Světová náboženství

Světová náboženství

Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Obr. 1: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:ReligionSymbol.png>


Kontinentální rozšíření


Obr. 2: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:World_religions_CZE.PNG>


Procentuální zastoupeníDostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního

rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Obr. 3: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Worldwide_percentage_of_Adherents_by_Religion.png>


• Náboženství hluboce ovlivnila kulturu i historii lidstva.

• Je specificky lidským fenoménem.

• Co je to náboženství? Jaké otázky si klade?

„Na základní otázku po smyslu života nelze odpovědět jinak než nábožensky.“

- André Malraux



1) Křesťanství

Patří k evropské tradici (západ). Jedná se o monoteistické náboženství vycházející z judaismu – židovství.

Hlavní postavou je Ježíš Kristus (z hebrej. Jehošua, „Bůh je spása“, také Kristus, z hebrej. „mesiáš“ = pomazaný, král)

Pochází z Nazaretu (Palestina); o jeho životě pojednávají evangelia (z řečtiny „dobrá zpráva“) podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

Měl vliv na lidi => politicky nebezpečný, odsouzen Pilátem (římská moc). Ježíš kázal křesťanskou lásku ke všem bez rozdílu, uzdravoval nemocné, přinášel víru v království Boží, v jeho šlépějích 12 učedníků. Ukřižován okolo r. 30. Vstal z mrtvých 3. dne.




Obr. 4: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Christ_oriental.jpg>

Obr. 5: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cristo_de_San_Pl%C3%A1cido,_by_Diego_Vel%C3%A1zquez.jpg>



1) Křesťanství

Posvátnou knihou je Bible. Celkem 66 knih. Starý zákon (spisy hebrejské Bible). Hlavní postavou Mojžíš.Nový zákon (27 knih). Jeho obsahem je působení a kázání Ježíše z Nazareta a počátky křesťanství jakožto víry v Ježíše. Byly sepsány v letech 50–150 našeho letopočtu. Byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor (kánon) ve 2.–4. století. Tvoří ho: 4 evangelia, Skutky apoštolů, Listy, Apokalypsa (Zjevení Janovo).

Církev je společenstvím lidí věřících v Krista. Budovami ke scházení mohou být kostely, modlitebny. V čele sborů mohou být kněží, pastoři, starší. Věřící si čtou Bibli, modlí se a snaží se žít dle Bible.Podstatou křesťanství je víra v Krista, jeho oběť za hříchy lidstva.



Obr. 7: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gutenberg_Bible.jpg>

Obr.. 6 < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ori_moses_painting_BEST.jpg>



1) Křesťanství

Hlavní křesťanské proudy:

- katolická církev (981,4 milionů)

- protestantské církve (404 milionů)

- pravoslavné církve (281,3 milionů)

- anglikánská církev (69,1 milionů)

- řecko-katolické církve (východní církve, jež přijímají katolická dogmata a autoritu papeže, nicméně ponechávají si své zvláštní obřady)



ת I Jא Lים ו P Qמ Sש Qת ה I Jים א W Xלה Zא א [ Sר Sית ב P Xאש Jר Lבץ׃ aר b Sא Sה

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Genesis 1,1

Ukázky z Bible, hebrejsky a řecky:



2) Islám

Věřící v Alláha jsou muslimové. Toto monoteistické náboženství, založené kázáním proroka Mohameda, je kultem, tradicí, životní řeholí i projektem života ve společnosti. Pochází ze západního Arabského poloostrova, z měst Mekky a Mediny. Význam slova islám je – odevzdanost bohu. Z pohledu muslimské víry je Mohamed vyslancem Božím a pečetí proroků. Bůh ho pověřil předáním poselství Koránu celému lidstvu. Korán je posvátnou knihou islámu. Mohamed znamená „ten, který je požehnán“. Narodil se v Mekce, přijal první Boží zjevení od anděla Gabriela v noci roku 610. Mohamed a jeho druhové se rozhodli odejít do Mediny 622. Toto období emigrace (hijra, odtud „hidžra“) bylo věnováno organizování muslimské komunity.



