Podzemní hnutí a odboj Svatokřížská brigáda v Československu 1945

II. světová listopad 201416

Poláci mířína ZápadÚzemí Čech se na konci války stalo velmi nepřehledným a také nebezpečným místem. Ve změti vojáků, uprchlíků, partyzánů a povstalců se pohyboval také jeden u nás prakticky neznámý vojenský útvar – Svatokřížská brigáda

V  horkých letních dnech roku 1945 nebyla v Československu o vzru-šující zprávy nouze. Většinou se o ně postaralo české pohraničí, a to

nejenom oblasti osídlené německým obyvatel-stvem (například zprávy o činnosti Wehrwol-fu). Horkou půdou tehdy bylo i Těšínsko, na které si otevřeně činilo nárok Polsko. Vztahy se severním sousedem navíc vyhrocovaly požadavky Prahy na Kladsko, Ratibořsko a Hlubčicko – tedy oblasti, které tehdy Polsku připadly jako svého druhu náhrada za východní území, o něž přišlo v září 1939 na základě paktu mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. V této atmosféře se v srpnu 1945 na prvních stranách některých čes-kých novin objevily palcové titulky jako Řádění pol-

ských vojenských desperátů na Šumavě musí býti

konec nebo Tlupy fašistických polských vojáků řádí

za Plzní. Čtenáři si pod nimi mohli přečíst výňatky z reportáže polského žurnalisty Stefana Litauera, který tehdy pracoval pro britský News Chronicle, kde také text o několik dní dříve vyšel. Článek informoval o polské jednotce, která v květnu 1945 obsadila několik západočeských obcí, netajila se svým ostře antisovětským postojem a měla žít na úkor místního obyvatelstva. Kdo byli oni „polští vojenští desperáti“ a odkud se v západních Čechách vzali? Skutečnost rozhodně nebyla zdaleka tak čer-nobílá, jak se Litauer snažil čtenářům vsugerovat.

Nejednotný odbojBrzy po porážce polské armády v září 1939 se v Pol-sku začaly tvořit struktury domácího odboje, který se rychle zařadil k nejvýznamnějším v Evropě. Jeho ozbrojenou složku tvořila Domácí armáda (Armia Krajowa – AK) podřízená polské exilové vládě. Byla největší, avšak ne jediná. Stejně jako všude jinde také v Polsku vznikaly odbojové skupiny podle po-litického spektra. Většina se postupně sloučila s AK, některé ovšem chtěly i nadále bojovat samostatně a k politice exilové vlády měly výhrady. Týkalo se to jednak komunistů, kteří uznávali pouze autoritu Moskvy, a pak krajně pravicových skupin. Mezi posledně jmenovanými měli nejvýznamnější pozici Národní ozbrojené síly (Narodowe Siły Zbrojne – NSZ). Část příslušníků této organizace sice v březnu 1944 vstoupila do AK, některé oddíly se ale rozhodly i nadále setrvat mimo její struktury. Vyznačovaly se vyhraněným postojem jak k Němcům, tak k So-větům. S postupující východní frontou se pro ně větším nepřítelem než Němci stávali Sověti a také komunistické oddíly domácího odboje, jejichž pří-slušníky pokládali za zrádce. Postavit Rudé armádě se však NSZ pochopitelně nemohly.

Polští exulantiOnou polskou vojenskou jednotkou, která v roce 1945 tolik zaujala český tisk, byla Svatokřížská brigá-da (Brygada Świętokrzyska) NSZ. Vznikla v létě 1944 z oddílů, které odmítly vstoupit do AK, a svůj název odvozovala od Svatokřížských hor u města Kielce, kde se zformovala. Až do ledna 1945 operovala na polském území, kde se ovšem stále častěji střetávala

AUTOR

Jiří Friedl

Plukovník Antoni Szacki se svými muži. V led-nu 1945 se jeho brigáda vydala přes české země na cestu na Západ

Nášivka s polským orlem a poválečný od-znak Svatokřížské brigády. Datum v horní části od-kazuje ke vzniku jednotky

LITERATURA, ZDROJE:

Archiv bezpečnostních složek v Praze

Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR v Praze

e National Archives v Londýně

Szacki, A.: Byłem dowódcą Brygady Świętokrzyskiej Narodowych Sił Zbrojnych. Pamiętnik dowódcy, świadectwa żołnierzy, dokumenty. Warszawa – Kraków 2014

