UDOVE NOVtNY ŘÍJEN 1988 ČÍSLO 10 V ú t e r ý 8. l i s t o p a d u rozhodnou v o l i č i ve S p o j e n ý c h s t á t e c h , kdo v y s t ř í d á na p ř í š t í č t y ř i roky Ronalda Reagana v Bílém domě. Výsledkem p ř e d v o l e b n í kampaně r e p u b l i k á n s k é h o a demo-k r a t i c k é h o k a n d i d á t a j e z a t í m t ě ž k o p ř e d v í d a t e l n ý . P o ž á d a l i jsme oba k a n d i d á t y , aby se odpověd í na n ě k o l i k n a š i c h o t á z e k p ř e d s t a v i l i č e s k o s l o v e n s k ý m č t e n á ř ů m , k t e ř í dosud n e d o s t a l i mnoho p ř í l e ž i t o s t í s e z n á m i t se s j e j i c h n á z o r y a p o s t o j i k problémům Evropy . C t ě t e na s t r . 2 .

George Bush Michael Dukasis odpovídají na otázky LN

DVA KANDIDÁTI PRO BÍLÝ DŮM Kandidát Republikánské strany GEORGE BUSH se narodi! 12. čer-vna 1924 v Miltonu ve státě Massa-chusetts - na východním pobřeží USA v rodině bankéře. Za druhé světové války by! pilotem na letadlové lodi v hodnosti poručíka. V roce 1958 ukončil studium práv na Yaleovč univerzitě v New Havenu. Do poloviny šedesátých let byl naftařským podnikatelem ve státě Texas, za který byl v roce 1966 poprvé zvolen do

Sněmovny reprezentantů USA. Od počátku sedmdesátých let

se věnoval cele politice. Zastával významné státní funkce. V letech 1970 až 1973 byl stálým zástupcem USA v OSN, 1974 až 1975 vedoucím styčného úřadu v Pekingu, 1975 - 1976 ředitelem C!A. Působil sou-časně aktivně v Republikánské s t raně. V letech 1973 až 1974 byl předsedou jejího celostátního výbo-ru . V roce 1980 se ucházel o nomi-naci své s t rany pro prezidentské volby. Konvence dala přednost Ronaldu Reaganovi, který si Bushe vybral za kandidáta na viceprezi-denta, jímž je dodnes. Bush se oženil v roce 1945 a má pět děti.

Kandidát Demokratické strany MICHAEL DUKAK1S se narodil 3. listopadu 1933 v Brookline ve státé Massachusetts v rodině řec-kého přistěhovalce. Jeho otec by! známý lékař. Dukakis v roce 1955 absolvoval právnickou fakultu Harvardovy univerzity. Sloužil dva roky v americké armádě v Koreji. Než se zcela věnoval politické činnosti. byl právním zástupcem firmy Hill and Barlow.

Jako politik byl nejprve dva roky předsedou městské rady v rodném Brookline a v letech 1962 až 1970 poslancem Demokratické strany ve státní sněmovně reprezentantů. V roce 1975 by! po-prvé zvolen guvernérem státu Massachusetts. Když funkci po čtyřech letech opustil, přednášel na Harvardově univerzitě. V roce 1983 zvo!en guvernérem podruhé a úřad zastává dodnes.

Je ženatý a má tř i děti.

Kroky k registraci V polovině záři, pár dni před tím, než vyšlo deváté číslo LN, doručila pošta na adresu našeho redaktora dvě odpovědi z odboru vnitřních věci Národního výboru hl. o. Prahy. Komise pro projednávání přestupků NVP v nich oznamuje. Ze napadeně rozhodnutí KPPP ONV v Praze 10 "zrušuje a věc vrací správnímu orgánu I. stupně k nověrnu projednání a rozhodnuti". V odůvodnění mj. sděluje: "Proti tomuto rozhodnutí

podal Jiří Ruml v zákonné lhůtě odvoláni, v němž ze-jména namítá, že nebyl seznámen s oznámením FÚTI a že mu správní orgán I. stupně nedal možnost se k,tomu-to podkladu rozhodnuti vyjádřit. Dále, že není šéfre-daktorem ani vydavatelem Lidových novin, ale pouze, že je rediguje. (...) Podíl zaviněni J. Rumla na vydá-váni předmětného tisku a tomu odpovídající uložené opatřeni závisí právé na posouzeni podílu zavinění členů redakční rady a je tedy na správním orgánu I. stupně, aby zvážil zaviněni J. Rumla v poměru k ozna-čeným členům redakční rady, aby po zahájeni přestupko-vého řízeni proti nim určil podíl zaviněni všech zú-častněných na vydáváni úředně neregistrovaného perio-

dického tisku a aby uložil opatřeni odpovídající tomu-to podílu." Tu šlo o první pokutu z 16.5.88 ve výši 350 Kčs.

Ze stejných důvodů bylo zrušeno i další rozhodnutí z 16.6.88, kdy byla vyměřena pokuta 500 Kčs. Obě roz-hodnutí komise pro projednávání přestupků NVP, datova-ná 9.8.88, byla doručena až 14.9.88 a proto vás můžeme s nimi seznámit až nyní. Ale to ještě není konec. Dne 4. října byl náš redaktor předvolán znovu před KPPP ONV Prahy 10 ve věci "dalšího oznámení F&TI a nového řízeni na základě rozhodnutí NVP". Komise ve složení: JUDr. Svatopluk Pátek, Miloslav Dlouhý a JUDr. Jana Rotová nejprve rozhodla, žo trvá na svém původním verdiktu z 16.5. a 16.6.88 a navíc uložila našemu redaktorovi další pokutu ve výši 500 Kčs za letní dvojčíslo LN 7 - 8, ačkoli je ujistil, že redak-ce je přesvědčena o prospěšnosti své p$ác%, nebot je vedena snahou o větší informovanost, rozvíjeni dialogu a demokratizaci společnosti.

Proti oběma rozhodnutím se náš redaktor v zákonné lhůtě odvolá opět k NVP, odkud dosud nepřišla odpové9 na třetí odvoláni. I nadále vás budeme pravidelně informovat o další cestě za registraci, které se ne-hodláme vzdát. V tomto duchu se redakční ra.da LN opě-tovně obraci svým dopisem na ÚV Národní fronty ČSR. 9. října 1988 red.

STRANA 2 ŘÍJEN 1988

1 . J a k á bude Vaše p o l i t i k a v ů č i v ý c h o d n í E v r o p ě , z v l á š t ě v ů č i menším zemím?

2 . J a k z á j e m S p o j e n ý c h s t á t ů o z l e p š e n i s t y k ů mezi s u p e r v e l m o -cemi a o s t a b i l i t u ve v ý c h o d n í o b l a s t i o v l i v n i j e j i c h p o l i t i k u v ů č i zemím ve v ý c h o d n í Ev ropě?

3 . S p o j e n ě s t á t y za p r e z i d e n t a Wi l sona p ř i s p ě l y p ř e d s edmdesá -t i l e t y ke' z r o d u p r v n í n e z á v i s l á Č e s k o s l o v e n s k é r e p u b l i k y j a k o d e m o k r a t i c k é h o s t á t u . J a k á b u d e , i vzh ledem k t ě m t o t r a d i c í m , Vaše p o l i t i k a v ů č i č e s k o s l o v e n s k u ?

Kandidáti pro Bílý dům

odpovídají na otázky LN

George Bush 1. Uznání a povzbuzování rozdíl-

ností, existujících mezi jednotli-vými východoevropskými země-mi, byla naší politikou po mnohá léta. Tato politika bude pokra-čovat. Vzhledem k této rozdíl-nosti vytvořili Východoevropané své vlastní formy "glasnosti" a "perestrojky", mnohdy dlouho před Sovětským svazem. Doufá-me, že to, co se nyní jeví jako nový, pozitivní sovětský postoj k reformám, vytvoří ještě přízni-vější klima pro rozvoj původních reformních hnutí ve východní Evropč.

2. Spojené státy maji zájem na rozšiřování svobody ve všech zemích světa . Legitimní touha východoevropských států po svobodě jistě ovlivňuje zdravot-ní stav supervelmocenských vztahů a stabilitu v oblasti. Nepřijímám náznak, že Spojené státy nedbají této touhy. Cílem naši politiky je vést dialog se všemi složkami východoevrop-ských společnosti a s představi-teli režimu stejně jako se soukro-mými osobami a neoficiálními skupinami, abychom povzbudili vývoj k větší demokracii a k respektování lidských p ráv . Například při návštěvě v Polsku jsem se loni v září setkal dva-krát s představiteli Solidarity včetně Lecha Walesy a poté jsem na schůzkách s dalšími představiteli opozice, polské vlády a církve naléhal na národ-ní smíření a intenzivnější a otevřenější dialog.

3. Spojené státy doufají, že svěží demokratické tradice mohou

být kdekoli obnoveny a přetvo-řeny v demokratické insti tuce. Hlavní podnět k demokratické změně musí nezbytně vzejít zevnitř každé země. Spojené státy se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí žádné země, ale plně povzbuzujeme vývoj demokratických instituci, založený na úsilí místních oby-vatel a místních představi telů.

Michael Dukasis 1. V mé vládě bychom se snažili

rozvíjet užší bilaterální vztahy se zeměmi východní Evropy. Musíme vytvořit strategii odpo-vídající změně ve východní Evropě. Minulá čtyři desetiletí byla tak krutá k Varšavě, Bu-dapešti a Praze jako byla vlídná k Paříži, Londýnu a Bonnu V důsledku toho je východní Evropa stejně zralá pro přestav-bu jako samotný Sovětský svaz.

Nemůžeme ovšem s jistotou p ředpov ída t / jakým směrem se bude vyvijet šest východo-evropských zemí s šesti odlišný-mi dějinnými příběhy a jedním společným břemenem. Víme však, že jejich budoucnost ovlivní naši budoucnost a ještě více budoucnost našich spojenců.

Spolu s našimi spojenci v NATO musíme povzbuzovat po-krok svobody ve východní Evro-pě; povzbuzovat rozdílnosti; povzbuzovat takovou změnu, aby do pěti let zněla "glasnosf" nejen v Moskvě, ale také "Offen-

heit" ve východním 3erlině a "veřejná informovanost" v Praze, abychom slyšeli o otev-řenosti a probuzeni naděje v této oblasti. Když uvažujeme o změně ve východní Evropě, když si vyvoláme obraz Ronalda Reagana, jdoucího ruku v ruce s Michailem Gorbačovem po Rudém náměstí, je pravděpodo-bné důležité připomenout si , že dějiny jsou proces evoluční a nikoli revoluční.

2. Není žádný rozpor mezi zájmy USA ve východní Evropě a nadějemi národů těchto zemí. Jak jsem při mnoha příležito-stech řekl , národy východní Evropy chtějí totéž, co chceme my. Právo otevřeně vyjádřit své názory, vybrat si svobodně své představitele, vyznávat otevřeně a bez strachu svého Boha. Chtějí dýchat sladký vzduch svobody a žádná berlín-ská zed, žádný vězeňský dozor-ce, žádný cenzor, žádný diktá-tor nemůže uhasit tuto touhu lidského s rdce . Generální tajem-ník Gorbačov musí pochopit, že p r á v ě status quo vytváří ve východní Evropě nestabilitu.

3. Vztah mezi Spojenými státy a československem je úzký a osobní, symbolizovaný obdivem prezidenta Masaryka k naši zemi a našim demokratickým institucím. Když československý lid oslavuje sedmdesáté výročí založeni republiky, měli bychom si toto těsné spojení uvědomit.

My v této zemi víme, že ústa-va československé republiky zajišťovala občanům stejná práva, jakým se těší naši občané. Řekl jsem, že musíme mít zahraniční politiku, která odráží americké hodnoty. Jednou z hlavních zásad této politiky je podpora lidských práv a myšlenka, že všechny národy světa by měly mít s tejné svobody, že by měly mít možnost svobodně mluvit a být reprezentovány představi-teli, k teré si samy zvolí. Jednou z hlavních opěrných pozic Ame-riky jako vůdčí představitelky svobodného světa je naše víra ve svobodný tok myšlenek a informací.

Nepovažujeme za vhodné, aby se Spojené státy vměšovaly do vnitřních věci jiných zemí. Považujeme však za nezbytné připomenout sovětské vládě, stejně jako vládám ve východní Evropě včetně československé, aby se řídily závazky, které při jaly, když podepsaly helsinský Závěrečný akt . Doufáme, že v tomto historickém roce i v budoucnu bude Československo žít svou nadějí a sny svých zakladatelů.

ŘlJEN 1988 KOMENTÁR LN STRANA 3

28. říjen Výročí 28. října 1918 má v mnohém pohnutější osudy než 28. říjen sám: s jeho znehodnoco-váním se začalo velmi záhy, především za nacistické okupace, pak v 50. letech a znovu za tzv. normalizace. Toto datum má tedy též zvláštní funkci ukazatele osudů republiky, hlavně ovšem těch neblahých. Proto také je dnes její vznik opředen tolika předsudky, polopravdami a nepravdami, že by 28. říjen měl ve veřejnosti vzbuzovat spíš rozpaky - kdyby naštěstí neměla dost instinktu (žel méně už znalosti) , aby se nedala mýlit. Nega-tivistická kritika zapustila kořeny sice jen na okrajích společnosti - nahoře i dole, napravo či nalevo, jak chcete -, ale o to bývá hlasitější. Proto snad stojí za to zmí-nit se aspoň o dvou nejrozšířenějších legen-dách na stejné téma, obou napůl pravdivých a napůl zkreslených, totiž bez čeho by nebylo československa. První, starší, tvrdí, že by republika ne-

vznikla bez západních mocnosti a jejich pří-zně. To je určitě pravda: kdyby Dohoda ve válce nezvítězila a neudělala nad monarchii kříž, československo by se asi sotva utvoři-lo. Žádný menší stát v Evropě nevznikl ostat-ně bez patronace velmoci či aspoň některé z nich, ale chápáni těchto dějů v pojmech darů a vděků je dobově povrchni a málokdy vydrží dlouho: v československém případě skončilo po dvaceti letech v Mnichově, který zpětně ukázal za těmito emfatickými frázemi složité předivo chladných a rozporných mocen-ských zájmů a vztahů. Střední a východní Evropa byla odedávna na okraji pozornosti západních mocností, které se na státní samo-statnosti zdejších národů necítily zaintere-sovány. Jejich aspirace byly ve vládních kruzích Dohody aktualizovány teprve za války, a to hlavně jako nástroj diverze vůči soupe-řům. Ke změně tohoto postoje - později se mělo ukázat, že ještě ne úplné - došlo hodně pozdě, až v květnu 1918. Důvody byly nasnadě: odtrhnout Vídeň od Berlina se ukázalo nemož-ným, Rakousko se nezadržitelně hroutilo a vůle jeho národů po osamostatnění se nedala zastavit. Navíc při tehdejším těsném poměru sil - na jaře a v létě 1918 ofenzivy Centrál-ních mopnosti Dohodu zle tiskly - představo-valy i malé národy nezanedbatelnou silu: víc než stotisícové čsl. legie byly např. na sklonku války po velmocech největší armá-dou Evropy. Vezme-li se tedy historie státní-ho osamostatnění Čechů, Slováků i dalších malých národů této části kontinentu vcelku, lze jistě stejně oprávněně říci, že vznikly ve shodě s Dohodou, jako že vznikly proti ni a její vůli.

Nejinak je tomu s pozdějším sloganem o Říjnové revoluci, bez níž by nebylo česko-slovenska. To je také pravda. Elektrizování osvobozeneckého hnutí národů revoluci v Rusku (únorem počínaje) je nepochybně prokázáno, stejně jako vliv říjnových hesel o sebeurčeni a míru - přišla dřív než Wilson a byla důsled-nější. Ale i za tím bylo složité a rozporné předivo politických a mocenských zájmů. Brest-litevský mír, který v zájmu své záchrany musela revoluční sovětská moc uzavřít s Cen-trálními mocnostmi, nepochybně ztížil pozici Dohody i národně osvobozeneckých hnutí, která stála proti německo-rakousko-turecké koalici. Odpadnuti ruské fronty, dodávky z území, které Sověty musely odstoupit, i návrat za-jatců - to všechno jistě usnadnilo poslední vzepětí německé koalice, která v červenci 1918 dosáhla vrcholu své moci, ovládajíc obrovské prostory od předpolí Paříže až dale-ko na Ukrajinu. Pro československé hnutí - a nejen pro ně - to byla těžká chvíle i proto, že nová sovětská vláda Rakousko-Uher-sko uznala, a netoliko vynuceně - ještě po rozpadu mocnářství byli bolševici pro zacho-

váni tohoto soustátí (ovšem revolučně přemě-něného) a Kominterna dlouho vůči ČSR a nástup-nickým státům vůbec zaujímala negativní po-stoj. Na úsudku, že rozpad Rakouska proběhl proti intencím moci instalované Říjnem není tedy o mnoho méně pravdy hež na známém ofi-ciálním sloganu.

Ke skutečnému porozumění roku 1918 nestačí však jen znalost událostí té doby a jejího časového okolí. Pohlédne-li se na tehdejší události z širší perspektivy, nabudou rázem jiných rozměrů, v jejichž světle všechny dobové legendy silně vybledaji, třebaže ne-zmizí reálné problémy, jež se v nich jedno-stranně a zjednodušeně odrážejí. Vznik ČSR určitě nebyl jen záležitosti účtů, které měli češi s Rakouskem a Slováci s Uherskem, ale součásti vskutku globálního převratu, který zasáhl všechny tehdejší středo- a vý-chodoevropské velmoci od Skandinávie a Baltu až po Balkán. Obdobně je tomu i historicky: r. 1918 byl vrcholným a posledním mezníkem na téměř stoleté cestě státního osamostatňo-vání malých národů a států, počínající hlubo-ko v 19. st. vznikem Řecka a Srbska. To snad dovoluje mluvit o historické zákonitosti, v niž však dotčené národy nebyly jen objek-tem, nýbrž také subjektem, který ji naplnil vlastni dějinotvornou aktivitou - a Čechoslo-váci v ni rozhodně nebyli na posledním místě. Samostatné československo by jistě nevzniklo bez přízně Dohody ani bez revolucionizujícího vlivu Ruska, ale především by nevzniklo bez vůle, chtěni a boje Čechů a Slováků samých

nebylo jen osvobozeno, ale také se samo osvobodilo, aspoň v té míře, jaká je u malých národů možná; totéž lze ostatně říci i o Finech, baltských národech, Polácích či Jiho-slovanech, kteří to také všichni o sobě dávno a nahlas říkají.

československé osvobozenecké hnuti, jakkoli z nich zprvu bylo nejméně známé, nijak za nimi nezaostávalo, ba naopak. Ve světě (u nás dnes bohužel už méně) je nejznámějši dramatická historie zahraničního odboje, Masaryka, štefánika, Beneše a především le-gionářů, statečných mužů, kteří se dobrovolně vrátili do pekla války, aby bojovali za svo-bodu. Nemenší význam patři ovšem i rezistenci domova: činnosti (a perzekuci) odbojných politiků a intelektuálů, protiválečnému odpo-ru a vzpourám českých a slovenských vojáků, nesčetným dělnickým stávkám a demonstracím v hladovém zázemí, na nichž velký a nedoceně-ný podíl měly ženy. Tato působivá sága, ja-kých v našich dějinách není mnoho, měla i pronikavý politický a duchovni náboj: česká či československá revoluce r. 1918 nevedla jen k naplněni národních a státních aspirací, ale byla součásti velkého díla demokratizace, které Čechoslováci dovedli ze střední Evropy nejdál.

I na slunci jsou skvrny a na nejsvětlejšich dějinných událostech objevuje nemilosrdný historický soud stíny - a přesto je slunce sluncem a historicky pozitivní zůstává histo-ricky pozitivním. I při vši nezbytné kritické střízlivosti může historická analýza vydat svědectví, že toto datum je jedním z nejvý-značnějšich v našich tisíciletých dějinách, předělem, který svým poselstvím naléhavě oslovuje i dnešek, politickým a mravním výko-nem, který patři oprávněně do galérie velkých dějinných činů, jež dávají naší národní a státní existenci oprávněni a smysl.

Prohlášeni 28. října za státní svátek, třebaže je to pořádný politický kotoul, je jistě správné a všichni je přijmou s uspoko-jením - cítili ho tak ostatně už odedávna. Ale maji přitom právo se ptát, kolik z těch, kteří ted budou toto usneseni vychvalovat a odhlasovávat, bylo před lety mezi jeho hrobaři a co dělali, když se 28. říjen zneva-žoval a zamlčoval.

STRANA 4 ŘÍJEN 1988

KRAJiNA PŘED BITVOU ? Ocitáme se na prahu nadlouho nejrisk^ntnčjšiho období, č tyř icet let nekontrolovatelné vlády jedné s trany a ideologie nás dovedlo do slepé ulice neustálého zaostává-ni za světem i za vlastnimi t rad i -cemi. Změny jsou nevyhnutelné. Dnes se to ještě může zdát málo pravděpodobné, ale budou to změny vedoucí k ekonomickému i politické-mu pluralismu.

Jedinou alternativou je totiž "polská cesta" vleklých krizi a společenských konfl iktů. Opozice není ještě dost silná a schopná, aby oslovila široké v r s tvy občanů, aby "šla mezi lid", a to může zneji-

PŘÍUŠ TĚŽKÉ OTÁZKY PvJ PíásKy áoatgla před Jasem 720 chZapcJ a dávčat 3 pcaíeánťch t ř i d některých 3dRZadnich áhoZ a z prv-nich t ř i d ¿yymnázií; Co v i t e o V3nih^ ^ee^asZavensA^ repubZiRy? Ca v i t e o j e j i c h pMzídenčec^?

í/M3aZo se, že j8a^ pro áospťfg-j i c i čes^aeZavensh^ íMti přiZiž t ^ ž ^ / M^tžina 3 ntch adpov&MZc e^ybnJ a ZecMy i ^oirtásná. Wapři-!(Zad; "CeahasZavens^d rep^bZi^ca V3ni&Za v roce 1343," faZe tah^ třeba v Zetech 1933, 1945 a 1943J. "Jejim prvním pre3ÍáenčFm by Z /řZe-ment CattvaZd." C7en n e j č a e t J j i J Jedno d i t J nevinná napsaZo, že "prvním ¿^íntc^ým pre3táeníem by Z ^ nde Tamdž Maearyh, p r o t o č po<?M-3eZ 3 chadá moravs^ raJtny". Afg-^ terá dá t i - vZastná t/ž mladicí a 8 Zeány - mJZy ve svých vJdoma-stech yaZima^ydž; připisovaly baj a pražshy ¿i&?vy d%m áře Catt!JaZdavJ a paáačná. WáhaZix j i ch 3naZo jm^na /!ntanína /i?avatn(f-ha, jhZe nedavedZi ha bZiže 3ařa<iit. 3prdvw/ch aJpav^Ji byZo mdZo, navťc j e j i c h a ^ t a ř i pa3name?KÍvaíi, že tyto 3naías í i nemají 3e ž^oZy, nýbrž 3 damava...

0 3mínán^ an^etá by Za ře<2 na semindři, hter!/ K 79. v^rači čes^o-gZovensh^ho s td tx MspořddaZ ve dnech 19. až 21. 3dř i i . r . na Pabřiži 3va3 českých episavateZ^. y jednám 3 re/!3rdt:í tam byZi T. C. /AMaryh, F. Benež a ^te^dnih asnačeni sa " t ř i nniáhetýry naži 8Mtni 8ama8čaina8íi". Po tohoto "nového trende" aapadá i neddvn^ roahodnuti ne jvyp ich <?8. or^dnň, Mspořddat Zetos h osZavJ ^Zatáhá v^/rači V3niht< rep^bZi^y veřejnou mani/estaci . í/važt<je se tdž o vydá-ni náA:teryoh dJZ Fdvarda Reneže.

¡Vedejme se vžah tim vnájžim hond-nim 3wí8t. ^e 8třeí&4 23. 3^ř i adpa-Zedne se dvaceti Zet:/, hřesčans^y sm^eZejici d^Znih 3e 3dvod^, v nJmž p racu j i , vydaZ se dváma ^ara-/ i d t y h parnu sv. VdcZava pod Miradnim m^3eem. Toho dne by Z svě t -cův 8vdteh. Jen se mZadý m^ž s ^v#ty v mce přibZižiZ ^ pZ^tk^ K šachy, řehZ mM nejbZiže s t a j i c i přisZ^žni^ /e ře jn^ begpg^naáčt, ^^azt^je na ^a ra / i á ty ; "Ta nemaže-te/ fa j e 3neč iž řovdni . . . " - Z rampy pod Miseem byZo vžechno jako na dZani; 3ce*Za haZy pamnih svatého MdcZava, pečZiv^ střežený paZicej-nimí va3y a paZicisty v uni/armách i v civiZM.

OZya t Zcavd

stělou moc svádět k domněnce, že rázným úderem proti nejhlasitěj-šim nespokojencům získá čas.

Je to iluze. Represe nenahradí moderní technologii ani nedonutí dělníky ve zbytečných odvětvích k vyšším výkonům za menší mzdy. Tváři v tvá ř stále rychlejšímu ekonomickému a zvláště sociálnímu zaostávání má možnost zaslepená ideologická neústupnost jenom lhát . Ještě nějakou dobu může pomocí privilegii korumpovat určité skupiny uvni t ř společnosti. Ale tím ji bude jenom hlouběji rozdělo-va t . Nemá a nemůže mít pozitivní reformní program, kterým by neo-hrozila svou moc.

Desítky let opakované represe , střelba do dělníků, čistky a výji-mečný stav v Polsku nevytvořily ani zdání společenského porozuměni. Polská moc ted m u s í zasednout k jednacímu stolu s dosud bezpráv-nými terči . Všichni přitom víme, že se lépe vyjednává před konflik-tem než po něm.

Opozice a ty vrs tvy společnosti, kterým současný stav nevyhovuje, by měly na druhé s traně vidět, že odumírání přežitého může trvat léta. Nikdo nedostane nic zadarmo, bez vlastního přičinění. Ideologicky vybarvované naděje na pomoc od-jinud vedou jen k pasivitě a rezig-naci.

Všichni by pak měli na polských zkušenostech rozeznat, že kompro-misní postupný vývoj jc lepší než otevřený společenský konflikt.

Dokáže však nějaká moc na světě sama od sebe pochopit svou vlastní klrizi a začít znovu, jinak a rovno právněji? Bez zvýhodňování svých věrných, represivního aparátu , bez kádrových stropů? Dokáže to Komunistická strana Českoslo-venska?