Obr. 8: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mohammed_receiving_revelation_from_the_angel_Gabriel.jpg>



2) Islám

Témata, jimiž se zabývá Korán, nejsou rozvržena po způsobu pojednání o zbožném životu. Jsou rozvinuta v podobě líčení přerušovaného kázáními a vymezují se kolem tří velkých témat:

Bůh se projevuje jasnými znameními, dále vyznačuje lidem cestu a vyhlašuje církevní zákon a odmění lidi podle jejich činů, spravedlivě a milosrdně. Věřící se sdružují v mešitách s minarety.

5 pilířů víry: víra v Alláha a v prorocké poslání Mohameda (šaháda), pět každodenních modliteb (salat), milodar – almužna (zakat), půst v měsíci ramadan (siyam), pouť do Mekky (hadždž)



Obr. 9: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ilkhanid_Quran.jpg>

Obr. 10: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Qur%27an_(1111).jpg>



2) Islám

Největší zákazy odpovídají nejvážnějším hříchům, nazývaným kaba'ir ("velké"): širk (spojovat božstvo s Bohem), vražda, cizoložství, krádeža křivda.Islám je rozdělený především na 2 velké celky:sunnismus (83 % muslimů – sunnité)šíismus (16 % – šíité)Muslimský letopočet začíná roku 622 (datum počátku „hidžry“). Šaríja – je systém islámského náboženského práva. Je to právní rámec, který reguluje některé veřejné i soukromé aspekty života lidí žijících v právním systému založeném na muslimských principech; zabývá se běžnými záležitostmi života včetně politiky, ekonomie, bankovnictví, obchodu, smluv, rodiny, sexuality, hygieny a sociálních věcí.



Ukázky z Koránu:

م� م�ي �� ر ٱل م مر� ح� �� ر ٱل م� �� ر ٱل م� ح� م�

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

Což jsi neviděl, že Boha slaví všichni, kdož na nebesích jsou i na zemi, a rovněž ptáci, v řadách letící? A vše zná modlitbu i volání slávy Jeho. A Bůh dobře ví o všem, co dělají.



3) Hinduismus

Vznikl v Indii – jedná se o jedno z nejstarších dosud existujících náboženství. Je spjato s civilizací starověkých Hindů, jedné z prvních civilizačních vln indických – kolem r. 3000 př. n. l.

Hinduismus nemá zakladatele ani kánon stálého posvátného Písma.

Písmo Védy („Vědění“), sepsané v severozápadní Indii od roku 1500 př. n. l., obsahuje:

Rgvédu – vědění (véda) v podobě zpěvů (rig)

Sámavédu – představuje védu zpěvů určených k doprovázení obětních obřadů Sóma (opojný nápoj)

Jadžurvédu – představuje védu formulí užívaných pro oběti

Atharvavédu – představuje védu věnovanou znalosti magických formulí

Upanišady – představují základ Védanty, soubor filozofických teorií



Obr. 11: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Three_saddhus_at_Kathmandu_Durbar_Square.jpg>



3) Hinduismus

Další Písma: Itihasa („Mytické epopeje“), z nichž nejznámější jsou Mahábhárata a Rámájana („epopej Rámy“), purány (starověká vyprávění ve verších) a tantry (ezoterické texty).

Hlavní je trojlístek bohů – nejvyšší Brahma, Višnu a Šiva.

Višnu např. řídí reinkarnaci – tedy převtělování. Když člověk zemře, Višnu posoudí jeho skutky a pošle ho zpátky na zem. Pokud činil zlo, pak se může narodit třeba jako hmyz či plaz. Pokud dobro, tak se narodí do vyšší kasty, než ze které přišel.



Obr. 12: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lord_Rama_with_arrows.jpg>

Obr. 13: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Brahma_(musée_d'art_asiatique_de_Berlin).jpg>



3) Hinduismus

Tři hlavní proudy hinduismu jsou:

- višnavismus (kult Višny)

- šivismus (kult Šivy)

- šaktismus či tantrismus (kult Šakti, manželky Šivy).

