STÁTNÍ POLITIKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKYfzp.ujep.cz/~vosatka/Prednasky_EKZP/Materialy_z... · USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 17. března 2004 č. 235

STÁTNÍ POLITIKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ČESKÉ REPUBLIKY

2004 – 2010

Státní politika životního prostředí© Ministerstvo životního prostředíPraha 2004

Foto na obálce © Ing. Pavel MudraTisk DOBEL Lanškroun

ISBN 80-7212-283-5

Státní politika životního prostředí

strana 3

ObsahUsnesení vlády České republiky........................................................................................................................................................5

I. Úvod ...............................................................................................................................................................................................6

II. Výchozí podmínky.......................................................................................................................................................................71. Právní, ekonomický a administrativní rámec SPŽP .....................................................................................................................72. Časový rámec ................................................................................................................................................................................83. Základní zásady ochrany životního prostředí ...............................................................................................................................84. Analýza aktuálních problémů .....................................................................................................................................................10

III. Cíle aktualizované SPŽP v prioritních oblastech ................................................................................................................131. Ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti ....................................................................................................................13

1.1 Zastavení poklesu biodiverzity...............................................................................................................................................131.2 Péče o vodní a mokřadní ekosystémy, revitalizace vodních biotopů ..................................................................................13

2. Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady ......................................................................142.1 Ochrana povrchových a podzemních vod (jakost a množství, zdroje pitné vody) ...............................................................142.2 Ochrana neobnovitelných přírodních zdrojů..........................................................................................................................152.3 Využívání obnovitelných zdrojů.............................................................................................................................................162.4 Snižování energetické a materiálové náročnosti výroby a zvýšení materiálového a energetického využití odpadů ...........162.5 Odpovědné nakládání s nebezpečnými odpady .....................................................................................................................17

3. Životní prostředí a kvalita života .................................................................................................................................................183.1 Snižování zátěže prostředí a populace toxickými kovy a organickými polutanty ...............................................................183.2 Snížení počtu (celkové rozlohy) území s překročenými kritickými zátěžemi ovzduší (acidifikace prostředí) .....................193.3 Ochrana životního prostředí a člověka před hlukem..............................................................................................................193.4. Environmentálně příznivé využívání krajiny ........................................................................................................................203.5 Omezování antropogenních/průmyslových vlivů a rizik .....................................................................................................203.6. Ochrana životního prostředí před negativními účinky živelních událostí a následky krizových situací .............................21

4. Ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší .........................................................224.1 Snižování emisí skleníkových plynů (GHGs) ......................................................................................................................224.2 Snížení přeshraničních přenosů znečištění ovzduší ..............................................................................................................234.3 Ochrana ozonové vrstvy Země ..............................................................................................................................................23

IV. Sektorové politiky.....................................................................................................................................................................241. Energetika ...................................................................................................................................................................................242. Těžba nerostných surovin ..........................................................................................................................................................253. Průmysl .......................................................................................................................................................................................254. Obchod ........................................................................................................................................................................................265. Doprava .......................................................................................................................................................................................276. Zemědělství a lesní hospodářství ................................................................................................................................................287. Ochrana a užívání vod ................................................................................................................................................................298. Životní prostředí a zdraví ............................................................................................................................................................309. Regionální rozvoj, obnova venkova a cestovní ruch ..................................................................................................................32

V. Nástroje realizace SPŽP ...........................................................................................................................................................331. Zvyšování povědomí veřejnosti v otázkách životního prostředí, environmentální vzdělávání, výchova a osvěta ....................332. Právní nástroje ............................................................................................................................................................................343. Ekonomické nástroje ..................................................................................................................................................................354. Dobrovolné nástroje ...................................................................................................................................................................365. Informační nástroje ....................................................................................................................................................................366. Nástroje strategického plánování ...............................................................................................................................................387. Nástroje zapojování veřejnosti ...................................................................................................................................................398. Výzkum a vývoj .........................................................................................................................................................................399. Mezinárodní spolupráce .............................................................................................................................................................4010. Institucionální nástroje ..............................................................................................................................................................41


strana 4

VI. Náklady a efektivnost navrhovaných cílů ............................................................................................................................421. Přehled aktuálního ekonomického vývoje ...................................................................................................................................422. Vývoj a současný stav v oblasti financování ochrany životního prostředí v ČR .......................................................................424. Předpokládané disponibilní zdroje financování ..........................................................................................................................445. Efektivita výdajů v oblasti životního prostředí ...........................................................................................................................44

VII. Ukazatele životního prostředí ..............................................................................................................................................45Přehled vybraných ukazatelů ČR a EU ...........................................................................................................................................46

VIII. Přílohy ..................................................................................................................................................................................50Příloha 1: Současný stav české právní úpravy ...............................................................................................................................50Příloha 2: k Nástrojům zapojování veřejnosti..................................................................................................................................51Příloha 3: Přehled mnohostranných mezinárodních environmentálních smluv .............................................................................52

Seznam zkratek a odborných výrazů ..........................................................................................................................................54

USNESENÍVLÁDY ČESKÉ REPUBLIKYze dne 17. března 2004 č. 235

o Státní politice životního prostředí České republiky

V l á d a

I. schvaluje aktualizovanou Státní politiku životního prostředí České republiky, obsaženou v části IVmateriálu č.j. 257/04 a upravenou podle připomínek vlády;

II. ukládá

1. ministru životního prostředí

a) vypracovat konečné znění aktualizované Státní politiky životního prostředí České republiky,

podle bodu I tohoto usnesení,

b) předložit vláděba) do 30. června 2007 průběžné vyhodnocení plnění Státní politiky životního prostředí

České republiky za období let 2004 až 2006,bb) do 31. prosince 2010 další aktualizaci Státní politiky životního prostředí České republi-

ky, a to spolu se zprávou o jejím plnění,2. členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy uplatňovat priority, úkoly

a cíle vyplývající z aktualizované Státní politiky životního prostředí České republiky, uvedenév bodě I tohoto usnesení;

III. pověřuje předsedu vlády předložit aktualizovanou Státní politiku životního prostředí České repub-liky podle bodu I a II/1a tohoto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České re-publiky a předsedovi Senátu Parlamentu České republiky pro informaci příslušných výborů Parla-mentu České republiky.

Provedou:členové vlády a vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy

1. místopředseda vládyMgr. Stanislav Gross, v. r.


strana 5

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

I. Úvod Přelom druhého a třetího tisíciletí přinesl mnohé význam-

né změny prakticky ve všech oblastech, životní prostředí nevyjí-maje. Postupující globalizace zesílila vzájemnou provázanostvývoje životního prostředí, ekonomiky i sociálních podmínek.Tato skutečnost na jedné straně otevřela možnost efektivnějšíhodocílení synergických efektů při realizaci environmentálních,ekonomických a sociálních politik a to jak na globální, tak na re-gionální, národní a místní úrovni, na druhé straně však vyžadujestále častěji průřezová, horizontální řešení přetrvávajících i nověse objevujících problémů. Potřeba vzájemné integrace dosudčasto sektorově orientovaných aktivit v dlouhodobém, středně-dobém i krátkodobém měřítku byla proto včleněna do celé řadyzásadních mezinárodních programových dokumentů přijatýchv letech 2001 – 2003 a vyžadujících adekvátní promítnutí do ná-rodních politik, strategií, koncepcí i programů.

Nutnost aktualizace Státní politiky životního prostředí Čes-ké republiky (dále SPŽP), schválené usnesením vlády č. 38 dne10. ledna 2001, proto nevychází jen ze závazku daného tímtousnesením, ale i z nutnosti reagovat na vývoj v uplynulých třechletech, zejména na nutnost ještě důraznějšího kvalitativního po-sunu z postavení dokumentu převážně resortního v dokument jižsvým založením respektující požadavky udržitelného rozvoje.Aktualizovaná SPŽP je proto koncipována tak, aby vymezilakonsensuální rámec pro dlouhodobé a střednědobé směřovánírozvoje environmentálního rozměru udrži-telného rozvoje České republiky, od květ-na 2004 člena Evropských společenství.

Aktualizovaná SPŽP odpovídá navýzvy plynoucí z výsledků hodnoceníimplementace předchozí SPŽP a potřebuchovat a pokud možno dále zlepšovatživotní prostředí pro kvalitní život dal-ších generací obyvatel České republiky.Současně respektuje závazky, které proČeskou republiku vyplynou z nadcháze-jícího členství v Evropské unii, jakoži existující povinnosti spojené se člen-stvím ČR v Organizaci spojených národů(OSN), v Organizaci pro hospodářskouspolupráci a rozvoj (OECD) aj. Výcho-diskem jsou zkušenosti z plnění předcho-zích národních strategických dokumentův oblasti životního prostředí (Duhovýprogram z r. 1990, SPŽP z let 1995a 2001) a úkoly formulované zejména: • v 6. akčním programu Evropských společenství pro životní

prostředí (6. EAP), přijatém v Bruselu dne 22. července2002

• v Environmentální strategii OECD pro první dekádu 21. sto-letí, přijaté v Paříži dne 16. května 2001

• ve Strategii Evropské unie pro udržitelný rozvoj, přijatév Götteborgu dne 16. června 2001

• v Deklaraci a v Implementačním plánu, přijatých na Světo-vém summitu OSN o udržitelném rozvoji v Johannesburgudne 4. září 2002

• v Deklaraci z 5. konference ministrů životního prostředí re-gionu Evropské hospodářské komise OSN „Životní prostře-dí pro Evropu“ přijaté v Kyjevě dne 23. května 2003.

Základním účelem SPŽP nadále zůstává poskytovat rá-mec a vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, ce-lostátní, krajské i místní úrovni, směřující:

• k dosažení dalšího zlepšení kvality životního prostředí jakocelku i stavu jeho složek a součástí

• k uplatnění principů udržitelného rozvoje a k pokračující in-tegraci hlediska životního prostředí do sektorových politik

• ke zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatel-nosti environmentálních programů, projektů a činností.

Prioritní oblasti aktualizované SPŽP jsou kompatibilnís 6. EAP. Soustřeďují se hlavně na řešení přetrvávajících a no-vě vzniklých environmentálních problémů v oblasti:• ochrany přírody, krajiny a biologické rozmanitosti• udržitelného využívání přírodních zdrojů, ochrany vod

a ochrany před povodněmi, optimalizace materiálových to-ků a nakládání s odpady

• snižování zátěže životního prostředí pocházející z lidskéčinnosti, zlepšování environmentálních standardů pro kvali-tu lidského života

• ochrany klimatického systému Země a omezení dálkovéhopřenosu znečištění ovzduší

• zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního pro-středí.

Aktualizovaná SPŽP však chce být také dokumentem proposilování a zlepšování partnerské spolupráce s jinými resorty– tak, jak odpovídá principům udržitelného rozvoje. V části vě-nované sektorovým politikám proto usiluje o vytipování tako-vých směrů další spolupráce, které nejen přispějí k lepšímu po-chopení a účinnějšímu uplatnění aspektů životního prostředí

v činnosti partnerských resortů, ale takék podpoře realizace těch cílů jiných resor-tů, které jsou v souladu se zásadami udr-žitelného rozvoje a napomáhají k odděle-ní trendů hospodářského rozvoje od po-kračování negativních vlivů jejich činnos-tí na životní prostředí.

Podobně jako předchozí SPŽP i ak-tualizovaný dokument nabízí škálu ná-strojů k dosažení stanovených cílů. Před-pokládá se, že pro každý z uvedených cí-lů bude ve spolupráci se všemi zúčastně-nými partnery zvolena taková kombinacenormativních, ekonomických, institucio-nálních, organizačních, informačních,dobrovolných a dalších nástrojů, kteráumožní dosáhnout požadovaného výsled-ku s co nejnižšími nároky na finanční, lid-ské, technické a další zdroje. Pro sledová-ní efektivnosti a účinnosti plnění aktuali-zované SPŽP je navržena sada indikátorů,

odpovídající ukazatelům sledovaným v rámci Evropské uniea OECD.

SPŽP je zásadní referenční dokument pro ostatní sekto-rové i regionální politiky z hlediska životního prostředí. Ačko-liv je SPŽP dokumentem vládním, je pro jeho realizaci napros-to nezbytná aktivní účast široké veřejnosti, partnerů z oblastipodnikatelských subjektů, nestátních neziskových organizací,vědy a výzkumu a dalších. SPŽP by měla být inspirací a ná-strojem, napomáhajícím jejich strategickému i každodennímuoperativnímu rozhodování tak, aby to vedlo nejen ke tvorbě no-vých ekonomických, sociálních a kulturních hodnot, ale takéke zlepšování kvality života a kvality životního prostředí.S tímto záměrem probíhal proces aktualizace SPŽP již od sa-motného počátku jako neformální, interaktivní dialog Minis-terstva životního prostředí a partnerů, kteří se tak vlastně stalijejími spoluautory.


strana 6

II. Výchozí podmínkyZatímco předchozí politiky životního prostředí vycháze-

ly z politických a ekonomických změn, které proběhly v 90. le-tech a zaměřovaly se na nápravu škod způsobených zejménav 70. a 80. letech, bere tato aktualizace v úvahu to, že ČR sev roce 2004 stává členskou zemí EU. V tomto ohledu předklá-daný dokument míří především do budoucnosti, ač zachovávánutnou míru kontinuity s minulými SPŽP.

1. Kontinuita SPŽP

Výrazné zhoršení stavu životního prostředí koncem 80.let, které bylo v ČR důsledkem centrálního plánování, podce-ňování vědeckých poznatků, ignorování zásady udržitelnosti,obcházení demokratických rozhodovacích procesů a úplné ab-sence právního a institucionálního rámce ochrany životníhoprostředí, bylo v 90. letech z velké části zastaveno a v někte-rých ohledech i napraveno. S postupující ekonomickou trans-formací a evropskou integrací však vznikají problémy nové.

Stav životního prostředí je pravidelně sledován a hodnocen(výroční zprávy MŽP předkládané vládou Poslanecké sněmovněParlamentu ČR a veřejnosti), a SPŽP proto reaguje (viz následu-jící analýza) na všechny závažné změny (negativní trendy) stavuživotního prostředí. Jako příklad naléhavých problémů uvádíme:• zvýšení recyklace baterií a akumulátorů – zejména Ni-Cd

(zlepšení sítě odběrných míst, zvýšení návratnosti)• nedostatečná kontrola pohybu nebezpečných odpadů – zdo-

konalení výkaznictví a inspekce,• zvýšení recyklace upotřebených olejů – návratnost pouze 17

% (během 90. let klesla na polovinu), dosud spalování v ne-vhodných zdrojích,

• vysoké emise VOC z užití rozpouštědel a emise ze sklado-vání/přepravy pohonných hmot, rozšíření technických opat-ření (odsávání par, rekuperace atd.),

• vysoké emise prachových mikročástic (PM10), toxických ko-vů, benzenu a PAU – imisní limity jsou překračoványv mnoha kontrolních bodech, nápravná opatření v oblastechse zhoršenou kvalitou ovzduší,

• vysoká koncentrace přízemního ozónu – přes 64 % popula-ce je vystaveno zvýšeným koncentracím, jsou překračoványcílové limity, dochází k poškození lesních ekosystémů,

• ochrana lesa před nepovolenými devastačními těžbami v le-se – zvyšuje se rozsah nezalesněných a nezajištěných ploch,nutno zpřísnit trestní postih,

• ze sledovaných 42 lokalit jsou limitní hodnoty pro dennía noční hluk překračovány v lokalitách umístěných u hlav-ních dopravních tras, tedy v polovině sledovaných lokalit

• vypouštění nečištěných a nedostatečně čištěných odpadníchvod z bodových zdrojů znečištění, zlepšení jakosti a ekolo-gického stavu povrchových vod,

• ochrana nezastavěného území (ZPF, PUPFL) a volné kraji-ny před zábory, v současné době není dostatečně upřednost-ňován rozvoj na již dříve zastavěných či devastovaných plo-chách („brownfields“),

• vysoký počet rizikových starých ekologických zátěží• ochrana zemědělské půdy před kontaminací kaly z ČOV –

vybudování kontrolní sítě, monitoring, osvěta uživatelů, od-hadem 50 % kalů je nevhodných pro aplikaci v zemědělství.

SPŽP bere ohled na úkoly a jejich časové termíny, kterévyplývají ze závazku ČR uvést do praxe požadavky evropské-ho práva. Jejich výčet je uveden v následující tabulce (dle pří-slušných implementačních plánů):

2. Právní, ekonomický a administrativnírámec SPŽP

V rámci přípravy na členství v EU proběhly v letech1999 – 2003 podstatné změny národní legislativy v oblasti ochra-ny životního prostředí, jimiž byla do národního práva transpono-vána evropská legislativa (Acquis Communautaire). Stávající le-gislativa ES musí být transponována a implementována do národ-ního práva do data vstupu, tj. do května 2004, kromě vyjednanýchpřechodných období. Od roku 2001 platí nové územněsprávníuspořádání, které vedlo k podstatným přesunům kompetencí nanově vytvořené kraje (Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích).

Dalším důležitým faktorem je vývoj environmentální le-gislativy ES, na které se se vstupem do EU bude ČR moci přímopodílet a ovlivňovat. Stávající legislativa ES se v minulých letechukázala v mnoha oblastech jako málo účinná a často byla kriti-


strana 7

Úkol TermínProgram Natura 2000 – stanovení režimu využívání území, plány managementu (včetně SEA), stále chybí potřebná legislativa 2004Podrobit posuzování vlivů na životní prostředí i krajské, mikroregionální a lokální koncepce ve vybraných oborech a územní plány dle Směrnice EU 2001/42/ES a Aarhuské úmluvy průběžněSnížení znečištění vod dusičnany ze zemědělských zdrojů – nutno implementovat akční program a monitoring 2006Recyklace materiálů včetně vozidel s ukončenou životností (autovraky) – nutné dovybavení sběrných míst, chybí odpovídající demontážní a zpracovatelská centra, osvěta 2006Omezení vstupu nebezpečných látek do povrchových a podzemních vod – nutno připravit a realizovat akční programy 2009Péče o říční ekosystémy (Rámcová směrnice2000/60/ES o vodní politice) – monitoring a plá-nování (návrh opatření), veřejné projednání (SEA) 2009Výstavba ČOV pro 2–10 tis. EO, rekonstrukce ČOV nad 10 tis. EO – eliminace emisí dusíku a fosforu v citlivých oblastech (což je celé území ČR), náklady 80 mld. Kč 2010Polychlorované bifenyly (PCB/PCT) – inventarizace a kontrola zařízení, dekontaminace a zneškodnění, realizace „Plánu dekontaminace a zneškodnění inventarizovaných zařízení a PCB v nich obsažených“ 2010 Biologicky rozložitelný TKO (BRKO) – budování odděleného sběru a kompostování, postupně snížit množství BRKO ukládaného na skládky na 75, 50 a 35 % referenční hladiny (rok 1995) 2010Péče o říční ekosystémy (Rámcová směrnice2000/60/ES o vodní politice), dosažení požadovaného stavu (dle definice v plánech povodí, viz předcházející fáze) 2015Snížit imise v místech překročení limitů pro ochranu ekosystémů: a) dokončit a realizovat integrovaný program

snížení emisí regionálních programůb) pracovat místní programy zlepšení kvality ovzdušíDosažení 8% podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny ČR 2010

zována její neúplná implementace a nedostatečné vynucovánív některých členských zemích. Evropská komise v těchto přípa-dech může zahájit postih za nedodržování práva ES, tzv. proce-dura infringementů, která může vyvrcholit finanční pokutou prodotčenou členskou zemi. Na Českou republiku se mohou tyto po-stihy vztahovat již od data vstupu do EU, a proto je nezbytnétěmto případům předcházet. Národní politika životního prostředímusí chystané změny v legislativě ES předjímat. Jedná se napří-klad o vývoj v oblasti chemických látek, změny klimatu, mana-gementu průmyslových rizik, ochrany životního prostředí veměstech a nebo zahrnutí nových problémových oblastí a jejichpodpora či přímé prosazování v EU (např. ochrana půdy). Priori-ty, které ČR bude především prosazovat v EU v oblasti životníhoprostředí, jsou: ochrana klimatického systému Země a ovzduší,ochrana krajiny, vod, půdy a nerostného bohatství, komplexnímanagement chemických látek a přípravků a udržitelná spotřebaa výroba. Tyto priority jsou v souladu se SPŽP.

V minulých letech bylo dosaženo oživení ekonomiky, cožse projevilo ročním růstem HDP v rozmezí 1,5 – 2,5 %. Veřejnérozpočty nesou značné náklady vyvolané přibližováním úrovněinfrastruktury standardům EU a dále i náklady spojené s nutnýmpřizpůsobováním právního a institucionálního rámce. To spolus rostoucími sociálními transfery vytváří rozpočtový deficita zvyšuje podíl veřejných výdajů na HDP. Tyto výdaje jsou všakjen z části alokovány do oblastí, které mohou mít v dlouhodobémhorizontu pozitivní multiplikační efekty. Proto byla usnesenímvlády č. 624 z 23. června 2003 schválena koncepce reformy ve-řejných financí. Výdajové stropy a nová alokační pravidla pove-dou k adresnějšímu stanovení priorit a tím i ke zvýšené efektiv-nosti rozpočtové alokace. V rámci státního rozpočtu současnědojde i k posílení programového financování.

V letech 2001–2003 dosahuje HDP (výpočet dle paritykupní síly) asi 60 % průměru EU. Aby došlo k dostatečně rychlékonvergenci české ekonomiky k ekonomické úrovni EU, musí býtodstraněny některé dosud existující bariéry, které jsou často před-mětem kritiky mezinárodních institucí a zahraničních investorů.Vedle malé pružnosti trhu práce je to korupční prostředí, které de-formuje hospodářskou soutěž, špatná vymahatelnost práva a růz-né administrativní bariéry. Vzhledem k tomu, že se česká ekono-mika stane součástí jednotného evropského trhu, je nutno mít ty-to ekonomické faktory na zřeteli i při formulování SPŽP.

Zejména soukromého sektoru se týká nová politika EUzaměřená na důslednější ochranu spotřebitele, životního pro-středí a lidského zdraví. Roste význam integrované výrobkovépolitiky a prosazují se ve zvýšené míře i ekonomické nástroje.Zde je třeba zdůraznit, že volba těchto nástrojů je zcela na roz-hodnutí členských států stejně tak jako alokace kompetencía detaily administrativních procedur.

Poslední oblastí, která musí doznat zásadních změn, jesběr a zpracování informací, které souvisí s ochranou životníhoprostředí a lidského zdraví. Komunitární právo nejen klade dů-raz na přístup občana k informacím, ale řada směrnic přinášípožadavky na konkrétní monitoring a reporting, který musí za-jistit veřejná správa a soukromý sektor. Získávání těchto infor-mací, jejich validace a zejména využívání v rozhodovací sféřeklade nové nároky na státní správu.

3. Časový rámecStátní politika z roku 2001 s ohledem na předpokládaný

termín přistoupení České republiky do Evropské unie bylazpracována pouze na dvouleté období. Aktualizovaná SPŽP jezpracována pro období do roku 2010, což koresponduje jak s 6.Akčním programem EU pro životní prostředí z července 2002,

tak i se Strategií životního prostředí OECD pro 1. dekádu 21.století z května 2001.

4. Základní zásady ochrany životníhoprostředí

V současné době se, zejména ve vyspělých zemích, za-měřuje zvýšená pozornost na kvalitativní stránku rozvojea v této souvislosti se vyjadřuje potřeba dosáhnout jeho udrži-telnosti. Vychází se z klasické a široce pojaté definice tak, jakbyla definována již v roce 1987 ve zprávě „Naše společná bu-doucnost“. Udržitelný rozvoj má tři rozměry – ekonomický, so-ciální a environmentální – a odpovídá na novou situaci součas-ného světa, přičemž udržitelným rozvojem se rozumí takovýrozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by byloohroženo splnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělona úkor jiných národů.

Zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životníhoprostředí

Vysoké veřejné povědomí v environmentální oblasti jezákladním předpokladem úspěšné realizace Státní politiky ži-votního prostředí, ale rovněž připravované Národní strategieudržitelného rozvoje. Zvyšování veřejného povědomí o záleži-tostech životního prostředí vede veřejnost nejenom k většímupochopení environmentálních souvislostí hospodářského a so-ciálního života společnosti, ale rovněž ke zvýšení kvality roz-hodování spotřebitelů, ke zvyšování právního povědomí obča-nů a zprostředkovaně rovněž ke zvýšení kvality života.

V rámci konceptu udržitelného rozvoje byly identifiková-ny tzv. klíčové skupiny („major groups“) obyvatel, kterých seproblematika udržitelného rozvoje, tedy i jeho environmentál-ního pilíře, dotýká především. Těmito skupinami jsou: NNO,ženy, děti a mládež, národnostní menšiny, místní a regionálnísamospráva, zaměstnanci a jejich organizace, podnikatelé, ob-chod a průmysl, akademická obec a zemědělci. Na takto defi-nované klíčové skupiny je třeba brát ohled rovněž při zvyšová-ní environmentálního povědomí veřejnosti.

Zapojení veřejnosti

V oblasti životního prostředí se stále více uplatňuje snahaaplikovat přímou demokracii, což znamená zapojit občany dorozhodovacích procesů (účast ve správních řízeních, referen-dum, SEA, EIA). Rozhodování by se mělo posunout co nejblížetěm, kteří jsou zamýšlenou činností přímo ovlivněni (princip sub-sidiarity). Je však nutno říci, že efektivní rozhodování předpoklá-dá určitou minimální kvalifikaci a musí být racionální. S tím sou-


strana 8

visí i rozvoj lidských zdrojů v oblasti ochrany životního prostře-dí, což znamená nejen přípravu odborníků a administrátorů, alei široké environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu. Zde jenutný široký přístup veřejnosti k informacím, které se týkají ži-votního prostředí a lidského zdraví. Tento přístup je často nepřija-telně omezován s odvoláním na obchodní tajemství apod.

Pouze vzdělaní a informovaní občané a jejich zástupcimohou činit správná rozhodnutí. Demagogie, manipulace s ve-řejným míněním, nepřesná interpretace faktů na straně jednéa odmítavé postoje, podezírání a iracionalita na straně druhéjsou největšími překážkami efektivní ochrany životního pro-středí, která musí tvořit rámec udržitelného ekonomickéhoa sociálního rozvoje. SPŽP si proto klade nové cíle i v oblas-tech environmentální osvěty, vzdělávání a volného přístupu ve-řejnosti k informacím a využívání nových nástrojů jako jsou re-gistry zdrojů znečištění a produkce nebezpečných odpadů, in-tegrovaná povolení (IPPC), havarijní plány apod.

Zapojení veřejnosti je významným principem zejména vevztahu k uplatnění principu přímé zodpovědnosti za ochranupřed negativními účinky živelních nebo průmyslových ka-tastrof. Veřejnost by se měla stále více podílet na financovánípreventivních opatření, což současně povede k většímu podíluveřejnosti na rozhodování o alokaci veřejných prostředků.

Hospodaření se zdroji a udržitelná spotřeba

Udržitelný rozvoj je postaven na vyváženém užívánívšech zdrojů, které dělíme na přírodní, ekonomické, sociálnía lidské. Konkrétně to znamená maximálně hospodárné využí-vání neobnovitelných zdrojů, jako jsou nerostné suroviny a fo-silní paliva, a maximálně šetrné hospodaření s pomalu se obno-vujícími zdroji, jako je půda či podzemní voda, a to za součas-ného zachování biodiverzity. Tlaky na neúměrné čerpání zdrojůrostou s globálním ekonomickým rozvojem jako negativní dů-sledky globalizace. Přírodní zdroje nejsou užívány s ohledem namožnou rychlost jejich obnovy nebo jejich omezené zásoby.Mobilita pracovní síly a růst produktivity práce jdou často naúkor sociálních a lidských zdrojů (eroze tradičních sociálníchstruktur, snížení porodnosti, rozpad rodiny, asociální chováníapod.) a kulturního vztahu k životnímu prostředí.

U obnovitelných zdrojů musí být respektována rychlostjejich regenerace; přes to, že biomasa je obnovitelným zdrojem,je např. intenzita mezinárodního rybolovu nebo těžby dřeva(deštné pralesy) tak vysoká, že překračuje rychlost jejich přiro-zené obnovy. Tento znepokojivý trend se násobí s růstem po-pulace v rozvojových zemích a intenzity spotřeby v zemíchrozvinutých. Proto musí tato SPŽP prosazovat zásadu udrži-telné spotřeby a výroby a to jak morálním apelem na změnuchování spotřebitele, tak i využitím ekonomických nástrojů(ceny, daně, poplatky atd.) ke stimulaci takové změny.

Udržitelný rozvoj musí brát v úvahu rozvoj lidského a so-ciálního kapitálu. To souvisí se vzdělaností, zdravotním stavempopulace a demografickým vývojem. Sociální kapitál zahrnujeinstituce náležící jak do státního sektoru, tak i do občanské sfé-ry, ať se jedná o politické strany, církve nebo občanská sdruže-ní a organizace.

Princip předběžné opatrnosti

Účinná politika životního prostředí musí být postavenana vědeckých poznatcích, avšak všude, kde tyto poznatky chy-bí nebo jsou zatíženy vysokou nejistotou, musí být uplatněnprincip předběžné opatrnosti. Principem předběžné opatr-nosti se musí řídit také odhad schopnosti životního prostředí

absorbovat znečištění. Snižováním kritických emisních zátěží,limitních koncentrací, přijatelné expozice apod. musí být dosa-ženo oddělení (decoupling) ekonomického růstu od poškozová-ní životního prostředí a lidského zdraví.

Tam, kde není možno dostatečně přesně rizika kvantifiko-vat nebo vynutit v praxi jejich řízené snížení, je nutno přijímattvrdší opatření. To například znamená zákaz rizikových techno-logií, úplné vyloučení nebezpečných látek a jejich náhrada, sta-novení bezpečných mezí čerpání obnovitelných zdrojů (limitytěžby) apod. Pokud rizika nemohou být snížena, musí se uplatnitjejich regulace, prevence emisí u zdroje, zamezení šíření riziko-vých faktorů (radioaktivita, patogeny, GMO apod.).

Preventivní opatření, resp. uplatnění zásady prevence, jeúčinnější a ekonomicky efektivnější než náprava škod v přípa-dě nevratně znečištěných složek životního prostředí, vyčerpa-ných zdrojů, narušených ekosystémů a poškození zdraví.Uplatnění zásady prevence má velký význam rovněž v přípa-dech živelních katastrof, kterými jsou v České republice nej-častěji povodně. Zásady prevence je nezbytné stále rozvíjeta propojovat s osvětovou činností ve vztahu k obyvatelstvu.

V některých situacích však není prevence možná. Napří-klad Kjótský protokol nepřinese v letech 2008–2012 po dvace-tiletém úsilí víc než 1 % redukci těchto emisí (referenční rok1990) a je málo pravděpodobné, že dojde k úplnému odvráceníglobálního oteplování. Snižování emisí na národní úrovni tentoproblém neřeší, protože emise ČR představují 0,9 % emisí prů-myslově vyspělých států a asi 0,5 % celkových globálních emi-sí skleníkových plynů. Zde musí SPŽP předjímat dle principupředběžné opatrnosti i možné negativní dopady na životní pro-středí, populaci i ekonomiku ČR. Proto SPŽP obsahuje v celéřadě dílčích cílů i adaptační opatření, která by měla tlumitpravděpodobné negativní dopady změny klimatu.

Znečišťovatel platí

Škody, které jsou způsobeny nějakou činností (těžba, vý-roba, doprava, spotřeba apod.) a nese je třetí strana, jsou ozna-čovány za externality. Touto třetí stranou mohou být vlastníci,jejichž majetek je poškozen emisemi z výroby, obyvatelé, je-jichž zdraví je negativně ovlivněno znečištěním životního pro-středí, společnost, jejíž veřejné statky (ovzduší, vodní toky, pří-roda, veřejná prostranství apod.) jsou poškozeny nebo znehod-noceny výrobci nebo spotřebiteli. Tyto externality nejsou v pří-padě volného (neregulovaného trhu) započteny do ceny výrob-ků a třetí straně nejsou její ztráty plně kompenzovány.

Princip „znečišťovatel platí“ (hradí způsobené škody)znamená zahrnutí negativních externalit (např. formou danía poplatků za ekologické újmy, které stanoví regulátor nebo ná-hrady stanovené soudem) do nákladů znečišťovatele. Poslednízpůsob je zdlouhavý a nejistý. Důležité je, že se nejedná jeno škody způsobené na soukromém majetku, ale i na veřejnýchstatcích. Uplatnění tohoto principu vede k novým, nákladověefektivním řešením, kdy výrobce omezuje negativní externalitytechnickými opatřeními tak, aby jeho výrobky (služby) bylykonkurenceschopné. Ekonomické nástroje nutí výrobce k tech-nologickým inovacím, zavádění tzv. nejlepších dostupnýchtechnik (BAT), recyklaci a úsporám energie mnohem účinnějinež direktivní nástroje a jsou hlavním prostředkem prosazová-ní zásady ekonomické efektivnosti. Poplatky, daně apod. byovšem měly zahrnovat všechny významné externality a toi s ohledem na škody, které nastanou na vzdálených místech (ji-né země) anebo budoucím generacím. To je možné na základěspolečně přijatých mezinárodních opatření (např. v rámci spo-lečného trhu EU nebo na základě mezinárodních úmluv).


strana 9

Tento dokument proto klade ve srovnání s předešlýmiSPŽP zvýšený důraz na efektivní využívání veřejných pro-středků, jejich alokaci podle naléhavosti (volba priorit), eko-nomickou efektivnost („cost – benefit analysis“) a veřejnoukontrolu jejich využití. Jiným způsobem, jak lze dosáhnoutzvýšení efektivity využívání veřejných prostředků, je uplatně-ní principu přímé zodpovědnosti ohrožených subjektů zavlastní ochranu a za její financování a soustavným posilovánímtohoto principu. Tento princip lze využít zejména při přijímánípreventivních opatření pro ochranu před negativními účinky ži-velních katastrof.

Nejvýznamnějším celosvětovým problémem je globálníoteplování, které souvisí s celou řadou antropogenních procesů(spalování fosilních paliv, průmyslové emise, odlesňování, in-tenzifikace zemědělství apod.). Mezinárodní společenství se přiaplikaci principu „znečišťovatel platí“ řídí nejen v tomto, alei v obdobných případech, zásadou sdílené odpovědnosti, kdyjednotlivé země musí přijmout závazky odpovídající velikostijejich ekonomik a historickému podílu na globálních emisíchskleníkových plynů, případně na jiných externalitách působí-cích v globálním měřítku.

Zásada integrace

Je zřejmé, že ochrana životního prostředí úzce souvisís většinou sektorových politik a z tohoto zřetele je SPŽP průře-zovou politikou, která musí být s ostatními sektorovými politi-kami jak koordinována, tak do nich integrována. To vyžadujespolupráci na všech úrovních veřejné správy, kde se připravujídesítky strategických a koncepčních dokumentů s centrální,sektorovou i regionální působností. SPŽP sehraje významnouroli z hlediska posuzování vlivů těchto plánů a koncepcí na ži-votní prostředí podle připravované novely zákona č. 100/2001Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, rozšiřující povin-nost posuzování koncepcí a plánů do dalších sektorů. Zároveňje třeba, aby v rámci pravidelných zpráv vládě ČR o plnění stra-tegických úkolů, bylo uváděno i hodnocení ve vztahu k život-nímu prostředí a problematice udržitelného rozvoje. V této sou-vislosti je třeba zdůraznit roli SPŽP jako referenčního doku-mentu pro ostatní sektorové i regionální politiky.

Při tvorbě a realizaci aktualizované Státní politiky život-ního prostředí ČR hraje významnou roli Národní politika bez-pečnosti a ochrany zdraví při práci schválená usnesením vládyČeské republiky č. 475 ze dne 19. května 2003. Národní politi-ka BOZP představuje významný mezník v oblasti řízení BOZPv rámci celé České republiky. Změny v makroekonomických

a sociálně politických aspektech práce se promítají i do oblastiBOZP. S tím také souvisí přechod od direktivní povahy právníúpravy a dozoru BOZP k realizaci nového přístupu ke zvyšo-vání úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Při tvorběNárodní politiky BOZP byly využity a zohledněny dokumentymezinárodních organizací a vzaty v úvahu i schválené národníkoncepce, včetně opatření v oblasti zdraví a životního prostře-dí. Z výše uvedeného vyplývá důležitost propojení jednotlivýchnárodních politik (NP BOZP a SPŽP) v zájmu zdraví obyvatel-stva, zlepšení pracovního prostředí a v důsledku toho také zvy-šování úrovně životního prostředí.

5. Analýza aktuálních problémůV souladu se stavem životního prostředí, transpozicí

a implementací evropského práva a základními principy ochra-ny životního prostředí a udržitelného rozvoje se aktualizovanáSPŽP soustředí na následující čtyři prioritní oblasti:1. ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti2. udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky

a nakládání s odpady3. životní prostředí a kvalita života4. ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového

přenosu znečištění ovzdušíToto rozdělení klade důraz nejen na ochranu základních

složek životního prostředí (ovzduší, voda, litosféra), ale přede-vším na integrovanou ochranu ekosystémů a krajiny (zachová-ní biodiverzity), udržitelný rozvoj a zlepšování kvality života.Čtvrtá oblast odráží odpovědnost ČR za evropské a globální ži-votní prostředí (klimatický systém, ozonosféra) a z toho vyplý-vající mezinárodní spolupráci.

Pro první čtyři prioritní oblasti SPŽP byla provedenaanalýza silných a slabých stránek, příležitostí a rizik (hrozeb)a na jejím základě byly navrženy jednotlivé prioritní cíle, kteréjsou dále rozvedeny na soubory dílčích cílů.

Ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti

Oblast ochrany přírody, krajiny a biologické rozmanitos-ti má vybudován základní právní rámec s výjimkou soustavyNatura 2000. Zejména ochrana přírody je integrována do ev-ropského kontextu a je již navázána spolupráce mezi evropský-mi zeměmi. Této oblasti se dotýkají i mnohé dílčí politikya programy, např. Národní lesnický program, Státní programochrany přírody a krajiny, Program péče o krajinu, Surovinovápolitika nebo program Certifikace udržitelného hospodařenív lesích. Silnou stránkou je zájem široké veřejnosti a intenziv-ní spolupráce mezi státní správou, nevládními organizacemi,vědeckými institucemi a předními odborníky.