V této chvíli ještě téměř všechno závisí na míře ideologické zaslepe-nosti či prozíravosti českosloven-ského vedeni. Pokud dokáže igno-rovat narůstající vnitřní i zahrani-ční t laky, jejichž význam poroste s potřebou úvčrú , nemá a ješté nějakou dobu nebude mít proti sobě faktickou sociální sílu. Ale na jak dlouho? Připomíná to kapi-tána, k terý se na blížící bouři př ipravuje tím, že zavře oči, za-cpe si uši a přemýšlí, zda je lepši zbičovat za t res t moře, vi tr anebo námořníky.

Československo má přitom pro případné reformy a společenské kompromisy mnohem výhodnější výchozí podmínky, než měly před nim Madarsko a Polsko.

Nejsme zatím prakticky zadluženi ve volných měnách. Náš vnitřní dluh jc náš vlastni problém. Sovět-ský svaz by dnes zřejmě ze všeho nejvíc uvítal tiché a hlavně vnitřní vyřešení československého problé-mu. Mezinárodni politická atmosfé-ra je pro reformy ve východní Evropě celkem příznivá. Z Česko-slovenska už dnes je a stále víc bude n á š problém, naše rozho-dování a naše kompromisní řešeni.

My, co nevládneme, musíme už ted otevřeně pojmenovávat všechny dosud tabuizované problémy včetně nedotknutelnosti vedouci úlohy KSČ. Protože za dobu naši vynuce-né nehybnosti vyrostla nová gene-race. Její nevíra a beznaděj ji formují do nekompromisního znechu-ceni a radikalismu. Brzy nebude čím ji korumpovat. Oni, ješté víc než my, potřebuji novou naději. Naději, že se pro všechny do bu -doucna vyplatí nemlčet už teá . Toto je tedy popis krajiny před bitvou, ke které nemusí do j i t . . .

Jan Urban

^o/ái/a o syrnpdzMv Ve dnech 11. - 131. l i s t o p a d u by v P r a z e mohlo d o j i t k p o z o r u -hodné u d á l o s t i . N ě k o l i k z d e j š í c h n e z á v i s l ý c h a k t i v i t s e p o p r v é d o h o d l o na s p o l e č n é m p o s t u p u a začá tkem z á ř i o z n á m i l o úmysl u s p o ř á d a t v P r a z e m e z i n á r o d n i vědecké sympozium č e s k o s l o v e n s k o 88 , k t e r é by s e z a m y s l e l o nad s o u v i s l o s t m i č e s k o s l o v e n s k ý c h a e v r o p s k ý c h u d á l o s t i od v z n i k u r e p u b l i k y v r o c e 1918 do d n e š n í c h d n ů . Ve spo lečném p r o h l á š e n i C h a r t y 77 , Demokra t i cké i n i c i a t i v y , J a z z o v é s e k c e , N e z á v i s l é h o m í r o v é h o s d r u ž e n i a S p o l e č e n s t v í p ř á t e l USA se ř í k á : " L e t o s s i Č e s k o s l o v e n s k o p ř i p o m í n á z a o k r o u h l e n á v ý r o č í n ě k o l i k a d ů l e ž i t ý c h mezníků svých m o d e r n í c h d ě j i n . Společným j m e n o v a t e l e m t ě c h t o u d á l o s t i j e t o , že n i k d y n e b y l y pouze č e s k o s l o v e n s k é , a l e vždy p ř e d s t a -v o v a l y z á r o v e ň významné body v d ě j i n á c h Ev ropy . A vždy z á r o v e ň s o u v i s e l y s t é m a t y , k t e r á nás v š e c h n y s p o l e č n ě z a j i m a j í , t o t i ž s tématem d e m o k r a c i e , l i d s k ý c h p r á v , m í ru a j e j i c h v z á j e m n é p o d m í n ě n o s t i . "

O r g a n i z á t o ř i p o z v a l i n ě k o l i k d e s í t e k domácích i z a h r a n i č n í c h p o l i t o l o g ů , h i s t o r i k ů a k u l t u r n í c h o s o b n o s t i , mezi j i n ý m i A. S a c h a r o v a , Z. B r z e z i n s k é h o , J . Kuroně , F . B u r l a c k é h o , G. S k i l l i n g a . P o z v a l i k ú č a s t i a s p o l u p r á c i i Ořad p ř e d s e d n i c -t v a v l á d y ČSSR a Cs . a k a d e m i i v ě d . Reakce ú ř e d n í c h m í s t j e z a t í m s m í š e n á a r o z p a č i t á . Doš lo i k t a k k u r i ó z n í s i t u a c i , že z á s t u p c i o r g a n i z a č n í h o výboru b y l i v j e d e n a t ý ž den p ř i j a -t i v y s o c e pos taveným č i n i t e l e m Národn ího výboru h l . m. P r a h y , k t e r ý j e u b e z p e č i l , že ú ř e d n í m i s t a nebudou k l á s t p růběhu sympozia žádné p ř e k á ž k y a pouze o n ě k o l i k h o d i n p o z d ě j i b y l i z a d r ž e n i S t á t n í b e z p e č n o s t i , aby j im b y l o t l u m o č e n o s t a n o v i s k o F e d e r á l n í h o m i n i s t e r s t v a v n i t r a , že k o n á n i sympozia " n e n í v zá jmu d ě l n i c k é t ř í d y " a že j e " z b y t e č n é , p r o t o ž e Národn í f r o n t a z a j i š ť u j e d o s t a t e č n ě d ů s t o j n ý p r ů b ě h o s l a v 70. v ý r o č í v z n i k u r e p u b l i k y " . K t e r é z ú ř e d n í c h s t a n o v i s e k nakonec p ř e -v l á d n e ?

ŘÍJEN 1988 STRANA 5

Střední Furopa, paj^ který ježtá pomámč nedávno jen ty přecházť veZice

do f^rTMUaíí^y. Začíná n^n být grn t ? i pí? tách, která jame nedovedZi a &Mí<? ani ^gw^ít příZiž wíovaí. ?ed je w ^ e w e ^ aZe oni už tu wjso^ a níMy neb^-do^. ^č^gífoevyop^ačvť umírá nejen

Povinnosti pozůstatých

okoZo nás v chdírdnť pa-mátek, aZe t mírá hZavná v nás, neboř přestáváme-Zi být č*ec y, SZováky, PoM^y^ židy, //ámci, Madary, eygnyeKKy, zčráeí svůj obaah a my nevíme, naZezne nový čt zda dokáže o&noutč nejZepži 3 onoho p^vodnťho. ^ * fážko říci, kam půjde vývoj,

a Ze oč víc zao^ováme ve vZaetni pomnít i v pamčtt česká o sZoven-ská Krajiny, o to víc wžnosí^ voZby ¿^¿o^ mít přížti pokoZeni. Vyberme st ze epZeti proH^mJ

jeden o proHsčKjme nomát^ dva ročníky žtdovs^ýo^ nábo-ženských oh?ť v ^eekosZovensku. Jen v Zetech o oznom^j^ jeánoíítvá čís Za zy^áen^ zíížovs á o A^íiovo v tzv. veřejném zdjm^ v íčchčo obc^e^; JoHonov nad Tur-nou, okr. Požňava; Oráčov, okr. Rakovník; 3a Za - Veča; Ro^dntce nad Labem; Ltíky, okr. Prežov; PfeZouč; BřecZav; /řmov. //á robnť kameny, která st neoávezoii pozůstaZi fcož se stává veZice zříáka^, se poM%tj% jako stavebná matertá^ bud přímo v m^stJ Cpřed někoZika Zety jsme vidáZi židovská náhrobky jako součást reyKÍaoe potoka v nejvýohoánájáť obct repu-bZiky Wová SedZici^, nebo se vykou-pí, oávezo^, rozřežou a po^žijť třeba jako áíažební kostky fnedávno v <%omoKct v okoZi obchodního dona* Prtor či pří dZáždáni páži zóny v Pražek. Oznámeni ve Mástniku se ovžem týkají jenom hřbitově ručených aířninistrativná. Zánik synagóg se neoznamuje vůbec, proto-že jsoK s výjimkou nákoZika včt^ioh mást obyčejná bez vářicich už od dob nacistickáho vražděni. Paseko vátži část židovských památek zani-ká pozvoZna, zarůstá Zesem, podZáhá povátmostni erozi, /fromá íe^áíniho vanda em^, o námá jsme se již zmíniZi, jso^ i ob^ti vandaZismu spontánního. ^astá jsou - a to i na hřbitovech* dosKd řvaných - krádeže ceíých náhrobků, obr^bni-ká a daZžioh dekorativnich prvM. T^Mjáme si nazvat vanda íismem

i řádnč 8chvá^eno^ íthvidact židov-skáho hřbitova, synagógy či zacho-vaná části bývaíáho yhetta, neboř tyto památhy připomínaji ^ítur^, která na naáem tížemi ^ž nikdy neo-žije. Vžechny si tedy zasío^ži.

aby byly zachránčny jako přtpomin-ka veíká k^^t^ry, i jako přtpomin-ka jejiho opaku, kterým by Za naci-stická diktatura. Taká synagóga v Po Zná si jeátá

donedávna zachovávala sv^j povod-ni vzhžed. Dnes jsou z ni jen zdi. í/bohý je ovžem i stav ostatních židovských památek v tomto mčstč, která se staZo symboZem krize če-8^o-židbV8kých vztahů i připomín-kou tvrdá žkoíy toZerance. PoZen-ská synagóga stoji uprostřed býva-Záho ghetta, která se ováem zacho-valo jen v p%dory8u, protože jen máZo domu je opraveno tak, že při-pomínají svůj původní vzhZed. Ta-buíka na zřícená vstupní bránč do zpustoženáho hřbitova, která oznamuje, že jde o kuítumi památ-ku ze 16. stoZeti a vyhrožuje tres-tem za její požkozeni, působí jako výsmčch či jako demonstrace bezmo-ci před Zhostejnosti a vandaZismem. ďa českomoravská vysočinč není ovžem PoZná ojedinčZá. A apříkZad v Třebíči či ve feZkám Meziříčí jsou židovská památky značná ceny, jež by se jeátá daZy zachránit a jejichž komerční turistucká vyu-žiti by nebyZo žádnou hanbou. Motivem Zhostejnosti či aktivní

neúcty k židovským památkám nebývá antisemitismus, který se projevuje nčkdy jen v chováni vysZovenč chu-Zigánskám a i tam pramení spíže

3i''9M Neobvyklá manifestace byla svolána do velkého sálu praiskčho Klubu novinářů. Pod záminkou členské schůze seniorů si tu dali schůzku hosté někdejšího zástupce šéfreda-ktora RP a nyní předsedy klubu K. Douděry, aby veřejně vyhlásili svoji solidaritu s kritickým názo-rem PhDr. Evy Fojtíkové na "součas-né proudy v sovětském kulturním Životě", publikovaném v týdeníku Kmen. Nic netušící důchodci, kteří,

přišli na svoji obvyklou schůzi, snad také aby na vlastni uši vy-slechli názory Fojtíkové a její poznatky z nedávného pobytu v Mos-kvě, byli hned zpočátku překvapeni profesionálním zařízením, připrave-ným k pořízeni autentického zázna-mu. Ještě víc pak kratičkým proje-vem Fojtíkové. Ta se soustředila pouze na ohlasy, které její článek vyvolal u veřejnosti. "Nepřestanu," prohlásila autorka, "říkat nahlas co si myslím, dokud nebude někde zakotveno, že manželky vedoucích funkcionářů nesmi veřejně vystupo-vat!" Mluvila krátce, snad aby bylo

co hejvíc času na diskusi. Však také k řečnickému pultu ukázněně nastupovala garda dobře známá z nedávné historie: Jan Kliment, Cyril Smolík, Josef Mašin, Marcel

z nevzdáZanosti a původná neadresná agresivity. To, že vátžina židov-ských hřbitovů - a to i tzv. ži-vých - vZastná zaniká podo^ jako včtžina synagóg a zaohovaZých části bývaZých ghett, je spíže výsZedkem obecná Zhostejnosti k vácem přesa-hujícím úzce osobni zájmy. 4ZoÍ8 Jirásek, spisovateZ, který

vánovaZ ceZý život budováni čeeká-ho vZastenectvi a národní hrdosti, vyhradiZ ve svých Starýáh povástech českých místo přibáhům židovským, /¿gžeme se radovat, že jeden z nej-vátžich dovržiteZů moderního česká-ho nacionaZismu naZezZ toZik pák-ných sZov, aby popsaZ život tách, kteří 8 námi uraziZi tak veZký kus cesty dájinami. My v ni můžeme pokračovat, oni vinou hitZerismti a dZouhoZetá netečnosti mnoha Fvro-panů nikoZiv. Snad bychom tedy my, čtenáři

Písma i čtenáři Pranze Raf%y, XarZa Po Žáčka a třeba Oty Pat?ZJt, mohZi najit neokázaZý způsob, jak proje-vit vdáčnost a vzpomínku aspoň íed, když už je skoro na vžechno pozdá. Má-Zi pojem "střední Fvropa"

najit svůj obsah, neobejde se to bez spousty vžedni práce; najde-Zi jej, bxdou naži potomci potřebovat vžechno to, co se nám podaří zacho-vat.

- PK -

Nolč, Milena Balášová, Ivan Skála, Jan Kozák... Další, jako Vladimír Solecký, se spokojili s pouhou přítomnosti v sále. Varovně se zdvihal prst. Mladá

vědecká pracovnice Bastlová prohlá-sila, že z rozhovorů se sovětskými studenty má depresivní pocit, a naznačila, že Fojtíková posuzuje děni v SSSR ještě poměrně toleran-tně. M. Balášová se dovolávala morálky socialistického novináře, J. Kliment poděkoval Fojtíkové, že dala přiklad ostatním. On že ji skládá hold za to, jak je mou-drý, a že ho spolupodepisuje..

Každý obohacoval své vystoupení po svém. Ozývaly se stížnosti: "jsme označováni za stalinisty", "obávám se, že to, co se děje v Sovětském svazu, ruší kontinuitu dělnického hnuti", "pionýrské šátky se už nenosí, leda k 1. máji", "už se nezpívá Píseň práce", "so-větští studenti se nezajímají o naši literaturu, ale čtou Aškena-zyho a Vaculíka a ptají se, proč je u nás nevydáváme". Těžištěm každého z příspěvků však bylo osob-ni a jmenovité přihlášení se k postoji Evy Fojtíkové a magnetofon je svědomitě zaznamenával. Obyčej-ní novinářští důchodci mohli jen užasle kroutit hlavou a ptát se, k čemu a pro koho to zaznamenával.

- sl -

MOSKVA, jak j s m e ji n e z n a l i

^CWW^F!^ řv* tťtrrurruř*

STRANA 6 ŘÍJEN 1988

Ze zákulisí jedenatřiceti bodů V kavárně Luxor proti mn% sedí drobnější šedesátník. V této chvíli o něm vím pouze to, že je autorem jednatřicetibodové petice morav-ských katolíků za odluku katolické církve od státu a obnovu nábožen-ských svobod, kterou v průběhu několika měsíců podepsalo více než půl miliónu věřících. Tvář člověka uvyklého pracovat pod ši-rým nebem svědčí o tom, že Augustin Navrátil, i když pracuje na kromě-řížském nádraží jako hradlař, je především rolník.

"Pocházím 2 vesnice, náá d&n v ¿Ktcpecnech by Z Myši rychtu. Radiče byZi áomkárt, mčZi pár mčříc v Zas tni pndy a pranajat^. Jsem vytčeny tmhZářem, ale práce na paZi je mým nčeZným, byí ne jediným - taky aa^rdí&af^ a včeZářím. PňZ hekta-re pndy, který mi z^etaí, vyndží račnč kaZem p^íaířtceít tisťc ka-mn. Máme úa^y dvč kráuy. Za rak daddm da výknpn žest Žitní mZ^ka, sta meírdM enkrav^y a na třicet metráM brambor." Před deseti lety měl půdy víc,

ale odebrali mu ji, jak sám říká, pro nežádoucí popularitu. Když v družstvu předseda vysvětloval neúrodu deštěm nebo naopak suchem, ptali se sousedé: A jak to, že Gustovi sc urodilo? A tak ho nař-kli, že vykořisťuje vlastní děti. Učil je však jen všemu, co umí sám. Většina ze čtyř synů a pěti dcer má maturitu, nejmladší, osm-náctiletá Jana studuje při zaměst-nání. Antonín, v pořadí druhý, absolvoval elektrotechnickou fa-kultu. ilanžele Navrátilovy obklo-puje deset vnoučat a jedenácté je na cestě. Pani Augustina Navrátilová je

za stejné vesnice z početné rodiny. Ještě před rokem byla zdravotní sestrou v kroměřížské psychiatri-cké léčebně. Nyní je v důchodu. Hospodářství leží na manželových a jejich bedrech. A právě ona je zázemím pro mužovy aktivity.

"Mim snahn ¿eJnač a^ifHá, ale zdraven nechci pamžavat zá^cn. #ebyZ jsem jeátč pZnaZetý, a už jsem mčZ /nnKct v ¿idav^ síranů. Pa Pnam náž výbar razehnaZi. M áedesát(?m asmám jsem by Z při za-kZáddní Pí Za ^anatíau^ abnavy i při abrazavání Lidao^ sírany fdč-ZaZ jsem předseda mťstn^ ar^aniza-ce^, aZe pak se vžechna zase zvrt-Za. Pačam jsem paífepsaZ ChartK' 77. ReZsinky a Charta 77 přece jen narKáiZy abdabí stagnace, . fna-zí včřící si začaZi ^vJdamaMí, že je m<tn^ zjednat v abZastt cír-kevní paZíčt^y náprav. ^esčavtZ jsem se svými přáteZi pa^aííav^y a Jčmácít badech, pažadnjících nái^že^skan svabaď^. PadepsaZa je asi sedm seč včřících. Příve než j3em petici zveřejniZ, Ranz^Z-tavaZ jsem ji s ^arčfináZem yamáš-kem. Předem jsem aznámiZ pra^ra-tnře, ca hadZám učinit a žádaZ jsem je, aby mi sdčZiZi, pamžím-Zi tím v nččem zd^an. finím tak dadnes s veá!cer^mi atevřenými da-pisy. Pa^d mi v%bec adpavídají, ad^az^j^ mč na jiná instituce,

a Ze niMy mi niMa nenapsaZ, jaká para^ra/y pamžnji."

V této souvislosti připomínám, že i/ r. 1985 byl A. Navrátil v rámci akce proti moravskému kato-lickému samizdatu obviněn z pobu-řování. Po pětiměsíční vazbě naří-dil soud nejprve ústavní (půl ro-ku) a potom ambulantní psychiatric-kou léčbu, kterou dodnes nezru-šil. Naopak.

"PňvaJnť baáy jsem ddZe se svými přdteZi razpracavdvaZ. ¿ani jsem si řekZ - teá je vhadná daba,/ v Fav^ts^m svazn áachází k nvaZnč-ní, n nás připravují cťr^evní před-staví teZá PesetiZetí d^chavní abna-vy. ^čZ jsem představu, že by se petice mJZa zveřejnit v první ad-ventní ned<?Zi, prdv<? s vyhZdáenťm PesetiZetí. Pražžtí ^ataZičtí a^ti-vistá m^Zi ^ jejím /armt^Zacím i kterým pažadav^ vyhrady. Xanet?-na^ típrav te^ta a 3J badech jsem na^anec ^dJZaZ sd^. XardindZ Tamá-Je^ iniciativa padpařiZ evym Zis-tem, a tím dostaZa a/icidZní pZat-nast."

Státní moc reagovala na petici jako vždy - represivně. V únoru vyšel v okresních novinách Kromě-řižská jiskra článek tajemnice okresního výboru Cs. strany lido-vé Jaroslavy Bršlicové. Uvedla v něm, že členové strany odmítají snahy zneužívat náboženského cítě-ni věřících jakoukoli podpisovou akcí zaměřenou k opozičním politic-kým cílům. Augustin Navrátil po-dal na autorku oznámeni o podezře-ni z trestného činu zneužití pra-vomoci veřejného činitele a rozši-řování nepravdivých zpráv. Počátkem března však misto přešetření celé záležitosti zahájila prokuratura trestní stíháni A. Navrátila. Byl obviněn z trestného činu útoku na státní orgán a na orgán spole-čenské organizace. (9. srpna bylo obviněni překvalifikováno na trest-ný čin pomluvy). V polovině dubna rozhodl okresní soud v Kroměříži za předsednictví JUDr. Jindřicha Urbánka přibrat psychiatrické znal-ce, aby rozhodli, zda obviněný A. Navrátil při rozesílání otevře-ných dopisů a petici trpěl nebo dodnes trpí duševní chorobou či poruchou. Pokud ano, zda je scho-pen hodnotné účasti na trestním řízeni. A ještě jeden dotaz - zda je jeho pobyt na svobodě společen-sky nebezpečný či vyžaduje ochran-nou ústavní léčbu. S přibíráním znalců měl soud potíže, přesto si pobyl Augustin Navrátil opět několik týdnů v psychiatrické lé-čebně v Olomouci, která byla nako-nec v čele s doc. MUDr. Borisem Mrňou, CSc. ustavena znalcem.

"4na, chtJjí da^dzat, že jsem nenarmdZní, Rdyž žádám, aby se dadržavaZy závany, Rdyž Mpazerňxji na ta, že ¿san pastihavdny s^tA:y a činy, Rterá vZa8tná zd^an neza-Razaje. Ta, že si stdZe a na váech travních stáŽKji, aznaátijí za Kve-r^Zantství. Jsem nebezpečný, ja c je vidJt, pra ^řady, ni^aZi pra spaZečnast."

13. září okresní soud v Kroměříži na základě posudků státem určených znalců, doc. MUDr: Bogdana Buzka, CSc. a MUDr. Marty Tiché, CSc. z olomoucké psychiatrické kliniky, odsoudil A. Navrátila k ochranné ústavní psychiatrické léčbě. Dia-gnóza: paranoia kverulans. Na dotaz A. Navrátila, v čem spatřuje projev nemoci, uvedl dr. B. Buzek: obvině-ný trpí bludem, že jeho petici podepsalo půl miliónu věřících a že s ni údajně souhlasí kardinál Tomášek. Před soudním jednáním vyšetřili

A. Navrátila dva soudní lékaři ze švýcarska. Shledali ho v pořád-ku. Jejich posudek odmítl soud přečíst, stejně tak jako dopis, který soudu zaslal kardinál Tomášek. Augustin Navrátil se samozřejmě

proti rozsudku odvolal. Nyní čeká na řízeni u krajského soudu. Tenhle člověk sedi naproti mně

a usmívá se. Otevírá tašku a vyndá-vá z ni sešit formátu A4 ve žlutých deskách: Křesťanské obzory.

"Od pa Záviny června vydáván kaž-dých Jtmdct dmi tenhZe áasapis. ye sta padesáti erempZářích, asi se čtyřiadvaceti stranami. Zařazu-ji da nčj ¿Zdnicy z ácsapis^ a Rnih, příspáv^y s nábažens^ca^ -"'tikán, in/armacemi a církvi i aXtKáZními prabZámy."

Neodbytně se vtírá otázka: je vůbec v lidských silách dělat vše to, co Augustin Navrátil dělá?

"Máechna kanám s pamací Baží. A'e mťm nenčeZnJ adpaJívat, za ceZý 8V%j živat jsem nem<2Z jediný den davaZená. ďa práci, kterat< d<?Z<&! rád, si vždycky čas najdn. Pravda, nákdy i na ^kar spánkx. Mz praca-vižti mám dvanáctky ínačníj a pa-tam čtyřiadvacet Aadin vaZna. áZe prataže dčZám na dráze už čtyřia-třicet Zet, není ta pra mne vyčer-pávající. "

V třetim čísle Křesťanských obzo-rů jsem si mimo jiné přečetla text Vyjádřeni ke stihání našeho spolu-občana. Dvaatřicet Lutopecňanů se obrací na ministerstvo zdravot-nictví a Generální prokuraturu CSR s žádosti o nápravu ve věci dobrého rodáka Augustina Navrátila.

Drahuše Proboštová

ŘÍJEN 1988 JUSTICE STRANA 7

Nová ústava-ano čí ne? P r v n í h o ř í j n a z v e ř e j n ě n á z p r á v a ze z a s e d á n í p ř e d s e d n i c t v a Ov KSČ k o n s t a t u j e , že b y l s c h v á l e n harmonogram ú k o l ů , mezi něž p a t ř i t é ž p ř í p r a v a nově Ostavy ČSSR. N a b í z í se p r o t o poněkud k a c í ř s k á o t á z k a , p r o č má b ý t nová ú s t a v a v l a s t n ě p ř i j a t a a kdo o n i s t o j i . Odpověd z á v i s í na tom, z j a k é h o h l e d i s k a se k t é t o o t á z c e p ř i s t o u p í .

Z hlediska existujícího politického systému a mocenské ga rn i tu ry , které v něm vládne v důsledku cizí vojenské intervence ze prpna 1968, lze říci, že důvody nejsou. Tato moc provádí téměř dvacet let v podstatě stéle stejnou politiku a ani její současná "pfestavbová etapa" ji nijak významněji nemodi-fikuje. Reálný stav věcí na ústavě nezáleží, protože moc se ji necítí vázána a zachází s ni a s právem zcela utilitárně, právní význam ústavy je minimální. Bude-li za této situace vypracována a přijata nová ústava - veřejná diskuse na tom nic nezmění, což prokazuje zkušenost s novým zákonem o státním podniku - , bude se jen vytvářet zdáni, že se něco význam-ného ve společnosti stalo, co se má na novém ústavním základě změnit.

A přitom je toho hodně, co by se změnit mělo, aby se Českoslo-vensko skutečně stalo socialistickým právním státem.

Stále např . platí zákonná úprava svobody shromaždovaci a spolčovací z r . 1951, z doby nejtemnějšiho stalinismu v československu, p řes změnu ústavy v r . 1960 i v r . 1968. Tento příklad výmluvné svědčí o tom, jaká je její skutečná úloha jako základního zákona v. čs . právním řádu a v politickém životě společnosti vůbec. Neexi-stuje jediný soudní rozsudek, který by se - tak či onak - odvo-lával na ústavu. V interpretační a aplikační pra^d státních orgánů se ústava jako právní předpis vůbec nepoužívá.

Charta 77 ve svém úvodním pro-hlášení. kriticky poukázala na roz-por, který existuje mezi ustanove-ními ústavy a dalších čs . zákonů a různými nižšími, i interními p řed-pisy a často jen ústavními pokyny (v současné sovětské terminologu "telefonní právo") , jichž užívá moc k prováděni a prosazování své politiky.

