Struktury pohybu

8/19/2019 Struktury pohybu

http://slidepdf.com/reader/full/struktury-pohybu 1/5



Každý se někdy zapomene a zachová se poněkudnekorektně. To se stalo i mně, když jsem ze zastavilna ulici a zíral na nohy kolemjdoucí slečny. Rytmus,v němž se pohybovaly její boky, kolena a lýtka, mnefascinoval, ale spíše per se, jako souhra vzájemnýchprotikladů pohybu samotného. Pohyb zde pro mě bylformou, která si s sebou nese svoji vlastní hodnotu,přesahující specifické vlastnosti dané předmětnésituace. I přes přízemní konotace mého úvodníhopohledu mi nakonec v hlavě uvízla spíše fascinacestrukturou, kterou tvořila tato sestava pohybů.

Z takovýchto pozorování se také zrodila inspiracepro upořádání této výstavy. Nemohl jsem si totižnevšimnout, že řada současných tvůrců, kteří častopracují v médiu videa či performance, ve své tvorběreflektuje něco velice podobného výše zmíněnémujevu. Míním tím uchopení pohybu jako estetickéstruktury. Někteří z těchto autorů takto pracují vevazbě na tanec, jehož je tento jev vlastně základnípodstatou. Choreografie jako systém pohybové řečise pak stává reinterpretovaným nástrojem ve hřevýznamů. Jiní tvůrci naopak využívají přímočařejšíhouchopení pohybu, když z běžného životního kontextuvytknutá pohybová struktura balancuje na hranědvojznačnosti mezi gagem a abstrahovanouformou. U výše zmíněného jsou ony pohybové

struktury představeny ve své křehké efemérnostiprostřednictvím kineze předmětného těla. Nabízíse ale i další cesta, při níž umělci podchycují právěony samotné struktury pomocí jejich vizualizace. To,co běžně vnímáme jakožto jev rozprostřený v časea jeho rytmu, je pak v některých svých aspektechzpřítomněno jako čistě vizuální forma. Z doposud řečeného by mohlo vyplynout, žezmíněná tvorba je příkladem nezainteresovanéhoestétského přístupu, který odděluje specifický jev odjeho sémantického, sociálního, politického, obecněkulturního atd. kontextu. V řadě případů je tomuvšak právě naopak. Podobně jako je vypreparovanývzorek pro vědce zdrojem řady důležitých poznatků

doplňujících celkový obraz, tak i zde můžeakcentování struktury odhalit jiný pohled na věc.Daná struktura pohybu může být generována nejenreakcí na zvuk, rytmus či vizuální stimul, ale také svouvazbou na výše uvedený kontext. Pohyb zde může býtdalším svědkem o stavu světa kolem nás, rozměrem,který chápe naše bytí v prostoru a čase nejen jakomaterialitu, ale především jakožto proces. Viktor Čech

STRUKTURY POHYBU Aleš ČermákAntonín JirátPetr KrátkýMatěj SmetanaJohana StřížkováZuzana Žabková 2. 3. — 3. 4. 2016

30.3. 2016performanceAdam Vačkářa Tereza Lenerová kurátor:Viktor Čech



PETR KRÁTKÝ Situace, do nichž ve svých videích staví sám sebe PetrKrátký, často na první pohled budí dojem gagu, vtipnéhříčky či provokace. Lehkost a nekomplikovanost,s níž aplikuje danou aktivitu či pohybové schéma,může vést až k pochybnostem o váze autorovasdělení. Jistě, je zde sofistikované dědictvípodobně hravých performancí, kořenící nejpozdějiv šedesátých letech ve videoperformancích BruceNaumana či osobněji laděných vystoupení Base Jana

Adera z let sedmdesátých. Tělo performera se zdestejně jako u zmíněných tvůrců stává prostředkem,který jeho majitel prostřednictvím jisté sebeironickédistance používá jako aparatus gesta, pohybua fyzických situací. Stejně tak jako u Naumana jei v pracích Krátkého častým tématem opakovanáaktivita v podobě abstrakce jednoduchého pohybu.Minimalizovaná pohybová struktura je vyjádřenane odosobněným perfektním nástrojem v podoběprofesionálního tanečníka, ale civilním tělem autorasamotného. Z toho vzniká napětí, které vytváříi zvláštnost oné situace, kdy je pro nás tato činnostsoučasně jak oním humorným gagem, tak takéminimalistickým tancem či až analytickou studiívšedního pohybu.

