Štolní listy2/1.ročník

Vyhovuje Vám profese a funkce na této škole?Jestli mi vyhovuje? Tak jsou období, kdy mi vyhovuje méně. Zrovna teď , po přijímacím řízení, jsem ve stádiu, kdy mi nevyhovuje. Ale to spíš proto, že teď ve škole trávím spoustu času. A jinak, je to jako setrvalejší stav, že mi vyhovuje. Proč jste si vybrala pedagogiku? Baví Vás práce s mladými lidmi?Bavila a baví mě práce s mladými lidmi. Teď mě na mé práci možná nejvíc baví učení. Nejradši jdu do tří-dy, kde mi nezvoní telefony a nevypl-ňuji tabulky.Kolik učíte hodin týdně?Pět hodin týdně.Češtinu samozřejmě....Samozřejmě...Co jste chtěla dělat, když jste byla malá? Bylo to vždy něco podobné-

ho?No, já jsem tedy chtěla učitelku dělat odmalička. Hrála jsem si s panenka-mi, dávala jsem je do lavic do řady a vyučovala je.Jaké jste měla v našem věku zá-jmy?Já jsem ve vašem věku sportovala.Čím se bavíte teď?Jako myslíš v normálním čase?Ano.Tak já ráda cestuji. Takže cestování s turistikou, čtením, rodinou a tak.Jaký je váš nejoblíbenější film nebo hudba?Film? Film... Tak třeba Tanec s vlky. Vzpomínky na Afriku. Mám dva ob-líbené herce- Kevina Costnera a Me-ryl Streep, tak filmy s nimi.

Pokračování na straně 2

Na naší škole máme několik ryze stu-dentských kapel. Každý měsíc bych vás chtěla s jednou seznámit. Jako první jsem vybrala skupinu Give It Life. Není teda jen ryze štolácká; „od nás“ tam hrají Ondřej Dočkal, Tomáš Srp a nově Kryštof Šplíchal, dalšími členy jsou Štěpán Keprta (z Keplera) a Matěj Bouda. Poprosila jsem Ondru o krátké interview. Náš rozhovor na-konec čítal přes dvě stránky, tak jsem vybrala alespoň to nejzajímavější.

Kapela funguje zhruba od ledna a její začátky ve zkušebně na Kačerově byly drsné. „Nebylo tam topení, tak-že v zimě se hrát skoro nedalo, navíc tam skoro vždycky něco chybělo, tře-ba kus bicích. Jednou jsme tam přišli

po tom, co pršelo.Všude bylo mokro, ze stropu na několika místech crčela voda. Zkusili jsme zapnout elektri-ku a okamžitě to vyhodilo pojistky. Možná jsme měli i štěstí, že se niko-mu nic nestalo. No, aspoň nás to ko-

nečně nakoplo k tomu, abychom to se zkušebnou nějak vyřešili. Přesunuli jsme se proto ke Štěpánovi do gará-že a občas zkoušíme i na Gymnáziu Jana Keplera.“

Pokračování na straně 4

II. vydání studentských novin gymnázia Nad Štolou

Rozhovor s paní ředitelkou! Přidej se!

Give it life

Chtěl/a by ses přidat k redakto-rům a týmu, který tyto noviny připravuje? Není nic jedno-duššího. Napiš email na stolni.listy@gmail.com!!!

Štolní listy

Pokračování z titulní strany.

Ale mám ráda i Pelíšky a na odpoči-nek Hříšný tanec nebo Mamma mia. Podle nálady. Hlavně by měl mít ten film silný příběh. Nemám moc ráda horory a sci-fi.Jste spokojená s chodem školy?Já si myslím, že ano. Docela to tady klape, ne?Já si myslim...No, tak docela jo. Je tady pár drob-ností, které by bylo zapotřebí vychy-tat, ale to se třeba všechno časem ješ-tě povede. Nic není dokonalé.Učila jste i na jiných školách?Kdepak. Já jsem rovnou po škole začínala tady. Tak jsem tu takovej inventář. Ale neptej se mě jak jsem tady dlouho.(smích) Tak jo, já se neptám. Jaké vidíte rozdíly mezi prací ředitelky a profesorky?To je těžký. Já jsem se od toho uči-telství úplně neodřízla a snažím se na všechno koukat učitelskýma očima. Ale tak asi největší rozdíl je ten, že ře-ditel má mnohem větší zodpovědnost, v podstatě úplně za všechno. Že víc papíruje než učitel. Že musí vyřizovat i spoustu nepříjemných věcí. Musí se starat o penízea aby byly. Musí se starat, aby tady byli kvalitní učitelé. Musí pojmout všechno vlastně, jak já říkám, od žlutýho pruhu na chodbě na schodech až po školní vzdělávací program. Musí umět jednat se všemi od uklízeček, přes kuchařky až po učitele. Takové dosti různorodé.Narušuje vaše práce váš soukromý čas?Jsou období, kdy ano. Jako teď.Škola v posledních letech prošla, a stále ještě prochází, velkou rekon-strukcí. Jaké jsou vaše plány do budoucna?Teď se musí dodělat školní hřiště a já vždycky říkám, že to, co děláme ,už je úplně poslední, že víc už dělat

nebudu, ale paní hospodářka a zástup-kyně se mi vždycky smějí a nevěří mi. Myslím si, že teď už to jsou jen ta-kové drobnosti jako udělat studovnu, vrátnici, zrekonstruovat posledních pár kabinetů. Žádná další velká věc už nás snad nečeká.Je něco, co jste během vaší funkce udělala a jste na to opravdu pyš-ná?Já jsem tedy opravdu ráda, že se mi podařilo získat peníze z Evropské unie na hřiště. Na to jsem pyšná. Ale tak vůbec si myslím, že kvalita vzdě-lání se trochu vylepšila. Dokladem toho je, že se k nám hlásí čím dál tím víc uchazečů. Takže je větší a větší zájem o naši školu.Demografickým vývojem to asi ne-bude...Demografickým vývojem to určitě nebude, protože ten naopak klesá.Vy jste pověstná tím, že Vám chut-ná ve školní jídelně. Opravdu není nic, co byste chtěla změnit?Jak jsem pověstná tím, že mi chutná ve školní jídelně?Jako, že si nestěžujete a tvrdíte, že je všechno dobrý.To není pravda. Já netvrdím, že je všechno dobrý.Ne?Nene. Já totiž jsem takový dobrý strávník. Já kromě vařený mrkve a hrachový kaše sním v podstatě všech-no. Ale nemysli si, že když se něco nepovede, když je za sebou hodně polotovarů nebo když udělají rizoto bez chuti a zápachu, že jim to ne-řeknu a že jim nevynadám. To určitě jo. Já mám hlavně výhodu, že sním všechno,že si nevybírám. To mě nau-čila moje babička.Hmm. Teď se omlouvám. Já jsem ztratil nit.To je zajímavý, jak ty chlapi potom, co se zeptaj na jídlo, tak ztratí nit. (smích)Je něco, co byste chtěla vzkázat