Tento základní rozpor t rvá i v současnosti, protože skutečná politika moci se přes slovní vyhla-šováni přestavby, demokratizace, glasnosti apod. ve své podstatě nezměnila. Potvrzuje to ostatně i osud ústav přijatých v pováleč-

ném obdobi. Vztahuje se to na Ostavu 9. května z r . 1948, která byla koncipována pro jiný státně politický systém, než jaký se vy-tvořil, když KSC získala veškerou politickou moc ve státě. Ďstava CSSR z r . 1960 byla chápána více jako politicko-ideologický akt než skutečný ústavní základ, z něhož by organicky vyrůstal celý právní řád . Ustavní zákon o čs . federaci a další ústavní zákony přijaté v souvislosti s ním se realizovaly v oné deformované podobě, kterou jim vtiskla pointervenčni politika tzv. normalizace, jež degradovala nejen ústavu, ale právní řád vcelku na pouhý instrument mocenského ovládáni společnosti.

hovoří děkan Týdeník Tvorba v č. 37 (14. záři 1988) přinesl pod názvem "Ctíme zákon, jak si zaslouží?" rozsáhlý rozhovoř s děkanem právnické fakul-ty Univerzity Karlovy prof. Josefem Mečlem. Pó jeho přečtení si klade-me rozpačitou otázku - hovoří k nám skutečně dčkan staroslavného učení Karlova? Spectabilis nám sděluje, že zásada "neznalost zá-kona neomlouvá" stále platí, ale těžko lze s ohledem na přebujelou produkci podzákonných norem od občanů požadovat, aby této zásadě vyhověli. Dozvídáme se, že právo se u nás skutečně interpretuje rozdílně, příčina tohoto stavu však spočívá v tom, že při aplikaci práva se používá nejen rozum, ale i city a vášně. Dosud zatracovaná teorie právního státu, které se nedávno dovolával M. S. Gorbačov jako dosud nedosaženého cíle, není výlučným majetkem buržoazie. K našemu vztahu a potřebě nastoleni právního státu se J. Meči raději nevyjadřuje. Teorie dělby moci, která by v praxi zamezila jej i uzurpaci jednotlivými složkami mocenského aparátu, by byla i u nás žádoucí, nemáme ji však dosud dostatečně propracovanou. Současná hypertrofie výkonných státních orgánů také není žádoucí, došlo však k ní přirozeně a nutně. Před-stava, že by právo mělo být nad státem "nemá praktický význam".

Již skoro 20 let zde vládne mo-censká garnitura brežněvovského původu a orientace. Proto tu také, i přes slovní přihlášení se k pře-stavbě v poslední době, nenastala žádná opravdová politická změna, nebof vládnoucí moc ji nechce a všemožné se ji bráni . Doposud nebyla připuštěna žádná otevřená diskuse o zásadních otázkách poli-tické a státní organizace, o prá-vech a povinnostech občanů a jejich zárukách, o vztazích státu a jeho orgánů a občanů apod. Vychází se stále z toho, že tyto základní vztahy jsou v pořádku, stačí je jen zdokonalovat v souladu s novými podmínkami. Oficiální právní nauka např . se nikdy kri-ticky nepozastavila nad tím, že nebyla vytvořena instituce ústavní-ho soudnictví stanovená ústavním zákonem č . 143/68 Sb. o čs . fede-raci. To všechno svědčí o tom, jaký je poměr moci - a zprostřed-kovaně i společnosti - k ústavě a právu vůbec, jehož důsledkem je hluboký rozklad a úpadek prá-vní kultury v normalizovaném Čes-koslovensku.

Zdeněk Jičínský

bylo by však pěkné, kdyby tomu tak bylo. Děkanův tanec mezi vejci obratně

pokračuje až k závěru, ze kterého vyplývá, že i u nás již došlo k rozhodujícímu obratu, nebot poslan-ci České národní rady si troufli doplnit sami od sebe a bez před-chozího souhlasu návrh zákona o národních výborech o celý jeden článek!

Profesor Meči prostě nevidí nebo nechce vidět elementární - žel však otřesné - skutečnosti z obla-sti svého působení, které způsobi-ly naprostý úpadek právní kultury našeho státu. Nepozastavuje se nad tím, že např. akademičtí fun-kcionáři jsou u nás od poinvazního zákona o vysokých školách jmenová-ni, ačkoliv již od 14. století byli voleni (i mistr Jan Hus byl za rektora zvolen). ďepřipadá mu podivné, že naše státní hranice jsou obehnány ostnatým drátem a zaminovány, když ještě mezi námi žije generace, která mohla volně cestovat, aniž by se doprošovala povolení od policie. Nevadí mu, že volby do zastupitelských sborů nejsou volbami, není-li alterna-tivních kandidátů ani programů. Přehlíží skutečnost, že komunisti-cká strana má vedoucí úlohu zakot-venou jako ústavní princip organi-zace společnosti, místo aby se o ni ve -vztahu k občanům opakovaně ucházela přesvědčivostí, životno-stí a výsledky svého programového úsilí. Nepříčí se mu stav, za kte-rého nelze založit ani spolek nebo svolat shromáždění bez předchozího souhlasu úřadů a proti nesouhlasu se nelze odvolat k soudu.' Také proč, když ani soudy nejsou nezá-vislé? Skutečný stav ústavou zaru-čeného práva na svobedu vyznání a shromaž3ování jsme ostatně mohli bezprostředně vidět, při brutálních zásazích policie proti pokojné demonstraci věřících v řratisl^vě.

Tážeme se - jde o legitimní práv-ní systém a o v?rchodný právní řád? Jurist

STRANA 8 HOSPODÁŘSTVÍ ŘÍJEN 1988

TAKOVÁ ZTRÁTA KRVE... Žijeme v období vědeckotechnické revoluce, kdy hlavni výrobní silou ženoucí hospodářský vývoj kupředu je věda, znalosti, zkušenosti, kvalita. Názorně je to vidět i na mezinárod-ním obchodě, kde obrat nehmotných statků, jako jsou patenty, licence, výrobní postupy, know-how - znát jak na to, programy k počíta-čům a další pokrokové metody, roste nepoměrně rychleji než klasická výměna hmotných statků. Nejsilnější kapitalistické firmy proto

získávají značnou část svých odborníků v zahraničí. Je to nepoměrně levnější, neboí vychovat špičkového odborníka není jednodu-chá a laciná věc. Přetahování a kupování odborníků je novodobý jev zvaný "brain-drain" neboli "únik mozků". Indický list National Herald uvedl, že v letech 1961 - 1981 přes 450 000 odborníků přešlo z rozvojových zemi do vyspělých kapitalistických států. Bezpro-střední škody, které tím těmto zemím vznikly, přesáhly 50 miliard dolarů. V USA na začátku padesátých let počet vě-

deckých pracovníků pocházejících ze zahraničí činil necelá 4 %, v roce 1982 již 17 V tomto roce se do USA přistěhovalo přes 10 000 vědců, z nichž 8 % pochází z východní Evropy.

Bohužel i československo se stalo význam-ným dodavatelem kvalifikovaných odborníků, do všech vyspělých kapitalistických států. Naše velká emigrace názorně ukazuje spoko-jenost obyvatelstva s domácími podmínkami. Její výše je negativní vizitkou naší vlády, a proto jsou skutečná čísla za poválečné období utajována. Přesto se však dá její počet určit přibližně ze statistických ro-čenek.

Za první republiky emigrovalo ze země v letech 1920 - 1937 celkem 278 659 lidí. Tyto obyvatele vyhnala především bída a nezaměst-nanost. Většinou šlo o nízkokvalifikované pracovní síly, zejména z východního Sloven-ska. Emigrace to však byla poměrně velká a činila 1,93 % obyvatelstva roku 1937. ' Od roku 1948 do roku 1986 emigrovalo celkem 442 725 lidi, což představuje 2,85 % obyva-testva roku 1986. Prakticky každý třicátý pátý obyvatel odešel do ciziny. Z českých zemí to byl každý dvacátý třetí člověk. Dá se říci, že byl pravděpodobně překonán exodus Bílé Hory. Vznikly tak obrovské škody, které jsou znát jak na našem hospodářském, tak 1 společenském životě. Jestliže za první republiky šlo o málo kvalifikovanou emigraci, pak současná emigrace je středně a vysoce kvalifikovaná. Co je však nejhorší, emigrace neustále pokračuje.

Podle dokumentu Charty 77 číslo 58/1987 bylo v roce 1984 souzeno pro nedovolené opuš-těni republiky 4 362 osob, z toho 3 124 v nepřítomnosti.

Jestliže emigrace první republiky měla především sociální důvody, u současné emigra-ce převažuji aspekty politické. Za první republiky stát nikomu nebránil v odchodu do zahraničí nebo v návratu, každý si mohl odvézt i přivézt majetek. Naše současná emi-grace je tzv. nezákonná, a kdo bez dovoleni úřadů opustí svou zemi, je odsouzen do vězení (i v nepřítomnosti) a jeho majetek propadá ve prospěch státu.

Hlavni emigrační vlny byly v následujících letech:

1948 - 1949 celkem 227 248 lidi z toho

CSR 145 171 SSR 82 077

1968 - 1969 celkem 137 536 lidi - z toho

CSR 111 326 SSR 26 210

1979 - 1980 celkem 73 298 lidi z toho

CSR 60 058 SSR 13 240

Roky 1948/49 a 1968/69 nepotřebují komen-táře. Třetí velká vlna nastal? ke konci sedm-desátých let, kdy došlo k "naftové krizi" a Rumunsko odmítlo prodávat našim turistům jedoucím z Bulharska benzín za lei, a tak byl povolen průjezd Jugoslávií*. Toho okamžitě využily tisíce našich turistů k emigraci. Jako protiopatření byly zavedeny zvláštní šedé pasy platící jen pro Jugoslávii. Je zajímavé, že emigrace z českých zemi

je v posledních letech značně vyšší než ze Slovenska. Zřejmě je "normalizační politika" v SSR snesitelnější než v CSR. Naproti tomu v letech 1948/49 byla slovenská emigrace početnější než česká. Asi proto, že komuni-stická strana neměla na Slovensku takový vliv jako v Cechách. (Ve volbách 1946 získali demokraté 62 % hlasů, komunisté 30,37 %.)

Emigrace vážně ohrožuje náš populační a hospodářský růst. Několikrát došlo zejména v českých zemích k absolutnímu poklesu oby-vatelstva ve srovnáni s předchozím rokem, protože prakticky celý roční přirozený přírů-stek obyvatel zmizel nenávratně v zahraničí. Např. v roce 1969 klesl počet obyvatel CSR proti předcházejícímu roku o 91 538, v roce 1980 o 23 584 lidi. Vzhledem ke stále klesa-jící porodnosti se stává emigrace ještě tíži-vější a nebezpečnější. V roce 1986 činil přirozený přírůstek obyvatel (narození minus zemřeli) v českých zemích pouhých 903 obyva-tel. Co to pro národní hospodářství znamená,

si dovede snad každý představit. Odcházejí lidé zejména kvalifikovaní, mladí, v produk-tivním věku. Na jejich kvalifikaci společnost vynaložila nemalé prostředky: odhaduje se, že vysokoškolsky vzdělaný odborník stoji naši společnost 500 000 Kčs, středoškolák 100 000 Kčs. Předpokládejme, že z 10 emigran-tů jen jeden má vysokou školu a dva střední. (Skutečné složeni emigrace bude pravděpodobně kvalifikovanější.) Pak naše společnost na jejich kvalifikaci vynaložila přes 30 miliard korun.

Rudolf Zukal

ŘÍJEN 1988 STRANA 9

Středisková obec Stušovice Žije v písničkách i anekdotách , objevuje se na s t r á n k á c h novin, a především se o ni mluví. Bez velké znalosti . Základem našich informací je koneckonců pohled, jakým Slušovice chtějí bý t samy v iděny .

Pravidelně do tohoto kra je jezdím a mám v něm řadu známých, lidi na tamějším agropodniku nezávis-lých . Nebylo by zajímavě získat jejich svědectví? V čem Slušovice obdivujete? čím jsou vám nesympa-tická? A nakonec snad ješ tě : My-sl í te , že nějak podobně by měla vypadat naše lepší budoucnost?

Tak jsem jel a vyptával s e . - Berou nám lidi. Přetáhli od

nás skoro všechny s laboproudě t echn iky . To se ví , že jako Čuba je zaplatit nemůžeme.

Její kamarádka, sice ze s te jného pracoviš tě , ale s menší s ta ros t l i -vosti o podnik , vidi Slušovice j inak:

Ráno jsem šla po Hlavní a prot i Jednotě , co bylo kdys i koň-skě řeznictvi , o tvíra j í Slušovice novou p rode jnu . Drůbeží speciali-t y . Ješ tě neprodával i , ale už tam nosili náby tek . Nad výklady jsou barevné s t ř í šky a také tam v y s a -dili záhon s květinami.

Shodnou se , že p řed týdnem to byl ještě s t a r ý , opuš těný krám.

Ano, dělají rych le . Dokonce tak rych le , že je běžný inves to r , t ř eba národní v ý b o r , nemůže za-pla t i t . Je zvyklý něco dát letos, něco napřes rok a t ř e b a ješ tě v dalším roce. jak se ale má v y r o v -nat s Čubovými lidmi, k te ř i jsou hotovi za pár měsíců?

- Ne že by všechno byla p r v o -tř ídní kval i ta . Když jedeš do Slu-šovic po té jejich dálnici , musíš dát pozor, aby tě nevyhodi la , je neodborně klopená. Leccos tam dělají lidé bez kvalif ikace nebo bez požadovaných s tá tn ích zkou-šek . Ani ty jejich počítače nejsou pe r f ek tn í . V součástkách často každý pes jiná v e s .

Vybojovali si své pos tavení , nebo za ně vděčí protekci?

Devizové konto měly Slušovice dřív než se o tom jiným jen zdólo. Troufly s i , nebo mohly t roufnout víc než os ta tn í . Snad to byl j aký-si k ra j ský a později celostátní , blahovolně přijímaný exper iment . Ne, t v r d i t , že si své postaveni na byrokra t ické sp rávě věci v y -vzdorovaly, bylo by asi p ř e h n a n é .

Doc. ing. J. Hurta, Csc, Tomáš Bata a Josef čuba.

Jsou poplatné všeobecným pomě-rům, a sotva prot i nim mini r ebe -lovat . Využívají skulin a příleži-tos t i , jak to v malém a p ro sebe dělá větš ina podnikavců adaptova-ných na reálný socialismus.

Nedivte s e , že tak zatočili se Standou Devátým. Ani Slušovi-ce , ani člen ús t ř edn ího výboru s t r any č u b a si nemůžou dovolit chráni t jnluvčiho C h a r t y . Po t řebu-ji nóklonnost těch nahoře , nemů-žou jim odporova t . Os ta tně , což-pak je Devátý ten nejlepši typ pro č u b u ? Na to je pří l iš samo-s t a t n ý , málo pos lušný .

- Byl u nás jeden vedoucí labo-ra to ře , šel do Slušovic a řídil tam jedny s lužby , co působily po celé republ ice . Chtěli od něj jen výs ledky , a ty měl. Jenže si za č ty ř i roky nestačil vzít do-volenou. Jednou to zkusi l , ale po několika dnech ho odvolali. Když přinesl domů prvn í výp la tu , manželka omdlela - z úplně jiných důvodů než omdlívají ty naše . Nechal si postavi t s t r a š n ě nóbl vilu, a nemá na ni žádný d luh . Po č tyřech letech ze Slušovic ode-šel, aby mohl ží t .

Tedy Slušovice jako moravský Klondike, jako možnost rychlého zbohatnutí (ne p ro všechny , sa-mozřejmé). Snaha po rychlém zbo-hatnut i a snad i jistá efektní fó-rovost je os ta tně p a t r n á taky z toho, co Slušovice předvádčj i svým náhodným návš těvníkům. Koupí se vrak letadla, postaví na návsi , na t ře bílou barvou a uvn i t ř se prodává šálek kávy za deset ko-r u n . J indy je to zase vyřazená loá na suchu .

Slušovická př í lež i tos t . dobré výdělky závislé víc na výkonu

než na ú ředně omezovaných tar i -fech , je spíše naplňovaným snem technokra ta než tužbou občana, k terého socialismus s lidskou t v á -ři dokáže oslovi t . V tomto pojetí zde chybějí s k u t e č n é , nezávislé odbory , prot iváha schopná urč i t , kdy člověk začíná být jen strojem na peníze, na ty vlastní i podni-katelovy.

- Maji závodní s tá je , r ep rezen -tační fotbal a kdovíco ješ tě , ale nemají národopisný soubor .

V tomto kraj i sc folklór dosud těší vážnost i . Ano, zazpivat jim půjdou (dobře p la t í ) , ale vstoupi t do jejich s lužeb, to ne . Snad mají Slušovice, p ř e s všechny své s t r á n -ky hodné obdivu , přichuf zbohat-líka. Snad jsou p ro zdejší ná turu příliš ag res ivn í .

- Za nějaký čas nám budeš psát na adresu Gottwaldov u Slušovic.

Takový s t rmý rů s t je ovšem v tradici k r a j e . Nezapomeňme -on sám na to nikdy nezapomněl - že je to k r a j Batův . Navazuji na tu to podnikavou rozpínavost Slušovice vědomě?

Při letošní ces tě do Kanady s e t -kal se p ř edseda Čuba a jeho ná -městek s Tomášem Batou. Ve s lu-šovických novinách byl o tom ob-sáhlý č lánek, zpráva putuj ící z r u k y do r u k y . Nezávazné a p ř e d -běžně hovořili o perspekt ivách kooperace, o možnostech Slušovic proniknout i do obuvnického p r ů -myslu a t d .

Ano, pa t rné jsou Slušovice j i s -tým předobrazem lepši , méně s te -ri lní , výkonnějš í budoucnost i . Zda se na ni mají t ěš i t , očekávat ji bez obav , není dosud jasné .

- jv -

JZD AGROKOMBtNÁ!" SLUŠOVICE

Téma Agrokombinát Slušovice se objevuje nejen ve vtipech a písničkách, ale nejednou i v části oficiální publicistiky, která nešetří obdivem a chválou. V řadách kriticky myslících lidi, i v řadách našich autorů a redaktorů se názory na Slušovice velmi různí a debaty bývají bojovné. Domníváme -se, že klidný dialog na toto téma by mohl přispět k vyjasněni různorodých názorů i k tomu, co vlastně chceme, kam směřujeme a s Čím nesouhlasíme. Doufáme proto, že dnešní článek poslouží jako úvod' do o-pravdu věcné a tolerantní diskuse.

red.

STRANOU) ŘÍJEN 1^88

"Právní revoíuce"- na jakdtouho? Podoba mechanismu fungováni ekono-miky, která má po "komplexní pře-stavbě" jaTto celek vstoupit do Života od 1.1.1991, je postupnč vtělována do právních předpisů. Po zákonech o podnicích (státních i družstevních) byly novelizovány hospodářský zákoník a zákon o hos-podářské arbitráži, postupně budou kodifikovány i změny bankovní sou-stavy, dochází k novelizaci zákoní-ku práce, připravuje se zákon o plánováni atp. Právníci mají zkrát-ka plné ruce práce. Premiér L. štrougal ve svém květnovém prohlá-šení charakterizoval tento proces s jistou dávkou euforie, když řekl: "Legislativní program nejbližších let je tak rozsáhlý, že s ním snad snese srovnání jenom období, kdy jsme od základu vytvářeli náš soci-alistický právní řád - v období po únoru 1948". Ta charakteristika trochu přehá-

ní. I předchozí ekonomické reformy - aí z konce 50. či 60. let, ale i nepříliš vzdálený "soubor opatře-ni" z počátku 80. let - vždy zname-naly značné "přeoráni" podstatné části právních předpisů. VždyE jen u toho posledního došlo ke změně (novelizaci) či k vydáni nových více než 90 zákonných před-pisů pro oblast plánováni, techni-ckého rozvoje, financí, práce a mezd, cen a investiční výstavby, a to nepočítáme následnou inflaci změn resortních předpisů! ís. právní řád se, jak vidno.

v ekonomické oblasti nevyznačuje přílišnou stabilitou "pravidel hry", i když právě ta je jedním ze základních předpokladů pro roz-voj dlouhodobě orientovaného podni-kání. Právě tato historická zkuše-nost znovu varuje "kapitány průmy-slu", že největším rizikem "socia-listického" podnikáni je uvěřit dlouhodobější platnosti nových pravidel a "odhalit reservy", pro-kázat mimořádné podnikatelské vý-sledky. NeboE pak může přijít o všechno a dostat "svůj" podnik ke dnu. Vzpoměňme jen na předchozí re-

formy: v té první z přelomu 50. a 60. let pětiletá záruka dlouho-dobých normativů "hmotné zaintere-sovanosti" nevydržela ani dva roky a znovu se načaly zisky konfiskovat či přerozdělovat; druhá, z konce 60. let, byla zaškrcena dříve, než se mohla rozvinout, a vše se rychle vrátilo ke starému byrokra-ticko-direktivnímu systému; a pokud jde o "soubor opatřeni", tam se se slibovanou dlouhodobou platno-stí "pravidel hry" (normativů) ani nezačalo, hádáni o "parametry" se konalo každoročně při tvorbě piánu i plři bilančních rozborech hospodaření podniku.

Sotva lze očekávat, že v nejbliž-šim desetiletí se na tom něco změ-ní a že tedy kolektivy nově vytvá-řených státních podniků budou pře-kypovat důvěrou v trvalost či ale-spoň dlouhodobost nově chystaných

"pravidel hry" pro podnikání. To, co zmíněná "právní revoluce* kodi-fikuje, není, totiž nic než další poloreforma. Systémotvorné a regu-lativní prvky ekonomického mecha-nismu v ní nejsou ve vzájemném souladu; něco tu je přimícháno z pěněžně-tržniho mechanismu, ale nadále převažuji prvky starého mechanismu centrálně přídělového (zejména plánové ceny, jmenovité úkoly a limity centrálního plánu, odvozováni "ekonomických nástrojů" z plánových bilancí atp.). A tak je zcela jisté, že brzo po spuště-ní této staronové "mašiny" to v ni začne nepříjemně skřípat.

Problémy reálného fungováni sta-ronového ekonomického mechanismu si tak zřejmé brzo po roce 1991 vynutí další "legislativní revo-luci". Bude to už konečně ta, kte-rá definitivně zakotvi systémotvor-né i regulativní prvky plánovitě regulovaného peněžně-tržniho mecha-nismu schopného přivodit skutečně kvalitativní zvrat od extenzivního k intenzivnímu vývoji? Kde však už potom bude ta část světa, kde je takový mechanismus dávno samo-zřejmosti? V nouzové ekonomické situaci,

k niž dosavadní permanentní polo-vičatost reforem zákonitě vede, však nelze vyloučit ani pokus o další "legislativní kontrarevoluci".

Byla by však potom společnost ještě s to něco takového tolerovat?

- Es -

KONFRONTACE V minulých týdnech se v tisku u nás i v za-hraničí poměrné dost psalo o vývoji událostí v československu. Rok 1968 byl prověřován z obou stran, ale ne vždy zcela objektivně. Chceme proto některá tvrzeni konfrontovat. Ve dnech 11. a 12. srpna letošního roku Rudé právo otisklo besedu na téma: Jak to bylo s hospodářskou úspěšností v roce 1968. Ná-městek ředitele Ostavu marxismu-leninismu akademik Matouš v ni mj. prohlásil: "Někteří Dubčekovi stoupenci uvádějí čísla o tvorbě národního důchodu, o hrubém národním produ-ktu, který prý zaznamenal prudký skok nahoru v roce 1968 a 1969 ve srovnáni s předcháze-jícími lety. Ekonomové vysvětlili, jak neuvě-řitelně primitivní je to podvod. Od 1. ledna 1967 došlo k přepočtu velkoobchodních cen, národní důchod a další ukazatele se v roce 1968 a 1969 počítaly ui podle nových, vyšších cen. Takových ran pod pás se pravice v propa-gandě dopouštěla častěji."

Národní důchod se sleduje v běžných cenách a cenách srovnatelných. Pro názornost uvádíme tabulku podle údajů oficiální statistické ročenky;

čísla mj. dokazují, k jak prudkému poklesu došlo v důsledku zrušení ekonomické reformy. Nárůst užitého národního důchodu byl v sedmé pětiletce (1981 - 85) prakticky nulový, za-tímco ve čtvrté pětiletce (1966 - 70) téměř čtyřicetiprocentní.

Přírůstek čistého národního důchodu 1966 - 70 činil 76,7 mld. Kčs, naproti tomu 1981

85 vykazoval již ztrátu jedné miliardy a ještě bylo třeba si "vypůjčit" jen na udr-ženi osobni spotřeby z akumulace 35 miliard a další miliardy z odpisů. V této politice projídání budoucnosti se zdárně ^pokračuje dodnes.

Dokonce samo Rudé právo 6. záři v článku Prostor pro podnikavost připouští, že přirú stek hrubého národního důchodu byl v páté pětiletce 31,5 % a v sedmé již jen 9,3 %, ale i zde je jaksi pominuta pětiletka čtvrtá, o které se zřejmě nesmi mluvit, protože tehdy přírůstek činil 34 %. Ve zmíněné besedě RP 11. a 12.8. 1988 uvedl

dále první náměstek ředitele bratislavské televize E. Hanisko, že "v letech 1968 -69 se v porovnáni s předcházejícím obdobím

Tempa růstu vytvořeného a užitého národního důchodu 1961 - 1985 roky vytvořený ND za celou 51p roční přírůstek užitý ND za celou 51p roční přírůstek' 61-65 10,20 % 2,00 % 11,21 % 2,22 % 66-67 39,67 6,91 39,65 6,91 z toho 1968 - 7,18 - 9,93 1969 - 7,31 - 6,23 71-75 32,05 5,70 34,39 . 6,09 76-80 19,76 3,67 11,65 - 2,22 81-85 9,14 1,77 0,10

RlJJEN 13R8 STRANA 11

f mZddí jsem rdd ěítdvaZ Jtr<7člM?ya ^aíKrMtua; jaětě dnae bych zpaw čt řadt paadží - mima jíně i tu, v niž se havaří o atM/cí

si - by Z ta manžeZ čety Kateřiny, paakak^jici-ha rmdrcafíWÍ ndro&z aZavanskěha. ícaíMtZ maZa^ tíWííyntJ na čisti-cí pyoatřaJ^í a niž Fat^yntu pra-hMaií^ že to by Za tavdma na ka-taatra/y. PřiZiž napřaMnJZ - ačr^c Frantík tatiž opovr í z^^awaí-mí penaracť c^amíM a razha^Z se bddat na víaatní pěst. Mky tamu dažeZ pa vzy J jťcťm pa u8t % paz-ndni, že Zit vadK da yaaZíny je H^aaí, ačkaZiv - jak řikd pan JíratRa - k těmt4Ž paznat^^ byí karaHMjjt vyjddřeněm , mahZ d^jit nahMč&uitán da Jabntaa a^^wía pra nižži třídy žkaZ a nemtiseZ si přííam zut Jít zdwvní vestu. časta na stryaa franttáÁM a jeha

waíaJy najmě v Ma^ía dnac^ když si tak Usto-jí denním tt8Ram a baoím se nadže-nim, 8 nímá navt íft papt8Kj< první

a8pac na / aravě - mají v ní čistě KŽTK8y a badau mít ate-vřena aždy den, pfaJ8íavía si/ - Jí aaMÍcramý krdmek 8 paZaJÍH&pnt a jinými JabraíaTTří, z nichž aa imáan těžit abyvateZě Jíhíavy -bude 8a o něm pra&ívaí "ad vidím da navíjím^ na na/ 5 padabnym Ma<íáaním mí neddvna

ZíčiZ kaZeya, jak 8Í ^ níah v sid-Zižti atevřeZ JíZníč^ mZadý žvec, jenž větžinu bat 8praví na pa<%áHÍ a ježtě příčam stačí se zd azní y žertavat. fJd ta žtěsti namdm -paahra mana ab^v na8Ím da sběmy KažaděZněha padni ^ kde vždy a

napitím vyJMvdm a%amžil(K, až aa pani za puZtem podivd najdřív na mha pak na baty a pranaaa tu jdaain^iaí /a/w^íi; "Tak ta nmai do tavďmy. Přijdta 8Í za m^8Ía."

