené  stěny  Patricka Blanca jsou systémy uměle udržované při životě nákladnými technologiemi.)

Snad  totální  kolaps  Paradise  Project  v  Londýně  přinese trochu zdravého rozumu do světa zelených halucinací.

rOMANtiSMuS VizuALizAcíSnad  jako  reakce  na  deromantizaci  městského  života  se 

ve vizualizacích objevuje silný trend po svůdných, atmosfé-rických efektech na hony vzdálených od reality.

Perspektivy  jsou zabydlené usmívajícími se a skotačícími lidmi o věkové hranici nepřesahující zhruba 30 let. Málokdy je vidět člověka s knihou, zato mobil je všudypřítomný. tyto vizualizace nejsou nic nového než chytrý marketing.

Často nechybí ani humor, i když se domnívám, že je to spí-še kouzlo nechtěného. Vizualizace nových steroidních domů v Malešicích předčí očekávané.

NeOOrNAMeNtALiSMuSVětšinou  jde  o  dekorace  odvozené  od  přírodních,  někdy 

i historizujících motivů. uvádím tento trend, kterému chy-bí  teoretická  báze,  jako  příklad  toho,  co  považuji  za  krea-tivní  krizi,  ne  jako  něco  hodné  následování  (alespoň  pod-le mého názoru). Berlínská firma topotek (která prohlašuje ústy svých protagonistů, že chtějí provokovat), West 8 a dal-ší pravidelně flitují s ornamentalismem, přitom se často od-volávají na kontext.

hiStOriciSMuS. hiStOrie JAKO NáhrAžKAi když se jedná o trend, který evropu zasahuje jen omezeně 

– snad kromě Anglie –, jsou Čína, Austrálie, uSA, Jižní Afrika a země prosáklé naftou skutečným rejdištěm kýčařů nejrůz-nější provenience.

Napodobit lze cokoliv a odkudkoliv. Bylo by snadné tento trend prostě ignorovat a prohlásit ho za estetický neandrta-lismus. z povrchu planety však nezmizí.

Naneštěstí se tyto vizuální nevolnosti nevyhnuly ani Čes-ké republice.

fOrMuLe JAKO VšeLéKráj byrokratů. Stejně jako město, i městská krajina je vy-

tvářena formulemi, ne logickou potřebou anebo požadavkem místa a obyvatel. tolik a tolik procent zeleně, tolik na silni-ce, chodníky, zástavbu. Není divu, že obyvatelé vyhledáva-jí místa imunní před kulturně negramotnými formulemi sou-časnosti, které zcela eliminují překvapení.

díky těmto formulím je v zemích jako uSA anebo Austrálie věc tak samozřejmá, jakou je sbírání dešťové vody, vyvrcho-lením kreativity krajinářského architekta.

zeMěděLSKá POLitiKA eVrOPSKé uNietěžko  označit  direktivy,  které  mají  neuvěřitelný  vliv 

na  tvar  evropské  krajiny,  jako  trend.  direktiva  není  trend, vyžaduje  podrobení se. co se  týká  jejího dopadu,  je Brusel na dobré cestě ke krajinné homogenizaci. centrální plánová-ní vstupuje do krajiny zadními dveřmi.

BudOucí treNdY?Vstupujeme  do  éry  extrémní  eskalace  technologií.  Není 

daleko doba, kdy technologie a živé systémy budou synteti-zovány. Je možné, že člověk vytvoří krajinu, která bude mít schopnost vlastní reprodukce a schopnost reagovat na vněj-ší síly.

Nikdo  dnes  neví,  kde  leží  biotechnologické  limity,  jak rychle se hranice mezi umělým a přírodním budou stírat, zda transpřírodní robotické systémy změní naše kolektivní ide-ály. Jedno je jisté. Bude to krajina, kterou naše oči, navyklé na známé, jen stěží rozpoznají. A je možné, že to nebude kra-jina pozemská, ale planetární.

POuČeNí z KrizOVéhO VýVOJeOmlouvám se pamětníkům, i mně jde z této slovní kom-

binace  mráz  po  zádech.  Přes  všechny  proklamace,  medaj-lování a mediální drobky je krajinářská architektura v Čes-ké republice až na pár výjimek na úrovni rozvojových zemí. V její úrovni se odráží nejen politický, ale i hodnotový sys-tém společnosti. Krajinářská architektura musí přestat být pasákem  developerů,  povrchním  dekoratérem  a  zameta-čem svinstva. Musí přestat se svou servilní ochotou použí-vat prostředky zelené kamufláže k pochybným a často nee-tickým cílům. A musí přestat s pocitem na výhradní právo být reprezentantem přírody ve městě, přestat vidět kraji-nu jako suvenýr, antidotum denaturalizace. Úkolem archi-tektů  jakéhokoliv  zaměření  je  přispívat  pozitivně  ke  kul-tuře země. Na tento úkol však musí být lépe připravováni, než jsou dosud. Obnovit krajinu jako proces vyžaduje pod-statně  větší  organizační  schopnosti  než  pouhá  orientace na  formu.  Vymlouvat  se  na  špatné  podmínky  můžeme  do-nekonečna. 