Brzoza, C. (ed.): Rozkazy dzienne Brygady Świętokrzyskiej Narodowych Sił Zbrojnych 1944–1945. Kraków 2003

Siemaszko, Z. S.: Narodowe Siły Zbrojne. Londyn 1982

Żaryn, J.: „Taniec na linie nad przepaścią“. Organizacja Polska na wychodźstwie i jej łączność z krajem w latach 1945–1955. Warszawa 2011

Podzemní hnutí a odbojSvatokřížská brigáda v Československu 1945

listopad 2014 II. světová 17

FOTO

onr

.czy

z.or

g, In

styt

ut P

amię

ci N

arod

owej

s komunistickými partyzánský-mi oddíly než Němci. S tím, jak se blížila Rudá armáda, zvolili příslušníci Svatokřížské brigády menší zlo. Protože chápali, že Polsko bude pod nadvládou ko-munistů a Německo je již faktic-ky poraženo, nabízela se jediná možnost: pokusit se dostat na Západ. Bez souhlasu Němců to ovšem nebylo možné. Ač se to může zdát neuvěřitelné, podařilo se ho získat. Okolnosti sice nejsou dodnes zcela uspokojivě objasněny, ale zdá se, že Němcům šlo o propagandistické využití Poláků v boji proti Rudé armádě, a vyloučit nelze ani kalkul, že by pomoc polské partyzánské jednotce mohla vy-lepšit pozici Němců při jednání o příměří. Brigáda čítající necelých tisíc mužů pod velením plukovníka Antoniho Szackého (krycí jména Bohun nebo Dąbrowski) se tedy v lednu 1945 vydala na západ. Během tohoto dlouhého pochodu spojila svůj osud také s Československem, jehož předmnichovskou hranici Poláci překro-čili v únoru 1945 na Trutnovsku. Velitel brigády ve svých vzpomínkách k tomu napsal: „Pochod do Čech nám vyhovoval.

Počítali jsme s tím, že bratrský český

národ nám ulehčí obtížný pochod a že

nalezneme u něj porozumění pro naši věc

– a nezklamali jsme se!“

Pravda byla ovšem složitější. Poláci se sice v českých rodinách, u nichž během pochodu nacházeli přístřeší, setkávali s pohostinností a přátelstvím, avšak na druhou stranu Čechům nešlo do hlavy, jak je možné, aby se početná a ozbro-jená jednotka pohybovala zázemím za souhlasu Němců, o kterých přitom polští vojáci mluvili jako o nepříteli. A proč tak nenávidí Rusy a bojí se Rudé armády? Tehdy velmi rozšířené ruso- a sovětofi l-ství i absence bezprostřední zkušenosti s komunismem, jež Poláci minimálně z dob polsko-bolševické války (1919–1921) měli, mezi nimi a Čechy vytvářela hlubokou propast, kterou nemohlo pře-klenout ani dlouhé vysvětlování. Poručík

Stefan Władyka si dokonce časem k Če-chům vybudoval hluboký odpor, kterému dával otevřeně průchod ve svém deníku. S pohrdáním si do něj psal o neochotě Čechů aktivně se postavit okupantům se zbraní v ruce. Uvědomoval si ovšem, že ani všichni příslušníci brigády nepředsta-vují ten nejlepší lidský materiál. Jednoho dne si v deníku povzdechl nad úrovní některých členů důstojnického sboru, kteří svým „chováním a vyjadřováním

odpovídají jakýmsi divokým Mongolům, a způsob myšlení některých je na úrovni desetiletého dítěte“.

Pryč z PolskaPo překročení československé hranice u Trutnova brigáda nejprve pěším pocho-dem směřovala západním až jihozápad-ním směrem, aby se v oblasti mezi městy Úštěk a Mělník, která se již nacházela na území protektorátu, otočila prakticky o 180 stupňů a pokračovala do Peček. Odtud vojáci odjeli připraveným vlakem přes Olomouc a Brno do Blanska, odkud pokračovali pěšky do vesnice Rozstání. Byla prázdná, protože Němci za účelem budování vojenského cvičiště už dříve

Szackého vojáci během výcviku, kterému se věnovali i v moravském Rozstání

Svatokřížská brigáda se v Polsku střetávala častěji s komunistickými partyzánskými oddíly než Němci

PŘESUN BRIGÁDY PŘES NAŠE ÚZEMÍ 1945

Mělník

Ovčáry

Nezvěstice

Český BrodPraha

Brno

Plzeň

Hradec Králové

Trutnov

Blansko

Pečky

Milevsko

Jablonec

Hostinné (8.–18. 2.)