O vestě strýce hanHška a jiných matíčkostech

- Pa tavdmy? Wa, ta pak av^ batky ani nepaznám, ty b^da^ vyp^Zíraoa-nájái naž nav^ říkaí' jaam ai, když jaam tan padivn / uardikt vy-8^aah^ paprv^. / e kdapak/ Za mj-8Ía j8am 8i adndžaZ sažmajdan^ ^aty, jan vzp^md padrdžka byía pfiZapana jaka^ai amrd^ta^ -hmatat a "pajižtJna" nJkalika haíabaía zatínanými h abiky jaž sa mi při prvním abxtí 8 ahxtí zabadíy da ahadidía. #aní tady div ^ ža tarnt m mt< ka Zabaví při jaha ádJ na zdzra<& ha ževaa zdřiíy aJi víc, než kdyby papisavaí půvaby nJjak^ zvMžt t ydařen krasa^iaa. /ždyř hazkych ženských md zam^ časkd habadžj aía žavaa janž vdm spraví baty na pa<3kdní?

jama ^ jddra vžai. % starží tatiž přaaa pamatujama dab ^ kdy v každém mžstž a mJstaákx aídZiíy dasitky haspadskýah, obchod^ík^ a řemasíníktí a ti vžiahni dáZaíi aa mahíi aby si tidržeíi přízaň Jaha yaZičanstva Zdkazníka. Jenže pak vzaZa histaría zndm/ abrat a naví řaditaí^ zem8k^ palaasy Cjak jim ídskypínJ říkaí Miían í/hde se razhadíi zíikvidavat váe-ahny ty nenapravitelná vykařisía-vataíe a mamandře. VyvJsní žtíty byíy přemaíavdny a zaskvžíy se na nieh- ndpisy jaka / arpa Jas,

Tep, Masna atp. A ajadna by Za vža-ahna Jinak. ^ bývaíýmí /rMjiteíi vžeah tžeň krdwkt a dílniček pařdd-nJ zataJiíi Ci 8 jajiah džtmí a dětmi jejich dgtíj a miíí zdkazníci ai pastxpnJ zvykali: na /ranty na pradavaáky, apak^jící na p^í hxby "ne-dma", na meía^ahdře a vžechny ty daMí "vydabytky?. Občaa - za dZauhých zimních ve-

čerů - jame mahíi vykíddat avým džtam neabyčejně * zkazky a svžtj, v němž se zdkazníka ptaíi "Ca si račte přdt?" a ía Jiíi se přdním "Přijdte zase", a žikavnych řemesl-nicích a tísZužných hastinskych, prastJ a světě, kter:/ kdysi byí a už není. Prata 8e ted tak bavím, když

8Í ty nadžen^ zprdvy a prvních vZažtavkdch "navěha přist^". ^ ta nachdvdm strana^ ^akt, ža těch vZažtavak za8e přííiě mnaha nebude - a ta už 8e ndm naěi bdíěi pa8tarají. Ted n ji8tě tužíte, praě při

tam vzpamíndm atryce Frantižka. Praště jsme - pa pakusech, jež nebyZy ani trochu vzr^ž^jící, spíž trapně a vyěerpdvajíaí - zjiatiZi, ža zndradnavat kdejaký abahad, haspad ěi diZnt< by Za bZbast, aě jsme k těmxž poznatku mahZi dajít nahZěíb: tím da každě saZidní učeb-nice ekanamte Cneba pahZadem přea pZat k 8aK8ed%m - ca k sa sedňm, staěiZa naztrdcet zdravý raz m/J. Wa razdiZ ad atrýae Frantižka, jenž díky 8Vě pažetiZasti přtžeZ jen a zdnavní vest^, jsme vžak my, aběaně země ěeskě, ztratíZi za těch čtyřicet Zet víc. Takže není příZiž dávadá k jdsa-

t , vdžení. - k -

snížilo tempo průmyslové výroby* a ie "oby-vatelstvu bylo rozděleno 34 mld. Kčs navíc, aniž to bylo doprovázeno růstem produktivity práce". Oboje tvrzení jsou pravdivá jen zdán-livě. Zamlčeno je "pouze" to, že v těchto letech byly zavedeny volné soboty, což zname-nalo snížení fondu pracovní doby u dělníků o 117 hodin, tedy asi 5 % celkového fondu. Přes tuto ztrátu bylo dosaženo růstu průmy-slové výroby o 10,9 %. Pokud jde o zvýšeni příjmů obyvatelstva, byl růst průměrných výdělků skutečně rychlejší než růst produkti-vity práce o 4,8 %, ale tento rozdíl byl zcela kompenzován uvedeným zkrácením fondu pracovní doby o 5 %, takže růst hodinové produktivity práce byl s růstem mezd v soula-du. Navíc bylo nutné řešit letité sociální nespravedlnosti, které se neustále odkládaly. Zvýšily se mzdy a platy zaměstnancům v obcho-dě, ve zdravotnictví, školství a dopravě, kde mzdy zaostávaly hluboko za průměrem. Bylo zlepšeno více než 350 tisíc nejnižšich důchodů a začala prvá etapa úprav přídavků na děti, vzrostla jednorázová pomoc při naro-zení dítěte, mateřská dovolená se prodloužila ná 26 týdnů a upraveno bylo rovněž stipendi-jní zabezpečeni vysokoškoláků. Pokud jde o reálnou mzdu dělníků a zaměstnanců, opravdu stoupla v tzv. krizových letech o více než 10 %. Naproti tomu v sedmé pětiletce (1981 - 85) reálná mzda stagnovala a v roce 1985 dokonce klesla na úroveň roku 1979. Navíc se nesmi zapomínat, že tehdy vstup cizích vojsk nejenže způsobil velké hospodářské škody, ale přivodil i politickou nejistotu, která měla za následek nákupní horečku, naru-šil výrobní proces a byl provázen obrovskou emigraci.

K hříchům pražského jara řadí dnešní pro-paganda i skutečnost, že "tehdy chtěli ekono-mové odbourat plánovitost, zbavit náš lid vlastnictví výrobních prostředků a zavést do našeho hospodářství cizí kapitál". S tímto ne zcela podloženým tvrzením kontrastuje zpráva "O společných podnicích", zveřejněná v Rudém právu 28. září t. r. Uvádí se v ni, že vláda předloží Federálnímu shromáždění zákon (s platnosti od 1.1. 1989), v němž mají být kodifikovány tyto záměry: "Důležitým rysem nové právní úpravy je zásada úplné ekonomické samostatnosti podniků se zahranič-ní účastí. Je vyloučena možnost ukládat tako-vému podniku závazné úkoly státním plánem. Podnik se zahraniční majetkovou účasti nebude povinen nabídnout devizové bance své devizové prostředky k odkupu, dává se možnost vést vlastni devizové účty u tuzemských a zahra-ničních bank. Stejně tak se připouští, aby kapitálový podíl zahraničního účastníka pře-sáhl padesát procent." V této souvislosti si nemůžeme odpustit

citaci z tzv. Poučení, kde se doslova říká, že "mezi trvalé a neměnné hodnoty socialismu patři: socialistické vlastnictví výrobních prostředků a zásady plánovitého řízení národ-ního hospodářství."

Znamená to snad, že tato "poučení" už ko-nečně ztrácejí platnost? 1. října t. r. totiž Rudé právo přineslo zprávu, že předsednictvo 0V KSČ "se s vládním návrhem zákona o' podni-cích se zahraniční účasti seznámilo a vzalo jej se souhlasem na vědomi". My zas bereme na vědomi tuto konfrontaci.

- ZV -

STRANA-12 ZE ZAHRANIČÍ RUBN ÍA88

Před kutatým Polsko se opět ocitlo na křižovatce a soustředuje na sebe všeobecnou pozornost. Zdejší události jsou sledovány na Západě a i na Výcho-dě, se zvláštní pozornosti pak ve všech sousedních zeních. Pol-sko je totiž vedle iáačlarska, kde se také politický vývoj zrychluje, na nejlepši cestě nahradit dosavad-ní stalinský model, založený na mocenském monopolu komunistické s t rany, modelem více či méně plu-ralistickým. O to právě jde při probíhajícím jednání mezi vládou a Solidaritou. V Polsku se tedy rodí něco nového a porod to nebu-de v žádném případě lehký, nebof, jak napsal fejetonista varšavské Polityky Daniel Passent, "za prvé je plod silné přenošený, za druhé je u toho příliš mnoho porodníků a za třetí je rodička nemocná a neví se, jaký bude potomek."

Zahájeni rozhovorů mezi vládou a opozici bylo překvapením jen pro nezasvěcené, protože drama-ticky se zhoršující hospodářská a sociální situace v zemi v posled-ních dvou letech vlastně vládě žádnou jinou možnost nedávala.

A tak druhá letošní stávková vlna - první se přehnala zemí v květnu - skončila po čtrnácti dnech nabídkou vlády jednat 30. srpna se "soukromníkem" Walesou o jejich ukončeni. Za dalších č t r -náct dnů se už stal ze soukromníka odborový předák, který se k d ru -hému jednáni se šéfem policie a ministrem vnitra Czeslawem Kisz-ezakem nedostavil už jen sám, ale s desetičlennou dele,aci, v níž byli vedle některých historic-kých předáků Solidarity z doby jejího vzniku a legální existence v letech 1980 až 1981 zejména Mla-dí dělníci, kteří stáli v čele srpno-vých stávek a z nichž se rekrutu-je nejnovějši generace odborářských vůdců. Výsledkem tohoto druhého kola ve dnech 15. a 16. září bylo rozhodnuti svolat na polovinu říj-na konferenci u kulatého stolu, kolem kterého by měli představite-lé všech hlavních složek polské společnosti jednat o změnácn poli-tického systému, o nové podobě odborového hnutí a o hospodářské reformě.

Vyléčí kulatý stůl polské neduhy? ! když jako vždy nechybějí skeptic-ké hlasy, zdá se nám, že tento-krát je na místě mírný optimismus. Samozřejmě nelze očekávat, že jeden "kulatý stůl" vyřeší všechno a ihned. Úspěchem bude, stane-li se prvním v řadě, bude-li počát-kem dialoju, který postupně pove-de k vytvoření institucionálního rámce pro konfrontováni nejrůzněj-šich názorů. O co se opírá tento náš umírněný optimismus? Jednak o celkovou situaci, o níž jsme se již zmínili výše a která př inu-tila úřady dát přednost jednání se stávkujícími před novou vojen-sko-politickou konfrontaci se znač-nou částí společnosti. Dále o to, že jak v opozici, tak ve vládním táboře se už nějaký čas klube k životu myšlenka jakéhosi "histo-rického kompromisu", který Wale-sův poradce, historik-medievalista

stotem profesor Geremek nazval "protikri-zovým paktem" a člen politického byra PSDS J . Czyrek "proreformni koalicí". Příčinu rýsujícího se sblížení mezi opozici a části vlád-ního tábora je třeba hledat v sílí-cím vědomí, že Polsku ujel defini-tivně vlak moderní civilizace a Poláci budou párii Evropy, jestli-že se nedohodnou a nepokusí se o zdánlivé nemožné - učinit z Pol-ska s tá t , v němž by bylo možno slušně žít a z něhož by masově neutíkali do zahraničí mladí dělnici a příslušnici inteligence, kteří v takovém Polsku, jaké je dnes, nevidí pro sebe místo. Tato myšlen-ka nabyla v poslední době na sile mimo jiné také pod vlivem změn ve světě, zvláště v Evropě a SSSR.

Nový historický kompromis má samozřejmě odpůrce na obou s t ra -nách. V táboře opozice jsou to jednak mladí radikálové, stoupenci postoje "všechno nebo nic", jednak zásadní odpůrci režimu, kteří se nechtějí podílet na ničem, co by bylo možno pokládat za záchranu systému, jenž je podle jejich názo-

Kauza Curbanov Jedno musíme Gorbačovovi přiznat: nebojí se změnit klima. Z Krymu jede rovnou na Sibiř. Od bohatě prostřeného stolu v rekreační vile mezi utrápené sovětské hospodyně, rozzuřené nekonečnými frontami na kus hovězí šlachy. Také poučit se umí. Tentam je autoritativní Gorbačov, který skákal oponentům do řeči na zasedání Nejvyššího sovětu. v ulicích Krásnojarsku naslouchal rozhořčeným výtkám Sibi-řanů klidně, věcně odpovídal a přesvědčoval.

Právě ve dnech, kdy sovětská televize vysílala neprostříhané záběry z těchto vzrušených debat, probíhal v Moskvě proces s Jurijem Curbanovem, malým zetěm velkého tchána 3režněva. Na pozadí krasno-jarských diskusí se obzvláště pěk-ně vyjímal fakt, o němž se zmínila obžaloba: v letech 1971 až 1981 existoval mezi Taškentem a Moskvou letecký most. Několikrát do roka dostávali ministr vnitra Sčolokov a jeho náměstek Curbanov čerstvou zeleninu, ovoce, víno a jiné dob-roty štědrého jihu. Všechno cti a darem od podřízených v Uzbeki-stánu. Obžaloba klade čurbanovovi za vinu, že přijal úplatky v celko-vé výši šest a půl miliónů korun. Co může jeden člověk dělat s toli-ka penězi? Z toho, co vypověděli svědkové, vyplývá, že Curbanov potřeboval úplatky především proto, aby z nich sám uplácel jiné. A te3 počítejte se mnou: v roce 1961 přišel Curbanov na ministerstvo jako obyčejný pěšák. Začátkem osm-desátých let byl už náměstkem mi-nistra. Jeho služební postup urych-lil samozřejmě sňatek s Brežněvo-vou dcerou Galinou v roce 1971, ale přece, kolik stupínků musel překročit, kolik úplatků nastrkat do desítek kapes?

V roce 1968 jsem často listoval monitorními výtahy ze sovětského

ru t řeba zničit. Hejnebezpečnějši pro nastávajici jednáni jsou však protivníci ve vládním táboře, ve stranickém, policejním a vojenském apará tu . Mají v rukou více pro-s t ředků k sabotáži dialoju, a kdy-by se jim naskytla možnost, zmaří ho úplně. Jejich motivace je různá, ale v pozadí vždy najdeme strach ze ztráty postavení a majetku. Politické umění všech vyjednavačů by se mělo projevit v tom, že neposkytnou těmto odpůrcům dialo-gu zbytečné záminky k akci a že dokážou jejich negativní půso-beni neutralizovat.

Opozice považuje za nejdúležitěj-Ší opětnou legalizaci Solidarity. V tom je neústupná, pružnost projevuje tím, že nechává otevře-nou otázku, v jaké podobě by mohla být Solidarita opětně povo-lena. Požadavek co nejrychlejší legalizace Solidarity, která přežila sedm lei ilegality, překonala vni t ř -ní krize a osvědčila tak svou život-nost , je pochopitelný. Casus Soli-darita je pro Poláky nejen p rub í ř -ským kamenem upřímnosti vládního tábora, ale především nejdúležitěj-šim a nezbytným požadavkem plu-rali ty. bez níž by pokračovala nikým nekontrolovatelná moc jedné s t r any , jež přivedla zemi tam, kde nyní je. František Horský

tisku. Nebyla to právě veselá čet-ba. Rezoluce odsuzující českoslo-venské kontarevolucionáře a schva-lující internacionální pomoc... Rezoluce komunistů z ministerstva vnitra mezi nimi vynikaly obzvlášt-ní řízností a hýřily citáty z Fe-lixe Edmundoviče Dzeržinského o tom, že revolucionář musí mít "chladnou hlavu, horoucí srdce a čisté ruce"! Čisté ruce Curbanovů a Ščolokovů! Jak asi museli nenávidět to .ma-

lé, drzé Československo! A docela právem. Zrušili jsme přece cenzu-ru a svobodný tisk je největším nepřítelem korupce a zneužívání moci. Chystali jsme se dát obča-" nům právo vyměnit úplatné satra-py za schopné a nezištné zástup-ce lidu. Nejsem sám, koho napadly tyto

souvislosti. Také Jan Fojtík to pochopil a na jedné z posledních porad šéfredaktorů prý vyjádřil obavy nad tím, že procesem s Curba-novem "vstoupili sovětští soudru-zi na velmi tenký led". Proto se československý čtenář marně v ofi-ciálním tisku pídí po hlavních bodech obžaloby a výpovědích svěd-ků. Také v Moskvě po pěti dnech zakázali zahraničním novinářům přistup do soudní sině a sovětští občané, kteří chtějí být přítomni, jsou legitimováni. Odpůrci glasno-sti v Praze i Moskvě nemohou proces zastavit, tak daleko už jejich moc nesahá. Mohou se však postarat o to, aby z něj proniklo na veřej-nost co nejméně.

Jarosl&v Jírů

ŘÍJEN 1988 STRANA 13

IKS včera a dnes Koncem sedmdesá tých l e t s e z d á l o , že n e j v l i v n ě j š í k o m u n i s t i c k é s t r a n y z á p a d n í E v r o p y , i t a l s k á , f r a n c o u z s k á a š p a n ě l s k á , v y t v o ř í j a k ý s i e u r o k o m u n i s t i c k ý t r o j s p o l e k , j i s t ý i d e o v ý p r o t i p ó l t z v . r e á l n é h o s o c i a l i s m u , a l e t o s e n e p o t v r d i l o l Eurokomunismus se p r a k t i c k y r o z p a d l d ř í v e , než z a č a l vůbec p ů s o b i t . Ve š p a n ě l s k u j s o u hned t ř i k o m u n i s t i c k é p r o u d y a f r a n c o u z s k á KS se s t a l a menš í o k r a j o v o u s t r a n o u . Dlouho jsme se d o m n í v a l i , že i t a l š t í k o m u n i s t é , k t e ř í n e j h l o u b ě j i a n a l y z o -v a l i s t a l i n i s m u s , z ů s t a n o u u š e t ř e n i t o h o t o pádu . A n y n í v i d í -me, že v d í l č í c h m í s t n í c h v o l b á c h z í s k á v a j í o d e s e t p r o c e n t h l a s ů méně. čím t o l z e v y s v ě t l i t ? Tuto o t á z k u jsme d a l i o d b o r -n í k o v i d r . M i l o š o v i H á j k o v i .

MH: Eurokomunismus skutečně neměl dlouhého t rvání . Španělská strana se záhy rozštěpila a ztrat i -la většinu svého voličstva, f r an -couzská podpořila sovětskou in te r -venci v Afghánistánu a s italskými soudruhy se rozešla. Obě nejvý-znamnější západoevropské komuni-stické strany - francouzská a italská - zaznamenávají ve volbách posledního desetiletí z t rá ty . Jde ovšem o sestup z nestejné výšky a do nestejné hloubky. Hlavni příčinu tohoto rozdílného t rendu vidím v tom, i e francouzští komu-nisté v procesu destalinizace znač-ně pokulhávali za Italy. Domnívám se ovšem, ie jednou z obecných příčin poklesu jsou nezvratné zmč-ny v sociálním složeni společnosti. Trvale klesá počet dělníků, kteří tvoří dosud většinu voličů obou stran a v zemích se slabými komunistickými stranami voli sociál-ní demokraty. Italská strana má sice na rozdíl od francouzské stále ještč ve svých řadách mnoho významných intelektuálů, ale zůstá-vá stranou převážné dělnickou. Pozice !KS mezi novými středními vrstvami (techniky a lidmi z t e r -ciálni s fé ry) , jejichž podíl ve spo-lečnosti stoupá, jsou slabé. IKS je po čtyři desetiletí v opozici. Ne proto, že by nebyla ochotna spolupracovat s jinými stranami. V sedmdesátých letech byla dokon-ce součástí parlamentní většiny a jednalo se o jejím vstupu do vlády v příští etapě, ale po vraždě Aida Mora od této předběžné doho-dy křesfanšti demokraté odstoupili. Socialisté jsou pro účast komunistů ve vládě, ale levicové s t rany by samy o sobě sotva mohly získat parlamentní většinu. Mladši gene-race voličů je pragmatičtější. Pro ni vstup IKS do vlády neni zatím v dohlednu. Naproti tomu hlavní faktory jejího silného vlivu v minu-losti - přední role v boji s fašismem a proti poválečné bídě - jsou živé jen pro odcházející generace.

Ve třech zeríťch, v níchá hom*-ntsč^ 2 ¿nati Zt, Rpevňaji svá pozice aoc ia í i a t á . Ve f r a n c i i <2 ve jsou áoRonce K moci C V I t á í i i p<7č?6ČdtH<? z i skáva j i . Je soc ia l i s t i cký ^spJch pričinoK nebo dtísfedhem ^ccnniHtstic^TM) pá-á<?

MH: Tady je třeba diferencovat. Prancoužští socialisté zesílili nej-dříve na úkor středu a pravice, teprve poté i na účet komunistů.

Mitterrandův kabinet těžil přede-vším ze zklamání nad politikou pravicových vlád. Změna poměru sil na italské levici je dána jednak hospodářskými úspěchy vlád, na nichž se podílejí i socialisté, jed-nak tím, že změny v politice IKS, jakkoli v evropském komunismu ojedinělé, se za dynamikou spole-čenského vývoje přece jen opožáu-ji. Italští komunisté tec! diskutuji o příčinách svých volebních neú-spěchú. Nejvýstižnějšim se mi zdá být názor, že strana si dosud neujasnila konkrétní program př í -padné levicové vlády.

M; í t a M t i hannmistá jao^ v poná-kud paraáoarni s i tHaci . M í a voZaíi po znánách v SovátaRám svazu. #yni kýžená zrniny nas t áva j i a vo l i č i mizí.* JaR ae současná prudká výmě-ny Kázán! v 333R odrážej i v 7 t a í -ská hy?n<niati<?^ atrax^?

MH: Pokles vlivu IKS nenastal v důsledku změn v SSSR. ale navzdory jim. IKS plně podporuje perestrojku, ale zároveň si zacho-vává k dnešní sovětské politice kritický postoj. Nejnázorněji je to vidět na jejím vztahu k Česko-slovensku, kde na rozdíl od KSSS jednoznačně žádá plnou rehabilita-ci československého pokusu o re-formu z roku 1968. Tak rozsáhlou pomoc jako italští komunisté nám žádná jiná strana neposkytla. Zmí-něná spolupráce se socialisty neni něčím výjimečným, vztah k nim a celé evropské levici je úhelným kamenem politiky IKS. Italští komu-nisté mají velmi dobré vztahy se západoněmeckou SPD, se švédskými sociálními demokraty i jinými socia-listickými stranami. Už Berlinguer se vyslovil v tom smyslu, že mezi-národní komunistické hnutí neexi-stuje, a po vyhlášeni výjimečného stavu v Polsku roku 1981 prohlási-lo vedeni !KS, že nechce mít s komunistickými stranami užší vzta-hy než se stranami socialistickými. Italští komunisté soudí, že příčiny, které vedly po první světové válce k rozkolu dělnického hnuti na socialisty a komunisty, ztratily v současné době své opodstatnění. V posledním roce ožily úvahy o sloučeni italských socialistů a ko-munistů v jednu s t ranu . Nejde o něcp zbrusu nového. Zesnulý Giorgio Amendola se pro vytvořeni jednotné levicové s trany vyslovil již před 24 loty. Luciano Lama navrhuje vstoupit do Socialistické internacionály a ani zde nejde

o zcela nový—prvfk ;^ diskuse o tom probíhaly již před posledním sjezdem.

f FovJte^m svazu ae nyni od-haduji MM "Místa v áJ j inách. //emá snad taká h i s t o r i e JXS svá b i lá mista? ďezapíači^ taká T o ^ i a t t i svou daň Sta l inovi ve t ř icátých íetech, My byd významným činitelem Komunistická intemacionáíy? 7X5 se nedávno rozhodla zpřťs^t^p^it váem historikům, tedy i neMm^ni-at%m, svá archivy. Jaká moánosti bádáni mgíi a% áosM? zájemci o dějiny 7X3 a jak se J e j i ch podmix-ky nyni z íepái? Mohíy &y i o s t a tn i strany následovat tohoto přďcZadK?

MH: Všechny oficiální dějiny komu-nistických stran jsou ideologické elaboráty vytvářející či udržujici mýtus. Dějiny psané Italskými komunisty do této kategorie nepa-t ř i . I v tom se zřetelně projevova-lo zúčtování IKS se stalinismem - ona totiž nechtěla mit své ofici-ální dějiny. Na tom nejlépe vynikne podstatný rozdíl mezi italskou a francouzskou s tranou. PKS po-stupovala podobně jako tomu bylo u nás či v SSSR. Vedení rozdělilo připravovanou knihu do kapitol, pro každou určilo kolektiv histori-ků v čele s členem politbyra a celý text byl pak schvalován na nejvyšších místech. Podotýkám, že nejkvalifikovaňějši historici se už tehdy odmítli na takovéto práci podílet. Naproti tomu ital-ská strana zpřístupnila svůj archív do roku 1946 historikům a do jejich bádáni nikterak nezasahovala. Výsledkem je především pětisvaz-ková Storia del Partito comunista italiano, zahrnující její vývoj od vzniku až po rok 1945. Autor, komunista Paolo Spriano, napsal dějiny komunistické s t rany, které zatím nemají ve světě obdoby, nejen rozsahem, ale především vědeckou úrovni. Pro Spriana neexistuje tabuizované téma, platí to i pro úlohu Cramsciho či To-gliattiho. Svá hodnocení nevydává za jediná možná, objektivně uvádí různá stanoviska a dává čtenáři možnost, aby si vytvořil vlastni úsudek. Zesnulý Ernesto Ragione-ri vydal čtyřdílné spisy Togliattiho z let 1917 až 1944, po jeho smrti dílo dokončili P. Spriano a F. Andreucci. Obsáhlá* předmluva Togliattiho neoslavuje, nýbrž liči ho takového, jaký skutečně byl. Kritický pohled na jeho stalinskou minulost neni tedy pro italského čtenáře ničím novým.