Nenarozená generace nám bude jistě „vděčná“ za náš ne-dostatek vize a odpovědnosti.

42

NA ZáVěRAť už jsou trendy jakékoliv, pro mne je jasné, že děle-

ní na architekturu, urbanismus, krajinářskou architektu-ru je pozůstatkem modernismu. Ve světě existuje jeden sil-ný trend, a to je snaha provázat tyto disciplíny ne až někdy na konci formativního studia, ale již na začátku. Vím, že vo-lání po ekologickém Bauhausu ještě nějakou dobu bude jen slabým hlasem v současném světě ovládaným hodnotovým systémem, který takovým snahám nepřeje. Přívrženci statu quo tento systém přes hlasité protesty nepřímo podporují.

Věřím v nevyhnutelnost prohloubení vzdělání všech profe-sí, které se zabývají tvorbou města, a nejen pro často zatra-cované architekty krajináře. Je jen třeba si uvědomit, že běh událostí začíná předbíhat naše schopnosti na ně reagovat.

Zakončím čínským příslovím: „Nejlepší doba na zasazení stromu byla před 20 lety. druhý nejlepší čas je dnes.“

Vladimir Sitta, 20. 4. 2012iNTRodUCTioNI was asked by CVUT to contribute to this seminar, with a sur-

vey of trends and tendencies or perhaps also fashions that we encounter in contemporary landscape architecture. I apologize for the subjectivity of this survey. I am a practicing landscape architect, not an academic, which inevitably introduces some personal bias in the following survey.

Landscape, in my interpretation, is a much wider discipline that transcends its limiting Czech definition.

One can paraphrase Hans Holbein’s proclamation that “Everything is architecture” as “Everything is landscape”. To me there is very little use in defining what each discipline can or cannot do. It leads to the erection of artificial barriers, with the purpose of keeping undesirables out and defending so called professional territory. It is even supported by le-gislation in some countries. This professional encapsulation leads also to the emergence of linguistic barriers, professi-onal jargons that are meant to defend the exclusivity of the club members. Where collaboration and cooperation would inevitably benefit the client, we find fierce competition, and “keep out” signs.

I don’t want to introduce any artificial hierarchies to the world of trends.

Some emerge and subsequently fade. Some are perennial and some exist on the fringe, hardly per-

ceived as such. Take for example minimalism. It evolved as a re-action to overdesigned, fussy designs that were cluttered by various paraphernalia. It remains the modus operandi of some landscape architects, however in recent years it has become very prevalent and also rather stale. Perhaps only Spanish ar-chitects have managed to enrich minimalism with a bit of ligh-theartedness, poetry and humor.

Widespread minimalism in the hands of epigones, has led to patternmaking that has affected mostly the ground. It shows a clear preference for linear form would it be stripes, lines con-necting nothing, trees traversing the ground without any con-textual guidance. Technology helps with stripes of LED light-ing.

Are there other trends not worthy to mention?I leave servility, ethical corruption and intellectual laziness

out, even if we are forced to negotiate with the physical ma-nifestations of these aspects, virtually on an everyday basis. Gaudy and hideous billboards definitely fall into this category. There are also horticultural equivalents of these, for example Picea pungens (silver fir); I use the Latin name, for you to see that I am the “professional”.

From a plethora of trends and tendencies, I mention only those that are widespread and are not only the domain of some narrow groups of proponents.

For trends to be detectable and become influential, they need protagonists and followers. Followers usually recruit from indi-viduals who are not capable of finding their own original solu-tions and answers to design problems. This group must identify itself with the basic parameters of the theoretical and ideolo-gical parameters, as established by proponents. Without an au-dience and promotional base, like various media, the intention of the would be trendsetter remains encapsulated within spe-cialized media, like academic publications or even samizdats.

Some architects are well versed in manipulating media to serve their own agenda. For example Patrick Schumacher is vi-gorously promoting his theory of parametric architecture that is above any regional context and is thus universal.

The rhetoric linked to the promotion of a particular trend, usually exaggerates the effectiveness of the movement. Better

Contemporary Trends in Landscape Architecture with Focus on undeveloped Areas in the City

43

even, when there are no realizations to test the theory. It lends an atmosphere of immunity; there is nothing to undermine the credibility of proclamations.

