€

NOVÝ BĚŽECKÝ AREÁL LESNÁ V KRUŠNÝCH HORÁCH A UZAVŘENÝ TESTOVACÍ OKRUH V NĚM, ŠESTNÁCT OPTIMISMEM I ZVĚDAVOSTÍ NABITÝCH PROMINENTNÍCH TESTÉRŮ ZE VŠECH KOUTŮ ČESKA A ZHRUBA STEJ-NĚ POČETNÝ SERVISNÍ PERSONÁL. PŘEJÍCÍ POČASÍ NA SKLONKU VYDAŘENÉ A NA SNÍH ŠTĚDRÉ ZIMNÍ SEZÓ-NY, DOBRÁ NÁLADA MEZI VÝROBCI A OBCHODNÍKY A PŘES 60 PÁRŮ PROTOTYPŮ NOVÝCH LYŽÍ OD NICH. V DRUHÉ POLOVINĚ BŘEZNA NÁŠ ČASOPIS ZJIŠŤOVAL NA UNIKÁTNÍM TŘÍDENNÍM SWIX NORDIC SKITESTU 2009, KTERÉ ZNAČKY BĚŽECKÝCH LYŽÍ BUDOU NEJSPÍŠ SBÍRAT MEDAILOVÉ POSTY I VÉVODIT PRODEJNÍM STATISTIKÁM A PROČ.

2009

Čtvrteční test klasických modelů, závěrečná pasáž okruhu před vjezdem do depa.

�

» Mnohého lyžaře či lyžařku jistě přepadne myšlenka, jaký vůbec mají organizované testy běžeckých lyží význam a vypovídací hodnotu. Jenomže, jakou máme alternativu? «

Soustředění, zadumaní, vytrvalí. Zpředu a zprava Tomáš Čáslavský, Ivan Masařík, Radek Žďárecký a Miloš Matoušek.

Přitom tlak obchodníků prodat bude letos nejzřetelnější, jaký kdy byl – připravme se na to. Stačí otevřít katalog libovolné značky: mar-ketingová oddělení fi rem jako by soutěžila ve vzletném vypodobnění každičké své lyže a jejích vlastností v superlativech, metaforách, ve slovech i obrazech. Jde o naprosto účelový, mistrně pro-vedený psychologický útok na vaše emoce.

Vy však zřejmě nechcete vybírat a nakupovat na základě pouhých emocí. Letos poprvé máte příležitost své emoce lépe a více konfrontovat s racionálními fakty: držíte v rukou čerstvé výsledky Nordic Skitestu, možná jste si nové lyže byli i osobně na Lesné ojezdit. Testovat běžky zkrátka dává smysl. Je jen dobře, že tradice každoročního testování v Česku konečně vznikla a snad i zdárně zapustila kořínky.

À propos výsledky testů a obchodníci: nedě-lejte si iluze, že v každém obchodě jsou ze zá-kazníků s tabulkami v rukou nadšením bez sebe. Buďte raději na tuto věc připraveni. Jde o to, že někteří obchodníci, zejména ti specializovaní na konkrétní značku, se potají obávají zveřejnění každého spotřebitelského testu, jehož výsled-ky nedělají nejlepší reklamu jeho značce. Od některých takových můžete uslyšet i pochybo-vačné hlasy, nakolik věrohodně a seriózně dané testování proběhlo. Jistě férová námitka – a na každou takovou se sluší bez vyhýbání reagovat. Učiňme tak hned teď.

Pavel Benc, za ním Ivan Šmaus

Hvězdné obsazení neměl Nordic Skitest zdaleka jen mezi testéry. Zde při přípravě lyží zachycení členové servisní Swix Wax čety; zleva Jaroš Řehořek, Míša Vacková a Jan Weisshautel.

LETOŠNÍ SEZÓNU BEZPOCHYBY ZAČNE JÍT V LYŽAŘSKÉ BRANŽI, AVŠAK POCHOPITELNĚ NEJEN V NÍ, PŘÍSLOVEČNĚ DO TUHÉHO. GLOBÁLNÍ KRIZE SE S LOGICKÝM ZPOŽDĚNÍM ZAČÍNÁ PROJEVOVAT CELOPLOŠNĚJI I U NÁS; ZDŮRAZŇU-JI, ŽE „ZAČÍNÁ“. ZÁROVEŇ VŠAK MLUVÍME O SEZÓNĚ, DO NÍŽ FIRMY VSTUPUJÍ S HISTORICKY ZŘEJMĚ NEJPOČETNĚJŠÍ A NEJPESTŘEJŠÍ NABÍD-KOU LYŽÍ, HISTORICKY NEJDOKONALEJŠÍCH. JAK ALE TAK OBROVSKOU, ROZMANITOU NABÍDKU PROSTUDOVAT A NEZTRATIT Z TOHO HLAVU?

Vlastnosti běžeckých lyží by se teoreticky daly zkoumat do téměř libovolně hlubokého akade-mického detailu. Měřit například jejich tvrdost, tuhost v torzi, exaktní párovou totožnost, kvalitu provedení grafi ky a odolnost povrchové úpravy anebo třeba odolnost vůči zlomení či prošláp-nutí formou jakéhosi crash-testu. Veškerým těmto elementárním oblastem však věnuje každý výrobce mimořádnou pozornost při výstupních kontrolách ze svých linek; bez toho by v dnešním nesmlouvavém, vysoce konkurenčním tržním prostředí asi stěží přežil.

Soudobé lyže jsou prakticky nezničitel-né; své o tom vědí například „LOBáci“ – závodníci v lyžařském orientačním běhu, kte-ří závodní a sportovní bruslařské modely při svém sportu do slova a do písmene testují v mnohdy extrémních terénních situacích. Objeví-li se ještě dnes na trhu lámající se lyže, povrchově nedokonalý anebo tvarově či tvr-dostně nejednotný pár, půjde o výjimečnou vadu výroby hodnou reklamace, nikoliv standardní produkt. Veškeré výše zmíněné vlastnosti jsou dnes všemi výrobci bez výjimky garantovány; chtít je testovat by bylo ze spotřebitelského pohledu zbytečné a nijak zajímavé.

Co však spotřebitele eminentně zajímá, je test praktický – jinými slovy, jak rychle lyže klouže, jak dobře se s ní stoupá a jak snadno se ovládá v terénu na sněhu. A na právě tyto vlastnosti se zaměřil náš letošní Nordic Skitest. Testér si při něm vzal každý testovaný pár lyží na uzavřený, zhruba kilometr dlouhý testovací okruh a po celou dobu své jízdy se co nejsvědomitěji sou-středil na ohodnocení tří zmíněných kritérií – skluznosti lyže, její stoupavosti a ovládání v jízdě.

Testované lyže jsme se zcela záměrně nepo-koušeli nijak maskovat. Při specifi ckých tvarech, 3D prolisech, popsaných bočnicích i skluznicích dnešních modelů by to bylo ve většině případů vskutku zbytečné. Mimochodem, jeden z testérů, Pavel Benc, mi nasadil pěkně neklidného brouka do hlavy: prý by si troufl identifi kovat „poslepu“ každou značku ze sortimentu závodních modelů; někteří ostatní přikyvovali, že i oni by dokázali to samé. Seriózně si lámu hlavu nad tím, jak zajis-tit „zatajení“ značky lyže lépe než zavázáním očí testéra (což samozřejmě není ideálním řešením), abychom tuto nadmíru zajímavou, zábavnou a poučnou zkoušku mohli v příštím Skitestu podstoupit. Pomožte – pokud napadá nějaký vhodný způsob kohokoli z vás čtenářů, napište nám jej prosím do redakce.

Většina lyžařských značek poslala do testu několik variant konkrétního modelu, lišících se délkou, tvrdostí a teplotním typem skluznice. Podle aktu-álně panujících povětrnostních podmínek jsme pak společně se servisním týmem vybírali nejvhodnější verzi. Skluznice všech lyží byly vyvedeny v univer-

zální struktuře pro rozpětí teplot -8 °C až +2 °C (buďto od výrobců, případně z našeho partnerského skiservisu), voskovány pak byly v místě neutrálním servisním týmem Swix. Údaje o panu-jícím počasí a použitých druzích vosků v jednotlivých dnech Skitestu naleznete ve výsledkových tabulkách.

Lyže byly osazeny továrními systémy vázání – značky Atomic a Salomon systémem SNS, značky Fischer, Madshus, Peltonen, Rossignol, SkiTrab a Sporten vázáním systému NNN/NIS. Pro účely nutného přezutí měli samozřejmě všich-ni testéři zajištěnu obuv obou systémů v odpovídajících velikostech; pokud

si nepřivezli boty vlastní, byly k dispozici lyžáky Salomon S-Lab a combi modely Alpina.

Jelikož se Nordic Skitest koná více než půl roku před začátkem další lyžařské sezóny, jejíž modely testujeme, jsme bezezbytku závislí na spolupráci s dovozci anebo výrobci jednotlivých značek, kteří jako jediní v branži mají v daný čas k dispozici prototypy nových modelů běžek a jsou schopni nám je do testu poskytnout. V obchodech v okamžiku konání testů tyto lyže pochopitelně ještě nejsou k mání.

Krom dovozců/výrobců lyží ale náš Nordic Skitest spolupracuje s celou řadou dalších part-nerů; letos nám například lyžařskou obuv poskytly fi rmy Salomon a Alpina, vázání Rottefella dodal dovozce Sprint, jejich montáž a předběžný servis lyží zajistil pražský skiservis HarfaSport, o vlastní mazání všech modelů lyží se přímo v místě konání na Lesné staral po celou dobu Skitestu pětičlenný profesionální tým Swix Wax Service pod vedením nestorů Jana Weishautella a Gregoryho Řehořka.

Testéři i vybraný personál byli vybaveni funkčním prádlem Bavac, zimními doplňky Bjorn Daehlie, brýlemi Rudy Project, k dispozici dostali top modely běžeckých holí Leki a sportesterů Garmin Forerunner 405. Potřebnou energii běžcům v testovacím depu ve formě tekuté i tuhé dodal lídr na českém trhu se sportovní výživou Enervit, o stravu, nocleh a převlékání účastníků se vzorně po celou dobu Nordic Skitestu staral hor-ský hotel Lesná, skiareál Lesná měl v péči úpravu testovacích tratí rolbou PistenBully100. Celá řada partnerských subjektů podpořila Nordic Skitest fi nančně. Adresné poděkování každému z nich naleznete na konci této reportáže.

K naší radosti se Nordic Skitestu zúčastnili všichni hlavní hráči na tuzemském běžkařském trhu – tedy rakouské značky Atomic a Fischer, francouzské Rossignol a Salomon, norský Mad-shus, fi nský Peltonen, italský SkiTrab a novoměst-ský Sporten. Z téměř sedmdesáti dodaných párů lyží v různých variantách pro specifi cké sněhové a teplotní podmínky jsme jich k vlastnímu otesto-vání nakonec vybrali 45. Více než dost práce pro šestnáctku prominentních testérů rekrutujících se ze všech možných sfér tuzemského lyžování.