Tato oblast má i své slabé stránky a nedostatky, mezi kte-ré patří vedle dlouhodobého poškození a snížené stability eko-systémů také nejasné vlastnické vztahy (lesní a zemědělská pů-da), nedostatečné materiální a odborné zázemí pro výkon ve-řejné správy, především na jejích nižších úrovních, nedostateč-ný monitoring a dozor. Nedostatečně jsou koordinovány kon-cepční a plánovací činnosti, a to včetně omezené funkčnostistávajícího systému územního plánování. To vede napříkladk nedostatečnému využívání zastavěného území sídel a k zábo-rům území nezastavěného.

Jedním z kvantifikovaných cílů Implementačního plánu,přijatého na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johan-nesburgu, je zastavit pokles biodiverzity do roku 2010. Bylo ur-čeno 7 kritických faktorů (zátěží), které umožňují kvantifikovat


strana 10

míru antropogenních vlivů na biodiverzitu (UNEP, 1997): změ-na klimatu, hustota lidského osídlení, spotřeba a výroba, frag-mentace přírodních ploch, acidifikace, eutrofizace a přízemníozón. Trvalý pokles biodiverzity v Evropě, který se projevujev poklesu počtu druhů ptáků, obojživelníků, motýlů a vybra-ných rostlin a je dlouhodobě sledován mezinárodními organi-zacemi jako je Evropská environmentální agentura (EEA),svědčí i o vlivu dalších antropogenních faktorů jako je lov, vy-soušení mokřadů, regulace vodních toků, zanesení geografickynepůvodních a šíření agresivních druhů, užívání biocidů a ag-rochemikálií. K přijetí širších závěrů a z nich vyplývajícíchopatření na ochranu biodiverzity zatím chybí její systematickýmonitoring.

Členství ČR v EU a rostoucí tlak veřejnosti na zvýšenouochranu přírody, krajiny a biologické rozmanitosti vytváří novépříležitosti. Patří sem zkvalitnění plánovacích a koncepčních pro-cesů dle požadavků evropské legislativy (Natura 2000, plány ob-lastí povodí, územní plány, krajské koncepce apod.) a zlepšeníkoordinace na všech úrovních státní správy. Posílena musí býttaké inspekční činnost a rozhodovací procesy na úrovni samos-právy, což vyžaduje metodické řízení ze strany centrálních orgá-nů. Musí být lépe využívány procesy EIA a SEA a inovoványekonomické a informační nástroje. Významná je mezinárodníspolupráce a možnost využívat finanční zdroje ES (tj. zejménaprogram LIFE, strukturální fondy).

Vedle těchto nových příležitostí existují také ohroženía rizika, která jsou dána nejen nedostatečným výkonem státnísprávy a nedostatkem finančních zdrojů. Významně rostou ne-gativní ekonomicky motivované tlaky na změny půdního fon-du, nevhodné využívání záplavových území a neúnosná inten-zifikace zemědělství. Rostou i tlaky poskytovatelů turistickýchslužeb na krajinu a přírodu. Významný je negativní vliv auto-mobilové dopravy (fragmentace krajiny novými komunikace-mi, hluk, emise a zánik biotopů). Na druhou stranu, zvýšenáúroveň ochrany klade omezení i nové ekonomické požadavkyna spotřebitele a zejména na soukromý sektor (např. zaváděnínejlepších dostupných technik – BAT), což může limitovatmožnosti nových investic.

Z této analýzy vyplývá, že kombinací určitých slabýchstránek (negativní vnitřní faktory) s hrozbami (vnější rizika)může pod rostoucími ekonomickými tlaky dojít k prolomenísoučasné úrovně ochrany přírody. V této oblasti je třeba odstra-nit nedostatky ve výkonu státní správy, vzniklé během reformyveřejné správy. Je nutné posílit metodickou řídící a koordinač-ní činnost, zvýšena efektivita plánovacího procesu (včetněúzemního plánování) a získána další podpora veřejnosti. Dáleje nutno maximálně využít potenciál zahraniční spoluprácea získat dodatečné finanční zdroje ES. Pokračující legislativníproces a inovace nástrojů musí posilovat integraci SPŽP dosektorových politik, což předpokládá dobrou spoluprácis ostatními sektory (zejména regionální a místní rozvoj, prů-mysl a obchod, doprava, zemědělství, vodní politika a lesníhospodářství).

Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové tokya nakládání s odpady

V oblasti udržitelného využívání přírodních zdrojů, ma-teriálových toků a nakládání s odpady nastala v minulých le-tech řada pozitivních změn. Byl doplněn a zlepšen právní rá-mec, existují účinnější nástroje a to včetně procesů SEA, EIAa IPPC, byly ustaveny příslušné administrativní orgány a bylazvýšena kontrola, prosazování a vymáhání práva. Zároveň kle-sá materiálová a energetická náročnost tvorby HDP, energetic-

ká náročnost je však stále výrazně vyšší než je průměr EU,a roste podíl výrob a služeb s vyšším podílem přidané hodnoty.Domácí zásoby nerostů, povrchových a podzemních vod, fosil-ních paliv a obnovitelných materiálových a energetických zdro-jů jsou dostatečně prozkoumány a kvantifikovány. V sektorunakládání s odpady existují základní kapacity pro sběr a zpra-cování a je zabezpečena dostatečná kapacita skládek.

V jiných oblastech, například využívání povrchovýcha podzemních vod, čištění odpadních vod (včetně využíváníčistírenských kalů), materiálovém a energetickém využití odpa-dů nebo těžbě a úpravě nerostů, přetrvává řada problémů. Řadasubjektů působících v soukromém sektoru má nízké právní vě-domí nebo dokonce záměrně obchází zákony, některé předpisypro těžbu (horní zákon) nebo výrobu energie (atomový zákon)neumožňují dosud efektivní účast obcí a veřejnosti při správ-ních řízeních. Dále musí být zdokonalena především evidenceodpadů a odpadových toků, aby získané údaje byly lépe využi-telné k inspekčním a rozhodovacím činnostem. Musí být za-bezpečen trvalý monitoring stavu povrchových a podzemníchvod podle požadavků Rámcové směrnice 2000/60/ES o vodnípolitice.

Koordinace mezi kraji, metodické řízení státní správya samosprávy a posílení inspekční činnosti představují vý-znamnou příležitost k odstranění uvedených nedostatků. Protoje velmi důležité plánování na ústřední a krajské úrovni, např.Surovinová politika, Státní energetická politika, POH, Krajskéenergetické koncepce apod. Významné je také dopracováníprávního rámce, které by mělo vést k lepšímu provázání envi-ronmentální a sektorové legislativy. Uplatnění integrované pre-vence a zavádění nejlepších dostupných technik (BAT), kteréumožní další snížení energetické a materiálové náročnosti vý-roby, bude znamenat rostoucí ekonomický tlak na provozovate-le zařízení nevyhovujících současným požadavkům ochrany ži-votního prostředí. Dosažení prioritních cílů je proto možné jenza předpokladu dobré spolupráce mezi soukromým sektorema veřejnou správou a dále za silné podpory veřejnosti, kterou jenutné zajistit také uplatněním podílu přímé zodpovědnosti zaprosazování některých zájmů (oblast prevence před negativní-mi účinky živelních a průmyslových katastrof).

Možná rizika a ohrožení spočívají i v nedostatečném ma-teriálním a odborném zázemí pro výkon veřejné správy, přede-vším na jejích nižších úrovních, které musí čelit cílevědomémuporušování zákonů, organizované kriminální činnosti a korup-ci. Nedůvěra neinformované veřejnosti a nedostatek investicv soukromém sektoru může bránit zajištění nových recyklač-ních a zpracovatelských kapacit. Jedná se i o zavádění nejlep-ších dostupných technik (BAT). Rizikem jsou rovněž nežádou-cí tendence investovat do materiálově a energeticky náročnýchvýrob, příp. do výrob produkujících vysoký podíl odpadů.

Kombinace některých slabých stránek ohrožení (vnějšírizika) mohou vést ke zhoršení situace v odpadovém hospodář-ství a nebo k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů. To-mu je nutno předejít zkvalitněním státní správy a zvýšenou spo-luprací se soukromým sektorem. Je potřeba zlepšit a rozšířitstatistická šetření v oblasti odpadů. Kritickým faktorem se mů-že stát i nedostatek finančních zdrojů na výstavbu technickýchzařízení včetně ČOV; zde je nutno maximálně využít fondů ES(municipální sféra).

Životní prostředí a kvalita života

Účinnější legislativa, včetně EIA, SEA a IPPC, a pokra-čující doplňování a zpřesňování právního rámce je v této oblas-ti posilováno koncepčním plánováním a rozvíjející se odbornou


strana 11

a vědeckou základnou. Díky spolupráci resortů životního pro-středí a zdravotnictví vznikají koncepční dokumenty na mezi-národní i národní úrovni. Je posilováno institucionální a infor-mační zajištění meziresortní spolupráce (chemické látky, pre-vence havárií, bezpečnost potravin, redukce zdravotních rizikze znečištěného životního prostředí apod.). Pokračuje elimina-ce vlivu starých ekologických zátěží, i když vzhledem k nároč-nosti jejich sanace je postup pomalý. Rovněž pokračuje náhra-da zastaralých technologií.

Obecně na nižších stupních veřejné správy mnohde pře-trvává nedostatečné materiální a odborné zázemí. Nedostatečnáa málo účinná je spolupráce se soukromým sektorem (absence„public-private partnership“). Chybí finanční zdroje (staré eko-logické zátěže, monitoring, hlukové mapy, opatření prevencepřed povodněmi a další), ekonomicky náročné je také zaváděníBAT. Negativně se zde projevuje i nedostatečná péče o veřejnáprostranství (včetně údržby a ochrany zelených ploch).

Velmi důležité je pokračování v přenosu zkušenostía poznatků ze zemí OECD a další uplatnění evropské legisla-tivy, spolupráce na mezinárodních programech a projektech,jako např. „Zdravá města“, „Evropský den bez aut“ apod.Zkvalitnění výkonu státní správy musí zajistit školení a meto-dické řízení nižších úrovní státní správy a samosprávy. Je ne-zbytné posílení úlohy SEA, IPPC a územního plánování.V těchto oblastech je velmi perspektivní využití nových fi-nančních zdrojů z ES.

Existují zde významná rizika a hrozby, zejména živelnásuburbanizace, rozvoj zástavby na „zelených loukách“, vznikprůmyslem zdevastovaných a opuštěných ploch (brownfields)a nevyužívání stávajících brownfields. Negativně se můžeprojevit i další růst intenzity individuální a nákladní automo-bilové dopravy (emise, nehody, hluk, zábory plochy). V měst-ských aglomeracích hrozí úbytek a ničení zeleně, vandalis-mus a zábory veřejných prostranství pro komerční využití, ko-mercializace center a historických částí měst a vznik ghet sesociálně slabým obyvatelstvem. Ekonomický rozvoj můževést i k další kontaminaci půdy, ovzduší a vody dopravoua průmyslem (včetně problémů s využitím a odstraněním od-padů). Tato možná rizika jsou zesilována nedostatkem finanč-ních zdrojů na prevenci a nápravu, malým zájmem veřejnosti,která není dostatečně zainteresována svým podílem na zabez-pečení preventivních opatření, a nedostatečným materiálníma odborným zázemím pro výkon veřejné správy, především nanižších úrovních.

Kombinací některých slabých stránek a vnějších rizik byv budoucnosti mohlo dojít k neúnosnému zhoršení současnéhostavu a to zejména ve velkých městech a jejich bezprostřednímokolí. Toto potenciální zhoršení je nutno eliminovat jednak po-sílením výkonu státní správy a odstraněním slabých míst naúrovni krajů a obcí a dále zvýšeným zapojením veřejnosti dorozhodovacích procesů (správní řízení, územní plánování, ko-munitní plánování, EIA/SEA, IPPC). Tak může být plně využitpotenciál nově přijaté i připravované legislativy, která však vy-žaduje kvalifikovanou státní správu, dostatečné inspekční a vy-nucovací kapacity a silnou podporu veřejnosti.

Ochrana klimatického systému Země a omezení dálkovéhopřenosu znečištění ovzduší

Zatímco předešlé tématické oblasti SPŽP byly věnoványřešení environmentálních problémů především na národníúrovni, přijetí nových cílů v oblasti ochrany klimatického

systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzdu-ší vyjadřuje spoluodpovědnost ČR za environmentální problé-my evropských a globálních dimenzí. Proto je důležitá trvaláa aktivní účast ČR na mezinárodních jednáních (úmluvy, pro-tokoly, pracovní skupiny, programy atd.). Díky tomu má ČRvýrazné postavení ve skupině zemí s transformující se ekono-mikou i mezi novými členy EU. V minulých letech byly vládouČR přijaty základní dokumenty, které se periodicky aktualizu-jí, např. Strategie ochrany klimatického systému Země.

Existují však i přetrvávající problémy a slabé stránky, např.omezená možnost regulovat malé zdroje znečištění a rostoucíemise oxidu uhličitého z dopravy. Projevuje se nedostatek eko-nomických nástrojů na snižování emisí GHGs i omezené zku-šenosti s jejich aplikací. Tato problematika je odborně náročná,takže chybějí lidské kapacity ve státní správě a zapojení krajůdo jejího řešení je nedostatečné. Omezený zájem široké veřej-nosti je dán zdlouhavostí vyjednávání (např. Kjótský protokol)a složitostí mezinárodně přijatých pravidel.

Ochrana klimatického systému Země a omezení dálkové-ho přenosu znečištění ovzduší musí být integrována do sekto-rových politik a zároveň uplatněna při přípravě sektorovýchakčních plánů a strategií. Velkou příležitost představuje možnévyužití fondů ES na přípravu praktických projektů i na posíle-ní odborných a administrativních kapacit. V oblasti dálkovéhopřenosu znečištění ovzduší musí být plně využito posuzovánípřeshraničních vlivů na životní prostředí (EIA/SEA, IPPC).Předcházení negativním vlivům na klimatický systém Zeměa omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší je ekonomic-ky náročné a předpokládá spolupráci se soukromým sektorem,využívání nových ekonomických nástrojů (např. emisní obcho-dování a společně realizované projekty) a uzavírání dobrovol-ných dohod s průmyslem.

Dosažení prioritních cílů a z nich vyplývajících meziná-rodních závazků ČR je ohroženo nákladností preventivníchopatření (zejména snižování emisí) a malou podporou širokéveřejnosti, která pocítí jejich ekonomický dopad. Možný jei katastrofický hospodářský nebo politický vývoj v mezinárod-ním měřítku způsobený negativními dopady změny klimatua následný vznik mezinárodních tlaků na zpřísnění závazkůa preventivních opatření.

Vnější rizika (ohrožení) nemůže ČR vzhledem k jejichglobálnímu charakteru eliminovat jen snižováním svých emisí.To znamená zvýšit aktivitu při mezinárodních jednáních, např.tlak na urychlení ratifikace Kjótského protokolu rozvinutýmizeměmi a na významné emitenty skleníkových plynů z řad roz-vojových zemí, aby přijali odpovídající redukční závazky. Pri-oritní je příprava strategie ke zmírnění dopadů změny klimatuv ČR (adaptační opatření). Ta se ovšem týká všech předchozíchtematických oblastí SPŽP a měla by být připravena na širokénárodní a regionální bázi (spolupráce se sousedními zeměmi).Dosud nedošlo k zavedení technologií, které dokážou lépe vy-užívat energii z uhlí.

Kombinace vnějších rizik a slabých stránek může vyvo-lat značné ekonomické tlaky na signatáře uvedených úmluv. Jeproto nutno posilovat spolupráci v rámci ES, včetně využitífondů ES, na přípravu odborné a administrativní kapacity proimplementaci Kjótského protokolu. V této oblasti panují znač-né nejistoty týkající se negativních dopadů změny klimatu,a proto by měly existovat pravidelně aktualizované scénářezvládání mimořádných událostí (včetně přípravy na globálníoteplování, sucha, dezertifikaci, šíření epidemií a humanitár-ní/ekologické katastrofy vyvolané v souvislosti s těmito jevy).


strana 12

III. Cíle aktualizované SPŽPv prioritních oblastech

Na základě Zprávy o životním prostředí České republikyv roce 2002, 6. akčního programu Evropských společenství proživotní prostředí, Environmentální strategie OECD pro první de-kádu 21. století, Strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoja dalších strategických dokumentů jak národní, tak i mezinárodníúrovni, byly určeny prioritní oblasti a v nich jednotlivé prioritnícíle, které jsou dále rozvedeny na soubory dílčích cílů a opatření.Zaručena je i návaznost na předcházející SPŽP (kontinuita střed-nědobých a dlouhodobých cílů), na sektorové operační programy(financování ze zdrojů ES, priority a střednědobé cíle) a na im-plementační plán pro oblast životní prostředí (vybrané střednědo-bé cíle implementace Acquis Communautaire).Kapitoly mají následující strukturu:X. Prioritní oblast (např.1. Ochrana přírody, krajiny a biolo-

gické rozmanitosti)X.X Prioritní cíl (např. 1.1 Zastavení poklesu biodiverzity)

Stručný popis problematikyDílčí cíle a opatření

1. Ochrana přírody, krajiny a biologickérozmanitosti

1.1 Zastavení poklesu biodiverzity

Stručný popis problematiky

Biologická diverzita (biodiverzita) je definována jakorozmanitost života ve všech formách, úrovních a kombinacích.Zahrnuje diversitu ekosystémů, diverzitu druhovou a genovou.

Pokles biodiverzity je celosvětovým problémem, který jezpůsoben stále se zrychlujícím vymíráním druhů živočichů a rost-lin, mizením přirozených a přírodě blízkých biotopů a poklesemgenetické variability organismů. Globální riziko představuje i vy-užívání geneticky modifikovaných organismů. Přestože mohoumít určité výhody ve srovnání s přírodními druhy, jejich volnéa nekontrolované šíření však může vést k dalšímu snížení druho-vé a genetické diverzity (vedle ohrožení lidského zdraví).

V České republice je biodiverzita ohrožena intenzifikacízemědělské a výroby, anebo naopak neobhospodařováváníma opuštěním zemědělských ploch, nadměrnou či nevhodnou ur-banizací, fragmentací krajiny dopravní infrastrukturou i samot-ným používáním dopravních prostředků. Mizí tzv. přechodové(ekotonové) plochy, které mají stabilizační funkci a vyznačujíse velkou biologickou rozmanitostí (rybniční rákosiny, remíz-ky, meze, vlhké nivní louky apod.), výrazně se snižuje prů-chodnost krajiny (především vlivem liniových staveb a scelo-váním zemědělských pozemků). Místní druhy rostlin a živoči-chů jsou negativně ovlivňovány invazními druhy, ať již vysazo-vanými úmyslně (např. některé druhy ryb), nebo pronikajícímisamovolně. Pro zastavení poklesu biodiverzity je třeba chránitnejen samotné druhy volně žijících rostlin a živočichů, ale rov-něž jejich stanoviště a genofond a plošný rozsah přírodnícha přírodě blízkých ekosystémů.

V České republice, v níž lesy tvoří jednu třetinu z celko-vého území státu, jsou pro zachování biodiverzity důležité takélesní ekosystémy. Jejich rozmanitost byla v minulosti sníženave snaze uspokojit poptávku po rychle rostoucích nebo nejčas-těji žádaných dřevinách. V důsledku těchto aktivit v současnédobě převládá neúměrně vysoký, více než trojnásobný poměr

jehličnatých dřevin k listnatým, byť po roce 1995 došlo k vý-znamnému nárůstu podílu listnatých dřevin a jedle při zalesňo-vání a přirozené obnově lesa. Nižší rozmanitost lesů se proje-vuje i ve snížení jejich ekologické stability, jejímž důsledkemje vysoký podíl nahodilých těžeb.

Dílčí cíle a opatření:

1.1.1 Ochrana biologické rozmanitosti na úrovni stanovišť

• Vyhlásit lokality soustavy Natura 2000.• Dobudovat systém státní správy a managementu pro lokali-

ty soustavy Natura 2000. • Zajistit zkvalitnění ochrany a péče o významná stanoviště

(regionálně a národně), jež nejsou součástí zvláště chráně-ných území a navrhované soustavy Natura 2000.

• Zabezpečit účinnou řízenou péči o soustavu zvláště chráně-ných území.

• Funkčně propojit soustavu Natura 2000 s existujícím systé-mem zvláště chráněných území.

• Vytvořit systém a trvale zajišťovat financování managementua kompenzací pro vlastníky pozemků pro ochranu stanovišťa druhů při využití všech národních a mezinárodních zdrojů.

1.1.2 Ochrana zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů

• Zajistit management biotopů pro zvláště chráněné druhyrostlin a živočichů.

• Zajistit opatření proti vymizení nejohroženějších druhů rost-lin a živočichů (např. záchranné programy, programy péčepro jednotlivé ohrožené druhy).

• Vytvářet podmínky pro vznik náhradních biotopů zvláštěchráněných rostlin.

• Zajistit používání opatření minimalizující rizika poraněnía úhynu ptactva na vedeních elektrického napětí.

1.1.3 Posílení ekologické stability krajiny

• Zkvalitňovat územní systém ekologické stability.• Realizovat jeho chybějící prvky ÚSES.• Stanovit limity rozvoje území a územních rezerv ve vztahu

k ochraně přírodního a krajinného prostředí a prosadit je donástrojů územního plánování.

• Zajistit pestrou druhovou, věkovou a prostorovou skladbulesa např. prostřednictvím legislativních, administrativnícha ekonomických nástrojů.

• Vypracovat soubor opatření na omezení šíření invazníchdruhů rostlin a živočichů.

• Omezit introdukci geograficky nepůvodních druhů do volnékrajiny přirozených ekosystémů.

• Preferovat při rybářském hospodaření na tocích populacepůvodních druhů ryb.

• Zajistit opatření ke zprůchodňování (stávajících i nově bu-dovaných) komunikací na migračních cestách živočichů.

1.2 Péče o vodní a mokřadní ekosystémy, revitalizace vod-ních biotopů


Vodní ekosystémy a mokřady zasluhují mimořádnouochranu jako unikátní přírodní ekosystémy s vysokou biodiver-zitou, které zároveň slouží jako přirozené rezervoáry vody, kte-ré však jsou velmi zranitelné vůči změnám hydrologického re-


strana 13

žimu a necitlivým antropogenním zásahům, jako může být pro-hlubování koryt řek, regulace říčních toků, nevhodné lesnickéhospodaření, odvodňování, výstavba vodních kanálů a novýchvodních cest, budování vodních nádrží, nadměrný odběr pod-zemních vod a znečištění v důsledku intenzivní zemědělskéčinnosti a intenzivního chovu ryb.

Na základě Ramsarská úmluvy, která definuje mokřad jakoúzemí bažin, slatin, rašeliništ i území pokrytá vodou, přirozenái uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí,sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, je-jichž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů, se v textu SPŽP ro-zumí mokřadem: rašeliniště, slatiniště, lužní lesy, nivy řek, mrtváramena, tůně, zaplavované louky nebo mokré louky, rákosiny, pra-meniště a jiné vodní a bažinné biotopy, horská jezera a slaniska.

Cíle v této prioritní oblasti se zaměřují i na omezení po-škozování vodních ekosystémů, zvýšení přirozené retenčníschopnosti krajiny a omezení eutrofizace. Postupné naplňovánía realizace programových cílů vedoucích k obnově, stabilizaci,údržbě a následné péči o přirozený vodní režim krajiny je pod-míněno razantním zvýšením podílu ekologicky – funkčníchzdrojů vody (resp. vláhových recipientů) v krajině.


1.2.1 Důsledná ochrana všech typů mokřadů

• Přijmout a realizovat Národní politiku ochrany mokřadů, na-př. prostřednictvím plánů oblastí povodí.

• Dbát o udržitelné využívání mokřadů a vodních zdrojův kontextu ekonomických tlaků a globálních změn.

• Přijmout zásady udržitelného hospodaření v krajině v ná-vaznosti na zásady správné zemědělské praxe.

• V rámci stavebního řízení odstoupit od činností a stavebníchzáměrů, jejichž důsledkem by byly likvidace mokřadů.

1.2.2 Zabezpečování obnovy a revitalizace vodních biotopůa mokřadů

• Vypracovat metodiku výběru vodních biotopů vhodnýchk obnově nebo revitalizaci a na jejím základě připravit data-bázi lokalit určených pro obnovu nebo revitalizaci.

• Realizovat revitalizační opatření na základě již existujících(příp. nových) Programů revitalizace.

• Vytvářet náhradní mokřadní stanoviště v místech, kde došlok jejich narušení nebo likvidaci vlivem antropogenní činnosti.

1.2.3 Vyrovnání vláhové bilance

• Zpracovat na základě zákona o ochraně přírody a krajiny,vodního a lesního zákona a Rámcové směrnice ES o vodnípolitice nástroje pro oblast vodní politiky a začlenit je do re-sortních politik.

2. Udržitelné využívání přírodních zdrojů,materiálové toky a nakládání s odpady

2.1 Ochrana povrchových a podzemních vod (jakosta množství, zdroje pitné vody)


Zdroje vod patří mezi významné přírodní zdroje, kteréjsou ohroženy jak bodovým, tak plošným znečištěním. Hlav-

ním úkolem v nadcházejícím období je zabezpečení požadavkůvyplývajících z Rámcové směrnice 2000/60/ES o vodní politi-ce, včetně jejích postupných cílů. Tato směrnice byla přijataproto, aby byly vytvořeny koordinované mechanizmy k odstra-nění překážek bránících postupu při zlepšování stavu vod. V ro-ce 2003 byla novelou vodního zákona č. 254/2001 Sb. zabez-pečena transpozice této rámcové směrnice. Hlavními cíli v nej-bližším období jsou zejména vymezení a monitorování vodníchútvarů, sestavení registru chráněných oblastí vázaných na vodua jejich ochrana, dále prosazování koordinovaných mechaniz-mů pro zlepšování stavu vod prostřednictvím plánů oblastí po-vodí, do nichž budou postupně začleněna veškerá opatření nazlepšení ochrany povrchových a podzemních vod. Je třeba po-kračovat v rámci nápravy starých ekologických škod v sanacipodzemních vod a zemin kontaminovaných závadnými látkaminad akceptovatelnou úroveň. V praxi budou uplatněny také dal-ší související směrnice ES – zejména směrnice Rady91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod, směrnice Ra-dy 91/676/EHS, o ochraně vod před znečištěním dusičnany zezemědělských zdrojů a směrnice 76/464/EHS o nebezpečnýchlátkách. Největším problémem bude výstavba chybějící vodo-hospodářské infrastruktury ČOV a kanalizačních systémů, re-konstrukce a zlepšení technologií čištění odpadních vod ke spl-nění požadavku směrnice 91/271/EHS u aglomerací nad 2000EO v rámci přechodného období, tzn. do konce roku 2010.V rámci průběžného vyhodnocení plnění Státní politiky život-ního prostředí ČR za období 2004 – 2006 bude analyzovánaschopnost České republiky dodržet požadavky přechodnéhoobdobí vyplývající z příslušné směrnice ES. Přínosem k zlep-šení jakosti povrchových vod budou Programy na snížení zne-čišťování povrchových vod nebezpečnými závadnými látkamia zvlášť nebezpečnými závadnými látkami. Proces realizaceProgramů, který je plánován do r. 2010, zahrne celý komplexomezujících opatření a kroků ve všech částech ochrany život-ního prostředí vedoucích k postupné eliminaci vnosu zvlášť ne-bezpečných závadných látek a zásadnímu omezení vnosu ne-bezpečných závadných látek do povrchových vod a návaznýchekosystémů.


2.1.1 Zlepšování čistoty povrchových, zprostředkovaněi podzemních vod

• Postavit a rekonstruovat čistírny odpadních vod a kanalizač-ní systémy v souladu s implementačním plánem směrniceRady 91/271/EHS.

• Realizovat stavby na ochranu čistoty vod podle „Seznamuaglomerací ČR určených do různých prozatímních kategoriípřechodných období (podle směrnice Rady 91/271/EHS)“.

2.1.2 Vymezení útvarů povrchových a podzemních vod,hydrogeologická rajonizace

• Stanovit vodní útvary, analyzovat jejich charakteristikya zhodnotit dopady lidské činnosti na stav povrchovýcha podzemních vod.

2.1.3 Zlepšení sledování výskytu a pohybu nebezpečnýchlátek kontaminujících podzemní a povrchové vody

• Zajistit vyhledávací monitoring nebezpečných látek v hyd-rosféře, včetně inventarizace bodových a plošných zdrojůnebezpečných látek a persistentních organických látek.


strana 14

• Uplatnit a realizovat výstupy Programů na snížení znečišťo-vání povrchových vod nebezpečnými závadnými látkamia zvlášť nebezpečnými závadnými látkami.

• Zahájit a uskutečnit revize povolení k vypouštění odpadníchvod s obsahem nebezpečných látek a vydávání povolení no-vých.

2.1.4 Zlepšení monitoringu podzemních vod

• Dobudovat monitorovací síť podzemních vod zejména hlu-bokých zvodní.

2.1.5 Integrovaný a koordinovaný přístup k ochraně voda vodnímu hospodářství na území ČR

• Zpracovat Plán hlavních povodí.• Zpracovat Plány oblastí povodí.

2.1.6 Ochrana zdrojů podzemních vod

• Zajistit územní ochranu pramenišť a sběrných lokalit pra-menných vývěrů.

• Zajistit ochranu infiltračních zónpramenů, pramenišť a oblastí při-rozené akumulace podzemníchvod.

• Prosadit důsledné respektováníochrany zdrojů podzemních vodpři územně plánovací činnostia v územním rozhodování.

2.1.7 Ochrana chráněných oblastí

• Zajistit zřízení registru všech úze-mí, nacházejících se v každé ob-lasti povodí, které byly vymezenyjako území vyžadující zvláštníochranu jejich povrchových a pod-zemních vod nebo zachování sta-novišť a druhů živočichů a rostlinzávislých na vodě.

• Dosáhnout standardů a cílů stanovených Rámcovou směrni-cí 2000/60/ES o vodní politice do r. 2015.

2.2 Ochrana neobnovitelných přírodních zdrojů


Neobnovitelné zdroje zahrnují vedle fosilních paliv a ne-rostných surovin také zdroje podzemních vod (viz 2.1), biodi-verzitu (viz 1.1) a půdu. Rychlost obnovy těchto zdrojů jevzhledem k jejich spotřebě zanedbatelná. Šetrné hospodařenís fosilními palivy, nerostnými surovinami a půdou je proto dů-ležité z hlediska principu udržitelného využívání přírodníchzdrojů. Horninové prostředí, jehož součástí fosilní paliva a ne-rostné suroviny jsou, bylo na území ČR po staletí ovlivňovánoi další činností člověka, než jen těžbou. Negativní dopad mělapředevším kontaminace jeho složek – půdy a podzemní vody.

Příliš intenzívní či nehospodárné využívání nerostnýchzdrojů je v protikladu s principy udržitelného rozvoje. I kdyžnejsou všechna známá ložiska nerostných zdrojů v současnostitěžena, je třeba zachovat možnost jejich využití v příštích le-tech, případně příštími generacemi. Ochranu ložisek, která jezakotvená v platných zákonech, je třeba prosazovat na všech

úrovních územního plánování a v surovinových koncepcích. Přitěžbě, pokud není zajištěno komplexní využití všech těženýchhornin separovaným ukládáním jednotlivých typů hornin (např.štěrkopísků a jílů ze skrývky), je znehodnocováno jejich bu-doucí využití. Vzhledem k industriální historii České republikyje stále důležitější získávat geochemické poznatky o antropo-genních kontaminacích půdy, sedimentů a podzemních vod projejich budoucí optimální využití a získané údaje a mapy využí-vat na všech stupních řízení.

Půda, která je základní složkou biosféry, je zároveň ne-obnovitelným zdrojem pro zemědělství a lesní hospodářství.Snižování obsahu organického uhlíku, změna vodního režimu,zhutňování, zasolování a kontaminace polutanty z bodovýcha difuzních zdrojů vede spolu s větrnou a vodní erozí k degra-daci půdy. To se projevuje i snižováním počtu a pestrosti půd-ních organismů. Ukládání tuhých a kapalných odpadů, aplika-ce kontaminovaných kalů z ČOV a atmosférická depozice to-xických kovů a persistentních organických polutantů vedla kekontaminaci podzemních vod a půdy. Nevratná je i ztráta půdyzástavbou, budováním komunikací, parkovišť apod. Je nutnoustavit účinnější legislativní rámec pro územní plánování (nový

stavební zákon) i monitoring a stanovit priority pronápravné a preventivní programy. Důležitá je inte-grace ochrany půdy do zemědělské, lesnické, do-pravní a surovinové politiky a územního plánování(omezení výstavby na zelené louce, využití brown-fields). Sanace starých ekologických zátěží snižujerozsah kontaminace půdy a spodních vod průmy-slovými polutanty. Vzhledem k technické nároč-nosti je výhodné využít Evropské sítě odborníkůna dekontaminaci půdy a podzemní vodyCLARINET (Contaminated Land RehabilitationNetwork for Environmental Technologies). Evrop-ské strukturální fondy (např. EAGGF) podporujíochranu půdy před erozí a záplavami a její udrži-telné využití. ČR se zapojí do EUSIS (EuropeanSoil Information System) a společných projektůochrany půdy koordinovaných European Soil Bu-reau. Je nezbytné podporovat udržitelné způsobyhospodaření na zemědělské a lesní půdě (správnázemědělská a lesnická praxe), včetně správného

užívání hnojiv a biocidů, resp. podpory ekologického zeměděl-ství.


2.2.1 Územní ochrana ložisek nerostů

• Stanovit chráněná ložisková území (CHLÚ).• Prosazovat respektování ochrany přírodních nerostných

zdrojů při územním plánování.

2.2.2 Posílení respektování udržitelného rozvoje při zajišťování hospodářství nerostnými surovinami

• Prosazovat principy udržitelného rozvoje Komisí pro pře-hodnocování prognózních zdrojů nerostných surovin ČR.

• Zapracovat environmentální aspekty do regionálních surovi-nových politik jednotlivých krajů.

• Aktualizovat surovinové politiky ČR a krajů s ohledem nanové podmínky po vstupu ČR do EU a s důrazem na co nej-vyšší účinnost využití surovin, včetně druhotných a jejichmateriálového a energetického potenciálu a omezení objemukonečného odpadu ukládaného zpět do přírodního prostředí.


strana 15

2.2.3 Zachování životnosti zásob nerostných zdrojů jejichkomplexnějším využíváním

• Analyzovat horní právo a návazné legislativy zemí EU.• Připravit a upravit horní právo s cílem dosáhnout úrovně le-

gislativy a administrativních postupů uplatňovaných v jed-notlivých zemích EU.

2.2.4 Ochrana půdy

• Chránit půdu před kontaminováním nebezpečnými látkami.• Chránit půdu před zábory a neodpovědným rozšiřováním

měst a obcí mimo současná zastavěná území.• Vymezovat pro potřeby rozhodování na všech úrovních ano-

málie rizikových látek, vzniklé v souvislosti s lidskou čin-ností, v půdách, hornině, dnových sedimentech a podzem-ních vodách a zahrnout tyto informace do limitů rozvojea plánování velkých územních celků a obcí.

• Vyvíjet postupy dekontaminací a sanovat antropogenní ano-málie rizikových látek v půdách, dnových sedimentech a li-tosféře.

• Připravit a realizovat národní program ochrany půdy.• Upravit legislativní předpisy v oblasti ochrany půdy v závis-

losti na politice Evropských společenství.• Zvýšit účinnost odvodů za zábor půdy se zohledněním bio-

logické rozmanitosti na ní jako ekonomického nástroje ploš-né ochrany půdy např. valorizací sazebníku odvodů za od-nětí půdy ze ZPF.

2.3 Využívání obnovitelných zdrojů


Tento cíl se týká maximálně možné náhrady neobnovi-telných zdrojů (materiálových i energetických) zdroji obno-vitelnými. V materiálové oblasti se jedná o využití biotech-nologií, biomasy (zejména technických plodin a dřeva).V podmínkách České republiky jsou významnými obnovi-telnými zdroji energie především: energie biomasy (dřevo,sláma, nejrůznější biologické odpady, tvarované a upravenébiopalivo – brikety, pelety atd.), energie přímého slunečníhozáření – termosolární systémy a fotovoltaika, energie vody(přičemž z hlediska životního prostředí jsou šetrným způso-bem využívání této energie pouze vodní elektrárny s instalo-vaným výkonem do 10 MW, které jsou dle legislativy ES po-važovány za obnovitelný zdroj, který je možné podpořitz veřejných prostředků), energie prostředí (tepelná energiehornin, podzemních či povrchových vod a ovzduší využíva-ná pomocí tepelných čerpadel), geotermální energie, energievětru a paliva z obnovitelných zdrojů energie v dopravě. Ob-novitelné zdroje jsou vedle úspor energie jedinými v sou-časné době dostupnými nevyčerpatelnými energetickýmizdroji. Jsou reálnou možností, jak zabezpečit energeticképotřeby lidstva i v dalších stoletích, nejsou zdrojem sklení-kových plynů, vytvářejí většinou výrazně nižší množstvíostatních emisí, prakticky neprodukují odpady. Přispívajík energetické nezávislosti státu a regionu a umožňují de-centralizaci energetických zdrojů. Využívání obnovitelnýchzdrojů energie (OZE) vytváří nové pracovní příležitosti (pře-devším na venkově) a přispívá ke snižování nezaměstnanos-ti.


2.3.1 Dosažení 6 % podílu OZE na celkové spotřebě PEZk roku 2010

2.3.2 Dosažení minimálně 8 % podílu elektřiny z OZE nahrubé spotřebě elektřiny k roku 2010

• Podpořit investice pro využívání tepelné energie z obnovi-telných zdrojů.

• Dosáhnout podílu finanční podpory z veřejných rozpočtů vevýši nejméně 0,1 % HDP.

• Prosadit schválení a následné uplatňování zákona o podpořevýroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů.