Let‘s stay within the realms of landscape architecture. Should we believe James Corner from Field Operations, who ur-ges us to pay attention to ecological, cultural economic, poli-tical and legislative processes? We should, according to Corner, forget how the project looks but focus on a project’s evolution and effectiveness in time. He further urges us to leave steno-graphic concepts out and focus on more productive strategies and on the way things operate. Now enter reality test. Corner’s firm, Field Operations designed Fresh Kills and the now famous Hi Line in New York. I can’t help myself in feeling that here we encounter two parallel worlds which converge only fleetingly. Form in Hi Line is very present and horticulturally rich planting speaks very little about “the operation”.

LANdSCAPE URBANiSMProtagonists of this theory, which is finding its way into

contemporary practice, owe a lot to the pioneering work of ian McHarg. His seminal work “design with Nature” acquired almost a cult status amongst academics and students after its publication. McHarg realized that simplistic methodolo-gies used to construct the environment are neglecting na-ture’s processes and also lead to static and predictable out-comes.

Whilst his views were revolutionary for his time, McHarg has not clearly stipulated how to translate those principles into tangible design landscape. His disciples interpreted his theories as bio mimicry, simply repeating natural forms re-gardless of the context. Well for example, try telling a duck that organic form makes for a far better habitat than a rec-tangular pond.

Landscape urbanism is a reaction to the impotent plan-ning systems, especially to so called New Urbanism, a term which is actually a misnomer as it relies on simplified histo-ric city structure. it is quite understandable that New Urba-nism found its roots in the USA with its plethora of urban problems plaguing its car dominated environment. Walt dis-ney attempted quite successfully to rid the city of crime, cars and other negative aspects, using a single method of keeping undesirables out and strictly controlling allowable activities. Some authors even considered disneyland as the only American city that works. it does not then come as a sur-prise, that planners especially in countries with so many ci-ties that evolved around cars have discovered New Urbanism as a panacea to the deficiencies of planning systems.

As opposed to New Urbanism that relies on the superficial urban form, landscape urbanism considers landscape as the linking element. Landscape thus becomes the infrastructu-re of the process, forming its operational field. Landscape urbanism tries to analyze processes and introduce them to the creation of cities. The weakness in landscape urbanism lies in its orientation on measurable and scientifically sup-ported aspects of the environment. it leaves out human in-habitants and considers architecture as something rather unimportant. despite its apparent shortcomings, countries that rather thoughtlessly disposed of valuable land, found in landscape urbanism something like a savior for the impoten-cy of their town planning. i will name just a few: USA, Aus-tralia, and Canada.

There is no doubt, that to incorporate natural processes like hydraulic regimes, geology, topography, wind, native

vegetation and fauna into site planning, is a valid and po-sitive gesture . is landscape urbanism the panacea that its protagonists would like it to be and will it lead to an urban form with increased habitability?

Creation of a city is a complex process that cannot be re-duced to a handful of formulaic approaches. it is enough to look at recent visual representations of landscape urbanism (Stosser etc.) and one feels the stale air of Athens Charta ref-reshed only by the greater abundance of photoshopic gree-nery. Presently, i see the most positive aspect of landsca-pe urbanism, in the determination of where is acceptable to build and where not. Applied retrospectively to the situation in Prague, i am convinced that the city would be saved from many inappropriate developments.

ECoLoGiCAL URBANiSMoriginal protagonists of landscape urbanism like Charles

Waldheim have tried to address shortcomings of landscape urbanism by incorporating other disciplines that have not been considered previously.

To distinguish the reformed ideology they have coined a new term: Ecological Urbanism. Ecological Urbanism joins ecology and urbanism. The fusion of those two aspects, ce-ased to be part of the thinking about design of cities, parti-cularly by modern era planners who displayed almost a fatal addiction to cars. on the other hand, many of those aspects were considered by the ancient Chinese. it has even been said that environmental factors influenced the geographical location of Prague.

Strong ecorevelatory aspects of landscape urbanism have been kept. For example, collection of storm water could be presented by some epigones as a key element informing de-sign and distribution of built volumes.

in my view, it is too early to see how this trend would in-fluence mainstream architectural thinking. So far it is com-pletely construction-centric with a strong emphasis on the creation of controlled environments and peripheral consi-deration of natural processes. Enter for example a shopping centre. it represents structure that perform as a filter, an environmental censor keeping anything uncontrollable out, unless of course it could positively influence shopping ha-bits of visitors.

The Environmental Urbanism statement, that the city dweller is a victim of a predetermined way of how to use the urban environment, could be described as refreshing. it maintains that part of city ecology, is also places without a clear function but with a degree of good accessibility.

Secondary nature, in principle spontaneous colonizati-on of places abandoned by man, has a place in the city fab-ric. in future it will be colonized and absorbed into the city. Environmental urbanism also allows for social relationships and human subjectivity. Even agriculture close to a user has a place. one can speculate, would it lead to proliferation of urban farms, for example, as is the case in Cuba?

The ambition of environmental urbanism is to widen its re-ach beyond landscape urbanism and dilute or smash the tra-ditional thinking ghettos of traffic engineers, economists, politicians and also architects.