studentům, kteří budou číst tento článek?Co bych chtěla vzkázat studentům...To je těžký no. Tak aby se jim stále tady ve škole líbilo. Já bych hlavně vám chtěla vzkázat, abyste s tím ča-sopisem vydrželi. Aby vydržel hodně dlouho a nezanikl. Teď mě napadlo, že bych studentům vzkázala jednu věc. V poslední době se podařilo, že se přestal ničit majetek, který je něčí. To znamená konkrétní třídy a tak. Na tom jsme s paní hospodářkou hodně zapracovaly. Já nevím, jestli víš, co se stalo předminulý týden, kdy se v učebně zeměpisu našly nařezaný la-vice. Mě to strašně rozčílilo, protože doma v obýváku taky nenařezáváte stoly a neřežete nábytek. Je to takový vandalství, který se hodí spíš na uč-ňák než na gymnázium. Mám pocit, že tady máme už studenty trošičku kvalitnější a na vyšší úrovni. Tak já bych všem asi teď vzkázala, ať neni-čej.Ještě se zeptám na další těžkou otázku. Jak si představujete ideál-ního žáka a učitele?(smích) Ideální žák bude chytrý. Bude se chtít vzdělávat. Nebude ničit školní majetek. Ale takový žák není. Ale neber to tak, že já mám ráda je-nom ty chytré žáky, kteří se vzděláva-jí. To myslím, že mě znáte už dlouho. Já mám ráda všechny žáky. Mě vadí jenom ti, kteří lžou a dělají křivárny. S takovými žáky si opravdu nerozu-mím. Ideální učitel? Ideální učitel by neměl po tom, co v půl zazvoní, v půl druhý a pět minut procházet vrátnicí. Ideální učitel by se měl dětem věno-vat ive volném čase. On to vlastně není jeho volný čas. Protože on je placen i za to, že se na ty hodiny při-pravuje. Tedy učitel učí 21 hodin, ale je placen za 40 hodin.Já vím, jsem Vás slyšel u paní Jíl-kový. (smích) (pozn. red. Paní ře-ditelka o tomto tématu mluvila v

Rozhovor s paní ředitelkou

2

Štolní listypořadu Máte slovo.)(smích) Takže ideální učitel by se měl dětem věnovat a měl by se jim věnovat nejen v tom svém předmětu, ale měl by se zajímat i to, co je trá-pí a jaké mají názory. Podle mě není ideální učitel ten, který se snaží jen předat znalosti ve svém oboru, ale ten, který dokáže těm žákům dát ně-jaký širší rozhled. Ideální učitel je ten, u kterého žáci vidí, že se o ně zajímá a že je má rád, i když na ně občas kři-čí. Ale myslím si, že nejhorší je pro žáky takový učitel, který se nezají-má. Učitel, který tam odpovídá látku, který se s nimi neumí zasmát, který se s nimi neumí rozčílit. A takový, u kterého nevidí, že k nim má nějaký vztah. Když je učím, tak nějaký vztah mít musím, protože za tu dobu, co je učím, jsou skoro jako moje děti.No, tak tady jsme se dostali k do-tazníku, který právě ukázal, že uči-telé se nezajímají o názor studentů. Jak byste dotazník okomentovala, jeho výsledky a tak?Jednak, když to můžu trochu zlehčit, tak mě docela překvapilo, že se bojí-te víc kuchařek než mě. To byl jeden poznatek......já mám jenom poznámku, že se spíš jedná o strach z paní hospo-dářky Viktorové než ze samotných kuchařek.(smích) To byla jedna věc, která mě rozesmála. Potom, protože jsem měla pochyby, že v některých třídách ne-fungují třídnické hodiny tak, jak jsme si s paní profesork Selingerovou, Ma-jorovou a Tůmovou představovaly. Dala jsem tam tuhle otázku. Takže se mi víceméně potvrdilo, že v někte-rých třídách nefungují, ale překvapilo mě, že v tolika. Myslela jsem si, že to bude tak polovina tříd, ale je to opravdu velké procento a budeme s tím muset s paní profesorkami Selin-gerovou, Tůmovou a Majorovou něco udělat. Protože já si myslím, že ten princip třídnických hodin není špat-ný. Že se tam můžete s učiteli bavit i

o svých problémech, ale možná to ně-kteří z nich nechtějí slyšet a řešit a to je chyba. A ještě jednu věc chci říct. Dělali jsme ten dotazník ho poprvé a budeme ho určitě opakovat. Ale do-mnívala jsem se, že se vás zapojí víc.Já jsem koukal ani ne polovina.Polovina, protože vás odpovídalo ně-jak...399.A je vás ve škole 816. Je pravda, že když to srovnáme s účastí u voleb zejména do senátu, tak jsme na tom ještě dobře, ale především vy byste měli mít zájem ten dotazník vyplnit, ale možná, že jsme zpátky u učitelů. Možná vám špatně vysvětlili , k čemu to přesně je. A brali jste to tedy jako nějakou povinnost, kterou byste měli splnit. Zároveň jsem ho dělala krátký, aby vám nezabral moc času, protože mi je jasné, že kdybychom ho uděla-li... Já bych měla 60 nebo 100 otázek, ale bylo mi jasné, že kdybyste ote-vřeli takovýhle soubor, kde by bylo 60 otázek, tak že ho zase znechuceně zavřete. Tak proto jsme to udělali tak-hle, že to bylo vlastně na jednu strán-ku papíru.Průzkum taky odhalil, že učitelé nedokáží povzbudit žáky k práci a k výkonu.No to ale je taky pravda.A to taky není dobře, ne?Není to moc dobře. Ale tam to neby-lo moc zásadní, ne?Já vám to řeknu přesně. 27 vždy, 150 někdy, 175 málokdy a ne 35. Myslím si, že ty záporné odpovědi byli častější, než ty kladné.Ale víš co. To souvisí s tím, jak se zajímáme a staráme o vás, o žáky. To s tím souvisí, protože jestliže někdo neumí říct: „Pepíčku, teď se ti to po-vedlo, ty jsi mi udělal radost,“ tak ne-umí říct ani: „Máš nějakej problém? Poslední dobou jseš nějakej zamlk-lej“. Prostě my bychom se měli od-prostit od toho, abychom viděli jenom ten svůj předmět. Jak nám nesmí ty hodiny odpadat a jak musíme jenom