Tato velkorysost IXS vúái h i -storikům máHa svá meze, archivy &y5y přist^pná j en do ro%K 1946. #yni vsak podíe posíednich zpráv má být i nejnovájái áás t otevřena pro his tor iky &ez rozdi2u s t r an i -cká přfsžuánost i . Pudou oa ta tn i strany následovat tohoto p ř i sad i l ?

MH: To bude záležet-na opravdo-vosti jejich přestavby. Diskuse mezi sovětskými historiky jsou nadějné, u nás v oficiální histori-ograhi zatím vládne hrobové ticho. Naproti tomu v dvaadvacátém čísle samizdatových Historických studií můžete najít hlubokou analýzu současné české historiografie, oficiální i nezávislé domácí.

- i r -

STRANA 14 ŘÍJEN T f S 8

Mada/sAo ú^es a z/f/B Vedle vysokých cen a postupující inflace jsou nejčastčjšimi tématy v Maáarsku problémy maáarské menšiny v Rumunsku, vodní dílo Gabčíkovo - Nagymaros a zrod Demokratického fóra.

"Politikou buldozerů" zde nazý-vají plány rumunského vedení na likvidaci tisíců obcí a na pře-stěhování vesničanů do panelových měst. Jejim důsledkem budou zá-važné demografické změny, zejména prý rumunizace národnostních menšin v Sedmihradsku. Maáarů v Rumunsku je přes dva milióny a jejich s t ras t i vám bez vyzváni připomene holič při stříháni, číš-ník při servírováni i náhodná spo-lucestující v budapešfské tramvaji.

Většina hlasů - včetně oficiál-ních - se shoduje v tom, že kdyby se o vodní kaskádě na Dunaji roz-hodovalo t eá , postupovalo by se jinak než před mnoha lety, kdy byla výstavba Gabčíkovo - Nagy-maros s československými Činiteli dohodnuta. Dřívějšímu vedení ze-mě,. k teré bylo zbaveno moci na nedávné celostátní konferenci s t ra-ny, je vytýkáno diletantství a je mu kladeno za vinu, že naletělo cizím návrhům na gigantickou stav-bu, která je příliš nákladná, svý-mi ekologickými důsledky neujasně-ná a přitom pro madarskou energe-tiku málo platná.

Mnohatisícová demonstrace zele-ných před budapešťským parlamen-tem v polovině září proti pokračo-váni ve výstavbě svědčí o vnitro-politické závažnosti tohoto problé-mu. Uspořádat referendum? Je mnoho skeptických hlasů pochybu-jících, zda ve změti vzájemně pro-pletených technických, ekonomic-kých , ekologických, právních a finančních aspektů může hlasová-ni lidu přinést optimální a racio-nální řešeni .

Na Hákocziho třídě v centru Budapešti byla otevřena výstava na téma Gabčíkovo (madarsky Bos)

Nagymaros, kde vedle snímků, plánů, výpočtů a zdůvodňujících textů jsou předloženy i námitky oponentů, účelem výstavy je pře-svědčit krit iky této stavby, že obavy ochránců přírody jsou ne-podložené nebo . přehnané, že s námitkami se přišlo pozdě a že v současném stadiu může jít už jen o to, aby při dokončování stavby a poté při provozu byly negativní vlivy a dopady vyloučeny nebo alespoň minimalizovány.

Značný rozruch vyvolalo ustavení Demokratického fóra a žádost o jeho oficiální registraci . Od překy-pující euforie nad krokem, údajné přivádějícím zemi k politickému pluralismu a opravdové demokracii po strašení antisocialistickými živly lze v této souvislosti slyšet z růz-ných stran všelicos.

Před rokem se v obci Lakitelek sešlo ' 160 "jinak smýšlejících" lite-rá tů , ekonomů a historiků a na své setkání pozvali i !mre Pozsga-ye, tehdy generálního tajemníka Vlastenecké národní f ronty , dnes člena pol i tbyra MSDS a ministra v Groszově vládě. Ten setkání označil za cennou a myšlenkové bohatou politickou událost a usou-dil ; že rozvíjení samostatného a

nezávislého myšlení je i v zájmu režimu samého.

Následovala řada dalších jednáni a nyní bylo zveřejněno ustavující prohlášení: "Hutnost dívat se v-před a vědomí odpovědnosti, ja-kož i politická, hospodářská, mo-rální a duchovni situace Madarska ukládá založit nezávislé maáarské hnuti za přežití , za demokracii, za národní rozvoj, za zlepšeni našeho společného osudu a si tua-ce ." Nezávislá společenská organi-zace odmítá jak označení "opozič-ní", tak i "vládní". Vyvíjí svou činnost v rámci ústavnosti a záko-nů. Staví se za navázání dialogu a spolupráce mezi společností a mocí vládnoucí v zemi, a to "ve všech otázkách, kde výměna názo-rů a spolupráce je nezbytná v zájmu Maáarska a budoucnosti Madarú". Odmítá všechny společen-ské formace a organizace, které se zakládaji na monopolu, na závi-slosti občanů a lidu, na jejich útlaku a vykořisťováni af už jmé-nem soukromého kapitálu, nebo totalitního s tá tu . Staví se za dů-sledné provádění ekonomické Tefor-

my a demokratizaci politického systému, za racionalizaci hospodář-ství a podnikání, za spravedlivé rozdělováni a společenskou spra-vedlnost vůbec.

Demokratické fórum hodlá navr-hovat kandidáty v parlamentních i místních volbách, což zatim není možné, protože podle platného volebního zákona má právo určovat kandidáty jen Vlastenecká národní f ronta . Legalizace fóra bude však záviset na znění připravovaného zákona o shromažďováni a sdružo-váni, o jehož návrhu se v součas-né době teprve diskutuje. S tím souvisí i to, že sjezd Demokratic-kého fóra má být svolán až počet jeho členů dosáhne 10 000, nejpo-zději však do podzimu 1989. Do té doby jej reprezentuje dočasné devítičlenné předsednictvo, jehož členové (básníci S. Csoóry, D. Csengey, S. Lezsák, spisovatelé 1. Csurka, Gy. Fekete, literární historici Z. Biró a Gy. Cs. Kiss, historik L. Fur a politolog R. Joó) byli iniciátory ustavení této organizace a za to se hlásí "k plné morální a trestněprávní odpo-vědnosti".

- Hun -

S7VMM4 /Vf/V/ SBÍT V polovině záři otiskl japonský list Yoeiirui Shimbun rozhovor s členem politbyra Ma3arské sociali-stické dělnické strany, ministrem pro přestavbu Imre Poszgayem. Z jeho odpovědi citujeme:

"Od počátku bylo sporné, zda způsob, jakým je vykonávána státní moc, je úplně správnýJ Nyní je jasné, ie dosavadní způsob překáži plněmu rozvoji lidských schopnosti a ekonomického potenciálu."

"Dnešní ekonomický chaos přivodi-lo zanedbáváni politické reformy. Protože nedošlo k rozděleni roli mezi vládou a stranou, přestali jsme rozlišovat mezi snem a reali-tou. A poněvadž pesimisté usilujici o zachováni státu quo měli dost sil, nebylo možné strukturální reformy dokončit."

"Pro realizaci pluralismu není podle mého názoru nutné ze všeho nejdřív náhlé zavedeni systému více politických stran, neboE struk-tura moci, která se utvářela dlouhá léta, je silně zakořeněná a je s ni svázáno mnoho osobních zájmů. Není proto žádoucí, aby došlo k otevřenému střetu politických sil. Reformu nutno prosazovat cestou pochopeni vzájemných požadavků."

"Ze všeho nejdřív je třeba vytvo-řit pluralismus v ekonomice, zvý-šit počet soukromých podniků, pro-stě rozvinout pluralismus ve výrob-ní sféře. Připravujeme nový zákon o zakládáni podniků, který připou-ští soukromé podniky až do 500 zaměstnanců. Také chceme převádět státni vlastnictví výrobních pro-středků na družstevní a uvažujeme o rozděleni nejvyšši moci na tři složky. Parlament, jakožto orgán legislativní, vláda jako politický výkonný orgán a samostatné soudni-ctví. Strana není stát a musí se účastnit politiky stejně jako pro-

sti občané a svou činnost rozvíjet v souladu s platnými zákony. Pryč je doba, kdy platilo jakékoli tvr-zení strany!"

"Je třeba se ptát, zda je socia-lismus reformovatelný. Zda to, co vznikne po přijeti celé řady různých reforem, je ještě sociali-smus či nikoli. Takovou otázku nám kladou často. My nemáme v úmy-slu cestu budováni socialismu opus-tit, ale existuji pochyby o tom, zda to, co jsme dosud budovali, byl ten pravý socialismus, když státní moc v něm feudálním způsobem dělila lid na různé třidy a stát byl prioritní, vševědoucí a vždyc-ky v právu. Podle původních před-stav byl socialismus bez demokra-cie nemyslitelný, a proto je nutné socialismu tuto chybějící demokra-cii doplnit. Nevíme, jak ten příští socialismus bude vypadat, ale jisté je, že by to nemělo být uctívání obrazu božstev vystavených na ol-táři."

Na otázku, zda existuje možnost přehodnoceni tzv. maďarských udá-lostí z roku 1956, Imre Poszgay odpověděl: "Aí budou tyto události hodnoceny nakonec jakkoli, jisté je, že svou historickou úlohu spl-nily. Staly se důkazem, že bylo třeba skoncovat se zločinným způ-sobem vedeni společnosti, repre-zentovaným vládou Rákosiho na po-čátku padesátých let, a protože současná vláda se podobných zloči-nů nedopouští, nemá zapotřebí za-vírat oči před jakýmikoli histo-rickými skutečnostmi. Jsem členem stranického výboru pro revizi dě-jin a tento výbor přezkoumá histo-rii strany za posledních čtyřicet let. Přitom se tedy nelze vyhnout ani událostem z roku 1956, ale ani československým událostem z roku 1968."

ŘÍJEN 1988 STRANA 15

Ožívající Litva Na n ě k o l i k týdnů n a v š t í v i l Prahu l i t e v s k ý b á s n í k , k r i t i k a p ř e k l a d a t e l Almis Grybauskas . Na rod i l se v r o c e 1947, 1972 vys tudova l d ě j i n y na pedagogickém i n s t i t u t u , k r á t c e u č i l , pak b y l r edak to rem, od roku 1978 ž i l z honorá řů za v e r š e , k r i t i k u a p ř e k l a d y . Nyní v rodném Vi lně p r a c u j e v t ý d e n í k u L i t e r a t u r a a uměni. Vydal č t y ř i s b í r k y p o e z i e a p í š e i p ro d ě t i . P řek ládá p o e z i i i prózu psanou česky , s l o v e n s k y , p o l s k y , německy, l o t y š s k y . T ě š i l o s ním h o v o ř i t i p r o t o , i e v ládne č e š t i n o u do jemných o d s t í n ů . Da l i jsme mu n ě k o l i k o t á z e k .

LN: Co vás hlavně podnítilo k zájmu o český jazyk a kulturu?

46; P<x&7&ný národní osná. vábee ačKčítMn dájin maZýah ndrodú - i hdyž vdá Masaryk dobře MM, ža HejaeK maZá a veZhá národy, a Ze

a máná početná. Z dájin navia vim, jah ae napřihZad Ztbtmnd XorybKč z rod^, ^íary ve 14. 8taZ. zaZažiZ bZahoddm^ Hte^a^y vZadař

podťíeZ na oMob< česhá /ztaM by Za via, aZe ta j e na paára&WM a í^J t i . MaZ í má v zájmK pavzh^dtí Maáhúv ^vejh. Patam rah 1933. P a s ^ a ^ a H jame ta námac^y z Padia Pra^. 3tu-¿enčalai í r a j t aa , jd jeden 3 ni , pZuZa v 8rpn^ pa //Jwaa^ na vZaat-nar^^n^ vyráběném pZavidZe. Puehy ta byZ "pZat". ďemáZ jmána, aZa hdyž j8me sZyáeZi a invazi, napaa-Zi j8me na prhna ^tryjící bah varu ^vabadn^ ^e8haaZaven8ha. Pau/aZi j8wa, ža v^vaj v Praze avŽivni i naaa paíý^inhy. 3yZa z toho t ra-yádie. Mumamau ndpZa8ti- by Za pale v zimá v hoheji. Trachu jame to oaZavovaZi.

LN: Které litevské autory, kultur-ní oblasti, životní otázky doporu-čujete naší pozornosti?

46; Mi8%H za<?ťt j tna^. Waoadaba^ Z i t a v a ^ Ziteraturu zaahrdníZa, že pa raae 1944 adeáZo a8i páta-8adrykiaadí praaaní a^čar^ da eriZu. MáZi apaZu 8 jinými ham j i t . Ta je zaae naáe epoZečnd váa. M 6hi-aayu dávno ž i j e mna ha Židi če8háho pávadt^. 4 Chtaa^ 8a u nd8 řihd nejvátái Ztíat^a^ m^sta. Ltíava^ j e tam ha Zem a8mí aet t i a i a . ^ a j i čaeaptay, nahZadataZatvi, divadZa, da^anaa i apar^. íttava^^ nahZada-teZatvi j e i v Landyn^, náaa vyahd-z i táž v Xanadá, v áKatrdZít, v ?/3P. Za 8tarJ< yeneraae emiyravaZ Vtnaca ^rev^-^ta^evt^t^a, mardZn^

/ iZozo/ujiai a^íar ramdn^ na táma átvata Ježiáava. -Vaapah Zyrt c v tradiaí ndradniha abrazanť Vtncaa

/4y^aZatít8-P^ítna8 byZ ve MtZn pra^eaarem Ztíeraí^ry j eá t J t pad 8 a v J t a ^ wa^. Mnahem mZ^d fí An-řana8 ^áma aa ¿¿mačem aaxdK tnte-Ze^č^dZa v extZu padabd Cyanaut

t Myá žíZ pazd^jt a j e vyrasn^jJ^. Jeha bZavnť ramdn na íača í ma 8e jmenuje B%Zý r^bd^. Me č í y ^ a e t t zahyne Z v ¿/S4 pří a^íanehadJ. Parna přeátZ Ramt<aZda8 Cranau8?ca8 narazeny J9J5. P^áa a Ztdeah apjatyah 8 pfťradaK, ja^ 8e íra^ia^y 8 nearyanta^y ryahZa^ tnd^8írtaZízaa^. fíZaza/Y-a<ky ajří8íanatdZnťmt aídz^camt, jaM 8t %ZadZt Jaapar8 neba ^eída^yer, 8a v pav^Adah a ramdneaA ab<rď &a<ZtMa Tamaa Xandrata8. Je mu ted aamaíMaat a ž t j a v ÍA&4. <?íy-ftaetíZety ^?iJarda8 CaveZt8 zúsíaZ dama, aZe da jeha ramánJ a Ztdaah v nyn^j#<ah m<?aíeah praníM navada-M zdpadnť mytaZayte t vťa eraít^y, než ^dy am^Za by i u ^Zastaiztíjťať <?d8či ZítavaM baZaíríe. Pnea aa ven^K í dama, hZavn^ v paezii,

dva j tn^ 8mJry. Bdanťaí 8čřednť yeneraae navazují na her-maúía^au íradtat z Ácanae 8 ta Z. JaaK ta^ aubtíZní, ze j e pře8 v^a-ahnu paučavaaú neZza daparučtč ^ pře^Zadu. ďejde ča. PaZd^ FtaZa-8ze^8^í mažnd by Z padabny. -Vastau-ptZa vJa c ča^y ía^zvand yeneraae 73. PadZe ra^u, My začaZa pubZt-Mvat. Patř<m ^ atajn^ jaM Ctntara8 PačaaMa, narazeny neba ánčana8 yt. Janynae, a ralc mZadží. Jame pra RamžmtRattvnájáí paezít a um^ní. Me aravndnť 8 na-áím ndra^em na mra^n^ 8paZeJan8Mu adpav^dnaaí vypadd paezte atar^ícA jaM Z' arč paxr Z' a r t . /!Ze ne-vzntM ^an/Zt^t. ^píá dtaZa^. <4 zdá 8e pZadny. PadabnJ jaRa nyn^jží ZítevsM dtvadZa. Ta j e ¿Me8 u nd8 nejpautav^jžť ^Mz. S na8 tupuj vZívy zdpa-daevrapaM MZtury, hZavnJ MtaZt-aM, atřetd 8e tam abrazend a nav<? na^Zťiend damdať tradtae. V t^ 8a významná azyvd pahanaM myčoZa-yia. Je ta i t%n, že Litva adaZd-vaZa &*88&M8tví až da 14. ataZ. Fnad ta^y prata 8e nyn% ta^ tntan-zťvn^ ^Zd8ť ha aZavu Ziíev8hd ha-taZtzuj<a< /ÍZaza/ie. Zat<m j t pubZihují 8hara výhradní na Zdpa-dJ, hde má oparu v LítevaM ahada-mii vM v Dama, v 8amízdatu.

LN: Vidíte možnosti spolupráce litevské a československé kultury?

46; ZaaZa zdZež< na aaabn<ah ímpra-vtzaaťah a iniaíattvdah. Rctatuje 8taa j^hdat Liteveka-česhaaZaven-8hd apaZačna8t, a Ze atyhy na a / i -atdZn< tíravnt jaau mrív^. //thda z t^ 8trany mí nepamáhaZ, hdyá jeam pra antaZayii přahZddaZ Sei-f e r t a . &ím 8Í mu8Ím apatř i t i váa-

ahna, čeha j e ab^bh včaa přeZažtZ aai dvaaatistrdnhav^ vybar z nea/tatdZnťah i a/YatdZnťaň <?es-hyeh báenťhú pra áZmanaah mZddaža. ^d vy j i t 1339. Pra ndá t^denih připravuji pfehZady z Jana PacaJ-hy, WiZana /řu!?dery, ^firaaZava ^a-Zuba a jint/ah.

LN: Jak se nyní daří v Litvé lidem podobné svobodymilovným, jako jste vy, a co je jejich hlavním životním motivem?

46; y huZtumi abZaati 8e nyni dd praaavat. Pude dabře pra íy uJeZy 8Zedavat a razvi jet vztahy mezi ndrady ečředni a vyahadni Fvrapy. Lze tam mnaha abjevič. 3 paZitiahými atdzhamí 8i ježt^ nevim rady. PaetZ jsem v dabá, htard učiZ^ s t ran i t 8a ¿ieh. Waahd-zim vyahadisha v Pataáhavá vyrahu, že "a8udem řvrapy j e páJa a duži". J8em pra Činnasč etiahy spaZeden-ahau zaZaženau na mravnim uv^dom^-ni a adpavědnaati.

LN: Proskakují zprávy, že se z některých stran volá po nezávi-slosti Litvy. V dnešním svété. rozděleném mezi supervelmoci, je ovšem otázka samostatnosti men-ších národů a států víc než pro-blematická. Je účelné, aby se Litva domáhala osamostatnění? Kdo a jak její nezávislost vnitřně i zahraničně politicky zaručí?

46; Rda j e pra mravni adpavádnast v aaabniah vztaziah, nemůže než dau^dt, že 8tejnd adpavJdna8t bude praaazana i na paZitiaM tíravnt. 4ž 8e tah hrah za hrahem a tane, nebude už apam^jena prdva jednač-Ziva% i ndradú na aarnastatnaat a 8V^bytnaat. Aa vZaatni identi tu. Meni pravda, že m^ná paJečn^ ndra-dy nemahau byt 8ama8tatn^. Padivej-te aa na ^izazemi, 3eZyii, ^vyaar-aha. /?azhaduje b^h d^jin uvnitř i haZem. Wd8 urči tá abdabi vyvaja teprv Jehd. 4 Ze dd 8e nJaa dJZač. 3ž ae i dáZd. Pačdthem 1333 se 8ahdzeZa /ara rúznž 8myžZejiaiah Židi, včetně čZenů 8trany. ďa zd-hZadá dahad z táahta 8ah^3eh by Za v červnu vyhZdžena Litevahá hnuti přestavby. Pereatrajhy, pra8im, hdyž vy tu zatim pfe8 tavbu pa če-ahu nemdte. 4hademíe včd svaZaZa hZavná inteZehtudZy a prvnim aiZem hnuti se etaZa suverenita Litvy v rdmai 333P. ťnuti md iniata t ivni 8hupiny ve fiZná, v Xavnč, v daZ-žiah mČ8teah. Áfaždá praauje na 8vám pra<?ramu' a na padzim dajda h di8hu8i a 8paZaánám pZánu. 3 radihdZnájžimi úmy8Zy aa u8taviZa i Liya 8vabadná Litvy. Ja vná in-a t i tua i a ahae ^pZnau nezdvÍ8Za8t. Jah. j8em naznaáiZ, j a j i vyhradni paZitiánaat má zatim odrazuje. Mnuti pereatrajhy ahae přt snaze a řečenou auverenitu řeži t atdzhy ndradnaatni a huZtumi, azdravit a aaamaatatnit haspadářstvi, pra-aadit ehaZayiahd apatfeni. fa jaau atejná nutnd jaha re^brma áhaZ-atvi . Za Prežnáva aa Litevai muaaZi učit ruahy ad mateřahá áhaZhy. J ia tá , umát a i z i řeč je dabřa. Jen ta neehme na svabadnám rozhod-nuti rodičů nebo aamyah dát i , až pavyra8tou. Litva ahae i 8V%j hZa8 v 63W. Jaha třeba PáZayuaha. A*e-jaam pra radihdZnaat, aZe tim miň pra odevzdanost.

zapsa l - u -

STRANA 16 KULTURA ŘÍJEN 19*3:

TO VI . . .? KAM JSME DOSH, KDO Televizní Literární klub. Pod reflektory se potí pět mužů: moderátor, prozaik a tři literární kritikové. Už půl hodiny se snaží přijít na kloub otázce, zda současná česká literatura potřebuje tzv. velký společenský román a proč ho dosud nikdo nezplodil. Situa-ci jim trochu zkomplikovala prostořeká pro-zaička z minulého sezeni, když prohlásila, že společnost, která klade na literaturu takový požadavek, chce být nepochybně přede-vším chvácena a v tom ona roli spisovatele nevidí. Jejích přiškrcených a ztrémovaných pár vět tu ted zaznělo ze záznamu a pánové měli za úkol se k nim vyjádřit a zaujmout k problému co možná objektivní vědecké stano-visko. Trvá to už půl hodiny a dojem je tri-stní: z té hlušiny slov a vyprázdněných flos-kulí jako by se k pravdě prostě už nebylo možno prodrat, i když je tak jednoduchá a i když zvláště dva mladší přítomní se s ni evidentně ztotožňují. Kouzlo zelenkovské televize je mocné a působí neomylně i ted: vzdělanec nebo hlupák, poctivec nebo podvod-ník, všichni tu nakonec vypadají jako brepta-jící a tlachající hochštapleři, a divák s úlevou vypíná. Jeho skálopevné přesvědčeni, že česká posrpnová literatura stejně jako literární kritika jsou ve psi, bylo znovu bezpečně potvrzeno.

Jiří Hájek používal jako příměru pro tento stav už od sedmdesátých let dialogu z první scény dvanáctého obrazu Voskovcovy a Wericho-vy Vest Pocket Revue: "Stoupáme nebo klesáme?" "Kěco horšího, pane Cyre, my padáme." Jizlivé hodnoceni pádu české literatury mu nicméně nijak nebránilo v tom, aby se ho sám činně účastnil. Ovšem, nebyl v tom rozdvojeni mysli nikterak osamocen, vlastně se dá říci, že těch z jednoho stalinského křemene byl opra-vdu snad jen pár: Vítězslav Rzounek a Oldřich Rafaj. 0 to víc toho stihli: první vyplenil katedru české literatury na filozofické fa-kultě Univerzity Karlovy tak dokonale, že ta si ted musí hledat docenty a profesory konkursem, druhý zase udělal z Literárního měsíčníku dobře fungující krematorium, jehož výheň vydrželi jen nejodolnějši redaktoři, přispěvatelé i čtenáři. Ostatně o obou pří-padech se mluví už i veřejně, v průhledných narážkách se ke čtenáři donese i něco intim-ních pikantérii (viz povídka V. Macury Kami-kadze ve Tvorbě 1988/32) - a to je asi také všechno.

Co ale ti ostatní, kteří tvoří naši "kri-tickou frontu"? Možná by stačilo ještě chvíli pokračovat v Houskově a Rukově dialogu z Vestpoketky, tentokrát už nevernovském: "Je na čase zjistit, kde se vznášíme." (...) "Opět jakási vlajková slavnost pod námi. Ze by Alois Jirásek?" Kéž by Alois Jirásek, zni odpověd. Kéž by byla kritika v minulých dvaceti letech vztyčoyala své vlajky nad někým hodným toho přirovnáni. Jenže "dobové tance" se odehrávaly nad jinými - třeba tak-hle: "Donát šajner, velký jihočeský regiona-lista, pokračovatel Sovova vizionářstvi, Horových strun ve větru, hrubinovského živo-te, díky, žes nestál, vytváří dílo, které je svorníkem české poezie 70. let. Básnický subjekt v něm ztělesněný v sobě nosí smutek opuštěných rybníků stejně jako vzdor stale-tých kmenů zasažených bleskem. Je to potomek bezzemkú v děravých halenách, písmák milenců i rváčů, baladik touhy zranitelné jako let divokých husí a rovné jako těžký krok lamačů kamene," atd., Josef Peterka, Tvorba 24.1. 1979. Dnes ovšem Peterka ví, že "estetika přestavby a estetika setrvalého stavu stojí proti sobě ted více než jindy, ale zdaleka ne teprve nyní. Setrvalý stav si pod různými

záminkami vynucuje poetizaci poměrů. Potřebu-je květy na stojatých vodách. (...) Potřebuje spíš pěvce než analýzu. Nevadí mu nabubřelý jazyk, leká se konkrétna, detailů, prostoře-kého a nenuceného tónu, onoho myšleni nahlas." Tak a podobně, "nenuceně" a "nahlas", uvažuje Peterka ve svých Sentencích z bloku (Kmen 1988/14), aniž by si přirozeně lámal hlavu s tím, do jaké míry onomu "setrvalému stavu" on sám dvě desetiletí pomáhal.