MATĚJ SMETANA Matěj Smetana vyjádřil téma svých dvou videípregnantně již jejich názvem Taylorimus. Ve snazetaylorismu o vědecky založené zefektivnění výrobníhoprocesu hrálo důležitou úlohu i systematickéuchopení pohybů pracovníků. Podobně jakochoreograf artikuluje taneční řeč pomocí slovníkuna sebe se vážících pohybů, poloh a gest, taktaylorismem racionalizovaný pracovní procesčlení sestavu úkonů, z nichž se sestává výrobaproduktu, na co nejefektivněji zvládnuté a neustáleopakované krátké pracovní pohyby každého

z pracovníků. O blízkosti taylorismu a choreografieostatně svědčí i to, jak na taylorismus navazovalvýznamný modernistický choreograf RudolfLaban ve své spolupráci s britským průmyslemna zefektivnění pracovních pohybů zaměstnancůtováren ve čtyřicátých letech. Smetanova videa tototéma rozvíjejí na principu výtvarného zviditelněníopakujících se struktur pohybu a jejich vzájemnékontinuity mezi jednotlivými „pracovníky“. Na jednustranu se jeho aktéři stávají spíše než pracujícímitanečníky, jelikož jejich pohyb je pouhým náznakema ne skutečným úkonem, na druhou stranu jevýsledkem jejich konání výtvarně zbytnělé schéma,související se Smetanovým častým vyjadřovánímse pomocí animované linie jako kresebné ilustrace

ALEŠ ČERMÁK Naše doba je příznačná tím, jak se v pohybu kolemnás mísí předmětné s virtuálním, tělesné s digitálníma technologické s biologickým. V dynamicemultitaskingu naší percepce spektakularita kapitalismupřeskakuje přetažením prstu k virtuálně sdílenéintimitě či k labyrintu ideologií a znovu nalézanýchvěčných pravd. Hlubinné dýchání mysl vyprazdňujícíhoupoceného jogína je mrtvým webem na této cestě,jakousi pomlčkou na stránce kakofonické partitury.

Vír akcí a reakcí kolem našeho těla z nás děláhybridy, v nichž se stéká biologické se sociálníma technologickým. Můžeme být řidiči svého neustálého,nezastavitelného pohybu v tomto světě, nebo se jenspouštíme dolů po kluzkém povrchu deterministickéhotobogánu?V těchto složitých dějích našeho světa čerpá podnětytvorba Aleše Čermáka. Otázka sociální spravedlnosti,estetiky ideologií i poezie života je pro něj součástíživoucího těla dnešního člověka. Pro jeho aktivityjsou typické přesahy mezi oblastí výtvarného umění,literatury a experimentálního divadla a performance.I na této výstavě prezentovaný projekt, který autorpřipravuje spolu s Jindřiškou Křivánkovou, má charakterprůniku médií, v němž se pojí performativní událosts vizuální projekcí. Zde prezentované video je jen jednou

z jeho částí a lze jej v tomto smyslu chápat i jako jakýsitrailer.