Testér Martin Petrásek hlásí svůj verdikt šéfovi depa Josefu Jandovi. Mezi nimi vpředu Jan Zampr startuje do nového okruhu.

» Nordic Skitestu se zúčastnili všichni hlavní hráči na tuzemském běžkařském trhu. «

2009

LOBáci se při svém sportu s výbavou rozhodně nemazlí

Testovat pro vás přijeli olympijští a světoví medailisté, profesionální laufaři, národní šampioni, učitelé lyžování i agilní běžkařští hobíci. Včetně zajíždění a opravných jízd tak absolvoval každý z testérů na hlavním oranžovém okruhu ve dvou dnech přes 50 na udržení mentální pozornosti nesmírně náročných kilometrů.

Co se týče přístupu testujících jezdců, jejich nasazení, férovosti a objektivnosti známkování, jsem (poté, co jsem detailně pročetl individuální hodnotící karty) s jejich prací nadmíru spokojen. Všichni můžeme s klidným srdcem o letošním Nordic Skitestu hovořit jako o naprosto nestranné prověrce nového běžkařského materiálu na českém trhu.

Přiznávám, že jako spolutvůrce metodiky jsem měl v záloze přichystán nejeden opravný pro-

středek typu mediánového vyškrtání extrémních „úletů“ v hodnocení, případně i anulaci známková-ní „domovské“ značky u některých s ní profesně svázaných testérů. Nebylo zapotřebí po žádném z nich sáhnout. Všech 16 testérů měřilo kon-zistentním a navzájem nerozkolísaným metrem – důkazy o tom máme v našich zaarchivovaných testkartách, černé na bílém.

V nejednom případě dokonce obdržela „do-movská“ značka horší známky,než konkurenční modely. Možná to svědčí i o tom, že u důvěrně známých „domovských“ lyží lze odhalit snáze či rychleji případné slabé stránky, kdoví. O pocti-vosti testérů však takováto situace vypovídá stoprocentně.

Do testu se nedostaly žádné neznačkové lyže, které lze občas spatřit v hypermarketech či některých řetězcích sportovních, nebo dokonce hobby prodejen pod těmi nejbizarnějšími názvy. K takovémuto artiklu obvykle řetězec přijde

kdesi v likvidaci či zbytkových výprodejích, aby pak zboží vystavil v regálech pod vlastním obchodním názvem, klidně třeba mezi zahradním nábytkem a košťaty (viděl jsem na vlastní oči). Takřka z defi nice jde o brak té nejhorší kvality vydávaný za limitovanou speciální sérii nezná-mého (či neochotně přiznávaného) původu, často za podezřele nízkou cenu, jíž se ke své osudové škodě nechává zlákat mnoho naprostých začátečníků anebo rodičů pořizujících výbavu svým potomkům. Raději ani nedomýšlet, jaký je zřejmě na takovémto vybavení čeká sportovní zážitek a jak se taková zkušenost podepíše na jejich chuti a odhodlání dál se běžkám věnovat. Jakkoli my bychom se odtestování takovýchto lyží zřejmě nebránili (přinejmenším by šlo o velmi poučné porovnání standardů), prodejci tohoto artiklu jednak nemívají lyže půlrok před sezónou, kdy testujeme, ale zejména – nemají o testování zájem. Není těžké odtušit proč. �

PAVEL BENCbronzový medailista z OH v Calgary, 1988

„Určitě velice povedená akce, která je potřeba opakovat a pořádat pravidelně, protože má určitě co nabídnout. Je potřeba si uvědomit, že lyže jsou i mezi kategoriemi velmi rozdílné a je tedy potřeba vybrat si nejenom vhodnou kategorii ale i přesně tu vhodnou lyži. Mě samotného překvapilo, jak odlišné od sebe zdánlivě podobné lyže mohou být.“

JAK TO VIDĚLI...

IVAN MASAŘÍK mnohonásobný účastník MS a OH v biatlonu

„Z testů jsem nadšený, celá akce má velký smysl a přínos pro koncového uživatele. Vždyť my jsme vyzkoušeli širokou škálu lyží od skvělých po ne zrovna povedené kousky. Mě osobně překvapilo, jaký je rozdíl mezi lyžemi se šupinami. Člověk by si řekl, že šupina je prostě šupina, ale tak to vůbec není. Jízdní vlastnosti některých jsou naprosto úžasné, zatímco jiné lyže je lepší nechat doma.“

PAVEL BENCbronzový medailista z OH v Calgary, 1988

„Určitě velice povedená akce, kterou je potřeba opakovat a pořádat pravidelně, protože má určitě co nabídnout. Je potřeba si uvědomit, že lyže jsou i mezi kategoriemi velmi rozdílné a je tedy potřeba vybrat si nejenom vhodnou kategorii, ale i přesně tu vhodnou lyži. Mě samotného překvapilo, jak odlišné od sebe zdánlivě podobné lyže mohou být.“

IVAN MASAŘÍK mnohonásobný účastník MS a OH v biatlonu

„Z testů jsem nadšený, celá akce má velký smysl a přínos pro koncového uživatele. Vždyť my jsme vyzkoušeli širokou škálu lyží od skvělých po ne zrovna povedené kousky. Mě osobně překvapilo, jaký je rozdíl mezi lyžemi se šupinami. Člověk by si řekl, že šupina je prostě šupina, ale tak to vůbec není. Jízdní vlastnosti některých jsou naprosto úžasné, zatímco jiné lyže je lepší nechat doma.“

JAN ZAMPRbývalý přední závodník, nyní servisman

„Výborný nápad, z kterého určitě vzejde materiál, který spoustě lyžařů pomůže při rozhodování. Některé údaje budou samozřejmě znehodnoceny počasím, ale tak to holt s běžkama chodí, že namažete na jedny podmínky a ony se změní. Každopádně mě hrozně nadchly fi tnessky od Sportenu, na kterých se fakt jde super vyřídit.“

MARTIN PETRÁSEKbronzový medailista z MS v Lahti, 1989

„Skvělá akce, bylo hrozně zajímavý si zkusit lyže, na které bych si normálně nikdy nestoupl, čímž myslím hlavně lyže jiných značek, než kterou normálně používám, ale také i typ lyží, který není mně určený. Zároveň je však si třeba uvědomit, že není lehké porovnávat lyže různých kategorií, pro což jsme naštěstí zvolili správný způsob.“

JIŘÍ BROŽEKnáčelník Horské služby ČR

„Doufám, že jsem svým poloamatérským stylem přinesl do akce pro čtenáře něco vhodného. Přeci jenom nejsem profík, ale na lyžích nejezdí jen oni, tak snad můj názor na lyže pomůže i někomu jinému.“

TOMÁŠ ČÁSLAVSKÝbývalý přední závodník, nyní servisman a obchodník

„Zajímavá a náročná akce. Někdy bylo okamžitě jasné, jaké lyže jsou, jindy jsem se nad nimi musel velmi zamýšlet. Snad se podaří uspořádat i výstupy tak, aby pomohly běžkařům při výběru. Zajímavé bylo hlavně testování nižších řad, kdy jedny lyže byly dobré tak na zahození do lesa a jiné byly opravdu kvalitní.“

MILOŠ MATOUŠEKbývalý přední závodník, nyní trenér a servisman

„Je super, že se s testováním začalo a podařilo se otestovat tak velké množství lyží. Pro mě bylo nejzajímavější si zkusit lyže se šupinami, po kterých bych jako bývalý závodník nesáhl. Ovšem některé z nich mě svými kvalitami velmi mile překvapily. Rozhodně je i v této konkurenci z čeho vybírat.“

IVAN ŠMAUSmnohonásobný účastník MS v lyžařském orientačním běhu

„Bylo zajímavé, nakolik jsme měli s klukama na většinu lyží podobný názor. Člověk by se bál, že do testování běžek vstoupí spousta různých faktorů a výsledek bude nejistý, ale co jsme si navzájem o různých lyžích říkali, tak sedělo.“

O běžkařích je všeobecně známo, že platí v po-myslné lyžařské rodině za ty konzervativnější, a i – ať nazývám věci, čím jsou – škudlivější. Mají rádi svá rovná, úzká prkýnka, nedají na ně do-pustit a mnozí z nich si je hýčkají dlouhou řadu

let, dokud se na nich lze ještě rozumně svézt. Novinky a módní trendy je oslovují rozhodně s menším úspěchem než například typické vy-znavače sjezdovek. Kdoví, zda to není i k dobru věci – protože díky tomu může vývoj běžeckých lyží probíhat soustředěněji, klidněji a plynuleji,

než by tomu bylo v překotné vřavě hektického trhu – vždyť vzpomeňme například na ne až tak dávno usedlý prach rozvířený carvingovou revolucí u sjezdovek.

Naprostým standardem je již mnoho let samonosná skořepinová, jinak též tzv. capová konstrukce lyže, jejíž vrchní a boční stěny tvoří jednolitá, spečená masa materiálu. V uplynulých patnácti letech bylo velmi poučné sledovat, jak se postupně, avšak nezadržitelně capová konstrukce u běžek prosazovala. Zkraje devadesátých let byla doménou výhradně bruslících závodních lyží, absolvovala s nimi i jejich jepičí trend zkraco-vání, zhruba v polovině dekády pak přešla i do nejvyšších klasických modelů a následující roky směrem k miléniu spolu se stále dokonalejšími používanými výplňovými materiály i technologiemi

AČKOLI SE V SEGMENTU BĚŽECKÝCH LYŽÍ UŽ ROKY NEKONÁ (A PO-PRAVDĚ ŘEČENO STĚŽÍ SE DÁ RACIONÁLNĚ OČEKÁVAT!) NĚJAKÁ PŘEVRATNÁ, ČELISTI K ZEMI POSÍLAJÍCÍ NOVINKA, ROZHODNĚ NENÍ NA MÍSTĚ HOVOŘIT O STOJATÝCH VODÁCH. ONA NA PRVNÍ POHLED NENÍ TA PŘEHRŠEL DETAILŮ, JIMIŽ KONSTRUKTÉŘI NEUSTÁLE VYLEPŠUJÍ VNITŘKY PRKÝNEK, ABY JE UČINILI JEŠTĚ RYCHLEJŠÍMI, PEVNĚJŠÍMI, HBI-TĚJŠÍMI A FLEXIBILNĚJŠÍMI, PŘÍLIŠ DOBŘE VIDĚT.

» Světu závodního i rekreačního běžeckého lyžování nepřestává dominovat silné kvinteto značek. «

Jan Baďura

Sezónu od sezóny se v běžkařské branži čím dál silněji prosazuje tovární branding; chtít jezdit na vázání, nesouvisejícím se značkou lyže, začíná být stále těžší. Letos už integrované desky NIS, které umožňují snadnou bezvrutovou aplikaci vázání Rottefella (včetně experimentů v jeho předozad-ním posunu), avšak neumožňují montáž konku-renčního SNS vázání, používají závodní modely lyží Madshus, Fischer, Rossignol i Peltonen. Respektive teoreticky umožňují – nelogickým vrtáním přes onu vlepenou NIS desku. Podle mého názoru tento trend v budoucnu ještě zesílí. Což bylo také tím nejsilnějším důvodem, proč jsme značkám již v letošním Skitestu vyhověli v přání aplikovat na své lyže vlastní koncernové systémy vázání, a ani s ničím jiným nepočítáme pro ročníky příští.