• Schválit a realizovat Koncepci ekologické daňové reformy.• Implementovat Směrnici o zdanění energií 96/2003/ES.• Zjednodušit povolovací řízení při výstavbě zařízení na vyu-

žívání obnovitelných zdrojů energie. • Vytvořit jasná pravidla vztahů mezi využíváním obnovitel-

ných zdrojů energie a ochranou přírody a krajiny tak, abynebyla ani jedna z těchto oblastí diskriminována.

2.3.3 Využívání biomasy a především dřeva jako surovinyširokého využití namísto neobnovitelných surovin

• Odstranit legislativní překážky pro širší využití biomasy provýstavbu.

• Vytvořit programy na podporu materiálového využití dal-ších typů biomasy a dalších surovin z obnovitelných zdrojů,zejména dřeva.

2.4 Snižování energetické a materiálové náročnosti výrobya zvýšení materiálového a energetického využití odpadů


Snižování energetické a materiálové náročnosti výrobypostupuje dle uplatňování vědeckých a technických poznatkův rámci inovačních cyklů a s přílivem vhodných investic. Přesvýrazné zlepšení v posledním desetiletí má Česká republikaznačné rezervy pro další zkvalitňování výroby z tohoto hledis-ka. Ve věci snižování energetické náročnosti ve všech segmen-tech konečné spotřeby energie bude vzat v úvahu návrh Směr-nice EK final COM (2003) 739 „Directive of the European Par-liament and of the Council on Energy End-use efficiency andEnergy Services“. Snižování materiálové náročnosti výroby ve-de i ke snižování produkce odpadů. Výrobní a spotřební odpadpředstavuje vážnou environmentální zátěž. Odpady jsou nejenprůvodním jevem neefektivního nakládání s neobnovitelnýmipřírodními zdroji (2.3), ale zároveň jsou zdrojem surovina energie, jehož význam roste. Nedostatečné skládkování a spa-lování odpadů představuje zdroj znečištění půdy, vody a ovzdu-ší nebezpečnými látkami, jako jsou toxické kovy a persistentníorganické polutanty.

Odpadová politika Evropských společenství nedosáhlav uplynulých dvou desetiletích mnoha stanovených cílů a v sou-časné době prochází revizí. Prevence vzniku odpadů a zvyšová-ní podílu recyklace naráží na ekonomické limity a vyžaduje ne-jen nové ekonomické stimuly, ale zejména změnu chování vý-robců a spotřebitelů, kteří se musí podílet na tříděném sběru od-padů. Třídění je nejefektivnější přímo u svého zdroje – výrobců,obchodníků, provozovatelů služeb a domácností.

Důležitým nástrojem snižování materiálové a energetickénáročnosti a prevence odpadů je zavádění nejlepších dostup-ných technik (BAT) nejen ve výrobě, ale i v oblasti nakládání


strana 16

s odpady. V rostoucí míře se prosazuje odpovědnost výrobců zacelý cyklus výroby a spotřeby a to včetně využití a recyklacevybraných odpadů (odpadní oleje, baterie a akumulátory, auto-vraky, ledničky, zářivky, elektronika apod.), obalů a obalovéhoodpadu.

Žádoucí hierarchie nakládání s odpady (prevence, mini-malizace, opakované používání, využívání a bezpečné odstra-ňování) není v ČR plně respektována a převažuje odstraňováníodpadů, zejména skládkování, nad využíváním odpadů. V pro-středí tržního hospodářství není zajištěna konkurenceschopnostvýrobků vyrobených z odpadů, takže je značně obtížné zvyšo-vat materiálové využití odpadů.

Rovněž shromažďování odpadů utříděných podle jednot-livých druhů není dostatečné, prosazování této povinnosti mávelké rezervy jak v podnikatelské, tak i v občanské sféře. Dů-sledkem je nižší míra vrácených odpadů do výrobních cyklů ja-ko náhrada vstupních surovin. V případě komunálních odpadůjsou problémovými složkami zejména nebezpečné odpady, bio-logicky rozložitelné odpady, výrobky zpětného odběru, odpadyz plastů atd.

Jedním ze společných problémů Evropského společen-ství a tedy i ČR je zavedení jednotného systému statistické evi-dence odpadů, aby bylo možno lépe bilancovat materiálovéa odpadové toky. S tím souvisí i kategorizace odpadů nejen dlenebezpečnosti, ale i dle využitelnosti a volný pohyb vybranýchodpadů jako komodity v rámci společného evropského trhu.

Cíle pro oblast separovaného sběru a materiálového vyu-žití vybraných spotřebních odpadů jsou stanoveny v nařízenívlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR,kde úkolem např. snížit maximální množství biologicky rozlo-žitelných komunálních odpadů (dále jen BRKO) ukládaných naskládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2010 nejvíce75 % hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostnícha výhledově v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celko-vého množství BRKO vzniklého v roce 1995.


2.4.1 Snížení hmotnostního podílu odpadů ukládaných naskládky

• Využít doporučení Realizačního programu ČR na podporuvyužívání recyklovaných materiálů.

2.4.2 Snížení maximálního množství BRKO ukládaných naskládky

• Vyčlenit finanční dotace ze SFŽP na budování kapacit nazpracování BRKO.

• Využít doporučení Realizačního programu ČR pro biologic-ky rozložitelné odpady.

2.4.3 Snížení materiálové a energetické náročnosti výroby

• Urychlovat zavádění BAT technologií.• Vyjednávat další příznivá opatření ze strany provozovatele.• Vytvořit systém finanční podpory podniků, které nespadají

pod integrované povolování v zavádění BAT.

2.4.4 Zlepšení nakládání s výrobky, obaly a odpady z nich

• Využít doporučení z následujících programů (programyzpracované v období 2003–2004):– Realizační program ČR pro obaly a odpady z obalů

– Realizační program ČR pro elektrická a elektronická za-řízení

– Realizační program ČR pro PVC a odpady s obsahemPVC

– Realizační program ČR pro autovraky– Realizační program ČR pro kaly z ČOV– Návrh nástrojů na podporu zvýšení materiálového vyu-

žití odpadů.• Zpracovat realizační programy ČR pro specifické skupiny

odpadů (např. biologicky rozložitelné odpady) v období2004–2006 a následně využít jejich doporučení.

2.5 Odpovědné nakládání s nebezpečnými odpady


V oblasti odpovědného nakládání s odpady se jedná ze-jména o prevenci vzniku a snižování nebezpečných vlastnostíodpadů, substituci nebezpečných látek a materiálů, budovánítechnických kapacit pro nakládání s nebezpečnými odpady, od-stranění PCB a aktivní účast ČR v Basilejské úmluvě. V pro-dukci nebezpečných výrobních i spotřebních odpadů na obyva-tele a HDP převyšuje ČR průměr zemí EU. Také technické ka-pacity pro nakládání s některými druhy nebezpečných odpadůjsou nedostačující. Celková produkce nebezpečných odpadů sev posledních 5ti letech pohybuje v rozmezí 2,4 až 3,9 mil. tunodpadů, z tohoto množství je 50 % produkováno v průmyslu.Musí být zdokonaleny materiálové bilance a statistické sledo-vání těchto odpadů a posílena dozorová činnost státní správy.Také tato oblast vychází z nařízení vlády č. 197/2003 Sb.,o Plánu odpadového hospodářství České republiky, které uvádív příloze řadu zásad a kvantifikovaných cílů.

V dané oblasti musí být striktně uplatněn princip předběžnéopatrnosti a prosazována ochrana lidského zdraví, živých organiz-mů, podzemních vod a půdy před toxickými a nebezpečnými lát-kami. Prevence vzniku odpadů se dosud v potřebné míře neprosa-zuje, schází ekonomická stimulace a informovanost o přínosecha výhodách opatření i investic do prevence vzniku odpadů a ome-zování jejich nebezpečných vlastností. Nebezpečné odpady zezdravotnické a veterinární péče představují pouze 0,66 % celkovéprodukce nebezpečných odpadů, přesto představují významné ne-bezpečí z hlediska vlivu na zdraví lidí a životní prostředí. Tyto od-pady jsou vnímány jako rostoucí problém vzhledem k jejich in-fekčnosti a toxicitě. Množství nebezpečných odpadů vytříděnýchz komunálního odpadu je nižší než 1 % celkové produkce a signa-lizuje tak nízkou účinnost systémů odděleného sběru nebezpeč-ných složek vytříděných z komunálního odpadu.

Polychlorované bifenyly a terfenyly (dále jen PCB/PCT)představují skupinu technických látek (transformátorové oleje,izolanty, hydraulické a teplonosné kapaliny) odvozených od bi-fenylu. Odhaduje se, že v letech 1959–1984 bylo v Chemko Strážské (nyní území SR) vyrobeno přibližně 21 500 tPCB/PCT. Téměř polovina výroby byla exportována. Vzhledemk ukončení výroby látek na bázi PCB/PCT v roce 1984 množ-ství PCB/PCT v prostředí postupně ubývá, přesto se ztráty doprostředí odhadují na 1/3 až 1/2. Pokrok nastává v souvislostis prováděním evidence (inventarizace) PCB, zejména v souvis-losti s jejich odstraňováním ze zařízení (transformátory, kon-denzátory, olejové vypínače) s cílovým rokem 2010.


2.5.1 Prevence vzniku a snížení měrné produkce nebezpeč-ných odpadů


strana 17

• Využít doporučení Realizačního programu ČR pro nebez-pečné odpady včetně postupů a opatření vedoucích ke sní-žení environmentálních a zdravotních rizik při nakládánís nebezpečnými odpady.

• Zpracovat následující programy v období 2004–2006 a ná-sledně využít jejich doporučení:– Realizační program ČR pro oleje– Realizační program ČR pro baterie a akumulátory– Realizační programy ČR pro další specifické skupiny

odpadů.

2.5.2 Zlepšení nakládání s odpady ze zdravotnictví

• Využít doporučení Realizačního programu ČR pro odpadyze zdravotnictví (program zpracován v období 2003–2004).

2.5.3 Odstranění odpadů PCB a zařízení s obsahem PCBdo roku 2010

• Inventarizovat zařízení s PCB.• Využít doporučení Realizačního programu ČR Plán pro de-

kontaminaci a odstranění zařízení s obsahem PCB.

2.5.4 Budování celostátní sítě zařízení pro nakládání s ne-bezpečnými odpady

• Vytvořit systém finanční podpory na výstavbu a moderniza-ci zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady, mimoskládek a spaloven komunálního odpadu.

3. Životní prostředí a kvalita života

3.1 Snižování zátěže prostředí a populace toxickými kovya organickými polutanty


Pro ochranu obyvatelstva a životního prostředí je minima-lizace zátěže toxickými kovy a organickými polutanty základnímpřístupem pro zvýšení kvality života obyvatel a zamezení vznikutrvale poškozených zón. Vzhledem k ochraně lidského zdraví jetřeba stále sledovat kvalitu pitné vody a snižovat zátěž lidské po-pulace plynoucí ze znečištěného ovzduší a potravin polutanty(např. organochlorovými látkami, agrochemikáliemi, ftaláty,benzenem, toxickými kovy, PAH, asbestem, prachovými mikro-částicemi PM10 a dalšími). Tyto polutanty také negativně působína biodiverzitu a ekosystémy (viz 1.1). Ze srovnání se západoev-ropskými státy vyplývá, že vysoká pozornost musí být v Českérepublice věnována problematice znečištění persistentními polu-tanty a zejména prachem. Doprava, těžba surovin, výroba ener-gie, lokální topení na uhlí, průmyslová výroba, chemický prů-mysl, staré ekologické zátěže a zemědělství působí emise pri-márních polutantů i jejich prekurzorů, sekundárně vzniklého pra-chu a jsou příčinou přes-hraničního přenosu znečištění (viz 4.2).Uvedené plošné a bodové zdroje emitují do prostředí pestrouškálu značného množství rizikových a toxických látek, které sedále dostávají do potravních řetězců, do lidského organismu,rostlin a živočichů. V poslední době roste negativní vliv lokální-ho topení, které umožňuje nelegální spalování komunálního od-padu za vzniku řady polutantů (např. dioxinů). Všechny tyto lát-ky migrují atmosférou, hydrosférou, litosférou i biosférou, do-stávají se do našich organismů dýcháním, potravinami, vodou.Díky svým stopovým koncentracím jsou často lidskými smysly

nepostřehnutelné, což z laického a psychologického hlediskazlehčuje individuálně vnímanou závažnost tohoto problémua ztěžuje jeho řešení.

Také komerční užívání desítek tisíc chemických láteka přípravků přináší závažná rizika pro lidské zdraví a životní pro-středí. Proto je nezbytné dále prosazovat princip předběžné opa-trnosti a odpovědnosti výrobců. V současnosti probíhá revize ev-ropské legislativy, aby se odstranil rozdíl při posuzování rizikalátek již dříve vyráběných a používaných (před rokem 1981) a lá-tek nově uváděných na trh. Musí se změnit vymáhání odpověd-nosti průmyslu za škody na životním prostředí a zdraví, které pů-sobí chemické látky a přípravky, zvýšit transparentnost informa-cí nutných pro kvalifikované rozhodování spotřebitelů a postup-ně vyloučit z užívání vysoce nebezpečné látky (karcinogeny, mu-tageny, persistentní polutanty aj.). Nově identifikovanou skupi-nou rizikových látek jsou endokrinní disruptory, které rušivě re-agují s hormonálním systémem lidí a zvířat.

Ke snižování zátěže populace toxickými kovy a organic-kými polutanty je nutné nadále důsledně provádět hodnocení ri-zika vybraných nebezpečných látek, vyráběných nebo dováže-ných do ČR, samotných nebo ve formě přípravků. Na základěvýsledků hodnocení navrhovat opatření ke snížení rizika těchtolátek pro zdraví člověka a pro životní prostředí. Opatření mo-hou zahrnovat různá omezení (např. koncentrační limity, ome-zení použití) až po úplný zákaz výroby nebo použití.

Po období extrémních emisí acidifikujících látek stálepřetrvává tento druh znečištění, ovlivňující živé a neživé pro-středí v určitých oblastech, zejména s citlivými ekosystémy.Nelze vyloučit nárůst acidifikujících látek spolu s oživenímekonomiky. Situace je komplikována rostoucím znečištěnímprekursory ozónu pocházejícími z dopravy.

Na půdě Evropské komise se proto připravuje systémREACH (Registration, Evaluation and Authorization of Chemi-cals), který zahrne všechny látky bez ohledu na dobu jejichuvedení na trh. Na základě provedených hodnocení budou na-vržena opatření ke snížení rizika těchto látek pro zdraví člově-ka a pro životní prostředí.

Návrh nové chemické legislativy je v současnosti projed-náván v orgánech EU. Očekává se, že nová legislativa bude při-jata a stane se závaznou pro členské státy od r. 2006.

Česká republika se účastní jednání o nové chemické le-gislativě v orgánech EU a hodlá v této oblasti i nadále aktivněvystupovat. Zároveň je Česká republika smluvní stranou proto-kolů o těžkých kovech a organických polutantech k CLRTAPa Stockholmské úmluvy o persistentních organických polutan-tech, v jejichž rámci se zapojuje do mezinárodního úsilí o sní-žení zátěže životního prostředí a lidského zdraví těmito polu-tanty.


3.1.1 Snižování zátěže prostředí a obyvatel toxickými kovya organickými polutanty

• Pokračovat ve zvyšování efektivnosti monitoringu obsahuorganických polutantů a toxických kovů v pitné vodě, pro-hloubit tento monitoring ve vodě, půdě a ovzduší jako po-tenciálních zdrojů těchto látek v potravinách.

• Aktualizovat právní předpisy ČR v rámci připravované novéchemické politiky EU.

• Přenést zodpovědnost za hodnocení nebezpečnosti chemic-kých látek pro lidské zdraví a životní prostředí na výrobcea dovozce a stanovit odpovídající povinnosti průmyslovýmuživatelům.


strana 18

• Zavést systém hodnocení nebezpečnosti chemických látekpoužívaných v EU (OECD).

• Omezit výrobu a používání velmi nebezpečných látek a na-hrazovat je méně nebezpečnými látkami.

• Zavést systém časově omezených povolení pro používánívelmi nebezpečných chemických látek s cílem omezit jejichpoužití na co nejmenší míru.

• Regulovat uvádění nejvíce nebezpečných chemických látekna trh a používání na základě výsledků hodnocení jejich ne-bezpečnosti.

• Omezovat lokální topeniště na uhlí, kde dochází při neukáz-něném spalování komunálního odpadu k tvorbě a emisím to-xických látek.

• Rozšířit seznam látek sledovaných integrovaným registremznečištění.

3.1.2 Snižování zátěže populace toxickými kovy a organic-kými sloučeninami v potravním řetězci

• Realizovat opatření uvedená ve Strategii bezpečnosti potravin.• Podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti monitoringu

organických látek a toxických kovů v životním prostředí ja-ko potenciálních zdrojů těchto látek v potravinách.

3.2 Snížení počtu (celkové rozlohy) území s překročenýmikritickými zátěžemi ovzduší (acidifikace prostředí)


Česká republika má stále velké části plochy s překročenímkritické zátěže SO2, NOx, NH3. Přestože byly v 90. letech omeze-ny extrémní emise acidifikujících látek (SOx, NOx) z velkých spa-lovacích zdrojů, tento druh znečištění stále přetrvává a negativněovlivňuje životní prostředí, biodiverzitu a lesní ekosystémy v ur-čitých oblastech (viz kapitola 1.1). Situace je dále komplikovánaznečištěním ovzduší prekursory přízemního ozónu pocházejícímiz dopravy a průmyslu. Jedná se o těkavé organické sloučeniny(VOC), které vstupují spolu s oxidy dusíku (NOx) do složitých fo-tochemických reakcí probíhajících v přízemních vrstvách atmo-sféry. Uvedené atmosférické polutanty zůstávají v ovzduší rela-tivně dlouho, což umožňuje jejich transport na velké vzdálenosti.Proto jsou individuální lokality ovlivněny velkým počtem relativ-ně vzdálených emisních zdrojů. Tento komplikovaný vztah mezizdroji emisí a jejich negativním vlivem na konkrétní lokalitu ve-de k formulaci nové evropské strategie boje proti acidifikaci, eu-trofizaci a přízemnímu ozónu (CAFE, viz také 4.2), která berev úvahu ekonomickou efektivitu přijatých opatření (poměr mezináklady a environmentálními přínosy).


3.2.1 Zmenšení rozlohy území s překročenými kritickýmizátěžemi z ovzduší

• Realizovat Integrovaný národní program snižování emisí.• Realizovat Krajské programy snížení emisí a zlepšení kvali-

ty ovzduší.• Monitorovat a hodnotit kritické zátěže, predikci a projekci

emisí.• Promítnout výsledky těchto činností do nástrojů územního

plánování a do rozhodování umisťování staveb zdrojů zne-čištění ovzduší

3.2.2 Splnění národních a krajských emisních stropůa zlepšení kvality ovzduší

• Realizovat Integrovaný národní program snížení emisí.• Zpřesnit měření emisí na zdrojích spolu se systematickou

kontrolou ČIŽP.• Zlepšit emisní inventury.• Zveřejnit metodu hodnocení kvality ovzduší a zdokonalit in-

terpretaci.• Podporovat omezování všech zdrojů nebezpečných látek

a hledat náhradní řešení.• Finančně podporovat zlepšující opatření ze SFŽP.• Kontrolovat plnění imisních limitů pomocí měřicí sítě

ČHMÚ.• Pokračovat v realizaci systému monitorování zdravotního

stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí.

3.3 Ochrana životního prostředí a člověka před hlukem


Hluk stále více znehodnocuje kvalitu životního prostředíčlověka i živočichů. Stává se (spolu s vibracemi) vážnou příčinousnižování produktivity člověka, je příčinou únavy, stresu, nespa-vosti a může zapříčinit i vývoj dalších chorob. Obecně je značněpodceňován. Rostoucí doprava, zejména automobilová, je hlavnípříčinou rostoucího hluku (60 %), přičemž v Evropě je nadměr-ným hlukem postižena asi 1/4 obyvatel. Veškerá technická zaříze-ní je proto potřeba projektovat, posuzovat a provozovat i z hle-diska minimalizace hluku v souladu s nařízením vlády č. 9/2002Sb. v platném znění. Stejně tak je nezbytné v rámci státního zdra-votního dozoru důsledně uplatňovat požadavky vyplývající zezákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změněněkterých souvisejících zákonů, v platném znění a navazujícíhonařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepřízni-vými účinky hluku a vibrací, v platném znění, při regulaci imis-ní hlukové situace v chráněných venkovních prostorech. Imple-mentací strategické směrnice 2002/49/ES Evropského parlamen-tu a Rady (v návrhu zákona o hodnocení a snižování hluku v ži-votním prostředí s účinností od 1.7.2004) se vytváří podmínkypro naplnění unijních dlouhodobých cílů, a to včetně vymezenía ochrany tichých území ve volné krajině (rekreace, ochrana pří-rody). Byly definovány odpovídající indikátory Lden (day-eve-ning-night) a Lnight a rozpracovány metody jejich výpočtu spolus odhadem podílu obyvatel v (%) obtěžovaných nadměrným hlu-kem. Účinnost opatření (posouzení nákladů a přínosů) souvisís dostatečným monitoringem, mapováním a vyhodnocováním,které umožní získání poznatků o vztazích mezi hlukovou zátěží,zdroji hluku, zdravotními a environmentálními následky. Na ná-rodní úrovni by se měly v první řadě eliminovat účinky zdrojůs nepřijatelně vysokými hladinami hluku a vyhlásit a chránit ti-chá území v krajině (mj. součást ochrany biodiversity, viz 1.1).V městských a průmyslových aglomeracích bude snižovánahlučnost zdrojů zpřísňováním požadavků na nové výrobky (do-pravní prostředky včetně kolejových vozidel, stavební stroje,sport a hobby). V Akčních plánech, které budou závazně zpraco-vány na základě uvedeného zákona, se uplatní i územní plánová-ní (dopravní obchvaty a koridory), omezování dopravy, pěší zó-ny, hlukové zábrany, hlukové izolace obytných a kancelářskýchstaveb a pod.



strana 19

3.3.1 Ochrana tichých území v krajině

• Vypracovat identifikaci tichých oblastí v krajině, navrhnouta zavést opatření na ochranu tichých území v krajině na zá-kladě připravovaného zákona o hodnocení a snižování hlukuv životním prostředí.

3.3.2 Snižování zátěže populace v sídlech z expozice do-pravním hlukem a hlukem z průmyslové činnosti

• Vytvořit a prosazovat legislativní rámec pro hodnocenía snižování hluku v životním prostředí.

• Postupně snižovat hygienický limit pro starou hlukovou zá-těž z dopravy.

3.4. Environmentálně příznivé využívání krajiny


Cílem environmentálně příznivého využívání krajiny jeco nejméně narušovat volnou (nezastavěnou) krajinu, rekulti-vovat nebo jinak využít narušenou krajinu, odstranit ekologic-ké zátěže, zabránit fragmentaci krajiny, popř. její fragmentaciomezit biokoridory a rozvojem území ekologické stability.V hospodářské činnosti, která je nejvíce spojena s využívánímkrajiny (jako je např. zemědělství a lesnictví, těžba nerostů, vý-stavba, doprava a cestovní ruch), je nezbytné podporovat legis-lativně, finančně, osvětou ty aktivity, které jsou ke krajině nej-šetrnější.


3.4.1 Obnovit funkce narušené krajiny

• Odstranit ekologické zátěže.• Snížit rozsah krajiny narušené dobýváním nerostů.

3.4.2 Znovuvyužití narušené krajiny

• Snížit zábory nenarušené krajiny pro nové aktivity.• Zvýšit efektivnost využití zastavěných území.

3.4.3 Minimalizovat negativní zásahy do krajinných systémů

• Zkvalitnit podklady pro územní plánování prostřednictvímkrajinných plánů.

• Zpracovat metodiky krajinných plánů.• Minimalizovat negativní dopady dobývání nerostů.

3.4.4 Udržitelné hospodaření v krajině

• Přijmout zásady udržitelného hospodaření v krajině a prosa-zovat je při tvorbě strategických dokumentů.

• Pokračovat ve způsobu udržitelného hospodaření v lesích,jakožto formě ekologického hospodaření.

• Prosadit ekologické aspekty zemědělského hospodaření pro-střednictvím Správné zemědělské praxe.

• Zapracovat ekologické aspekty hospodaření v lesích do les-ních hospodářských plánů.

• Podporovat ekologicky přijatelné formy a intenzity zátěžeúzemí z cestovního ruchu.

• Zpřístupňovat krajinu budováním polních cest, cyklostezek,pěších turistických tras, naučných a tematických stezek,podporovat drobné podnikání v ekoturistice a ekoagroturis-tice.

• Podporovat „zelený kodex“ provozovatelů hotelů a ubytova-cích zařízení.

• Podporovat zavádění environmentálních systémů řízenía hodnocení (akreditace destinací) v cestovním ruchu.

• Podporovat obnovu a údržbu malých železničních tratí a že-lezničních stanic, jako možných center služeb pro ekologic-ky šetrnou pěší turistiku a cykloturistiku.

3.4.5 Udržitelný rozvoj sídel

• Chránit kvalitní segmenty přírodního charakteru v zastavě-ných územích.

• Podporovat vznik a rozšiřování zelených prstenců kolemměst.

• Zkvalitnit ochranu a péči o sídelní zeleň a další přírodnísložky urbanizovaného území.

3.5 Omezování antropogenních/průmyslových vlivů a rizik


Pro ochranu obyvatelstva a životního prostředí je mini-malizace průmyslových vlivů a rizik základním přístupem prozvýšení kvality života obyvatel a zamezení vzniku trvale po-škozených zón. Mezi tyto vlivy patří dlouhodobé emise, imisea depozice škodlivin, průmyslové havárie a havarijní úniky ne-bezpečných látek, emise toxických chemických látek z výrobya dopravy, kontaminace podzemních vod a půdy starými ekolo-gickými zátěžemi, průmyslovými odpady a odpadními vodami,ionizující záření, únik a rizika spojená s geneticky modifikova-nými organismy atd.

Důležitým nástrojem k omezování průmyslových vlivůa rizik je integrovaná prevence (IPPC – Integrated Pollution Pre-vention and Control). Hlavním cílem IPPC je dosáhnout vyššíhostupně ochrany životního prostředí jako celku před znečištěnímz průmyslu. Cílem integrovaného přístupu k řízení znečištění jezabránit emisím do ovzduší, vody a půdy všude, kde je to prak-ticky schůdné a zabránit přenosům znečištění mezi jednotlivýmitoky znečištění. Zavádění nejlepších dostupných technik (BAT –Best Available Techniques) je účinným prostředkem k dosaženítohoto cíle. Směrnice Rady č. 96/61/EC o IPPC, která v rámcicelé EU nabyla účinnosti 31. 10. 1999, je účinným nástrojem proprosazování principů integrované prevence v rámci Evropskéunie. Do českého právního systému byla implementována záko-nem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečiš-tění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některýchzákonů (zákon o integrované prevenci) a jeho prováděcími práv-


strana 20

ními předpisy. Na obdobných principech fungují i dobrovolnénástroje podrobněji popsané v části 4 na str. 36.

Přínosem tohoto přístupu by mělo být nejen další sníženízátěže životního prostředí zejména využíváním nejlepších do-stupných technik a tím i účinnějším využíváním výrobníchvstupů, ale zejména změna vztahů provozovatelů zařízení, stát-ních orgánů a široké veřejnosti. Dosažená úroveň výrob a ži-votního prostředí si vyžadují změnu chování jak podnikatelů,tak i dotčených státních orgánů. Výstupem by mělo být společ-né hledání nejefektivnějších cest k udržitelnému rozvoji spo-lečnosti. Je to právě integrovaná prevence, která se může státzásadním přínosem pro přechod na cestu udržitelného rozvoje.

V souladu s politikou EU je nutno zajistit vysokou úro-veň ochrany obyvatelstva odpovídajícím a účinným způsobem,tedy prevencí nebezpečí závažných havárií zahrnujících nebez-pečné látky a omezením následků takové havárie pro člověkai životní prostředí a to zejména:a) Řízeným umísťováním nových objektů, modifikací existují-

cích objektů a nově projektovaných dopravních cest, fre-kventovaných míst a obytných oblastí v blízkosti existují-cích objektů.

b) Uplatněním zásad územního plánování, které musí zajistit,že bude dodržena odpovídající vzdálenost mezi nebezpeč-nými objekty a obytnými oblastmi.

Také každé použití GMO je třeba posoudit v souladus principem předběžné opatrnosti podle stávajících právníchpředpisů, zejména provést hodnocení rizika. Na základě hod-nocení rizika povolit pouze ty činnosti s GMO, které předsta-vují srovnatelné nebo nižší riziko než činnosti s odpovídajícíminemodifikovanými organismy.

Vzhledem k průmyslové tradici České republiky jsouznačným problémem staré ekologické zátěže, které vytvořilynebezpečné antropogenní geochemické anomálie v půdě, lito-sféře i hydrosféře a které je potřeba zneškodňovat. Negativníantropogenní vlivy a rizika souvisí i s kontaminovanými areályvýrobních závodů, nevhodnými skládkami průmyslových od-padů, kontaminací vojenských prostor pohonnými hmotami ne-bo starou municí apod.

K zásadním preventivním nástrojům k omezování nega-tivních antropogenních a průmyslových vlivů a rizik patří inte-grovaná prevence a omezování znečištění (IPPC) a posuzovánívlivů na životní prostředí (SEA, EIA).


3.5.1 Zmírnění důsledků závažných havárií

• Zavést opatření ke snížení pravděpodobnosti závažných ha-várií (organizační a technická opatření).

• Vypracovat a realizovat systém řízené umisťování a dodržo-vání odpovídajících vzdáleností mezi novými nebezpečnýmiobjekty a zařízeními a obytnými oblastmi v rámci územníhoplánování a rozhodování o umístění staveb.

• Modifikovat existující objekty a zařízení, frekventovanámísta a obytné oblasti v blízkosti existujících objektů a zaří-zení tak, aby byla dodržena odpovídající vzdálenost mezinebezpečnými objekty a obytnými oblastmi.

3.5.2 Prevence závažných havárií

• Vytvořit funkční systém prevence závažných havárií.• Zavést opatření k eliminaci potenciálních zdrojů rizika

(např. změny technologií, náhrady nebezpečných chemiká-lií, snížení kapacit výbušných materiálů).

3.5.3 Zajistit bezpečné zacházení s GMO

• Vypracovat a implementovat systém odpovědnosti za škodyzpůsobené nakládáním s GMO a jejich uvolňováním do ži-votního prostředí na základě obecných principů odpověd-nosti za škody v oblasti životního prostředí.

• Zpracovat a realizovat systém včasného informování o uvol-ňování GMO do životního prostředí.

• Realizovat systém účasti na rozhodování o nakládánís GMO.

• Zavést systém výměny informací mezi dotčenými resorty(životní prostředí, zdravotnictví a zemědělství) tak, aby by-la zajištěna návaznost povolování a kontroly GMO – pro-dukty vyrobené z GMO (potraviny, léčiva, krmiva atd.).

• Implementovat novou legislativu Evropských společenstvía aktivně se zapojovat do procesů přípravy právních předpi-sů, mezinárodních norem a metodik a výměny informací naúrovni EU.

• Dokončit systém kontroly nakládání s GMO.

3.5.4 Sanace starých ekologických zátěží

• Odstranit nejrizikovější staré ekologické zátěže s využitímstávajícího mechanismu Fondu národního majetku, sanacelokalit po Sovětské armádě a na základě vodního zákona.

• Urychlit proces odstraňování starých zátěží vzniklých předprivatizací.

• Využít fondů EU pro ověření rizikovosti vytipovaných loka-lit a zajištění vlastních sanačních prací na lokalitách, kdeSEZ již přímo ohrožují složky životního prostředí a zdravíčlověka.

• Aktualizovat Regionální seznamy priorit pro odstraňovánístarých ekologických zátěží s cílem získání aktuálních úda-jů podchycení informací o lokalitách, jejichž sanace je za-jišťována jinými resorty, event. z privátních zdrojů.

• Zdokonalit systém veřejné kontroly rozhodování o sanacistarých ekologických zátěží.

• Vyhodnotit zdravotní rizika vztahující se k sanované ekolo-gické zátěži.

• Sledovat expozici a efekty polutantů ze sanovaných ekolo-gických zátěží na zdraví člověka.

• Biologický monitoring vztahující se k sanované ekologickézátěži.

3.6. Ochrana životního prostředí před negativními účinkyživelních událostí a následky krizových situací


Krizovou situací se rozumí mimořádná událost při níž jevyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení a tov případech, kdy nastane takový rozsah živelních pohrom, ha-várií, nehod nebo jiných druhů nebezpečí, které ve značnémrozsahu ohrožují životy a zdraví lidí, životní prostředí, majetek,vnitřní pořádek státu a bezpečnost občanů. Závažné teroristic-ké činy, povodně mimořádného rozsahu a další živelní pohro-my, velké průmyslové havárie a další krizové stavy i aktuálnímezinárodní situace jsou důvodem pro přijímání stále přísněj-ších opatření legislativního a organizačního charakteru k ome-zování jejich negativního působení na zdraví a životy lidí, ži-votní prostředí, majetek a pro zachování základních funkcí stá-tu.

Na základě platné krizové legislativy je nutné vytvořitv rámci resortu systém krizového řízení a jeho koncepci na ce-


strana 21

lostátní, regionální i národní úrovni v koordinaci s legislativouES a NATO.

Krizové řízení spočívá mimo jiné ve využívání funkcípracovních procesů v podstatně ztížených podmínkách a zátě-žových situacích. Při řešení krizových situací se vychází z bez-pečnostní politiky státu a legislativního rámce, daného sousta-vou právních předpisů o krizovém řízení. Jsou přijímána pří-slušná opatření, ve formě rozhodnutí a programů, směřujícík podpoře spolupráce při zásazích na ochranu životů, zdraví li-dí a životního prostředí. Systém krizového řízení ČR vycházíz obecně platné legislativy, která je východiskem krizovéhoplánování a řízení.

Krizový plán bude jedním z výchozích dokumentů protvorbu celostátní koncepce ochrany přírody a krajiny a tvorbucelostátní koncepce technické ochrany životního prostředí.

Hlavním cílem krizového řízení v rámci resortu je ochra-na životního prostředí před vážným poškozením životního pro-středí krizovými situacemi.


3.6.1. Vytvoření a kodifikace postupů krizového řízení v ži-votním prostředí

• Zpracovat koncepci krizového řízení resortu a zapracovávatjejí výstupy do příslušných legislativních a koncepčních do-kumentů na všech úrovních (národních, regionálních a míst-ních) za účelem vytvoření opatření na zmírnění důsledkůohrožení životního prostředí.

3.6.2 Prevence vzniku krizových situací a omezování jejichškodlivého působení na životní prostředí

• V rámci krizového plánu zpracovat systém krizového řízeníresortu na řešení povodní velkého rozsahu rozsahu, dlouho-dobých inversních situací (typové plány), dále znečištěníovzduší a vod, nadměrného hromadění odpadů zejména ne-bezpečných, starých ekologických zátěží, starých důlníchděl, sesuvů půd a řícení skal, nebezpečných chemických lá-tek a genetické modifikace, který se stane součástí celostát-ní koncepce ochrany životního prostředí.

• Vypracovat informační systém krizového řízení v oblasti ži-votního prostředí.

• Zpracovat dokumenty o zdrojích krizových rizik, identifiko-vat je, omezit jejich působení, posilovat ochranné mechanis-my.

• Modernizovat předpovědní, varovné a hlásné služby.• Snížit množství skladovaných a vyráběných nebezpečných

chemických látek v záplavových územích.• Vymezit oblasti s náchylností k porušení stability svahů a ri-

zikem skalního řícení.• Podporovat ochranu systému kritické infrastruktury v odvět-

vových politikách, a krizovém plánu MŽP.

4. Ochrana klimatického systému Zeměa omezení dálkového přenosu znečištěníovzduší

4.1 Snižování emisí skleníkových plynů (GHGs)


Globální změna klimatu, která je způsobena emisemiskleníkových plynů (oxid uhličitý, methan, oxid dusný, fluoro-vané uhlovodíky), vede nejen k postupnému růstu teploty zem-ského povrchu, ale i ke změně rozdělení srážek a zvýšenémuvýskytu extrémních atmosférických událostí (přívalové deště,větrné smršti, sucha, vedra apod.). Změna klimatu tak vytvářírostoucí tlak na ekosystémy a globální civilizaci.

Problematika změny klimatu a snižování emisí skleníko-vých plynů (zejména oxidu uhličitého) je v současnosti jednímz klíčových témat environmentální politiky ve světě. Přestožekonkrétní dopady globální změny klimatu budou mít v různýchčástech světa různé efekty a různou intenzitu, představuje změ-na klimatu skutečně globální problém, který je třeba řešit for-mou spolupráce na mezinárodní úrovni. Česká republika se sta-la smluvní stranou jak Rámcové úmluvy OSN o změně klima-tu (Úmluva), tak i Kjótského protokolu (Protokol), který ratifi-kovala 15.11.2001. V Protokolu se zavázala k redukci agrego-vaných emisí skleníkových plynů v kontrolním období2008 – 2012 o 8 % v porovnání s výchozím rokem 1990. Vý-voj emisí skleníkových plynů v minulých letech (výrazný po-kles) znamená, že při plnění tohoto cíle se ČR nesetká s vážný-mi problémy. S přihlédnutím k relativním ukazatelům (emisena obyvatele a na jednotku HDP) je situace v ČR horší. Pro po-litiku ČR v oblasti změny klimatu existují následující význam-né důvody:• Konstrukce redukčního závazku. Bezproblémové nastavení

mezinárodních závazků pro skupinu států střední a východ-ní Evropy (včetně ČR) je do značné míry způsobeno trans-formačními procesy, jejichž důsledkem byl pokles produkcev řadě významných sektorů, i když nelze opomenout řaduopatření, která byla v devadesátých letech realizována. Ener-getická a uhlíková náročnost ekonomiky zůstává na vysokéúrovni a řadí tak tuto skupinu států za průměr současné vy-spělé Evropy.

