STUDIJNÍ PODKLADY K TECHNICKÉMU KRESLENÍ

Druhy norem

Podnikové normy (PN) – závazné v rámci firem.

Oborové normy (ON) – závazné pro organizace začleněné v určitém oboru.

Státní normy (ČSN) – závazné pro území státu.

Státní normy (ČSN) – platí na území státu. Tvorbu a vydávání řídí Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Tyto státní normy mohou být zpracovány v jednotlivých oborech na oborové

normy (ON) a ve firmách na podnikové normy (PN). Všechny tyto normy – ON, PN však nesmějí být v rozporu s platnými normami ČSN.

Nadřazené: Celoevropské normy (EN) – platí především na území států EU.

Vydavatelem je Evropská komise pro normalizaci. Mezinárodní normy (ISO) – mají celosvětovou platnost. Vydavatelem je

Mezinárodní organizace pro normalizaci. Převzaté normy: ČSN EN, ČSN EN ISO

Obrázek 1: Ukázka normy

2

Druhy technických výkresů

Podle oboru: strojírenství, elektrotechnika, stavebnictví apod. Výkresy mohou být zhotoveny ručně nebo výpočetní technikou - CAD

softwary a vykresleny tiskárnou nebo plotterem. Podle vzniku:

a) skica - náčrt vytvořený od ruky.

b) originál - výkres zhotovený pomůckami ručně nebo na počítači, musí

být kompletní,

slouží ke zhotovení kopií, je archivován.

c) kopie - z originálu, podklad pro výrobu, montáž, kontrolu.

Podle určení:

a) Výkresy návrhové

- slouží jako podklad pro konečné řešení

b) Výkresy součástí

- podklad pro výrobu = výrobní, údaje nutné pro výrobu (zobrazení, rozměry, tolerance povrchu, geometrické tolerance, tepelné zpracování, popisové pole apd.)

3

c) Výkresy sestav, podsestav – využívají se pro montáž výrobku.

Obsahují pouze hlavní rozměry a popis jednotlivých součástí pomocí pozic. Soupis všech dílů je uspořádán v tzv. v kusovníku, seznamu položek. Ten může být součástí výkresu nebo na odděleném soupisu

položek na formátu A4.

Formáty výkresů

Norma ČSN ISO 5457 určuje rozměry výkresových listů a předloh všech

technických výkresů pro klasické kreslení po reprodukce. Norma předepisuje 3 základní typy formátů:

a) ISO-A – nejpoužívanější b) prodloužený formát – násobky A 4 na výšku či šířku

c) zvlášť prodloužený ad a)

Na formátu A4 se popisové pole umísťuje dolů na kratší stranu. Vzhledem k tomu, že délka popisového pole je menší než šířka A4, jedná se opět o

pravý dolní roh. Toto pravidlo platí i pro ostatní formáty.

ad b) jsou to 3,4 a 5 násobky šířky 210 mm a 3,4 násobky výšky (A3). Příklad: A4 x 3 (297x630), A3 x 3 (420x891) mm.

4

ad c) jsou to opět násobky formátu A4, používají se výjimečné. Př.: A4 x 6

(297x1261) Formáty výkresů se navrhují s ohledem na přehlednost objektu a čitelnost

detailů. Kombinují se i s možností přerušování obrazů, např. délka 6 m tyče Ø 50 mm na formátu A4 v měřítku 1:1. Materiál výkresu může být průhledný, neprůhledný nebo průsvitný.

Úprava výkresového listu

V praxi se používá předtisků výkresových listů, které obsahují:

popisové pole středící znaky

rámec

ostatní prvky jsou doporučené

lem (20 mm zleva, 10 mm ostatní strany) značky pro oříznutí

orientační značky souřadnicová síť

Obrázek 3: Úprava výkresového listu

5

Levý okraj lze použít pro vazbu výkresů do složky. Kreslící plocha je orámována souvislou čarou o tloušťce 0,7 mm.

1 – značka pro oříznutí

2 – oříznutý formát 3 – souřadnicová síť 4 – orámování kreslící

plochy 5 – kreslící plocha 6 – kreslící list

Údaje výkresového listu:

Popisové pole obsahuje každý technický výkres. Popisové pole se

umísťuje do pravého dolního rohu kreslicí plochy a jeho délka je

maximálně 170 mm.