Původní kastovní systém:

Dělil obyvatelstvo na čtyři společenské vrstvy: 1. bráhmany (kněze) z úst, 2. kšatrije (válečníky) z paží, 3. vaišji (obchodníky, řemeslníky a zemědělce) ze stehen, 4. šúdry (služebníky a dělníky) z chodidel.



Ukázka z Bhagavatdgíty:

Ardžuna chce vědět, proč musí bojovat. Kršna vysvětluje: „Konej vždy svou přidělenou povinnost bez touhy po odměně. Musíš jednat s ohledem a ku prospěchu všech. Proto, nejlepší z potomků králů, zvládni nejprve své smysly a vyhlaď tužby, tyto zlovolné hubitele poznání a rozlišení.“



4) Buddhismus

Jedná se o druhé indické náboženství, které vzniklo ve starých indických dobách, je mladší než hinduismus. Je spjato s životem, postavou a vystupováním bájného Buddhy, žil 80 let, stal se zakladatelem nového, buddhistického učení.

Od počátku, kdy buddhismus spatřil světlo světa, vyvstává základní problém, jestli se jedná o skutečné náboženství a náboženský systém původního rázu, nebo zda se jedná o projekt morální (mravní) – o soubor mravních zásad a principů, které mají sloužit jako návod pro lidské žití.



Obr. 14: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kamakura_Budda_Daibutsu_front_1885.jpg>

Obr. 15: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Huayan.jpg>



4) Buddhismus

Buddha, vlastním jménem Siddhárta Gautama (asi 566–486 př. Kr), je mudrc z Indie. Tradice vypráví, že Siddhárta, syn panovníka, žil uchráněn všech starostí, až mu jednoho dne čtyři postupné návštěvy (starce, nemocného, mrtvoly a žebravého mnicha) daly spatřit bídu lidského osudu. Opustí pak svou rodinu a zvolí si jako své poslání zvítězit nad utrpením. Během rozjímání dospěje do stadia nejvyššího vědomí a stane se Buddhou („Probuzeným“).

Buddhistické společenství se nazývá sangha. Shromažďuje novice, mnichy i laické stoupence.

Jsou vedeni guru („mistry“) a chtějí dospět k poznání a uskutečnění nejvyšší pravdy.

Tripitaka („Tři koše“), kánon buddhistického Písma, obsahuje pravidla mnišské disciplíny, Buddhova kázání a výklady.



4) Buddhismus

Buddhismus nezná existenci jednoho Boha a nepřipouští pojem duše. Základy učení jsou obsaženy ve „čtyřech vznešených pravdách“, vyhlášených Siddhártou Gautamou (Buddhou):

- každá existence je bolestná

- původ lidské bolesti je touha, jíž jsme svázáni se samsárou (neustálým cyklem znovuzrození)

- zrušení touhy učiní konec utrpení

- cesta k osvobození spočívá v řízení se pravidly mravnosti, meditace, moudrosti a vědomosti, vyučovanými v „ušlechtilé osmidílné stezce“

- člověk osvobozený od samsáry dospěje k nirváně („zániku“), stavu bdělosti – rozpuštěním individuálního já v brahmanu, nejvyšší realitě.



Ukázka z buddhistických textů:

Stezka, kterou Buddha popsal a která vede k vnitřnímu klidu a k vyhlazení všech nečistot, má tři aspekty, jimiž jsou síla (morální zdrženlivost), samádhi (soustředění mysli) a paňňá (porozumění). Toto je stezka praxe. Je to cesta, která vás vede k vnitřní čistotě a umožní vám plně si osvojit vlastnosti samany. Je to cesta k úplnému opuštění chtivosti, nenávisti a zaslepenosti.



5) Judaismus

Judaismus je náboženství a kultura židovského národa. Zásady a dějiny judaismu vytvářejí historické základy mnoha jiných náboženství včetně křesťanství a islámu.