• Vstup do EU. Problematice změny klimatu a souvisejícíenergetické náročnosti ekonomiky je na úrovni EU věnová-na značná pozornost a změna klimatu bude nosným tématemenvironmentální politiky následujících let či desetiletí. V bu-doucnu lze rozhodně očekávat tlak či přinejmenším otevřenídiskuse o nastavení dalších redukčních cílů relativním způ-sobem, tedy v emisích na jednotku HDP či na obyvatele, kdeby již ČR měla problémy.

• EU bude unilaterálně plnit své závazky i v případě, že Kjót-ský protokol nevstoupí v platnost.

• Omezené zkušenosti s regulací emisí skleníkových plynů. Tý-ká se zejména aplikace flexibilních mechanismů Protokolu.


strana 22

• Chybí potřebné institucionální struktury a bude nezbytnévčas připravit administrátory a experty v této oblasti.

V oblasti změny klimatu jako takové bude navrženo ak-tivní využívání flexibilních mechanismů Protokolu (projektyspolečné implementace (JI) a mezinárodní emisní obchodová-ní), které budou nastaveny tak, aby sloužily k podpoře národ-ních cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů.

Klíčovým nástrojem bude připravované obchodovánís emisemi skleníkových plynů na podnikové úrovni (vybranévelké emisní zdroje), které je upraveno Směrnicí 2003/87/ES.Tento systém začne fungovat 1. ledna 2005 a do budoucna bu-de klíčovým nástrojem pro redukci emisí skleníkových plynůz podnikové sféry. Jeho nastavení se odvíjí od současně platné-ho národního cíle redukce emisí.

Podrobnější rozpracování strategického přístupu k pro-blematice změny klimatu včetně podrobnější specifikace cílů,opatření a vzájemných vazeb je obsahem materiálu Národníprogram na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR (Národníprogram).


4.1.1 Redukce agregovaných emisí skleníkových plynůa podpora adaptačních opatření

• Naplnit Národní program, zejména následujícím způsobem:– Podporovat a realizovat opatření vedoucích ke snížení

produkce emisí skleníkových plynů.– Podporovat a realizovat adaptační opatření.– Vytvořit systém finanční podpory výzkumu v oblasti

možných dopadů změny klimatu v ČR včetně adaptač-ních opatření (studie zranitelnosti).

• Podporovat obchodování s emisemi– Implementovat směrnici 2003/87/ES ustavující schéma

obchodování s GHG emisními povoleními uvnitř Spole-čenství.

– Podporovat využití flexibilních mechanismů Kjótskéhoprotokolu.

4.2 Snížení přeshraničních přenosů znečištění ovzduší


Götteborgský protokol k Úmluvě EHK OSN o dálkovémznečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (CLRTAP)a směrnice ES 2001/81/ES o národních emisních stropech vy-žadují splnění mezinárodních závazků ČR, které se týkají emi-sí čtyř prioritních polutantů – SOx, NOx, těkavých organickýchsloučenin (VOCs) a čpavku způsobujících eutrofikaci, acidifi-kaci a vznik přízemního ozónu. Program ES „The Clean AirFor Europe“ (CAFE) rozšiřuje výše uvedený výčet znečišťují-cích látek o prachové mikročástice (PM10) a věnuje zvýšenoupozornost přízemnímu ozónu. CAFE přináší nový mechanis-mus hodnocení imisní situace a regulačních mechanismů zlep-šujících kvalitu ovzduší.


4.2.1 Dosáhnout národních emisních stropů

• Implementovat a realizovat Národní program snižování emisí.

• Vytvořit implementační výbor CAFE programu v ČR.

4.2.2 Snížení emisí u spalovacích procesů

• Prosadit a realizovat nařízení vlády k Národnímu programusnižování emisí u stávajících zvláště velkých spalovacíchzdrojů.

• Podpořit náhrady lokálních zdrojů na tuhá paliva (např. ob-novitelnými zdroji, úsporami energie).

4.3 Ochrana ozonové vrstvy Země


Na rozdíl od přízemního ozónu, který působí zdravotníproblémy a plošné poškození vegetace, stratosférická ozónovávrstva naopak chrání živé organismy před škodlivou složkouultrafialového slunečního záření (UV-B) způsobující rakovinukůže nebo poškození zraku. Koncentrace ochranného stratosfé-rického ozónu se v posledních desetiletích výrazně snížila a todíky emisím antropogenních sloučenin, které pronikají do ozo-nosféry a rozkládají molekuly ozónu. Jsou to zejména chlóro-fluorovodíky (CFC a HCFC) dříve často užívané v chladícíchzařízeních, sprejích nebo jako součást některých léků.

Montrealský protokol a Nařízení Rady a Parlamentu ES2037/2000 a jeho zamýšlené novely významně redukují mož-nost dalších emisí látek poškozujících ozónovou vrstvu Země.Jde o technická opatření potřebná k ochraně ozónové vrstvyZemě. Na základě těchto požadavků musí ČR zajistit jejich pl-nění v souladu s požadavky postupu EU, a to od vyloučení lá-tek poškozujících ozónovou vrstvu z použití, včetně zatím ne-zbytné spotřeby, přes zabránění jejich úniku do atmosféry až pokonečnou likvidaci.


4.3.1 Vyloučení a snížení emisí látek poškozujících ozóno-vou vrstvu

• Technicky zajistit Nařízení EP a Rady (ES) 2037/2000.• Zkvalitnit inspekční činnost.• Realizovat Strategii vyloučení látek CFC a HCFC.• Realizovat Strategii sběru a skladování halonů.• Realizovat Strategii přechodu na léčivé přípravky neobsahu-

jící CFC (bezfreonové léčivé přípravky – MDI a PDI).• Zajistit zneškodňování regulovaných látek CFC a materiálů

je obsahujících.

4.3.2 Znovuzískávání regulovaných látek z oblasti servisua likvidace starých chladících zařízení. Výměna a náhradalátek CFC u průmyslového chlazení

• Zavést systém a důsledně realizovat zpětný odběr chladicíchzařízení.

• Realizovat Strategii vyloučení látek CFC a HCFC.

4.3.4 Zajištění sběru halonů

• Realizovat Strategii sběru a skladování halonů.• Finančně podpořit v rámci Programu podpory ochrany ozó-

nové vrstvy.


strana 23

IV. Sektorové politiky

1. Energetika

Cílem SPŽP v oblasti energetiky je minimalizace dopadůzískávání energie, racionální spotřeba energie a zásobováníenergií v režimu udržitelného rozvoje. To předpokládá důraz naúspory a odstranění plýtvání na straně spotřeby, šetrné využí-vání neobnovitelných zdrojů energie a zásadně vyšší využitíobnovitelných zdrojů energie a potenciálu úspor na straně vý-roby a rozvodů energie. Vytvářet podmínky pro uplatnění ob-novitelných zdrojů energie s plněním národního cíle výrobyelektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřeběelektřiny (8 % v roce 2010). Předpokládá se, že vliv energetikyna životní prostředí bude nadále klesat vzhledem k očekávané-mu vývoji struktury primárních zdrojů energie, postupnémuodstraňování cenových deformací a zahrnování externích ná-kladů, naplňování zákonných požadavků v oblasti ochranyovzduší a přirozené obměně technologií.

Předpokladem udržitelného zásobování energií je sladěnítradicí rozvinutých ekonomických a sociálních aspektů s mo-derním environmentálním pohledem, který je zatím nedoceňo-ván. K podpoře aktivit směřujících k udržitelnému zásobováníenergií je nutno vytvořit vhodné legislativní, ekonomické a in-formační prostředí. Z hlediska ochrany životního prostředí jedůležitá prevence negativních dopadů na životní prostředí připodnikání v energetice, podpora vyššího využití obnovitelnýchzdrojů energie, rozvoj nových technologií a kombinované vý-roby tepla a elektřiny. Zákon o hospodaření energií definuje in-stituty k ochraně životního prostředí jako zpracování státníenergetické koncepce, zpracování územních energetickýchkoncepcí, zpracování energetických auditů, „štítkování“ ener-getických spotřebičů, zvyšování účinnosti energetických cyklů,povinnost kombinované výroby tepla a elektřiny a další. Státbude i nadále podporovat aktivity k efektivnímu užití energie(Státní program podpory úspor a využití obnovitelných zdrojůenergie). Podle vědeckých odhadů je nutnost systematicky usi-lovat o dosažení všeobecného cíle zastavení klimatických změna to snížením v dlouhodobém výhledu národní i světové emiseskleníkových plynů o asi 70 % oproti objemům z roku 1990.

Environmentální požadavky na energetickou politiku:

• podporovat vyšší využití obnovitelných a druhotných zdrojůenergie a potenciálu úspor prostřednictvím zákona na pod-poru výroby energie z obnovitelných zdrojů a v rámci Stát-ního programu podpory úspor a využívání obnovitelnýchzdrojů energie, vytvářet podmínky pro vyšší uplatnění ob-novitelných zdrojů energie s plněním národního cíle výrobyelektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřeběelektřiny (8 % v roce 2010); (minimálně 15 % v roce 2030),vytvářet podmínky pro postupné zvýšení podílu obnovitel-ných zdrojů energie v tuzemské spotřebě primárních energe-tických zdrojů ve výši minimálně 15 % v roce 2030;

• zajistit meziroční pokles energetické náročnosti (spotřebaenergie na jednotku HDP) ve výši nejméně 2,6 % do roku2005, dále ve smyslu plnění cílů Státní energetické koncepce;

• podporovat realizaci klíčových opatření v rámci Národníhoprogramu na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR;

• plnit emisní stropy a Národní program snížení emisí u zvláš-tě velkých spalovacích zdrojů a snižovat příspěvek k imi-sním koncentracím;

• podporovat vědecký a technologický vývoj k udržitelnéenergetice;

• podporovat zavádění moderních energetických technologiís vysokou účinností a co nejnižšími externími náklady (na-př. palivové články, tepelná čerpadla, fototermální systémy,fotovoltaika, vodíkové hospodářství, tepelné výměníky,centrální výtopny na biomasu, kogenerace na biomasu a bi-oplyn, větrné elektrárny, malé vodní elektrárny, technologievyužívající odpadní teplo, fluidní spalování, plynové a paro-plynové cykly) a kombinované výroby tepla a elektřiny;

• podporovat užití nízkouhlíkových paliv před užitím tuhýchpaliv, v případě užití tuhých paliv upřednostňovat užití tech-nologií s vysokým využitím energie;

• regulovat výstavbu zařízení na využívání alternativníchzdrojů energie podle připravované Metodiky pro plánování,umísťování a schvalování větrných elektráren /VE/ a malýchvodních elektráren /MVE/, vymezit oblasti na území ČRvhodné pro výstavbu VE, vymezit toky, kde budování MVEnepředstavuje zásadní zásah do ekosystému;

• zajistit dodržování manipulačních řádů a dodržování stano-vených min. průtoků ve vztahu k vodní energetice a při vý-stavbě malých vodních elektráren zajistit ponechání dostat-ku vody ve vodních tocích;

• podporovat kvalitní řešení konce palivového cyklu u jader-ných zařízení a při vyřazování jaderných zařízení z provozua uložení jaderného odpadu koncipovat tak, aby mohl býtv budoucnu využit a v maximální míře deaktivován;

• snižovat energetickou náročnost národního hospodářstvízpracováním územních energetických koncepcí, energetic-kých auditů a aktivitami směřujícími ke snížení ztrát energiepři přenosu;

• zajistit přístup k rozvodným sítím decentralizované výroběelektřiny i tepla, posílit schopnost územní autonomie men-ších zásobovacích obvodů při haváriích a poruchách nadřa-zených zdrojů a rozvodných systémů;

• nadzemní elektrickou sít a sloupy elektrického vedení stavěta modernizovat tak, aby nedocházelo k zabíjení a poraněníptactva;

• klást větší důraz na hodnocení cyklu stavby z hlediska ener-gie a na užití energeticky úsporných technologií;

• podporovat úspory energie při vytápění i chlazení budov,rozvoj energetických auditů a certifikace systémů pro vytá-pění, zkvalitnění izolací budov, osvětlovacích systémů včet-ně podpory výstavby nízkoenergetických domů;

• podporovat budování potřebných kapacit pro úpravu odpadůvhodných pro zpracování na palivo, není-li vhodnější jejichmateriálové využití a podporovat budování a využití vhod-ných technologií k využití paliv vyrobených z odpadů;

• podporovat odborné poradenství a osvětu v oblasti efektiv-ního užití energie a iniciovat změnu vzorců chování koneč-ných odběratelů energie směrem k efektivnímu užití energiea zvyšovat informovanost veřejnosti o energeticky účinnýchkoncových spotřebičích;

• prohlubovat internalizaci externích nákladů v energetice (vč.příslušných externích nákladů z dopravy);

• uplatňovat v této souvislosti cenovou a daňovou politikyv souladu s trendy v EU a posílit motivující systém podpo-ry úspor energie, využívání obnovitelných zdrojů energiea kombinované výroby tepla a elektřiny;

• reinvestovat finanční prostředky získané z výběru externích ná-kladů z energetiky do vývoje a aplikace moderních energetic-kých technologií s nízkými externími náklady a do programůna ochranu životního prostředí (např. prostřednictvím SFŽP);


strana 24

• ovlivnit vnitřní trh s elektřinou a plynem zohledňováním en-vironmentálních priorit a umožnit volbu dodavatele environ-mentálně vyrobené elektřiny a bioplynu;

• stanovit regulační rámce zohledňující environmentální po-žadavky pro energetická odvětví;

• při těžbě domácích energetických surovin přihlížet k potře-bám ochrany životního prostředí;

• klást důraz na zahlazování těžebních činností;• využít doporučení Realizačního programu ČR pro odpady

z energetiky a pro nebezpečné odpady včetně postupůa opatření vedoucích ke snížení environmentálních a zdra-votních rizik při nakládání s nebezpečnými odpady v ener-getice;

• vypracovat havarijní plány pro energetiku a v rámci integro-vaného povolování IPPC zabezpečit požadované environ-mentální cíle v energetice.

2. Těžba nerostných surovin

Horninové prostředí je dlouhodobě ovlivňováno činnostíčlověka. Kromě těžby rudních i nerudních nerostných surovinse jedná o různé stavební aktivity, včetně ukládání odpadů, jakna povrchu, tak v podzemí i o činnosti spojené s kontaminacíhorninového prostředí, půdy a podzemních vod.

Vzhledem ke snižování energetické náročnosti ekonomi-ky a restrukturalizaci energetických zdrojů lze očekávat pokra-čování útlumu těžby fosilních paliv. Naproti tomu je i nadáletřeba počítat s využíváním surovinových zdrojů zejména protradiční odvětví lehkého průmyslu (kaolin, jíly, živce, sklářsképísky, vápenec), při němž by se mělo dbát na optimální využitíužitkových nerostů. Pokračovat bude rovněž i těžba stavebníchsurovin (dekorační a drcený kámen, štěrkopísky, aj.), která mávliv na stav krajiny. Zvýšenou potřebu vápence vyžaduje odsi-řování energetických zdrojů. V souladu s principy udržitelnéhorozvoje i s politikou zaměstnanosti je nezbytné zajistit maxi-mální zhodnocení vytěžených nerostných surovin v jednotli-vých regionech ČR. Bude nutné nadále zvýšit podíl recyklova-ných stavebních hmot na celkové spotřebě, čímž bude zajištěnokrytí případných zvýšených požadavků stavebnictví při moder-nizaci infrastruktury a snížení nároků na prostor pro skládko-vání stavebních odpadů. Vzhledem k industriální historii Českérepubliky je stále důležitější získávat geochemické poznatkyo antropogenních kontaminacích půdy, sedimentů a podzem-ních vod pro jejich budoucí optimální využití a získané údajea mapy využívat na všech stupních řízení.

Environmentální požadavky v těžbě nerostných surovin:

• snižovat negativní vlivy dobývání nerostných surovin na ži-votní prostředí a krajinu, zajišťovat či likvidovat stará důlnídíla ohrožující zákonem chráněný obecný zájem, včetněbezpečnosti osob, rekultivovat a revitalizovat oblasti ovliv-něné těžbou;

• vytvářet podmínky k zajištění potřeb našeho hospodářstvínerostnými surovinami při respektování principů udržitelné-ho rozvoje a environmentálních limitů těžby;

• podporovat plnění environmentálních cílů Surovinové poli-tiky;

• dále rozpracovat jednotnou surovinovou politiku státu dokonkrétních podmínek regionů a lokalit pro účely rozhodo-vání v území respektující principy udržitelného rozvoje;

• zvýšit míru recyklace zejména stavebních materiálů a vyu-žívání odpadů jako druhotných surovin;

• vytvářet prostředí stimulující ke komplexnímu využívání ne-rostných zdrojů a k minimalizaci odpadů při využívání ne-rostných zdrojů; snížit tak celkový dopad těžby nerostnýchsurovin na životní prostředí a zvýšit tak životnost zásob ne-rostných zdrojů;

• dosáhnout úrovně zemí EU v nižším čerpání neobnovitel-ných zdrojů nerostných surovin technickým rozvojem, jejichkomplexním využitím a vyšším využíváním druhotných su-rovin a recyklace;

• aplikovat principy udržitelného rozvoje, environmentálníchlimitů těžby při využívání neobnovitelných přírodních zdro-jů a při prosazování vyššího využití druhotných surovini v územním plánování;

• omezit prohlubování koryt řek s cílem získávání surovin;• provést analýzu horního práva z hlediska návazné legislativy

zemí EU, na základě této analýzy připravit jeho žádoucí úpra-vy s cílem dosáhnout úrovně legislativy a administrativníchpostupů uplatňovaných v zemích EU a vyšší účasti obcí a ve-řejnosti při rozhodování o těžbě surovin na jejich území;

• přehodnotit systém a výši plateb úhrad z dobývacích prosto-rů s cílem jejich diferenciace podle hodnoty dotčeného úze-mí, míry dopadu a charakteru prováděných prací, návazněprovést legislativní úpravy;

• maximálně omezit dopad využívání nerostných zdrojů naCHKO s využitím provedených analýz;

• důsledně prosazovat a provádět územní ochranu ložisek ne-rostů (neobnovitelných přírodních zdrojů) formou stanovo-vání chráněných ložiskových území a respektování těchtopřírodních nerostných zdrojů při územním plánování;

• snižovat emise metanu při těžbě a dobývání uhlí.

3. PrůmyslUdržitelný rozvoj společnosti si nelze představit bez rozvo-

je průmyslu. Proto je a bude kladen hlavní důraz na omezováníškodlivých vlivů průmyslu na životní prostředí a život lidí. VstupČeské republiky do Evropské unie si vyžaduje důrazný všeobec-ný přechod výrobních podniků na rozvoj preventivních opatřenípřímo ve výrobě. Právní rámec pro plnění tohoto úkolu vytvářínapř. zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezováníznečištění. Neméně významná je realizace zákona č. 406/2001Sb., o hospodaření s energií (energetických úsporách).

Velkou tradici dnes již má zavádění systémů jakosti a en-vironmentálního řízení podniků podle norem řady ISO 9000a ISO 14000. Státní podpora SFŽP a programu MPO Trh je ori-entována na malé a střední podniky.


strana 25

Nezastupitelné místo však mají i další dobrovolné aktivi-ty a dohody, zejména:• Národní program čistší produkce,• Národní program zavádění systémů environmentálního říze-

ní (EMAS),• Program energetického značení výrobků a další.

Dosažené výsledky a značné množství podnikatelskýmisubjekty vynaložených prostředků jsou dobrým vstupem dodalšího období, ve kterém se neočekávají skokové změny vesnižování množství emisí, jak tomu bylo v poslední dekádě mi-nulého století, ve kterém bude nutné společně hledat možnécesty pro další rozvoj.

Integrovaný přístup povolování provozu zařízení vede kespolečnému hledání dalšího možného zvýšení ochrany životní-ho prostředí podnikatele i dotčené orgány státní správy. Protobude mít v nejbližších letech nezastupitelné místo Systém vý-měny informací o nejlepších dostupných technikách.

V následném období bude potřebné, aby se nejen průmysl,ale i celá společnost orientovaly na integrovanou výrobkovou po-litiku, tedy nejen na vliv výrobní technologie na životní prostředí,ale i na snižování vlivů výrobků na životní prostředí v průběhu je-jich celého životního cyklu. Jen se zapojením široké veřejnosti lzeaplikovat moderní koncept udržitelné výroby a spotřeby.

Environmentální opatření v průmyslové politice:

• důsledněji uplatňovat environmentální hlediska v sektoro-vých politikách průmyslu;

• zdůraznit environmentální aspekty ve všech strategickýchzáměrech rozvoje průmyslových a obchodních aktivit s cí-lem dosáhnout dalšího snížení zátěže životního prostředíprodukované sekundární sférou, respektování principů udr-žitelného rozvoje a další „ekologizace“ průmyslu, která mj.povede ke zvýšení konkurenceschopnosti a vyloučení obvi-nění z ekodumpingu;

• zajistit ve spolupráci s MŽP a odvětvovými sdruženími pod-niků soulad průmyslové politiky a navazujících koncepcí seSPŽP a principy udržitelného rozvoje;

• rozvinout strukturální záměry průmyslové výroby směremk výrobkům s vyšší finalitou s lepším zhodnocením vstupů,příznivějším vlivem na životní prostředí;

• podpořit dobrovolné zavádění BAT, včetně finanční podpory;• zpracovat program podpory plošné aplikace nízkoemisních,

nízkoodpadových a energeticky úsporných technologií s při-měřenými náklady a uzavřených výrobních cyklů;

• podporovat programy zaměřené na rozvoj ekologickéhostrojírenství a na podporu ekologických investic pro ochra-nu čistoty ovzduší, pro úpravu a čištění odpadních vod, prozpracování a odstraňování odpadů a pro zavádění „čistších“technologií;

• zajistit splnění emisních stropů a splnění Národního progra-mu snížení emisí u zvláště velkých spalovacích zdrojů, sní-žení příspěvku k imisním koncentracím, snížení emisí VOC;

• snižovat emitované polutanty do vzduchu a do vody a ne-znečišťovat vodní toky průmyslovými vodami a odpadnímia chemickými látkami a zdokonalovat čištění odpadnícha důlních vod;

• omezovat výrobu, dovoz a používání nebezpečných chemic-kých látek a nahrazovat je alternativními produkty;

• podporovat rozvoj testovacích metod pro zkoušení chemic-kých látek a jejich zavádění do praxe a podporovat rozvojtestovacích laboratoří a jejich technickou i odbornou vyba-venost.

4. Obchod

Vést trh k orientaci na životní prostředí Zdravé, krásné a na podněty a přírodní zdroje bohaté pro-

středí je nepochybně jedním z výrazných předpokladů a ukaza-telů ekonomické úrovně hospodářství a životní úrovně obyva-tel. Jako takové je nesporně výraznou hodnotou na straně „po-ptávky“ jak při rozhodování o lokalizaci investic, tak při rozho-dování obyvatel o místě bydlení a rekreace. Na jeho kvalitě vý-razně závisí podnikání zejména v cestovním ruchu, který můžebýt výraznou součástí ekonomického profilu země, regionů,měst a obcí. Vzhledem k obchodu ve službách jde o důležitýekonomický atribut území.

Přístup k hospodářské sféře se až doposud do značné míryorientoval na stanovení norem a cílů a následného zajištění, abyspolečnost tyto normy dodržovala. Tento přístup byl doplněn ná-stroji založenými na působení tržních mechanismů, jako je např.využití spotřebních daní vztahujících se na určité výrobkyk ochraně životního prostředí. Účelem těchto nástrojů je změnitcenové signály na trhu ve prospěch výrobků, procesů a služeb, ježjsou ohleduplnější k životnímu prostředí. Dále se v obchodě mů-že pozitivně projevit ekologická daňová reforma, která kombinu-je nové nebo zvýšené daně se snížením zdanění práce za účelempodpory zaměstnanosti. Za příznivých okolností mohou být daněk ochraně životního prostředí vysoce efektivní, a to jak z hlediskanákladů, tak z hlediska potřeb životního prostředí. Tyto daně rov-něž znamenají stimuly pro výzkum a investice podniků do tech-nologií, které jsou ohleduplnější k životnímu prostředí nebo jsouméně náročné na spotřebu zdrojů.

Trhy a poptávku spotřebitelů lze vést směrem k výrob-kům a službám, jež budou z hlediska životního prostředí lepšínež konkurenční výrobky, a to prostřednictvím poskytování in-formací, výchovy a zárukou, že tyto výrobky do nejvyšší mož-né míry ztělesňují skutečné environmentální náklady. Spotřebi-telům bude takto rovněž umožněno, aby přijali životní stylohleduplnější k životnímu prostředí a mohli se rozhodovat nazákladě příslušných informací. Další oblastí tržního dění, kteréje třeba věnovat pozornost, jsou státní subvence, které vedouk nezamýšleným, ale neblahým dopadům na životní prostředí.

Mezinárodní obchod má významné pozitivní i negativnívlivy na ochranu životního prostředí. Jednak umožňuje šířenímoderních environmentálně šetrných technologií, ale zároveňse při jeho nedůsledné regulaci podílí na kácení tropických pra-lesů, tajgy a ohrožování živočišných i rostlinných druhů.

Environmentální opatření v obchodní politice:

• odborně správně a snadno srozumitelně informovat spotře-bitele o environmentálních vlastnostech výrobků, služeba destinací cestovního ruchu, pokud jejich rozhodování mápodpořit iniciativy a podniky ohleduplné k životnímu pro-středí;

• důsledně zavádět informace o přítomnosti nebo nepřítom-nosti nebezpečných látek, o původu materiálů používanýchv určitém výrobku, o recyklovatelnosti výrobku apod.;

• zavést pravidla pro informování o výrobcích u všech typůvýrobků a prohlášení výrobce týkající se dopadů výrobku naživotní prostředí;

• zavést vhodné mechanismy sledování pravdivosti těchtoprohlášení výrobců o dopadech jejich výrobků na životníprostředí;

• vypracovat zásady, které by měly podnikům pomoci při plně-ní požadavků připravované směrnice o zavádějící reklamě;


strana 26

• podporovat ekologicky ohleduplné pořizování zboží a slu-žeb pomocí příslušných směrnic a zásad a přezkoumat po-stupy nákupu věcí v institucích z hlediska míry ohledupl-nosti nakupovaných výrobků a služeb k životnímu prostředítak, aby tyto instituce byly dobrým příkladem ostatním;

• využívat dle nových zásad Evropské komise státní podporyv oblasti životního prostředí, které rozšiřují možnosti využi-tí potenciálu subvencí pro ekologické účely, přičemž je sou-časně minimalizován dopad na konkurenceschopnost v rám-ci jednotného trhu;

• v případech, kdy finanční instituce nabízí ekologické resp.„zelené“ investiční fondy, stanovit dobrovolné zásady proto, co lze a co nelze nazývat ekologickou resp. „zelenou“ in-vesticí;

• reagovat při spolupráci s Evropskou investiční bankou a Ev-ropskou banku pro obnovu a rozvoj na zesílené zohledněnízájmů životního prostředí a cílů v oblasti péče o životní pro-středí při poskytování půjček;

• zajistit, aby bylo prováděno hodnocení dopadů obchodníchdohod na udržitelný rozvoj;

• podporovat správné postupy při ochraně životního prostředíu přímých zahraničních investic a u vývozních úvěrů;

• legislativními opatřeními ukončit dovoz surovin i výrobkůpocházejících z dřevin tropických pralesů a tajgy, které ne-jsou pěstovány udržitelným způsobem a nejsou certifikova-né, a snížit tak tlak na katastrofální vykácení tropických pra-lesů a tajgy;

• zajistit nepovolení dovozu i vývozu dřeva z lesů, které ne-bylo pěstované udržitelným způsobem a které není z tohotohlediska certifikované (tropické pralesy, lesy mírného pásmai tajga);

• využít doporučení z Realizačních programů Plánu odpado-vého hospodářství ČR, zejména Realizačního programu proobaly a odpady z obalů, pro elektrická a elektronická zaří-zení, pro oleje, pro pneumatiky, pro baterie a akumulátory,pro autovraky, pro průmyslové odpady a další, které budouobsahovat vhodná doporučení;

• zvýšit energetické štítkování na zboží;• zvýšit kontrolu pohybu nebezpečných látek v obchodě;• zajistit problematiku GMO v rámci dovozu a vývozu;• podpořit dovoz a vývoz čistších technologií a BAT, principy

uplatnit u velkých a středních zdrojů;• omezovat dovoz zastaralých zařízení, strojů a postupů;• připravit obchodování s emisemi skleníkových plynů;• zakázat dovoz látek poškozujících ozónovou vrstvu ze tře-

tích zemí a důsledně provádět regulaci dovozu podle poža-davků EU;

• omezit nežádoucí vývoz surovin s malou přidanou hodnotoubez zpracování.

5. DopravaDoprava je v současnosti jedním z nejrychleji se rozvíje-

jících oborů lidské činnosti. Významně ovlivňuje život člověkaa to jak v pozitivním, tak i v negativním směru. Zatímco nega-tivní vlivy na životní prostředí u jiných odvětví v České repub-lice klesají, u dopravy, zejména silniční, rostou. Nepříznivě sevyvíjí i srovnání přepravních výkonů ve prospěch environmen-tálně nejméně šetrných druhů dopravy a to dopravy silniční ná-kladní.

Koncepce postupného přesunu části nákladní přepravy,zejména v silniční dopravě, na druhy dopravy přijatelnější proživotní prostředí, jako je doprava železniční a kombinovanápatří k základním atributům resortních dokumentů dopravy

(Dopravní politika ČR, Střednědobá strategie sektoru dopravy,telekomunikací a poštovních služeb, Rozvoj dopravních sítív ČR do roku 2010). V osobní dopravě je hlavním cílem měst-skou a aglomerační pravidelnou dopravu přednostně zajišťovatveřejnou hromadnou dopravou prostřednictvím integrovanýchdopravních systémů včetně podpory systémů park-and-ridea bike-and-ride.

Dlouhodobým úkolem je dále snižování vlivů dopravy nakvalitu ovzduší, a to zvláště v residenčních oblastech. Tentoúkol je postupně realizován přijímáním redukčních opatření kesnižování zátěže životního prostředí z dopravy a projevuje se tr-vale snižujícími měrnými emisemi z dopravních prostředků.Nové právní úpravy stanoví přísnější požadavky na motorovávozidla v oblasti emisí výfukových plynů, jakosti pohonnýchhmot u dopravních prostředků a u nesilničních mobilních stro-jů a zabezpečují tak kompatibilitu s technickými požadavkypříslušných směrnic EU. Aplikovaná redukční opatření budepotřebné do budoucna doplnit o opatření restriktivního a eko-nomického charakteru (např. omezení provozu ve více expono-vaných oblastech, vyčíslení externích nákladů a jejich postup-né převedení na majitele a provozovatele vozidel, apod.).

Negativně dále působí dopravní hluk, vibrace a kontami-nace půdy a vody v důsledku úniků znečišťujících látek v mís-tech nakládky, vykládky a aplikace látek škodících životnímuprostředí. Nastavení norem příslušných dopravně právníchpředpisů je plně v souladu s trendem snižování zdravotních ri-zik působených nadměrným hlukem a vibracemi předevšímv dopravě silniční, letecké a železniční. Podmínky a kritériajsou totožné s předpisy mezinárodních dopravních organizací.

Dalším z významných problémů je bariérový efekt způ-sobený stávající dopravní infrastrukturou (často násobný nebosíťový). Ten ztěžuje nebo znemožňuje migraci volně žijících ži-vočichů, což má za následek ztrátu přirozených stanovišť.Zprůchodňování stávající infrastruktury je mnohdy velmi ob-tížné, přesto by se v úsecích silně fragmentované krajiny mělorealizovat. U nové výstavby a rekonstrukce silnic, dálnic a že-leznic je nutné důsledné uplatňování procesů SEA a EIA.

Neméně závažným problémem, který negativně ovlivňuježivotní prostředí, je problematika nakládání s vyřazenými do-pravními prostředky. Dopravní prostředky s ukončenou život-ností jsou z pohledu jejich materiálového složení vhodnou ko-moditou k recyklaci. Z tohoto důvodu je nutné vytvářet podmín-ky, podporovat a přijmout opatření, která by otevřela cestu prorozsáhlejší vstup podnikatelské sféry do recyklace autovraků.

Politika EU v oblasti životního prostředí v posledních ně-kolika letech směřuje k prevenci znečišťování. Bylo vyvinuto


strana 27

a v některých případech i zavedeno mnoho nástrojů, které napl-ňují základní myšlenku strategie čistší produkce. Jedním z nichje systém environmentálního managementu (EMS), zaváděnýpodle mezinárodních standardů řady ISO 14 001 a Nařízení Ev-ropského parlamentu a Rady o environmentálně orientovanémsystému řízení a auditu (EMAS). Jeho úspěšné dobrovolné zave-dení v organizacích napomáhá zabezpečovat ochranu životníhoprostředí v rozsahu větším než stanoví zákon.

Z pozice mezinárodních aktivit je problematika negativ-ních vlivů dopravy na zdraví a životní prostředí řešena v rámcispolečné aktivity WHO a EHK/OSN Pan-evropský programpro dopravu, zdraví a životní prostředí.

Environmentální opatření v dopravě:

• podporovat změnu podílu osobní a nákladní přepravy veprospěch environmentálně šetrnějších druhů, jako je želez-niční, kombinovaná a dále veřejná osobní a cyklistická do-prava;

• při modernizaci silniční sítě využívat především stávající silni-ce, popř. jejich koridory a omezit tím fragmentaci krajiny no-vými trasami a nesnižovat průchodnost krajiny pro živočichy;

• podporovat vhodná technická a infrastrukturní opatření (sil-niční obchvaty měst, protihlukové bariéry podél silnic i že-lezničních tratí) vedoucí k minimalizaci zdravotních rizika negativních vlivů na životní prostředí působených nadměr-ným zatížením sídel hlukem a emisemi škodlivých látekz pozemní dopravy;

• systematicky podporovat výraznější podíl ekologicky šetr-ných druhů dopravy v rámci regionu při tvorbě rozvojovýchkoncepcí a plánů na úrovni krajů;

• v rámci realizace Národní strategie rozvoje cyklistické do-pravy ČR budovat hustou síť bezpečných oddělených cyk-lostezek;

• podporovat výstavbu zařízení pro cyklistickou dopravuv kombinaci s veřejnou dopravou (systém bike-and-ride)a pěší dopravou;

• nadále podporovat budování komplexních integrovanýchdopravních systémů ve městech a jejich okolí s výraznějšímuplatněním kolejové dopravy (vč. železnice) jako environ-mentálně šetrnějšího druhu veřejné hromadné dopravy;

• v městských aglomeracích podporovat kombinovaný systémindividuální a veřejné dopravy (systém park-and-ride), dopl-něný regulací parkování a přístupu osobních automobilů docenter;

• vytvářet strategii a podporovat rozvoj systému veřejné do-pravy v chráněných územích;

• snižovat spotřebu neobnovitelných zdrojů energie v resortudopravy;

• podporovat využití alternativních paliv (zejména v městskéhromadné dopravě), včetně výstavby distribuční sítě tak, abyv roce 2020 činil jejich podíl minimálně 20%;

• zdokonalit systém kontroly technického stavu motorovýchdopravních prostředků v provozu tak, aby nedocházelo k na-dměrnému poškozování složek životního prostředí;

• omezovat dopravní hlučnost, pokračovat v monitorováníhluku v okolí pozemních dopravních cest (silničních a že-lezničních);

• podporovat realizaci opatření k redukci nadměrného hlukuz letecké dopravy a vymezení hlukových ochranných pásemkolem letišť podle doporučení EU s cílem eliminovat čikompenzovat vliv leteckého provozu na okolí;

• realizovat programy, které budou vést ke snižování emisíz dopravy;

• snižovat a postupně vyloučit použití látek poškozujícíchozónovou vrstvu v klimatizacích automobilů;

• zaměřit pozornost na zvyšování bezpečnosti při přepravě ne-bezpečných věcí;

• minimalizovat odpady z dopravy s důrazem na jejich opě-tovné využití;

• zamezovat šíření invazních druhů rostlin a živočichů při im-portu zboží;

• podporovat opatření ke zvýšení bezpečnosti dopravya ochrany pěších a cyklistů;

• pokračovat v postupné internalizaci externích nákladů z do-pravy a vytvářet tak rovné podmínky v dopravě;

• podporovat zavádění telematických systémů, které minima-lizují riziko vzniku kongescí;

• reinvestovat finanční prostředky získané z výběru daní a po-platků z dopravy do vývoje a aplikace moderních environ-mentálně šetrných dopravních technologií včetně příslušnéinfrastruktury;

• podporovat zavádění dobrovolných nástrojů (např. EMS)s cílem zabezpečení ochrany životního prostředí nad rámecpříslušných zákonů v rámci resortu dopravy;

• ve výdajích z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruk-tury zohledňovat environmentální hlediska;

• podporovat environmentální výchovu, vzdělávání a osvětuv oblasti snižování negativních vlivů dopravy na zdraví a ži-votní prostředí;

• soustavně monitorovat a vyhodnocovat vlivy jednotlivýchdruhů dopravy na stav životního prostředí;

• podporovat vědecko-výzkumnou činnost zejména v souvis-losti s prohlubováním a rozšiřováním projektů zaměřenýchke snižování nepříznivých vlivů dopravy na jednotlivé slož-ky životního prostředí;

• rozvíjet mezinárodní spolupráci při řešení problematikyochrany životního prostředí před nepříznivými vlivy dopra-vy (program THE PEP EHK/OSN, WHO, CEI).

6. Zemědělství a lesní hospodářstvíVětšinu území České republiky tvoří zemědělská nebo

lesní půda. Přestože komerční aktivity jak v zemědělství, taki v lesnictví jsou směřovány především k produkci, obě majívztah k dostupným přírodním zdrojům, které svou činnostíovlivňují.

