Stvořitelské mýty

Vybrané světové mýty zobrazující vznik světa

Na počátku se z Chaosu vynořila Eurynomé…

Bohyně Eurynomé a had Ofión

Hledajíc pevnou oporu pro nohy, rozhodla se oddělit od nebes moře a tančila osamělá na vlnách.

Uchopila severní vítr, třela jej dlaněmi,

až vznikl velký had jménem Ofión.

Ofióna se zmocnil chtíč a spojil se s Eurynomé. Díky tomu počala a v podobě holubice později vyseděla vejce.

Ofión v pravý čas vejce obtočil a stiskl, aby prasklo. Vyšly z něj planety, hvězdy, země, hory, řeky… vše co existuje.

Řekové

Germáni

Bohové zaútočili na Ymira. Zabili jej, a když se vylila všechna jeho krev, Ymirovo maso se stalo pevninou, jeho kosti a zuby skalami a kameny, jeho krev oceánem a řekami. Obrova lebka visí na obloze, podpírají ji čtyři trpaslíci - Sever, Jih, Východ a Západ. Žhavé jiskry ohně se staly Sluncem, Měsícem a hvězdami.

Na začátku existovala jen prázdnota - propast Ginnungagap.

Oheň a led se střetly nad propastí a mezi nimi vznikl obr Ymir.

Z tajícího ledu vznikla kráva Adhumla. Olizovala led, až se objevil Buri. Jeho syn Borr se oženil s Bestlou, dcerou ledových obrů, a spolu měli tři syny - bohy

Odina, Viliho a Véa.

Völuspá (Edda)

Finové

…Pannou byla vzduchu dcera, ušlechtilá Luonnotara, dráhně v tiši svaté žila…

…Již jí dlouhá chvíle byla, panenství si znechutila, nechtěla být věčně sama, vésti nudný život panny, v širých vzduchu prostořinách, na pustinách, samotinách…

…Sestoupila shůry dolů, spustila se do vln mořských….

…Vichr vílu skolébával, proud si s pannou pozahrával, na blankytném moře znaku, na stříbřistých jeho vlnách, zavál vichr do dělohy, mořem lůno oplodněno…

…Když let bylo prošlo devěta šlo na rok na desátý,zdvihla čelo popěněné,vzepřela se celým tělem,chystala se ku tvoření,strojila se ku rozenína hřbetě moře siném,nekonečné vodní pláni…

…Kam se ruka obrátila,okřídlí se utvořila;kam se noha zarazila,rybné tůně vyhloubila;kde se panna potopila,hlubina se prolomila…

…Plula potom od pevniny,tiše na znak položena;utvářela úskaliny,skryté skalné zádořiny,kde se tříští korábové,tonou mladí korábníci…

…Ostrovy už vyvýšeny,skály v moře zapuštěny,trčí nebes pilířové,strou se lány pevné země,skaliska jsou pokropena,pole jimi obvedena…

Kalevala

staří Egypťané

Ptah vytvořil všechny bohy, Atuma i jeho Devatero bohů. Všechna božská slova povstala z myšlenky srdce a rozkazu jazyka.

Mennoferský (memfiský) mýtus

On vytváří duchy. On tvoří touto řečí všechny pokrmy a všechnu stravu. On tvoří to, co je milováno, i to, co je nenáviděno. On dává život pokojnému a smrt zločinci. On vytvořil všechny práce a všechna umění, jež vykonávají ruce. Nohy chodí a všechny údy se pohybují podle jeho rozkazu, jak vymyslelo to srdce a vyšlo to z jazyka, tak se všechno děje.

On je tvůrce bohů, z něhož povstaly všechny věci, potrava i pokrmy, oběti bohů i všechno dobré. A Thovt ví, že jeho síla je větší než síla bohů. Ptah byl spokojen, když stvořil všechny věci a všechna božská slova.

