Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (1 Moj 2,24)

Jednou ze 7 svátostí církve.

Každá svátost je dotek Ježíše Krista přinášející spasitelnou milost.

Kněz je (má být) osobním nositelem Ježíšovy přítomnosti.

Touto svátostí nechávají manželé vstupovat samotného Boha (Ježíše Krista) do svého vztahu. Ten druhý se pro ně stává (má být) Boží přítomností.

Přirozené společenství (ustanovené Bohem!!!) je povýšeno na svátost.

Patří spolu s kněžství do skupiny svátosti pro službu ve společenství.

Existuje pohled, že manželství je spojením dvou poloviny, které k sobě patří. Potom by lidé nežijící v manželství byli pouze neúplnými.

Manželství je spíše možnost a přirozená schopnost se darovat druhému. A v tomto darování najít sám sebe a své štěstí.

Jako každý vysoký cíl je náročný, tak je tomu i u manželů a mnoho manželů v této náročnosti neobstojí.

Bůh nebere své povolání nikdy zpět a neustále dává člověku možnost, aby k němu dorůstal.

Manželství nezačíná dnem svatby, ale celkovou výchovou ke skutečným hodnotám života.

Bezprostřední přípravou je známost, ke které je třeba přistupovat odpovědným způsobem.

Známost je mravně dovolená pokud je čistá a směřuje k manželství.

1. Čistá Je třeba, aby známost byla prostá vlastních

úkonů sexuality, které jsou vyhrazeny manželům.

Sexualita je spojena s niterností člověka a působí mezi mužem a ženou pouto, jenž zatím nemůže být prakticky uskutečněno.

Sexuální spojení mezi svobodnými potom vytváří tělesné pouto na úkor duchovního souznění, které jsou pro trvanlivost manželství rozhodující. Láska neznamená dívat se na sebe, ale stejným směrem. (Výrok klasika)

2. Směřující k manželství Známost je jako vlak, do kterého když

nastoupíte, tak jede, i když vy sami stojíte.

Psychologicky může známost trvat 1 – 3 roky. Záleží na lidech a intenzitě vzájemného prožívání. Čím častěji a více, tím rychleji a dříve.

Známost přirozeně (pokud se nerozpadne) směřuje k manželství. Nedá se prodlužovat do „nekonečna“.

2. Směřující k manželství Po dané době buď začnete žít jako

manželé (potom máte problém se 6. přikázáním) nebo se budete trápit.

Existuje také přechozená známost. Kdy už jsou „ti dva“ spíše jako „dobří kamarádi“.

Problém profesní náročnosti oddalující sňatky do pozdějšího věku s prodlužující se známostí. Pokud nemám reálnou vidinu na manželství, tak být spíše lidmi vzájemně blízkými.

Svatba by měla být přirozeným vývojem, kdy vzájemné poznávání (s neustálou možností se rozejít) doroste k úplnému odevzdání a poutu na celý život.

Odpovídá lidské psychice a sociálnímu cítění, aby se uskutečnila veřejným obřadem.

Pokud toho někdo zatím není schopen, tak není ani schopen k úplnému tělesnému odevzdání a přijetí toho druhého.

Jsou dva:

1. Vzájemné společenství života, tělesné společenství a vzájemná pomoc v životě.

2. Předávání života, být otcem, matkou. Mít děti, potomstvo.

1. Vzájemné společenství života. Nebýt sám, možnost žít pro druhé. Učit se

opravdové lásce, která učiní člověka šťastného.

2. Předávání života. Přirozená touha vložená do každého

člověka. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. (1 Moj 1,28)

Oba cíle mohou být uskutečněny pomocí NEROZLUČITELNOSTI – VĚRNOSTI DO SMRTI

Manželství je VÝLUČNÉ a NEROZLUČITELNÉ.

Církevně lze pouze prohlásit, že manželství bylo neplatně uzavřeno. Od začátku v něm byla nějaká překážka způsobující neplatnost manželství.

Při nesnesitelném soužití existuje rozluka od stolu a lože.

Aby byla mravná, tak musí být podřízena cílům manželství – společenství lásky a předávání života.

Aby byla mravná, tak musí být podřízena cílům manželství – společenství lásky a předávání života.

1. Společenství lásky.Jakékoliv jednání v pohlavní intimitě urážející

nebo ponižující jednoho z partnerů je špatné.

Aby byla mravná, tak musí být podřízena cílům manželství – společenství lásky a předávání života.

2. Předávání života.Jakékoliv jednání zabraňující početí života,

kromě využívání přirozené dispozice plodných a neplodných dní v měsíčním cyklu ženy daným od Stvořitele, je nemravné.

V čem spočívá tato závažnost? (označení pro hřích je zneužívání manželství)

1. Degraduje samotné manžele na nástroj potěšení. „Chci mít jen z tebe potěšení, odmítám tvoji schopnost a důstojnost zplodit dítě, tak jak tě stvořil Bůh.“

V čem spočívá tato závažnost? (označení pro hřích je zneužívání manželství)

1. Degraduje samotné manžele na nástroj potěšení. „Chci mít jen z tebe potěšení, odmítám tvoji schopnost a důstojnost zplodit dítě.“

2. Ničí manželskou lásku zaměřenou k předání života v samotném počátku. Opravdové dobro se rozlévá, sobectví chce jen vlastní potěšení.

Mnozí manželé žijí s falešným přesvědčením, že tím nikomu neubližují. A potom diví, že láska a jejich vzájemný vztah vysychá. Sami bourají základní pilíře smyslu a naplnění vlastního manželství.

Na druhou stranu je třeba říci, že pro mnohé manželství požadavek čistoty sexuálního života může zůstat jen ideálem, k němuž chtějí směřovat, ale nejsou ho zatím schopni dosáhnout. (Objektivní i subjektivní důvody)

Přesto, co bylo řečeno, manželství je povolání dávat život. Manželé mohou použít metodu plodných a neplodných dní pro rozumnou regulaci porodnosti.

Je třeba, aby byli odpovědní, ale také velkorysí v předávání života.

Manželé, kteří by se sice přesně drželi dovolené regulace porodnosti, ale tak, aby se vyhnuli dětem, také by se dopouštěli hříchu.

Tolik kněz a teolog žijící v celibátu.

Příště lékařka, manželka a matka.

Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (1 Moj 2,24)