Zemědělství prošlo v českých zemích v období uplynulých60 let etapou zásadních změn, které utvářely jeho charakter i je-ho vliv na okolní přírodu a krajinu. Nadměrné zcelování pozem-ků a snaha o zajištění potravinové soběstačnosti se projevilyzprůmyslněním zemědělství (používání nadměrného množstvíhnojiv, pesticidů, těžké zemědělské techniky). V posledním de-setiletí došlo k částečnému snížení degradace přírodních zdrojůdíky poklesu spotřeby hnojiv a prostředků na ochranu rostlin,snížení počtu zejména ustájeného skotu, zatravnění nebo zales-nění orné půdy a rozvoji ekologického zemědělství.

Nadále není zachována biologická rozmanitost na ze-mědělské půdě, což se projevuje snížením populací původ-ních druhů volně žijících živočichů (koroptve, zajíci, sysli).Snižuje se také biodiverzita hospodářských zvířat a zeměděl-ských plodin, mnohá původní plemena zvířat a odrůdy rostlinmizí. V řadě případů zemědělská půda, zvláště vyšších bonit,není dostatečně chráněna. Jsou narušené odtokové poměry,půda je zhutněna a podléhá erozi, a tím se lokálně zvyšují ri-zika povodní. Pro zemědělství a životní prostředí je také ne-příznivá degradace zemědělské půdy a její znečištění, což seprojevuje snižováním rozmanitosti půdní flóry a fauny a ploš-


strana 28

ným znečištěním vod. Problémem může být i ladem ležící ze-mědělská půda, pokud není tato půda udržována, vznikají ná-lety, a proto je nutné podporovat pěstování energetickýcha technických plodin na těchto plochách. Velkochovy hospo-dářských zvířat znamenají velký zdroj čpavku a skleníkovýchplynů, jsou závažné i z hlediska nových rizik pro člověka i ži-votní prostředí.

Lesní ekosystémy jsou pro výskyt planě rostoucích rost-lin a volně žijící živočichy ještě významnější než zemědělské,26,5 % výměry všech lesů ČR se nachází ve zvláště chráněnýchúzemích. Mají také zásadní význam pro zlepšování životníhoprostředí, zejména kvalitu atmosféry a zdrojů pitné vody. Více-účelové lesní hospodářství tak vedle funkce hospodářské (pro-dukce dřeva) plní řadu dalších veřejně prospěšných funkcí so-ciálních, zdravotně hygienických, ekologických a vodohospo-dářských.

Zdravotní stav lesů se převážně potýká s problémy vznik-lými v minulosti. Je to zejména špatný zdravotní stav lesů v ob-lastech s vysokými imisemi, které způsobily okyselení půdy.Lesní půda je nejčastěji poškozována nešetrnými technologie-mi při těžbách porostů, zejména při přibližování a odvozu dře-va. Nepříznivá je také druhová, věková a prostorová strukturalesů způsobená dřívější snahou podporovat pěstování rychlejirostoucích dřevin jako je smrk, který je dlouhodobě nejžáda-nějším druhem. Zdravotní stav lesů negativně ovlivňují vysokéstavy zvěře, hmyz (např. lýkožrout smrkový), patogenní houby(např. václavka) a klimatické extrémy, po kterých obvykle na-stupují hmyzí kalamity.

Environmentální opatření v oblasti zemědělství a lesnímhospodářství:

• vytvořit podmínky pro rozvoj multifunkčního zemědělství,na co největší ploše, posilovat mimoprodukční funkce půdy,zlepšovat možnosti rekreačního využití zemědělské krajiny(vyšší rozmanitost druhů hospodářských zvířat a zeměděl-ských plodin, lepší prostupnost, péče o pozemky), podporo-vat komplexní pozemkové úpravy zlepšující ekologickoustabilitu krajiny;

• podporovat ekologicky šetrné způsoby hospodaření (ekolo-gické a integrované zemědělství), s cílem zvýšit podíl plo-chy zemědělského půdního fondu, na kterém je provozová-no ekologické zemědělství do roku 2005 alespoň na 6 %a do roku 2010 minimálně na 10% zejména ve zvláště chrá-něných územích a chráněných oblastech přirozené akumula-ce vod;

• optimalizovat zastoupení jednotlivých druhů pozemků v zá-vislosti na přírodních a stanovištních podmínkách;

• specifikovat konkrétní pozemky vhodné pro uplatnění re-strukturalizace zemědělství v souvislosti s novou Koncepcíagrární politiky z pohledu potřeb ochrany a tvorby životníhoprostředí;

• rozšířit programy pro pozemky ohrožené vodní nebo větr-nou erozí a pro vyšší retenci vody v krajině v zájmu zvyšo-vání ekologické stability krajiny;

• podporovat extensivní a polointenzivní chov ryb;• podporovat omezení devastace pozemků vyňatých ze země-

dělského půdního fondu a popř. navrácení biologické funk-ce pozemkům devastovaným předchozí hospodářskou čin-ností;

• rozšiřovat sledování znečištění půdy a zemědělských plodinzvláště nebezpečnými látkami – PCB, dioxiny, těžké kovyapod. v oblastech s možnými riziky (staré ekologické zátě-že, havarijní znečištění);

• omezovat používání nebezpečných pesticidních a biocidníchpřípravků a nahrazovat je méně nebezpečnými přípravky;

• připravit program zemědělského využití pro pozemky, kteréz důvodu znečištění nelze použít pro produkci potravinář-ských nebo krmivářských plodin, popř. pro pastvu a podpo-rovat jejich dekontaminaci a případné využití pro nezemě-dělskou činnost a pěstování technických nebo energetickýchrostlin;

• vyřešit problém začlenění ploch, na nichž jsou pěstoványrychle rostoucí dřeviny a případně jiné netradiční trvale ros-toucí dřeviny;

• podporovat zvýšené využívání zemědělské biomasy jako ob-novitelných surovin a pro energetické účely, aniž by dochá-zelo k nežádoucímu rozšíření invazních druhů rostlin;

• podporovat programy na technické a energetické využití bi-ologicky rozložitelných odpadů a jiných biodegradabilníchlátek;

• omezit plošné i bodové znečištění povrchových a podzem-ních vod, zejména kontrolou dodržování správné zeměděl-ské praxe při skladování a aplikaci agrochemikálií a statko-vých hnojiv;

• podporovat zavádění nejlepších dostupných technik, ekolo-gických systémů řízení, čistší produkce a dalších environ-mentálně šetrných postupů v sektoru zemědělství a potravi-nářství;

• podporovat průběžné zvyšování podílu melioračních a zpev-ňujících dřevin při obnově lesů a zalesňování, omezit po-škozování mokřadů těžbou dřeva a omezit jejich vysoušení;

• zachovat mokřady v zemědělské krajině a v lesních eko-systémech;

• zachovat a využívat genofond lesů;• podporovat obnovu lesních ekosystémů v imisně postiže-

ných oblastech;• podporovat certifikační proces v rámci systému PEFC

a uplatnění šetrných technologií při hospodaření v lesích;• podporovat maximální využívání dřevní hmoty, jako přírod-

ního dobře zpracovatelného materiálu a energetické surovi-ny z obnovitelného přírodního zdroje;

• dosáhnout a následně udržovat rovnováhu mezi stavy les-ních ekosystémů a stavy zvěře.

7. Ochrana a užívání vodVoda je přírodní zdroj a jako složka životního prostředí

představuje nezastupitelnou podmínku života. Vývoj lidskéspolečnosti je úzce spjat s vodními zdroji – pozitivně při jejichvyužívání, ale i negativně poškozováním přirozeného charakte-ru vodních ekosystémů a zhoršováním kvality i kapacity vod-ních zdrojů vlivem civilizačních faktorů. Vodní zdroje majív České republice zcela jedinečné postavení, protože do Českérepubliky přitéká zanedbatelné množství vody, zatímco díkypahorkatému reliéfu velmi rychle odtéká z území ČR. Obnovi-telné zdroje zásoby vody jsou proto téměř výhradně závislé naatmosférických srážkách na území ČR. Vodní toky, rybníky,mokřady a prameniště nejsou jen zásobárnou vody, ale zároveňsnadno zranitelnými ekosystémy. Voda v krajině je nenahradi-telné bohatství přírody, které určuje její mnohotvárnost, druho-vou rozmanitost i ekologickou stabilitu. Ve všech podobách jevoda současně významným krajinotvorným a estetickým prv-kem.

Základním dokumentem, z něhož vychází vodní politi-ka je Rámcová směrnice Evropského parlamentu a Rady2000/60/ES o vodní politice ze dne 23. října 2000 ustavujícírámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.


strana 29

V tomto dokumentu se mimo jiné uvádí nutnost koordinaceúsilí členských států ke zlepšení ochrany vod z hlediskamnožství a jakosti, k podpoře jejich udržitelného užívání,k řešení problémů přesahujících hranice státu, k ochraně vod-ních a suchozemských ekosystémů a mokřadů přímo na nichzávislých a k zachování a rozvoji potencionálního užívání vodSpolečenství.

Ochrana množství vod spočívá v racionálním nakládánís vodami a v průběžném vytváření podmínek pro zvyšováníakumulační schopnosti krajiny. Těchto cílů je dosahováno pře-devším pomocí integrované ochrany množství a jakosti povr-chových a podzemních vod realizované v ucelených hydrolo-gických povodích a hydrogeologických rajónech.

Ochrana jakosti vod je založena na omezování přístupuznečišťujících látek ze zdrojů znečištění do vod a jejich pro-středí a na ochraně zdrojů vod cestou prevence. Jakost povr-chových a podzemních vod ovlivňují bodové zdroje znečištěníjako jsou města a obce, průmyslové závody a objekty soustře-děné zemědělské živočišné výroby a plošné zdroje znečištění,mezi které patří hlavně znečištění ze zemědělského hospodaře-ní, atmosférická depozice a erozní splachy z terénu. Bodovéa plošné zdroje způsobují znečištění povrchových vod chemic-kými látkami, mikrobiální znečištění vodních toků a eutrofiza-ci povrchových vod ve vodních nádržích. Jedním z faktorů, ne-gativně ovlivňující jakost povrchových a podzemních vod, jei havarijní znečištění, kde nejpočetnější skupinou znečišťujícíchlátek jsou ropné a chemické látky.

V roce 2002 bylo kvalitní pitnou vodou zásobováno vícenež 89,8 % obyvatel a na kanalizace napojeno 77,4 % obyvatel.Dosud není zajištěno čištění odpadních vod u všech aglomera-cí s více než 2 000 EO. U všech aglomerací s více než 10 000EO není dosud zajištěno čištění odpadních vod s odstraněnímNcelk. a Pcelk. Požadavky vyplývající se směrnice Rady91/271/EHS je podle podmínek přechodného období nezbytnézajistit do r. 2010 (do roku 2006 je nutné zajistit čištění odpad-ních vod u aglomerací s počtem ekvivalentních obyvatel nad10 000).

Plošné znečištění vod zemědělskou činností je způso-beno nadměrným používáním agrochemikálií v minulosti.Postupné zlepšení kvality podzemních a povrchových vodzajišťuje Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zrani-telných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statko-vých hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opat-ření v těchto oblastech. Vysoká erozní schopnost odtékajícívody, která je provázena zabahněním nebo zanesením vod-ních toků a nádrží je způsobena nedodržováním správné ze-mědělské praxe.

Území České republiky bylo v relativně krátkém časo-vém sledu, v červenci 1997 a v srpnu 2002, postiženo dvěmakatastrofálními povodněmi. Z hlediska hydrologického šlovždy o výjimečný povodňový jev. V období po povodni v roce1997 byla díky legislativě i dalším nástrojům a iniciativám na-vržena a přijata řada mnohostranných opatření, která vedlak podstatně zvýšené kvalitě i rozsahu opatření pro ochranu přednegativními účinky povodní. Období nadbytku vodních srážekvšak byla doprovázena také extrémně suchým obdobím, např.v letech 1999 a 2003. Také na tuto skutečnost je nutné reago-vat, přestože nástroje na zmírnění následků sucha jsou omeze-nější než v případě ochrany před povodněmi. Proto jsou sledo-vána další opatření, která mohou být prospěšná jak v prevencipřed povodněmi, tak i v omezení následků sucha a jsou přede-vším zaměřena na zlepšení retence a zvýšení retardace vodyv krajině.

Environmentální opatření ve vodní politice:

• splnit požadavek směrnice Rady 91/271/EHS o čištění měst-ských odpadních vod do roku 2010;

• zajistit v roce 2010 zásobování 91 % obyvatel kvalitní pit-nou vodou;

• snížit plošné znečištění povrchových a podzemních voda zabránit, popř. snížit, následky havarijního znečištění;

• zajistit zpracování a přijetí Plánu hlavních povodí České re-publiky a plánu osmi oblastí povodí;

• trvale monitorovat organické polutanty a toxické kovy v po-vrchové a podzemní vodě;

• zvýšit prevenci ochrany před povodněmi a zmírnit dopadyobdobí sucha zvýšením retenční a retardační schopnosti kra-jiny, zpomalením a vyrovnáním odtoku srážkové vody, sní-žením erosních účinků povrchově odtékající vody a ověře-ním dostatečnosti stávajících vodních zdrojů na překlenutíobdobí sucha;

• pokračovat v realizaci programu Prevence před povodněmi,který zahrnuje obnovu a výstavbu malých vodních nádrží,suchých poldrů a hrází, vypracování studií odtokových po-měrů a vymezení záplavových území u všech významnýchvodních toků a území ohrožených zvláštními povodněmi;

• podporovat odbahňování rybníků;• podporovat přirozené tvary vodních toků (meandry);• podporovat protipovodňová opatření v kanalizačních systé-

mech měst, jejichž katastr zasahuje do záplavového územívodních toků;

• zpřísnit podmínky pro povolování staveb a činnosti v zápla-vových území s cílem předcházet zbytečným škodám;

• při realizaci vodních děl důsledně respektovat zájmy ochra-ny přírody a krajiny;

• realizovat revitalizační opatření v krajině a na drobnýchvodních tocích s ohledem na komplexní řešení vodního reži-mu krajiny a na různé krajinné typy;

• zajistit podmínky pro život a reprodukci původní populaceryb, popř. dalším technickým i biologickým opatřením zvý-šit výskyt původních vodních živočichů a omezit výskyt ne-původních druhů ryb;

• plnit implementační plán Směrnice Evropského parlamentua Rady 2000/60/ES z 23. října 2000 ustavující rámec pročinnost Společenství v oblasti vodní politiky.

8. Životní prostředí a zdravíVzájemné postavení obou resortů a charakter jejich spolu-

práce je svým způsobem odlišný od situace v jiných resortech,což je dáno faktem, že zdravé životní prostředí je jednou ze zá-kladních vnějších podmínek pro ochranu lidského zdraví a prozlepšování kvality lidského života obecně. Tato skutečnost vedlak tomu, že oba resorty mají společný koncepční materiál (Akčníplán České republiky pro zdraví a životní prostředí, schválenýusnesením vlády ČR č. 810 ze dne 9. 12. 1998 – tzv. NEHAP),jehož implementaci koordinuje a vyhodnocuje Rada pro zdravía životní prostředí, zřízená usnesením vlády č. 296 ze dne 7. 4.1999 jako poradní orgán vlády. Řadu cílů, jejichž plnění vyžadu-je úzkou spolupráci obou resortů, stanovuje také Dlouhodobýprogram zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva – Zdraví provšechny v 21. století („Zdraví 21“), který byl přijat vládou ČRusnesením č. 1046 ze dne 30. října 2002.

Tak jako u jiných kapitol „sektorově orientované“ částiaktualizované SPŽP je hlavním účelem specifikovat nejvý-znamnější oblasti synergického působení obou resortů tak, aby


strana 30

realizace environmentální politiky přispívala ke snižování aželiminaci rizik, jimiž znečištěné životní prostředí působí nazdraví lidí, a naopak činnost resortu zdravotnictví napomáhalalidem tato rizika lépe pochopit, vnímat a předcházet jim, resp.snižovat jejich působení.

Hlavní cíle spolupráce obou resortů směřují k implemen-taci usnesení vlády k realizaci závěrů Třetí ministerské konfe-rence o životním prostředí a zdraví (č. 706 ze dne 12. července2000), jímž vláda ČR „stanoví ochranu zdraví a životního pro-středí jako prioritu své politiky“. Formulace cílů v aktualizova-né SPŽP jsou uvedeny v obecnější, strategické úrovni; důvo-dem je skutečnost, že řada specifických, velmi konkrétnícha kvantifikovaných cílů je již definována v citovaných progra-mových dokumentech (NEHAP, „Zdraví 21“). Plnění těchto cí-lů je sledováno a pravidelně vyhodnocováno prostřednictvímRady pro zdraví a životní prostředí. Nastavený institucionálníi procedurální mechanismus spolupráce umožňuje kooperacijak v úrovni strategického řízení, tak při řešení operativníchúkolů.

Environmentální opatření v oblasti životního prostředía zdraví:

K nejvýznamnějším úkolům v oblasti spolupráce resortůživotního prostředí a zdravotnictví náleží:• stálá aktivní účast na práci Rady pro zdraví a životní pro-

středí jako orgánu koordinace vzájemné meziresortní spolu-práce;

• pokračování implementace Akčního plánu zdraví a životní-ho prostředí ČR spoluprací resortů zejména v následujícíchoblastech: politika ochrany zdraví a životního prostředí;identifikace a hodnocení nebezpečnosti faktorů životníhoprostředí ve vztahu ke zdraví; monitorování stavu a vývoježivotního prostředí; rozvoj nástrojů – informačních, osvěto-vých, výchovně-vzdělávacích, ekonomických, dobrovol-ných – podporujících šetrné využívání přírodních zdrojůa soustavné snižování rizik znečištěného životního prostředína lidské zdraví; zlepšování systému nakládání s chemický-mi látkami a přípravky; rozvoj prevence závažných haváriía zvyšování kvality krizového řízení; koordinovaná meziná-rodní spolupráce);

• spolupráce na aktualizaci Akčního plánu zdraví a životníhoprostředí České republiky, která proběhne v r. 2004/2005a bude respektovat:– závěry Čtvrté ministerské konference o životním pro-

středí a zdraví (Budapešť, 23. – 25. 6. 2004, tzv. Buda-pešťská konference);

– úkoly stanovené Evropskou strategií životního prostředía zdraví a adekvátním Akčním plánem (připravují Ev-ropská společenství jako příspěvek Evropské unie proBudapešťskou konferenci – viz dokument COM(2003)338 final ze dne 11. června 2003);

– relevantní závěry významných mezinárodně přijatýchdokumentů (Deklarace tisíciletí OSN z roku 2000)a konferencí (Světový summit o udržitelném rozvoji –Implementační plán z r. 2002; 5. ministerská konference„Životní prostředí pro Evropu“, tzv. Kyjevská konferen-ce – Ministerská deklarace z r. 2003 aj.).Hlavní pozornost bude soustředěna na ochranu životníhoprostředí a prevenci onemocnění a úrazů dětí, na rozvojindikátorů sledujících souvislost kvality životního pro-středí a zdravotního stavu, na činnost systému monitoro-vání zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životní-mu prostředí.

• pokračování implementace Dlouhodobého programu zlep-šování zdravotního stavu obyvatelstva – Zdraví pro všechnyv 21. století (pro resort životního prostředí zvláště plněníúkolů z následujících oblastí: monitoring výskytu škodlivinv životním prostředí, představujících riziko pro lidské zdra-ví, včetně formulování podnětů pro redukci zdravotních ri-zik ze znečištěného životního prostředí; podpora vzdělávání,výchovy a osvěty podporující šetrný přístup k životnímuprostředí a přechod k udržitelným vzorcům spotřeby a výro-by, přispívajících též k formování životního stylu příznivěj-šího pro zdraví; soustavná podpora integrace environmentál-ních a zdravotních hledisek do aktivit jiných resortů, přede-vším energetiky, průmyslu, dopravy a zemědělství).

Zvláště vysoká pozornost bude věnována:• implementaci přijatých a ratifikovaných mezinárodních

právně závazných nástrojů z oblasti životního prostředía zdraví (tj. Protokolu o vodě a zdraví k Úmluvě EHK OSNo ochraně a využívání hraničních vodních toků a meziná-rodních jezer);

• přípravě ratifikace a implementaci mezinárodního právnězávazného nástroje z oblasti životního prostředí a zdraví, po-depsaného v roce 2003 na Kyjevské konferenci (tj. Protoko-lu o strategickém posuzování životního prostředí k ÚmluvěEHK OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahu-jících hranice států); v této souvislosti důsledně prosazovatuplatňování procesu posuzování vlivů koncepcí a strategií ji-ných resortů na životní prostředí a zdraví obyvatelstva (tzv.SEA);

• intenzivní koordinaci přípravy a implementace programo-vých dokumentů obou resortů (tj. zejména SPŽPa NEHAP);

• intenzivní spolupráci na přípravě obecně závazných práv-ních předpisů v oblastech souvisejících s ochranou životní-ho prostředí a ochranou zdraví (s důrazem na předpisy týka-jící se problematiky hluku, autorizace osob pro hodnocenívlivů životního prostředí na obyvatelstvo, role orgánů ochra-ny životního prostředí a orgánů ochrany veřejného zdraví přiimplementaci zákona č. 76/2002 Sb., o integrované preven-ci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečiš-ťování a o změně některých zákonů – zákona o integrovanéprevenci);

• vzájemnému operativnímu uplatňování poznatků získanýchv působnosti Ministerstva zdravotnictví, resp. Ministerstvaživotního prostředí, při stanovování cílů a strategií environ-mentálních, resp. zdravotnických politik (zvláště při hodno-cení vlivů životních podmínek na zdraví obyvatelstva; přiurčování, hodnocení a řízení zdravotních rizik plynoucích zeznečištěného životního prostředí – včetně chemických láteka přípravků, resp. geneticky modifikovaných organismů; přimonitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k ži-votnímu prostředí; při stanovování souvisejících povinnostík ochraně veřejného zdraví);

• posílení spolupráce a koordinace při podpoře vypracovávánía implementace místních plánů a programů pro zkvalitněníživotního prostředí a zdraví populace (místní Agendy 21,Zdravá města apod.);

• posílení spolupráce a koordinace přípravy a implementaceosvětových, vzdělávacích a výchovných programů, směřují-cích k šetrnému chování vůči životnímu prostředí (včetněpřechodu na vzorce spotřeby a výroby, které jsou v souladus principy udržitelného rozvoje), ke zdravému životnímustylu a k preventivní ochraně zdraví obyvatel;

• soustavné spolupráci na zvyšování kvality a účinnosti varov-ných systémů, upozorňujících obyvatelstvo na možná ohrože-


strana 31

ní a poskytujících srozumitelné a jednoduché návody na cho-vání obyvatelstva při výjimečných situacích (průmyslové ha-várie, přírodní katastrofy, ale také smogové situace, epizodyextrémních meteorologických podmínek apod.).

9. Regionální rozvoj, obnova venkovaa cestovní ruch

Regionální rozvoj vychází z Národního rozvojového plá-nu a ze Strategie regionálního rozvoje České republiky. Jeho cí-lem je přispět k dosažení udržitelného rozvoje a růstu kvalityživota obyvatel regiónů, která je mimo jiné založena na ochra-ně a zlepšování životního prostředí. Je to cílevědomá činnoststátu, který se snaží, aby všechny regiony měly stejnou šanci nadalší ekonomické, sociální, environmentální rovnoprávné sou-žití v rámci jednoho společného státního útvaru i v rámci EU.Hlavní cíl Národního rozvojového plánu lze definovat jako„Udržitelný rozvoj založený na konkurenceschopnosti ekono-miky“. Jedním ze specifických cílů je také přiblížení se stan-dardům EU v oblasti životního prostředí. Regionální rozvoj byměl řešit různou míru poškození životního prostředí v minulos-ti, které často záleželo na surovinově a energeticky náročnéhospodářské aktivitě, na nešetrné těžbě surovin, na dopravnímzatížení, na přítomnosti bývalých posádek sovětské armádya na vlivu přeshraničních emisí.

Pod pojmem venkov se rozumí veškerý prostor mimoměsta. Strategické koncepty rozvoje venkova vycházejí ze sku-tečnosti, že klíčem k příznivému vývoji společnosti jsou schop-nosti a tvůrčí aktivity lidské osobnosti. Přestože gestorem Pro-gramu obnovy venkova je Ministerstvo pro místní rozvoj, řadudílčích programů garantují další ministerstva především Minis-terstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Na pro-gramu obnovy venkova se podílejí i nevládní ekologické orga-nizace, regionální podpůrné programy i nejmenší obce.

Cestovní ruch jako ekonomická činnost dlouhodoběa komplexně působí na přírodní i společenské prostředí. Řízeníúzemního rozvoje cestovního ruchu proto vyžaduje mezioboro-vý přístup, který by měl zahrnovat nejen ekonomickou přijatel-nost projektů v cestovním ruchu, ale také zohledňovat dopadycestovního ruchu na životní prostředí (ekologické, sociální,kulturní, technologické, politické a další aspekty). Současnýmvývojovým trendem cestovního ruchu je zohledňování jeho en-vironmentálních aspektů v procesu plánování a rozhodování.Rámcové cíle resortu životního prostředí v oblasti ovlivňovánívývoje cestovního ruchu je nutno dále upřesňovat ve smyslurozhodnutí 7. zasedání Valného shromáždění OSN a KomiseOSN pro udržitelný rozvoj, které doporučuje vládám členskýchzemí OSN, aby zpracovaly koncepce, strategie a plány pro udr-žitelný rozvoj cestovního ruchu.

Environmentální opatření v oblasti regionálního rozvoje,obnově venkova a cestovního ruchu:

• ustavit Regionální rady pro udržitelný rozvoj v jednotlivýchvyšších územních samosprávných celcích;

• podporovat města a obce při realizaci jejich záměrů v oblas-ti životního prostředí, zvláště pokud tyto záměry nebo za-mýšlené dopady přesahují hranice jedné obce, popř. pokudjsou nad finančními možnostmi obcí;

• podporovat a chránit krajinný ráz území a jeho prvky jakojsou např. osamělé stromy, zelené pásy podél silnic a cest,zdroje pitné vody, mokřady a drobné vodní nádrže a toky,

monitorovat výskyt zvláště chráněných druhů živočichůa rostlin;

• podporovat programy, které souvisejí s péčí o přírodu a kra-jinu, a to nejenom ty, které jsou orientovány na zemědělskoupůdu;

• podporovat místní samosprávy a nevládní organizace při re-alizaci Programu obnovy venkova;

• provázat program obnovy venkova s realizací Místní agendy21;

• v Programech obnovy venkova podporovat místní ochranupřírody a krajiny a spojit ji s environmentální výchovouvzděláváním a osvětou;

• zajistit vytvoření a podporovat používání metodiky únos-nosti území při územním rozvoji cestovního ruchu (apliko-vat koncept únosné kapacity a model LAC);

• monitorovat vývoj cestovního ruchu s využitím indikátorůjeho dopadů na životní prostředí a místní rozvoj – vypraco-vat návrh a prosazovat systematizaci územního, časovéhoa věcného sledování dopadů cestovního ruchu;

• podporovat rozvoj šetrných, ekologicky únosných forem ce-stovního ruchu, resp. usilovat o zvýšení podílu tohoto typucestovního ruchu na celkovém objemu cestovního ruchu;

• vytvořit síť regionálních center šetrné turistiky koordinova-né národním centrem za účelem ekologizace regionálníhocestovního ruchu, metodické i praktické podpory;

• podporovat vývoj Národního systému certifikace ekologickyšetrných služeb cestovního ruchu (ubytovacích a stravova-cích služeb, tour-operátorů a celých destinací), podporovatzavádění environmentálních systémů řízení v cestovním ru-chu, podporovat ekologické certifikace jakožto kritériumpřípadných dotačních titulů;

• ve zvláště chráněných územích zajistit implementaci princi-pů „Evropské charty udržitelného cestovního ruchu v chrá-něných oblastech“ a zohlednit zavádění soustavy NATURA2000;

• rozšiřovat cestovní ruch a turistiku do méně atraktivních ob-lastí pomocí Evropských strukturálních fondů;

• zavést ekologickou certifikaci a propagaci destinací cestovní-ho ruchu, respektujících zásady ochrany životního prostředí.

• pečovat o krajinu rozvojem venkovské turistiky, ekoturistikya ekoagroturistiky, využívat tuto formu turistiky pro výcho-vu návštěvníků a nepřímo i místních obyvatel k vytváření sivztahu, a tím i zodpovědnému přístupu k tvorbě, zhodnoco-vání a ochraně životního prostředí;

• podporovat rozvoj environmentálně šetrných dopravníchsystémů ve všech oblastech cestovního ruchu, podporovatveřejnou hromadnou dopravu, zejména ve chráněných kra-jinných oblastech, národních parcích a v historických měs-tech, a omezit tak individuální automobilovou dopravuv těchto oblastech;

• zajišťovat podmínky pro pěší, příp. cyklistickou, přístupnostkrajiny rekonstrukcí a zřizováním polních a lesních cestv souvislosti s prováděnými pozemkovými úpravami, jakonástrojem realizace péče o krajinu;

• podporovat vytváření pěších zón v centrech měst či v jejichhistoricky cenných částech a usnadnit jejich dostupnost procyklisty;

• revitalizovat železniční tratě a železniční stanice, jako mož-ná centra služeb pro ekologicky šetrnou pěší turistiku a cyk-loturistiku;

• adaptovat stávající nevyužité hospodářské budovy pro uby-tovací, restaurační a informační služby.


strana 32

V. Nástroje realizace SPŽP

1. Zvyšování povědomí veřejnostiv otázkách životního prostředí,environmentální vzdělávání, výchovaa osvěta

Vysoké veřejné povědomí v environmentální oblasti jezákladním a prioritním předpokladem úspěšné realizace Státnípolitiky životního prostředí, ale rovněž připravované Národnístrategie udržitelného rozvoje. Zvyšování veřejného povědomío záležitostech životního prostředí vede veřejnost nejenomk většímu pochopení environmentálních souvislostí hospodář-ského a sociálního života společnosti, ale rovněž ke zvýšeníkvality rozhodování spotřebitelů, ke zvyšování právního pově-domí občanů a zprostředkovaně rovněž ke zvýšení kvality ži-vota. V rámci konceptu udržitelného rozvoje byly identifiková-ny tzv. klíčové skupiny („major groups“) obyvatel, kterých seproblematika udržitelného rozvoje, tedy i jeho environmentál-ního pilíře, dotýká především. Těmito skupinami jsou: NNO,ženy, děti a mládež, národnostní menšiny, místní a regionálnísamospráva, zaměstnanci a jejich organizace, podnikatelé, ob-chod a průmysl, akademická obec a zemědělci. Na takto defi-nované klíčové skupiny je třeba brát ohled rovněž při zvyšová-ní environmentálního povědomí veřejnosti. Základním nástro-jem pro zvyšování veřejného povědomí v záležitostech životní-ho prostředí, je environmentální vzdělávání, výchova a osvěta(EVVO). Ostatní nástroje viz kapitola Informační nástroje, Ná-stroje strategického plánování a Nástroje zapojování veřejnosti.

Nedostatečné vzdělávání obyvatel k ochraně životníhoprostředí způsobila nízkou úroveň jejich environmentálního po-vědomí, což se postupně odrazilo na několika generacích v po-době neznalostí, lhostejnosti, nedostatečné environmentální vý-chově dětí, a ostatních klíčových skupin k ochraně přírody,k ochraně zdraví a k udržitelnému rozvoji.

V roce 2000 byl zpracován a vládou schválen Státní pro-gram environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR(SP EVVO ČR) a Akční plán SP EVVO ČR na léta2001–2003. Akční plán je každé tři roky aktualizován, v sou-časné době je schválen nový Akční plán SP EVVO ČR na léta2004–2006. Jeho součástí je i systém environmentálního vzdě-lávání, výchovy a osvěty úředníků správních úřadů a zaměst-nanců veřejné správy.

Lze konstatovat, že úroveň environmentálního vzdělání,výchovy a osvěty stávajícího systému v rámci Státního progra-mu EVVO ČR je pozitivně ovlivněna schopností přijímat, zpra-covávat a využívat množství nabízených informací, ochotouvyužít je co nejlépe pro praxi, ale je trvale limitována citelnýmnedostatkem finančních prostředků státního rozpočtu, přede-vším v resortech životního prostředí a školství, mládeže a tělo-výchovy. Lze konstatovat, že realizace Státního programuEVVO ČR je úspěšná ve všech oblastech, které nevyžadovalypřílišné finanční náklady. V nadcházejících letech bude úroveňEVVO nepříznivě ovlivněna odchodem donorů, zejména za-hraničních nadací, které financovaly nestátní neziskové organi-zace a jejich aktivity, do jiných potřebnějších regionů. Je protonutné využít co nejlépe disponibilních zdrojů, například „Ope-račního programu Rozvoj lidských zdrojů“ pro environmentál-ní vzdělávání, výchovu a osvětu.

Environmentální vzdělávání, ekologie a ochrana životní-ho prostředí pronikla významněji do osnov vysokých škol,středních a základních škol i předškolní výchovy. Přesto je tře-

ba roli EVVO v rámci vzdělávání ve školách všech stupňů na-dále posilovat, a to včetně podpory mimoškolních aktivit, za-měřených na pozitivní přístup k přírodě a životnímu prostředí.Zvýšený ohled je třeba dbát na podporu přímého kontaktu dětía mládeže s přírodou, ať už formou terénních exkurzí a výletů,nebo formou pozemkových a pěstitelských prací, apod. Dále jenutné zabezpečit environmentální vzdělávání pedagogickýchpracovníků, tzn. především učitelů všech předmětů a všech vý-chovných pracovníků.

Zájem veřejnosti o problematiku ochrany životního pro-středí se od počátku devadesátých let snížil a často je omezenna mediálně přitažlivé kauzy případně na problémy v těsnémokolí bydliště či pracoviště. V této souvislosti se výrazně pro-jevuje absence pravidelných výchovně vzdělávacích pořadův rozhlase a veřejnoprávní televizi zaměřených na ekologiia problematiku životního prostředí a jeho ochrany.

Opatření:

• realizovat Státní program environmentálního vzdělávání,výchovy a osvěty v ČR a zajistit jeho provázanost s ostatní-mi programy;

• zohlednit cíle Státního programu environmentálního vzdělá-vání, výchovy a osvěty v ČR v související právní úpravě –novela zákona 123/98 Sb. o právu na informace o životnímprostředí;

• ratifikovat Aarhuskou úmluvu, prosadit její uplatnění v pra-xi a rozšíření okruhu úpravy i na GMO;

• zavést povinné environmentální vzdělávání na základníchškolách;

• podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětuna všech stupních škol, včetně mimoškolních aktivit, další-ho vzdělávání pedagogických pracovníků a v hromadnýchsdělovacích prostředcích;

• podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětupracovníků veřejné správy, volených zastupitelů, poslancůa senátorů podle diferencovaných vzdělávacích programů;

• rozvojem environmentálního vzdělávání, výchovy, osvětyvčetně poradenství posilovat zájem a podporu účasti občanův rozhodovacím procesu při řešení environmentálních pro-blémů;

• podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětupodnikatelské sféry, zemědělců a zaměstnanců služeb;

• podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětunestátních neziskových organizací, podporovat činnost ne-státních neziskových organizací, které zajišťují environmen-tální vzdělávání, výchovu a osvětu včetně poradenstvía hodnotit a využívat jejich schopnosti a aktivity jako vý-znamnou veřejně prospěšnou práci;


strana 33

• začlenit studium environmentálně orientované akustiky doprogramu výuky na vybraných vysokých školách;

• začlenit postupy a metody hodnocení nebezpečnosti a rizikanebezpečných látek do výuky na vybraných vysokých ško-lách;

• podporovat šíření informací o:– environmentálním vzdělávání, výchově, osvětě, pora-

denství a zacházení s informacemi– předpokladech a principech udržitelného rozvoje – právu na informace o životním prostředí– šetrném chování k přírodě a přírodním zdrojům ve všech

pozitivních i negativních souvislostech– ekologickém zemědělství a souvislostech ve vztahu ke

zdraví a k péči o krajinu – zdravém životním stylu – možnostech ekologicky šetrné turistiky– nebezpečných látkách – zdrojích znečištění nebezpečnými látkami– GMO a rizikových látkách– obsahu rizikových látek ve spotřebitelských produktech,

v potravinových produktech– obnovitelných zdrojích energie a úsporách energie;

• vychovávat veřejnost k preventivní opatrnosti vzhledemk chemickým látkám a GMO;

• zvýšit právní povědomí veřejnosti ve věcech životního pro-středí včetně důvodů, příčin, následků a dalších souvislostí.

2. Právní nástrojePrávo je jedním z nejdůležitějších nástrojů environmen-

tální politiky. Jeho význam pro vytváření podmínek trvalé udr-žitelnosti vyplývá z povahy práva jako souboru pravidel chová-ní, pravidel upravujících vztahy mezi jednotlivými subjekty vespolečnosti. Právo obecně je do značné míry nástrojem reaktiv-ním, řešícím vzniklé problémy. Především takto bylo právov České republice chápáno na počátku 90. let. Právo však mů-že působit i „perspektivně“, může být proaktivní, tj. může před-jímat budoucí vývoj, vytvářet potřebné instituce. Tato role prá-va vystupuje výrazněji do popředí právě v případě ochrany ži-votního prostředí a naplňování požadavků udržitelného rozvojeobecně.

Právo životního prostředí je relativně mladým odvětvímpráva. V České republice představovaly právní předpisy publi-kované do roku 1989 (např. zákon o vodách, zákon o lesích, zá-kon o státní ochraně přírody) pro ochranu životního prostředívcelku jen skromný příspěvek. Skutečný počátek legislativy za-měřené na ochranu životního prostředí nastal u nás až po roce1989. Během poměrně krátké doby došlo nejen k vydání záko-nů, které na tomto úseku dosud scházely (např. zákon o ochra-ně ovzduší, zákon o odpadech, zákon o posuzování vlivů na ži-votní prostředí), ale i k obměně většiny dřívějších, již zastara-lých předpisů (zákon o lesích, zákon o ochraně zemědělskéhopůdního fondu, zákon o ochraně přírody a krajiny). Prvních ně-kolik let po roce 1989 bylo též výrazně ovlivněno postupnýmpřistupováním ČSFR a následně ČR k mezinárodním úmluvámna poli ochrany životního prostředí a transpozicí požadavkůtěchto dokumentů plynoucích do českého právního řádu. V po-sledních letech byla právní úprava na úseku ochrany životníhoprostředí dále výrazně ovlivněna procesem harmonizace české-ho práva s právem Evropských společenství. Došlo v němk četným a mnohdy i podstatným legislativním změnám, kterése promítly do vydání některých předpisů (nový zákono ovzduší, nový zákon o vodách, nový zákon o odpadech, zá-kon o obalech a další).