Sumerové (Babylón)

Enúma Eliš

Na počátku byl chaos – vody sladké (Apsu) i slané (Tiámat) byly smíchány s Mummu (hlas, inteligence).

Z tohoto chaosu se zrodily páry bohů – Lachmua a Lachmu, Anšar a Kišar. Pak vzniká generace mladších bohů.

Apsu a Mummu se chtějí mladých bohů zbavit a propuká boj. Umírá

Apsu a je zajat Mummu.

Do boje vstupuje Tiámat s jedenácti démony.

Postaví se jí Marduk, syn Ea, jednoho z mladších bohů. Rozpáře Tiámat, z jedné půlky vytvoří nebesa a z druhé zemi. Pak usidluje bohy v nových městech – tvoří řád.

Íránci (Peršané)

Avesta

Stvořitelem je Ohrmazd (Ahura Mazda).Ohrmazd stvořil prvotní bytost jménem Gajomard, která nebyla ani samec ani samice.

Ahriman (Angra Mainju), duch zla, který dlel v absolutní Temnotě, chtěl vše, co Ohrmazd vytvořil, zničit. Proto poslal démonku Jahi zabít Gajomarda. Byla sice úspěšná, ale Měsíc zachránil jeho semeno před tím než zahynul.

Ohrmazd a Ahriman

Z tohoto semene pak vznikla všechna zvířata. Z Gajomardova těla vyrostl strom, z jehož semen pochází všechen rostlinný život. Z větví pak vznikli první lidé – Mašja a Mašjana.

Číňané

Na počátku nebylo nic, pouze beztvarý chaos. Tento chaos se na 18000 let zformoval do

kosmického vejce.

Uvnitř něj se dokonale vyvážily protiklady (ženský jin a mužský jang) a díky tomu z vejce vznikl drak Pangu.

Oddělil úderem obří sekery jin a jang od sebe, a tak vznikla země (tmavá jin) a obloha (světlý jang).

K tomu, aby je udržel oddělené, stojí Pangu mezi nimi a zvedá nebe vzhůru,

aby se se zemí opět nespojilo.

Drak Pangu (Pan’ Ku)

Čerokíjové

Poprvé země vznikla, když Dâyuni'sï (malý vodní brouk) přišel z nebeské říše Gälûñ'lätï, aby se podíval, co je pod vodou.

Pobíhal po hladině, ale nenašel vhodné místo k odpočinutí, tak se ponořil, a vynesl kousek bláta..

To se po vynoření začalo rozpínat, až vznikla země.

Další zvířata v nebeské říši se chtěla horlivě přesouvat na nově vzniklou zem, a tak první ptáci byli předtím vysláni, aby zjistili, zda je již dostatečně suchá. Zejména káně, které mělo na starosti toho

ohlídat nejvíce.

Země však nebyla ještě k osídlení vhodná. Káně se ustavičným letem unavilo a pleskáním křídly vytvořilo hory a údolí z ještě neoschlého bahna. Po oschnutí bláta se zvířata na zem přestěhovala.

Byla však tma, a tak umístila na nebe slunce s dráhou od východu k západu. První pokusy nebyly příliš dobré – buď svítilo příliš málo, nebo zase příliš hodně, a tak musela svoje konání několikrát opakovat, než byla spokojena.

Dâyuni'sï

Jeden démon unesl bohyni Země Prthiví a ukryl ji na mořském dně. Bůh Višnu na sebe vzal podobu divočáka a ponořil se za ním.

Začal boj s démonem, kterého nakonec porazil. Přivedl bohyni Země zpět na zemi, vynesl ji na svých klech.

Stala se opět plodnou a schopnou donosit živou bytost. Mezitím Višnu vytvořil kontinenty a zformoval

pohoří.

Indové

Divočák Varaha

ZpracovaloKatechetické a pedagogické centrum Biskupství královéhradeckého

v rámci projektu „Využití křesťanského dědictví ve výuce“.

2012