Dějiny židovského národa začínají přibližně 2000 let př. n. l. v Uru v Mezopotámii u postavy Abraháma, dále Izáka a Jákoba. Později je společenství Izraele v otroctví v Egyptě, odkud jej vyvede Mojžíš. Mojžíš vede lid do zaslíbené země a ukazuje Boží Desatero a další nařízení. Další dějiny jsou zaměřeny na obsazování zaslíbené země, krále Izraele a proroky. Judaismus je přísně monoteistický.

Posvátnými spisy jsou v podstatě Písma Starého zákona Bible.



Obr. 17: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aleppo_Codex_Genesis.jpg>

Obr. 16: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ajnazat.jpg >



5) Judaismus

Židé mají i ústní zákon neboli Talmud, který má dvě části: Mišnu a Gemaru. Kromě toho ještě existuje kabala, která pochází ze starověku a rozvinula se ve středověku a která obsahuje tajemný mystický výklad bible. Židovské náboženství se promítá i do každodenního života Židů: Již od narození dítěte se musí plnit předepsané povinnosti – např. obřízka mužů.

Abychom získali platný židovský letopočet, je třeba přičíst 3760 k většinově platnému letopočtu.

Boží jméno se nesmí podle učení judaismu vyslovit, proto je Bůh v židovské tradici označován různými přízvisky, např. Hospodin, Jahve, Adonai.



Obr. 18: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jerusalemer_Synagoge.jpg>

Obr. 19: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Menorah_0307.jpg>



5) Judaismus

Bohoslužba se koná v synagoze. Muži na sobě mají talit, šálu s třásněmi na všech rozích. Na hlavě nosí Židé malou přiléhavou čepičku – kipu (jarmulku) – na znamení oddanosti Bohu.

Posvátného textu (Tóry) se nesmí nikdo ani prstem lehce dotknout, proto se při čtení používá ukazovátko.

Den odpočinku – sabat: Začíná v pátek po západu slunce a končí sobotní nocí. Je to svátek, kterým se připomíná, že Bůh sedmého dne po stvoření světa odpočíval a že i v tom se mu člověk má podobat. Žid v tento den nepracuje.



6) Konfucianismus

Založen osobou čínského myslitele Čchiou Kchung, zvaného též „král filozofů“ nebo Kchung-fu-c', mezinárodně Konfucius.

Konfucianismus zaznamenává jistý praktický posun oproti taoismu: Každý člověk má plnit to, k čemu je určen, a má zachovávat normy spravedlivého mravního chování.

„K dobrému se chovej dobře, ke zlému se chovej spravedlivě.“

Konfucius žil na přelomu 6. a 5. století př. n. I.



Obr. 20: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Konfuzius-1770.jpg>Obr. 21: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Konfuzius.jpg>



6) Konfucianismus

Konfucius zdůrazňoval důležitost tří aspektů:

li – správné chování a jednání člověka

žen – ohleduplnost a soucit k druhým

siao – úcta ke starším a předkům

Konfuciáni vidí náboženství jako způsob vzdělávání. Čínské slovo ťiao má ve skutečnosti dva významy: náboženství a vzdělávání.

Pro konfuciány bylo nejdůležitější funkcí náboženství vštípit lidem morální hodnoty.



6) Konfucianismus

V konfucianismu nenajdeme žádné kněze ani sekty, dokonce ani žádná kréda, kterými by se mohli jeho stoupenci řídit. Nekonají se veřejné obřady a neexistuje ani osobní vztah k bohu.

Konfucianismus nemá žádné slovo odpovídající bohu ani svaté písmo. Nemá žádnou náboženskou strukturu.

Konfuciánství vede k uctívání nebe, země a předků.

Vede člověka k uvědomování si vlastní odpovědnosti, aby tak mohlo být dosaženo harmonie v životě člověka i celého lidstva. Dnešní levicový konfucianismus může uplatňovat vliv na politiku Číny.