Oříznutý formát je zobrazen souvislou tenkou čarou. Tato čára

společně se značkami pro oříznutí určuje velikost formátu výkresového listu. (známý: A4 – 297 x 210 mm)

Kreslicí plocha je zobrazena souvislou tlustou čarou a umístěna tak,

aby po oříznutí formátu vznikl okraj o šířce 20 mm vlevo a 10 mm vpravo, nahoře a dole.

Souřadnicová síť usnadňuje orientaci. Rozděluje kreslicí plochu na sektory, které je vymezují jako v křížovce. Síť se umísťuje po všech stranách kreslicí plochy kromě formátu A4 – pouze vpravo a nahoře.

Středicí značky slouží snadnějšímu umístění výkresu při kopírování.

Zobrazují se uprostřed délky každé strany.

6

Princip skládání kopii výkresů

Výkresy se skládají nejdříve zprava do leva (na délku) a potom zdola nahoru (na výšku). Výsledkem je vždy formát A4 s popisovým polem na horní straně složeného výkresu.

Obrázek 5: Skládání výkresů

Druhy čar na technických výkresech

Každá čára je typická svým uspořádáním, kterým je tvořena a tloušťkou.Tloušťky čar se dělí podle vzájemného poměru na čáry tenké, tlusté a velmi tlusté.

poměr: tenká čára: tlustá čára: velmi tlustá = 1 : 2 : 4

př. 0.25 : 0,5 : 1

Tloušťka [mm]:

0,13 0,18 0,25 0,35 0,5 0,7 1,0 1,4 2,0

7

Nejpoužívanější druhy:

Obrázek 6: Druhy čar

Obrázek 7: Použití čar

Měřítko Používají se z důvodu čitelného umístění předmětu na výkrese (např.

mapa zmenšuje krajinu, ozubené kolo hodinek musíme na výkrese zvětšit).

8

Zvětšení 2:1 5:1 10:1 20:1 50:1

Skutečná velikost 1:1

Zmenšení

1:2 1:5 1:10 1:20 1:50 1:100 1:200 1:500 1:1000 1:2000 1:5000

1:10000

Na výkresech má své místo měřítko hlavního obrazu v popisovém poli. Obrázek 8: Hlavní měřítko

9

Technické písmo Po zobrazování je z pohledu důležitosti technické písmo základním

prostředkem pro komunikaci. Tvar a velikost technického písma se volí s přihlédnutím na zaručenou čitelnost, včetně požití při tvorbě kopii. Tvoří se těmito způsoby:

- volně od ruky - šablonou - pomocí počítače

Písmo může být kolmé na základní čáru nebo šikmé se sklonem 75°. Pro popis

technické dokumentace lze použít písmo ve třech provedeních. Přednostně se používá

kolmé písmo typu B.

Obrázek 9: Parametry písma

Ostatní parametry písma jsou odvozeny podle velikosti písma.

Výška písma v [mm] : 1,8 2,5 3,5 5 7 10 14 20. O ostatních parametrech pojednává podrobně norma. Některé mezery „a“ nebo šířky „g“ lze změnit.

10

Ukázka dalších znaků:

Obrázek 10: Další znaky

11

Způsoby zobrazování Zobrazování je nakreslení obrazu předmětu nebo útvaru na obvykle na

rovinnou plochu. Podle směru a polohy promítacích přímek (paprsků) dělíme promítání: Rovnoběžné - promítací paprsky jsou rovnoběžné a jsou kolmé k

průmětnám. Tomuto promítání říkáme pravoúhlé. Kosoúhlé - také rovnoběžné promítání, promítací paprsky nejsou

Kolmé k průmětnám. Středové - promítací paprsky vycházejí ze společného středu

promítání, který leží mimo průmětnu. Obraz předmětu je proto větší.

Pravoúhlé promítání

Je to nejrozšířenější způsob promítání v technickém kreslení. Předmět se promítá na 3 až 6 navzájem kolmých průměten.

Hlavní pohled „A“ obsahuje nejvíce údajů.