The question remains, to what degree would be market ori-ented societies willing to change their fixed attitudes. They accept that ecology is good, only if it does not affect the pro-fit or does not force any radical changes to consumerist life-style. Another potential of environmental urbanism could be

44

change in the way individual professions approach creation of cities. it is clear that our cities become a market for real estate speculators and have very little control over develo-pments. All important decisions are dictated by logic of the free market. it is quite simple: investors want money, poli-ticians long for power. Add to this corruption and generally weak planning controls in the Czech Republic and it becomes obvious that if this trend should ever leave the safe walls of academia and instigate positive change, it would need to en-ter the main stream of decision making. it is very doubtful that this could happen without the strong grassroots move-ments. only those can rip into the corrupt and business as usual system.

PRoCESS URBANiSMWhilst ecological urbanism incorporates community in its

philosophy, process urbanism sees the community as a key element deciding the future of cities. in a sense, it is the most democratic process so far. First results show promise in limiting power of developers and politicians in manipulating and distorting planning systems. inevitably, there are some similarities with environmental urbanism. Social aspects, ecology of culture, openness, and participation of citizens, appear to shift the emphasis from pure look to feel.

Confined mostly to Scandinavian countries, with their so-phisticated social structure and citizens used to exercising their democratic right, this trend appears to transgress its original geographic confine.

it is clearly subversive to the current Czech practice that leaves so many citizens disenchanted and disenfranchised.

The following text describes further tendencies or appro-aches, without a clearly distinguished group of promoters or speakers. it is not a cohesive philosophy, rather my subje-ctive categorization and stray thoughts. They were trigge-red by my personal observations, surfing in cyberspace and browsing through various magazines and books. i apologize for the somewhat vague characteristics.

PRoGRAMMATiC MiNiMALiSMSome projects show a great restraint in programming

the space, leaving interaction with the public to determine the form. Unprecedented interconnectedness of especially younger demographics requires spaces that enable appropri-ation to stage spontaneous gatherings.

over furnishing here works as an antidote. So far those ga-therings were motivated mostly by protests; however it was their fluidity that confined control obsessed authorities to the role of spectators. (Refer Paris or London riots).

Adriaan Geuze, the vocal grounder of West 8 group claims that citizens should have the right to modify the surface of the city. For this, landscape architecture should create si-tuation scenarios. How far this proclamation has been rea-lized by West 8 is difficult to establish. True, in Rotterdam’s Schouwburgplein, visitors can play with the shape of lights, but a radical alteration of the design it is not.

interestingly, the availability of paving materials in Hu-sova Street prompted the public in Brno to create sponta-neous assemblages of cobblestones to the dismay of paving contractors. in the same city, three statues of the “Citizen Rulik” suddenly appeared in the park within the city centre. Citizens were entertained by those statues for quite a while and i believe that the perpetrator was never found. They di-sappeared in a similar clandestine operation.

A special case is China. Aside from the brutally suppressed events in Tiananmen Square in Beijing, the Chinese have an ability to appropriate the public space to suit their momen-tous demand. Without too much or even in the absence of any designed furnishings, they find a place for dance, tai chi, music, singing, cards, poetry writing and of course hawking.

in conclusion, one needs a more urban scenario that ena-bles, rather than prescriptive designed instructions.

GLoBALiSM ANd STAR ARCHiTECTURERegional specificity appears to be dead. it is practiced only

by a few pertinacious characters, which cling to genius loci and intimate knowledge of cultural roots. Enter objectofi-lia beloved by media. it is the tyranny of seductive surfaces, eye candies, the cult of spectacle and design superstars. it would be false to believe that this is confined to architecture only. The spread of formulaic landscapes, pattern making re-gardless of the context, shows to be no abating.

There are now many clones of Peter Walker, Martha Schwartz, Eric Mirales and other lesser profile designers. The once influential painterly and organic Burle Marx became just a ghost. distorted or fractal geometries are in and Koo-lhaas with his programmatic juxtapositions, remains a figu-re of influence whilst delirious cities are shifting from the West to East.

it is difficult to bypass so called Star architecture with the cult of personalities whose influence transcends geographi-cal boundaries. Visually loud architecture becomes mostly the signature of moneyed countries such as the Arab Emira-tes and others. This is not to say that landscape architecture is completely immune from the lure of the spectacle. Confined to a more horizontal than priapic dimension, it has been for-ced into more modesty. Nevertheless landscape architectu-re follows a similar pattern in its desire to get published. in-terestingly enough there is a plethora of glossy publications dedicated to public spaces. Curiously many are photographed from the helicopter and are virtually devoid of any human presence. is it true that the orchestrated spectacle creates passivity? Even a homeless person seems too difficult to find. (Melbourne docklands are a good case to study).