Co nechci, aby jiní činili mně, ani já nečiním jiným.

Kdo mnoho mluví, zřídka uskutečňuje svá slova.

Třemi cestami můžeme dojít k moudrosti: První je cesta zkušenosti – to je cesta nejtěžší. Druhá je cesta napodobení – to je cesta nejlehčí. Třetí je cesta přemýšlení – to je cesta nejušlechtilejší.

Výroky Konfucia:



7) Taoismus

Taoismus je jedním ze základních směrů staročínské filozofie, jenž vznikl pravděpodobně v 5. století př. Kr., i když mnohé prameny kladou jeho vznik – zároveň s údaji o životě jeho zakladatele, kterým byl mudrc Lao-c' – až do 4.století př. Kr.; ve 3. století n. l. se zformulovala jeho teologicko-rituální struktura a taoismus se stal státním náboženstvím (až do 10. stol.). Dnes: množství taoistů na Tchaj-wanu. V Číně dnes opět opraveno množství taoistických chrámů; taoismus znovuobnovován.

Cílem tohoto poměrně jednoduchého lidového náboženství je naprosté splynutí člověka s přírodou, které má zajistit nesmrtelnost nebo alespoň dlouhý život. Tohoto splynutí je dosaženo pomocí meditací, duchovních i tělesných cvičení, diet a vzděláváním.



Obr. 22: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lao-c_2.jpg >



7) Taoismus

Muž jménem Lao-c’ (a jeho kniha Tao-te-ťing neboli Kniha o Tao – Cestě a ctnosti) je považován za zakladatele. Lao-c’ žil mezi léty 570–490 př. n. l.

Tao nemůžeme pochopit, ale můžeme si uvědomit jeho přítomnost a podřídit se jeho zákonům. Cílem taoismu je návrat k neznalosti a nežádostivosti. V čínské kosmologii ovládají celý vesmír dvě protikladné síly: jin a jang.

Jang zahrnuje vlastnost světla, tvrdosti a mužskosti.

Jin představuje tmu, měkkost a ženskost.

Taoismus usiluje o harmonii mezi těmito principy, ale upřednostňuje pasivitu a poddajnost jin. S tím souvisí zásada nekonání.



7) Taoismus

Tao je možné se učit, ale je nemožné Tao vyučovat.

Tao je možné hledat, ale je nemožné ho nalézt, přitom není žádné místo, kde by Tao nebylo.

Tao je v přirozenosti přírody.

Tao nelze vyjádřit slovy.

Taoisté říkají, že všechno se vztahuje k něčemu. Zamračený den je možno takto označit pouze ve srovnání se slunečným. Pokud se tedy taoisty zeptáme, zda je něco dobré, odpoví: „Ve srovnání s čím?“

Vyhledávají krásná místa a snaží se v sobě rozvíjet klid a mír. Pro taoisty je důležité zdravé tělo.



Obr. 23: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Yin_and_Yang_inverted_(esoteric).svg>

Literatura, zdroje:


• M. ELIADE – I. P. CULIANU. Slovník náboženství. Praha: ČS, 1993. ISBN 80-202-0438-5.• GEERTZ, Clifford. Náboženství jako kulturní systém. In: Interpretace kultur: Vybrané eseje, Praha : Portál, 2000. ISBN 80-85-85-089-3.• HORYNA, Břetislav. Úvod do religionistiky. Praha : OIKOYMENH, 1994. ISBN 80-85-24-164-1.• HELLER, Jan; MRÁZEK, Milan. Nástin religionistiky. Praha : Kalich, 2004. ISBN 80-70-17-721-7.• SOKOL, Jan. Člověk a náboženství. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-886-4.• ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Malý přehled náboženství. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-26123-X.• Světová náboženství.cz (online). Dostupné z: http://www.svetova-nabozenstvi.cz/obrazové přílohy jsou dostupné pod GNU Free documentation License / Public domain na:http://commons.wikimedia.org

http://commons.wikimedia.org/

Documents

Světová náboženství