Takových "nenucených" prozření můžeme ovšem ted čekat víc. Tak třeba Jaromíra Nejedlá stačila nám už za? nás za všechny sdělit: "Poznali jsme, že skutečný obsah pojmu kon-solidace socialistického zřízení je značně odlišný od ideálu strnulé neměnnosti, kterou někteří prosazovali jako obranu proti revi-zionistickým tendencím" (Kmen 1988/34). Jak je, najednou tenhle pohřební tón v kon-trastu s její bilanci jedenácti konsolida-čních let, v niž se na začátku dozvíme, že "základním pocitem je radost z dobře vykona-né práce" a na konci dospějeme k tvrzeni, -že "současná literatura má řadu výrazných charakteristických rysů" a že "podle nich literaturu sedmdesátých let odlišíme od lite-ratury dvou předcházejících desetiletí, kte-rou jako celek literatura našeho desetiletí nepochybně převyšuje" (Tvorba 1980/19). A jak je to ještě nedávno, co v zájmu téhle radostné bilance byla Peterky a Rzounky tvrdě potřena právě Prozaická skutečnost Jana Luke-še pro údajné zpochybňováni procesu konsoli-dace (Kmen 1982/44, Rudé právo 20.11.1982), ačkoli z knihy "jasně vystupuje obrys kriti-kova naivně nadšeného socialistického posto-je" (Milan Jungmann). Kdo zůstává v každé době dobře naladěn

a dobře naobědván, je Milan Blahynka. Jiný badatel by po odhaleni definitivní pravdy 0 moskevských procesech musel posypat hlavu popelem a spáchat nejméně harakiri, kdyby se po desetiletí ztotožňoval s Nezvalovým postojem k nim tak jednoznačně jako on. Ne tak Blahynka: v únoru se dozvídá o Bucharino-vě rehabilitaci a už v dubnu (Kmen 1988/16) tu máme Blahynkovu te::tologickou šarádu, která má dokázat, že "básník a politik Ne-zval" rehabilitoval Bucharina už před třiceti lety - např. tím, že ve své Neviditelné Mo-skvě ponechal obrat "jak správně poznamenává Bucharin". Proč nám ovšem Blahynka tento veledůležitý poznatek za celých těch třicet let nesdělil, zůstává záhadou, stejně jako třeba to, proč až ted se náhle přihlásil ke své dávné lásce, Jiřímu Suchému, a dokonce veřejně zalitoval, že se mu ho nepodařilo prosadit do své "slovníkové příručky" Češti spisovatelé 20. století - spolu s Dušanem Cvekem a Milošem Horanským (!). Vskutku do-jemná starostlivost, zvláště když vzápětí následuje lapidární sdělení, že příručka "eliminovala emigranty a autory, kteří se ocitli stranou" (Kmen 1988/36). Jednou, mož-ná, až to, co je stranou, octne se řízením vyšších mocnosti takzvaně in, oznámí nám Blahynka, jak lituje toho, že se mu do slovní-ku spolu s - dejme tomu - Janem Čimickým nevešla jiná jeho láska z 60. let, Milan Kundera. A to je celá bída naší oficiální literární

kritiky: v této záměně myslících lidi za povolné loutky tančící podle toho, co se zrovna píská, je zdroj téměř úplné destrukce jejího morálního kreditu a v důsledku toho 1 nemalý zdroj téměř úplné nevíry českého čtenářstva v^ vlastni písemnictví. Co může být pro náš stav příznačnější, než že když kritika knihu strhá, začnou ji lidé teprve shánět? Sem jsme došli...

Tomáš Unzeitig

R U E N 1 9 8 8 STRANA 1 7

"Zdena f r ý b o v d j e a u t o r k a ú s p á ž -ných romdnú, k t e r á po v y j i t i n e -z ú e t d v a j i na k n i h k u p e c k ý c h p u Z t e c h d á Ze n e ž d e n , " p r a v í s e na obdZce t á k n i h y . J e tomu t a k ; m n o h a t i s í -c o v á ndkZady m i z í j a k o mdvnut ím kouzeZným p r o u t k e m a t o j e d ů v o d , p r o č s e u / enomenu f r ý b o v d p o z a s t a -v i t . Vžimnáme s i z d e j e j í h o , z a t í m n e j č e r s t v á j ž i h o romdnu "Z neznámých d ů v o d u " CPraha 2P66, ndkZad

546 s t r a n , o c e n á n o v Z i t e r d m í s o u t č ž i C M , Svazu č s Z . , č e s k ý c h i sZov . s p i e o v a t e Z ů u p ř í Z e ž i t o s t i 35 . v ý r o č í / i t á z n á h o ú n o r a a t p . J .

BeveZký r o z s a h t á t o r e c e n z e ndm n e d o v o Z u j e v ž i m n o u t s i j e j i c h d ř í -v á j ž i c h p r a c í . P o s t a č í v ž a k , z r e -k a p i t u Z u j e m e - Z i d á j t o h o t o n e j n o -v á j ž i h o č s . b e s t s e Z Z e r u a vyvodíme z n á j p d r z d v č r ú . BZavn í h r d i n k o u j e n a d m í r u i n t e Z i y e n t n i , k r d s n á , c i t o v á vžak s t r á d a j í c í d í t á p r a c í p ř i Z i ž z a u j a t ý c h a r c h i t e k t u , k r a -s a v i c e j e vychovdvdna F r a n c o u z k o u z e s o u s e d s t v í f & o n a J ; v e 24 j e vysZdna na p r d z d n i n y d o P a ř í ž e í p e n s i o n J , kde p o z p ů s o b u B u t t Z o -vá r o z ř e ž i p e d a y o y i c k o u k r i z i v r o d í u č b u d o u c í h o n o s í t e Z e WobeZovy ceny z a b i o c h e m i i . í / s m á m i t o t i ž j e h o rozmazZenou d c e r k u k p a p i n k o -vu o b o r u a d o j a t ý b i o c h e m i k s i j i ponechd u s e b e - j e n t a k - o r o k dáZe f / J . Tím pádem f t a d y a u -t o r k a , j i n a k v d a t e c h p ř e s n d , d e -c e n t n č mži^ tam y e n i d Z n i - k r d s n á d í t á p ř e č k d k r i z o v ý r o k 66 a a ž spoZu s e s o v á t 8 k ý m i t a n k y s e v r a c í do p r a ž s k ý c h žkamen. J i ž s v y d a t -nými z n a Z o s t m i b i o c h e m i e , ovžem.

M 26 f / J b r a v u m á odbude p o h o v o -r y na p ř í r o d o v á d u ; v z d p á t í s e j i vhodná z a b i j i p ř i a u t o h a v d r i i oba Zdskou n e p Z ý t v a j i c i r o d i č o v á a už t u máme y e n i á Z n i d v a c e t í Z e t o u b a d a t e Z k u , d i s p o n u j í c í v i Z o u , a u -tem, v č t ž i m m n o ž s t v í m v k Z a d n í c h kn ížek^— z a h r a d n í k e m a u k Z i z e č k o u z e s o u s e d s t v í , s p e r / e k t n í m i z n a -Zos tmi j a z y k ů . Md po v y s o k á žkoZe i p o " o s u d o v á " Zásce s p o s t a r ž i m s i c e , p ř e s t o v ž a k i n t e r e s a n t n í m p r o / e s o r e m - p r i m á ř e m , s e k t e r ý m s e r o z e j d e , p r o t o ž e j e t o t a k o v á duže á t e r i c k y č i s t á ; domnívá s e myZná, ž e j e j í Zdska vzaZa ů p Z a t e k Í/J.

Tím OMtarka ^ k a n J í Z a d í v č í ramdn a am^ íe a e p ^ e t i ž a d a ramdn^ p r a -/ I g a n í h a . ď r d t n k a a e ^ p í n d k p r d c t : ae v á í 8vaK ^ e n í d í n í v e r v a t a e v r h d da 8V^ta m e t a ^ a H t t ! a a n t i -m e t a ^ a í í t ^ c í t a v č vžak s t r d d í . . . F e t k d v d a e 8 ř e d i t e l e m s v ^ h a ¿7ata-vu^ p r o c a v t t ý m , í e J n e t v ů r č í m a i m p a t e n t n í m MíZaáem, t ^ á c i t a v č a t r d d a j í c í m C^at<rp:<j íc í m a t k c j . / / aaka ^ z a v f a u s ^ a t e k ^ aby j e d a t í -r o j í c í aamc t a a a m í c e n e a b t J á a v a -H r y ; .

V i d y í i c k ^ m a p a í e č e n a k ^ m vak^K a Zet ý a t a v M d d . P a í ^ í

p a a t a v y na c c a 3## 8 t r a n d c ^ ? Xamtc-ký v J d e c - Zakamec; kdý^ a e j e h a h a í a p a í a z a J í n d z a j í d a t ^ p f e v e Z Í ha a ^ t a r k a j i n a m a na j e h a m í s t a n a a t a ^ p í kamtcký v J d e c - p a t r ^ Z Í ^ ^ z t r d c e j í c í d r a h a c e n n ^ p ř í s t r a j e z d a v a z ^ a v a d í c í <?tiZdá p f í c h a -d^ m i n t a t r a C /^ . Rddd a e aZe k n e u t a h á n í . V J i c h n í m a j í ^ a p J c ^ a a k Z í z e j í v a v ř í n y na k a n y r e s e c ^ ^ ¿n^d^j í c h a Zupy a d a a t d v a j í 5 t d t n í c e n y X. Gat tMaZda. č i c h n i - a ž na neĎaháha ř e d í t e Ze í m p a t e n t a ^ k t e r ý c h c e m a c í merma í m p a ^ a v a t 8V^ žen<?. P a d a t r č í p r a t a a v ^ j d a a ^ d n e a t e a t a v a n ý Z^čebný p r e p a r d t na k Z i n i k ^ , kde p a j e h a a p Z i k a c i zem-ř e n t ř í p a c i e n t i .

Když pdn&< d a p u s t í , i ma tyka 8 p K 8 t í . T^haž d n e h r d i n k a ndhada^

pa 12 Z e t e c h z j i s t í , ž e 8V^ a a ^ d a v ^ Zdace k ř i v d i Za. ^anem M ž í z a c h a t J m , ž e a e r a z v e d a ^ . AfanžeZ j e ve a t r e a ^ z v y á č t ř a y d n í /B Ca t a k y ^ ž p a i n / h r k t t 4 ^ r a z v a d k a t e -y a r i c k y z o r n í t d . X r o a a v i c i maha^ &ýt n ž j a c í m r t v í p a c i e n t i o k r a d e n i ; a Ze J í ž e a e n á k d a p a a t a v i Z ? / hZt/&a^<?m mravním r a z h a ř č e n í v y p a -c h a d ^ j e na z d p r a ž í , d a b ř e vJ&^t^c, ž e a i c h a í zapcmn^Z v z í t da kaxpeZ-ny n i t r a y Z y c e r i n ^ n e c h d ha Kmř í t ve v a n č .

J e h a 8 m r t í 8e v ž e c h n ^ maZčfr^ an t<Z^j í a a K t a r k a v r h d 8va^ da8:<d m Z o d i a t v a n h r d i n k a kaZem k r k ^ a 8 ^ -d a v ^ Zdace .

P a z a e t a v m e a e n a d p a z a d í m románu. CeZý d J j 8 e a d e h r d v d v k a n k r á t n í d a M a v p r a ž a k ý c h r e d Z i í c h . P r a t a -y a n i a t ^ j a a u v ž a k z a M h a j a k a i v y J Z e n č n i . J e a ž kamick^ , j a k a e na t a k a h r a m ^ j í c í m m n a ž a t v í a t r a n d a k d ž a x a n ikým n e s e t k a t , n e v y j í t na t í Z i c i , nemZ^v^ a papt<ndekZavých " z a h r a n i č n í c h a d & a m í c í c h " <5i komic -kých " d a k t ^ r c í c h " , k t e ř í s e a M a s a k r a j a v J mihnaK. ^ Z a v n í h r d i n k a j e b e z c i t n d , * j e n na a e b e 8 c ^ a t ř e -d^nd mrcha - a v ^ h Z a v i č k a , p r a t i k t e r ^ ¿80K t a k a v d / !nyeZika J i f c a r -Z e t t C ^ a r a b a d r ý m í v e n k a v a n k a m i , k t e r ^ m a j í a chZapama i a e ž í v á t e ^ akMtečm? t r a ^ Z e . í?na vžak ž i j e

j i n d e ; v r a z v i n u t i J a . 8 p a Z e č n a a t i . Pa h w t n ^ a t r d / ^ c j í n e c h y b í a n i t o p ř í a Z a v e č n ^ BydZí v e v i Z e , kde z a n i manMdZná p r a c u j í m a t e ř -ak^ t e t k y a b a d ř í c h Z a p í c i z e a a x -a e d a t v í . By ty j a a ^ j a k a z e ŽMmdZu, chaZ^py p a d a j í z n e b e , t í řady nee^r i -a t ! 4 j í . M i s t r o v 8 t v í p a n í P r ý b a v ^ a p a č í v d z e j m é n a v e v y t v d ř e n í a n a h a k o n / o y m n í h a , k a n z ^ m n í h a , a p a Z i t i c -k^ha v a k ^ a .

Wic p r a t i b r a k a v ^ Z i t e r a t x ř e . M J t ž i n a t z v . b e a t a e Z Z e r ^ v y r ^ a t d z e a a Z i d n í c h t r a d i c m i Z a 8 t n ý c h a d a b r a d r H Ž n ý c h ramdn^ , da k t e r ý c h j e řeme8Zn<? ^ k d p n ^ t a aéar^, k r v e , n a p č t í a t d . A n a r d Z n í a k Z e n í k a v ý ramdn p a n í f r ý b a v í ? v ž a k p r a / e s i a -ndZnč d a k a n a Z ý n e n í ; j e h a h Z a v n í a s a ^ j e b e k d n í z h ý č k a n á madr^ p ^ n -J a c h y , u š i Z u j í c í d ^ p n a ^ t na týZ v ž e h a ž i v ^ h a kaZem s e b e a i n t e Z e k -t x d Z n č s e v y v ý ž i t . D r a m a t i c k á p a -s d ž e a u t a r k a n e m a s t n á n e s Z a n č c d -bývd a hanem a p ě c h d ke 8V<f h Z a v n í c t i ž d d a a t i ; o m r d č i t č t e n d ř e t í m , j a k j e v z d á Z a n d .

P^Zka romdnK n e n í t o t i ž ddna f j a k a v p ř í p a d č / !nyeZiky , J i h u p r a t i S e v e r u a p . ^ m n a ž a t v í m d č j a -vých p e r i p e t i í a k a m p Z i k a c í , j e ž aebau n e a e v z p u m a a t h r d i n e k v ů č i d a n á d o b č , a Ze p a t a Z a y i c k a u p a t ř e -bau a K t a r č i n a u z a h Z t i t č t e n d ř e mnoŽ8tvím n e a e ž v ý k a n ý c h b i a c h e m i c -kých bZdbaZů. P r a č a i a u t a r k a wy8-Z í , ž e iOCa: o p a k o v a n á k o n v e r z a č n í v č t y j a k o ; " r e t i n o i d y m a j í modu Zač-n i ú č i n e k na a p e c i / i c k á p a Z y p e p t i -d a v á h o ^ o n y " č i ž e "4-#ydo3ryZ/e-n y Z r e t i n a m i d j e pak s iZným i n h i b i -t a r e m j e j i c h a ^ n t á z y " fnamdtkou z e 8 . p a t ř í da Z i t e r a t u r y , v í j e n p d n b u , a n a sar:a a ddZ s n a d j e n pakZadna p ř í a Z u ž n á h a n a k Z a d a -t e Z 8 t v í .

P r a / , f n y . J . ^ k o d a , CBc. a i v uvadu p a c h v a Z u j e , j a k d a b ř e p a n í P r ý b a v d zvZddZa a d b a m a u prabZema-t i k u . <Vožnd. ďezvZddZa vžak a n i b r a k a v a u Z i t e r a t u r u .

- o s -

^?ekZi, * n a p 8 a Z i ndm, aZyžeZ i j a m e . . . ž e v Z i t e r a t u ř e , a i v a d Z e , / i Z m u , v h u d e ř n í c h č i v ý a t a v n í c h 8 í n í c h j e z a u j a Z a v posZedním č a s e zvZd-ž t č . . .

J,rRf ^ r J V Í ^ r h u d e b n í k ^ ; P h i Z i p CZass - T i s í c ZetadeZ na s t ř e ž e f e v č t o v d p r e m i č r a ve V í d n i v ý a t a -va ^ i k u Z d ž e / f edka v R o u d n i c i ; / i Z m P o k d n í ; k o n c e r t s o u d o b á hudby ve ^ e t a n o v á 8 í n i z a p ř í m á u č a a t i a k Z a d a t e Z e O Z i v i e y a M e a a i a e n a ; k n i h a L a u i a e Fu^ueZa Co p o s Z e d n í h o d e c h u ÍMFJ.

Ž/AYOM^^ r p ř e k Z a d d t e Z , t e j ; t a ř ^ ; ^ n i h a P r a n t i ž k a AnejkaZa J o s e / ^ í m a ; / /ana RraZZova; s t i h n o u t t o p ř e d Bohem - o p o v s t d n í ve v a r -Žavskám y h e t t u CPevoZver r e v u e ^ ; s k u p i n a P o b r d ^ r o d a / v ý s t a v a s k u p i -ny A4; p o s Z e d n í d e s k a Torna M a i t s e - Biy Time.

ROffAMA* f z p g v d k , t e x t a ř i V y s t o u p e n í VdcZava Bav Za na / b Z k o -vám / e s t i v a Z u v L i p n i c i ; k n i h a MiZana ^ imečk^ mZ. Svč teZnd zname-n í ; p Z a s t i k a J o s e / a J a n k o v i č e na v ý s t a v č Pórům v p r a ž s k á t r ž n i c i ;

STRAKA 18 RIJEN 1988

Jméno Alexandra Solženicyna pře-žívá vč vědomí většiny lidí jako synonymum arcizrádce: by! pomlu-ven, vyloučen ze Svazu spisovate-lů, zbaven sovětského občanství a v r . 1974 vypovězen ze země. Jeho knihy i časopisecké články byly vyloučeny z veřejných kniho-ven a spáleny. Dlouhá léta se o něm nesměla objevit zmínka. Proto když Jiří Hájek chtě! p ře -svědčit sovětské čtenáře (v Izvě-stijich), že V. Havel a M. Kundera jsou zrádci socialismu a vlasti a že tedy nepatří do české litera-tu ry , užil jako názorného odst rašu-jícího srovnání právě Solženicynova případu. Tak jako nás prý nena-padne přeložit si protisovětské Souostroví Gulag, tak by měli zůstat mimo zájem sovětských bohe-mistů Havel, Kundera a podobni vyvrhelové!

Ještě neoschla t iskařská Čerň na této koniášovské pohrůžce (po čase ji přetiskl Kmen), když týde-ník Knižnoie obozrenije přinesl staf Jeleny Cukovské s výmluvným názvem "Vrátit Solženicynovi sovět-ské občanství!" Poukazuje se v něm na to, že Novyj mir a další časopisy hodlají uveřejnit některé dosud zakázané Solženicynovy prózy, což je sice chvályhodné, ale má to háček: sovětská veřejnost se musí tomuto velikánu ruské literatury nejprve omluvit za příko-ří , jež mu způsobila; Hež bude požádán o povolení k publikaci svých románů, mělo by mu být vráceno občanství, a tím očištěno jeho dobré jméno.

V příštím čísle- věnovala redakce ohlasům celé dvě stránky pod titulem "Učit se trpělivosti s živý-

mi". Všechny čtenářské dopisy souhlasí s J . Čukovskou a uvádějí další argumenty, mj. skutečnost, že dnes zveřejňovaná fakta o stalin-ském teroru jdou nad to, co je obsahem Souostroví Gulag. Jeden historik upozorňuje, že zde i v některých vzpomínkových knihách jsou faktografické omyly a subjek-tivní pohledy na určité osoby a události, přesto se ale staví za návrh , nebof veřejnost se musí naučit vážit si i jiného názoru. Končí svů j dopis pateticky: "Od-pusf te nám, drahý Alexandře Isa-jeviči, že jsme Vás svého času nehájili, že jsme se smířili jako s nevyhnutelností s oněmi haneb-nostmi, které se o Vás psaly, a s Vaším vypovězením.. . Čekáme na Váš návra t . "

Několik dopisů vyzdvihuje nejen literární kvality Solženicynovy tvorby, ale především fakt , že je to velká osobnost, jež měla silu postavit sě v ňejtežši době proti teroru mocných. Napsal už v 60. letech: "Glasnosf, čestná a plná glasnosf je první podmínkou zdraví každé společnosti, i té naši. Kdo nepřeje naši zemi glas-nost , je lhostejný k osudu vlasti ." V dalšim příspěvku se připomíná, že v r . 1973 kolovala mezi Moskva-ny spisovatelova výzva Nežít ve lži! Solženicyn prokázal tedy ob-čanskou statečnost, když to bylo nebezpečné, když se za to platilo celým dalšim osudem, byl prvni , kdo (spolu s A. Sacharovem) žádal demokratizaci, glasnosf a sprave-dlnost pro každého. Na očištění Solženicynovy cti je proto závislá očista občanského svědomí sovět-ských lidi, aby potomci jednou

nemuseli říkat spisovatelovými slovy: "Tehdy uměli milovat jen mrtvé," jak se praví v jednom z dopisů.

Třebaže požadavek J . Čukovské a dalších intelektuálů sotva dojde okamžitě sluchu u oficiálních míst, ukazuje tento případ na rozdíl mezi mravní atmosférou přestavby v SSSR a přestrojky u nás. Tam si dnes programové přisvojuji vše-chny hodnoty, o něž je připravila tupá politika byroktatů, u nás tito omezení dogmatici dál zlovolně vylučuji z národní kultury díla a osobnosti, jež jim nekonvenuji svým odlišným pojetím, a osočuji každého jinak smýšlejícího ze smr-telných protisocialistických hříchů. V SSSR jsou dnes Solženicynovi někdejší pronásledovatelé vystave-ni opovrženi kulturní veřejnosti . Není pochyb, že totéž čeká jejich české nohsledy.

Milan Jungmann

SOUMRAK BOHŮ Po jednom diskusním příspěvku se všichni začali dívat na mě, jestli odpovím nebo neodpovím. Ano, odpovím! Jsou tady sice jiní, kteří mají daleko větší právo o tom hovořit... v určitém období šlo dokonce o krk, ale jestliže se nepřihlásili, budu muset odpovědět za ně. 3yla zde položena otázka, jaké divadlo potře-bujeme. Odpovím jednoznačně: dobré socialistické di-vadlo. Znovu zdůrazňuji: dobré socialistické divadlo! Mohu ubezpečit vás přítomné, že otázkami, co zkvalit-nit a jak zkvalitnit, se sakramentsky podrobně zabývá-me. Na druhé straně ale prosím, abychom neudělali z přestavby fetiš. Znovu zdůrazňuji: neudělali fetiš! Jsme asi přesvědčeni, že když přestavbu provedeme, tak divadlo bude v pořádku... Naše sdělovací prostřed-ky jsou zaplavovány různými názory o krizi divadla, o úpadku divadla apod. - a přitom se zapomíná na to základní, co zde řekl jeden soudruh naprosto lapidární větou, že úroveň divadla bude na prvním místě odvislá od kvalit, těch morálních a uměleckých kvalit těles, co ta divadla dělají. Můžeme dosáhnout já nevím jaké-hokoli modelu v řízení divadla, ale jestli nám herci nebudou pořádně hrát, tak budeme pořád tam, kde jsme byli. O tom vás ubezpečuji. (...) Neobhajuji tím sys-tém řízení divadel, vůbec ne, ale pokud si samotné divadlo nedokáže tváří v tvář říct pravdu o svém sta-vu, o morálních kvalitách těch, kteří ho dělají, tak se nikam nedostaneme.Je v zájmu pravdy třeba říct, že věci jsou daleko jinak, než tady byly prezentovány. Já se nehodlám teS pouštět do nějakých obsáhlých dis-kusí, napřed si dotyčný příspěvek pořádně přečtu, abych potom dokázal dát na něj p&dnou odpověď, ale přesto považuji za nutné otevřeně říct: Jestli někdo

nepochopil, že v šedesátých letech šlo o likvidaci socialismu v této zemi, tak nepochopil nic. To říkám se vší odpovědností. Jestli se někdo odvolává na Sovět-ský svaz, tak a€ se odvolává na soudruha Gorbačova! Ten otevřeně řekl, že pokud se týká šedesátých let, stanovisko Sovětského svazu je naprosto jasné ve vzta-hu k československu a k československé otázce. To že se to tam v Sovětském svazu rojí jak včely... různí rádobyrevolucionáři říkají: pojSte, dáme se dohormady a přijmeme rezoluci o tom, že rok 1968 byl pro nás nepřijatelný... prosím vás, vždyE v tom Sovětském svazu si budou muset taky spoustu věci prožit, aby pochopili, kam kdo patři. To je složitější otázka! A my nemáme .právo se do těch záležitostí vměšovat. Jestliže se ale mluví o konkrétních jménech, tak potom mluvme taky o jejich konkrétní činnosti. My jsme niko-ho z naši kultury nevyřazovali! Nikoho, zdůrazňuju! Kdyby tomu tak bylo, tak jak to, že se zpátky vrátil Hrabal? Jak to, že se vrátil Daněk? Jak to, že se vrátil Sotola? Které ještě řádově několik let po roce 1968, dokonce ještě v sedmdesátém šestém roce, když jsem nastoupil na Cv, tak je pořád považovali za své autory! Vrátili se, Daňkovi jsme dali zasloužilého umělce, společnost mu dala zasloužilého umělce, dostal státní cenu a nikdo z toho... nijak z toho neděláme nějakou pro nás nebetyčnou zásluhu! Ale na druhé stra-ně - jestliže zde padlo jméno Havel a další, pak ote-vřeně řekněme, že tito lidé jsou nebo byli a jsou militantními antisocialisty. Když oni podepsali Chartu 77, ke které se dneska vehementně hlásí znovu jako k dokumentu věčně platnému... a celý Západ prohlašoval tu Chartu jako antisocialistický, vyloženě antisocia-

Alexander Solženici

RlJEN 1988 STRANA

MELOD!E FANTAZ!! A REAUTY Čtvrt století měsíčníku, jehož nák-lad se dotýká sto tisíce, by se mělo hodnotit, případné slavit. Na to v současné Melodii zřejmé není čas ani nálada, časopis vstal sotva před rokem z mrtvých. Hež se podíváme aspoň po devíti číslech tohoto ročníku, prvního s novou redakcí, připomeňme s t ručné nedáv-né redakční bouře.