CAMoUFLAGEMany years have passed, but i still remember vividly the

almost threatening declaration of one high profile architect: HiS buildings (it was a public institution) ought not to be hidden beyond trees.

The situation today couldn’t be any more different. Whilst some would argue that it is the environmental movement i believe that it is actually Adobe who is to blame for the ubi-quitous green façade nowadays. The building façade has lost the importance of its tectonics and immunity from the inva-sion of anarchic vegetative growth. To a degree it was part of my personal crusade, to argue for a substantial increase in more ecologically cooperative constructed surfaces.

instead of devoting energies to find materials suitable for spontaneous colonization by plant life we witness Photo-shop orgies that disregard availability of the technology and economic constraints.

Green pixels replaced ecology. Green is the magic wand li-berating us from the tyranny of tectonics. Questionable de-velopments are made more acceptable if covered by the veil of visual greenery. Patrick Blanc, French botanist who ado-pted hydroponics to vertical surfaces, has become the hou-

45

sehold name for developers and architects. Undoubtedly attractive, those green walls are grossly overrated, being suitable only for extremely well maintained first class loun-ges or upmarket shopping centers. The collapse of the Para-dise Project i London or almost total demise, albeit tempo-rary, of the highest green wall in the world in Sydney (ref. picture) ought to bring more common sense to a greenadola-tory digital ecstasy.

UNREAL WoRLd oF ViSUALiZATioNSPerhaps it is a reaction to our de-romanticized urban life,

our longing for a world that no longer exists, influence of seductive packaging and also the curiosity of imagineers exploiting the capabilities of software. it is clear that the world of architectural representation has undergone a radi-cal change. While it was once possible to discern the skilled hand of the designer, now there is software equalizing eve-rything.

Perspectives are overflowing with young, smiling, frolic-king metrosexuals dressed in the latest fashions. Cars of brands affordable only by the few are parked nearby. occa-sionally the hand of the visualizer slips and some children trespass into the perspective. it is after all the generational continuity that also helps to sell. Beautiful, rootless, fully mature trees thrive in paving saturated with nutrients. They reach a shape achievable only in the best natural conditions. The obviously non- problematic animated life solves even the insurmountable problems of planning. We must not for-get the interconnectedness – without the i-phone in every-body’s hand, the visualization is a failure. Sometimes these perspectives reach the highest echelons of absurdity. New-ly planned housing blocks on steroids, located in Malešice near Prague, even had cockatoos sitting on branches of some non-identifiable subtropical trees. Was it to echo that global warming was imminent? or was it to wrong the current Czech president, who is one of the vocal climatic skeptics?

NEo-oRNAMENTALiSMWe live in eclectic times and novelty, in a cornucopia of

plunderable images, is becoming quite scarce. interestin-gly enough, some firms flirting with fractal geometries on one side, switch to natural or historicist patterns to treat the ground as if it would be some form of carpet that gets thrown out when worn. Can we interpret this as a sign of a creati-ve crisis, of dried up imagination? despite rhetoric recalling context, it is difficult to find justification for such gestures like the maple leaf shaped island by West 8 in Toronto, or ex-cessively repetitious ornamentation of parterre in Madrid, or the swan-shaped island on Swan River in Australia‘s Perth, by Melbourne firm of architects Ashton -Raggatt- Mcdougall. Perhaps we are not talking here about ornaments but about the outright kitsch.

HiSToRiCiSM Uncritical mimicking of the past, has in some countries re-

ached almost the proportions of a cultural disease. Anything old must be good. if we don’t have it, we can fabricate it. Europe, having an abundance of the real past is considerab-ly less affected (but not immune) than Middle Eastern coun-tries soaked in oil wealth, or countries with the short histo-ry of western colonization (USA, Australia, Canada, South Africa) or with continuity so brutally interrupted like China.

it is not rare to see a Neanderthal-shaped house gate be-

ing opened by the latest electronic gadget, all this monito-red by high resolution close circuit television.

i believe that this phenomenon – to compensate for the onslaught of technology with crappy old replicas, is more a case for a psychologist, rather than warranting lengthy di-scussion here.

FoRMULASFormulas help us to live. At least this is what bureaucrats

believe. They are an easy tool, to justify their existence. Ple-ase don’t confuse this with technical standards, even if those would benefit from revisions from time to time. Magic formu-las are used to tell us how, where and with what.

This is regardless of the unique characteristics of site. The premise is that sameness does not disturb. Some nanny sta-tes, for example my second home New South Wales, determi-ne ratios not only of the hard and soft landscape, but even state the percentage of native plants required, whilst very vague in determining what native actually means. This sys-tem is fed often by antiquated technical knowledge that lags considerably behind the latest advancements. i mentioned before, that collection of stormwater is elevated on top of the pedestal of creativity for landscape architects in USA, Australia and countries where they mimic these systems.