odučit tolik a tolik hodin a tudletu a tudletu látku. Vždyť ono se to probo-ha nezblázní, jestli vám teda nestihnu říct, já nevim, teď abych někoho neu-razila, tak prostě nějakýho spisovate-le třeba nestihnu říct. To není jenom o tom, abychom vám sdělovali jen ty odborné informace, a to právě souvisí i s tímhle povzbuzováním.Ještě se chci zeptat. Většinu stu-dentů se bojí jít za vedením školy.A to mě překvapilo. A víš proč? Tam byla třída třeba, teď nebudu jmeno-vat, kde mi napsali, že se bojí vždy nebo jak to tam bylo. A ta třída, tady za těch několik let, co tady je. Každý rok minimálně jeden nebo dva pro-blémy se mnou řeší a byli i tady za mnou v ředitelně. Vlastně jsem byla v tom, že to se mnou nebudou řešit vůbec, v tom NĚKDY, MÁLOKDY. A není to pravda, s ní jsem opravdu každý rok tady něco řešila. Když jsem to říkala, tak sám třídní se tomu smál, že zrovna tahle třída tam toto napsala. A myslím si, že sám víš z vlastní zku-šenosti, že tady u mě máte opravdu dveře do ředitelny vždycky otevřené a když je nějaký problém, tak že ho řeším. A vyslechnu vás vždycky, po-kud tedy nemám nějaké jednání nebo něco. Ale to vám řeknu, kdy máte při-jít nebo vás pošlu za zástupkyněmi.Myslíte, že by se měl o žáky zajímat třídní profesor nebo i ti ostatní?Proč jenom třídní? Vždyť můžou i ti ostatní. Proč by se měl zajímat je-nom ten třídní.Jako, že každého žáka tady učí tak 13 učitelů.No dobře. Vždyť jsou i předměty ve kterých se dá hovořit se studenty. V cizích jazycích s nimi může hovořit v rámci konverzace. Ale já mám pocit, že někdy nás to nezajímá. Že nás za-jímá, jestli tady umí dobře vyjmeno-vaný slova, jestlii spočítá tu rovnici o dvou neznámých, jestli vyjmenuje ný, natý, itý, ičitý...a ový, istý, iče-lý, už jsem to zapomněla. Ale že nás nezajímá, na co mají názor. Pochopi-

3

Štolní listy

KINOTIP: Akční válečné drama Ze-lená zóna zaznamenává dění v Iráku bezprostředně po pádu režimu Sad-dáma Husajna. Při pátrání po jeho dalších představitelích narazí jeden voják na informace, které měly zůstat utajeny. Určitě se nemusíte bát ne-dostatku akce, jen doufejte, že akční scény nebudou náplní celého filmu a že bude mít i dobrou pointu, kterou tolik novodobých akčních filmů na-prosto postrádá. Jestli ale máte chuť spíš na něco obohacujícího a ne jen odpočinkového, zkuste raději špa-nělský film Já taky, který se zabývá problematikou lidí s Downovým syn-dromem.

KONCERTY: V tomto měsíci není vůbec špatný výběr. V Tesla areně vystoupí 21.6. Massive Attack. Jestli nevíte, jaký styl hudby hrají, stačí si

pustit intro z doktora House - písnič-ka Teardrop - a jak sami uvidíte, je to spíš oddech. Můj osobní tip je Green Day!!! Věděli jste, že tahle trojka se učila profesionálně zpívat až na svoje poslední album? Jsou to prostě borci a jestli nemáte 29.6. nic neodkladné-ho na práci, tak si je nenechte ujít. Jak jsem říkala, tenhle měsíc je kul-turně dost vyčerpávájící. Aby vám nic neuteklo, doporučuji podívat se na web koncerty.kdykde.cz, ať pak nelitujete! Na druhou stranu, nenašla jsem jediný hudební festival, co by zněl pro naší věkovou kategorii zají-mavě.

Tereza Havířová, S6B

Tento měsíc se v týdnu 1.5. - 8.5. uskutečnil výměnný biologický po-byt německých studentů z frank-furtského gymnázia Musterschule. Zúčastnilo se ho celkem 14 českých studentů z nižšího gymnázia a prv-ních ročníků vyššího gymnázia a 13 studentů německého gymnázia. Pro-gram pro žáky připravovala a vedla pí. prof. Satrapová spolu s pí. prof. Bartošovou, jakožto anglickým pře-kladatelem. Němečtí studenti přijeli v sobotu 1. května okolo půl třetí au-tobusem na Hlavní nádraží a po více jak osmi hodinové cestě se s vděkem jeli ubytovat ke svým českým partne-rům.

V pondělí je jménem naší školy přiví-tala paní ředitelka Renata Schejbalo-vá a popřála jim pěkný pobyt v Praze. Během celého týdne se měli studenti obou partnerských škol možnost do-zvědět spoustu informací, které jim

v budoucím studiu pomohou. Mezi ji-nými se jim věnoval odborník na geo-logii Ing. Miroslav Jetmar, uznávaný ornitolog Jaroslav Škopek nebo také přední česká a světová lichenoložka RNDr. Doc. Jana Kocourková CSc. . Každý měl možnost vyzkoušet si bio-logii v praxi snad v každé její oblasti, v programu se žáci dozvěděli o rost-linách a lišejnících, navštívili výsta-vu Planeta Země v Národním muzeu, nalézali zkameněliny trilobitů v Pro-kopském údolí a díky p. Škopkovi vi-děli odchyceného slavíka obecného.Samozřejmě nezůstalo pouze u biolo-gie. Němečtí žáci měli také možnost poznat krásy Prahy, projít se po Kar-lově mostě nebo skrz všechna náměs-tí Pražského hradu. Viděli pražskou ZOO a úchvatné panorama našeho hlavního města z lanové dráhy na Pe-tříně. Takto tedy proběhl výměnný pobyt

uskutečněný se studenty gymnázia Musterschule. Na konci pobytu se všechny sesbírané materiály shro-máždily a dnes jsou k vidění na bi-ologické nástěnce v druhém patře a na webových stránkách naší školy. Při odjezdu z Hlavního nádraží hod-notila paní profesorka Satrapová celý týden takto: „Myslím si, že všichni ten týden pracovali opravdu usilov-ně, a i když nám počasí příliš nepřálo, řekla bych, že si všichni tento týden užili a snad se i něco nového naučili. Já osobně už se moc těším na červen, kdy pojedeme do Francie a samozřej-mě i na druhou část projektu v příš-tím školním roce.“

Závěrem bych už snad jen dodal, že na webových stránkách naší školy je také přístupný dokumentární film z celého týdne, za nejž vděčíme Petru Mánkovi z 3.S.