Ona snaha fi rem, aby jezdec používal maximum jejich vybavení od lyže přes vázání a obuv až po další doplňky je z obchodního, funkčního a nako-nec i estetického hlediska logická. Jde však o to, že každému sportovci pasuje optimálně na nohu jiná značka obuvi, a marná sláva, botou každý běžkař – od nováčka nebo příležitostného lyžaře až po šampióna – musí chtě nechtě začít.

Doposud platila teorie, že Salomon obouval především štíhlá a úzká chodidla, Rossignol a Fis-cher širší, Madshus ještě širší a Alpina teoreticky nejširší. Osobně jsem celou tuto škálu nevyzkoušel (proč taky), tudíž nevím, platí-li nadále tato premi-sa, případně jak rázně. Jde mi o to, ze Lukáš Bauer před pár lety přesedlal ze Salomonů na jednom extrémním konci spektra do Alpiny na druhém. Čili s výjimkou toho, že by LB měnil stáj už s kal-kulem, že pro něj budou Slovinci obuv upravovat, zřejmě ona teorie nebude tolik horká…

Osobně čtu „bitevní pole“ mezi jednotlivými výrobci lyží jako značně nevyrovnané, drsné a rozkopané; rozhodně nepopisuji heboučký, jem-ně střižený pažit. Kdo chce, dokáže v současné produkci běžeckých lyží vidět (a v našem Skitestu s lyžemi na nohou vycítit) nikoli neznatelné kvali-tativní rozdíly a s nastupujícími tuhými ekono-mickými časy, které tu dle mého názoru pobudou dlouhá léta, očekávám ještě více oddělování ne snad zrna od plev, ale řekněme – ať zůstanem v květnatém světě metafor – prvotřídního zrna od těch nížejakostních, jakkoli stále jedlých.

Co mám konkrétně na mysli? Na jedné straně – a proč to nevyslovit – vidím již několik let vlád-nout pomyslným žezlem produkci fi rmy Fischer coby člena silné světové pětky, do níž patří ještě

značky Atomic, Madshus, Rossignol a (zde možná hlavně díky koncernové příslušnosti k Atomicu) Salomon. Tato pětičlenná společnost již roky tvoří exklusivní světovou extratřídu, ať se to někomu líbí, či ne. Každá z těchto značek ročně vyprodu-kuje a na globálním trhu prodá statisíce párů lyží a zcela logicky disponuje možnostmi naprosto ji-ného kalibru (fi nance, technologie, personál co do počtu i kvalifi kovanosti) než menší fi rmy s pěti- či méně-cifernou roční produkcí.

V praxi se pak takovíto malí, lokální výrobci musí soustředit pouze na určité specifi cké oblasti vývoje, případně vyhledávat skuliny na trhu – to v tom lepším případě. V horším musí několik roků „přečkat“ bez nákladných výzkumů a inovací úpl-ně – vývojový cyklus těchto malých hráčů oproti těm z velké pětky bývá, velmi konzervativně řečeno, „poněkud delší“. S právě přicházejícími špatnými ekonomickými časy by málokoho mělo

Zleva Robert Franc, Míša Vacková, Tomáš Čáslavský

výroby začal princip capu prostupovat i do nižších, levnějších tříd běžek. Vnější capové konstrukce jsou pod krycí fólií s dnes už umělecky dokona-lou, digitálně tištěnou grafi kou tvořeny nejčastěji z karbonových a skelných kompozitů, jako vnitřní výplň se používá vysokokonzistentní pěna či zvláštní strukturovaná konstrukce s vysokým podílem vzduchoprázdna, občas ne nepodobná včelím plástvím.

Téměř každá značka rozděluje své nejvyšší závodní modely na tvrdé (hard) a měkké (soft), případně ještě i střední (medium). Jednoduché grafi tové skluznice jsou už minulostí; dnes výrobci používají materiály se sofi stikovanými moleku-lárními strukturami a speciálními aditivy. Závodní skluznice bývají standardně k mání ve verzi teplá – pro mokrý sníh (warm, plus, klister), pro teploty okolo nuly (zero) a studená – pro prašan (cold, pulver), jsou již v továrně broušeny do různých typů struktur a stále častěji i strojově předvosko-vány. Lyže do mokra, v žargonu někdy nazývané „vodovky“, mívají také vyšší klenbu a o něco tvrdší špičku a patu, což při jízdě pomáhá lepšímu odvodu vlhkosti zpod skluznice. Prašanky se na-opak vyrábí na obou koncích měkčí, aby tlak lyže na sníh nebyl tak velký a netvořila se za jízdy pod skluznicemi nadbytečná vlhkost.

Vykrojení lyží se po letech experimentování s radikálnějšími rozměry stabilizovalo v nejčas-tějším rozpětí 44-42-44 až po zcela rovný tvar 44-44-44. Standardní hmotnost závodního páru osciluje kolem 1 000 gramů, sportovní modely bývají o 20–30 deka na pár těžší. Skluznice bývá logicky co do materiálu nejkvalitnější, co do jízdy nejrychlejší, co do tloušťky nejsilnější a nejlé-pe schopná vstřebat a udržet vosk u nejvyšší racingové řady, směrem dolů napříč modely tyto vlastnosti klesají. Ruku v ruce s cenou, dlužno dodat.

» Sezónu od sezóny se v běžkařské branži čím dál silněji prosazuje tovární branding. «

2009

překvapit, že rozdíly se v tomto ohledu ještě prohloubí, než že by se stíraly.

Což však nezbytně neznamená, že se ony „malé“ značky nemají šanci mezi etablovanými obry prosadit. Naopak – není zřejmě sezóny, kdy by se nějaká jejich lyže neprotlačila v závodním segmentu do popředí a nenadělala vrásky mana-žerům a servismanům hájené velké pětky. Ony malé fi rmy jsou povětšinou nuceny hledat si své vlastní, neortodoxní vývojové cesty nejen kvůli svým ekonomickým limitům, ale také vzhledem ke skutečnosti, že mnoho konstrukčních řešení mají „velcí“ ochráněno patentem.

Přesto se neúnavné experimentování malým značkám vyplácí – třeba letos se v kategorii závodních klasických lyžích mnoha našim testé-rům moc zamlouvaly vlajkové lodi od Peltonenu a zejména SkiTrabu – rukodělného šperku z dí-len dolomitského rodinného klanu Trabucchiů. A to zejména za to, jak to oběma jmenovaným klouzalo. Málo platné, ona rychlost v závod-ním a sportovním segmentu triumfuje jako dominantní parametr a vždy bude. Dobrá tuhost, nízká hmotnost a solidní ovladatelnost jsou též nezbytnými vlastnostmi, nicméně úspěšná lyže musí jednoduše jet.

Nahlíženo celkovou optikou, ani letos se konti-nuální vývoj v oblasti běžeckých lyží nezastavil – jakoby branže nezávisle na ekonomickém klima-tu dýchala plnými doušky čerstvý, svěží vzduch. Opravdu jsem v tomto ohledu zvědav na situaci za rok či dva… Každopádně předloňské a loňské

modely mají letos většinou ještě dokonalejší pokračovatele a už jen z výčtu technologických prvků čerstvým lakem vonících katalogů je jasné, že kvalita se usadila na doposud nevídané úrovni a laťka všeobecné materiálové „nadupanosti“ byla opět posunuta o kus výš.

Mezi závodními modely se již pár let mezi se-bou přetahují čtyři nejzvučnější jména – Fischer, Atomic, Madshus a Rossignol. Letošek nebude výjimkou. Potvrdil to jak náš Nordic Skitest, tak – marná sláva – pohled do medailových statistik nejvýznamnějších klání kdekoli na světě. V žád-ném případě však v popředí závodního segmentu nelze hovořit o dobrých a špatných lyžích; spíš o excelentních mezi výbornými. Rozdíly mezi jednotlivými modely na špici bývají minimální, očekávat nějaký velký třesk a úlet od ostatních pronásledovatelů by nejspíš bylo bláhové.

Jedním dechem mi však nezbývá dodat, že tato bláhovost se, zdá se, právě letos v kategorii závodních brusliček odehrála! Šlo-li o pravidlo-potvrzující výjimku, anebo jsme byli svědky ná-stupu do nějakého významného a dlouhodobého úniku z pelotonu nejlepších, by měl naznačit obrázek z únorových olympijských pódií (ovšem pozor, na jakých lyžích olympijští medailisté v očekávané whistlerské břečce skutečně svůj závod absolvují!) a naplno potvrdí či vyvrátí následující sezóny.

Už teď se však z tohoto pohledu můžeme netrpělivě těšit na Nordic Skitest příští. Co letos vyvolalo u mnohých (přiznávám, že i u mě) po-zdvižené obočí a občas skoro cynické komentáře o laciném marketingovém efektu, se rázem mění ve vysoká očekávání, zopakuje-li extravagantní děravá lyže svůj triumf i ve své sezóně číslo dvě.

Radek Žďárecký

Testéři Martin Petrásek (P) a Miloš Matoušek (M), za ním Jan Zampr

S čím novým jsme se tedy zjara na Lesné setkali? Pregnantní popis všech novinek letošní sezóny přináší toto číslo magazínu na jiném místě; já zde jen namátkou vyberu ty z nejkřiklavějších, jež uvízly v paměti mně:

ROSSIGNOL své oranžové vlajkové lodi X-ium nově doznačil emblémem WCS (World Cup Series), zredukoval materiál ve špičce a maličko překonfi guroval karbonový plát v těle lyže, aby ji o něco zjemnil a ta lépe reagovala v měkčím povrchu. Svou legendární tvrdost nicméně X-iumy ani letos neztratily a na tvrdém vymrzlém je jim stále nejlíp.

SALOMON převlékl svou závodní 10-Lab řadu do nového bílého designu, prodloužil karbonovou výztuhu v lyži a u své světově proslavené S-Lab obuvi zahýbal se vzdáleností přední hrazdy a špič-ky boty pro lepší přenos sil a kontrolu nad lyží. Nepřehlédnutelná je samozřejmě výrazná upínací přezka přes nárt bruslící boty, ne nepodobná těm na cyklistických tretrách.

ATOMIC letos beze změn, jen nadále se mu s úspěchem daří gramařit: jeho letošní WC Feather Light jsou skutečně lehoučké jako peří: 184cm skatovky váží 900 g, 201cm klasičky pak rovné kilo. Atomicy zůstávají nejlehčími běžkami na trhu.

PELTONEN, na němž si fi nští muži dojeli v únoru na libereckém MS pro tři bronzy, nadále staví na své vloni zavedené nanotechnologii Hyb-tonite a nově nabízí své modely s integrovanou NIS deskou vázání.