A …..pohled zepředu B …..pohled shora C …..pohled zleva

D …..pohled zprava E …..pohled zdola F …..pohled zezadu

Obrázek 1: Pravoúhlé promítání

12

Obrázek 2: Průmětny

Metody pravoúhlého promítání

K promítání se používá 1 a 3 kvadrant. V Evropě se používá 1 kvadrant, promítání ve 3 kvadrantu je promítání "americké ".

Promítání v prvním kvadrantu Tento typ promítání se nazývá ISO E. Předmět leží mezi pozorovatelem a průmětnou, sklopením zbývajících průměten do nárysny vznikne

sdružená soustava obrazů.

Značka metody promítání

Nejčastěji se používá pohled zepředu (A), shora (B) a zleva (C), avšak lze použít i jediný průmět.

Promítání do pomocné průmětny: Některé šikmé předměty by se zobrazily v hlavních průmětnách zkresleně

a nepřehledně, a proto kreslíme obraz posunutý nebo pootočený.

13

Axonometrické promítání Tyto průměty jsou velmi názorné. Některé metody používané v technické praxi:

technická izometrie - osy x,y,z, svírají 120°

technická dimetrie - osa x : 7° , osa y: 41° vzhledem k vodorovnému směru

kabinetní axonometire - šikmá osa pod úhlem 45°

Obrázek 4: Metody názorného zobrazování

Zásady zobrazování na technických výkresech

volíme nejmenší nutný počet průmětů předmětu

pohled zepředu je nejvíce výstižný

předmět zobrazíme ve výrobní nebo funkční poloze

volíme průčelnou polohu – rovnoběžné osy nebo hrany s

nárysnou

Řezy a průřezy

Řez je obraz pomyslně rozříznutého předmětu několika rovinami. Místo řezu šrafujeme. V řezu zobrazujeme předmět i za řeznou rovinou.

14

Obrázek 5: Podstata řezu Průřez - pouze jednou řeznou rovinou, předmět za řeznou plochou

nekreslíme.

Obrázek 6: Rozdíl mezi řezem a průřezem

15

Velikost písma volíme min. o 1 řadu větší než kóty. Je-li řez v rovině

souměrnosti, nemusíme jej označovat. Šrafování je pod úhlem 45O vzhledem k osám nebo obrysu. Čáry jsou tenké, hustota závisí na velikosti plochy. Stýká-li se několik šrafovaných

součástí, rozlišení je ve sklonu nebo hustotě. Plochy do 2 mm jsou černé. Sousedící plochy se šrafují s opačným sklonem nebo s jinou hustotou. Velké plochy se mohou šrafovat jen kolem okrajů.

Řezy

podle druhu materiálu

Příčný řez

Rovina řezu prochází kolmo k podélné ose.

16

Podélný řez Řezná rovina prochází podélnou osou předmětu (např. rovinou

souměrnosti). V podélném řezu nekreslíme:

normalizované součásti z tyčí (šrouby, kolíky, pera…), součásti z plechů nebo pásů, žebra, ramena, výztuhy apod.

Příklady:

Obrázek 7: Ukázky řezů

Částečný řez Pro zobrazení určitého detailu, obraz je ohraničen tenkou čarou od ruky

nebo čarou se zlomy.

Obrázek 8: Detail částečného řezu

17

Poloviční řez

Jedna polovina souměrné součásti je nakreslena v řezu.

Rozvinutý řez

Průmět je napřímen do roviny.

Obrázek 9: Rozvinutí řezu do nárysny

Průřezy

a) pootočený a vkreslený tenkou čarou b) vynesený

18

Zjednodušování obrazů

Tvarová podrobnost lze ji kreslit obvykle zvětšeně na jiném místě výkresu, obsahuje detaily, může být např. i v řezu.

Přerušení obrazu Používá se z úsporných důvodů při kreslení dlouhých předmětů nebo plynule se zužujících. Kreslí se tenkou čarou od ruky nebo souvislou se

zlomy.

19

Zobrazování opakujících se prvků Kreslíme 1 až 2 prvky, ostatní znázorníme osami nebo tenkými čarami.

Zobrazování rovinných ploch

Tyto plochy zvýrazňujeme tenkými souvislými úhlopříčkami.