Michal Outrata, 3S

Projekt Comenius - Praha

Kulturní tipy na červentelně, že v první řadě ti třídní. Pokud se o vás nezajímají ani třídní, to už by bylo hodně špatné. Ale i ti ostat-ní učitelé. Víš co, oni by třeba měli i vědět, že jste taky jenom lidi a taky můžete mít někdy nějaký problém, kdy prostě nejste naložený, nestihli jste, nemohli jste se naučit, protože vám třeba zemřel pes. To je taky vel-ký problém, že jo? Tak prostě, aspoň takhle se starat a zajímat o to, kde je nějaký problém.Tady mi zbyla už poslední otázka. A to nechám, jestli mi chcete odpo-vědět. Jaký byl váš největší školní průšvih?No na to já odpovím ráda...

Zbytek rozhovoru s paní ředitel-kou a spoustu dalšího naleznete již brzy na našich internetových stránkách.

Tomáš Novotný, S6B

4

Štolní listy

Co se týče písniček, hledá tahle ban-da inspiraci tak nějak ze všeho kolem sebe, nicméně přiznávají, že „...je lepší se do toho nijak nenutit a prostě počkat, až to člověka samo napadne.“ Poté mi Ondřej prozradil, že 3 z jejich písniček jsou o konkrétních lidech od nás ze školy. Umělecké rozkoly je příliš netrápí, většinou jsou schop-ni se domluvit. Tohle mě pobavilo:

„Třeba nedávno jsem přinesl do zku-šebny novej text k „Life Sucks“. Je to celkem složitej text, plnej metafor a tak. Štěpán si to přečetl a řekl něco jako že je to fakt hrozný, nedá se to zpívat a jsou tam slova, který v životě neslyšel. Řekl jsem mu, ať si to přečte ještě doma – koukal na mě jak na de-bila. Ale když jsem se s nim o tom pak bavil, řekl, že nad tim přemejšlel, po-chopil to a že to je vlastně dobrý. My se vždycky nakonec nějak shodnem.“

„Koncertů je spousta, chodí víc a víc lidí (i od nás ze školy) a postupně za-čínáme domlouvat i větší kluby. Kdy-bys zašla na náš koncert teď, uvidíš něco naprosto nesrovnatelného s tím, jak to vypadalo před dvěma měsíci. Je to vidět i na tom, jak na nás lidi re-agujou. Nedávnou jsem se na koncer-tě zakecal s holkou, která přímo na nás přijela s bráchou až z Teplic. To je něco, co člověku fakt udělá obrov-skou radost. Nejenže na nás začínaj chodit i lidi, co nikoho z nás neznaj, ale když je kvůli tomu někdo ochot-nej přijet až z Teplic, mám pocit, že se to vyvíjí dobře. Taky nás odměňuje naprosto skvělá atmosféra na koncer-tech,“ radoval se Ondra. A co vy, ko-lik koncertů GIL jste už navštívili?

Více na: www.bandzone.cz/giveitlife

Tereza Havířová, S6B

V roce 2008 dostala košická zoo dvanáct tučňáků od zoo v Praze a dánském Allborgu. Několik z nich bohužel uhynulo na nemoci, infekce a dva utonuli při vypouštění vody z bazénu. Nejvíce šokující ovšem bylo poslední úmrtí. Zoologická zahrada na základě kamerových záznamů zveřejnila, že pták byl dne 12. května usmrcen skupinou školáků, kteří na něj házeli kameny.

„Na pachatele podáme trestní ozná-mení. Tento čin je pro náš šokující. Necitlivost lidí nezná hranic,“ uvedla mluvčí Eva Malešová.

Nakonec zahrada trestní oznámení nepodala, a proto policie začala řešit případ sama. Ve čtvrtek 20. května mluvčí policie oznámila, že tučňák zemřel na krvácení do mozku, ale pitva neprokázala vnější poranění kůže. Kvůli této aféře také rezigno-val ředitel zoo Štefan Kollár.

Stanislava Sádková, K5BSpousta z nás každé ráno chodí do školy s nechutí, nerado se učí. A má-lokdo si uvědomí, jaké vlastně má štěstí. Spousta dětí v zemích Afriky by dala cokoliv za možnost vzdělání.Kolem 50% dětí v Africe nemá pří-ležitost chodit do školy. Důvody to-hoto faktu jsou různé – málo míst ve školách, vzdálenost mezi školou a bydlištěm dítěte a navíc se ve větši-ně těchto zemí musí platit školné. Pro děti je problém i jazyk, ve kterém se vyučuje. Mnoho z nich výkladu nerozumí, jelikož není v mateřském jazyce. Způsoby vyučování jsou na úrovni škol ve středověku.

Mnoho rodičů, kteří sami školu ne-navštěvovali, nevidí důvod, aby tam chodily jejich děti. Mnohdy ani děti samy nechápají, proč mají umět číst

a psát. Africké děti se přesto chtějí vzdělávat, hlavně proto, aby nemu-sely pracovat. I tak školu navštěvuje poměrně málo dětí, např. v Keni cho-dí 85% dětí do základní školy, 24% do střední školy a pouze 2% studentů na vysokou školu.

Na prvním stupni se žáci učí stejně jako my čtení, psaní a počítání. Vyšší stupně se snaží podobat se školství ve vyspělých státech. Tento systém však neodpovídá tomu, co se jsou studenti schopni naučit. Tak třeba žák v Nigé-rii nezvládne to, co žák v Praze, pro-tože má jiné podmínky a v předcho-zích školách se toho naučil méně.

V Africe též chybí kvalitní střední školy a většina tamních zemí postrá-dá učiliště. Studenti se tak nemohou

vyučit zedníkem nebo elektrikářem. Tato řemesla se učí vzájemně, ale přesto jim spousta dovedností chy-bí, nejsou dostatečně kvalifikovaní a mají problém najít práci.

Díky tomuto si vždy vzpomenu, jak široké máme možnosti a můžeme si vybrat, jestli půjdeme na gymnázium nebo učiliště. Pak vyrazíme na vyso-kou a za pár let můžeme zahájit skvě-lou kariéru. Za tyto možnosti nemu-síme platit a stejně jimi pohrdáme a stěžujeme si na ně. Rozhodně netvr-dím, že si každé ráno, když vstávám, sama nestěžuji a ve škole nenaříkám, že už bych chtěla jít domů. Jakmile se ale zamyslím nad tím luxusem, který se nám dostává, dochází mi, že to není tak špatné.