Ručně vyráběný malosériový SKI TRAB letos oděl svou závodní kolekci Race Aero do nové, povedené grafi ky. Italská rodinná dílna si i nadále zakládá na výjimečné lehkosti svých lyží při zacho-vání opravdu pozoruhodné torzní pevnosti.

SPORTEN přichází se svou zcela novou top linií v bílé grafi ce s 3D povrchem, uvnitř lyží zůstává věrný tradičnímu dřevěnému jádru.

MADSHUS se letos drží osvědčeného a ex-celentního, představuje však svou novou hůl nej-vyšší řady 100UHM, extrémně tuhou a zároveň ultralehkou, která zkraje roku získala ocenění za nejlepší design na největších světových veletrzích SIA ve Vegas i mnichovském ISPU.

Světový lídr FISCHER přichází s novým grafi ckým designem, RCS modelům zčernal

zadek a krom dalších technologických novinek, popsaných na jiném místě tohoto čísla, každého jednoduše nemůže neupoutat oválný otvor ve špici bruslící Carbonlitky Hole.

Ona špička lyží provokuje konstruktéry k experimentům historicky už dlouhé roky. Někteří jsme bruslili na Atomicích ARC se šikmo seříznutými špicemi už zkraje devadesátých let v oné stěží kdy zapomenutelné době signálních neónových barev. Dodnes si vybavuji, jak mě tehdy lyžaři zastavovali a vyzvídali, k čemu jsem si špičky tak divně uřízl. Sám Fischer díry ve špici již vícekrát aplikoval do svých slalomek, naposledy u loňské kolekce RC4 WC SL.

Nyní tedy svět má už i děravé běžky a my můžeme začít přemýšlet o tom, co všechno nového a jiného nám přinesou. Krom nepatrného úbytku na váze (udává se -5 gramů) jde o první běžecké lyže, s nimiž vejdete do hospy a suve-rénně si je, jako by se nechumelilo, pověsíte na věšák (copyright Martin „Píďa“ Petrásek). Avšak legrace stranou – tato nová lyže sklízí od počátku roku samé superlativy z praxe přímo na sněhu z různých koutů světa. Nejinak se předvedla i na našem Skitestu na Lesné.

Letos jsme k otestování od výrobců a dovozců obdrželi bezmála 70 párů lyží na novou sezónu, v některých případech šlo o totožné modely lišící se jen délkou, tvrdostí či strukturou skluznice. Z nich jsme podle aktuálních sněhových a kli-matických podmínek vybrali do tří základních skupin podle cílového publika dohromady 45 soutěžních párů. Ty následně prošly pořadatel-skou registrací a kontrolním přeměřením, poté montáží vázání a základní preparací v pražském přípravném skiservisu a nakonec očíslováním a vlastní servisní péčí od Swix profesionálů na místě, než na ně stoupla šestnáctka nedočkavých jezdců ve žlutých trikotech Nordic Skitestu.

Nejvyšší kategorie lyží, používají je závodníci všech úrovní, plus řada nezávodících běžkařských fajn-šmekrů s dobře zvládnutou lyžařskou technikou. Faktor technické vyspělosti uživatele je u této třídy lyží klíčový; nedostatky a chyby bývají obvykle bez

pardonu trestány. Zároveň je nutno podtrhnout, že tento typ lyží je konstruován výhradně do vzorně preparovaných a tvrdých stop. Na měkkém, špatně anebo částečně či vůbec neupraveném povrchu bývá jízda na závodních modelech častěji horším zážitkem než na lyžích nižších kategorií. Kdo hledá dobré nezávodní svezení zejména v nestrojově prošlapávaných stopách (což je stále relativně častá situace našich hor a strání), lépe podle mého názoru pořídí o třídu níž.

Druhá nejvyšší kategorie lyží, technologiemi i používanými materiály rok od roku se závodním stále víc přibližující. Konstrukčně i tvarově bývají obvykle totožné se závodními, občas bývá použit jiný, těžší výplňový materiál a jiná, pomalejší a ob-vykle i slabší skluznice. Celkově jde o lyže mírně těžší, pomalejší, méně tuhé, poddajnější. Jezdcům s horší technikou tato poddajnost vykoriguje, jakoby vyžehlí jejich chybky, expertní jezdci však tu samou vlastnost budou číst jako nežádoucí plavání, nedržení, nestabilitu lyže. Do pěšky prošlapávaných a „všelijak“ upravovaných stop se tato kategorie většinou hodí lépe než hi-endové závoďačky. Jsou též významně levnější.

Letos velmi málo obsazená kategorie, přičlenili jsme ji proto k šupinové nowax kategorii níže. Mnoha rekreačními a příležitostnými běžkaři nicméně dlouhodobě hojně vyhledávaný typ lyže, samosebou zejména z důvodů „nekup to, když za 1 cenu dostaneš obojetníka“, i když velmi, velmi kompromisní kvality. Combi lyže nelze férově poslat ani do nejnižší turistické třídy, avšak ani do sportovních modelů nad ní. Tak jako jde o (pokus o) hybrid mezi funkční klasickou a brus-lící lyží, podobnou paralelu možno užít stran její příslušnosti někam mezi lyžařskou turistiku a sportovní ježdění. Nicméně umím si představit nenáročného, svátečního běžkaře, který například jezdí (kráčí) povětšinou klasickým stylem, avšak

občas si chce zkusit zabruslit. Proč ne – u tako-vého dvoje lyže v jedněch dávají smysl. Zřejmě též poměrně vděčný artikl pro půjčovny, případně lyžařské školy.

Často též nazývány jako protiskluzy nebo šupi-nové lyže. Ačkoli klasický tvar šupiny se úplně používat nepřestal, naprostá většina dnešních nowaxových struktur vypadá totálně odlišně od průkopnických lyží Trak z 80. let minulého století, které odstartovaly nefalšovanou revoluci v rekreačním běžeckém lyžování, zejména za mořem – dlouhodobě přes 70 % všech prodaných běžeckých lyží v USA/Kanadě tvoří nowax mode-ly. Zdá-li se vám takto vysoký podíl nepravděpo-dobný, uvědomte si, že po severní Americe jsou stovky a stovky velkoryse zásobených půjčoven v resortech i ve městech, které jsou zásadními odbytišti protiskluzů.

Pojem „nowax“ se často interpretuje jako „nemuset mazat“. Nešťastný omyl. Skluzné části potřebují stejně poctivé a časté „glajdrování“ jako jakékoli jiné lyže. Na strukturu ve stoupací komoře nepatří nikdy stoupací vosk, ale vždy opět parafín; nejsnáze se tam aplikuje k těmto účelům vyráběná

jeho tekutá verze (buďto ve spreji, anebo lahvičce s roztíratelnou houbičkou). Bez alespoň občasného (nejlépe však pravidelného) parafínování protisklu-zové střední komory by lyže špatně klouzala, ale zejména by se ve struktuře zachytával a namrzal sníh, čímž by lyže ztratila i dobrý odraz.

Řada značek již obula do šupin své nejvyšší či druhé nejvyšší závodní modely, které se krom strukturované stoupací komory prakticky v ničem neliší od svých hladkých kolegyň. Ještě před něko-lika lety, než byly vynalezeny a rozšířeny mikrokon-takty, na takovýchto lyžích běžně závodili i profíci, pokud uhodily pro klasické mazání problematické sněhy a teploty kolem nuly. Amatérští závodníci i špičkoví dálkoví běžci, pro které jsou mikrokon-takty z řady příčin nedostupné a/nebo příliš kompli-kované, závodí na šupináčích dodnes; o komfortním, instantním tréninku nemluvě – zvláště spěchají-li sportovci na trénink odpoledne po práci a hledí ušetřit každou minutku před tmou. Šupinatá lyže jede prakticky pokaždé, jakkoli možná ne ideálně – o to však při tréninku většinou nikomu nejde.

U tohoto typu běžek je ještě více, než u kte-rékoli jiné klasické verze, důležité zvolit jejich správnou tvrdost vzhledem ke hmotnosti uživa-tele. Délka nastrukturované stoupací komory je totiž univerzálně vyvedená; na hladkých klasických lyžích můžete (a měli byste!) experimentovat s délkou mazaného úseku, u šupin nic nezmůžete.

Coby zanícený propagátor protiskluzů jsem potěšen a se zadostiučiněním na našem Nordic

Skitestu sledoval, kolik jezdců, do té doby se jim vyhýbajících, jimi bylo příjemně překvapeno a zgruntu si opravovalo svůj názor na ně. Jako bych prožíval déja vu své situace několik let nazpět, kdy jsem jejich kouzlo poznal já. Zajímá-te-li se o šupináče (či jak je my jejich vyznavači s neskrývanou láskou nazýváme – „vrčáky“) více, otevřete si rok staré materiálové číslo NOR-DIC 7. Krom dalšího tam rozluštíte i původ této jejich zvědavost provokující přezdívky.

Spodní spektrum sortimentu běžeckých lyží je (či by být mělo) konstruováno nikoli na sportovní jízdu, nýbrž pro uvolněný, klidně neplynulý pohyb jakou-koli, tedy i nedokonalou technikou, pro komfortní turistickou chůzi. Takto se totiž obvykle pohybuje začátečník či ortodoxní běžkař-turista, avšak tech-nicky zdatný, vyježděný lyžař labužník? Pro něj je takový pohyb až nepřirozený – něco jako psát opač-nou rukou. Měl by snad takovýto expert imitovat špatnou techniku, adekvátní k tomuto sortimentu lyží? Pochybuji, že by takovou věc každý z nich uspokojivě dokázal, a nadto uměl navodit i mentální a pocitovou optiku obdobné úrovně pro oznámko-vání lyže. Pro mě osobně absurdní představa.

Měli by snad raději tyto lyže testovat ti, kterým jsou určeny – tedy opravdoví začátečníci a turisté? To z určitého pohledu už dává smysl větší, avšak nakolik se v reálné praxi dokážou tito jezdci věnovat pocitům z lyží, natož je přesvědči-vě známkovat, mají-li zřejmě problémy se sebou samými, občas doslova s udržením se na lyžích ve svislé poloze? A i kdyby se nakrásně na lyžích udr-želi a na konci okruhu nějaké známky vyproduko-vali, jak vypovídající by takové hodnocení asi bylo?

Nebezpečí takovéhoto faux pas je hlavním z důvodů, proč na Skitestu není přítomen spodní segment nabídky běžeckých lyží. Dalšími jsou přirozené časové i fyzické hranice testujících; během každého testovacího dne lze smysluplně zvládnout odtestovat pouze limitované množství lyží. A v neposlední řadě nám dobře známý fakt, že naprostá většina vás, pravidelných čtenářů Nordic magazínu, se zajímá právě o vyšší spektra v nabídce lyží na trhu, nikoli naopak. �

» Řada značek již obula do šupin své nejvyšší či druhé nejvyšší závodní modely. «

Tomáš Čáslavský

Miloš Matoušek

NADPIS PŘÍLIŠ TROUFALÝ NA TO, ABYSTE SE NEZAČETLI, ŽE? KAM SE BUDE BUDOUCÍ MATERIÁLOVÝ VÝVOJ UBÍRAT, NIKDO PŘESNĚ NEVÍ. KAŽDÝ SE MŮŽE JEN DOMNÍVAT A ODHADOVAT, S JISTOTOU JEDINÉHO: STĚŽÍ DOJDE V BRANŽI KE STAGNACI A VÝVOJ A PODOBA LYŽAŘSKÉ-HO NÁČINÍ ZAMRZNOU NA STÁVAJÍCÍ ÚROVNI.