Obrázek 11: Šikmá plocha pod úhlem 45°

20

Výchozí a konečný tvar

Kreslí se tenkou čerchovanou čarou se 2 tečkami.

Obrázek 12: Čerchovaně – po ohybu

21

Kreslení průniků a přechodů Průniky jsou společné křivky těles nebo ploch. Kreslí se přesně nebo

zjednodušeně. průniky např. u potrubí prokreslujeme přesnými geometrickými

metodami ostatní kreslíme zjednodušeně např. tenkým obloukem

a) souosá rotační tělesa b) válec a koule

c) válce stejných průměrů – 3D

elipsy

22

Kótování Po technickém písmu je to nejdůležitější část výkresů. Řídí se příslušnými

normami.

Pravidla a základní názvosloví

Kóta - je to číselný údaj vyjadřující velikost nebo polohu předmětu, nesmí být ovlivněn měřítkem, je to vždy skutečný údaj.

Délkové rozměry jsou nejčastěji v [ mm ], symbol jednotek se neuvádí.

Značky rovinných úhlů, úhlových minut a vteřin se připisují i k nulovým hodnotám. Př.: 0° 45´ 30´´

Jiné jednotky je také možné použít, např. [ m ].

Prvek se kótuje pouze jednou.

Základním pravidlem kótování je, že uvádíme takové kóty, které můžeme bez dopočítávání v praxi zkontrolovat měřením.

Provedení

Kótovací čáry - rovnoběžně s hranami nebo obloukem, nemají se protínat ani splynou s jinou čarou.

23

Vynášecí čáry - kolmo k hranám nebo směřují do vrcholu úhlu, výjimečně lze použít šikmých čar.

Odkazové čáry - kreslí se jako lomené, ukončené tečkou nebo šipkou, údaje se zapisují rovnoběžně s okrajem výkresu.

Některé zásady používání hraničních značek: a) obvyklé rozevření hraničních šipek je 15°

b) v řetězci kót kratších rozměrů se mohou užívat hraniční úsečky c) šipky nesmí být ničím proťaty

Zápis kót

Velikost písma je obvykle mezi 3,5 až 5 mm.

rovnoběžně s kótovací nebo odkazovou čarou cca 1 mm nad,

čitelnost zdola a zprava

Kóta nesmí být ničím proťata

24

Způsoby kótování

řetězcové kótování kótování od základny

smíšené souřadnicové

Řetězcové kótování

Tehdy, kde součet mezních úchylek nenaruší funkci výrobku.

Pomocí součinu

Kótování od základny

Poloha prvků se vztahuje ke společné technologické nebo funkční základně

(obrys nebo osa).

25

Smíšené

Kombinace předešlých způsobů.

Souřadnicové

Vhodné např. pro CNC stroje.

Kótování konstrukčních prvků

Kótování oblouků

Jedná se o kombinaci poloměru R s těmito rozměry:

a) středový úhel b) tětiva c) délkou oblouku

26

Kótování poloměru

Před kótu píšeme symbol R (rádius)

Př. provedení:

Zaoblení hran:

Kótování průměru

Kóta je tvořena značkou Ø a číslicí. Příklady:

27

Malé průměry

Kótování koule

Značce R , Φ předchází písmeno S ( sphere – koule).

a) pomocí Φ, je-li zobrazena větší polovina

b) pomocí R, je-li zobrazena menší polovina

Kótování úhlů

Kótovací čáry kreslíme jako oblouky, vynášecí vycházejí z vrcholu úhlu. Desetinným číslem vyjadřujeme pouze úhlové vteřiny.

28

Kótování zkosených hran

Kótují se délkovou a úhlovou kótou. Úhly 45° zapisujeme jako součin, př. 1 x 45°. Malá zkosení lze zapsat na odkazovou čáru.

Hrany s jiným úhlem než 45° kótujeme délkovou a úhlovou kótou. U plochých předmětů používáme kóty délkové.

Při neoznačeném kótování nebo poznámce " ostrá hrana " srazíme nebo zaoblíme

hrany 0,4 x 45° ( R 0,4 )

Kótování otvorů

U průchozích otvorů kótujeme polohu osy a průměr. U neprůchozích ( slepých děr ) navíc hloubku.