The modus operandi of bureaucracy goes for example like this: Australian farmers were by necessity collecting all ra-inwater in the past.

City dwellers have completely forgotten water manage-ment skills with the advent of the town water supply. Later some people tried to install stormwater storage in their sub-urban home. A decade or so ago it was forbidden. Now it is prescribed…

AGRiCULTURAL PoLiCy oF THE EURoPEAN UNioNWhilst i don’t claim to be more than a superficial observer,

having had no more than fleeting encounters with results of the policy, i speculate that there has been no stronger influ-ence on the appearance of the landscape since the demise of totalitarian regimes in Europe. The influence of the new Brussels-based central planning is rapidly changing not only how the landscape looks, but also what is being produced. Farmers or land owners receive subsidies for agrarian non-activity. in some cases, changes could be visually appealing, but cheap imports will not return the fruit trees that used to shape the Czech landscape for centuries.

ANd FoR THE FUTURE TRENdS?We are entering an era of extreme escalation of techno-

logies.Synthesis of technology and living systems is not far away.

indeed, labs already cultivate micro landscapes of human tissues on carbon fiber filaments. it is possible that man will create landscapes that will be capable of their own reproduc-tion and that will be able to react to external factors. or that the genetic code determining how and where trees grow and how to involve them in the creation of human habitats, will be applied. We don’t know where the biotechnological limits are, or how fast boundaries will disappear between artificial and natural, or if the Trans natural robotic system will chan-ge our collective ideals. one thing is certain: it will be land-scape that we will hardly recognize. it is also possible that the future landscape will not be earth-scape but universe-scape. or, perhaps as doomsayers predict, neither of these.

46

LESSoNS FRoM THE CRiTiCAL dEVELoPMENTi apologize for borrowing this phrase from the discredited

regime that shaped our country for more than 40 years. de-spite proclamations and self-delusion, the situation of land-scape architecture here is hardly better than in much less de-veloped and poorer countries. To blame the past, is no more than an apology for the inability of the profession here, to instigate a positive change. Twenty years is a long time. Look at China. The change of the entire profession there and its achievements, has taken hardly longer than a decade or so.

it is not that we should reject all trends and tendencies outright. Far from it. We should assess them for potential be-nefits for our work and use those aspects that suit specific Czech situation and its improvement.

No other design activity reflects the values of the socie-ty better than the state of its public spaces, especially parks and gardens. Landscape architects here must stop being pimps to developers and politicians. Should the profession acquire the status it is longing for, it must cease to be a sur-face decorator, a cleaner of urban detritus fallen from the table of other professions like traffic planners, but also soci-ally irresponsible architects.

it must cease to use its knowledge of green camouflage to disguise unethical developments. it must also stop proclai-ming itself as a sole representant and defender of nature in the city, or seeing nature as a trophy to justify its existence. it is after all, the role of all professions, regardless of autho-rization or specialization, to contribute to the culture of the country and wellbeing of its inhabitants. They must be pre-pared well than they are currently.

To resuscitate landscape as a process requires greater or-ganizational skills than just orientation on the pure form. it is easy to blame others, government, public, etc. Are we going to be able to explain and justify our complacency, our inactivity, lack of vision and responsibility to those who are born today or tomorrow? Voiceless today, they will have to face cleaning the Augean stable left by us.

ANd AT THE ENd Regardless of the nature of trends, sub trends or tenden-

cies, it became clear to me that division and compartmen-talization of disciplines within our planning process should be destined to history. The trend we should follow is to inte-grate all disciplines involved in shaping man-made environ-ments. This also includes social ecology, psychology, cultu-ral sustainability and applied philosophy in one curriculum. i believe that there is a real need for an Ecological Bauhaus, even if in the current political and cultural milieu it may be far away. Times are adverse to risk and radical changes.

There is a danger however, that events are happening fas-ter than our ability to respond to them. i end with one Chi-nese proverb: The best time to plant a tree was 20 years ago. The second best time is now.

Edited transcript of contribution to the seminar by Vladi-mir Sitta at CVUT in April 2011.

Post scriptum (November 2012)Years of practice in various capacities that would not be

possible in the Czech Republic without authorizations (called registration in other countries) convinced me that our defini-tion of what landscape architecture is or what a landscape ar-chitect is allowed to do is seriously lacking. In these years over-

seas I have worked as a landscape architect, urban designer, furniture designer, water feature designer, stage designer and environmental artist. I don’t claim that I have worked as an ar-chitect, but conceptually I have designed quite a few buildings. Over the years, I have never been a member of any professio-nal body and have had generally no problems, with the excep-tion of some professional bodies that tried to remove our firm Terragram from lists of potential tenderers. Why to include this note? I just would like to question discriminatory agendas of various institutions and declare my unconditional support for the maximum openness and accountability of professions that derive their living from receiving public money. Applied to com-petitions they should be opened also to students and fresh gra-duates.