Koncem roku 1983 byla z popudu odd. kultury (!V KSČ (L. Vařbuch-ta) a vydavatelství Panorama ( ře-ditel Hanzlík) zlikvidována Titzlova, Klosova a Horáčkova redakce Melo-die do poslední sekre tá řky . Roční-ky 1984 - 7 potom šéfoval Miroslav Kratochvil, neúspěšný prozaik, katastrofální vedoucí hudebního vysíláni Hvězdy, zaštítěný nicméně nadosmrti tím, že v říjnu 1968 ze své šéfovské židle v ústeckém rozhlase pozval do vysílání sovět-ského velvyslance Červoněnka. To se nezapomíná.

Kratochvíla v Melodii zaskočil totální autorský bojkot, nepřemlu-vil ke spolupráci ani straníka Skal-ku. Neschopen sám hudebních úvah, přenechal psaní mladíkům bez páteře a talentu a starému bonvivánu Vanderkovi, který se nechal pro čtenáře fotografovat i v sauně. Zmizely na dlouho recen-ze, všude plno bílého místa, velké snímky, velká písmena, časopis - jak říkal Rejžek - pro slepce. "Oni to zničej, půjdou do hajzlu, ale deset let to po nich nikdo nedá dohromady," usuzoval tehdy textař Vrba. Zmýlil se v jediném, v tom posledním.

Nová Melodie, řízená dřívějším sportovním redaktorem . Mladého světa Janem Dobiášem, stojí totiž už dnes - a není to jen můj názor

zase na pevných nohách. A

to navzdory trapným kompromisům, jež stály u jejího zrodu. Na Ov KSČ se vloni rozhodli pro nesplni-telné: odstranit Kratochvíla a dót časopisu zase kredit odbornosti, aniž by se přitom cokoli příliš měnilo. Tenhle zázrak téměř doká-zal kulturní redaktor Rudého práva Zdenko Pavelka. Nabídl šéfovstvi Dobiášovi a členství v redakční radě odborníkům mj. Ivanu Poled-ňákovi a Antonínu Matznerovi. Ponechal v ní mnoho starých rad-ních, sám začal předsedat . Se svým typicky smutným úsměvem vysvětlil, proč tam nelze pozvat Lubomíra Dorůžku, proč do p rv -ních čísel nemohou psát velké články Černý ani Rejžek atd. A začal pečlivě číst korektury každé-ho čísla a nevhodné škr ta t : zmín-ku o Mertově Praze magické, o Nohavicovi, o Kubišové. Pamětnici předkratochvílovskč Melodie jsou roztrpčeni, radost ze změn brzy přešla v rozčarováni. Podle toho, kdo co Čekal.

Srovnáme-li však devět dobiášov-ských čísel s posledním, klosovsko-horáčkovským ročníkem 1983, nelze přehlédnout aktiva:

1. TITULNÍ ROZHOVORY. Opro-ti Melodii 1983 s nikým tak spot-řebním jako byl Michal David či tak usazeně spokojených jako tehdy s Matuškou. Vysloveně pro-gresivní osobnosti Basikové, Bitto-vé a Fajta, Roberta Křesťana, z druhého břehu slušný střední proud Elánu a Petry Janů. A jedi-ná slabina - trochu žvanivó beseda o středním proudu.

2. NOVÍ AUTORl. Absolventi novinářského kursu bývalé Sekce mladé hudby, Vlasák (redaktor Melodie), Hanzel, Riedl, Šeblová, Opekar, Tlach. A další odjinud, brněnská Pinknerová, amerikanolog Pecka, olomoucký Nosálek, filmový publicista Miloš Fikejz, britofil

Cafourek, znamenitý literární kritik Lukeš, heavymetalový, a přesto objektivní Groh a ještě pár jiných. Klosova redakce neobjevila tolik talentů ani za patnáct let.

3. RUBRIKA JAK TO VIDÍM, přesahující některými příspěvky (Žáček, Lukeš, Bartůšek) do širo-kých kul turně politických souvis-losti.

4. ZPRÁVY ZE SVĚTA, nejaktu-álnější a druhově nejpestřejši v dějinách časopisu, zřejmě zásluhou hlavně Hanzela a Cafourka.

5. MNOHOSTRANNÉ SPOJENÍ S DOMÁCÍ SOČNOU, zvláště podchy-ceni amatérské rockové tvorby, umožněné právě širokým okruhem mladých au torů . Je příznačné, kdo ze starších udržel na s t rán-kách Melodie s tímto mládím krok: Lubomír Dorůžka, František Horá-ček. Jiří Černý.

Kde je tato Melodie jasně horši než klosovská? VÝROKY K ZAPA-MATOVÁNÍ se svým alibismem (citát i z M. Jakeše) nemohou rovnat Horáčkovým strohým úvod-níkům. Kobrovy kreslené vtipy neobstojí při vzpomínce na Renčina a J iránka. Vlasák ani Zapletal nezvládají recenze singlů jako Jehne, Rejžek, Horáček aj.

Celkový dojem z Melodie je, zejména pro náročnější čtenáře, snížen nedostatkem článků s nej-bolestnějšími otázkami hudebního života, jaké píši pro Mladý svět Josef Chuchma nebo Michal Horá-ček. Obávám se, že takové by mohli napsat právě jen autoři, kteří sice do Melodie píši, ale řekněme jen na půl plynu (Rejžek, Černý, Vlasák, Lukeš), a že tako-vá opravdu drásavó tematika nara-zila uvnitř redakční rady na odpor členů, jejichž postavení je závislé na jejich členství ve skladatelském svazu (Hádl, Malý, Myška. J . M. Navrátil a snad i arizátor Jazzo-vé sekce Matzner).

PODLE PERNiC! listický dokument, a soudruh Oslzlý teďka chce, aby-chom tyto lidi vřadili do československé socialistické kultury! Oni prohlašuji, že jsou antisocialistické... mluví o světové kultuře, o našem kontaktu se světovou kulturou... já vám přecituji výrok pana Kundery, Mila-na Kundery, který když zrušil svoje svazky s českoslo-venskou republikou, začal rozvíjet velkou kampaň, jejíž podstata spočívala v konstatování, d& se říct, dokonce bychom to mohli volně citovat anebo přesně citovat: Čechoslováky na vstupu vojsk v srpnu 1968 nezděsilo to, že zkrachovaly Dubčekovy reformy, ale skutečnost, že se ocitli tváří v tvář asiatské civi-lizaci, která přišla je pohltit ve své nekonečnosti. Konec citátu. A najednou, ejhle!, se odvoláváme na Sovětský svaz a Kundera nám říká toto, tak jak to je? Těmito otázkami se seriózně zabývejme! My jsme řekli a budem vždycky prohlašovat, že otevřená je cesta každému z nás, koneckonců pan Havel se o nějaké kontakty s námi dokonce pokusil, ale oni by chtěli jedno: poplivat socialismus, my abychom si utřeli tvář a ještě jim děkovali, že nás poplivali. No, to je... jaká to je morálka? Copak takhle je možno disku-tovat?! A navíc spoustu věcí musíme přehodnotit z tohoto období. A to chci říct, abychom každou pravdu, kterou nastolujeme, abychom nastolili konkrétně histo-ricky. Protože jestliže nebudeme vycházet z konkrét-ních situací, tak se můžeme snadno dostat do takového stavu, že prostě všechno, co bylo dřív, co jsme uděla-li, negujeme... Tyhle tendence jsou, přečtěte si nar příklad pana Honse z Kmene v posledním čísle, tyto tendence jsou - dokázat ním, že vlastně všechno za těch uplynulých dvacet let, to byla totální zkáza

kultury. A ještě i to, že co bylo před těmi dvaceti lety, to byl tedy jako plný rozkvět té kultury! Ale to vám, váženi a milí, tito propagátoři nebo tito hlasatelé plivají do ksichtu, protože těch dvacet let jste dělali poctivé divadlo. A jestliže se s touto otázkou nevypořádáme my sami, tak pochopitelně budeme pořád, jak' se říká, soleni, osolováni, bude na nás pliváno a my se budeme tvářit, jako by se nic nedělo! Nic se na zápase mezi těmi dvěma systémy nezměnilo. Měl jsem možnost číst poslední časopis amerického velvyslanectví, který se vydává tady v Praze - vůbec o nějakém soužití socialismu a kapitalismu oni neuvažují. To aby bylo jasné - vůbec ne! Naopak, jsou tomu na hony vzdáleni a všechny teorie Brzezinského a spol. před těmi dvaceti lety, tak tyhle teorie začínají vesele jako vegetovat a náš intelektuál je přesvědčen o tom, že je revolucionář, když se vehementně k těmto tendencím hlásí. Nezlobte se na mě, že jsem mluvil vzrušeně, mluvil jsem za sebe jako za komunistu, který pochopitelně očekává nejen dnes, ale při každé vhodné příležitosti, aby historická pravda byla skutečně osvětlována. Děkuji vám.

(Přepis magnetofonového záznamu diskusního vystoupeni pracovníka ŮV KSČ Pernici na schůzi Svazu čsl. drama-tických umělců - jako odpověď na příspěvek brněnského divadelníka Petra Oslzlého, jehož podstatnou část jsme otiskli v č. 7 - 8 LN.)

STRANA 20 ŘÍJEN 1988

NUV^ PROSTOR PRO UMĚNÍ? Rudé právo a televizní Aktuality opět nezklamaly. Zajistily širší publicitu výstavě FÓRUM 88 v hale č . l i bývalých pražských jatek, takže v posledních dnech konání prudce stoupla návštěvnost .

Zatím nejlepši z velkých praž-ských výstav letošního roku ukáza-la tvorbu 34 kvalitních autorů střední a s tarší generace. Převáž-ná většina z nich mohla během posledního dvacetiletí vystavovat jen minimálně, mnozí vůbec ne. Výběr děl byl dán titulem Možnosti umění v pros toru . Jsou tu tedy zastoupeny na ?ě3né s traně insta-lace a environmenty, na s t raně druhé klasicky modelované plasti-ky: vždyf trojrozměrné ztvórněni, prostor jako takový byl od počátků lidské tvorby vlastním tématem sochařství . nepřekvapuje proto, že malířský projev je v kontextu výstavy nepřesvědčivý.

Nejpozornějši je, zdá se , převaha instalací a environmentů. Akademi-cký historik umění Luboš Hlaváček, který se propůjčil k odstřelení výstavy v RP, je vůbec neuznává za umění; měřítkem je mu - soudě dle jeho recenze - to, zda je možné dílo složit do galérijního depozitá-ře . Na druhé s t raně je nepochyb-né, že nejnovějši vývoj uměni v určujících centrech ( tzv . "svě-tě") už tuto polohu opouští a sou-časné umění je tam stejně jako u naší nejmladši generace oriento-váno postmodernisticky - v ironi-zujícím i souhlasném opřeni o nosné tradice, směřujíc k "radikální nor-málnosti". Výstava v Pražské t r ž -nici je z tohoto hlediska skutečně vzpomínkou na 60. léta, příkřeji řečeno přehlídkou děl nenových a opožděných.

V tom je až příliš věrným obra-zem dnešní reali ty. Uplynulé dva-cetiletí je ve všech sférách života a v kul tuře především "temným obdobím", kdy přední výtvarní umělci sice tvořili, ale jejich díla nesměla mít normální širší společen-ský ohlas. Soukromé výstavy ne-mohly být už z technických důvo-dů na úrovni samizdatové naklada-telské činnosti. Ale určité "opoždě-ní za světem" tu není jen vnější

ZaslAno

V 9. čísle LM v recenzi Salón praž-ských unělců '88 se malířka včra Brázdová stala přednětem groteskní-ho omylu. J. Klein tu napsal: "... zato se mohl n&vštčvník setkat s kýčovitou produkcí v míře dosud nevídané. Přitom vedle tradičních kýčů (Hradčany, Karlův most) oboha-tilo salón i několik aktuálních, kýčů ideových (Perestrojka P. Ja-níčka, Papei Jan Pavel II. V. Brá-zdové, aj.)." Skutečností je, že portrét tohoto papeže visel na panelu několik desítek metrů od obrazů V. Brázdové. Malovala jej nějaká malířka, jejíž jméno si nikdo, pokud vím, nezapamatoval. Zjištění a zveřejněni skutečné autorky kritizovaného obrazu bylo a je věci pana J. Kleina.

Pavel Brázda

Redakce LM se za tento politování-hodný omyl omlouvá.

věci. Atmosféra existenciální úzko-sti vyjadřovaná 8 expresivní nalé-havosti nejlépe právě instalacemi (Beranova "Hra s hlávkami", So-zpnského "Uzavřeno") je spolu s celou duchovni náplni 60. let v našich podmínkách kostlivcem ve skříni : nebyla pozitivně překo-nána, ale jen násilně potlačena. To platí i pro publikum, které bylo po dobu nástupu dvou gene-rací uchráněno tohoto způsobu naléhavosti a vážnosti v uměni, a proto jím ještě dnes může být divák účinně vyburcován z nevši-mavosti.

Výstava Fórum 88 je tedy velice cenná jako informace o práci řady léta potlačených umělců, jsou tu přirozeně velmi kvalitní díla, a to jak mezi výrazově uměřenými (S. Kolíbal, J . Hampl, H. Demar-t ini) , tak mezi ironicky groteskní-mi exponáty (pomník - s t rašák K. Gebauera, instalatérská insta-lace K. Nepráše) i klasicky mode-lovanými sochami (O. Zoubek, H. Purkrábková) . Za nejdúležitější však považuji právě podíl výstavy jako celku na kritické reflexi na-šich poměrů. To je také to, co tolik vyděsilo strážce ideologického pořádku. Proto si objednali zdrcu-jící odsudek. Donedávna by to také znamenalo rozsudek nad pořa-dateli i au to ry . Jak tomu bude nyní? Zatím se zdá. že autority dávají vědě t , že meze zákona pro mírný pokrok jsou sice trochu rozšířené, připomínání duchů ve sklepě normalizačního období (jako by už skončilo!) je však stále přísně t abu .

Marie Bergmannová

rwÓMw-i i^KMtf.^awea M nan- .^M f- nw*

PÍSEŇ MĚSÍCE Jedna z prvních pražských novo-vlných kapel, DVOULETÁ FÁMA, se časem proměnila v CHODSKOU LIDOVOU, ta se rozpadla a někte-ří její členové pokračovali v KIWI nebo RATATAPLANU nebo v jiných formacích, které zase zachycovaly módní světové t rendy , ale v tex-tech zůstávaly svébytné české. Ukázka pochází z období Chodské l idové . . .

V nn/áígMlMfch tvých, t i s í c e č t s íce sZov, j s i jako v 8MÍ<?h, v tvá hZavá madona, násiZí ¿cnc, pZcKŽÍá 86 p ř í zdech jak maappý vwh.

Pářež ae 8 HrabaZem, hra&eJ 86 8 Párkem, pář iž se 8 hraMn?KM<, BoZemír ďebeský spí vedZe 8 Božen-kou.

V myéíguMch tvých, ¿tsťce Knih, 6ts6?e výkřiku, j s i jako v snách, násiZniž Pžatcng, bez vžeho par<&??M, v mczhcvých závitech sedá t i prach.

JAZYKOVÉ ZÁKAMPÍ /y/////////////////^ Ten ¿citrát s i vezmeme Kg Zin^vis t i -ch?K muáku generáZníhc tajemníka, y tzv. scciaZistických rešvnech j e tc t i t n í nejvyžžího /:<n%ctemi?e

t i chá strany a z povahy t Jch tc režimu vypZývá, že se oso-ba zaa táva jťc i tuto /nxhci považu-j e . za představiteZe ahxteáTá moci v zemi. Dává se t c oMan&n na vá-demí v tách případech, kdy pene-

Xáy&ych by Z zastáncem "vedoucí KÍohy s t rany", jako že ve ehoáá 8 veZkou vátžinoK oMaml nejsem, nedáváZ bych přednost stranických .funkci tah okatá najevo. Ale p ro t i yustu některých stranických /nn-kcionářú žádný dižpxtá t . Jenže v pořadi generáZní tajemník, pre-zident repuFH^i/ j ě Ježtá jeden

označuje ^ . ^ háček. Šžčvo tajewMÍk M í n í ^ tajemník H zastává yěžtá abychoJ í Í2 t*n def in ice nájakou vysokou funkci s t á t n í . S^vnik* spisovnáho jazyka ^eskáho, M nažich poměrech se např. nejvyž- "Zedníka nebo /^nketonáře vyřizu-ž í s t ranická /unkce spojováZa s j í c í h o ayená< a nízná j i n á záZeži-/xnkci prezidenta repubZiky. //ákdy nájaká ins t i tuce nebo jedno-se zase obá /unkce rozpojovaZy, tZivce". J e odvozeno od přidavnáho což se vždycky zduvodňovaZo -jako J " * ^ t a j e n ý , která vznikZo z nová vymoženost, nový "výdobytek". přísZcvce tajmo, f ež t ina napodobi-Lidá s i na ty to krkoZomnosti zvyk- ^ středoZattnský název s e c r e t a r i -Zi, pochopiZi spojováni a rozpojc- ^ í*od secretum " ta jnos t " ) . Je vání /unkcí jako odraz mocenských *<? podivná, že strana nemá v áeZe pom<?r6 ve vZádnoucí vrstvá. Co předsedu, prezidenta ^WMWM^M vžak obáaná nedovedZi spoZkncut, " p ř e d s e d a j í c í ; , áá^a Cz / ranc . byZo pořadí /unkcí ; }?eneráZni t a - <?W a to z Zatin. caput "hZava"J, jemník, prezident repubZik^ / .Y. aZ<? tajemníka, i h ^ ž g ^ ^ ^ ^ ^ M Taková pořa3í urážeZo občanská c- vžeobecnáho, hZavního7T^řav3a7 c i ty nejen nekom^nistická vátáiny, význam sZov se vyv í j í a nákdy se aZe i komunistických obáanú, k t e ř í ^ povodní motivaci sZcva zapomí-nez t ra t iZ i obáanská č í t á n í . Podo- ná, jenže nesvádáí t i tuZ generáZni bná občany dráždí uvádání s t r an i c - tajemník o byrokratická pedstatá kých /unkcí před jinými vysokými sírany? Jak j inak by se zmániZ /unkcemi s tá tními Cnapř. áZen PM p^vatčíi význam sZova í - úředník)

min is t r W. . o označení nejmocnájžího muže ve Xač taková pořadí vymysZeZ, ne- e t á t á?

posZoužiZ komunistická s t raná . jgZínek

UJEN 1988 1 M H U W A 2 1

RWEL ŘEZNÍČEK

kJ ! r i v y r /úryvek/ Učitel Víšek ryl holi do pisku a počítaly

kolik mu bude dělat důchod měsíčně. Vypadalo to docela hezky, je možné, že si koupí nový kabát. Truhlář Záděra si shrnul nohavici a odnesl lahvičku s jódem domů. Příště musím být při sekáni opatrnější, pomyslil si. Kos-telník Hrubý konečně utrhl jeden list z kalen-dáře. Na dva tři měsíce to bude stačit, pak se uvidí. Takový hezký kalendář je opravdu škoda trhat Mira a Yvetta vzaly krabice a naskládaly

do nich chléb, pudr, paruky, pentle, kytice, kapesníky a barevná skla. Mira sesbírala ryby z podlahy a dala je zpátky do akvária. Napustila jim čistou vodu a ted se dívala, jak se radostně prohánějí. Na chvilku si přála být taky rybičkou, ale pak se svému dětinskému přání zasmála.

Truhlář Záděra přestal sekat dřiví a začal pumpovat. Pumpa vůbec neskřipěla a kostelník Hrubý, který stále postával u kalendáře, se tomu divil. "Včera ještě pištěla jako pominutá a dneska je potichu. To jsou mi věci." Havelka se vyklonil z okna a volal na truhláře: "Pane Záděra, opatrně s tou pumpou, včera jsem ji namazal, tak a€ to vydrží."

Záděra zamával přátelsky na Havelku a řekl: "Nejsem malej, pane Havelka. Nepumpuju popr-vní a doufám, že taky ne naposled." "Jenom aby," zaškaredil se Havelka a zavřel okna. Nemazal přece pumpu, aby nějaký truhlář si pak za pomoci jeho oleje pumpoval vodu. Nako-nec je schopný ještě pumpou štípat polena.

Učitel Víšek se nedal rušit hovorem Záděry s Havelkou a čmáral holi dál do písku: je docela možné, že napřesrok by si mohl koupit několik košil. Bylo by to opravdu příhodné, protože všecky jeho košile měly odřené límeč-ky. Připadal si před* dětmi ve škole jako trhán. Ale v důchodu se to už napraví. Měl by si najit nějaké přátele: takový kostelník Hrubý by se mu zamlouval, brzy půjde také do důchodu a mohli by spolu hrávat karty. Přestal čmárat, nasadil si kloubouk, oprášil si rukávy a pomalu šel ke dveřím bytu Hrubé-ho. Kostelník stále hleděl rozpačitě na ka-lendář. Připadal si, jako kdyby se vymočil v sakristii. Chudák kalendář... Jistě mne nenávidí. Učitel Víšek zazvonil. Hrubý otev-řel dveře a kysele se ptal, co si pan učitel přeje: "Přátelství, pane Hrubý, přátelství... Víte, kolikrát jsem o něm přemýšlel a mohu vám říci, že přátelství je často víc než pokladnice. Lidé by se měli vzájemně chápat, měli by si pomáhat a měli by si odpouštět." Hrubý hleděl smutně na kalendář a vůbec uči-tele neposlouchal. Však se o Viškovi povídaly po městě pěkné věci, co dělá v kabinetě s holčičkami. Nebude to dlouho trvat a policie si na mlsného učitele posvítí. A on, kostel-ník Hrubý, nemá čas poslouchat Viškovo kafrá-ní. Mlčky mu ukázal dveře a řekl: "Koukej mazat! Koukej, kde nechal tesař díru, nebo ti pomůžu!" Učitel Víšek se chytil za srdce a zbledl. Pak si nasadil kloubouk a vypotácel se ze dveří, šel mlčky a kolena se mu třásla. "To jsou dneska lidi," říkal si rozechvěle a držel si ruku na srdci, které sotva bilo. Učitel si podržel prst na zápěstí a měřil si tep. Byl sotva hmatatelný. Povzdychl si, sedl si opět na kámen a znovu ryl holí do pisku. Počítal, co si všechno koupi v důcho-du, a do tváři se mu opět vrátila zdravá červená barva. Měl by se naučit hrát na něja-ký hudební nástroj, stejně mu vždycky školní inspektoři vytýkali, že dětem nezahraje ani na housle při hudební výchově: to snad není ani učitel, který na nic nehraje, a podezíra-vě si prohlíželi jeho doklady. Ano, naučí

se hrát na housle a bude krátit osamělé chví-le muzicirováním. Snad si časem najde i něja-ké přátele a mohli by utvořit třeba kvarteto. "Viškovo kvarteto" - jak by to pěkně znělo... Truhlář Záděra pumpoval pořád. Nějaký Havelka ho vůbec nezajímá. Však je pumpa všech, a proto taky stojí na dvoře. Pumpoval, protože se mu to líbilo. Když se řine voda z pumpy, je to jako kdyby stál u železničního přejez-du. Rozhodl se, že bude pumpovat každý večer jen tak aspoň čtvrt hodiny, aby si ukrátil chvíli. Od té doby, co je vdovcem, ho život stejně moc nebavil.

Hraběnky uklidily věci a stály nesměle za záclonami. Ruce jim svrběly a samy se natahovaly po kukátkách. Tak rády by zas zapátraly, co se děje u Havelky, Coufala a Zadražila. Jejich stále ještě mladá chlapec-ká těla je přitahovala každý den k oknu a vybízela je k horečnému pozorování. Znaly na nich každý záhyb kůže, každou vrásku, každé mateřské znamínko. Chlapi si vůbec nezakrývali okna roletami a bylo je možno pozorovat bez potíži. Kukátka zvětšila vše. Dnes ale hraběnkám chyběla odvaha. Havelkův vpád je zastrašil. Mlčky hleděly na kukátka, mlčky do protějšího okna (schovány za záclo-nami) a váhaly. Yvetta se od okna odšourala. Mira najednou zaslechla tiché šelestěni, ale nevěnovala mu pozornost, šelestěni pokra-čovalo. Mira natáhla ruku po kukátku, ale pak si to přece jenom rozmyslela. Zvědavě se otočila a uviděla Yvettu, jak stoji roz-kročená nad hromadou šatů, která se s ni svezla. Odložila kukátko a pomalu se přibli-žovala k Yvettě. Na okamžik se u ni zastavi-la, pohledem přejela její povislé prsy, kůži visící z břicha a nohy hubené jako tyčky. Yvetta se probrala ze svého zasněni. Pak vzala do ruky mýdlo a postavila se nahá pod obraz svého předka mydlovarníka Zákupského, vztáhla k němu paže a opět ztrnula v katalep-tickém postoji. Mira se postavila vedle ni a šelest šatů oznamoval, že i ona bude nahá. Natáhla ruce s mýdlem k mydlovarnikovi a také se podrobila diktátu katalepsie.

Ubíhaly hodiny a obě hraběnky stály s na-přaženými pažemi v tichém omámeni s kusem mýdla v ruce před mydlovarnikem. Ze dvora znělo skřípěni pumpy. Zdá se, že truhlář Záděra ji opět pokazil. Učitel Víšek stále ryl holí do pisku, i když už byla dávno tma. Kostelník Hrubý dávno spal. Kamnářka Posypová prala, přestože se pomalu přibližovalo ráno.

Obě hraběnky stály pořád bez šatů před obrazem mydlovarníka s nataženýma rukama. V tichu bylo slyšet jen jejich vzrušené od-dechováni.

"Surrealistické dobrodružství ve Francii skončilo: v Praze stále pokračuje, zakázáno, tajnč." ... "Ohlu-peno brechtovskou nebo sartrovskou (nebo složenicynov-skOu) koncepci angažovaného uměni, západní novinářství hledá za železnou oponou jen odhaleni totalitarismu. Neví, že hodnota děl nepozústává ve faktu, že za něco bojuji (ach, s jakým vztekem lidé ze zemí, kde se nic neděje, pochlebuji boji!), ale v jejich schopnosti prodlužovat dobrodružství umění a vyřknout nevyřčené. - Opravdový zázrak, euforie, která vyzařuje z této knihy, zrozené v nejsmutnějším koutě Evropy.", Tak pěkně a akurátně uzavírá Milan Kundera předmlu-vu k francouzskému vydáni Řezníčkova Stropu (Le Pla-fond, Gallimard 1983, přel. Erika Abrams, předmluva Milan Kundera, výtvarník Pol 3ury). Italské vydání je z r. 1984 (e/o Roma, předmluva překladatel Giuseppe Diema), anglické se chystá v Seaver Books v New Yorku.