29

ót

Kótování sklonu a kuželů

Sklon nebo úkos kótujeme: dvěma výškami a délka výškou , délkou a úhlem

dvěma rozměry a značkou sklonu

Sklon zapisujeme : - poměrem

- procenty Výpočet sklonu:

Kuželovitost je poměr mezi rozdílem Ø a délkou kužele. Kótuje se

těmito způsoby:

průměry a délkou

pomocí úhlů kuželovitostí "C"

30

Možnosti kótování

Výpočet některého ze tří parametrů řešíme z rovnice:

31

Kótování jehlanu a hranolu

Analogicky jako kuželovitost.

Parametry :

Kótování přechodů Zaoblené přechody a šikmé hrany se kótují k pomyslným průsečíkům obrysových čar.

Kótování hranolů Pravidelné

víceboké hranoly kótujeme vzdáleností rovnoběžných bočních ploch a značkou.

32

Kótování tloušťky materiálu

Tloušťka desek (plechů) při jednom průmětu se kótuje na odkazové čáře

za značkou „ T „.

33

Spoje rozebíratelné Jejich kreslení vychází z rozebíratelných či nerozebíratelných spojů a jejich

částí. Velkou výhodou je, že drtivá většina se kreslí zjednodušeným způsobem.

Šroubové spoje

Jsou to nejpoužívanější rozebíratelné spoje, nejčastěji kombinované

s podložkou a maticí.

Nejdůležitější částí těchto spojů je závit. Je ohraničen 2 šroubovitými drážkami. Jeho hlavními parametry jsou: malý, velký, střední ø a stoupání.

Zobrazování závitů

Normalizované závity zobrazujeme zjednodušeně.

34

Vícechodé závity

Kótování závitů

Obvyklý výběh se nekótuje, viz ukázky

Výjimku tvoří v kótování délky závitů závrtného šroubu. (L = 30 mm

včetně výběhu)

35

Čepy spojovací

Tvoří kloub např. mezi vidlicí a táhlem, v článcích článkových řetězů, pístní čep apod.

Většina je normalizována.

Proti osovému posunutí se zajišťují : - závlačkou - pojistným kroužkem - podložkou a maticí

36

Kolíky

Zajišťují vzájemnou polohu 2 součástí. Jsou to normalizované součástí

různých tvarů.

Druhy: válcové kuželové

pružné rýhované

37

Závlačky, pojistné kroužky, stavěcí kroužky

Slouží k zafixování strojních součástí. Jsou normalizovány.

Stavěcí kroužek

38

Pera

Slouží k přenosu Mk (krouticího momentu) mezi hřídelem a nábojem (kolo) svými boky. Nezpůsobují nesouosost.

Druhy : a) pera těsná b) pera výměnná

c) pera Woodrufova (kotoučová) Všechny rozměry, včetně drážek jsou normalizovány.

Klíny

Krouticí moment „Mk“ se přenáší třecí silou mezi hřídelí a nábojem, u drážkových i mezi boky jako u per. Naražením klínu dojde k "nadzvednutí" kola a tím k vyosení. Při vyšších otáčkách proto excentricita (výstřednost) způsobuje chvění. Náboj se však nemusí jistit

proti osovému posunutí. Rozměry jsou opět normalizovány.

Druhy : a) Příčné - kolmo k ose b) Podélné - rovnoběžné s osou hřídele - třecí - ploské

- drážkové - tangenciální

39

Společným znakem klínů ( podélných ) je normalizovaný sklon 1 : 100. Hloubka drážky se určuje na nižším konci (h).

Pružiny

Stojní součásti mající mnoho funkcí: hromadění energie, odpružení

vozidel, udržení rovnováhy sil. Jejich výhodou je také, že v provozních podmínkách spojují částí s proměnlivou vzájemnou polohou.

Zobrazování se provádí v pohledu, v řezu, schematický. Výrobní výkres pružiny je ve volném stavu a obsahuje pracovní diagram.

40

Součásti k přenosu otáčivého pohybu

Hřídele

Slouží k přenosu Mk a otáčivého pohybu – pohybové nebo se neotáčejí

(osy) – nosné. Obsahují spoustu normalizovaných konstrukčních prvků, např. zápichy, středící důlky, závity, drážky apd.