4747

RichardStiles,anglickýarakouskýkrajinářskýarchi-tekt,vroce1973ukončilstudianaStJohn’sCollegevOx-forduveVelkéBritániiavroce1975získaltitulkrajinář-skéhoarchitektanaUniverzitěvNewcastlu.

Vletech1975–1985bylčlenemprojektovýchtýmůveVelkéBritániiavNěmecku(RentonHowardWoodLe-vinPartnershipvLondýně,BödekerBoyerWagenfeldundPartnervDüsseldorfu,BüroSchmidtundStahrvMnicho-věatd.),kdesepodílelnařaděvýznamnýchprojektů.

Vletech1985–1993působiljakovedoucípostgraduál-níhoprogramukrajinářskéarchitekturynauniverzitěvManchesteruveVelkéBritánii.

Odroku1994dodnešnídobyjevedoucímodděleníkra-jinářskéarchitekturynaTechnickéuniverzitěveVídni.

Vletech1998–2004bylprezidentemEvropskéradyškolkrajinářskéarchitekturyECLAS(EuropeanCouncilofLandscapeArchitectureSchools).Odroku2002jehlav-nímkoordinátoremprogramuLE:NOTREErasmusThema-ticNetworkProgrammeinLandscapeArchitecture.Vle-tech2007–2010bylčlenemŘídicíhovýboruproevropskouspoluprácivevěděatechnologiiCOST-ESF(EuropeanCo-operationinthefieldofScienceandTechnology–Euro-peanScienceFoundation)promezioborovouvědeckouiniciativusnázvem„Novéperspektivykrajiny“.

RichardStilesjeautoremmnohapublikací,znichžnej-významnějšíprooblasttýkajícísejehopřednáškyjsou:

Stiles,R.akol.,GuidelinesforMakingSpace,ProjectReportforUrbSpace(2010).

Dostupnénawww.urbanspaces.eu.Stiles,R.,Openspace:timeto‘leapthefence’again.

Futuropa,CouncilofEurope,Strasbourg.Vsoučasnostijeprácepřipravovánakvydání.

*1952, Velká Británie | Great Britain

Richard Stiles, MA, dip, Ld, MLi, dr. h.c.

RichardStiles,EnglishandAustrianlandscapearchi-tect,graduatedin1973fromOxfordUniversity–StJohn‘sCollege,in1975receiveddiplomainLandscapeDesignatUniversityofNewcastleuponTyne(GreatBritain).

1975–1985hewasamemberofdesignteamsinGreatBritainandGermany(RentonHowardWoodLevinPart-nershipinLondon,BödekerBoyerWagenfeldundPartnerinDüsseldorf,BüroSchmidtundStahrinMunichetc).

1985–1993hewasacourseleaderforpostgraduateMasterofLandscapeDesignatUniversityofManchester(GreatBritain).

Since1994untilnowhehasbeenachiefofDepart-mentofLandscapeArchitectureinViennaUniversityofTechnology(Austria).

HewasPresidentofECLAS(EuropeanCouncilofLandscapeArchitectureSchools)intheyears1998–2004.Since2002hehasbeennetworkcoordinatorofLE:NOTREErasmusThematicNetworkProgrammeinLandscapeArchitecture.2007–2010memberofsteeringcommitteefortheCOST-ESF(EuropeanCooperationinthefieldofScienceandTechnology–EuropeanScienceFoundation)Interdisciplinaryscienceinitiative“NewPerspectivesonLandscapes”.

Heisanauthorofnumerouspublications,e.g.:Stiles,R.,etal(2010)GuidelinesforMakingSpace,

ProjectReportforUrbSpace(www.urbanspaces.eu)Stiles,R.(forthcoming)Openspace:timeto‘leapthe

fence’again,Futuropa,CouncilofEurope,Strasbourg.

48

49

Záznam z přednášky Richarda Stilese z 4. 10. 2012 zaznamenala Radmila Fingerová

V úvodu své přednášky Richard Stiles představil součas-nou šíři profese krajinářské architektury, která zahrnuje plánování, navrhování a management krajiny sídel i volné krajiny.

Proces navrhování veřejných městských prostorů ve všech třech úrovních vysvětlil na konkrétních příkladech nových veřejných prostorů ve Vídni. Věnoval se jak širšímu kontex-tu města, tak celkovému návrhu i významu detailu v prosto-ru města.

Na závěr přednášky R. Stles informoval o evropském pro-jektu LE:NoTRE, jehož je hlavním koordinátorem. V rám-ci tohoto programu bylo zpracováno velké množství studij-ních materiálů týkajících se navrhování městských prostorů. Všechny jsou přístupné na webových stránkách projektu ECLAS Guidance on Landscape Architecture Education.