Kravaře (28. 2.–2. 3.)

Všekary (28. 4.–26. 6.)

Bernatice (od 26. 6.)

Rozstání (18. 3.–12. 4.)

S Km 10 20 30 40 50

LEGENDA pěší přesun přesun po železnici

Osvobození koncentračního tábora v Holýšově5. května

přechod do Německa v srpnu

NĚMECKOPOLSKO

Olomouc

Podzemní hnutí a odboj Svatokřížská brigáda v Československu 1945

II. světová listopad 201418

místní obyvatelstvo vysídlili. Nyní zde od 18. března 1945 přebývali příslušníci Sva-tokřížské brigády. Čas si kromě výcviku krátili vycházkami do Moravského krasu. Veliteli se mezitím dařilo čelit německé-mu naléhání nasadit brigádu na východní frontě. Pouze menší počet jejích přísluš-níků byl za účelem provádění diverzí vysazen v týlu Rudé armády v Polsku. Od plk. Szackého ovšem dostali rozkaz, aby navázali kontakt se strukturami NSZ, kte-ré pokračovaly v odporu, tentokrát ovšem už jen proti komunistům.

Po zhruba měsíčním pobytu v Rozstání se polští vojáci znovu vydali na pochod. Jejich cílem bylo dostat se k západním Spojencům a podřídit se velení polské armády na Západě. Její

vrchní velitel generál Władysław Anders – dobyvatel Monte Cassina – se netajil svými antisovětskými postoji. Odmí-tal varšavskou komunistickou vládu, kterou oprávněně pokládal za loutku Stalina, a jako jediného legitimního představitele Polska uznával exilovou vládu v Londýně, jíž armáda na Západě podléhala. Poláci pochodovali přes Čes-komoravskou vrchovinu na západ.

V té době již Svatokřížská brigáda navázala kontakty s českým odbojem. Od něj a také od svých zpravodajců dostala varování, že nedaleko Tábora je připra-vena divize SS, která má za úkol polskou jednotku zničit. Polští vojáci se proto Táboru vyhnuli a 28. dubna 1945 dorazili do obce Všekary asi 30 km na jihozápad od Plzně. Odtud velení brigády vyslalo přes frontu emisary k navázání kontak-tu s Američany. Zároveň Poláci zahájili bojové akce proti Němcům a obsadili

silnici na Plzeň v úseku Holýšov-Staňkov. V Holýšově se nacházel ženský koncen-trační tábor, v němž Němci zadržovali necelou tisícovku žen, z toho 167 Polek. Dne 5. května vojáci brigády na tábor zaútočili, zajali okolo 200 esesmanů a dozorkyň a vězně osvobodili. Druhého dne se vojáci brigády setkali s americkou hlídkou postupující 3. americké armády generála George Pattona.

Potíže s úřadyOsvobození tábora v Holýšově Polákům pomáhalo čelit obviněním z kolaborace s Němci, což bylo stigma, které jednotku stále pronásledovalo (a komunistická pro-paganda v Polsku toho náležitě využívala). Zároveň dosáhli hlavního cíle: dostat se

na území pod kontrolou západních Spo-jenců. Okamžitě navázali kontakt s vele-ním polské armády na Západě. Návštěva jejích důstojníků pro brigádu znamenala projev uznání jejího boje a postojů, včetně účelové spolupráce s Němci.

Poláci se rozmístili v obcích Všekary, Neuměř, Štichovice a Kvíčovice. Bylo tedy jen otázkou času, kdy československé orgány při obnovování státní suverenity na osvobozeném území na existenci Svatokřížské brigády narazí. Stalo se tak již několik dní po skončení války a k brigádě byl jmenován styčný důstoj-ník poručík Alois Peták, který posílal na velitelství československé 11. divize v Plzni pravidelná hlášení. Z dochova-ných archivních materiálů vyplývá, že se československé orgány ke Svatokřížské brigádě stavěly z několika důvodů spíše negativně. Především šlo o odlišný postoj k Sovětskému svazu, tedy o problém, na