Tento veskrze překotný vývoj měl kromě mnohonásobněpozitivního efektu jeden negativní důsledek – nedostatky v pro-vázanosti mezi právní úpravou jednotlivých oblastí ochrany ži-votního prostředí. Právní předpisy neberou v potřebné míře nazřetel vazby věcně souvisejících složek (oblasti) životního pro-středí, právní úprava se mnohdy překrývá nebo v ní existují ne-odůvodněné rozdíly, případně mezery. Principy ochrany život-ního prostředí, instituty právní úpravy, postupy apod. jsou upra-veny nejednotně. Příkladem jsou různé druhy souhlasů, vyjá-dření, stanovisek atd., která mají podle právních předpisů upra-vujících jednotlivé složky ochrany životního prostředí různoupovahu.

První, ne však právě zdařilý pokus o ucelenější, ale jenvelmi rámcovou právní úpravu ochrany životního prostředí ja-ko celku byl učiněn vydáním (federálního) zákona č. 17/1992Sb., o životním prostředí.

Důležitým krokem ve směru ke sjednocení práva životní-ho prostředí byl v nedávné době zákon o integrované prevenci(76/2002 Sb.), jenž pro stanovený okruh subjektů (zařízení)ustanovuje jediný, integrovaný postup, na jeho konci je na mís-to složkových stanovisek a jiných individuálních správních ak-tů vydáno jedno integrované povolení.

Dalším významným krokem je probíhající příprava novéprávní úpravy správního trestání, která pod záštitou Minister-stva vnitra zakotví jednotné principy ukládání sankcí, doposudrozlomené do dvou odlišných institutů – přestupek pro fyzickéosoby a jiný správní delikt pro právnické osoby a podnikajícífyzické osoby, přičemž právě úprava jiných správních deliktů jepro neexistenci obdoby přestupkového zákona (200/1990 Sb.)odlišná předpis od předpisu.

Zcela zásadní jednotící efekt pro právo životní prostředíbude mít zákon o životním prostředí, který nahradí zákonč. 17/1992 Sb. a jehož věcný záměr bude podle plánu předloženvládě České republiky v září 2004. Ambice tohoto projektujsou vysoké, zejm. sjednotit tzv. obecnou část práva životníhoprostředí, to jest postavit veškeré instituty společné pro všech-ny nebo alespoň několik úseků ochrany životního prostředí nastejnou úroveň a dát jim společnou formu.

Kromě uvedených pozitivních tendencí ve vývoji právaživotního prostředí lze ovšem zaznamenat i tendence negativní,dané mj. tím, že ochrana životního prostředí z celospolečen-ského hlediska přímo konkuruje jiným veřejným zájmům (do-pravní infrastruktura, energetika apod.) a často se bohužel oci-tá v podřízeném postavení. Obzvláště patrná je v této souvis-losti tendence k odbourávání a oslabování progresivních demo-kratizujících prvků vydobytých v předchozích letech. Přitomsám ústavní pořádek je v tomto ohledu dostatečně srozumitel-ný, když praví, že „každý má právo na příznivé životní prostře-dí“ a „každý má právo na včasné a úplné informace o stavu ži-votního prostředí a přírodních zdrojů“ (článek 35 Listiny zá-kladních práv a svobod).

Pro další vývoj práva životního prostředí je zásadním oka-mžikem také vstup České republiky do Evropské unie. Z nedáv-ného vývoje komunitárního práva v oblasti ochrany životníhoprostředí je zřejmé, že je to oblast velmi dynamická a postupnězasahujících do všech oblastí ochrany životního prostředí. Fak-ticky tak dochází k přesunu normativní tvorby z vnitrostátníúrovně na úroveň celoevropskou. Zcela nesporně to platí o ak-tech komunitárního práva, která mají formu nařízení, protože tabudou na území České republiky přímo aplikovatelná a bezpro-středně účinná. Do velké míry to však platí i pro akty komuni-tárního práva, která mají formu směrnice, přestože obecně platí,že směrnice zavazuje členské státy pouze svým cílem, prostřed-ky jsou libovolné. Jelikož podrobnost textů směrnic se s postu-


strana 34

pujícím časem stále stupňuje, libovůle členského státu je o to ví-ce omezena. Z toho důvodu je nutno položit velký důraz na účastzástupců České republiky při přípravě právních předpisů institu-cemi Evropské unie (Komise, Rada, Evropský Parlament), včet-ně zapojení široké veřejnosti. Při transpozici legislativy ES je tře-ba v souladu se zásadou udržitelného rozvoje dbát o zajištěníkonkurenceschopnosti hospodářství České republiky.

Opatření:

• transponovat směrnice ES, popř. adaptovat právní řád naří-zením ES, jak přísluší členským státům Evropské unie;

• aktivně se podílet na tvorbě právních předpisů ES a při je-jich přípravě důsledně prosazovat hlediska ochrany životní-ho prostředí v České republice;

• ve spolupráci MMR, MŽP a MV dokončit přípravu novéhostavebního zákona, posilujícího důraz na udržitelnost rozvo-je území;

• na základě analýzy horního práva a související právní úpra-vy v jednotlivých zemích EU navrhnout změny právníchpředpisů s cílem dosáhnout úrovně legislativy a administra-tivních postupů uplatňovaných v zemích EU a více posílitzakotvení environmentálního dohledu nad těžbou, účasti ob-cí a veřejnosti v našem právním řádu;

• připravit věcný záměr nového zákona o životním prostředí,který bude integrovat společné znaky a instituty složkovýchprávních předpisů a sjednotí základní pojmy, ekonomickénástroje a sankce v souladu s potřebami ochrany životníhoprostředí;

• připravit paragrafované znění návrhu nového zákona o ži-votním prostředí;

• zvážit účelnost a možnosti další kodifikace práva životníhoprostředí, vedle nového zákona o životním prostředí, kterýby měl obsáhnout jeho obecnou část;

• ochraňovat vydobyté demokratické prvky práva životníhoprostředí (právo na informace, účast veřejnosti, tzv. přístupke spravedlnosti) a usilovat o jejich další posílení.

Příloha 1: Současný stav české legislativy

3. Ekonomické nástrojeEkonomické nástroje jsou jedním z nejefektivnějších ná-

strojů pro zajištění cílů SPŽP. Pro širší využití těchto nástrojůje potřeba postupně vytvářet vhodné podmínky, a to zejména nazákladě nové koncepce ekonomických nástrojů, která bude při-pravena jako rozpracování SPŽP. Jejím základem bude ekolo-gická daňová reforma (EDR), jejíž hlavní myšlenkou je přesundaňové zátěže ze zdanění práce na zdanění energií škodlivýchživotnímu prostředí při respektování daňové neutrality.

Vedle nástrojů negativní stimulace (daně, poplatky apod.)je významnou součástí ekonomických nástrojů poskytovánípodpor do oblasti životního prostředí jak z domácích zdrojů(SFŽP, resortní programy), tak i ze zdrojů zahraničních včetněfondů Evropské unie (tj. Fond soudržnosti, strukturální fondy,program LIFE, INTERREG). Je důležité, aby výdaje z veřej-ných rozpočtů byly vynakládány na prioritní oblasti při zacho-vání ekonomické efektivnosti. Je potřeba zajistit, aby všechnypodpory z veřejných zdrojů byly vynakládány na opatření s po-zitivním, min. nulovým negativním vlivem na životní prostředí.

V návaznosti na začlenění ČR do EU je potřeba zajistit,aby poskytovaná podpora byla v souladu s pravidly na ochranuhospodářské soutěže EU. Ekonomické nástroje budou rovněžuplatňovány např. v oblasti ochrany klimatu ve vazbě na směr-nici 2003/87/ES o obchodování s emisemi skleníkových plynů.

Přetrvávajícími problémy pro ochranu přírody jsou nevy-jasněné vlastnické vztahy k pozemkům, především starým ekolo-gickým zátěžím, a dosavadní neschopnost účinně ocenit (vyjádřit)hodnotu přírodního prostředí pro ekonomické porovnání ztrátz případných záborů s přínosy uvažovaného nového využití.

Opatření:

• zpracovat koncepci ekonomických nástrojů jako strategickýdokument, který bude východiskem pro nové přístupyk aplikaci ekonomických nástrojů po vstupu České republi-ky do Evropské unie;

• připravit realizaci ekologické daňové reformy;• připravit návrh souhrnné finanční politiky pro oblast život-

ního prostředí, jehož součástí bude i koncepce a politikaSFŽP ČR a koncepce využívání zahraničních finančníchzdrojů;

• posílit výdaje ze státního rozpočtu na životní prostředí;• v oblasti životního prostředí zaměřit dotační politiku ze stát-

ního rozpočtu i ze SFŽP prioritně na plnění závazků vyplý-vajících z vyjednávání s EU a z prioritních cílů SPŽP;

• zajistit efektivní využívání zahraničních finančních zdrojů,zejména fondů EU;

• podporovat přímými i nepřímými způsoby využívání obno-vitelných zdrojů energie a efektivní využívání energiea úspory energie;

• dopracovat systém ekonomických nástrojů pro oblast naklá-dání s odpady a obaly;

• navrhnout ekonomické nástroje využitelné pro oblast ochra-ny přírody a krajiny;

• zpracovat návrhy na zavedení nových obecních daní a dal-ších nástrojů na místní či regionální úrovni, které budou mi-mo jiné podporovat i ochranu ŽP a realizaci cílů SPŽP ČR;

• zpracovat návrhy na možné využívání dalších (netradič-ních) ekonomických nástrojů a finančních zdrojů proochranu ŽP;

• využívat partnerství veřejného a soukromého sektoru;• postupně rozvíjet metodiku pro posuzování (hodnocení) do-

padů legislativních a ekonomických opatření a pravidelněprovádět u cílů a opatření SPŽP kvantifikaci celkových ná-kladů nutných k jejich zajištění a analýzu jejich ekonomic-ké a environmentální efektivnosti;

• přehodnotit a komplexně upravit celkovou strukturu stávají-cího systému plateb za znečišťování a využívání životníhoprostředí; řešit přitom zejména sjednocení celého systémua zjednodušení administrativních procedur spojených s uklá-dáním, vybíráním a vymáháním poplatků;

• u poplatků za znečišťování ovzduší připravit návrhy na po-stupný přechod od placení poplatků za vypouštění škodlivindo ovzduší k poplatkům za spotřebu paliv (tento přechodmusí být koordinován s přípravou ekologické daňové refor-my);

• zpracovat návrhy na ekologickou složku poplatků za využí-vání povrchových vod;

• zavést daňové úlevy či jiné ekonomické nástroje pro zvý-hodnění podniků, které část z vytvořených finančních zdro-jů alokují na ochranu životního prostředí, recyklaci nebo no-vé zpracování odpadů jako druhotných surovin;

• aktualizovat stávající systém ekonomických nástrojů v ob-lasti těžby surovin (například výši plateb z plochy zabranétěžbou vázat na úhradu ekologické újmy za zásahy do příro-dy);

• přehodnotit institut pokut za porušování zákonů v oblasti ži-votního prostředí;


strana 35

• implementovat a aktualizovat systém oceňování životníhoprostředí a ekologických (mimoprodukčních) funkcí jehosložek;

• zavést systém obchodování s emisemi skleníkových plynův návaznosti na politiku EU (Směrnice 2003/87/ES o ob-chodování s emisemi skleníkových plynů);

• ekonomickými nástroji přednostně podporovat preventivníopatření v ochraně životního prostředí;

• prosadit používání ekonomických nástrojů pro hodnocení(oceňování) vybraných částí přírody ve smyslu výsledkůprojektu VaV/610/5/01, vypracovaného ČEÚ ve 12/2003,pro stanovení ekologické újmy za zábory přírodního pro-středí.

4. Dobrovolné nástrojeJe neoddiskutovatelné, že legislativa v oblasti životního

prostředí je jednou ze strategických priorit v nadcházejícím de-setiletí. V současnosti však součástí péče o kvalitu životníhoprostředí je i podpora rozvoje trhu orientujícího se na životníprostředí, jehož součástí jsou kromě technologických inovacíi nové systémy řízení a další nové přístupy, tzv. dobrovolné ná-stroje, podporující ekonomický růst společnosti, konkurence-schopnost, rentabilitu a vytváření nových pracovních míst a sa-mozřejmě zohledňující dopady na životní prostředí. To zname-ná, že kromě využívání přísně legislativního přístupu je nutnézvolit k vyvolání potřebných změn ve změně chování výrobcůa spotřebitelů – ve vzorcích naší výroby a spotřeby – dalšíspektrum nástrojů a opatření k ovlivnění rozhodování, jež činíhospodářská sféra, spotřebitelé, občané a tvůrci koncepcí a po-litik v ostatních oblastech, které budou také pozitivně ovlivňo-vat kvalitu životního prostředí.

Řada podnikatelských organizací a společností již dnesintegrují do svých základních podnikatelských strategií dobro-volné nástroje. Do této skupiny zařazujeme slibně se rozvíjejí-ci dobrovolné nástroje, které v ČR v současnosti využíváme –označování ekologicky šetrných výrobků – ekolabelling, včet-ně podpory tzv. zeleného nakupování, zavádění environmentál-ních systémů řízení podle EMAS nebo ISO I4001, uplatňováníprincipů čistší produkce, uzavírání dobrovolných dohod mezistátní administrativou s různými výrobním sdruženími, ústícív závazky organizací používat šetrnější technologie a postupyz hlediska dopadů na životní prostředí.

Zásadní otázka ochrany životního prostředí, vyžadujícísnižování využívání přírodních zdrojů a snižování negativníchenvironmentálních dopadů úzce souvisí i s rozvojem dalšíchdobrovolných nástrojů, podporujících změnu vzorců spotřebya výroby jako jsou LCA (hodnocení životního cyklu výrobků),ekodesing, reporting, zelené nakupování (green purchasing)a na to navazující vytváření maloobchodních sítí nabízející vý-robky a služby příznivé k ŽP (retail), prosazování environmen-tálních aspektů do základních kritérií pro ozeleňování veřej-ných zakázek (green procurement) a řady dalších.

Je jednoznačné, že všechny výrobky a služby mají dopadna životní prostředí, ať už během své výroby, používání nebo li-kvidace. Současně platí, že výroba a používání výrobků výraz-ně ovlivňuje pokračující hospodářský růst a prosperitu. ProtoČR v souladu s postupy EU přistupuje k tvorbě tzv. Integrova-né výrobkové politiky (dále jen IPP), jejímž cílem je vytvářetpro naši výrobu a spotřebu podmínky, (strategie winwin), kdyzlepšení z hlediska životního prostředí souvisí přímo i s lepšímvýkonem výrobků a služeb a kdy zlepšení v oblasti životníhoprostředí podporují dlouhodobou konkurenceschopnost prů-myslu, zemědělství služeb a dalších odvětví.

Při zpracování IPP je nutné uplatnit základní přístupya zásady:• uvažování v dimenzích životního cyklu (life-cycle-thinking)

– berouce v úvahu životní cyklus výrobků zaměřit se na sní-žení jeho kumulativních dopadů na životní prostředí „od ko-lébky do hrobu“ s cílem neustálého zlepšování a za účelemsnížení negativního dopadu výroby a výrobků na životníprostředí a to napříč jeho životním cyklem – v designu, vý-robě, užívání nebo odstraňování. – partnerská spolupráce s trhem – stanovení stimulů pro-

střednictvím podněcování nabídky a poptávky u zeleněj-ších výrobků a služeb tak, aby se trh pohyboval udržitel-nějším směrem, speciálně se zaměřit na malé a střednípodniky.

– integrace nových nástrojů do politik různých odvětvívčetně zapojení zainteresovaných stran s cílem imple-mentovat nové přístupy do jejich každodenní praxe (prů-mysl, zemědělství, služby, další odvětví, spotřebitelé,vláda).

– rozmanitost nástrojů politiky – v rámci IPP jednoznačnátendence pracovat i s dobrovolnými nástroji, které jdounad rámec zákonných povinností.

Opatření:

• nadále podporovat rozvoj a implementaci stávajících dobro-volných nástrojů do praxe ČR (označování ekologicky šetr-ných výtobků, zavádění EMAS a ISO 14000, principy čistšíprodukce, dobrovolné dohody, zelené nakupování);

• kontinuálně rozpracovávat nové přístupy a nástroje snižujícínegativní dopady na životní prostředí a zvyšující konkuren-ceschopnost českých výrobků a služeb na domácím a mezi-národních trzích (LCA, ekodesign, retail a další);

• rozpracovat a připravit IPP v souladu s postupy EU s důra-zem na rozpracovávání a rozšiřování dalších dobrovolnýchnástrojů pro zvyšování konkurenceschopnosti a kvality ži-votního prostředí pro veškerá odvětví hospodárství;

• zabezpečovat větší informovanost podnikatelské a spotřebi-telské sféry o nových přístupech a vytvářet tím podmínkypro jejich lepší implementaci v praxi;

• do prosazování nových dobrovolných nástrojů ve větší mířezapojit výrobce a spotřebitele;

• hledat a realizovat podpůrné nástroje na postupné ozeleňo-vání trhu;

• podporovat „ozeleňování státní administrativy“.

5. Informační nástrojeZ technicko-organizačního hlediska jsou informační

systémy resortu MŽP připravovány jako součást budovanéhoJednotného informačního systému o životním prostředí, je-hož částí jsou i veřejné knihovnické a informační služby. Sevstupem do EU se zvýší potřeba garantovaných informací jakze strany EU, tak z české strany, např. pro vyhodnocovánía prosazování žádostí na dotace ze strukturálních fondů nebojako podklad pro zpracování územně plánovací dokumenta-ce, územně plánovacích podkladů a různých oborových kon-cepcí. Informační a datové zdroje budou vázány povinnostígarantovat údaje. Mezi hlavní souhrnné publikační nástrojeresortu patří www stránky MŽP, přístupový portál ŽP, mapo-vý server, indikátorový server a metainformační systém. Při-bývá požadavků na mezioborové řešení problémů (např. inte-grovaný reporting), včasnost a dostupnost informací (krizovéřízení) či jejich kvalitu a obsažnost (strukturální fondy). Im-


strana 36

plementace Aarhuské úmluvy přinese zvýšení požadavků ve-řejnosti na kvalitu a dostupnost informací o životním pro-středí.

S postupem legislativních úprav bude narůstat významcentrální ohlašovny, která by měla postupně sjednotit ohlašova-cí procesy podle jednotlivých složkových zákonů. V roce 2003vznikl na MŽP koncept centrální ohlašovny pro potřeby Inte-grovaného registru znečišťování, který je provozován v součin-nosti s Agenturou integrované prevence. Rovněž bude vhodnépodporovat informační systémy dalších subjektů v šíření po-třebných environmentálních informací jako např. Systém vý-měny informací o nejlepších dostupných technikách, za kterýzodpovídá MPO.

Z důvodů odborné náročnosti řešení otázek životníhoprostředí je třeba dále rozvíjet veřejné knihovnické a informač-ní služby (česká a zahraniční periodika, účelové monografiea speciální informační prameny z oblasti životního prostředí,knihovnické, bibliografické, referenční, plnotextové a speciali-zované databáze zaměřené na problematiku životního prostře-dí, spravovat databáze Informačního systému aproximace prá-va, kde se zajišťuje přenos informací do této databáze, s koor-dinací a revizí překladů technických a právních předpisů Ev-ropských společenství a s pořizováním překladů českých práv-ních předpisů v gesci MŽP, které jsou předmětem procesu sbli-žování s právními předpisy ES).

Je třeba podporovat důsledné šíření informací o životnímprostředí a jeho ochraně a ovlivňovat environmentální povědo-mí veřejnosti prostřednictvím médií s celostátní, regionální i lo-kální působností, městských informačních středisek i osvětový-mi a účelovými zařízeními a zařízeními nevládních nezisko-vých organizací.

MŽP zavede střední článek řízení mezi zadavatelema tvůrcem informací, který by dohlížel na formální správnosta návaznost akvizice informací. Vzhledem k neustálému nárůs-tu požadavků na tvorbu nových datových sad a stagnaci finan-cování jejich tvorby bude přikročeno k vyhodnocení priorit natvorbu dat, přehodnocení požadavků na metodiky a zvýšení dů-razu na sjednocení požadavků na pořizování. Nezbytnou sou-částí bude rozbor procesů spojených s akvizicí dat a jejich opti-malizace v souladu s doporučeními EEA a Generálního ředitel-ství státní služby.

Tento střední článek řízení vznikne transformací Čes-kého ekologického ústavu a bude fungovat jako řídící a ex-pertní mezičlánek mezi požadavky na tvorbu informací a dato ŽP a jejich tvorbou resortními organizacemi. Zároveň budesloužit jako clearingové centrum pro informace o ŽP, zapojíse do informační sítě pro řízení katastrof, bude integrovat in-formace o rizicích rozvoje, integrované prevenci a zajistítechnologický a znalostní transfer. Tato instituce bude hrátdůležitou roli i při přípravě a modelování budoucích strategií,sledování nástrojů a efektivity Státní politiky životního pro-středí, vyhodnocování dopadů zákonných povinností a repor-tingu.

Opatření:

• zajistit informační podporu MŽP při uplatňování zákonač. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředía zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informa-cím, v oblasti publikovaných informací MŽP a implementa-cí Aarhuské úmluvy;

• posílit mezioborovou provázanost, technickou návaznosti ucelené metodické řízení tvorby a poskytování dat o život-ním prostředí;

• kontinuálně identifikovat prioritní data a informace resortupro plnění zákonných povinností, strategické plánování, re-porting a informování veřejnosti;

• zavádět mechanismy elektronizace výkonu státní správy(eGovernment);

• zabezpečit plnění zákonné informační povinnosti orgánův resortu MŽP;

• podporovat spolupráci při šíření informací o životním pro-středí s médii s celostátní, regionální i lokální působností,s městskými informačními středisky i s osvětovými a účelo-vými zařízeními a zařízeními nestátních neziskových orga-nizací;

• rozvíjet publikační proces veřejných knihovnických a infor-mačních služeb na www stránce MŽP, popř. Portálu ŽP, s cí-lem zajistit integrovaný přístup k informačním zdrojůma službám MŽP a organizací resortu z oblasti VKIS;

• rozvíjet systém veřejných knihovnických a informačníchslužeb resortu v návaznosti na reorganizaci veřejné správy;

• zefektivnit procesy spojené s akvizicí dat a jejich optimali-zací v souladu s doporučeními EEA a Generálního ředitel-ství státní služby;

• posílit mechanismus zpětné vazby od uživatele informacek jejímu tvůrci a požadování garance informace, vč. sankceza pochybení a úhrady případně vzniklých škod z nespráv-né, nevčasné nebo odepřené informace;

• podporovat vznik manažerského informačního systému, kte-rý umožní sledovat v reálném čase potřebné informace o ŽPk rozhodování – informace o znečišťování a znečišťovate-lích, kauzách, dotacích, pokutách atd.;

• postupně rozšířit Integrovaný registr znečišťování a převéstjej do formy PRTR;

• zdokonalit systém statistiky a evidence odpadů;• podporovat spolupráci při výměně informací o BAT na zá-

kladě BREF mezi EU resorty MŽP, MPO, MZe, podnikya profesními svazy;

• zkvalitnit sbíraná data o produkci a nakládání s nebezpečný-mi odpady do IRZ (zavést a optimalizovat ohlašovací prahy,např. pro těžké kovy);

• zajišťovat systém sběru dat a informací v oblasti ochranypřed hlukem;

• napojit se na informační instituce EU (např. EEA) a uvéstdata do souladu;

• rozvíjet systém veřejných knihovnických a informačníchslužeb resortu v souvislosti se členstvím v Evropské uniis využitím klasických knihovnických a informačních služeb,elektronických služeb a publikačního procesu na Internetu;

• vytvářet integrovaný informační systém mezi MŽP, MZe,MZ, MPO ohledně GMO;

• zkvalitnit inventury emisí skleníkových plynů, připravit re-gistr převodů jednotek emisí skleníkových plynů dle poža-


strana 37

davků evropského schématu obchodování s emisemi a dlepožadavků Úmluvy;

• propojit celostátní, resortní informační systém krizového ří-zení do jednotného informačního systému;

• podporovat nevládní neziskové organizace v oblasti šířeníinformací o životním prostředí;

• připravit a zavést informační systém o síti Natura 2000;• při přípravě a zavádění informačního systému využívat vě-

decké instituce;• rozvíjet informační systém veřejné správy ve vodě ve spolu-

práci s MZe a krajskými úřady;• zabezpečit inventury látek a zařízení poškozujících ozóno-

vou vrstvu;• analyzovat vytvoření Informační agentury, která bude fun-

govat jako mezičlánek mezi požadavky na tvorbu informacía dat o ŽP a jejich tvorbou resortními organizacemi a záro-veň bude sloužit jako clearingové centrum pro informaceo ŽP, zapojí se do informační sítě pro řízení katastrof, budeintegrovat informace o rizicích rozvoje a zajistí technologic-ký a znalostní transfer;

• v rámci prohloubení systému statistiky v oblasti životníhoprostředí udržovat statistiku výdajů na ochranu životnéhoprostředí a sledovat případný posun v mezinárodních poža-davcích na metodiku;

• v oblasti environmentálního účetnictví na makroekonomic-ké úrovni rozpracovat dle doporučení EUROSTATu „Maticinárodních účtů zahrnující účty životního prostředí“(NAMEA) a „Účet výdajů na ochranu životného prostředí“(EPEA).

6. Nástroje strategického plánováníStrategické a akční plány jsou komplexními programový-

mi dokumenty obcí, měst, mikroregionů, krajů a státu. Formu-lují strategii rozvoje celé komunity, všech sfér jejího fungováníi celého území, s důrazem na souvislosti a vzájemnou podporunavržených cílů. Vzhledem k roli, jakou strategické plánováníhraje v rozvoji komunity, je zapotřebí zajistit, aby respektovalozásady udržitelného rozvoje a snažilo se propojit ekonomickéa sociální aspekty s oblastí životního prostředí. Proces strate-gického plánování musí být zároveň zcela otevřený a transpa-rentní.

Místní Agenda 21 je nástroj pro uplatnění principů udrži-telného rozvoje na místní a regionální úrovni. Je to proces, kte-rý prostřednictvím zkvalitňování správy věcí veřejných, strate-gického plánování (řízení), zapojování veřejnosti a využívánívšech dosažených poznatků o udržitelném rozvoji v jednotli-vých oblastech, zvyšuje kvalitu života ve všech jeho aspektech.Směřuje k zodpovědnosti občanů za jejich životy i životy ostat-ních bytostí v prostoru a čase.

Územní plánování je velmi účinným nástrojem prosazo-vání cílů udržitelného rozvoje, má tradici, stabilizovanou legis-lativu i organizační, technickou a odbornou základnu. Řešeníúzemních plánů na dlouhou dobu zakládá míru a závažnostovlivňujících faktorů životního prostředí, ať se jedná o zábora využití ploch, fragmentaci krajiny dopravními stavbami či ge-nerování přepravních nároků. Aby bylo možno zapracovat po-žadavky v oblasti územních plánů do životního prostředí, je tře-ba spolupracovat mezi MŽP a orgány odpovědnými za jejichzpracování již ve fázi shromažďování podkladů a formulace za-dání a konceptů územně-plánovací dokumentace. Územní plá-ny tak umožní účinnou ochranu přírody, budování územníchsystémů ekologické stability a ochranu rekreačního zázemíměstských sídel a průmyslových aglomerací. Protože územní

plány mají největší podrobnost a vypovídací schopnost o sou-vislostech funkčního využití území na úrovni jednotlivých ob-cí, je nezbytné zpracovávat kapitolu o vlivech opatření na ži-votní prostředí již pro územní plány obcí.

V připravované novele zákona č. 100/2001 Sb., o posu-zování vlivů na životní prostředí, která zahrne také posuzová-ní koncepcí, plánů a programů na životní prostředí, je navrženpostup ohledně posuzování jejich případných přeshraničníchvlivů. ČR má již zapracována různě konkrétní ustanovenío posuzování přeshraničních vlivů na životní prostředív dvoustranných dohodách o spolupráci při ochraně životníhoprostředí s Německem, Slovenskem a Polskem. Se všemi sou-sedícími státy však jsou v současnosti připravovány nové bi-laterální dohody tak, aby řešily operativní postup při mezi-státním posuzování, jak to předpokládá článek 8 ÚmluvyEHK OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahují-cích hranice států.

Také v připravovaném novém stavebním zákonu, kterýmá od roku 2005 nahradit zákon č. 50/1976 Sb., o územnímplánování a stavebním řádu (Stavební zákon), jsou navrhoványzpřísněné požadavky posuzování vlivu na životní prostředív souladu s evropskou legislativou.

Opatření:

• zajistit podporu strategického a akčního plánování napříč re-sorty;

• provázat podporu na všech úrovních veřejné správy;• usilovat o zlepšování kvality řízení v regionech na základě

MA21 (včetně indikátorů UR a dalších expertních metod;• vytvořit kritéria pro posuzování kvality procesu MA21;• usnadnit podmínky a motivovat, aby se kvalitní MA21 staly

běžným nástrojem fungování veřejné správy v ČR;• zařadit realizace procesu MA21 jako pomocné kritérium pro

hodnoceni žádostí o přidělování dotací (NNO z prostředkůMŽP, obcím a regionům z prostředků MMR);

• zapojit MA21 do legislativního a metodického rámce, kterýbude určovat kvalitu strategického plánování v obcích/měs-tech/mikroregionech/krajích;

• propagovat a zvyšovat informovanost o nástrojích strategic-kého plánování na základě konkrétních příkladů dobré pra-xe MA21 v obcích, městech, mikroregionech a krajích;

• na mezinárodním fóru zvyšovat prestiž ČR na základě kva-litních příkladů dobré praxe MA21 v obcích, městech, mik-roregionech a krajích;

• zakotvit posuzování vlivů na životní prostředí i do provádě-cích předpisů k novému Stavebnímu zákonu;

• respektovat zvláště chráněná území, lokality soustavy Natu-ra 2000, mokřady, ochranná pásma vodních zdrojů, chráně-né oblasti přirozené akumulací vod a potencionálně využi-telná ložiska nerostných surovin;

• začlenit územní systémy ekologické stability;• maximálně využít opuštěných nebo málo využívaných areá-

lů a staveb tzv. brownfields pro průmyslové i jiné lidské ak-tivity;

• zabránit přílišné fragmentaci krajiny a podpořit její ekolo-gickou stabilitu;

• zachovat, případně rozšiřovat rozsah území s dobrou kvali-tou ovzduší a dodržovat imisní limity a emisní stropy;

• zohlednit umísťování provozů, které by mohly být zdrojemvážných havárií mimo lidská sídla, zvláště chráněná územía chráněné oblasti přirozené akumulace vod a vyznačit ob-lasti antropogenních anomálií rizikových látek, pokud tvořípřekážku (limit) pro nové funkční využití území;


strana 38

• zohlednit plány odpadového hospodářství na úrovni národ-ní, na úrovni krajů a původců;

• zohlednit plán hlavních povodí a plány oblastí povodí;• respektovat ochranu před hlukem;• prověřovat při návrzích umístění velkých zdrojů energie

nadřazeného významu při územním plánování variantněi decentralizovaný systém zásobování energií.

7. Nástroje zapojování veřejnostiAktivní zapojování všech klíčových skupin i obecné ve-

řejnosti je jedním ze základních principů udržitelného rozvoje. Pro zapojování veřejnosti na národní úrovni jsou hlavní-

mi nástroji legislativní opatření, ale i tzv. měkké nástroje (ne-mají povahu legislativních opatření). Z měkkých nástrojů je topředevším institut referenda a místního referenda, instituce om-budsmana, možnosti připomínkování veřejnosti v oblastechtvorby ekonomických, legislativních nástrojů, dotačních politikaj.• Právo životního prostředí a právo vůbec (správní právo) ob-

sahuje již v jeho platné podobě všechny tři nástroje tzv. pro-cesní triády, na jejím základě je konstruována Aarhuskáúmluva. Přehled příslušných právních předpisů je uvedenv příloze materiálu.

• Prvním nástrojem uvedené triády je právo na informace, kte-ré je nezbytnou součástí práva na životní prostředí (podle čl.35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod „každý má prá-vo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředía přírodních zdrojů“) a je také nezbytným předpokladem prokvalifikované využití dalších dvou nástrojů zapojení veřej-nosti (účast na rozhodování a přístup ke spravedlnosti). Zá-klady práva na informace obsahují obecný zákon o svobod-ném přístupu k informacím a speciální zákon o právu na in-formace o životním prostředí.

Účast veřejnosti na rozhodování správních úřadů je pře-devším zakotvena v obecných předpisech správního práva.Správní řád (§ 14) přiznává postavení účastníka těm, o jehožpráva, právem chráněné zájmy či povinnosti v řízení jde, těm,jehož práva, právem chráněné zájmy či povinnosti mohou býtpřímo dotčeny (resp. to tvrdí, pak však pouze do doby, než seprokáže opak) a konečně těm, kterým postavení účastníka při-znává zvláštní právní předpis. Takovým zvláštním předpisem jestavební zákon a dále zákon o integrované prevenci, zákono ochraně přírody a krajiny a další.

Kromě toho upravují právní předpisy účast veřejnosti natvorbě aktu správního práva, které se nevydávají formou správ-ního rozhodnutí, popřípadě na tvorbě dokumentů tvořených po-vinnými osobami pod dohledem veřejné správy (např. bezpeč-nostní zpráva podle zákon o prevenci závažných havárií). Tako-vými předpisy jsou především stavební zákon (územně pláno-vací dokumentace), zákon o posuzování vlivů na životní pro-středí (stanovisko), zákon posuzování vlivů rozvojových kon-cepcí a programů na životní prostředí (stanovisko) a další.

Třetí pilíř tzv. procesní triády (přistup ke spravedlnosti) jezajištěn novou právní úpravou správního soudnictví, obsaženouv soudním řádu správním. V rámci správního soudnictví rozho-dují soudy o žalobách proti rozhodnutím správních úřadů,o ochraně proti nečinnosti správního úřadu a ochraně před ne-zákonným zásahem správního orgánu (a o kompetenčních ža-lobách).

Účast veřejnosti na tvorbě koncepcí, plánů a na rozhodo-vání je v ČR zatím zajištěna nedostatečně prostřednictvím ně-kterých ustanovení stavebního zákona, předpisů pro EIA, SEA,IPPC, ochranu přírody a krajiny a obou zákonů o přístupu k in-

formacím. Teprve nový stavební zákon a novela zákona o po-suzování vlivů na životní prostředí upraví tyto procesy do úpl-ného souladu se směrnicemi ES, s úmluvou z Espoo a Aarhus-kou úmluvou a umožní místní, regionální a celostátní koncep-ce nejen kritizovat, ale i spoluvytvářet.

Na místní a regionální úrovni je prioritním nástrojem za-pojování veřejnosti MA21 (viz kapitola 6 Nástroje strategické-ho plánování a její opatření).

Opatření:

• ratifikovat a implementovat Aarhuskou úmluvu (včetněsměrnic ES, které ji provádějí) a Agendu 21;

• posilovat úlohu nestátních neziskových organizací, partnerůpro udržitelný rozvoj;

• zajišťovat technické, organizační a ekonomické podmínkypro přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí(veřejné informační středisko, resortní informační systém,vydávání ročenek, zpráv o životním prostředí, publikace, se-mináře, internet) a k jejich aktivnímu využívání při partici-paci na koncepční činnosti a rozhodování orgánů veřejnésprávy;

• zajistit účast obcí a veřejnosti při rozhodování o využití ne-rostných zdrojů na jejich území;

• posílit aktivní zapojení občanů do péče o životní prostředí(separovaný sběr odpadů, výsadba zeleně, využívání lokál-ních topenišť s ušlechtilejšími a ekonomičtějšími technolo-giemi atd.)

Příloha 2: Přehled zákonů vztahujících se k zapojování veřej-nosti

8. Výzkum a vývojZajištění podpory výzkumu a vývoje je významnou sou-

částí Lisabonského procesu. Pro podporu výzkumu a vývojenabyl účinnosti zákon č. 130/2002Sb., o podpoře výzkumua vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvise-jících zákonů.

Výzkum a vývoj jsou výrazné disciplíny, které svými vý-stupy ovlivňují snižování negativních vlivů lidských aktivit naživotní prostředí, nápravu a odstraňování vzniklých škod i mo-nitorování změn kvality životního prostředí. Nové technologieznamenají vysoký potenciál pro ochranu a zlepšování životníhoprostředí a udržitelný rozvoj.

Opatření:

• aktivně se podílet na realizaci 6. Environmentálního akční-ho programu a 6. rámcového programu EU pro vědu a vý-zkum;

• využívat vědeckých institucí (AV ČR, vysokých škol a vý-zkumných ústavů) při formulování priorit výzkumu a vývo-je v oblasti ochrany životního prostředí a odborné garanciresortních programů;

• spolupracovat s Komisí pro životní prostředí AV ČR a Tech-nologickým centrem AV ČR;

• zajistit transformaci odborné informační základny;• prosazovat výzkum technologií a zařízení pro ochranu

a zlepšování životního prostředí a udržitelný rozvoj;• vytvořit informační systém výzkumu a vývoje;• aktivně podporovat výzkum nových biotechnologických

směrů v zemědělství spojený s hodnocením rizik jejich im-plementace pro životní prostředí;


strana 39

• zajistit výzkum efektivního využití přírodních materiálo-vých a energetických zdrojů, ochrany přírodních zdrojův materiálových tocích a nakládání s odpady, ochrany vod-ních zdrojů a vody v krajině;

• výzkumnými přístupy podpořit racionální využití energiea vytvořit podmínky pro rozvoj nových technologií pro ob-novitelné energetické zdroje;

• aktivně prosazovat opatření k ochraně proti emisím sklení-kových plynů v ČR, progresivní trendy ochrany atmosféry;

• nadále zajišťovat a prohloubit výzkum v oblasti studia vlivůživotního prostředí na lidské zdraví;

• iniciovat, podporovat a rozvíjet výzkum prostředků pro tvor-bu akusticky přijatelného prostředí, včetně vývoje zařízenís nízkými emisemi hluku a akusticky nejvhodnějších do-pravních systémů

• podporovat výzkum s cílem vytvořit efektivní nástrojeochrany životního prostředí, především ekonomické;

• formulovat metody a indikátory pro monitorování a ochranuživotního prostředí, monitorovaní dlouhodobých změnv ekosystémech.