41

Zobrazení zápichů

Rýhování, vroubkování

Jsou to tvarové úpravy válcových ploch povrchů, např. hlavy šroubů rukojeti apd. pro lepší uchopování.

42

Ložiska

Ložiska jsou strojní součástí, jenž nese a umožňují otáčení čepů a hřídelů v rámech nebo strojích. Podle druhu tření se dělí : a) kluzná

b) válivá

Kluzná ložiska

Pouzdro je celistvé (nedělené) nebo dělené na 2 pánve. Pouzdra s výstelkou mají na ocelovém podkladu několik desetin [mm] tlustou

vrstvu kluzného materiálu. Pouzdra mají různé tvary (válec, kužel, koule, .... ).

43

Podle směru zatěžující síly se dělí kluzná ložiska na : a) radiální ( F kolmá k ose)

b) axiální ( F // s osou ) c) radiálně axiální ( obojí )

Válivá ložiska

Umožňují čepům odvalování se přes válivá tělíska ( kuličky, válečky,

soudečky, jehly, kuželíky ) umístěna mezi kroužky.

Zobrazování válivých ložisek na

výkresech

zjednodušeně schematicky

schematický (s počtem řad, tvarem válivých drah...) kombinací

44

Zajištění na hřídeli

Těsnění ložiskového prostoru

Je nutné k zamezení uniku maziva z ložiska a vnikání vlhkosti a nečistot.

Na výkresech se těsnění označuje podrobně nebo schematicky.

Způsoby: plstěným kroužkem hřídelovým těsnícím kroužkem( provedení GUFERO )

45

Spojky

Jsou to strojní součásti sloužící k přenosu Mk z hnacího na hnaný hřídel, jejichž polohy os jsou většinou totožné, mírně nesouosé nebo omezeně

různoběžné. Hřídelové spojky se dělí na:

mechanicky ovládané či neovládané magnetické, elektrické a hydraulické

Pružná spojka

46

Přesnost výroby Technický výkres předepisuje pouze teoretické údaje, které se snažíme

převést do skutečného produktu. Při výrobě vzniká mnoho nepřesností a chyb, jež způsobuje úroveň vlastní zvolené výrobní technologie, samotný člověk a konkrétní výrobní proces.

Přesnost výroby je charakterizována nejen přesností rozměrů, jakostí povrchu, ale také Přesností tvarů funkčních ploch ( např. osa hřídele neleží v ose náboje –

kola ).

47

Způsob

zapisování geometrické tolerance

Označování základny Základny se označují plným nebo prázdným trojúhelníkem na konci

odkazové čáry. K rozlišení se používá písmen velké abecedy umístěných v rámečku.

48

Předepisování rozměrové přesnosti

Při výrobě nelze dodržet absolutní přesnost, a proto se k rozměrům připisují tolerance. Tolerování je předepsání rozměrů s určitými mezními úchylkami. Úzké

tolerance nebo tolerance nefunkčních ploch výrobu neúnosně prodražují.

Zapisování rozměrových tolerancí

Netolerované rozměry na výkrese se přesto vyrábějí v určitých mezích, které jsou normou

rozděleny do 4 tříd přesnosti

třída název mezní úchylky rozměrů

f jemná

uvedeno v normě nebo strojnických tabulkách

m střední

c hrubá

v velmi hrubá

platí pro délkové rozměry, zkosení a zaoblení hran a úhlové rozměry. Tolerance lze zapsat těmito způsoby:

a) mezními úchylkami

b) mezními rozměry c) tolerančními značkami

.......

Toleranční značka

Zápis toleranční značky ISO

49

Soustava tolerancí a uložení stanoví 28 poloh tolerančních polí vzhledem k nulové čáře. Tato políčka vymezují horní a dolní mezní úchylku.

Písmena velké abecedy označují tolerance děr, malá abeceda – tolerance hřídelů.

Doporučená přiřazení stupňů přesnosti ve strojírenské praxi Základní názvosloví

Jmenovitý rozměr ( JR ) - teoretický rozměr určený kótou, odpovídá nulové čáře.