Pavel Řezníček (nar. 30.1.1942 v Blansku) pracoval po maturirě jako dělník, nyní skladník. Debutoval r. 1967 v Sešitech, publikoval v mnoha zahraničních revuích a antologiích. Strop je z r. 1977, česká pre-miéra bude v Edici Expedice, sv. 268. Ve francouzských a italských ohlasech (Le Monde des Livres, La Quinzai-ne littéraire, Avanti...) uváděn důsledně paralelně s Hrabalem.

rediguje Jan Lopatka

STRANA 22 DOKUMENTY RlJEN 19&8

JAKTOWDÍFÚIi Čtenář má možná představu o cenzuře z dob K. H. Borovského. Taková dnes skutečně není. Není ani ta; které se říká předběžná. V PLR například můžeme najít v tisku bílá místa, vyzna-čená ( ) s vysvětlením, že text není dovoleno zveřejnit podle zákona ze dne 31. července 1981 o kontrole publikaci a divadelních představeni čl. 2, odst. 3. Nicméně úřady na hodnocení hromadných sdělovacích prostředků máme. Donedávna ještě COTI (český úřad pro tisk a informace), nyní FOTI. Práci úředníků tohoto úřadu si běžný čtenář asi nedokáže představit. Proto přinášíme ukázky z hodnoceni Svobodného slova za dobu přibližně půl roku. Na základě takové dodatečné cenzury má zřejmě vznikat větší autocenzura, ostražitější bdělost Šéfů v novinách a z ní pramenící strach.

SVOBODNĚ SLOVO

- SvS ve zprávě "Autobusy pro Čedok" (cej, 12.1.) psalo o nákupu autobusů fy Renault Čedokem, přičemž v rozporu s pokynem z tiskové besedy konané dne 16.11. 1987 (Výsledky trustu Čedok v roce 1987 - inovace a nabídka v domácím cestovním ruchu pro rok 1988) upozornilo i na způsob nákupu těchto autobusů a nad-bytečně zdůraznilo, ie tyto autobusy budou sloužit "devizovým" turistům.

- SvS v obsáhlém materiálu "Parcely k nezaplacení" (R. Kvačková, 16.1.) mj. uvedlo, že dosti velké sta-vební místo na Petrském nám. v Praze mělo být využito k výstavbě bytovek "... te3 se sem projektuje obvodní sekretariát KSČ Praha 1." V souvislosti s nedostatky bytů v Praze není tato publicita záměrů stranických orgánů vhodná.

- SvS v rozhovoru s F. Feničem "Režisér tzv. pro-blémový" (spa, 6.2.) ukázalo v nepříznivém světle možnosti začínajícího mladého umělce v oblasti filmu a uvádělo problémy se schvalováním scénáře i vlastní realizaci. Nevhodně v této souvislosti působilo zejmé-na poukazováni režiséra na jeho slovenskou národní příslušnost, jako možný zdroj špatné spolupráce s vedoucími pracovníky Barrandova... "U Džusového románu mi říkali sebevrah, vždyč kdo dneska chce napoprvé točit o dělnické mládeži - většina debutů jsou pohád-ky, dětské filmy a neproblémová témata. A pak na Bar-randov jsme vstoupil doslova z ulice, bez patřičného mnohaletého "posluhování". Slovák, s celovečerním filmem a ještě navíc autorským. Nedivím se, že to podráždilo a vyprovokovalo až k nečestným krokům i mé generační souputníky - vždyč navíc používali jenom forem, které osvědčeně fungovaly kolem nich, kterým se naučili za léta čekáni na svou šanci... Je paradox-ní, že o co víc jsem se snažil od nich poučit a vy-hnout se označeni "konfliktní", o to miň jsem byl schopen přizpůsobivosti, která je pro mnohé světoná-zorem..." - K procesu komplexní přestavby čs. kinema-tografie režisér dále řekl: "Taky doufám v odstranění tabuizovaných témat a nástup řídicích pracovníků s upřímným zájmem a snahou o realizaci této cesty v) naší kinematografii, po které už kráčí kinematografie sovětská." - Tuto cestu však zpochybnil tvrzením, že "... střídající generace tvůrců se výrazně neliší, většinou pouze věkem, a tak se tam dá nejen pěkně zabloudit, ale i úplně ztratit... Což je možná i sku-tečným záměrem několika těch, co na ni právě te3 s takovým halasem vykročili nebo by nás tam dokonce rádi vedli..." - Svůj vztah k socialistické kultuře, o které se v rozhovoru ani jednou nezmínil, vyjádřil slovy: "Přestal jsem brát na vědomí, jestli se budu líbit a budu pochválen, nejdůležitějši je můj vlastni pocit."

- SvS v poznámce "Afghánistán: Reálná cesta k míru" (jaš, 11.2.) zcela neobjektivně psalo o kladném pří-stupu USA k vyřešení konfliktu. V dalším materiálu SvS "Naděje na obzoru" (P. Porým, 17.2.) jen mlhavě poukázalo na nepříznivý dopad akci ozbrojené opozice na afghánskou ekonomiku, tíživou situaci národního hospodářství odůvodňovalo řadou chyb afghánského ve-dení.

- (Ekologie) - Např. SvS v článku "Bude voda čistá?" (dk, 2.3.) uvedlo, že se do ekologických programů nedostaly některé, pro čistotu velmi potřebné stavby. Nevysvětlilo se však proč. Dále psalo, že vinu na skluzech ekologických staveb nesou ministerstva a KNV. - SvS uveřejnilo rozsáhlý materiál "V zájmu zákazní-

ka" (K. Zítek, 26.2.) o barevných televizorech z Tesly Orava, . který obsahuje přeřazování těchto výrobků z druhé jakostní skupiny do první, a to z důvodu admini-strativní chyby státní zkušebny porušující zákon o státním zkušebnictví bez podrobnějšího objasnění toho-to postupu a problému, což u čtenáře může vzbudit

pochybnosti o úrovni těchto objektivních orgánů. - SvS v článku "Africe hrozí hlad" (jaš, 27.2.)

vysvětlilo příčiny hladomorů v některých afrických zemích jen z důvodu špatné zemědělské politiky, pěsto-váni monokultur, ozbrojených konfliktů apod. Podstatné hledisko - ekonomickým diktát kapitalistických zemi však SvS, kromě jedné věty, opominulo.

- SvS ve skládaném autorském zpravodajství "Malá spokojenost" (ock, 18.3.) o nedostatcích v dodávkách chleba do obchodů v závěru politicky nesprávně nabáda-lo čtenáře k masovým stížnostem, jako prostředku k odstraněni nedostatků.

- SvS se v materiálu "Byrokracie se nevzdává" (L. Koreňčv, 19.4.) převzatém z agentury APN, vyjádřilo k problémům sovětské hospodářské reformy, přičemž dalo nesprávně jednostranně publicitu pouze negativním jevům, které navíc zevšeobecnilo. - Všechny deníky informovaly o zdařilé tiskové bese-

dě v AZNP Mladá Boleslav o výrobě automobilu Favorit. Jediné SvS však uvedlo, že velkoobchodní cena Favoritu 136 L činí 47 100.- Kčs, dále daň z obratu ve výši 37 900.- Kčs, což může vést k určitému roztrpčení odběratelů z řad občanů. - SvS v anketě "Jak na tom je u nás dnes hudba,

jíž se říká jazz?" (hb, 14.5.) uveřejnilo příspěvek L. Dorůžky, který se v náznacích vyslovil k vývoji tohoto žánru. Uvedl, že "výsledkem neformálních způsobů prezentace jazzu a pořadů se scénickou akcí, prosazují-cích se v 60. letech, byl vznik nedůvěry vrchních struktur, v důsledku čehož se prostor, který si normál-ně vytvářejí lidé zdola, když je něco zajímá, čím dál víc zužoval a zužoval se tak dlouho, až se ta iniciativa dole nakonec zlikvidovala." Tímto výrokem i celkovým vyzněním svého stanoviska nahrál západní propagandě, která v rozporu se skutečností hovoří o diskriminaci jazzu v ČSSR.

- SvS v recenzi televizní inscenace "Agras 01" s názvem "0 lidech a agregátech" (spa, 17.5.) nedocenilo etický a společenský dopad této hry. Oproti RP, které ji v recenzi "Jako na zavolanou" (J. Kliment, 19.5.) charakterizovalo jako zavazující podnět a přesvědčivou výpověď... "o nezbytnosti přestavby, o nutnosti nového myšleni a nutnosti prohlubováni socialistické demokra-tičnosti", SvS uvedlo, že "Aktuální a zásadní, bohužel příliš obecně formulované, pravdy, zahltily především trochu chaotickou a neúměrně dlouhou první část..." a že se "i realizace vyznačovala studiovým "reoty-pem, doslovným aranžmá a akademicky prázdným, ilustra-tivním pojetím, které upřímné, emotivně laděné momenty odsouvalo do pozadí a frázovité banality pohříchu ještě zvýraznilo." - SvS v rozhovoru "Premiéra v Národním" (jč, 20.5.)

s I. Řezáčem o dojmech z inscenace dramatu "ChuC medu" nevedlo dotázaného herce k jasnému vyjadřování. Jeho výrok: "Ale dnes po dvou měsících zkoušek, mě zastihu-jete ve fázi hlubokých rozpaků ze sebe sama, jako bych té-své postavě stále méně rozuměl. Možná, že je to jenom premiérová nervozita, možná, že to je ohlas vši té nejistity kolem nás, která vyvolává tou-hu po pevném bodu", lze vysvětlit jakkoli.

- SvS (19.5.) ... a otiskly stejnou fotografii mo-delky v šatech M. Monreauové se shodným popiskem in-formujícím, že hereččiny "šaty byly vydraženy v Londý-ně za 19 800 liber (asi 36 000 dolarů)." Tuto zprávu bulvárního charakteru nevhodně zařadilo mezi obsahově závažné materiály.

-* SvS v článku "Výběr vskutku výběrový" 4jjv, 15.6.) psalo s nadměrným obdivem o společném koncertu skupin Stromboli a Výběr v Praze, spojeném s oslavou nové LP desky Výběru. V této souvislosti si neodpustilo zmínku o tom, že Výběr ve Sportovní hale "hrál sklad-by, jež léta kolovaly mezi lidmi na kazetách a jež se snad dočkají i oficiální gramofonové verze." V tomto případě jde o skladby z repertoáru rozpuštěné skupiny Pražský výběr a formu nátlaku na jejich vydání.

RfJEN 1988 STRANA 23

KALEMMUUVM !*!$ 14. Tajemník Národní rady československé

E. Beneš oznámil dohodovým státům vy-tvoření čs. prozatímní vlády. 15.10. ji oficiálně uznala Francie, 23L10. Velká Británie a Srbsko. 24.10. Itálie, 4.11. Kuba, 22.11. Řecko, 24.11. Belgie a 12.11. byly navázány diplomatické styky s USA. Z podnětu Socialistické rady se v čes-kých zemích konala generální stávka. Na táborech lidu se četla proklamace proti vývozu potravin a na mnoha místech byla vyhlášena československá republika.

16. Císařský manifest proklamoval federali-zaci Rakouska. Karel I. v něm předpoklá-dal vytvoření státu německo-rakouského. Českého, jihoslovanského a ukrajinského, spojeného ve federaci. Jeho pokus však ztroskotal především na odporu Uher.

18. Ve Washingtonu vyhlásila čs. prozatímní vláda požadavek vytvořeni nezávislého čs. státu a demokratické principy jeho ústavy.

19. Jediný zástupce Slováků v uherském sněmu F. Juriga vystoupil s Osvědčením, žáda-jícím přiznání práva na sebeurčeni pro slovenský národ.

20. U Terronu ve Francii došlo k významnému střetnutí čs. legii s vojsky centrálních mocnosti.

21. Splynutím katolickonárodni strany a křestanskosociálni strany vznikla na Moravě Cs. strana lidová jako jednotná česká katolická strana.

27. Nový rakousko-uherský ministr zahraničí G. Andrássy zaslal prezidentu USA W. Wilsonovi nótu, v niž oznamoval ochotu své vlády souhlasit, aby češi,* Slováci a Jihoslované v monarchii rozhodli sami o svém osudu. Nota byia pochopena jako kapitulace.

28. Národní výbor československý převzal v Praze z rukou rakouských úřadů veške-rou moc v českých zemích a vydal zákon o zřízeni samostatného státu českoslo-venského.

29. Němečtí poslanci z Cech se usnesli vydě-lit ze severního pohraničí Cech provin-cii Deutschbohmen a začlenit ji jako autonomní jednotku do předpokládaného Německého Rakouska.

30. Rakouské vojenské velitelství v Praze kapitulovalo. před Národním výborem. Představitelé slovenského politického života se sešli v Turčianském Sv. Marti-ně, zvolili Slovenskou národní radu a přijali deklaraci o začleněni Sloven-ska do vznikajícího čs. státu. Němečtí poslanci z Moravy a Slezska vyhlásili vytvořeni severomoravské pro-vinicie Sudetenland a její připojeni k Německému Rakousku.

!*3$ 1. Mezinárodni komise začala určovat pásma

pro předáni čs. pohraničí Německu, je-hož vojska je začala obsazovat. V okupo-vaném území zůstalo na 800 000 Cechů. Polské vojsko obsadilo Těšínsko a v dalších dnech území v oblasti Kysuce, Oravy a na Spiši, s čímž byla čs. vláda nucena souhlasit po ultimátu polské vlády doručeném před půlnoci 30. záři.

4. Cs. vláda byla reorganizována. Ministrem zahraničí se stal F. Chvalkovský.

5. Prezident Beneš odstoupil ze svého úřadu a 22.10. odletěl do Anglie.

6. V Žilině se konalo společné zasedání předsednictva Hlinkový slovenské ludové

strany s představiteli slovenské strany agrární, národně socialistické, živno-stenské a národní, které přijalo dohodu žádající autonomii Slovenska předáni moci vládě v čele s J. Tisem. Ten byl pražskou vládou jmenován ministrem pro správu Slovenska. Další den byla ustave-na první slovenská autonomní vláda. Ta zakázala činnost KSC, ostatním stra-nám hařídila, aby do týdne splynuly se stranou ludovou. Soc. dem. straně, která se nepodřidila, byla úředně zasta-vena činnost.

9. Byla zahájena jednáni čs.-maďarská o odstoupeni jižních oblasti Slovenska Madarsku.

11. Byla jmenována první autonomní vláda Podkarpatské Rusi v čele s A. Bródym, který byl zakrátko vystřídán A. Vološi-nem.

13. V Berlině jednal ministr Chvalkovský s Hitlerem a J. von Ribbentropem.

20. Vláda J. Syrového zastavila činnost KSČ a vydáváni jejího tisku.

21. Hitler vydal vojenskou směrnici k pří-pravě likvidace "zbytku Československa".

28. Cs. vláda zrušila státní svátek 28. října a vzala na vědomi dohodu o spolu-práci čs. policie s gestapem v boji proti německým antifašistúm, kteří emi-grovali do CSR.

!*+* 1. Bylo oznámeno, že Fond republiky dosáhl

225 770 899 Kčs a že sbírka na zlatý poklad činí 72 560 gramů zlata.

3^ V Moskvě byly zahájeny dvoudenní rozho-vory mezi L. I. Brežněvem, A. N. Kosygi-nem a N. V. Podgornýy za SSSR a A. Dub-čekem, O. Černíkem a G. Husákem za CSSR o závazcích, které pro Československo plynou z moskevského protokolu, zejména o pobytu vojsk pěti zemi na území ČSSR. Bylo stanoveno, že část sovětských vojsk v CSSR zůstane.

9. V libeňské Čechii se konala schůze sta-rých komunistů, na niž měl hlavni projev A. Kapek, účastnili se jí i sovětští důstojníci.

12. V Moskvě soud odsoudil K. Babického, L. Bruchmanovovou, V. Děloného, V. Gre-mijuga a P. Litvinova k 5 a půl roku vězeni a 15 rokům vyhnanstvi za to, že "25. srpna se shromáždili na Rudém náměstí v samém centru Moskvy a snažili se strhnout pozornost okolních lidi různými výkřiky a dalšími akcemi, které urážely důstojnost sovětských občanů." Protestovali proti vojenskému vpádu do československa.

16. Do Prahy přicestovali A. N. Kosygin, A. A. Gromyko a A. A. Grečko. Ještě ten den podepsali spolu s představiteli ČSSR smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk v československu, kterou čs. vláda krátce před tím schvá-lila.

18. Národní shromážděni schválilo vládou předložený návrh smlouvy, když k tomu vyslechlo výklad O. Černíka, který mj. prohlásil: "Pojem suverenity, charakte-rizovaný jako stav nezávislosti dané státní moci na každé jiné moci jak u-vnitř, tak mimo hranice státu, je pojem, který v současném světě prakticky nemůže být realizován v jeho absolutním význa-mu. Z 242 přítomných poslanců hlasovalo 228 pro návrh, 4 byli proti {fr. Krie-gel, Fr. Vodsloň, B. Fuková, G. Sekani-nová-Cakrtová) a 10 se zdrželo hlasování.

28. Na Pražském hradě se konalo slavnostní společné zasedání Cv KSČ, 0V NF, NS a vlády k 50. výročí vzniku českosloven-ska.

30. Prezident L. Svoboda podepsal na Brati-slavském hradě ústavní zákon o čs. fe-deraci.

R U E N 1988 LIDOVÉ NOVINY STRANA 24

listárna Stalin v Šumperku (LN č. 7 - 8)

Vzpomínám si, že ještě před něko-lika lety jsme pojem stalinismu ponechávali západním pavědám. My jsme měli kult osobnosti, přehmaty a omyly. Ted se smi řikat "stali-nismus" a už vidíme, co nás dřiv nenapadlo: že to žádná výhra není! Všechno, ce se bojíme pojmenovat nebo co ještě neumíme pojménovat, převádíme na společného jmenovate-le, Josefa Vissarionoviče Stalina.

Značka - ur - si v Lidových novi-nách dělá legraci ze stěhováni jeho sochy po Šumperku. Určitě by ji taky ráda viděla rozřezanou a uklizenou na věčné časy.

Stalinovy sochy byly tesány a stavěny nejprve jako projev vděku za vyhnáni nacistů - na těch ven-kovských je často vidět, že je dělali kameníci přivykli velkový-robě andělů a holubiček - a teprve potom jako výraz nového poddanství. Dnes už jich v naši zemi zbylo tak málo, že se chci přimluvit, aby se jich jako pomníků doby, našeho vděku, naši krátkozrakosti i hanby ujala ne snad vládnoucí strana, ale střediska památkové péče. Oné hanbě jsme se měli vy-hnout, dokud to šlo: ted už je na její odtraňování pozdě. Tyto sochy už nezasejí nový fanatismus a novou náklonnost diktaturám, jenom děti se budou na procházkách ptát rodičů... Kdybychom v roce 1918 nebourali pomníky Františka Josefa či Radeckého, neměli bychom te3 víc monarchistů, ale jenom víc mladých lidi, kteří by věděli, že jsme kdysi patřivali k podunaj-ské monarchii. To už taky pomalu patří mezi luxusní znalosti. Mnohé

historické památky jsou přímo i nepřímo pomníky dějinných zločinů -a zločinců. Važme si těch, které ještě máme ve svých městech, městeč-kách a vesnicích. Chraňme je, ne-boE jejich řeč je mnohoobsažná. Tim ničením a - upozorňuji předem s bázní - zase stavěním bychom už měli být unaveni.

Rádi mluvíváme o nebezpečí zapo-mnění a o tom, že ono zapomnění bývá často organizováno. Neměli bychom pěstovat zapomnění naruby a vybírat si taky z dějin jen to, co se nám líbí. Odstranime-li tře-ba všechny Stalinovy sochy a všude postavíme pomníky Masarykovi, ne-staneme se tím samočinně národem Masarykovým. (...)

Na konci června jsem byl na vý-letě v Šumperku. Tehdy jsem ještě nevěděl, že pomník, který popudil - ur -, je na novém, méně význač-ném místě. Ted to tedy vím a myslím si, že to šumperští vyřešili dobře. S tím použitím sochy pro příští památník Vítězství si to snad ná-rodní výbor rozmysli. Pokud ne, aí si v Šumperku zvolí jiný, to bude nejlepší zúčtováni s - chce-te-li - stalinismem.

Václav Burian, Olomouc

Co s kultem K. Gottwalda (LN č. 7-8)

I kdyby byla skutečně pravda, že Gottvald "plakal a pil, když pode-pisoval rozsudek smrti nad generá-lem Heliodorem Pikou", neznamená to ještě, že ho lze tim pádem ozna-čit za jakousi "tragickou postavu". Posuzujeme-li činy a jednání poli-tika (mluvím teď o Vašem článku Co s kultem Klementa Gottwalda,

t

LN č. 7-8), nota bene politika specifického ražení, musí nám být jeho privátní tragičnost, plynou-cí z eventuální vnitřní rozpolce-nosti, nutně lhostejná. Vždyč ani Heinrich Himmler nesnášel násilí a podle svědectví účastníků "smr-telně zbledl", když ho na jedné inspekční cestě přinutili asisto-vat popravě cca dvou set židovek z Kyjeva. Odváží se ho někdo kvůli této slabůstce nazvat "tragickou postavou"?

Do chladného hodnoceni politické osobnosti á la Gottwald nepatří terminy z oblasti krásné literatu-ry a uměni. Klement G. není žádný hrdina z Dostojevského, ale ambi-ciózní a ostrý profesionál z bran-že, který šel tvrdě po moci a nako-nec tuto moc ziskal. Jak, to víme všichni. V tom okamžiku přestal šibenicemi pouze planě vyhrožovat (na což si už jeho kolegové v před-válečném parlamentě celkem zvykli) a začal skutečně věšet za krk živé lidi, muže i ženy.

Není to zrovna povznášející ro-bota, takže je možné, že si náš první dělnický prezident občas potřeboval dát sklenku na kuráž, a když to přehnal, pobrečel si nad životem. U notorických alkoho-liků je to běžné. Někoho možná ty slzičky dojímají a bere je jako symptom "tragičnosti", ale podle mě je to zvrácená optika. Člověk pak neví, koho litovat víc. Zda zavražděného generála nebo jeho uplakaného a opilého vraha.

Voláte po "vědeckém a seriózním" životopise KG. To není špatný pro-jekt, al3 mám dojem, že historik, zabývající se tímto mužem opravdu objektivně a seriózně, s Vašim "tragickým" eufemismem nevystačí. Pro osobnost Klementa G. bude nut-no najít jiné, mnohem adekvátnější označeni.

Ivan Lampěr, Praha

j & K M M yJíKM ŠANCE PRO VŠECKY MILIONY Za tčch MkrgáeHých nám ávaceč Zet jsem st časta řikaZ, že se přece m*si najťt zp^sab^ jak cpravtč nárcánť as*d; sHeKčna^zovač vnucena* pamžry. Zptlsab, jenž By nepřinážeZ ničeni a smrč: #ned nás napadne* demonstrace, sčávKy... Práči M m vžak jsa* náatraje, která včtžin* Židi adradi, a menátna avžem nehne ničim. fale naže *vahy kančivaji povzáechem;

vátchni.../ yypaáá ¿a tak, jako by náraJnem^í zač bojovat, nebe neej^stovaí.

Rcist*je v*bec náž náraá? - ána a ne/ Erist*je pro Židi, kteři a nám vádi a citi ha; jaka pra mo* hZav* existuji napřť^aá má nahy, pra sebe ngejríat*jťc%. ďárod exiat*je, když se sapina jeha čZen* jeha jménem a v jeha zájm* chap< čin*. Wdradni práci vády dčZaZy sapiny a jeátnci, kteři náraá vidčZi a citiZi; napřďc^aá ti, ca jsa* zZačem zapsáni kaZem dakaZa ve /aaádč //áredniha m*zea. y Jabr^m i zZám razhaácvaZa a nároáá vždycky hračka Židi. í/ráži to snad n<%aha tam vzad*? Ten a? se A: nčjaká přidá. I pyteZ hrách* má váh*, jen když ha néMa na váh* haái. Xoha ta zas *ráži, ač se hne sám/

Před 8eá?!áe8áči Zety nijakých pár čisic Židi, kteři včdčZi pra náraá posZánť a amyaZ, rczhaáZo se zřiáič pra nčj atát. Po ataZetám potáceni, máZa&ách, spárech a řečech rozhadZi tak oáhaáem sič*ace a adva&?*. 0 ávacet Zet pozdčji jiná ak*pina Židi podZe 8váha aáhaá* a advahy rozhačfZa tám*ž náraá*, že ten stát za baj

a živat ne8taji. Za třicet rak* se akara tatáž apakavaZa, a ca je až Zeyra<2ni - paprvá ta byZi "mčžčáoi", padr*há kam*niatá. Z taha pZyne, že nezáZeži na ideaZayii, aZe na pavaze; jsa* Zidá sZa&i a Zidá siZni, jini ne/

í/kradených nám pasZednich dvacet Zet *kázaZc pádná, ie není svcbaáy pra občana a jeha raáín*, kde nani 8vabcáy náraáa, a že čZovčk, ani intemacionaZista, nem*že vaZnč razhadovat a avám pahyb* a práci, káyž náraá nerczhaáuje a svám státč. M r*ka* ma*árych, aZe přitom siZn^ch Ziái je stát áabry prostředek prati razvrat* spoZečnasti a možný arganizátar nažeha hwtnáha živata. A je taká žtitem prati ničivým siZám vnjjáiha svčta. /k'ám-Zi k Zetažnim* svátk* Pep*bZiky přát nčca ji, s a M i vám, přej* si, abychai vžichni nacházeZi kaZem sebe mo*drá siZná Židi, za nčž stáji zato se *ž pamaZ* řadit; k práci i k aMti.

<?&naveni 'státniha svátk* 2#. řijna je av^em panský trik. Páni se znaji; včdi, že svátek ne&a pátek, který ani vezma* do svá režie, nemá žádný pňvab. ^Ze m*že se jim stát nčco nečekanáha; že vyjdeme ne na jejich jedn*, a Ze na váecky svá *Zice a na vžecka námásti naráz, a řekneme sZavo. Jedna, dvč; nadbytečná třeti byZa by *rčitč *ž sprostá^ T*o je áance pro vžecky /rríZióny.

í. řijna í*dvik /ac*Zik

Z/V Red.rada: j i f i Dienstbier, V á c l a v H a v e l , Ladisi** H e j d á n e k , Miro Kuaý , P e t r P i t h * r t

J a n Sabata, F r a n t i š e k S a m a l i k , Zdeněk U r b á n e k , J o w t f ZvČřina Redaktor: j i M Ruml, K r e m e l s k á 15, P r a h a 1 0 - V r í o v i e e , P S C 1 0 0 0 0