9. Mezinárodní spolupráceOchrana životního prostředí v kontextu směřování k udr-

žitelnému rozvoji se stala globálním problémem, jehož řešenínelze hledat pouze na území jednoho státu či regionu, ale jenžsi vyžaduje komplexní přístup přesahující hranice států i konti-nentů. Společný a koordinovaný mezinárodní přístup je jedináefektivní cesta k řešení globálních environmentálních problé-mů. Tento přístup se v posledních letech vyznačuje velkou dy-namikou, kterou dokazuje rostoucí počet mnohostrannýcha dvoustranných smluv o prevenci, snížení a eliminaci negativ-ních dopadů hospodářského rozvoje, lidských činností, přírod-ních katastrof a ekologických havárií na životní prostředí.

Novou dimenzi v rozvoji mezinárodní spolupráce zname-nal Světový summit o udržitelném rozvoji, který se uskutečnilv září 2002 v jihoafrickém Johannesburgu. Summit potvrdilvzájemnou provázanost hospodářských, sociálních a environ-mentálních politik a přijal řadu komplexních cílů k dosaženíudržitelného rozvoje.

Vedoucí úlohu v mezinárodních environmentálních pro-cesech bezesporu sehrává Evropská unie a Česká republika takdostává příležitost intenzivněji se zapojovat do dialogu na me-zinárodní úrovni nad otázkami ochrany životního prostředía udržitelného rozvoje, do mechanismů mezinárodní spoluprá-ce a aktivitami na svém území i podporou aktivit v jiných ob-lastech světa se podílet na řešení existujících problémů v širšímkontextu environmentální politiky Evropské unie.

Mezinárodní spolupráce tedy náleží mezi důležité nástro-je SPŽP, přičemž hlavním cílem je podpora mezinárodní spolu-práce v oblasti ochrany životního prostředí na bilaterální a mul-tilaterální úrovni a přísné uplatňování environmentálních stan-dardů odpovídajících mezinárodním závazkům i požadavkůmnárodní legislativy.

Mnoho národních politik má vedlejší efekty na rozvojo-vé státy, zejména pak však současné trendy spotřeby a výrobyv evropském regionu s sebou přinášejí environmentální dopadyna třetí země a přispívají ke globálním environmentálním pro-blémům. Dalším důležitým nástrojem uplatňování SPŽP je pro-to spolupráce s rozvojovými zeměmi, a to formou zahraničnírozvojové spolupráce a partnerství mezi státním a nestátnímsektorem zaměřené na podporu udržitelného rozvoje a na zlep-šení stavu životního prostředí a kvality života obyvatel přijíma-jících zemí.

Nezbytnou součástí zapojení se do mezinárodních aktivita organizací je také sběr informací, pravidelné předávání poža-dovaných informací a zpráv (tzv. reporting) a jejich výměna.

Mezi nejdůležitější opatření v oblasti mezinárodní spoluprácenáleží:

• Spolupráce a prosazování priorit v rámci EU – spoluvytvářet a implementovat legislativu ES v oblasti

ochrany životního prostředí;– zajistit provázanost všech strategických a koncepčních

materiálů ČR s materiály EU;– zapojit se do partnerských iniciativ EU; – vytvořit účinné mechanismy a administrativní kapacity

pro přípravu programů pro čerpání zdrojů z fondů EUa jejich efektivní využívání;

– soustředit se na podporu a prosazování priorit ČR v rám-ci EU v oblasti životního prostředí – ochranu klimatic-kého systému Země a ovzduší, ochranu krajiny, vod, pů-dy a nerostného bohatství, komplexní management che-mických látek a přípravků a udržitelnou spotřebu a vý-robu.

• Mezinárodní smlouvy – plnit závazky vyplývající pro ČR jako smluvní stranu

z mezinárodních environmentálních smluv;– vytvářet podmínky pro přístup ČR, přijetí či ratifikaci

dalších mezinárodních environmentálních smluv a projejich efektivní naplňování;

– dokončit ratifikační proces Úmluvy o přístupu k infor-macím, účasti veřejnosti na rozhodování a o právníochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuskáúmluva), Evropské úmluvy o krajině a Protokolu k ome-zování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonuk Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahují-cím hranice států;

– podporovat a hledat finanční prostředky pro implemen-taci MEAs (mnohostranné environmentální smlouvy –multilateral environmental agreements) a environmen-tální ochranu v rozvojových státech;

– rozvíjet spolupráci a aktivní zapojení ČR v rámci mezi-národní spolupráce při ochraně vod, a to prostřednictvímmultilaterálních smluv o Mezinárodní komisi pro ochra-nu Labe, Mezinárodní komisi pro ochranu Odry předznečištěním a Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únos-né využívání Dunaje a bilaterálních dohod o spoluprácina hraničních vodách se sousedními státy (SRN, Ra-kouskem, Slovenskem a Polskem).

• Spolupráce s mezinárodními organizacemi – aktivně se zapojovat do spolupráce a aktivit v rámci me-

zinárodních, mezivládních a regionálních organizací za-bývajících se problematikou ochrany životního prostředí(OECD, EHK OSN, UNEP, UNDP, WHO, WTO, atd.)a uplatňovat v národních podmínkách standardy a plnitzávazky přijaté v rámci členství ČR v těchto mezinárod-ních organizacích.

• Bilaterální a přeshraniční spolupráce– rozvíjet bilaterální a přeshraniční spolupráci, zejména

v oblasti ochrany vod a čistoty ovzduší;– zapracovat do připravovaných bilaterálních smluv usta-

novení o posuzování přeshraničních vlivů plánů a pro-gramů na životní prostředí, nebo uzavřít smlouvy nové.


strana 40

• Zahraniční rozvojová spolupráce– rozvíjet mezinárodní spolupráci s rozvojovými zeměmi

a zvyšovat podíl zahraniční rozvojové spolupráce zamě-řený na podporu udržitelného rozvoje a na zlepšení sta-vu životního prostředí;

– soustředit zahraniční rozvojovou pomoc na udržitelnézpůsoby využívání přírodních zdrojů a zavádění envi-ronmentálních technologií;

– spolupracovat na rozšíření přenosu zkušeností ČR dorozvojových zemí, zejména do regionu jihovýchodnía východní Evropy, Kavkazu a střední Asie;

– zahraniční rozvojovou spoluprací napomáhat intensifi-kaci politických a hospodářských vztahů mezi partner-skými zeměmi a ČR;

– napomáhat zapojení českých firem do mezinárodníchprogramů Světové banky, MMF, Evropské banky proobnovu a rozvoj.

Příloha 3: Přehled mezinárodních environmentálních smluv

10. Institucionální nástrojeInstitucionální nástroje mají nepostradatelný význam pro

prosazování Státní politiky životního prostředí. Kromě vlastnírealizace opatření SPŽP provádějí kontrolu jejího plnění, vy-hodnocují jednotlivé indikátory apod.

Základním nástrojem k prosazování SPŽP jsou institucestátní, a to jak zřízené Ministerstvem životního prostředí, taki ostatními resorty, stejně jako organizační složky státu. Majínejvětší význam zejména v realizaci přijatých opatření a v kon-trole.

Nezastupitelnou kontrolní pravomoc má Česká inspekceživotního prostředí. Řada organizací zřízených Ministerstvemživotního prostředí se podílí na výzkumu a řešení různých otá-zek spojených se životním prostředím. Vzhledem k tomu, žeoblast životního prostředí je součástí řady sektorových politik,řeší se tato problematika také v mnoha ostatních státních insti-tucích.

Jedním z nejdůležitějších institucionálních nástrojů jeStátní fond životního prostředí ČR. Tato veřejnoprávní státní fi-nanční instituce rozhodujícím způsobem podporuje environ-mentální investice municipálních i ostatních subjektů. Fond te-dy konkrétně poskytuje přímou a nepřímou finanční podporuve smyslu § 3 a § 4 zákona č. 388/91 Sb., o Státním fondu ži-votního prostředí ČR, a to formou dotace, půjčky či příspěvkuna částečnou úhradu úroků. O použití finančních prostředkůFondu rozhoduje ze zákona ministr životního prostředí Českérepubliky. Poradním orgánem ministra je dle zákona o FonduRada Fondu. K podpoře financování jednotlivých projektů jsouvydávána Rozhodnutí ministra o poskytnutí podpory z Fondu.Kancelář Fondu zabezpečuje realizaci podpor, které vyplývajíz Rozhodnutí ministra ŽP. Význam této instituce vzroste, pro-tože se bude podílet na spolufinancování projektů hrazenýchz fondů EU – Fondu soudržnosti a Operačního programu Infra-struktura.

Důležitým krokem pro řízení informačních toků v resortuje zřízení středního článku řízení informačních toků (viz kap. 5Informační nástroje). Tato instituce bude mít podobnou poziciv resortu jako má EEA vůči Evropské komisi, tj. zajišťuje svod-ný reporting, řídí akvizici informací, zajišťuje zpětnou vazbu.

Pro realizaci SPŽP hrají nezastupitelnou úlohu orgány re-gionální a místní samosprávy. Mají blíže k místě svého půso-bení, a proto mohou daleko účinněji prosazovat konkrétní opat-ření ke zlepšení životního prostředí. Jsou také vystaveny tlaku

voličů, protože problematika životního prostředí bývá jednímz klíčových bodů volebních programů. Důležitým úkolem stát-ní správy je proto zlepšit informovanost a metodické vedení re-gionální a místní samosprávy a zároveň podpora zpětné infor-mační vazby z těchto samospráv na ústřední orgány.

S novou vyvíjející se legislativou v oblasti životního pro-středí je třeba také seznámit soudy, zejména správní.

Další významnou skupinou jsou akademické obce, nej-různější obecně prospěšné organizace, občanská sdružení i jed-notlivci, které mohou přispět nejrůznějším způsobem – výzku-mem, přímými aktivitami v tvorbě životního prostředí, osvěto-vou a kontrolní činností. Jejich činnost při řešení dílčích pro-blémů je nezastupitelná. Tyto organizace je potřeba podpořit in-stitucionálně, informačně – poskytováním veřejně přístupnýchvčasných informací o stavu životního prostředí, finančně – udě-lováním grantů pro různé projekty a výzkumy v požadovanémzaměření a mediálně – zveřejňováním nebo oceňováním úspěš-ně realizovaných projektů.

Ani podnikatelský sektor nemusí být pouhým subjektemlegislativních nebo ekonomických opatření SPŽP, ale může po-mocí dobrovolných nástrojů (EMAS, EŠV) dát dobrý příkladostatním podnikatelským subjektům, jak minimalizovat vlivpodnikání na životní prostředí.

Opatření:

• zajistit spolupráci s institucemi Evropské unie, jako je např.Evropská environmentální agentura a nově vznikající Agen-tura pro chemické látky;

• zlepšit koordinaci a spolupráci s ostatními mezinárodnímiinstitucemi v oblasti životního prostředí, např. OECD, OSN,UNEP;

• využít Radu vlády pro udržitelný rozvoj k propagaci envi-ronmentálního pilíře udržitelného rozvoje;

• spolupracovat při vytváření informačního střediska techno-logií podporujících ekonomický růst při stabilitě nebo připoklesu spotřeby energie a surovin;

• zkvalitnit sbíraná data o produkci a nakládání s nebezpečný-mi odpady;

• vypracovat emisní projekce, emisní inventury a emisní mo-nitoring;

• institucionálně zajistit obchodování s emisemi;• zajistit institucionální zabezpečení problematiky změny kli-

matu;• podpořit vytvoření krajských rad pro udržitelný rozvoj;• zlepšit komunikaci mezi ústředními orgány státní správy, in-

stitucemi jimi zřízenými, kraji, akademickou obcí a občan-skou společností;

• poskytovat průběžné informace o činnosti institucí a zveřej-ňovat je zejména na veřejně dostupných elektronickýchstránkách;

• spolupracovat s akademickou obcí na výzkumu a řešení úlohspojených s životním prostředím;

• posilovat zpětnou informační vazbu mezi institucemi míst-ními, regionálními a centrálními;

• podporovat tvorbu regionálních a místních programů nazlepšování životního prostředí a na ochranu přírody a kraji-ny;

• podporovat řešení místních problémů na místní úrovni vespolupráci a v dané lokalitě působícími místními občanský-mi sdruženími i s jednotlivými obyvateli;

• poskytovat informace podnikatelským subjektům v oblastiminimalizace dopadů podnikatelské činnosti na životní pro-středí a lepší využití surovin a energie.


strana 41

VI. Náklady a efektivnostnavrhovaných cílů

1. Přehled aktuálního ekonomickéhovývoje

Vývoj financování opatření v oblasti životního prostředíúzce souvisí s vývojem makroekonomických indikátorů a jenutné vycházet z ekonomické situace České republiky. Temporůstu hrubého domácího produktu ve stálých cenách roku 1995dosáhlo v roce 2002 2,0 %, přičemž v roce 2003 se předpoklá-dá růst 2,4 %. Vývoj v dalších letech lze vyčíst z grafu.

Zdroj: Makroekonomická predikce Ministerstva financí (červenec 2003)

V souvislosti s výší HDP na hlavu měřený Standardemkupní síly (umělé vyjádření parity kupní síly národních měn,které eliminuje efekt odlišné úrovně cen mezi jednotlivými ze-měmi) je nutné uvést, že Česká republika je jako celek považo-vána za oblast ekonomicky slabou, neboť HDP na 1 obyvatelenedosahuje 75 % úrovně průměru Evropské unie, a proto jevhodná pro poskytování podpory z veřejných prostředků. Prů-měr HDP na 1 obyvatele za předcházející období se pohybujeve všech regionech soudržnosti (kromě Prahy) pod úrovní 60 %průměru zemí EU.

2. Vývoj a současný stav v oblastifinancování ochrany životního prostředív ČR

U statisticky sledovaných investic na ochranu životníhoprostředí došlo po roce 1990 k výraznému zvyšování celkověvynaložených investic, včetně úrovně podílu na HDP. V roce1990 byly vynaloženy investice na ochranu životního prostředíve výši 6 mld. Kč, tj. 1,1 % HDP, až na 28,3 mld. Kč v roce1994, tj. 2,5 % HDP. V letech 1994 až 1997 podíl environmen-tálních investic na HDP mírně stagnoval, a to v roce 1995a 1996 na 2,4 % HDP a 2,5 % HDP v roce 1997, kdy bylo vy-naloženo 40,5 mld. Kč. Redukci environmentálních investicv letech 1998 až 2001 v běžných cenách ukazuje následujícígraf jako podíl na HDP v běžných cenách:

Centrální zdroje = státní rozpočet, FNM, SFŽP ČR.Zdroj: ČSÚ, MF, MŽP.

V roce 2001 se jednalo o podíl environmentálních inves-tic ve výši 0,9 % HDP, což v podobě konkrétní znamená část-ku 19,9 mld. Kč. Podíl environmentálních investic na celko-vých byl v roce 2001 ve výši 3,3 %.

V období 1994 až 1997 bylo téměř 60 % environmentál-ních investic směřováno na ochranu ovzduší a klimatu, kterébyly vyvolány zákonem č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší,později nahrazený zákonem č. 86/2002 Sb. Výrazného sníženíznečištění ovzduší bylo dosaženo investičními prostředky vy-naloženými na koncové technologie „end of pipe“, např. filtry,lapače. U těchto technologií se nejedná o preventivní opatřenípřed znečišťováním, ale pouze o snižování vzniklých emisí. In-vestice v oblasti ochrany vod byly v letech 1994 až 1997 sta-bilně na úrovni cca 10 mld. Kč (v roce 1994 ve výši10,8 mld. Kč a v roce 1997 ve výši 11,3 mld. Kč), tj. v rozme-zí 27 – 38 %. Celkové investice do životního prostředí činilycca 34,5 mld. Kč ročně v období 1994 až 1997.

Vývoj investic podle jednotlivých složek životního pro-středí v porovnání roků 1997 a 2001 ukazuje přesun z výrazné-ho investičního financování oblasti ochrany ovzduší v roce1997 do oblasti ochrany vod týkající se především podpory od-vádění a čištění odpadních vod. Investice vynakládané naochranu ovzduší byly v letech 1994 – 1997 vyvolány zákonemo ochraně ovzduší. V současné době je kladem důraz předevšímna implementaci směrnice Rady 91/271/EEC, o čištění měst-ských odpadních vod, kde je nutné do konce roku 2010 zajistitvýstavbu a rekonstrukci čistíren odpadních vod a kanalizací proaglomerace kategorie 2 000 až 10 000 EO a požadovaný vyššístupeň čištění pro čistírny odpadních vod nad 10 000 EO v cit-livých oblastech.

V roce 2001 tvořily vlastní zdroje investorů v absolutnímvyjádření cca 12,5 mld. Kč, což odpovídá cca 63 % z celkovýchinvestic vynaložených na ochranu životního prostředí, a návrat-né úvěry 2,5 mld. Kč, tj. 12,5 %.


strana 42

Vývoj hlavních makroekonomických indikátorů, údaje v %.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

% HDPPodíl investic na ochranu ŽP na HDP v %

Podíl výdajů z centrálních zdrojů na HDP v %

Podíl investic na ochranu životního prostředí na HDP v %

0,0

0,5

1,0

1,5

2,0

2,5

3,0

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

% HDPPodíl investic na ochranu ŽP na HDP v %Podíl výdajů z centrálních zdrojů na HDP v %

Podíl investice na ochranu životního prostředí podlejednotlivých složek v roce 2001

36%

7%0%

7%3% 2% 45%

ochrana vody (s výjimkoupodzemní)ochrana ovzduší a klimatu

ekologické nakládání s odpady

rekultivace půdy

ochrana přírody a krajiny

redukce vlivu fyzikálníchfaktorůochrana půdy a podzemní vody

Výdaje na životní prostředí jsou významnou položkouvýdajů veřejných rozpočtů. Explicitně vyjádřeno bylo v letech1990 až 2001 vynaloženo v rámci statisticky sledovaných in-vestic na ochranu životního prostředí 295,7 mld. Kč.

Výdaje Fondu národního majetku zahrnují finanční pro-středky vynaložené na řešení starých ekologických škod vznik-lých u podniků před privatizací. Výdaje státního rozpočtu v roce2002 byly zaměřeny především na ochranu vody ve výši cca1,1 mld. Kč a ochranu biodiverzity a krajiny ve výši cca 1,8mld. Kč. Ze zdrojů státních fondů, tj. zejména Státního fondu ži-votního prostředí ČR, byla nejvýrazněji financována oblastochrany vody ve výši cca 1,9 mld. Kč a ochrany ovzduší ve výšicca 1,4 mld. Kč. Výdaje územních rozpočtů byly v roce 2002směřovány především do oblasti ochrany vody ve výši cca6,8 mld. Kč a nakládání s odpady ve výši cca 5,4 mld. Kč.

SFŽP patří mezi nejvýznamnější zdroj financování envi-ronmentálních investic v ČR.

Z finančních prostředků Státního fondu životního pro-středí ČR bylo v letech 1992 – 2002 vydáno 36,1 mld. Kč.

Z tohoto grafu je patrné, že příjmy Fondu tvoří zejménapoplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových,poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, poplatkypodle zákona o odpadech, odvody za odnětí půdy ze zeměděl-

ského půdního fondu, poplatky za skutečný odběr podzemníchvod ve výši 50 % jejich celkového objemu, úhrady odváděné dostátního rozpočtu za vydobyté nerosty, pokuty uložené orgánysprávce Fondu a Českou inspekcí životního prostředí za poru-šení předpisů a opatření k ochraně životního prostředí, peněžnípříjmy z postihu žadatelů za neoprávněné použití nebo zadrže-ní prostředků Fondu, další příjmy stanovené obecně závaznýmiprávními předpisy v jednotlivých úsecích životního prostředí.

Z celkových výdajů státního rozpočtu na ochranu život-ního prostředí v roce 2002 bylo 67 % vynaloženo na běžné vý-daje především v oblasti ochrany biodiverzity a krajiny (zahr-nuje výdaje na ochrana druhů a stanovišť, ochrana významnýchekosystémů a lokalit, péče o vzhled obcí a veřejnou zeleň). Zezdrojů Státního fondu životního prostředí ČR byla podporová-na z 89 % investiční opatření především v oblasti ochrany vo-dy (odvádění a čištění odpadních vod, kaly, prevence znečišťo-vání vody, úprava drobných vodních toků) a ochrany ovzduší(odstranění tuhých emisí, odstraňování plynných emisí, změnytechnologií vytápění, opatření ke snižování produkce skleníko-vých plynů a plynů poškozujících ozónovou vrstvu, změnu vý-robních technologií za účelem výrazného odstranění emisí, mo-nitoring ochrany ovzduší). Z územních rozpočtů bylo uvolněno55 % na běžné výdaje a z toho nejvíce do oblasti nakládánís odpady (sběr a svoz nebezpečných odpadů a komunálních od-padů, využívání a zneškodňování nebezpečných a komunálníchodpadů, prevence vzniku odpadů, monitoring nakládání s od-pady). Podrobnější informace o výdajích Státního fondu život-ního prostředí ČR podle jednotlivých programů jsou obsahemkaždoročně připravené a schválené Zprávy o činnosti Fondu.

Dalšími zdroji na financování projektů v oblasti životní-ho prostředí jsou předvstupní fondy EU Phare a ISPA a mezi-národní finanční instituce např. úvěr od Evropské investičníbanky. V posledních letech se podpora v rámci programu Pha-re soustředila na twinning projekty – působení dlouhodobýchporadců (twinnerů) z členských států EU v určité oblasti (ze-jména v oblasti ochrany vod, ovzduší, IPPC a odpadů), a pro-jekty investiční (např. přístroje na monitorování kvality ovzdu-ší a vod, přístroje v oblasti odpadů a GMO, výpočetní technika,apod.). Na regionální úrovni je využíván program CBC Phare(Cross-Border Co-operation), který je zaměřený především napodporu investičních projektů do infrastruktury, a který budepo vstupu do EU nahrazen programem INTERREG III. V sek-toru životního prostředí bylo nejvíce finančních prostředků zeCBC Phare alokováno na výstavbu, rekonstrukci a intenzifika-ci čistíren odpadních vod a kanalizací. V rámci finančního ná-stroje ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre-accessi-on) je určen na podporu projektů ke zlepšení infrastrukturyv oblasti životního prostředí a dopravy. V sektoru životníhoprostředí jsou finanční prostředky ISPA směřovány do následu-jících prioritních oblastí: ochrana vod, ochrana ovzduší a kli-matu a nakládání s odpady. Úvěr Evropské investiční banky jevyužíván prostřednictvím rozpočtu Ministerstva zemědělstvía jsou z něj podporovány opět projekty v oblasti infrastrukturyve vodním hospodářství.Závěry vyplývající z vývoje a současného stavu financovánív oblasti ochrany životního prostředí:• podíl investic na ochranu životního prostředí se v letech

1994 – 1997 pohyboval v úrovni 2,4 a 2,5 % HDP, v abso-lutním vyjádření se jednalo o 28,3 mld. Kč v roce 1994a o 40,5 mld. Kč v roce 1997, přičemž v roce 2001 se jed-nalo o podíl ve výši 0,9 % HDP, což odpovídá částce 19,9mld. Kč,

• celkový podíl výdajů ze státního rozpočtu, státních fondůa Fondu národního majetku na HDP v letech 1994 – 1997 sesnižoval z 1,2 % na 0,54 %, což odpovídá v roce 1994 část-ce 13,7 mld. Kč a v roce 1997 9,0 mld. Kč,

• celkové výdaje územních rozpočtů byly v letech 1997 –2001 ve výši 119,3 mld. Kč, tj. ročně v průměru 23,9mld. Kč,

• v roce 2002 byly celkové výdaje ze státního rozpočtu cca4,95 mld. Kč, z toho kapitálové cca 1,63 mld. Kč, celkovévýdaje státních fondů byly cca 4,2 mld. Kč, z toho kapitálo-


strana 43

Výdaje ze státního rozpočtu, státních fondů, Fondu národního majetku a územních rozpočtů na ochranu životního prostředí v roce 2002

17%

11%

14%

58%

státní rozpočet

státní fondy

FNM ČR

územní rozpočty

Vývoj příjmů a výdajů Státního fondu životního prostředíČR podle složek životního prostředí, 1992 – 2002

1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

0,0

1 000,0

2 000,0

3 000,0

4 000,0

5 000,0

6 000,0

mil. Kčvýdaje příjmy

vé cca 3,7 mld. Kč, celkové výdaje územních rozpočtů byly17,3 mld. Kč, z toho kapitálové cca 7,8 mld. Kč, celkové vý-daje Fondu národního majetku na odstraňování ekologic-kých škod byly cca 3,2 mld. Kč,

• v polovině 90. let byly vynakládány investiční prostředkypředevším do oblasti ochrany ovzduší, zatímco v současnédobě se přesouvá nejvyšší podíl vynakládaných investic dooblasti ochrany vod,

• podíl environmentálních investic na HDP se od roku 1997výrazně snižoval z 2,5 % až na 0,9 % v roce 2001, zatímcopodíl výdajů z centrálních zdrojů (státní rozpočet, státní fon-dy, FNM) klesal od roku 1992 z 1,5 % na cca 0,5 % v roce1997 a v letech 1997 – 2001 tento podíl stagnoval na úrov-ni cca 0,5 %.Celkové investiční náklady na implementaci le-gislativy ES v oblasti životního prostředí se předpokládají vevýši 285 mld. Kč, které musí být vynaloženy v období 2000– 2010. Konkrétní finanční alokace jsou zahrnuty v dílčíchdokumentech schválených vládou jako např. Rámcová stra-tegie financování investic na zajištění implementace práv-ních předpisů Evropských společenství v oblasti životníhoprostředí, Aktualizované strategie financování implementa-ce směrnice Rady 91/271/EHS, o čištění městských odpad-ních vod, směrnice 91/676/EEC o ochraně vod před znečiš-těním dusičnany ze zemědělských zdrojů a směrnice Evrop-ského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalovýchodpadech, Implementační plán pro oblast Životní prostře-dí.V souvislosti s implementací Směrnice ES 2001/42/ESnovelou zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ži-votní prostředí, lze počítat se zvýšenými náklady pro výkonstátní správy na MŽP a krajských úřadech (odhad pro rok2004 38 mil. Kč, z toho kraje 35 mil. Kč).

V současné době je nutné při zajišťování finančních pro-středků ze státního rozpočtu, státních fondů a územních rozpo-čtů při implementaci legislativy Evropských společenství vy-cházet ze schválené Koncepce reformy veřejných rozpočtů.

3. Předpokládané disponibilní zdrojefinancování

V souvislosti s poskytováním finančních podpor v oblastiochrany životního prostředí na plnění požadavků legislativy Ev-ropské unie jsou k dispozici disponibilní zdroje fondů Evrop-ských společenství, mezinárodních finančních institucí (EIB,EBRD,..), státního rozpočtu, Státního fondu životního prostředíČR, Fondu národního majetku a územních rozpočtů. Zdroje stát-ního rozpočtu jsou výrazně omezeny schválenou Koncepcí re-formy veřejných rozpočtů usnesením vlády č. 624 ze dne 23.června 2003. Jedním z hlavních cílů dané reformy je snížení de-ficitu veřejných rozpočtů a dosažení Maastrichtských kritérií.

Nejvýraznějším poskytovatelem finančních podpor na re-alizaci projektů je Státní fond životního prostředí ČR, v jehožmožnostech je poskytování přímých finančních podpor formoudotace a půjčky a nepřímých finančních podpor formou přís-pěvku na částečnou úhradu úroků z úvěru.

Dalším předpokládaným zdrojem financování v následu-jícím období se jeví využití principu „PPP“ nebo-li spolupráceveřejného a soukromého sektoru na zajištění investičních opat-ření. Tato problematika byla podpořena i usnesením vládyč. 624 ze dne 23. června 2003 ke Koncepci reformy veřejnýchrozpočtů. Základními předpoklady pro použití financování pro-

jektu formou PPP jsou následující faktory: výsledný ekono-mický přínos PPP musí být vyšší než ekonomický přínos přitradičním způsobu realizace projektu veřejným sektorem, pře-nesení rizik souvisejících s projektem na účastníka projektu,který je schopen lépe řídit případná rizika vyplývající z reali-zace – privátní sektor; veřejný sektor musí definovat standardpožadovaných veřejných služeb – optimální zajištění veřejnéslužby při současném zvážení ekonomický aspektů; veřejná ak-tiva se zpravidla nepřevádějí na soukromého operátora PPPa převážně se po ukončení kontraktu aktiva veřejnému sektoruvrací, z toho důvodu je nutné jasně definovat pravidla údržbyhodnoty veřejných aktiv spravovaných soukromým sektorem;v rámci projektů PPP musí být konkurence zajištěna a řízenatak, aby vedla k maximálnímu prosazení inovací v dané oblas-ti veřejných služeb.

4. Efektivita výdajů v oblasti životníhoprostředí

Hodnocení efektivnosti realizovaných opatření se prová-dí na základě komparativních metod metody porovnáním mezivynaloženými finančními prostředky a dosaženými přínosy.V oblasti životního prostředí porovnáváme náklady vynaloženéna zlepšení stavu životního prostředí s dosaženými environ-mentálními efekty (např. snížení emisí dané škodliviny doovzduší, do vody).

Efektivita opatření realizovaných v oblasti životního pro-středí je nejpodrobněji sledována, kromě výzkumných praco-višť, v rámci Státního fondu životního prostředí ČR v rozsahunásledujících ukazatelů: • měrná finanční náročnost, která je dána poměrem vložených

prostředků z Fondu a odstraněného jednotkového znečištění,• odstranění jednotkového znečištění na obyvatele lokality,

okresu resp. regionu za rok, kde je opatření realizováno,• odstranění jednotkového znečištění na obyvatele lokality,

okresu resp. regionu za rok, kde je opatření realizovánoa vztaženo k vloženým finančním prostředkům.

K zjišťování efektivnosti realizovaných opatření ve vazběna poskytnutí finančních podpor ze Státního fondu životníhoprostředí ČR jsou sledovány i ekologické přínosy, které jsouzjišťovány ex-ante i následně ex-post. Znamená to, že se vy-hodnocují předpokládané ekologické přínosy podle uzavřenésmlouvy o podpoře a skutečné přínosy zjištěné v rámci závě-rečného vyhodnocení akce. Na základě uvolňování finančníchprostředků 10 % podpory až po úspěšné kolaudaci je stimulo-váno plnění projektovaných parametrů podporovaných staveb.Efektivnost je Státním fondem životního prostředí sledovánaz hlediska ekonomického i environmentálního a obě kritériamají stejný význam pro rozhodování. Ve smyslu principu udr-žitelného rozvoje je nutné sledovat efektivnost z hlediska eko-nomického, environmentálního a sociálního.

Nadále je v průběhu realizace cílů a opatření v oblasti ži-votního prostředí prováděna ekonomická analýza včetně po-souzení jejich reálnosti z hlediska proveditelnosti. V souvislos-ti s naplňováním cílů politiky životního prostředí jsou kvantifi-kovány i dodatečné náklady v rámci celkových nákladů na rea-lizaci nutných opatření. Finanční dopady opatření v oblasti ži-votního prostředí jsou vždy specifikovány z hlediska zdroje fi-nancování, tj. na finanční prostředky z veřejných zdrojů, zahra-ničních zdrojů a soukromých zdrojů.


strana 44

VII. Ukazatele životníhoprostředí

Environmentální ukazatele jsou vhodně zvolené sumárníukazatele, které jsou základem posuzování nejen stavu životní-ho prostředí, ale i účinnosti a adekvátnosti politických rozhod-nutí, tj. politiky ochrany životního prostředí jako celku.

Zpočátku byly používané ukazatele vysloveně environ-mentálního charakteru, postupně byly příslušné indikátorovésystémy rozšiřovány s ohledem na problematiku udržitelnéhorozvoje, tj. byly do nich zahrnovány i ukazatele z rozhraní sfé-ry sociální/environmentální a ekonomicko/environmentální.

Česká republika, konkrétně MŽP, se započala vážněji za-bývat problematikou ukazatelů asi v polovině devadesátých let,přičemž se vycházelo ze systému OECD, kde se ukazatele sta-ly nástrojem hodnocení účinnosti environmentální politikyčlenských zemí OECD. Indikátory OECD jsou založeny nakonceptuálním modelu interakce „vliv-stav-odezva“ mezi lid-skou společností a životním prostředím. OECD přijala tři krité-ria pro konstrukci a výběr environmentálních ukazatelů – a) re-levance k politice ochrany životního prostředí a ke globálnímproblémům, b) schopnost indikovat změny, a c) srozumitelnosta snadná interpretovatelnost. Většina indikátorů jsou relativní

veličiny vztažené na jednotku rozlohy, na obyvatele, na jedno-tku HDP apod.

Rozsáhlý soubor ukazatelů byl vypracován také pro po-třebu Státní politiky životního prostředí a je rozdělen do dvouskupin: a) sociální a ekonomické ukazatele b) environmentální ukazatele.

Přehled vybraných ukazatelů zařazený do Státní politikyživotního prostředí vychází z původní koncepce základní sadyenvironmentálních ukazatelů vyvinutých začátkem 90tých letv OECD, avšak byl pro potřebu SPŽP přepracován a modifiko-ván. Především byly pro možnost srovnání stavu životního pro-středí v ČR se situací v zahraničí zařazeny hodnoty ukazatelůu států EU, a to jednak průměrné hodnoty pro EU-15 a dále ma-ximální a minimální hodnoty v rámci EU-15. Konkrétní hod-noty pro výpočet jednotlivých ukazatelů nebo přímo jejich hod-noty byly většinou převzaty z každoročně publikovaných Zprávo životním prostředí v ČR1), což je dokument zpracovaný MŽP,který podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o ži-votním prostředí, podléhá schválení vládou a projednání Parla-mentem ČR.

Údaje vztahující se k roku 2005 a 2010 jsou pouze indi-kativní a mají ukázat žádoucí směr vývoje v oblasti ochrany ži-votního prostředí.


strana 45

1) Eventuální rozdíly v hodnotách některých ukazatelů ve srovnání s jinými zdroji statistických dat o ČR vyplývají většinou z odlišných metodických pří-stupů, jiných definic, či přebírání některých základních údajů (např. HDP) ze zahraničních zdrojů


strana 46

Indikátor Průměr Max. Min. 1990 1994 1998 1999 2000 2002 Žádoucí Žádoucí EU-151) EU-151) EU-151) ČR ČR ČR ČR ČR ČR stav trend

2005 do 2010

A) Sociální a ekonomické indikátory1) HDP (1000 USD 21,96 42,60 14,96 12,94 11,67 12,71 12,78 13,21 14,00 . .na obyvatele)2) (LU) (EL)2) Hustota populace 116,3 383,5 15,3 131,4 131,1 130,5 130,4 130,3 129,3 . .(obyvatel.km-2) (NL) (FI)3) Nezaměstnanost 8,4 14,1 1,9 0,7 3,2 7,5 9,4 8,8 9,8 . .jako % pracovní síly (ES) (LU)4) Celkové primární zdroje energie- tuzemská spotřeba pri- 3,87 8,42 2,46 4,78 3,89 3,85 3,77 3,85 3,993) 3,8 ↓márních energetických zdro- (LU) (PT)jů (TSPEZ) (toe.obyvatel-1)4)

- energetická náročnost 0,18 0,27 0,14 0,37 0,33 0,30 0,29 0,29 0,283) 0,26 ↓tvorby HDP (FI) (IT, DK)(toe.1000 USD HDP-1)4)

- struktura TSPEZ x x x 100 100 100 100 100 1003) 100 .podle zdrojů (%)5)

-- tuhá paliva (hnědé a černé 14,5 32,4 2,7 64,3 57,5 51,8 48,7 51,6 52,93) 45 .uhlí vč. koksu, brikety) (EL) (LU)bez dřeva-- kapalná paliva (ropa) 40,6 63,4 28,2 17,1 18,5 18,7 19,7 18,3 16,83) 18 .

(PT) (EL)-- plynná paliva (zemní plyn) 23,2 45,8 6,1 10,9 14,4 19,3 19,7 18,5 17,33) 16 .

(NL) (EL)-- jaderná energie 15,4 42,1 06) 6,7 8,4 8,7 9,0 8,6 10,63) 16 .