Marie Jiráková, 1S

Školství v Africe

Give it life: Dáváme život hudbě Záhadné úmrtí tučňáka

5

Štolní listy

„7.5. bude poslední zvonění a to zna-mená, že budu zlitá octem, vodou, posypaná moukou a o nějaké ty dro-báky lehčí,” říkala jsem si. Jak jsem se na ten den těšila si neumíte ani představit. Když jsem si večer před samotnou akcí připravovala pár otá-zek, uvědomila jsem si, že mám teď možnost poslat zprávu budoucím ročníkům. Mohou si takto uvědomit, jestli se většině lidí letošní zvonění líbilo a co by bylo lepší vynechat.

Cestou do školy se stalo přesně to, co každý rok. Už u zastávky tramvaje nás očekávali maturanti ve směšných kostýmech a s velmi vábně vonícími parfémy. Ble. Představa, že budu celý den vonět jako „lehká děva” se mi pří-liš nezamlouvala, a proto jsem rychle vytáhla peněženku a nějaké ty koruny obětovala. Výstraha voňavkou zmize-la, ale v tom okamžiku jsem již měla rtěnkou podepsanou oktávu B na své levé tváři. Nešlo tomu uniknout. Celá cesta do školy probíhala tedy velmi

“tradičně” a dokonce jsem musela za-platit, abych se dostala dovnitř. Jak mazané.

Druhou hodinu začal program matu-ritních tříd. Všichni jsme se přesunuli ze tříd před školu a čekali, co nového uvidíme. Oktávy si připravily zají-mavou soutěž pro profesory. Slyšeli jsme vtipy o strážnících a nechyběla

ani módní přehlídka, kterou si pan profesor Škrášek patřičně užil a skli-dil společně s paní profesorkou Haus-mannovou bouřlivý aplaus. Zatímco oktávy měly program až moc dlou-hý, přišlo mi líto, že se musel utnout program čtvrťáků z nedostatku času. Už se tak nedostalo na jejich dražbu omluvenek na zkoušení. Musím také zmínit, že během celého programu se do publika házely balónky naplněné vodou. Zrovna, když jsem zpovídala jednu studentku, někdo vyhodil ba-lónek s vodou, který mi překvapivě přistál přímo na hlavě. Skvěle.

Teď bych se tedy ráda vrátila k pro-gramu posledního zvonění a hlavně k reakcím, které vyvolalo. Oceňuji akci oktáv, jejichž soutěž mezi profesory byla zpestřujícím programem oproti minulým ročníkům. Byla však velmi dlouhá a publikum pomalu ztrácelo zájem. Podle mého to měl na svědomí i porouchaný mikrofon, který ztěžoval sledování soutěže. Akce čtvrťáků se zrovna nevydařila, jelikož publikum skoro neslyšelo o co jde (hlavně zad-ní řady) a také kvůli nedostatku času. Také se mi zdá, že se na naší škole až příliš rozmohly dražby. Ano. Nápad brilantní, ale ne každý rok, prosím. Po výslechu jedné maturantky jsem se dozvěděla, že program plánovali den předem. Další maturant mi řekl, že se nic neplánovalo. Byla to pro

mě poměrně šokující informace. Ano, chápu, že je květen pro závěrečné ročníky velmi hektický, ale den pře-dem? To jsem tedy nečekala. Myslím si, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme byli svědky tradičního posledního zvonění, kde se na začát-ku dne podařilo vedení zachytit mou-ku, ocet a šlehačku, které jsem viděla odpoledne v kanceláři.

Dle mého názoru by poslední zvo-nění mohlo být zajímavější, jak pro maturanty, tak pro normální studenty. Ano, vím, co si teď asi říkáte - „Ale to k tomu patří, jak jinak mají peníze získat?“ Já však nevěřím tomu, že ji-nak to nejde. Stačí se trošku zamyslet a nenechat přípravu na poslední chví-li. Skutečně to lépe vymyslet nejde, nebo se prostě jen nikomu nic jiného vymýšlet nechce? Myslím si, že by-chom se dopracovali k velice zajíma-vým nápadům, jen kdybychom tomu věnovali chvilku času. Také by po-mohlo, kdyby se do příprav zapojilo co nejvíce maturantů, aby celá akce byla co nejorganizovanější. Budou-cí maturanty prosím, aby se nad tím trošku zamysleli. Není nekonečné opakování stereotypů nuda?

Dominika Demlová, S6B

Poslední zvonění

6

Štolní listy

Rubrika Profil studenta si dává za úkol přiblížit vám studenty našeho gymnázia. Do tohoto čísla padl „čer-ný Petr“ na Štěpána Kaluse z S6B.

Štěpán navštěvuje naši školu již šest let a zdá se, že se mu tu líbí. „Mys-lím, že je o nás celkem fajnově posta-ráno a i spoustu dobrejch profesorů máme.“ Co se mu ale moc nelíbí je jejich časté střídání. „Ty profesoři se u nás na škole točej jak na běžícím páse.“ Na otázku ohledně oblíbených a neoblíbených předmětů odpověděl:

„Jsou předměty, který jsou v pohodě, a předměty, který nedávám. Mám rád angličtinu, češtinu a zemák, a ty předměty, který moc nedávám, to je fyzika, matika a francouzština.“ Z učitelů jsou jeho favority profesorka Marková, profesoři Růžička a Škrá-šek. „Martina Šmídová je taky větši-nou celkem v klidu.“

Je velký fanoušek sportu. Hraje base-ball za tým Kotlářka na pražském Vy-pichu. „Hraju baseball už sedm let a věnuju mu celkem dost času.“ Právě se svými spoluhráči chodí nejraději pařit. „Nejradši chodím do Lucer-na Music Baru na 80‘s. Jinak jsem ochotnej jít do jakýkoliv hospody, kde maj Plzeň.“ Z hudby má nejrad-

ši právě 80‘s a 90‘s, ale jinak nemá vyhraněný styl. „Poslouchám skoro všechno mimo metalu a industrialu, to nesnesu. Trhá mi to uši.“

Jeho velkým vzorem je Chuck Norris. „Chtěl bych bejt jako on.“ Na otáz-ku s jakou osobou, živou nebo mrt-vou, by chtěl strávit den, odpověděl: „Eminem. Je to člověk, u kterýho by mě fakt zajímalo, jakej doopravdy je. Řekl bych mu, že je to borec, že miluju jeho hudbu a zeptal bych se, jestli se s ním můžu vyfotit a jestli mě protlačí do nějakýho svýho klipu.(smích)“ V profesním životě by se Štěpán chtěl stát úspěšným podnikatelem. „Chtěl bych mít vlastní hudební klub, kterej mě finančně zajistí. Nemusim bejt milionář, ale chci se mít dobře.“