který Poláci narazili u Čechů už dříve. Další příčina spočívala v incidentech se složkami československé státní moci. Brigáda sice dostávala proviant od americké armády, ale pouze pro své příslušníky (Američané dodali Polákům také novou vojenskou výstroj). K brigádě se přitom stále častěji připojovali Poláci, kteří se vraceli z koncentračních táborů, mezi nimiž bylo mnoho příslušníků NSZ. Ti však mohli potraviny získat buď nákupem od místních obyvatel, nebo, pokud jim nic prodat nechtěli, zabave-ním, případně i krádeží. Poláci však za jídlo platili říšskými markami, které na území Československa přestávaly platit. Skupování potravin navíc v konečném důsledku vedlo k tomu, že obyvatelé ves-nic, kde byli Poláci ubytováni (a brzy také v blízkém okolí), neměli z čeho odvádět povinné potravinové dávky. Ani českoslo-venské úřady nemohly brigádě pomoci, protože samy neměly dost potravin.

Udržet disciplínu a pořádekDne 26. června 1945 zahájila brigáda přesun blíž k hranici s Bavorskem, konkrétně na Tachovsko. Její příslušníci se rozmístili ve vesnicích Bernartice, Třískolupy, Dehetné, Strachovice, Dubec a Borek (tuto vesnici později Poláci opustili a přesunuli se do obce Přes). Na rozdíl od Všekar a okolí šlo o oblasti obydlené německým obyvatelstvem. Vztah Poláků k Němcům zůstával chlad-ný. Když v Bernarticích před příchodem polských vojáků postavili slavobránu s nápisem „Herzlich willkommen“, nechali ji Poláci okamžitě strhnout. V Třískolupech dal velitel 3. praporu brigády kpt. Wiktorin Němcům rozkaz, aby zametli celou vesnici, a v obci Dubec si kpt. Step, který velel 1. praporu, na německém starostovi vynutil, aby před ním stál v pozoru. Přitom prohlásil, že Poláci se budou k Němcům chovat tak, jak se oni chovali k Polákům v Polsku.

Velení brigády se snažilo incidenty, krádeže a jiné trestné činy vyšetřovat, vi-

Hlavně se dostat na Západ. Vojáci Svatokřížské brigády přes naše území urazili několik set kilometrů, většinou po svých

Důstojníci brigády. V druhé řadě uprostřed v plášti velitel plukovník Szacki (1902–1992)

Poláci se v Čechách necítili zcela bezpečně, obávali se, že je úřady vydají do jejich vlasti

listopad 2014 II. světová 19

Podzemní hnutí a odbojSvatokřížská brigáda v Československu 1945

Příslušník Svatokřížské brigády u rozcestníku během pochodu do západních Čech

níky trestat a věci odcizené civilistům vracet. O zvý-šené aktivitě polského četnického oddílu s uspoko-jením informoval i styčný důstojník poručík Peták: „Polskému polnímu četnictvu oznamuji veškeré

nepřístojnosti polských příslušníků. Také četnické

stanice postupují jim přes mne spisy k vyšetření. Pol-

ské četnictvo pracuje ve dne i v noci, objíždí ubyto-

vací prostory na kolech, motocyklech i autech. Mají

také 2 vězení, v kterých jest stále asi 10 polských

vojínů vězněno. Z jejich nepoměrně zvýšené činnosti

jest vidno, že dostali přísný rozkaz udržeti pořádek.“ Poláci také nabídli aktivní pomoc při žních: pro sklizeň poskytli koňské potahy a mužstvo.

Pod americkou ochranouNa československém území se však Poláci necítili zcela bezpečně. Obávali se, že je československé úřady vydají do Polska, což by pro většinu z nich znamenalo hrozbu minimálně dlouholetého vě-zení. Například 26. května československé orgány zadržely dva příslušníky brigády a předali je Sově-tům. Američané se však proti takovým aktivitám důrazně ohradili a varovali před ozbrojenými zákroky státní moci proti brigádě. Proto se velení brigády snažilo co nejdříve dosáhnout odsunu k polským jednotkám na Západě. Ostatně i přesun na Tachovsko byl pokusem dostat se co nejdál od demarkační linie, a tím i z dosahu Sovětů.