ANTONÍN JIRÁT Pohyb ve světě kolem nás, ať již se jedná o kinezilidského těla nebo o trajektorii nebem se řítícího letadla,můžeme mnoha způsoby zachytit jako strukturu. Můžejí být pravidelný otisk stop nohou nebo linie značícípohyb letadla vpřed daným směrem. Tato strukturavšak, byť sebesložitější, zachycuje vždy jen některéaspekty daného jevu. Pokud tedy ovšem nepřijmemeponěkud děsivé podobenství, které nám jako možnost

nabízí Slavoj Žižek, totiž že realita se kolem nás definujepodobně jako 3D struktura počítačové hry až tehdy,když na dané místo nahlédneme. Komplexnost děnív nás obklopujícím časoprostoru činí jakoukoliv námipodchycenou strukturu časem obsolentní. Pro každoupartii, v níž chceme podchytit fungování našeho světa,musíme dané struktury odvozovat vždy znova a znova.Antonín Jirát ve své instalaci pro tuto výstavu budujestrukturu, která je jasně artikulovaná svým modulárnímkonstrukčním systémem. Objekt nám může asociovatjak názorné vědecké modely molekul či DNA, taktaké naše dětské hrátky s kaštany a špejlemi. Je sicezaložen na abstrahovaném principu, ale současně jeto, co ho pojí, dohromady tvořeno konkrétní pomíjivouorganickou hmotou, která podléhá neustálémurozkladu. Podobně jako je pomíjivá výmluvnostnámi schematizovaných struktur, tak je dočasnái soudružnost Jirátem vytvořené předmětné struktury.Celá struktura je tedy neustálou obětí pohybu i v jehobiologickém či fyzikálním smyslu procesu, vznikua zániku.



JOHANA STŘÍŽKOVÁ Pohyb si většinou představujeme jako pohyb něčeho,bytosti, hmoty či objektu v nějakém směru nebo zanějakým účelem. V našem vesmíru je však logickyv pohybu vše, tedy i to, co je zdánlivě nečinné.I když zachováváme pasivní pozici či stanovisko,stejně jsme nejen v stavu neustálého pohybu vůčiostatním bytostem a předmětům, ale také středemřady akcí a dějů, jež ovlivňujme svou pouhou trpnoupřítomností. Pokud se zastavíme uprostřed rušného

náměstí a sledujeme dění kolem sebe, můžemeněkdy pocítit i jistou dávku odcizení z toho, že jsmevystoupili z role poslušné částice a stali se pasivnímstředobodem všeho, divákem divadla hraného jen pronás.Ve videích a videoperformancích Johany Střížkovése často setkáme právě s oním momentem pasivnípřítomnosti či udržování statické pozice. Někdypřímo ve fyzickém smyslu, když se autorka utkávás k pohybu nutící gravitací, jindy naopak spíše vepsychologickém smyslu, kdy se nehybnost stávápasivním pobytem v daném situaci nebo prostoru.Performativita autorky je intenzivní právě v onomvzdorování nutkání a nucení k pohybu, ať již jejchápeme fyzicky nebo psychologicky.

ZUZANA ŽABKOVÁ V případě Zuzany Žabkové je systematická práces pohybem podstatnou složkou její tvorby. Umělkyně,která absolvovala jak výtvarné tak choreografickévzdělání, ve svých dílech velice často spojujechoreografickou řeč s jejím hravým nebo poetickýmodkloněním a s konceptuálním uvažováním.Vedle inscenovaných choreografických videí sevšak k tématu pohybu přiblížila i z pozice výtvarnépoetiky, která působí spíše abstraktně. Na výstavělze zhlédnout obě tyto polohy její tvorby. Zatímcov případě první z nich autorka parafrázuje emotivně

intenzivní choreografickou řeč slavné představitelkytanečního divadla Piny Bausch ve svém osobnímremixu samotné choreografie i jejího kontextu,v druhém případě vytváří z koláže konkrétních, vlastněpoetických, temnosvitných záběrů (na nichž nevidímeani na vlnách se pohupující loďku, ani vlnící se oponu)zdánlivě abstraktní pohybující se světelnou strukturu.

Galerie AMU, Hartigovský palác(vchod z průchodu do ul. Tržiště)Malostranské náměstí 12, Praha 1www.facebook.com/galerie.amuwww.g.amu.cz Otevřeno denně mimo pondělí:10–12 h a 13–18 h

Program Galerie AMUje realizován za finanční podporyMagistrátu hlavního města Prahya Ministerstva kultury ČR.



Documents

Struktury pohybu