Štěpán je momentálně šťastně ve vzta-hu. „Známe se už spoustu let, když

nám bylo asi 11 tak jsme se potkali v Chorvatsku na dovolený a dlouho jsme byli kamarádi. Teď jsme spolu už 5 měsíců. Je to bloncka a myslím, že je hrozně krásná a i přes to, že je to blondýna, je chytrá a vtipná.“

Zajímá se o politiku, protože se chce mít v budoucnu dobře. Protože mu už bylo osmnáct, rád by šel volit, ale bohužel se v tu dobu účastní školního výletu do Skotska. „Volil bych buď ODS nebo TOP 09, rozhodně bych nevolil Paroubka a už vůbec ne ko-munisty. Kdyby vyhráli komunisti, tak se co nejrychlejc odstěhuju.“

Myslím, že Štěpán je velice zajíma-vá osobnost, kterou se vyplatí znát a svým smyslem pro humor si vás do-káže získat.

Zuzana Mariničová, S6B

Mistrovství světa v ledním hokeji 2010, které hostilo Německo, bylo více než výjimečné. Výjimečné nejen pro Českou republiku, ale i pro celý svět. Samozřejmě pro nás, pro Čechy, je hlavní zisk zlatých medailí.

Celý svět s úžasem sledoval spíše výkony outsiderů jako je Dánsko, Německo a Norsko. Zajímavé výko-ny ukázalo i Švýcarsko, které se ale v posledních letech stále zlepšuje.

Naopak velké zklamání po šampioná-tu zažili američtí a kanadští fanoušci, kteří rozhodně čekali více. Hlavně v paměti amerických hokejistů bude MS 2010 černou vzpomínkou. Ne-jenže nepostoupili ze základní sku-piny, ale dokonce museli bojovat o záchranu v elitní skupině týmů hrají-cích mistrovství světa.

Čeští hokejisté již od začátku zvláda-li klíčové zápasy dobře. Zlí jazyko-vé připomínají prohry s Norskem a

Švýcarskem, ale na argument, že náš velmi omlazený tým, bez VELKÝCH HVĚZD z NHL, dokázal vyhrát zá-pasy se všemi hlavními hokejovými velmocemi jako Rusko, Kanada a Švédsko (dokonce 2x) nemají co říci. Překvapily jak mladé vycházející hvězdy jako Vampola, Voráček, Ně-mec a další, tak Tomáš Vokoun. Na MS 2010 byl tento 34 let starý bran-kář klíčovou osobností celého národ-ního týmu. Výborně chytal ve všech zápasech, ale co je třeba zmínit, jsou

Češi přepsali dějiny

Profil studenta: Štěpán Kalus

7

Štolní listyurčitě dvoje nájezdy, které nám To-máš Vokoun vychytal. V souvislosti s nájezdy je třeba zmínit i výborné výkony Jana Marka a Lukáše Kaš-para, kteří nám zařídili jak postup do semifinále, tak i do finále.

Ve finále, které sledovala snad celá ČR, hráli Češi jako bohové. Porazit ruský národní výběr s tak mocnou sestavou je heroický výkon. Ruský trenér Bykov dal dohromady velmi silné mužstvo, ale nebylo mu to nic platné. O to horší je ruská prohra, že ji nepomohli odvrátit ani hráči jako Alexandr Ovečkin, Ilja Kovalčuk, Je-vgenij Malkin, Pavel Datsyuk, Ale-xandr Frolov a Sergej Fedorov. A to je pouze výčet hráčů Ruska. I když v závěru zápasu bylo, jak hráčům tak fanouškům, velmi horko, když

Rusko v závěru snížilo na 2 : 1, jed-nalo se spíše již o kosmetickou úpravu výsledku. Sledovat obličeje českých hráčů po vítězství a zisku titulu mis-trů světa bylo více než povzbudivé. A když Václav Klaus předával pohár pro vítěze Tomáši Rolinkovi, bylo vše na-prosto dokonalé a poslech hymny byl již velmi náročný pro některé fanynky, které neudržely slzy.

Zhodnocení turnaje jednou větou bude těžké. Měli jsme možnost sledovat turnaj, který jako by pohnul se zákla-dy hokeje. Hlavní favorité se zdáli být slabí a naopak týmy, které jsou spíše do počtu, letos ukázali svou sílu. Pro Českou republiku to byl prostě a jed-noduše turnaj snů.

Jiří Mádl, K4A

V neděli 16. 5. stanuli Satoko Inoue-ová a Tomohiro Šibata před oltářem. Vše bylo stejné jako vždy, až na od-dávajícího. Byl jím totiž robot. Nebo spíše robotka jménem I-Fairy (Já, víla) od společnosti Kokoro. Je vyso-ká metr a půl, sedí, svítí ji oči a má plastikový cop.

„Polibte nevěstu,“ pronesla svým kovovým hlasem za přítomnosti asi padesáti zvědavých svatebčanů a technika, který celý obřad pro jistotu kontroloval schovaný za zástěnou.

I-Fairy se prodává asi za 6,3 milionu yenů (v přepočtu asi 1,4 milionu ko-run) a dva další kusy se už prodaly do Singapuru a USA.

Japonská vláda vývoj robotů aktivně podporuje a tak vznikají stále nové modely, které nahrazují lidi ve všech možných aktivitách. Společnost Ko-koro v současné době vyvíjí dinosau-ry pro výstavy o pravěku nebo mode-ly lidí, které se umí smát.

Stanislava Sádková, K5B

V minulém sloupku jsem slíbila, že příště napíšu něco o škole. Minulý týden skončily maturitní zkoušky, letos úspěšnější než ty loň-ské – neprospěli jen dva žáci. Ve vel-kém očekávání jsou nejen studenti předposledních ročníků, ale i jejich učitelé. Nikdo zatím neví, jak bude-me příští rok maturovat, jestli „stát-ně“ nebo „postaru“. Ono se to nezdá, ale pro obě strany je to dost důležité. Všichni – jak učitelé, tak žáci – se na nový systém musíme připravit. Tak doufejme, že to politici rozhodnou co nejdříve.

Ke konci se blíží rekonstrukce hřiš-tě. Už od září tu budou moci naši žáci sportovat. Na pátek 3. září za-tím předběžně plánujeme slavnostní otevření, veřejnosti by pak mělo být k dispozici od jara. Věřím, že se na nové hřiště už všichni těšíme.