Problémy s pobytem Svatokřížské brigády v Čes-koslovensku vedly v červnu 1945 úřady k rozhodnutí zakročit u Spojenců a požádat je o její přesun do Německa. Intervence proběhla jednak prostřed-nictvím vojenské mise, která působila u Nejvyššího velitelství spojeneckých expedičních sil (SHAEF), jednak u Britů přes československé velvyslanectví v Londýně. Velvyslanec Lobkowicz se setkal s před-stavitelem britského Foreign Offi ce Christopherem Warnerem, kterého podrobně informoval o potížích se Svatokřížskou brigádou. Warner „vyslovil plné

pochopení pro československé stanovisko a řekl,

že dobře nechápe, proč americké velení, v jehož

oblasti polská brigáda byla zřejmě nějakým omylem

umístěna, se zdráhá důrazněji zakročiti. Vysvětluje

si to vojenskými předpisy, kterým dobře nerozumí,

a slíbil, že telefonicky zakročí u příslušných

vojenských činitelů, aby jim zdůraznil

vážnost této záležitosti“. Informace česko-slovenského velvyslance potvrdil i britský konzul v Plzni, který o Svatokřížské brigá-dě vypracoval zprávu. Zdůraznil v ní, že se Poláci vzhledem ke svému antisovětskému postoji nemohou v žádném případě vrátit zpět do Polska, avšak jejich další pobyt v Československu by vedl ke zhoršování vztahů mezi brigádou a československými úřady, i když se polské velení snaží, aby vztahy byly co nejlepší.

Na Západ!Československé orgány nakonec interve-novaly také u gen. Ernesta N. Harmona, jenž v západních Čechách velel 22. sboru a pod jehož pravomoc Svatokřížská brigáda patřila. Američané však s přesunem Poláků do Německa otáleli. Není divu, vždyť válkou zničené Německo trpělo nedostatkem potravin. Žádný velitel neměl zájem na tom, aby do jeho oblasti přibylo dalších 1 500 osob, o které by se musel starat.

Území Československa nakonec Svatokříž-ská brigáda opustila 6. srpna 1945. Kolona vozů směřovala přes hraniční přechod Rozvadov do Bavorska. Tři dny před odjezdem velitel brigády plk. Szacki v doprovodu několika dalších polských důstojníků navštívil velitelství československé 11. pěší divize v Plzni, kde se rozloučil a poděkoval za to, že československé úřady umožnily pobyt brigády v západních Čechách.

Konfl ikt mezi Západem a Sovětským svazem, ve který Poláci věřili, však nenastal. Brigáda tak byla zanedlouho rozpuštěna a mnoho jejích vojáků našlo uplatnění ve strážních rotách, které ve své okupační zóně organizovali Američané. Když i ty byly po něja-ké době zlikvidovány, rozhodla se většina příslušní-ků bývalé Svatokřížské brigády pro život v emigraci nejprve ve Francii a později nejčastěji v USA. Značné úsilí přitom věnovali očištění jména své jednotky, která byla (i částí polské antikomunistické emigra-ce) vnímána jako kolaborantská.

Obyvatelé vesnic, kde byli příslušníci brigády ubytováni, si na chování přísluš-níků Svatokřížské brigády stále častěji stěžovali: „Po vesnicích brali a berou lidem dobytek a vepře a toto si sami zabíjejí (...). Bydlí v domcích, zatímco tamější obyvatelstvo nemá kde spát, jelikož do postele si lehnou oni. Úroda v těchto ob-cích je skoro úplně zničena, vše jest úplná zkáza. Nikdo proti nim nemůže zakročiti. Lidé těchto obcí byli již jako deputace na velitelství americké armády nejen v místě samém, ale i v Plzni, ale bez jakéhokoli pořízení. Některé rodiny se i vystěhovaly,

jelikož, jak říkaly, není jim možno zde bydlet. Když jim někdo odmítne dáti dobytek neb vepře, prostě si ho vezmou. Nyní, kdy kraj (...) již takřka nic nemá, cho-dí do pohraničí a odtud přivádějí další. Nehospodárně tento brav sami zabíjejí, nohy a hlavy prostě zahodí. Lidem říkají, že jest to jejich nový domov a že nikdo je odtud nedostane, jedině s těmi lidmi společně, že toto území si budou brá-nit se zbraní v ruce. Lidé, kteří zde bydlí, nikdy si nepředstavovali takové osvoboze-ní a jest tam veliké rozhořčení.“

Očima místních

Polní četníci Svatokřížské brigády, kteří měli během jejího pobytu v Čechách na vojáky dohlí-žet a předcházet tak nežádoucím konfl iktům s místním obyvatelstvem

O AUTOROVI

Jiří Friedl (*1976)Vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR (pobočka Brno). Dlouhodobě se zabývá dějinami Polska a česko-polských vzta-hů ve 20. století. Au-tor desítek publikací, naposledy publikoval knihu Češi a Poláci na Těšínsku 1945–1949 (2012).