Neustále posouvaná laťka pokroku v běžkařském průmyslu bude bezpochyby i nadále překonávána a do nových sezón nastavována pořád výš. Zde nabízím pár domněnek svých, podložených pouze otevřenýma očima, ušima a občas snad i myslí.

Zásadní význam budou mít nadále nové tech-nologické objevy a aplikace. Nanovlákna, karbon,

» Myslíte, že elita bude za deset let závodit pořád na kilových běžkách? «

kompozity dnes známých i ještě neznámých materi-álů. Týká se nejen vnitřků lyží, ale pochopitelně i skluznic. Ve sjezdových lyžích se již roky experi-mentuje s čipy, čerstvě i s dvojvrstvou lyží – letos Atomic představuje hned deset double-deckových D2 modelů. Nepřekvapí mě, když se zanedlouho objeví tyto a podobné úspěšně implementované

novinky i u běžek, tak jako tomu bylo před nedáv-nem s carvingovým krojením, 3D vnějším pláštěm a řadou dalších prvků.

Co se hmotnosti lyží týče, trend je zde zcela jednosměrně nastaven. Otázkou jen zůstává, kde leží konečný limit.

Teoreticky na nule, vím… :) Přesto, pokud bych vás požádal, abyste si představili třebas rok 2020, ať ospravedlním ten zatracený nadpis – myslíte (bu-dem-li mít ještě sníh), že elita bude závodit pořád na kilových běžkách?

Zcela jistě se bude nadále a ještě intenzivněji ex-perimentovat s průběžnou tuhostí a proměnlivou fl exí v lyži. Zde je prostor pro vyšlechtění vlastností běžek velmi velkorysý. Dost možná konstruktéry nenechá spát ani otázka rádiusů krojení – ve spo-jení s pozměněnou, případně i plynule proměnlivou ohebností lyže to bude vždy nové téma. Navíc lyže nemusí mít (a už dnes některé nemají!) nezbytně jen rádius jediný. Jiný může mít ve špičce, jiný v patě, další jeden, či dokonce více různých vykrojení uprostřed…

Rottefella má svou NIS desku, která nejenže dovolí nasadit a vyjmout vázání během vteřin, ale umožňuje též předtím nerealizovatelné předozadní experimenty s ním. Letošní salomonová S-Lab obuv zase přichází s dozadu posunutým osovým bodem, tedy opět kacířské hýbaní s montážním středem. Jak daleko je doba, kdy si každý běžkař najde a nastaví svůj vlastní ideální bod jako naprostou samozřejmost a ani ho nenapadne, že to kdy bylo jinak?

Navěky odzvoněno nemusí být ani v otázce op-timálních délek lyží zvlášť zapojí-li se do hry nové modifi kace v rádiusech a/nebo konstrukčních tu-hostech. A jaké se teprv dají provádět experimenty s pozicí osového středu lyže v rámci její délky… každý půlcentimetr změny tu může znamenat ve spojitosti s ostatními proměnnými (rádiusy krojení, variabilní tuhost atd.) naprosto jiné jízdní vlastnosti!

O pokrocích v chemickém výzkumu a jejich dopadu na nové produkty a technologie v mazání lyží raději ani nezačínat spekulovat.

Jedna věc je jistá – rok od roku budeme chtít lyžovat stále komfortněji, bezpečněji, ekonomičtěji. Závodníci pochopitelně rychleji. Někteří z nás se budou chtít zdokonalovat v technice. Nováčci se budou chtít sport naučit co nejsnáze a nejrychle-ji – ostatně tento tržní segment nově příchozích duší bude v čase nabývat nadůležitosti, o tom není pochyb.

Dít se bude v běžeckém lyžování pořád něco – zajímavé experimenty a hledání směrodatných inovací nebudou brát konce. Právě v tento čas pravděpodobně nemálo chytrých hlav fi nalizuje detaily úprav, řešení a vynálezů, o nichž zatím nemá-me ani potuchy, ale o kterých nás o pět, deset let později ani nenapadne, že jsme kdy mohli lyžovat bez nich. �

2009

Zamýšlené každoroční použití této standardní testovací trati nám umožní provádět velmi poučná přímá porovnání s výsledky testovaných lyží v předešlých letech. Stejná výhoda platí pro víkendový veřejný Skitest, jenž taktéž využívá jako jednu z variant tento 1 km dlouhý okruh s 23m převýšením. Ten je také volně přístupný a strojově upravovaný po celou dobu sněhové sezóny, tudíž každý si může konkrétní lyže kdykoli osobně odtestovat na totožné trati a opět činit

SPECIÁLNÍ TESTOVACÍ OKRUH SITUOVANÝ HNED NA VÝJEZDU Z BĚŽEC-KÉHO STADIONU SKIAREÁLU LESNÁ V NADMOŘSKÉ VÝŠCE 900 M BYL ÚČELOVĚ PRO SVŮJ PŘÍHODNÝ PROFIL A DISPOZICI VYBRÁN, PROŠEL NÁKLADNÝMI TERÉNNÍMI ÚPRAVAMI A JE CELOROČNĚ UDRŽOVÁN PRÁ-VĚ PRO POTŘEBY SKITESTU.

» Nordic Skitest 2009: nabídka lyží na nejvyšší doposud poznané úrovni, konkurence na špici nebývale vyrovnaná. Stvrzen obrázek ze současných světových pódií, nalezen i jasný vítěz testu. Na závěr si na nás počíhalo i jedno dráždivé překvapení. «

Horský hotel Lesná

Testovací okruh

velmi zajímavá porovnání. Otevřená část okruhu, vedoucí přes lyžařský stadion, je pod on-line webkamerou (na webové adrese www.skilesna.com), ze které jsou patrné aktuální sněhové pod-mínky na trati. Ve svých budoucích plánech počítá skiareál Lesná na této trati s výstavbou umělého zasněžování.

Trať okruhu začíná v otevřeném prostoru na lyžařském stadionu a po zhruba 200 m a vý-razné pravotočivé zatáčce pokračuje v mladém smíšeném a později vysokém jehličnatém lese. Po další odbočce doprava začíná hlavní stoupání okruhu až na délkovou kótu 400 m, na němž testující zkoumají zejména odrazo-vé a stoupací vlastnosti lyže. Poté následuje zhruba dvousetmetrový mírný sjezd, vhodný pro subjektivní pocit skluznosti i ovládání lyže v rychlejší jízdě. Sjezd je zakončený prudkým pravotočivým odšlapem, po němž následuje výjezd z vysokých stromů a již v otevřeném prostoru podél okraje lesa mírným táhlým stoupáním a posléze po rovině pokračuje trať do levotočivé zatáčky, odkud již testér přijíždí zpět do depa na stadionu.

V depu testér ještě s lyžemi na nohou nahlásí zapisovateli svá subjektivní hodnocení tří zmíně-

ných kritérií ve formě školních známek s možností mínusek, tedy jednička jako nejlepší, následovaná 1-, 2, 2- atd. až po pětku coby teoreticky nejhorší stupeň. Kde si testér nebyl v hodnocení jistý, mohl na lyžích ještě před návratem do depa najet do nového okruhu a svůj soud si ujasnit. Po nahlášení známek zapisovatelům si lyže vyzul a další pořada-tel mu přidělil nový testovaný pár.

Subjektivní známkování testérů jsme pro kaž-dou lyži v redakci sečetli a vypočetli aritmetický průměr, tedy jakousi výslednou známku subjektiv-ního dojmu. K ní je vhodné vzít v potaz separátní, precizně změřený objektivní údaj – výsledky čtyřikrát opakovaného testu skluzu identického lyžaře ve zvláštní sjezdové stopě mezi fotobuň-kami, který řídil a sám v roli jezdce přepečlivě provedl Tomáš Gnad z FTVS Praha (detaily v sa-mostatném Tomášově příspěvku dále).

Jak již bylo zmíněno výše, neoddiskutova-telným faktem zůstává, že Skitest vypovídá o výkonech specifi ckých verzí lyží použitých právě v těch sněhových podmínkách, vlhkosti a teplotě, jaké v době jeho konání panovaly. Jak by se stejné lyže chovaly v odlišných podmínkách, anebo ve stejných podmínkách jinak vystruk-turované či jinak tvrdé lyže, výsledkové tabulky nemohou věrohodně vypovědět. Tuto skutečnost nelze zastřít – není zkrátka zima jako zima, sníh jako sníh, lyže jako lyže.

Nicméně vzhledem k tomu, že jsme testovali při teplotách od -5 °C až +2 °C na asi 5–10 cm

čerstvého jarního prašanu napadaného na starý zmrzlý podklad, lze říci, že Nordic Skitest (i přes občasné sněžení v průběhu prvního dne) měl to štěstí proběhnout za velmi typických tuzemských klimatických podmínek – a má tak pro českého běžkaře významně lepší vypovídací hodnotu, než kdyby panovalo jiné, extrémní počasí, případně kdybychom test prováděli v cizině, například ve vysokohorských alpských terénech.

Dlužno říci, že počasí se na Lesné s organizátory Nordic Skitestu a posléze i se samotnými testéry nijak zbytečně nemazlilo. Na sklonku velmi vydaře-né sněhové sezóny, kdy se na místních tratích lyžovalo bez přestávky od 23. listopadu a typická

sněhová pokrývka přesahovala komfortní půlmetr, uhodily asi týden před začátkem akce vytrvalé denní i noční teploty nad nulou – avšak co ještě hůř – doprovázené každodenním, týden trvajícím teplým deštěm, jenž nemilosdrdně splachoval bí-lou peřinu krušnohorských kopců po decimetrech tloušťky denně. Naštěstí pořadatelé ze skiareálu Lesná nenechali naprosto nic náhodě a na hlavní kilometrový testovací okruh již od února nahazo-vali a rolbou pěchovali rezervní zásoby, na které se ukázala být krátká i takto agresivní obleva.