Richard Stiles dále doporučil ke studiu publikaci Exploring the Boundaries of Landscape Architecture, kterou zpracoval spolu se Simonem Bellem a ingrid Herlin. Publikace doku-mentuje současnou šíři oboru krajinářské architektury.

Současné tendence v oboru krajinářské architektury se zaměřením na zastavěné území pohledem krajinářského architekta

Richard Stiles, 4. 10. 2012 notes from the lecture by Radmila Fingerova

Contemporary trends in the field of landscape architecture focusing on the built-up area – landscape architect’s point of view

doporučené webové stránky | Recommended web sites:www.le-notre.orgwww.eclas.orgwww.eclas.org/public/ECLAS%20Guidance%20on%20Education.pdfwww.urbanspaces.eu/www.urbanspaces.eu/uploads/wp5-outputs-map/pp3-methodology-on-quatity-public-spaces-brno-czr.pdfwww.urbanspaces.eu/files/Green-infrastructure-Newcastle.pdfwww.urbanspaces.eu/files/citiesoftomorrow_final.pdf/www.tuwien.ac.at

Landscape architecture is concerned with the shaping of landscapes at various scales. it involves landscape planning, design and management to create, enhance, maintain, and protect places so as to be functional, aesthetically pleasing, meaningful and sustainable and appropriate to diverse hu-man needs. Landscape architecture integrates concepts and approaches, from the creative arts, natural sciences, incor-porates many aspects of the humanities and a wide range of technologies.

According to the European Landscape Convention “Land-scape” means an area, as perceived by people, whose charac-ter is the result of the action and interaction of natural and/or human factors; Landscape architecture is concerned with

all types of landscape. This includes rural, urban and ‘peri-urban’ landscapes. Landscape proposals are made at region-al, local and site scales. Traditionally, landscape architects develop planning and design solutions for open space, for new housing or commercial developments, for parks, pub-lic areas, and, naturally, for gardens. other examples are projects aimed at conceptualising the future of large re-gions, at integrating significant infrastructure projects into existing landscapes, and mitigating environmental impacts as well as making contributions to local and regional plans. Landscape architects also propose strategies for the devel-opment of open space systems and (urban and non-urban) nature development. Equally important, landscape archi-

50

tects are involved in preparing plans for the management of historic gardens and cultural landscapes, of recreation ar-eas in the urban fringe, and of national parks and protected landscapes.

in landscape conservation, management, and develop-ment, landscape architects must not only integrate special-ist knowledge from a wide range of disciplines, but also the interests of the public. Within Europe policies exist as a ba-sis for a common strategy to improve conditions for people and their environment. These policies are implemented by national and regional laws and programmes.

Richard Stiles informed students about publication Explor-ing the Boundaries of Landscape Architecture, edited by Si-mon Bell, ingrid Herlin and Richard Stiles. it is the first sys-tematic attempt to explore the territory at the boundaries of landscape architecture. it addresses academics, profession-als and students, not just from landscape architecture but also from its neighbouring discipline, all of whom will bene-fit from a better understanding their areas of shared interest and the chance to develop a common language.

Examples of projects of urban places following contempo-rary trends were presented at power point presentation dur-ing lecture.

51

Poznámky | Notes................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

................................................

52

NÁZEV PROJEKTU: ARCHITEKTURAREGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.2.17/3.1.00/33304EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FONDPRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI

Název: ArchitekturaRegistrační číslo: CZ.2.17/3.1.00/33304Program: operační program Praha – AdaptabilitaZaměření projektu: Rozvoj a zkvalitnění studijních programů na vysokých a vyšších odborných školáchžadatel: České vysoké učení technické v Praze

Přednáškový cyklus Současná krajinářská architektura, který se konal na půdě Fakulty architektury ČVUT v roce 2011 a 2012, se uskutečnil v rámci programu oPPA (operační program Praha – Adaptabilita, aktivita č. 8).

Lecture cycle with topic Contemporary landscape architecture took place at the Faculty of Architecture of the Czech Technical University in 2011 and 2012 due to the oPPA program Prague – Adaptability, activity No. 8.

Přednášející | Lecturers: Jeppe Aagaard Andersen, Tore Edvard Bergaust, Hal Moggridge, Vladimír Sitta, Richard Stiles.

Koncepce a organizace cyklu přednášek | Conception and organization of Lecture Cycle: Radmila Fingerová�Zvláštní poděkování: Barbaře Seifertové za významnou pomoc při organizačním zajištění grantu.

Special Thanks to Barbora Seifertova for grant coordination.

Cyklus přednášek Současná krajinářská architektura – sborníkLecture Cycle Contemporary Landscape Architecture – publication

Vydalo | Published: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architekturyFotografie | Photos: archiv autorů přednášek | the lecturer’s archiveGraphic design & dTP: Karel Aubrecht & Rapp Praha Počet stran | Number of pages: 52Tisk | Printed by SV, spol. s r. o. Vydání první | First edition