Horní mezní rozměr ( HMR ) - největší dovolený rozměr. Dolní mezní rozměr ( DMR ) - nejmenší dovolený rozměr.

Mezní úchylky:

DÍRA hřídel

horní mezní úchylka

ES es

dolní mezní úchylka

EI ei

50

Tolerance ( T , t ) - je to výrobní nepřesnost, určená algebraickým

rozdílem mezi mezními úchylkami nebo mezními rozměry.

T = HMR - DMR = hmr - dmr = ES - EI = es - ei Uložení

Je to vzájemný vztah dvou strojních součástí určený vůlí nebo přesahem.

Druhy uložení: a) uložení s vůlí - skutečný ø díry > skutečný ø hřídele (vzájemný pohyb) b) uložení s přesahem - skutečný ø díry < skutečný ø hřídele

(nehybnost) c) uložení přechodná - může nastat vůle nebo přesah.

....

Vzájemných uložení lze dosáhnout:

a) v soustavě jednotné díry - tolerance hřídelů jsou vztaženy k poloze

díry H b) v soustavě jednotného hřídele - tolerance děr jsou vztaženy k poloze hřídele h

Obě soustavy si jsou rovnocenné, nejvýhodnější je požití vybraných (doporučených) uložení. Stupeň přesnosti hřídele je většinou o 1°

přesnější např. ø 30 H 7 / j 6 .

uložení s přesahem uložení přechodné uložení s vůlí

51

Rozbor uložení: př.: ø 30 H 7 / k 6 , včetně grafu polohy tolerančních polí.

díra hřídel

Toleranční značka H 7 k 6

ES 0,021

EI 0

es

0,015

ei 0,002

HMR 30,021

DMR 30

hmr 30,015

dmr 30,002

......

Shrnutí: V technické praxi je rozhodující výsledek – skutečné rozměry. Ve vztahu díry a hřídele se s vůlí setkáme např. dveřního pantu či kluzného ložiska,

kde musí být zaručena minimální vůle z důvodu pohyblivosti. Opakem je uložení s přesahem, kdy skutečný průměr hřídele je větší než skutečný průměr díry, např. náprava je nalisována do železničního kola. V současné době se například válce spalovacích motorů vyrábějí s přesností 0,0005

mm.

52

možné varianty: vmim = DMR – hmr pmim = dmr – HMR vmax = HMR – dmr pmax = hmr – DMR

Předepisování drsnosti povrchu

Při výrobě vznikají na součástech různě hladké povrchy, např. litím,

obráběním, tvářením. Dále je lze opětovně upravovat. Odlišit malé změny např. jiným leskem

nebo je měřit je obtížné. Nejméně přesný a subjektivní je způsob porovnávání se vzorky - etalony se známými drsnostmi povrchů. Měří se profilometry.

Na součástech jsou 2 typy ploch:

a) funkční - např. povrh pístu b) volné - např. kryt kompresoru

Hodnocení drsnosti

základní aritmetická úchylka profilu Ra

výška nerovnosti profilu určená z 10 bodů Rz

největší výška nerovnosti profilu Ry střední rozteč nerovností profilu Sm Drsnost povrchu se nejčastěji vyhodnocuje podle Ra.

Ra [ μm ] příklady

0,012 0,025 0,05 0,1 0,2 0,4 0,8

dokončovací operace

1,6 3,2 6,3 12,5 běžné obrábění

25 50 100 200 400 povrchy polotovarů

53

Předepisování na výkresech

Praporek se nekreslí, neobsahuje-li předpis drsnosti údaj o způsobu

zpracování nebo konečné úpravě. Značka a parametry jsou normalizovány.

Polohy značek drsnosti na výkresech

54

Výkresy sestavení, výkresy součástí a seznam položek

Uspořádání popisového pole

Soupis položek

a) na výkrese - vyplňujeme směrem nahoru, záhlaví je pod 1 řádkem. Rámeček splývá s popisovým polem (tlustá čára

souvislá). Vhodné pro menší sestavy. b) odděleně - na samostatném listu, vyplňování směrem dolů,

záhlaví nad 1 řádkem. Mezi skupinami položek lze vynechávat řádky pro dodatečná doplnění.

55