Testér Jan Doležal

Zleva pořadatel Josef Janda a testéři Ivan Masařík, Miloš Matoušek, Martin Petrásek

» Není zkrátka zima jako zima, sníh jako sníh, lyže jako lyže… «

2009

Pršet přestalo přesně den před akcí, na azu-rové obloze vysvitlo slunce a odpoledne vytáhlo teplotu z jednoho na asi pět stupňů. Sněhu zbylo všude dostatek – že by nás tedy nakonec po týdenní nervy drásající oblevě čekala dokonalá lyžařská idyla pod blankytně modrou, zlatem prosvícenou kulisou v příjemných jarních teplo-tách? To bychom bohužel nesměli znát předpověď počasí na následující noc, ohlašující agresivní přechod studené fronty doprovázené vichřicí a novým sněhem…

Čtvrteční ráno meteorologickou prognózu potvrdilo. Z temně zatažené oblohy sypal při rozednění za silného severozápadního – typické-ho krušnohorského – větru nový prašan, teplota v osm hodin ráno ukazovala -7 °C. Naštěstí v průběhu dopoledne vítr ustal a obloha se začala rozjasňovat. Občas se ještě krátkodobě roztrhla prachová peřina, to však už organizátoři dokončovali stavbu výměnného depa a rolba vyjela preparovat stopy v asi deseticentimetrové vrstvě čerstvého jarního prašanu napadaného na téměř metrovou masu naházeného, zarolbo-vaného a díky studené noci kvalitně promrzlého podkladu. Test 30 modelů klasických lyží tak mohl s mírným zpožděním odstartovat.

Začínalo se testovat při teplotě vzduchu -5 °C, odpoledne se teplota vyšplhala až na +1 °C, později se ochladilo zpět pod nulu. Klasic-ké stopy byly vinou až dopoledne projížděného čerstvého prašanu spíše měkké, odpoledne též mírně vlhké. Již od pěti hodin ráno pilně pracující neutrální mazací tým Swix Wax Service zvolil skluzný parafín Swix LF8 a jako stoupací vosk dopoledne Swix V40 (pro teploty -1 °C až

-7 °C), postupně s oteplováním přimazával měkčí

vosky až ke Swix VR65 (pro 0 °C až +3 °C) odpoledne.

Testérům zabrala práce téměř celý den – hotovo měli k páté hodině podvečerní. Každý z nich měl v tu dobu v nohou přes 30 kilometrů intervalové jízdy, při níž bylo nutno psychicky se soustředit a vnímat impulsy z lyží doslova na každém kousku trati. Po celou dobu testování měli účastníci k dispozici vytápěné prostory k přezouvání, relaxaci a občerstvení v přilehlém hotelu, velkorysý přísun jídla i pití tamtéž, stejně tak i v depu, kde přezouvali lyže a hlásili zapisova-telům své verdikty.

U závodních modelů spolu na špici bez nějakého významného rozdílu soupeřily čtyři značky, vévo-dící běžkařským pódiím již několik let – Fischer, Rossignol, Atomic a Madshus. V tomto ohledu náš Skitest dokonale potvrdil současné světové status quo. Bodové odstupy u subjektivně hodnocených kritérií byly na čele opravdu minimální, stejně tak desetiny a setiny vteřin ve fotobuňkou měřené dráze. Mezi testéry zvítězila karbonová Fischerka RCS před oranžovou Rossi X-ium C3 a worldcu-povými rudými indiány od Atomicu.

Ve fotobuňkách všechny ostatní předjely Mad-shusky Hypersonic před Peltonenem Infra XTT8. Pozoruhodně si v testu vedla i dvojice sportovních modelů – Fischerka SCS a Rossignol Delta. U nás doma dlouho avizované nové závodní Sporteny se většině testérů nepříliš zamlouvaly zejména v ovládání, překvapivě rychle však jely. Podobné, avšak ještě výraznější překvapení si tato značka přichystala i u bruslících běžek.

» U závodních modelů soupeřily čtyři značky, vévodící běžkařským pódiím již několik let – Fischer, Rossignol, Atomic a Madshus. «

DÁMY, DÍVKY, ROŠTĚNKY: TĚŠTE SE

Budoucí ročníky Nordic Skitestu, počínaje hned tím příštím, se pokusí být inspirovány akčními vývojářskými mozky lyžařských fi rem. Tito lidé neúnavně vymýšlejí, klestí si neprošlapané cestičky, uvažují jinak, provokativně, často vědomě antagonisticky, jsou paličatí, svérázní a kontroverzní, nečitelní a nepředvídatelní. Jakoukoli zdánlivě nepřekonatelnou překážku či neřešitelný problém chápou jako výzvu, jako žádoucí stimul k dalšímu úsilí. Smekám před každým takovýmto člověkem!

Pokaždé, když vezmu do rukou nablýskaný, superlehký, do detailu vyprecizovaný mistrovský kousek soudobé lyžařské produkce prakticky kterékoli značky, právě tihle lidé mi vyvstanou na mysli. I díky nim můžu na tyto zázraky stoupnout, zmizet za horizontem a za čas se vrátit nadšený, povznesený, naplněný. I díky nim se nemůžu každý podzim dočkat počasí, které by valná většina lidí okolo nejradši přeskočila a vygumovala ze svých životů.

I novorozený Nordic Skitest, jakkoli letos, zdá se, vykročil šťastnou nohou, má spoustu prostoru a oblastí ke zlepšování se. Právě v tomto ohledu zkouším rýsovat paralelu k pilným lyžařským vynálezcům. Rádi bychom náš Skitest udrželi organickým, zajímavým, dynamicky a zavčas reagujícím na podněty pulsující branže. Toto je náš vlastní Skitest. Nejsme nuceni jej pasivně přejímat a přetiskovat z jiných, cizími normami a občas možná i ustrnulými tradicemi svázaných, zdrojů.

Náš Skitest je sice mladý, zato však svobodný – máme šanci si jej vymodelovat k našemu nejlepšímu užitku. Myslím tím stejně sebe i vás – každého tuzemského lyžaře, každého čtenáře tohoto magazínu. Nepropásněme tu šanci. Jakýkoli smysluplný podnět, jak Nordic Skitest v kterémkoli ohledu zlepšit, jak kritéria a výsledky Skitestu optimalizovat, abychom z nich dostali ještě bohatší, přesnější a čitelnější informaci, každý takovýto podnět v redakci od kteréhokoli z vás čtenářů přivítáme a budeme se jím pozorně zabývat.

Nad řadou vylepšení my organizátoři diskutujeme prakticky už od letošního jara a je jasné, že nemálo z nich spatří světlo světa už na příštích testech zkraje března 2010. Vyzradím teď jedno za všechny: příští Nordic Skitest bude již nabízet plnou paletu modelů i pro lyžařky. Nikoli jen módní „dámské“ modely, nýbrž i ostatní konvenční modely (race, sport, nowax atd.) v odpovídajících ženských délkách a tvrdostech. Na své zasloužené si tak nejenže přijde dámská část lyžařské obce při víkendovém veřejném Skitestu, ale početně plnohodnotná dámská skupina vybraných testérek bude hodnotit kompletní sortiment lyží vyráběných i v dámských parametrech.

Letos naposledy bychom tedy měli výsledky vidět v jakési „unisex“ (poctivější by bylo přiznat, že „pánské“) verzi – počínaje příštím Skitestem již budeme moci hledat v dámských i pánských tabulkách… a třeba i srovnávat. Už teď si umím představit, jak zajímavý pohled to bude. Do těch tabulek koneckonců též.

Na víkendovém veřejném Skitestu si lidé vybírali z více než 60 párů nových modelů běžek

Druhý den testů byly na pořadu skatingové lyže v počtu patnácti modelů. Bohužel se mou organizační chybou tento den nedostaly opětovně do testu dva combi modely ze čtvrtečního dne, a jsou tak hodnoceny pouze v klasickém stylu jízdy. Za tuto svízel se čtenářům našeho časo-pisu i postiženým značkám – věřte, že poučen

– omlouvám. I druhého rána jsme se probudili pod zastřenou oblohu, vítr však již foukal pouze mírně a sněhu od minulého dne nepřibylo. Na testéry tak čekal čerstvý, křupavoučký bruslící manšestr natažený ještě předchozího večera, optimálně vymrzlý v nočních mínus osmi.

Testovat se začalo po příjemně uvolněné sní-dani dopoledne za teploty vzduchu -2 °C, která okolo poledne začala olizovat nulu a kdy po ránu vymrzlý povrch začal maličko mýdlovatět. Testéři po celý den jezdili na Swix LF8 parafínu a svých patnáct párů měli odtestováno do dvou tří hodin času, během kterých se teplota ani sníh nestačily změnit nijak významně, což všem velmi pomohlo udržet při posuzování konzistentní metr.

Ještě příznivější klimatické podmínky v tomto ohledu zakusil pro svůj test skluzu ve fotobuň-kách Tomáš Gnad, který si na vedlejším fialovém testovacím okruhu sám vybral ve vysokém lese schovaný úsek pro náročné celodenní testování nejprve klasických, po obědě pak bruslících modelů. Jeho obětavou dřinu ve fotobuňkách po-pisuje jeho vlastní samostatný text dále v tomto bloku. Z něj je patrné, že teplota sněhu i vzduchu v této odlehlé lesní části tratí kolísala pouze zanedbatelně, což je pro test skluzu klíčové.

Vzhledem k faktu, že Tomáš každý pár lyží prohnal fotobuňkami ne jednou, nýbrž čtyřikrát, jím získané a o kus dál publikované údaje jsou vzájemně plně srovnatelné a takto sofistikovaně propracovaný test je naprostým unikátem nikoli

jen u nás, nýbrž i ve světě. Osobně jsem pátral ve všech dostupných anglosaských zdrojích, a na žádnou podobně komplexní a detailně propraco-vanou analýzu jsem nenarazil.

Pokud lze obrazně hovořit o tom, že nadmíru vyrovnaný souboj klasických lyží pro sebe o prsa rozhodl Fischer, o den později ve skatovém testu byla vláda této značky ještě o poznání zřetelnější. V případě absolutního vítěze, Fischer RCS Car-bonlite Hole, v mluvě metafor s klidem vyměňme prsa za parník. Výstřední děravá lyže bezkon-kurenčně zvítězila u naprosté většiny testérů v každém jednotlivém podkritériu (nejvíce byla vychvalována za excelentní, precizní odraz) a od pomyslného pelotonu ostatních se v celkovém součtu velmi výrazně odpoutala. Aby toho nebylo dost, jistila ji z druhého pořadí její neproděravělá sestra RCS Carbonlite.

Oba tyto modely taktéž dosáhly nejrychlejších jednotlivých jízd ve fotobuňkách, když se každý z nich jedenkrát dostal pod hranici 14 vteřin, což se žádné jiné lyži nepodařilo. Za Fischerkami v celkovém hodnocení následovala dvojice taktéž vynikajících karbonových Madshusů Nano, a s mi-niaturním odstupem za nimi – aby byl znovu stvr-zen současný stav bitevního pole i ve skatových lyžích – worldcupové Atomicy a tvrďácké Rossi X-ium. Největší rozpaky v součtu všech kritériích sklidily novoměstské Sporteny. Těžko říci, nakolik se na jejich hodnocení mohl podepsat podvědomý despekt k české značce.