Přes prázdniny opět na škole něco vy-lepšíme – uděláme pro vás novou stu-dovnu podle návrhu studentské rady a učitelům novou hovornu. I vrátnice se bude vylepšovat, rovněž opět ně-které kabinety. A chodbu před ping-pongárnou vybavíme stejnými stoly a židlemi, jako jsou ve 4.patře.

Blíží se konec školního roku, na který se také všichni těšíme, žáci i učitelé. Tak ještě z posledních sil všichni za-bojujme, už nás brzy čekají zaslou-žené dva (mě teda ne celé :( )měsíce prázdnin!!!

PhDr. Renata Schejbalová

Ředitelský sloupek

V Japonsku oddával robot!!

8

Štolní listy

Jak dokonce někteří postřehli, o „sva-ťáku“ se konaly projekty nižšího gymnázia. V naší škole je to skoro no-vinka, minulý rok se projektů účast-nily pouze primy a sekundy. Bylo to takové ne moc jisté a studenti měli blok pouze na dva dny. Tentokrát se už projektů účastnili všichni studenti prvního až čtvrtého ročníku nižšího gymnázia a měli jsme tři dny čistého času. Oproti minulému roku, kdy se

neotevřely všechny projekty, si letos profesoři museli lámat hlavy, co další-ho by se dalo uskutečnit. Nakonec se projekty jako „fotohrátky“ a „movie makers“ zaplnily za pár minut, zatím-co do dalších se lidé přihlašovali jen proto, že už jim nic jiného nezbývalo.

Ne všechny projekty se ovšem konaly po normální dobu vyučování ve škole, například s jedním projektem jsme se

mohli podívat do Německa, země-pisný projekt se podíval na Pokličky v Kokořínsku, někteří se třásli stra-chy, když večer s češtinou narazili na pár pražských strašidel, jiní absol-vovali exkurzi po Zoo, kde sledovali chování zvířat a určitě se našlo ještě pár projektů, kde studenti netrčeli jen ve školních lavicích.

Milada Kambová, T3A

Letošní ročník Školní akademie se uskutečnil dne 29. dubna 2010 jako již tradičně v malém Jazz klubu Re-duta na Národní třídě. Velice bohatý prgram předčil všechna očekávání, zahrnoval dramatizace, recitace, tan-ce a hudební vystoupení.

Dívky z primy B nám ve svých scén-kách bravurně osvětlily rozpory a vztahy holek a kluků, všední život a cenu lidského života. Mezi různo-rodými tanečními projevy se objevil například step Terezy Práchenské z 1.B inspirovaný Divokým západem, či moderní balet v podání Denisy Ti-chavové z K4B a podiová sestava čás-ti taneční skupiny Redance, za kterou vystoupily Šárka Tesařová z K4B a Kristýna Immerová z S6A. Miláčky publika se však stali primáni Tomáš Kadlec a Ondřej Mann se svým dan-

ce battle a vzpomínkou na zesnulého Michaela Jacksona.

Během programu se nám také před-stavili účastníci Literární a Recitační soutěže, jako například Renata Sobíš-ková s vlastní básní Politici, přesně mapující současnou politickou scénu. Taktéž vystoupila i Barbora Bayero-vá s dílem Výlety Báry a Áji a Jan Šamlot s Davidem Kopeckým, kteří nám společně vyložili, jaké to bylo

„Když byl Pepa ještě mladý“ od Jarka Nohavicy.

Tradičním bodem programu bylo vy-stoupení Jana Duška, skvělého reci-tátora, ale i herce. Jeho improvizace na téma „Recitující řidič autobusu“ uchvátila nejednoho diváka.Na klavír nám skladbu od Chopina zahrála Debora Herzová ze sexty A s

taneční vsuvkou moderátorů Jana Pe-tráka a Vladimíra Krulíka, kteří svou roli zvládli na výbornou a v klubu na-vodili přátelskou atmosféru.

Nutno ještě poznamenat, že celým programem nás svými i převzatými písněmi doprovázela hudební skupi-na Dead Shot, složená ze studentů 2S Nika Jalauzidise, Václava Moldana a Jonáše Gilíka.

Děkujeme za organizaci a za ochotu paním profesorkám Lukelové a Ža-tečkové, technické skupině, moderá-torům a hlavně účinkujícím. Tešíme se za rok, tentokrát v předvánočním čase, opět NA SHLEDANOU!

Kristýna Immerová, S6AKateřina Jinochová, S6A

Nadštolní redutění 2010

Projekty nižšího gymnázia

9

Štolní listy

Klára Bradáčová exO8A

Adéla Mikšovskáex08B

KristýnaTomšůex08B

Jan Ječmínekex4A

Petra Němečkováex4B

Kolik času jsivěnoval(a)přípravě namaturitu?

No, s přípravou jsem začalaběhem vánočních prázdnin. Vzhle-demk tomu, že jsme ale skoro zevšech maturit-ních předmětůpsali průběžně opakovací testy,nemusela jsem „ležet vknihách“.

Moc ne, ale pro-toženás profesořizkoušeli už půl rokudopředu, tak jsmebyli donuceni se naty otázky alespoňpodívat.

Opravduintenzivnějsem sezačala učitaž týdenpředsvaťákem.

Intenzivně jsem se učiltýden a půl.

Z matiky a něm-činy celej rok aanglina a čeština svaťák.

Jak jsi strávil(a)„svaťák“?

Dopoledne spor-tovně,odpoledne studij-ně a večerpárkrát kino.

Nicneděláním,protože to nejde,učit se celý týdenod rána do ve-čera.

Na chatě,a vždyckyvečer semi chtělobrečet.

S kávou, cigare-tou,otázkama a občas trochoualkoholu na odre-agování.

Svaťák jsem strá-vila tak, žejsem se učila a každej denvečer jsem šla sportovat neboalespoň někam ven.

Jak jsi secítil(a) těsněpřed zkouškou?

Že teď už to ně-jak dopadne...

Strašněvynervovaně.

Celou nocjsemnespala,ale kdyžjsem tampřišla, takze měnervozitaopadla

Nervózně a nejis-tě, aleuklidňoval mě pocit, žejsem nic nepod-cenil a okaždý otázce jsem vědělalespoň na čtyř-ku.

Byla jsem strašně nervozní, alefakt neskutečně... Asi jakokaždej.

Co bysvzkázal(a)budoucímmaturantům?

Když se nebudete běhemškolního roku vyloženě flákat,nemáte se čeho bát! Maturita jehlavně o nervech, takženeztrácejte hlavu, fakt se to dázvládnout!