(FR)-- obnovitelné zdroje celkem 6,2 31,8 1,2 0,9 1,2 1,5 2,6 2,8 2,23) 5 ↑

(SE) (UK)z toho:--- dřevo7) . . . 0,6 0,8 1,0 1,2 1,1 0,73) 1,5 ↑--- vodní energie8) . . . 0,3 0,4 0,3 0,4 0,4 0,53) 0,4 ↑-- ostatní obnovitelné zdroje9) . . . . . 0,2 1,1 1,3 1,03) 3,1 ↑- druhotné zdroje energie10) . . . . . . 0,2 0,2 0,23) . .5) Doprava- podíl železnice na 13,6 46,7 2,7 69,2 42,3 35,0 30,6 30,3 25,4 33 ↑nákladové dopravě %11) (LU) (EL)- celkový počet osobních 46,2 58,4 27,0 23,3 28,3 33,9 33,4 33,5 35,7 33 .vozů na 100 obyvatel (LU) (EL)- hustota silniční sítě 106 482 23 70,8 71,0 70,2 70,3 70,3 70,3 70 .(km.100 km-2) (BE) (FI)- hustota sítě dálničního 165 660 16 42,5 49,5 63,1 63,3 63,3 65,7 . .typu (km.10 000 km-2) (NL) (FI)- spotřeba energie 38,3 46,7 33,5 23,5 24,1 29,3 31,2 31,0 31,8 31 ↓(toe.mil. USD HDP-1)4) (EL, ES) (IT)- spotřeba energie 0,84 1,06 0,67 0,30 0,28 0,37 0,40 0,41 0,44 0,4 ↓(toe.obyvatel-1)4) (IR) (PT)6) Zemědělství12)

- zemědělská půda jako % 43,4 69,3 6,8 54,4 54,3 54,3 54,3 54,3 54,2 54 .celkové rozlohy státu (UK) (FI)- zornění (%) 60,1 94,8 23,9 75,1 74,1 72,4 72,3 72,0 71,8 70 ↓

(FI) (IR)- spotřeba dusíkatých hnojiv 10,8 37,4 4,2 9,0 5,8 5,3 5,1 5,9 7,2 7 ↓t.km-2 obdělávané půdy (IR) (PT)- spotřeba fosforečných 3,6 9,3 (IR) 1,4 (SE) 5,7 1,0 1,3 0,9 1,1 1,2 1,2 ↓hnojiv t.km-2 obdělávané půdy- zjevná spotřeba pesticidů 354,6 1191,5 52,5 277,1 116,5 133,4 135,6 139,9 152,8 150 ↓v kg účinné látky na km2 (BE) (FI)orné půdy

PŘEHLED VYBRANÝCH UKAZATELŮ ČR A EU


strana 47


2005 do 2010

- hustota chovu skotu 58,9 202,7 6,9 78,4 47,4 38,7 36,8 37,0 34,5 35 .(ks.km-2 zemědělské půdy)13) (BE) (EL)- hustota chovu ovcí a koz 90,9 174,2 5,2 11,0 4,9 3,0 2,0 2,7 2,7 2,7 .(ks.km-2 zemědělské půdy)13) (IR) (FI)- hustota chovu prasat 88,4 671,8 10,6 106,6 90,3 93,4 86,1 84,0 78,7 80 .(ks.km-2 zemědělské půdy)13) (NL) (EL)7) Zahraniční rozvojová pomoc- v USD na obyvatele 67,0 311,6 21,3 . . . . 3,815) 4,2 8 ↑

(DK) (EL)- % hrubého národního 0,23 1,06 0,13 . . . . 0,0715) 0,06 ↑ ↑důchodu14) (DK) (IT)

B) Environmentální indikátory8) Emise oxidu uhličitého (CO2)

- emise v t CO2 na 0,40 0,65 0,27 1,21 1,05 0,95 0,90 0,92 0,8715) ↓ ↓1000 USD HDP (EL) (SE)- emise v t CO2 na obyvatele 8,8 12,4 6,3 15,7 12,2 12,1 11,5 12,1 12,215) 11 ↓

(BE) (SE)- emise na jednotku 2,3 3,7 1,2 3,28 3,14 3,15 3,05 3,14 3,0515) 2,9 ↓TSPEZ (t CO2/toe)4) (EL) (SE)

9) Emise oxidu siřičitého (SO2)

- emise v kg SO2 na 0,85 3,40 0,16 13,80 9,99 3,35 2,04 1,95 1,66 1,5 ↓1000 USD HDP (EL) (LU)- emise v tunách SO2 2,2 6,7 0,2 23,5 15,3 5,6 3,4 3,3 3,0 3,0 ↓na km2 území (BE) (SE)- emise v kg SO2 18,6 50,9 5,2 178,5 116,5 42,5 26,1 25,7 23,3 22 ↓na obyvatele (EL) (DK)10) Emise oxidů dusíku (NOx)

- emise v kg NO2 na 1,2 2,4 0,9 4,11 3,13 2,45 2,38 2,37 2,23 2 ↓1000 USD HDP (EL) (DE)- emise v tunách 3,1 11,9 0,6 7,0 4,8 4,1 4,0 4,1 4,0 3,9 ↓NO2 na km2 území (BE) (SE)

- emise v kg NO2 27,0 45,5 19,9 53,2 36,6 31,2 30,4 31,2 31,2 30 ↓na obyvatele (FI) (DE)11) Ovzduší ve městech16)

- průměrná roční 1,0 26,0 1,0 23 - 60 12 - 41 8 - 20 6 - 12 5 - 10 4 - 11 4 - 9 ↓koncentrace SO2 (µg m-3), - 26,0 (Ge- (Tam-u ČR rozmezí 9 měst noa) pere)- průměrná roční 18,3 74,4 18,3 19, 7817) 18 - 38 22 - 33 20 - 33 17 - 33 17 - 36 15 - 30 ↓koncentrace NO2 (µg m-3), - 74,4 (Mila- (Stock-u ČR rozmezí 9 měst no) holm)12) Odpady a odpadové hospodářství- produkce komunálního 499 664 429 25818) 22318) 441 408 415 4653) 460 ↓odpadu (kg.obyvatel-1 rok-1) (DK) (EL)z toho:-- recyklováno (%) 1619) 40 (BE) 1 (LU) . . . 7 5 1015) 15 ↑-- spalováno (%) 1720) 59 6 018) 018) 5 8 8 1421) 17 ↑

(LU) (ES, IT)-- skládkováno (%) 56 91 10 9818) 9818) 62 65 60 633) 60 ↓

(EL, IR) (DK)- množství recyklovaného 5122) 70 10 . . 3823) 3923) 4223) 503) 55 ↑papíru z celkově (DE) (IR)vzniklého množství (%)- množství recyklovaného 5422) 89 26 . . . . . 323) 40 ↑skla z celkově vzniklého (FI) (EL, množství (%) UK)- množství průmyslového od- 41,924) 129,1 18,2 14018) 16418) 68 67 57 673) . .padu ze zpracovatelského sek- (FI) (IT)toru, kg na 1000 USD HDP


strana 48


2005 do 2010

- produkce nebezpečného 5,125) 7,5 1,0 . 1523) 26 18 19 173) 15 ↓odpadu, kg na 1000 USD HDP (FR) (SE)- množství vyhořelého 7,8 28,2 06) 5,2 4,5 4,2 4,2 4,4 3,9 . .jaderného paliva, kg těžkého (SE)kovu (TK) na 1000 obyvatel- množství vyhořelého 2,0 5,3 06) 1,1 1,1 1,1 1,1 1,0 1,0 . .jaderného paliva (tuny TK) na (SE)jednotku TSPEZ, (t TK.Mtoe-1)13) Voda a vodní hospodářství, odpadní vodyodběry vody celkem 14,9 43,8 1,5 36,3 17,2 16,3 13,7 12,8 7,4 . .(% dostupných zdrojů) (BE) (SE)odběry vody celkem 587 1 110 140 350 251 221 192 187 180 170 ↓(m3.obyvatel-1.rok-1) (PT) (DK)odběry vody pro veřejné záso- 10626) 176 67 121 99 82 78 78 74 74 ↓bování (m3 obyvatele-1.rok-1) (IT) (DE)pitná voda (% obyvatelstva 9627) 100 83 83,2 85,5 86,2 86,9 87,1 89,8 90 ↑zásobované z veřejných (NL) (PT)vodovodů)- připojení na veřejnou 85,828) 97,9 67,5 72,6 73,0 74,4 74,6 74,8 77,4 80 ↑kanalizaci (% populace) (NL) (EL)- z toho čištěno 75,729) 97,9 38,6 52,8 60,0 67,9 70,9 71,6 69,8 72 ↑(% populace) (NL) (BE)-- jen mechanicko-biologicky 68,130) .31) .31) . . . 61 . 14,8 . .(% populace) - 6337)

-- do třetího stupně 40,632) 87,0 3,3 . . . 8 - 1037) . 54,8 . .(% populace) (SE) (ES)14) Lesy a lesní hospodářství- plocha lesů 39 76 9 (IR, 33,35 33,34 33,40 33,40 33,44 33,51 33,7 ↑(% rozlohy státu) (FI) NL)- intenzita využívání zdrojů 0,61 0,85 0,27 0,78 0,67 0,76 0,76 0,73 0,72 0,7 ↓dřeva, těžba jako podíl (BE) (IT)celkového běžného přírůstu- roční těžba, změna vzhledem . +342 - 12,3 - 2,2 - 12,3 + 2,7 + 4,2 + 6,0 + 6,7 . .k roku1980 (= 100%) (IR) (DK)- roční celkový běžný přírůst, . + 172 + 2,9 - 0,6 + 4,3 + 7,6 + 9,9 + 15,8 + 18,3 20 .změna vzhledem k roku 1980 (IT) (EL)(= 100%)- export dřeva a dřevařských . 20,6 0,3 . 0,83 0,56 0,59 0,34 0,32 . .výrobků (% celkového (FI) (EL, národního exportu) IR)15) Biodiverzita, chráněná území- % ohrožených druhů savců 26 52 (LU) 7 (EL) 59 35 35 35 35 2933) . .- % ohrožených druhů ptáků 21 50 (LU) 7 (UK) 52 49 57 57 57 4833) . .- % ohrožených druhů ryb 33 82 7 61 28 28 28 28 6233) . .

(NL) (FR)- % ohrožených druhů plazů 47 100 6 91 - 100 100 100 7333) . .

(LU) (EL)- % ohrožených druhů 48 100 2 95 95 95 95 95 7633) . .obojživelníků (AT) (ES)- % ohrožených druhů 14 39 1 59 45 45 45 45 6133) . .cévnatých rostlin (AT) (IR)- velkoplošná chráněná 12,1 32,0 0,9 13,3 14,4 15,5 15,7 15,9 15,9 16 ↑území ( % rozlohy státu) (DK) (IR)-- vyjádřeno jako 103,7 553 8,4 101,2 111,4 118,7 120,8 122,2 122,6 123 ↑ha. 1000 obyvatel-1. (FI) (BE)

16) Výdaje na ochranu životního prostředí34)

Výdaje celkem (% HDP) 1,2 1,8 0,6 1,0 2,4 1,9 1,5 1,0 0,915) . .(NL) (EL)

- veřejné rozpočty (% HDP) 0,735) 1,2 0,4 . 0,8 0,6 0,6 0,5 0,515) . .(NL)35) (UK)35)


strana 49


2005 do 2010

- soukromý sektor (% HDP) 0,536) 0,7 0,2 . 1,6 1,3 0,9 0,5 0,415) . .(AT,DE)36) (PT)36)

Výdaje celkem 249 372 100 129 280 241 192 132 12315) . .(USD obyvatel-1) (NL) (EL)- veřejné rozpočty 14535) 264 59 . 93 75 77 66 6815) . .

(USD.obyvatel-1) (NL)35) (EL)35)

- soukromý sektor 10536) 144 33 . 187 166 115 66 5515) . .(USD.obyvatel-1) (DE)36) (PT)36)

1) Průměrné hodnoty pro EU-15 a hodnoty pro jednotlivé stá-ty EU pokrývají zhruba období 1998, 1999 až 2000, spíševýjimečně rok 2001 a v jednotlivých případech i obdobípřed rokem 1998.

2) HDP používané v tomto přehledu je vyjádřeno v USD pod-le parity kupní síly vzhledem k roku 1995, konkrétní hod-noty byly převzaty z OECD Economic Outlook, June2003.

3) Předběžné údaje.4) 1 toe = 41,868 GJ = 11,630 MWh.5) U struktury TSPEZ podle zdrojů (%) se jedná o odhad

MŽP ve spolupráci s ČSÚ; hlavní pozornost byla věnová-na podchycení všech obnovitelných zdrojů energie, např.v kategorii tuhých paliv oddělením fosilních zdrojů energie(uhlí, brikety, koks) od dřeva.

6) Ze států EU-15 nejsou jaderná zařízení pro získávání ener-gie instalována v Rakousku, Irsku, Itálii, Dánsku, Řecku,Portugalsku a Lucembursku.

7) Uvedený podíl vyplývá z výpočtu provedeného za předpo-kladu, že minimálně 65 % paliva v kategorii Ostatních tu-hých paliv je dřevo.

8) U vodní energie jsou zahrnuty velké a malé vodní elektrár-ny, u malých vodních elektráren jen jejich větší část. Z po-chopitelných důvodů nejsou zahrnuty přečerpávací vodníelektrárny.

9) Jedná se o solární, větrnou a geotermální energii, dále o bi-onaftu, bioplyn apod.

10) Zahrnuta je tepelná a elektrická energie získaná spalová-ním komunálního a průmyslového odpadu.

11) U podílu železnice na celkové nákladové dopravě je kalku-lace u EU-15 provedena na základě celkových tuno-kilo-metrů se zahrnutím příbřežní obchodní plavby.

12) Zemědělské údaje pro EU-15 bez Lucemburska.13) U průměru EU-15, EUmin a EUmax jsou počty domácích

zvířat vztaženy na jednotku využívané zemědělské půdy(tzv. utilised agricultural area).

14) Hrubý národní důchod (HND) je podle MF součet HDPa salda čistých prvotních důchodů se zahraničím. Předsta-vuje úhrn prvotních příjmových důchodů rezidentů (náhra-

dy zaměstnancům, čisté daně na výrobu a dovoz, důchodyz vlastnictví, hrubý provozní přebytek). U hodnot za ČR jevýpočet proveden podle nové metodiky jako podíl HND sezahrnutím příspěvků mezinárodním organizacím (např.OSN, OECD apod.).

15) Hodnoty za rok 2001.16) U ČR se uvádí jen rozmezí průměrných ročních koncent-

rací ve velkých městech (Brno, České Budějovice, HradecKrálové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha a Ústínad Labem). Výpočet příslušného „průměru průměrů“ proEU-15 a pro města v ČR nelze provést.

17) Hodnoty u NO2 (1990) jen pro Ostravu a Ústí nad Labem.18) Za roky 1990 a 1994 se jedná o hrubý odhad MŽP podle

starších publikací o stavu životního prostředí v ČR.19) Jedná se o průměr EU-14 (bez Finska).20) Jedná se o průměr EU-13 (bez Irska a Řecka).21) Jen spalování odpadu s využitím získané energie.22) Jedná se o průměr EU-14 (bez Lucemburska).23) Údaje za roky 1998, 1999 a 2000 z OECD (OECD Envi-

ronmental Data Compendium 2002).24) Jedná se o průměr EU-13 (bez Rakouska a Lucemburska).25) Jedná se o průměr EU-11 (bez Belgie, Řecka, Nizozemí

a Španělska).26) Jedná se o průměr EU-14 (bez Irska).27) % obyvatel připojených na veřejný vodovod (public water

supply): průměr EU-15 pro období 1996 – 2001.28) Jedná se o průměr EU-14 (bez Španělska).29) Všechny státy EU-15.30) Jedná se o průměr EU-12 (bez Finska, Francie a Portugalska).31) Pořadí států nelze uvádět.32) Jedná se o průměr EU-13 (bez Francie a Portugalska).33) Pro rok 2002 bylo použito červených seznamů vytvoře-

ných podle kriterií IUCN.34) U ČR se jedná jen o investice.35) Výdaje veřejného sektoru zahrnují vládní instituce a nezis-

kové organizace sloužící domácnostem.36) Výdaje soukromého sektoru zahrnují finanční instituce

a nefinanční podniky.37) Hrubý odhad MŽP ve spolupráci s VÚV TGM.

VIII. Přílohy

Příloha 1:

Současný stav české právní úpravyOchrana životního prostředí je řešena v různé míře po-

drobnosti ve značném množství právních norem. Uvedený sou-bor předpisů v zásadě pokrývá celou oblast ochrany životníhoprostředí. Je však založen na koncepci resortního přístupu, kte-rý obtížněji zajišťuje udržitelný rozvoj. Podle běžné kategoriza-ce práva životního prostředí upravuje tuto problematiku něko-lik skupin právních předpisů.

Ústavně právní základ ochrany životního prostředí jeupraven v ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České repub-liky (čl. 7), a v Listině základních práv a svobod, ústavní zákonč. 2/1993 Sb. (čl. 35).

Průřezová právní úprava je obsažena v tzv. horizontálníchnebo průřezových právních předpisech, tj. předpisech vztahují-cích se na celé životní prostředí, obecně, nikoli jen na některoujeho část nebo složku. Do této kategorie předpisů patří přede-vším:• zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozděj-

ších předpisů;• zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování

znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změněněkterých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve zněnízákona č. 521/2002 Sb.;

• zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní pro-středí a o změně některých souvisejících zákonů (zákono posuzování vlivů na životní prostředí);

• zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových kon-cepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějšíchpředpisů;

• zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním pro-středí, ve znění pozdějších předpisů;

• zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řá-du (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Druhou kategorií předpisů jsou předpisy upravujícíochranu složek životního prostředí, tedy ovzduší, vody a půdy,včetně horninového prostředí. Patří sem zejména:• zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně někte-

rých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zá-kona č. 521/2002 Sb.;

• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých záko-nů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů;

• zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro ve-řejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodo-vodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů;

• zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změ-ně některých souvisejících zákonů;

• zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdníhofondu, ve znění pozdějších předpisů;

• zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění po-zdějších předpisů;

• zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohat-ství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Do třetí kategorie předpisů se řadí předpisy upravujícíochranu ekosystémů. Jde především o:• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve zně-

ní pozdějších předpisů;

• zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohro-žených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucíchrostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změ-ně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně pří-rody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;

• zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoolo-gických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoo-logických zahradách);

• zákon č. 276/2003 Sb., o Antarktidě a o změně některých zá-konů;

• zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění někte-rých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Čtvrtou kategorií jsou předpisy upravující ochranu život-ního prostředí před některými druhy ohrožení. Jde předevšímo tyto zákony;• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších

předpisů;• zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zá-

konů (zákon o obalech);• zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie

a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplněníněkterých zákonů;

• zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemickýchpřípravcích a o změně některých dalších zákonů (do dnevstupu ČR do EU);

• zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemickýchpřípravcích a o změně některých zákonů (s účinností od dnevstupu ČR do EU);

• zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způso-bených vybranými nebezpečnými chemickými látkamia chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb.,o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některýchdalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějšíchpředpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění po-zdějších předpisů;

• zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikova-nými organismy a produkty a o změně některých souvisejí-cích zákonů;

• zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změně ně-kterých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;

• zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních lát-kách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátecha o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákono hnojivech), ve znění pozdějších předpisů;

Pátou kategorií jsou předpisy upravující organizační za-jištění ochrany životního prostředí. Patří mezi ně zejména:• zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí

a její působnosti v ochraně lesa;• zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí

České republiky ve znění pozdějších předpisů.


strana 50


strana 51

Příloha 2:

Nástroje zapojování veřejnosti

Právo na informace• zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,

ve znění pozdějších předpisů• zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním pro-

středí, ve znění pozdějších předpisů

Účastenství na rozhodování správních úřadů• zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve

znění pozdějších předpisů (zejm. § 14)• zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řá-

du (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (zejm.. §21, § 34)

• zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových kon-cepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějšíchpředpisů (§ 14)

• sdělení č. 91/2001 Sb.m.s., o přijetí Úmluvy o posuzovánívlivů na životní prostředí přesahujících hranice států(ESPOO)

• zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní pro-středí a o změně některých souvisejících zákonů (zákono posuzování vlivů na životní prostředí)

• zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezováníznečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změněněkterých zákonů (zákon o integrované prevenci) (zejm. § 7)

• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve zně-ní pozdějších předpisů (zejm. § 70)

• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých záko-nů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (např. hlavaIV, hlava IX)

• zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně někte-rých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) (např. § 36)

• zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způ-sobených vybranými nebezpečnými chemickými látkamia chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o ně-kterých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění po-zdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií)(hlava V)

• zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikova-nými organismy a produkty a o změně některých souvisejí-cích zákonů (zejm. § 12)

Účastenství ve správním soudnictví• zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona

č. 192/2003 Sb. (zejm. § 33 a následující)


strana 52

Příloha 3:

Přehled mnohostranných mezinárodníchenvironmentálních smluv

PŘEHLED PRO ČR JIŽ PLATNÝCHMEZINÁRODNÍCH ENVIRONMENTÁLNÍCH SMLUV:

• Rámcová úmluva OSN o změně klimatu• Úmluva o biologické rozmanitosti• Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti• Úmluva Organizace spojených národů o boji proti desertifi-

kaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifika-cí, zejména v Africe

• Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy• Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou

vrstvu ve znění: Londýnské změny, Kodaňské změny, Mon-trealské změny, Pekingské změny

• Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadůpřes hranice států a jejich zneškodňování

• Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volněžijících živočichů a rostlin (CITES)

• Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živoči-chů (Bonnská úmluva, CMS)

• Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů• Změna Dohody o ochraně populací evropských netopýrů• Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam přede-

vším jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva)• Protokol o změně Úmluvy o mokřadech majících meziná-

rodní význam především jako biotopy vodního ptactva• Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních sta-

novišť (Bernská úmluva)• Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hra-

nice států (CLRTAP) a k ní sjednané protokoly: 1. o dlouhodobém financování Programu spolupráce při

monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu lá-tek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP)

2. o snížení emisí síry nebo jejich toků přesahujících hra-nice států nejméně o 30 % (1. protokol o síře)

3. o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přeshranice států (protokol NOx)

4. o omezení emisí těkavých organických látek nebo je-jich toků přes hranice států (protokol VOC)

5. o dalším snížení emisí síry (2. protokol o síře) 6. o těžkých kovech 7. o persistentních organických polutantech

• Úmluva o účincích průmyslových havárií přesahujících hra-nice států

• Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe• Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před zne-

čištěním• Úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje• Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků

a mezinárodních jezer• Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahují-

cích hranice států• Úmluva OSN o mořském právu• Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví• Smlouva o Antarktidě

PŘEHLED MEZINÁRODNÍCHENVIRONMENTÁLNÍCH SMLUV, KTERÉ ČR JIŽRATIFIKOVALA, ALE DOSUD PRO ČRNEVSTOUPILY V PLATNOST:

• Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu(ČR smluvní stranou od roku 2001)

• Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasuv mezinárodním obchodu s některými nebezpečnými che-mickými látkami a přípravky na ochranu rostlin (ČR smluv-ní stranou od roku 2000))

• Stockholmská úmluva o persistentních organických polutan-tech (ČR smluvní stranou od roku 2002)

• Změna Basilejské úmluvy (ČR smluvní stranou od roku2000)

• Protokol o vodě a zdraví (ČR smluvní stranou od roku 2001)

PŘEHLED MEZINÁRODNÍCHENVIRONMENTÁLNÍCH SMLUV, KTERÉ ČRPODEPSALA, ALE DOSUD NERATIFIKOVALA:

• Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na roz-hodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech život-ního prostředí (Aarhuská úmluva)

• Protokol sjednaný k Úmluvě o dálkovém znečišťováníovzduší přecházejícím hranice států (CLRTAP)

8. o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemníhoozonu

• Evropská úmluva o krajině• Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o An-

tarktidě• Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek

(PRTR) k Úmluvě o přístupu veřejnosti k informacím, účas-ti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraněv záležitostech životního prostředí

• Protokol o strategickém posuzování životního prostředík Úmluvě o posuzování vlivů na životní prostředí přesahují-cích hranice států

• Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat

PŘEHLED BILATERÁLNÍCH SMLUVNÍCH VZTAHŮ

• Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Repub-liky a vládou Belgického království o spolupráci v oblastiochrany životního prostředí

• Dohoda mezi Federálním výborem pro životní prostředíČeské a Slovenské Federativní Republiky a Ministerstvemživotního prostředí Francouzské republiky o spolupráciv oblasti ochrany životního prostředí

• Dohoda mezi vládou Norského království a vládou Českérepubliky o spolupráci při ochraně životního prostředí

• Dohoda mezi Federálním výborem pro životní prostředíČeské a Slovenské Federativní Republiky a Ministerstvemživotního prostředí Dánského království o spolupráci na po-li ochrany životního prostředí

• Úprava spolupráce mezi Ministerstvem životního prostředíČeské republiky a Ministerstvem bydlení, územního pláno-vání a životního prostředí Nizozemí (VROM)

• Smlouva mezi Československou socialistickou republikoua Rakouskou republikou o úpravě vodohospodářských otá-zek na hraničních vodách


strana 53

• Smlouva mezi vládou Československé socialistické republi-ky a vládou Rakouské republiky o spolupráci v oblastiochrany životního prostředí

• Úmluva mezi vládou Československé socialistické republi-ky a vládou Polské lidové republiky o kontrole znečištěníovzduší

• Úmluva mezi vládou Československé socialistické republi-ky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářstvína hraničních vodách

• Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské re-publiky v oblasti ochrany životního prostředí

• Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenskérepubliky o spolupráci v oblasti ochrany a tvorby životníhoprostředí

• Prováděcí protokol k Dohodě mezi vládou České republikya vládou Slovenské republiky o spolupráci v oblasti ochranya tvorby životního prostředí

• Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenskérepubliky o spolupráci na hraničních vodách

• Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové re-publiky Německo o spolupráci v oblasti ochrany životníhoprostředí

• Ujednání mezi Ministerstvem životního prostředí České re-publiky, ministrem ochrany životního prostředí, přírodníchzdrojů a lesnictví Polské republiky a Spolkovým minister-stvem životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti re-aktorů Spolkové republiky Německo o výměně imisních datv „Černém trojúhelníku“

• Dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí České re-publiky a Spolkovým ministerstvem pro životní prostředí,ochranu přírody a bezpečnost reaktorů Spolkové republikyNěmecko o uskutečnění společného pilotního projektu naochranu životního prostředí „Městské čistírny odpadníchvod v severních Čechách“

• Smlouva o poskytnutí příspěvku na uskutečnění pilotníhoprojektu na ochranu životního prostředí „Článek 35 – Mo-bilní systém pro dálkové měření znečištění ovzduší“LIDAR s. r. o. jakož i Nadace Charty 77 (jakožto iniciátorkyprojektu) „Článek 35“ a Spolkové ministerstvo pro životníprostředí, ochranu přírody a bezpečnost reaktorů Spolkovérepubliky Německo

• Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikouNěmecko o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vod-ního hospodářství

• Smlouva o poskytnutí příspěvku na uskutečnění pilotníhoprojektu na ochranu životního prostředí „Čistírna odpadníchvod Děčín“ Severočeská vodárenská společnost, a.s. – SVSa.s. a Spolkové ministerstvo pro životní prostředí, ochranupřírody a bezpečnost reaktorů Spolkové republiky Německo

• Dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí České re-publiky a Spolkovým ministerstvem pro životní prostředí,ochranu přírody a bezpečnost reaktorů Spolkové republikyNěmecko o uskutečnění společných pilotních projektů naochranu životního prostředí ke snížení znečištění životníhoprostředí přecházejícího hranice

• Ujednání mezi Spolkovým ministerstvem pro životní pro-středí, ochranu přírody a bezpečnost reaktorů Spolkové re-publiky Německo a Ministerstvem životního prostředí Čes-ké republiky o uskutečnění společného pilotního projektu naochranu životního prostředí „Ekologická výroba teplaa elektřiny v Chebu“

• Dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí České repub-liky a Spolkovým ministerstvem pro životní prostředí, ochra-nu přírody a bezpečnost reaktorů Spolkové republiky Němec-ko o společném uskutečnění pilotního projektu na ochranu ži-votního prostředí v ČR s cílem snížení přeshraniční zátěže ži-votního prostředí „Rekonstrukce a modernizace čistíren od-padních vod Most-Chánov a Teplice-Bystřany“

• Dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí České re-publiky a Spolkovým ministerstvem životního prostředí,ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů Spolkové republikyNěmecko o společném uskutečnění pilotního projektu naochranu životního prostředí „Obnova stanic na měření ja-kosti vody v Obříství a v Zelčíně jakož i ústřední laboratořev Praze“ v České republice

• Dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí České re-publiky a Spolkovým ministerstvem pro životní prostředí,ochranu přírody a bezpečnost reaktorů Spolkové republikyNěmecko o společném uskutečnění pilotního projektu naochranu životního prostředí „Větrný park Loučná“

• Dohoda o spolupráci v oblasti ochrany životního prostředímezi Ministerstvem životního prostředí České republikya Ministerstvem životního prostředí a vodního hospodářstvíBulharské republiky

• Memorandum o porozumění mezi Evropskými společen-stvími a Českou republikou o účasti v Akčním programuSpolečenství na podporu nevládních organizací činnýchhlavně v oblasti ochrany životního prostředí


strana 54

Seznam zkratek a odborných výrazůA RakouskoAcquis communautaire Souhrn legislativy Evropských společenství (Evropská unie nemá právní subjektivitu)Agenda 21 Akční program pro 21. století, dokument Konference OSN o životním prostředí a rozvoji

v Rio de Janeiru, 1992AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajinyAV ČR Akademie věd České republikyB BelgieB+R Bike and Ride Systém (Kombinovaný systém cyklistické a veřejné dopravy)BAT Best Available Techniques (Nejlepší dostupná technika) Nejefektivnější technologie a její uplatňování při

navrhování, výstavbě, provozu, údržbě a odstranění zařízení po jeho dožití, která může být uplatněnav průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek

BRKO biologicky rozložitelný komunální odpadbrownfields dříve zastavěné, nepoužívané nebo málo využívané průmyslové plochyCAFE The Clean Air For Europe (Program Evropských společenství Čistý vzduch pro Evropu)CBC Phare Cross-Border Co-operation Phare (Program Phare pro přeshraniční spolupráci)CBD Convention on Biological Diversity (Úmluva o biologické rozmanitosti)CEI Středoevropská iniciativaCEV/ SEV Centra a střediska ekologické výchovyCITES Convention on International Trade with Endangered Species of Wild Fauna and Flora (Úmluva o mezi-

národním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin)CFC halogenované uhlovodíkyCLARINET Contaminated Land Rehabilitation Network for Environmental Technologies (Evropská síť odborníků na

dekontaminaci půdy a podzemní vody)CLRTAP Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution (Úmluva o dálkovém znečišťování přecházejí-

cím hranice států)CMS Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals (Úmluva o ochraně stěhovavých

druhů vlně žijících živočichů)cost-benefit analysis rozbor nákladů a přínosůCO2 oxid uhličitýČEU Český ekologický ústavČIŽP Česká inspekce životního prostředíČOV čistírna odpadních vodČR Česká republikaČSK Česká stomatologická komoraČSÚ Český statistický úřadD NěmeckoDK DánskoE ŠpanělskoEBRD Evropská banka pro obnovu a rozvojEC European Community (Evropská společenství)ECE Economic Commission for Europe (Evropská hospodářská komise OSN – viz EHK)ekolabelling označování ekologicky šetrných výrobkůEEA European Environmental Agency (Evropská agentura životního prostředí)EEC European Economic Community (Evropské hospodářské společenství – EHS)EECONET European Ecological Network (Evropská ekologická síť)EHAPE Akční plán zdraví a životního prostředí pro EvropuEHK OSN, EHK/OSN Evropská hospodářská komise – ECEEHS Evropské hospodářské společenství – viz EECEIA Environmental Impact Assessement (hodnocení vlivů na životní prostředí)EIB Evropská investiční bankaEIONET European Information and Observation Network (Evropská informační síť)EMAS Eco-Management and Audit Scheme – EMAS (Zavádění systému řízení podniků a auditu z hlediska

ochrany životního prostředí – Program EMAS)EMEP Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší

v EvropěEMS Environmentální manažerský systémenvironmentální právní úprava ochrany životního prostředí ESAcquis communautaireEO ekvivalentních obyvatelEP Evropský parlamentEPEA účet výdajů na ochranu životního prostředíEPR OECD Environmental Performance Review (Hodnocení efektivnosti systému ochrany ŽP)ERDF Evropský fond regionálního rozvojeES Evropská společenství – viz ECESPOO Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice státůEŠV ekologicky šetrný výrobek


strana 55

EU European Union (Evropská unie)EUR měna Evropské unieEURATOM Evropské společenství pro atomovou energiiEUROSTAT Statistical Office of the European Union (Statistický úřad Evropské unie)EUSIS European Soil Information System (Evropský informační systém o půdě)EVVO Environmentální vzdělávání, výchova a osvětaF FrancieFNM Fond národního majetkuGB Velká BritanieGEF Global Environmental Facility (Mezinárodní fond životního prostředí)GHG, GHGs Skleníkové plynyGMO geneticky modifikované organismyGR ŘeckoHCFC hydrogenchlorofluorovodíkyHDP hrubý domácí produktHND hrubý národní důchodCHKO chráněná krajinná oblastCHLÚ chráněné ložiskové územíCHOPAV chráněná oblast přirozené akumulace vodI ItálieIEA International Energy Agency (Mezinárodní energetická agentura)ICRP Mezinárodní komise pro radiační ochranuIFOAM International federation of organic agriculturemovementsINTERREG podpůrný program fondů Evropské unieIPP integrovaná výrobková politikaIPPC Integrated Pollution Prevention and Control (Integrovaná prevence a omezování znečištění)IR IrskoIRZ integrovaný registr znečištěníISO International Organization for Standardization (Mezinárodní organizace pro normalizaci)ISPA Instrument for Structural Policies for Pre-Accession (Nástroj strukturální předvstupní politiky)IUCN International Union for Conservation of Nature and Natural Resources (Světový svaz ochrany přírody,

dříve – Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů)JI projekty společné implementaceL LucemburskoLCA life-cycle assessment (hodnocení životního cyklu výrobku)LIFE podpůrný program fondů Evropské unielife-cycle-thinking Uvažování celoživotního cyklu výrobkuMAAE Mezinárodní agentura pro atomovou energiiMA21 Místní Agenda 21MD Ministerstvo dopravyMEAs multilateral environmental agreements (mnohostranné environmentální smlouvy)MMF Mezinárodní měnový fondMMR Ministerstvo pro místní rozvojMPO Ministerstvo průmyslu a obchoduMPSV Ministerstvo práce a sociálních věcíMŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyMV Ministerstvo vnitraMVE malé vodní elektrárnyMW megawattMZ Ministerstvo zdravotnictvíMZe Ministerstvo zemědělstvíMŽP Ministerstvo životního prostředíNAMEA matice národních účtů zahrnující účty životního prostředíNATO Severoatlantická alianceNATURA 2000 Evropská ekologická síť chráněných územíNEHAP National Environmental Health Action Plan (Akční plán pro zdraví a životního prostředí ČR)NH3 amoniak (čpavek)Ni-Cd obsahující nikl a kadmiumNNO Nestátní neziskové organizaceNL NizozemíNOx směs různých oxidů dusíkuNO2 oxid dusičitýNPK hnojivo Kombinované hnojivo obsahující dusík, fosfor a draslíkOECD Organization for economic cooperation and development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)OP operační programOSN Organizace spojených národůOZE obnovitelné zdroje energieP Portugalsko


strana 56

PEZ primární energetické zdrojeP+R Park and Ride Systém (Kombinovaný systém automobilové a veřejné dopravy)PAH Polyaromatic hydrocarbons, syn. polycyclic aromatic hydrocarbons (polykondenzované aromatické uhlovodí-

ky)PAU polycyklické aromatické uhlovodíkyPCB polychlorované bifenylyPCT polychlorované terfenylyPČR Parlament České republikyPhare Program pomoci EU kandidátským zemím střední a východní Evropy ke splnění podmínek vstupu do EUPOPs persistentní organické znečišťující látky (Persistent Organic Pollutants)PM10, PM10 Prachové mikročástice menší než deset mikrometrůPPP Spolupráce veřejného a soukromého sektoru na zajištění investičních opatřeníPRŘS Program revitalizace říčních systémů MŽPPRTR Pollution release and transport register (Registr úniků a přenosů znečišťujících látek)PUPFL pozemky určené k plnění funkce lesaPVC polyvinylchloridREACH Registration, evaluation and autorization of chemicals (Registrace, hodnocení a autorizace chemických látek)retail Vytvoření velkoobchodní i maloobchodní sítě pro přednostní nákup a prodej výrobků příznivých pro ži-

votní prostředíREZZO Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzdušíS ŠvédskoSAPARD Support for Pre-Accession Measures for Agriculture and Rural Development (Program EU na podporu

rozvoje zemědělství a venkova v kandidátských zemích)screening technické konzultace s Evropskou komisí ohledně souladu práva kandidátské země s právem ESSEA Strategická EIA viz EIASEVESO II směrnice pro prevenci závažných průmyslových haváriíSEZ staré ekologické zátěžeSF FinskoSFŽP ČR Státní fond životního prostředí České republikySO2 oxid siřičitýSOx směs různých oxidů sírySP EVVO ČR Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČRSPŽP ČR Státní politika životního prostředí České republikySR Slovenská republikaSRN Spolková republika NěmeckoTEMPUS program EU pro vzdělávání a výchovuTHE PEP Panevropský program pro dopravu, životní prostředí a zdravíTK těžký kov vyhořelého jaderného palivaTKO tuhý komunální odpadTSPEZ Tuzemská spotřeba primárních energetických zdrojůUdržitelný rozvoj Uspokojování současných potřeb společnosti, aniž se tím omezí možnosti příštích generací uspokojovat

své potřeby. Rozvoj, který sladí ekonomická, sociální a environmentální hlediska.UNCED United Nations Conference on Environment and Development (Konference OSN o životním prostředí

a rozvoji)UN CSD United Nations Commission for sustainable development (Komise pro udržitelný rozvoj OSN)UNDP United Nations Development Programme (Program OSN pro rozvoj)UN FCCC United Nations Framework Convention on Climate Change (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu)UN-ECE Evropská hospodářská komise Organizace spojených národůUNEP United Nations Environmental Programme (Program OSN pro životní prostředí)UNSCEAR Výbor OSN pro účinky atomového zářeníÚPD Územní plánovací dokumentaceUSD Americký dollarÚSES územní systém ekologické stabilityUV-B škodlivá složka B ultrafialového slunečního zářeníVaV věda a výzkumVKIS veřejné knihovnické a informační službyVOC, VOCS Volatile Organic Substances (těkavé organické látky)VE větrné elektrárnyVÚKOZ Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictvíVÚV TGM Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. MasarykaVÚSC Vyšší územní samosprávní celekWHO Světová zdravotnická organizacewin-win pro všechny strany výhodná příležitostWTO World Trade Organization (Světová obchodní organizace)Zdraví 21 Zdraví pro všechny v 21. století – dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstvaZPF zemědělský půdní fondŽP životní prostředí6.EAP 6. akční program Evropských společenství pro životní prostředí (schválený 24. ledna 2001)

Documents

STÁTNÍ POLITIKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKYfzp.ujep.cz/~vosatka/Prednasky_EKZP/Materialy_z... · USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 17. března 2004 č. 235