Podobné vysvětlení se nabízí o to víc, oč pro-vokující překvapení přinesl z odlehlé lesní stráně odpoledne ve svých záznamech Tomáš Gnad: nejvyšší český model, zbrusu nový Sporten RCX dokázal na setiny vteřin držet krok s těmi nejlep-šími od ostatních značek a celkově se ve světové

Zpředu a zprava testéři Tomáš Čáslavský a Tomáš Gnad

top konkurenci prodral na doslova šokující třetí stupínek; jel tedy rychleji než černožlutá děravá superstar letošního Nordic Skitestu! Dlouho, avšak marně jsem si lámal hlavu, jaký zašifrovaný vzkaz nám to tento mladičký prototyp Sportenu svou robinsonádou posílá. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak a zda se tento bizarní poznatek, jenž je znám novoměstské fabrice prakticky od jara, projeví v jejich sériové výrobě.

V sobotu v devět ráno se Nordic Skitest otevřel široké běžkařské veřej-nosti. Lyžařům dorazivším z různých koutů republiky se Lesná představila v počasí, o kterém se zdá profesionálním fotografům pohlednic. Blankytně modrá obloha, celodenní slunce, dva dny starý (čili stále zánovní) běloučký sníh a teplo (po ránu ještě -2 °C, na poledním slunci až +10 °C) a – ale-spoň já si jej nezaváhal užít – lyžování v krátkém rukávu. První domácí letošní, avšak nikoli poslední… tato zima nadělila některým z nás opravdu nezapomenutelné lyžařské tečky.

Katka z našeho týmu (a děvče z plakátu NST 2010) si tento den odběh-la pro medaili z mistrovství republiky v krosu, my ostatní si jej vychutnávali v tmavých brýlích na lesenském jarním sněhu. Mazací servis lidem aplikoval parafín Swix CH8 a stoupací tuhé vosky Swix V50 a postupně teplejší, po poledni pak už klistry až po Swix K21N. Já osobně volil do tající klasické stopy vrčáky – držely i klouzaly báječně. Namísto dlouhého popisování vý-jimečného dne jsem pár účastníků veřejného testu požádal o jejich vlastní pohled (viz samostaný box na této straně).

Poté, co účastníci testů odjeli vylyžovaní, někteří opálení, všichni bezpo-chyby unavení – ale doufám také, že spokojení – domů a historicky první Nordic Skitest navenek stáhl svou oponu, v redakci našeho magazínu zača-la teprve ta správná kancelářská řehole. Na 4 000 dílčích údajů muselo být z papírových testkaret přepsáno do počítače a podle stanoveného klíče přetransformováno v obsáhlou statistickou analýzu, jejíž výsledky můžete studovat na následujících stranách.

Výsledkové tabulky Nordic Skitestu jsme krom tržních kategorií rozdě-lili podle dalších tří dílčích podkritérií, což umožní každému čtenáři zkou-mat vlastnosti lyží do významného detailu podle jeho vlastních osobních preferencí. Má-li například lyžař potíže se stabilitou při rychlejší jízdě ve sjezdech a s ovládáním náčiní v ostrých zatáčkách, terénních nerovnostech či dynamických odšlapech, zřejmě jej bude specifi cky zajímat subjektivní hodnocení testérů „ovládání lyže“. Kdo vyhledává spíše turističtější styl lyžování a jde mu o pohodu a komfortní a relativně jistý odraz, najde si své důležité informace v kolonce „odraz“. Ambiciózněji orientovaní sportovní a závodní lyžaři s velmi dobře zvládnutou technikou budou naproti tomu hledat data spíše ve sloupcích skluz, sjezd, eventuelně hodnotit optimální

vyváženost více anebo všech kritérií. Celková známka nutně nevypovídá o všem pro každého z nás klíčovém, jelikož je de facto pouze zprůměrovanou statistickou hodnotou velmi specifi ckých dílčích ukazatelů.

Nezávisle na tom, zda na vás z výsledkových tabulek bude hlasitě křičet ten váš typ lyže „Tady jsem!“ anebo ne, bude moudré, vyzkoušíte-li si před vlast-ním nákupem daný model na sněhu, vyhovuje-li opravdu i vám, nejenom našim tabulkovým testérům. Každý z nás jsme, díky bohu, individualita.

PAVEL BENCbronzový medailista z OH v Calgary, 1988

„Určitě velice povedená akce, která je potřeba opakovat a pořádat pravidelně, protože má určitě co nabídnout. Je potřeba si uvědomit, že lyže jsou i mezi kategoriemi velmi rozdílné a je tedy potřeba vybrat si nejenom vhodnou kategorii ale i přesně tu vhodnou lyži. Mě samotného překvapilo, jak odlišné od sebe zdánlivě podobné lyže mohou být.“

OČIMA VEŘEJNOSTI

TOMÁŠ CHARVÁTKAJAK DĚČÍN

Skvělá akce! Jako amatérský závodník jsem měl možnost vyzkoušet všechny horké novinky, tak už vím, na co mám přes léto šetřit. Spoustu zajímavých vychytávek jsem se dozvěděl i z debat s borci od Swix servisu. Navíc naprosto báječně vyšlo počasí se spoustou sněhu, organizátoři jako vždycky nezklamali, takže úplně parádní závěr sezóny. Díky, chlapi!

JAN PACINA UJEP ÚSTÍ N. L.

Díky Nordic Skitestu jsem měl možnost vyzkoušet špičkové běžky připravené profesionálními servismany. Přivítal jsem umístění testu do krušnohorské Lesné, protože podobný typ akce v našich národních podmínkách dosud nebyl připraven. Oceňuji i kvalitně upravené okruhy, s jejichž přípravou si organizátoři zjevně dali velmi mnoho práce. Těším se na příští ročník.

KATKA HOUŠKOVÁ CHOMUTOV

I když s běžkami teprve začínám, tak jsem si tuto akci nemohla nechat ujít. Vyzkoušela jsem si výbavu, se které jezdí reprezentace, a už vím, co budu chtít od Ježíška (úsměv). Navíc skvěle vyšlo počasí a připadl bezva sníh – takže paráda. Jsem zvědavá, s čím se organizátoři vytáhnou příští rok.

DUŠAN PROKEŠDNT KADAŇ

Test špičkových modelů předních značek probíhal za krásného počasí a ideálních podmínek na profesionálně upravených tratích. Byl to skutečný požitek pro nohy otestovat něco nového. Testík jistě splnil účel.

MICHAL MAZÁČEKJIČÍN

Nordic Skitest pro mě byla skvělá možnost si vyzkoušet lyže většiny (nebo všech?) značek, které se v Čechách dají pořídit. Argumenty prodejců v obchodě jsou jedna věc, ale to, jestli se z lyže v porovnání s jinou odráží lehce nebo jestli sedí v odšlapu, zjistí lyžař jen na sněhu. Každému můžu tuto akci jen vřele doporučit, ať už se rozhoduje před koupí nového modelu nebo si chce jen srovnat svá ,,prkýnka“ s konkurencí.

Testér Tomáš Čáslavský

Zároveň nakupujte pouze tam, kde vám budou schopni fl extesterem na základě vaší hmotnosti a výšky postavy určit odpovídající tvrdost lyže. Vím, vím – zní to jako kolovrátkový evergreen, přesto tento zdaleka nejdůležitější aspekt pořizování si nových běžek je většinou veřejnosti znovu a znovu opomíjen. Kdyby se kdekoli na horách mohla udělat mezi rekreač-ními lyžaři revize, vůbec by mě nepřekvapilo zjištění, že alespoň polovina z nich používá ne-vhodně zvolený materiál co do tvrdosti či délky.

Osobně tento aspekt považuji za vědomý hřích výrobců lyží – neznám žádný racionální důvod, proč by nemohli uvádět konkrétní hmot-nostní doporučení uživatele ke konkrétnímu modelu příslušné délky. Podobně, jako to v sou-časnosti na grafi ce svých lyží uvádí jediná značka, o které vím – Madshus. Jistě, vím proč to ostatní nedělají – typický obchodník snáze (a raději?) objedná i prodá víc lyží hmotnostně specifi cky neoznačených než naopak. Většinu zákazníků při takovém nákupu (nevhodně tvrdých lyží) ani nenapadne, že právě dělají jednu z nejfatálnějších

chyb pro jejich budoucí lyžování. Nepochybuji, že vy, kteří jste dočetli až sem, jste (či odteď už budete) jiní.

V době, kdy poprvé čtete tyto řádky, pravděpo-dobně stále ještě čekáme na první tuzemský sníh, napnuti, jaká bude ta nastávající zima. Doufejme, že přinejhorším taková, abychom za půl roku mohli spokojeně odtušit, že „… slušná, a mohla být i horší.“ V tom lepším případě bude třebas podobně velkorysá jako ta poslední. Abychom si mohli užívat týdny a měsíce naší bílé, studené radosti. A proč ne třeba právě na nových běžkách, které jsme pro vás na jaře testovali?

Věřte, že Nordic Skitestu zdaleka nešlo pouze o to oznámkovat lyže jako „dobré“ nebo „špat-né“. Naším zájmem bylo spíš seznámit vás s jejich vlastnostmi, charakteristikami a technologiemi, s jejich potenciálem. Nakonec, co pro někoho dělá lyži špatnou, jiný či jiná může preferovat. Tak-že: hodně štěstí, lyžařky a lyžaři! Ať si najdete běž-ky takové, které vám budou dokonale vyhovovat. Vám osobně – nezávisle na tom, jaké si odnesly z Nordic Skitestu známky od druhých.

A pak, pokud snad tohle bude číst i Někdo tam někde Výš… přimlouvám se o trošku štěstí i pro nás všechny ostatní, kteří doufáme ve sněhově hojnou, férově dlouhou zimu. Moc díky předem.

P. S.: Půlrok, myslím, bude dostatečně fér. �

PODĚKOVÁNÍ ZÚČASTNĚNÝM

Přichází pro mě osobně nejdůležitější pasáž – bez následujících jmen by se Nordic Skitest 2009 neměl šanci uskutečnit, natož úspěšně.

Děkuji všem korporátním partnerům Nordic Skitestu za nesamozřejmou důvěru a vstřícnost k novému projektu a za velkorysou podporu. Jde o následující obchodní značky a jejich zastupující subjekty: titulární partner, norský výrobce sportovních potřeb Swix (Sprint), dále v abecedním pořadí slovinská značka obuvi Alpina (INA Sport), norský výrobce technického prádla Bavac (Sprint), norská oděvní značka Bjorn Daehlie (Radim Nyč), italská sportovní výživa Enervit (Czech Sports Corporation), americká značka navigační techniky Garmin (Picodas Praha), pražský sportservis Harfa Sport (Gerberos), krušnohorský sportareál Klíny (Mount Club Litvínov), chomutovský autosalon Ford, Hyundai a Mazda (KŠV Group), německá značka lyžařských holí Leki (Sport Koncept), norský výrobce běžeckého vázání Rottefella (Sprint), italská značka brýlí Rudy Project (Exit 1), český maloobchodní sportovní řetězec Sportisimo a burzovní makléřství IQ-Trade.