Že celá maturita jejen o štěstí.

Že to nenitakhrozný,jak tovypadá.

Ať se z toho mocnestresujou, že všichniprofesoři se sna-žej podržet,ale ať se učej, jinakdopadnou jak Vojtíšek.

Co bych vzkáza-la? :-D....Neníto tak těžký, jak to vypadá, joje pravda, že se člověk na tomusí určitým způsobempřipravit, aby něco věděl, aledělat maturitu ještě jednou,tak jsem v klidu.

10

Štolní listy

Klára Bradáčová exO8A

Adéla Mikšovskáex08B

KristýnaTomšůex08B

Jan Ječmínekex4A

Petra Němečkováex4B

Z čeho jsimaturoval(a)?

Čeština, angličti-na, němčina aZSV.

Zeměpis, čeština,angličtina, něm-čina.

Čeština,Angličtina,dějepis,ZSV.

Čeština, angličti-na, ZSV,psychologie.

Čeština, angličti-na, němčina,matika.

Jak jsi nakonecdopadl(a)?

Nad svá očeká-vání.

Vyznamenání, takžev pohodě.

1,1,1,1. Čeština dobře, angličtinavýborně, ZSV výborně apsychologie chvalitebně.

1,1,1,1 - samý :-)

Jak hodnotíštvé roky naŠtole?

Jako skvělou leg-raci, na kteroubudu ráda vzpo-mínat!

Byly to krásné roky,celé dospívání atak.. bude mi tohrozně chybět.

Bylo tokrásný.

Jako jednu vel-kou párty.

Já myslim, že jsem si ty 4 rokyužila, jak se říká, na středníškolu člověk nikdynezapomene.

Na co nikdynezapomeneš?

Na ranní sprinty do školy s cílemvyvarovat se pozdnímpříchodům. :-)

Nikdy nezapo-menu na naši skvěloutřídu. Přestože jsmese občaspomlouvali, mělijsme se všichni mocrádi.

Na hodinyčeštiny sMarkem!

Na průsery, který se podmým velením stávaly(ukradenej uni-versální klíčod uklízečky, ukradenejgauč, vystříkanej hasičák abla a bla..)

Nikdy nezapo-menu na nášlyžák v prváku, taky nasportovní kurz ve třeťáku sprofesorkou Zají-covou(Berouškovou) a na cestu poŠvýcarsku. :-)

Jaká byla tvojenejvtipnějšíhistorka?

Když nás ve třídě tak dlouhootravovali malí primánci, žemáme smazat tabuli, až jsme jismazali jedním z nich. :-)

Za osm let jich bylotolik, že si teďžádnoupublikovatelnounemohu vybavit. :-)

Vtipnejchhistorekbylo tolik,že jednujedinounemůžuříct.

Když jsme byli s Patrikemna anglický kon-verzaci anapsali jsme Vojtovisprostej text, kterej pakmusel přečíst a vůbec tomunerozumněl a nechápal, proč se ostatnísmějou a lektor vůbecnevěděl co má dělat.

Moje nejvtipnější historka?Nevim, jestli je vtipná, spíš ne,ale to, že se mi ve třeťáku nasportovním kurzu v Rakouskuztratily omylem lyže hned popříjezdu :-D, je to spíš užlegenda.

11

Štolní listy

Možná poslední maturity tak, jak jsme je znali, proběhly během čtyř dní od 17. do 21.5. Celkem 110 stu-dentů skládalo svou zkoušku dospě-losti a až na dvě výjimky se to všem povedlo.

Na všechny zkoušené dohlížely čtyři předsedkyně maturitní komise z praž-ských gymázií Arabská, Budějovická, Ohradní a Voděradská. Podle těch, co s nimi přišli do styku, to byly velmi milé dámy.

Přestože jsou maturity velmi stresu-jící jak pro studenty, tak i pro učitele, pomáhaly ve třídách vytvářet příjem-nou klidnou atmosféru. To rozhodně potvrzují následující čísla, ukazující mimořádnou úspěšnost letošních ma-turantů.

*110 maturantů (nejvíce 31 v O8A)*62 prospělo s vyznamenáním (nejví-ce 23 v O8A)

*46 prospělo (nejčastěji ve 4A)*2 neprospěli (ve 4A z ČJ a ve 4B z

AJ)*Průměr třídy O8A 1,3548*Průměr třídy O8B 1,4107*Průměr třídy 4A 2,3587*Průměr třídy 4B 1,9643*Nejlepší průměr předmětu FJ - 1,00*Nejhorší průměr předmětu Fy - 2,75*Občerstvení stálo 15 000 Kč*20 000 Kč bylo vyčleněno z rady ro-dičů na maturitní ples.

*15 400 Kč stály upomínkové před-měty maturantům

Tomáš Novotný, S6B

Vážení čtenáři,V rukou právě držíte druhý výtisk Štolních listů. Pro Vás to jsou mož-ná jen obyčejné potištěné papíry, ale pro mě znamenají víc. Vidím v nich těžkou práci několika dobrovolníků z řad Vašich spolužáků, kteří část své-ho volného času obětovali pro tento (na naši školu) mimořadný projekt.

Někteří z Vás mi ale možná tu „slo-žitost“ nevěří. Celý proces od člán-ků psaných našimi redaktory, přes kontrolu gramatiky korektory až po designovaní IT experty a schvalová-ní šéfredaktory už tak lehce nezní. K tomu všemu se navíc přidává ekono-mická nákladnost, protože si musíme platit papíry a inkoust, avšak zároveň chceme mít tyto noviny pro Vás zdar-ma. Proto touto formou ještě jednou

děkuji všem, co si koupili muffinek, protože bez peněz vydělaných za ně by toto číslo nemohlo vyjít.

No nic, to nejmenší, co pro nás mů-žete udělat, je, že budete každý měsíc rádi číst naše noviny. A to největší, že nám doporučíte nějaký způsob tisk-nutí za levnějších podmínek než 2 Kč za oboustraně potištěnou A4 (poptej-te se taky doma ;-) ).

Za celý tým Štolních listů Vám děku-ji, že nás čtete!

Šéfredaktor Tomáš Novotný, S6B

Šéfredaktoři: Dominika DemlováTomáš NovotnýRedaktoři:Zuzana MariničováMarie JirákováMilada KambováJiří MádlStanislava SádkováTereza HavířováMichal OutrataKristýna ImmerováKateřina JinochováKorektoři:Lucie KovářováEliška ZlámalováAneta ČermákováTereza KopřivováDesign:Jakub Jirák

Na tomto čísle spolupracovali:

Maturita v číslech

Z redakce

12