Mé srdečné díky a uznání za své úsilí a poctivost mají všichni nominovaní testéři; jmenovitě v pořadí, jak si je vybavuji od stolů: Pavel Benc, Martin Petrásek, Ivan Masařík, Ivan Šmaus, Zdeněk Zuzánek, Jirka Zampr, Miloš Matoušek, Honza Baďura, Jirka Vytlačil, Honza Doležal, Jirka Brožek, Radek Žďárecký, Franta Karlík, Tomáš Čáslavský, Tomáš Gnad, Robert Franc, čestný testér Jan Novák st. s manželkou Sváťou Novákovou, jimž děkuji za návštěvu, stejně jako krušnohorskému náčelníku HS Rudolfu Chladovi.

Cením si pilné práce obětavého týmu Swix Wax Service, který vedl Jan Weisshautel st. a který dále tvořili Jaroš Gregory Řehořek, Bob Franc, Míša Vacková a Jan Weisshautel ml. Pod rukama se jim točily takřka bez přestání desítky párů lyží po celé tři dny.

Děkuji personálu hotelu Lesná pod vedením majitele Antonína Herzána za to, jak jsme na Skitestu bydleli a jak dobře jsme jedli; za všechny vyjadřuji dík vrchnímu Markovi a kuchaři Josefovi, kteří s námi byli v nejčastějším kontaktu. Obětavou a precizní práci odvedli rolbaři skiareálu Lesná sourozenci Vlkovi i vlastní organizační četa NST: Pepa Janda, Míra Tesař, Anička a Katka Berouškovy v depu, Jirka Kopecký a Petr Havelka jako fotografové, Karolína Pilařová, Veronika Kolářová, Petr Socha a Radek Holub v zázemí a administraci.

Děkuji sportovní redakci České televize pod vedením Dana Tichého i všem spolupořádajícím subjektům: lyžařským magazínům SNOW a NORDIC, lyžařskému seznamu Skiindex, sportovní agentuře Mather, horskému hotelu Lesná a skiareálu Lesná. Nakonec také svatému Petru za sníh a přízeň počasí.

Servisman Jaroš Řehořek v akci

2009

V BŘEZNU LETOŠNÍHO ROKU PROBĚHLO V RÁMCI NORDIC SKITESTU V LESNÉ V KRUŠNÝCH HORÁCH I TESTOVÁNÍ SKLUZNOSTI U NEJNO-VĚJŠÍCH ZÁVODNÍCH A SPORTOVNÍCH BĚŽECKÝCH LYŽÍ. POKUD MÁTE AMBICE SE CO NEJVÍCE ZLEPŠOVAT A ŠETŘIT SVOJE SÍLY PŘI BĚHU NA LYŽÍCH, TAK BYSTE TUTO OBLAST PŘI VÝBĚRU NOVÝCH LYŽÍ MĚLI ZOHLEDNIT.

Pokud si budete prohlížet katalogy fi rem nabízejících běžecké lyže pro veřejnost, pak zjistíte, že lyže, určené do jednotlivých kategorií, se od sebe liší designem, barvou, použitým materiálem a konstrukcí. Co však nerozeznáte, je, jak se od sebe liší ve skluznosti. Délku skluzu ovlivňuje jednak konstrukce lyží, materiál a hlavně postup jeho zpracování při výrobě skluznice. Kvalitnější lyže jsou vybaveny sintrovanou skluznicí, kdy jsou z velkého bloku polyethylenu odřezávány pásy skluznice, která se následně nalisuje na lyže. Tato skluznice má nižší molekulární hmotnost a tím i lepší skluzové vlastnosti. Méně kvalitnější lyže mají skluznici extrudovanou, s vyšší molekulární hmotností, vytlačovanou z granulátů polyethy-lenu do tvaru fólie. Závodní lyže pak mají ve skluznici obsaženo 3–10 % grafi tové příměsi, která skluznici zaručuje nižší koefi cient tření. Závodní lyže jsou natolik specializované, že se ještě rozdělují podle toho, na jakém sněhu se budou používat: tvrdší lyže na mokrý sníh mají hrubší strukturu skluznice a jsou označeny zna-ménkem (+) nebo „klister“, měkčí lyže na suchý a prachový sníh mají jemnější strukturu a jsou označeny znaménkem (–) nebo „pulver“. Punc

nejlepší kvality lyží pak dělá struktura skluznice, která se provádí strojovým broušením brusným kamenem a použitím různých preparátů na vylepšení skluzu (pevné a tekuté skluzové vosky, prášky). Předmětem našeho testování však bude jenom srovnání skluznosti lyží bez dalších úprav skluznice.

Nehledě na to, co na lyži uvádí a doporučuje výrobce, bychom se chtěli dozvědět, jak na tom jsou lyže od různých výrobců v porovnání mezi sebou. To také bylo předmětem našeho testování.Aby byl tento test co nejobjektivnější, tak jsme se snažili vytvořit po celou dobu testování pokud možno standardní podmínky:• jednotná testovací délka přímé jízdy ve stopě

o délce 100 m s nájezdem 17 m z klidové polo-hy (bez odpichu a odrazu) k první fotobuňce

• stálý a neměnný sklon svahu zaručoval průměrnou rychlost kolem 24 km/hod., což odpovídá závodní rychlosti lyžaře běžce

• přibližně stejná kvalita a struktura sněhu byla zajištěna odklonem tratě od slunečního svitu a provedením testu v co nejkratší možné době v rozsahu cca 2 hod. v dopoledních (klasická

technika) nebo odpoledních (skating) hodi-nách. Teplota vzduchu, průběžně měřena před každou sérií, kolísala v rozsahu 1 až 1,5°C, teplota sněhu, taktéž měřena před každou sérií, kolísala v rozsahu 0,5 – 1°C.

• testovací jízdy prováděla jedna osoba o hmot-nosti 70 kg s dlouholetou závodní zkušeností se zaručením stálé a neměnné polohy těla a jeho segmentů – snížený sjezdový postoj s oporou loktů o spodní část stehenních svalů, hlava v předklonu, brada opřena o spojené ruce před trupem, horní končetiny pokrčeny v loktech, hole šikmo vzad, hmotnost těla rovnoměrně rozložena na obě lyže

• každá lyže byla testována celkem 4 x. Aby bylo docíleno co nejshodnějších podmínek testová-ní, tak se testovalo ve čtyřech sériích, kdy se v každé vystřídaly vždy všechny testované lyže

• odečet časových údajů byl prováděn se zao-krouhlením na setiny sekundy

• do testování byly zařazeny pouze závodní modely lyží od výrobců – Atomic, Fischer, Madshus, Peltonen, Rossignol, Salomon, Ski Trab a Sporten s použitím univerzální struk-tury skluznice. Někteří výrobci zařadili do testování více různých typů lyží.

• testované lyže byly určeny pro hmotnost lyžaře cca 70 kg, délky lyží byly pro klasickou techniku 201 až 205 cm, pro skating 184 až 194 cm

• všechny testované lyže byly opatřeny pro skluz shodným voskem Swix CH 8, lyže na klasickou techniku nebyly v střední části ošetřeny odra-zovým voskem, jen mírně zdrsněny smirko-vým papírem pro aplikaci odrazového vosku. Odrazový vosk použit nebyl.

Hodnocení běžeckých lyží na klasickou techniku• Do testování bylo zařazeno 13 párů běžeckých

lyží pro klasickou techniku. • Podle předpokladů se potvrdilo, že lyže se ve

většině případů v každé jízdě zrychlovaly (z 39 následných jízd 36x).

• Podle předpokladů byla první jízda v testování nejpomalejší (u všech značek i typů) a poslední jízda nejrychlejší (12x z 13 posledních jízd).

• Rozdíl časů nejrychlejších a nejpomalejších jízd u jednotlivých značek a typů činil od 0,92 s do 2,02 s.

• Rozdíl časů nejrychlejších a nejpomalejších jízd v jedné sérii (všechny značky lyží) činil 0,64 až 0,98 s.

• Nejrychlejšího času dosáhly lyže Peltonen Infra XTT 7.

• Nejlepších průměrů ze všech čtyř jízd dosáhly lyže Madshus Hypersonic, Peltonen Infra XTT 8 a Rossignol X-ium 3D – C2.

Rozdíly v jednotlivých značkách a typech sice ne-jsou propastné, ale je třeba si uvědomit čistě teo-retickou úvahu: na 100 m rozdíl v čase činí téměř 1 s, na 1 km je to již téměř 10 s a na 15 km již 2,5 min! To je samozřejmě jen za předpokladu, že by byla celá trať s mírným sklonem svahu.Skupina lyží na klasickou techniku byla poměrně dost vyrovnaná, čemuž odpovídají poměrně malé časové rozdíly u jednotek typů lyží. Velmi uspokojivé je konstatování, že lyže se v převážné většině následných jízd neustále zrychlovaly, což je důvod, proč je lyže potřeba před započetím závodního výkonu dostatečně rozjet, aby se dostaly do co nejlepších skluzových podmínek.

Hodnocení běžeckých lyží na bruslení• Do testování bylo zařazeno 15 párů běžeckých

lyží pro skating.• Lyže se v průběhu testování zrychlovaly ze 45

následných jízd jen 27x.• V 10 případech z 15 byla nejpomalejší jízda

první, ve třech případech druhá. V 8 případech z 15 byla nejrychlejší jízda poslední, ve 3 předposlední.

• Rozdíl časů nejrychlejších a nejpomalejších jízd u jednotlivých značek a typů činil od 0,2 s do 1,02 s.

• Rozdíl časů nejrychlejších a nejpomalejších jízd v jedné sérii (všechny značky lyží) činil 0,63 až 1,09 s.

• Nejrychlejšího času dosáhly lyže Fischer RCS Carbon Lite.

• Nejlepších průměrů ze všech čtyř jízd dosáhly lyže Fischer RCS Carbonlite, Salomon Equipe 9 a Sporten RCX.

Skupina lyží na skating se jeví poměrně nevyrov-naná z pohledu zrychlování jednotlivých typů lyží v průběhu jízd, vyrovnanější se pak jeví lyže od všech výrobců v jednotlivých jízdách.

V testování skluznosti lyží nelze porov-návat mezi sebou lyže na klasickou techniku a skating, neboť lyže na klasickou techniku mají odlišnou konstrukci a tvrdost a byly by určitým způsobem ve skluzových podmínkách znevý-hodněny úpravou střední části lyže zdrsněním smirkovým papírem pro aplikaci odrazového vosku.

Z pohledu testera se poměrně zajímavě projevily pocity skluzu při časté výměně testo-vaných lyží. Některé lyže se již na první pocit z jízdy projevovaly jako skluznější, jiné se do skluzu dostávaly obtížněji. Ne vždy se to však projevilo i ve výsledném čase.

Ještě pro doplnění je třeba uvést, že lyže se pro co nejlepší skluz napouští skluzovým voskem, který by se tepelnou úpravou měl co nejhlouběji vsáknout do pórů skluznice. Skluz-nice se sice vyleští kartáčem, však po zahájení jízdy však ještě dochází k další povrchové úpravě skluzového vosku, která se projevuje postupným zrychlováním. Hodnota v posledním sloupci tabulky tak napovídá, že je třeba se před závodem na lyžích rozjezdit, aby se lyže násled-ně odvděčily co nejlepší skluzností. �

2009