Uhlem, štětcem, skalpelem… | Sbírka kresby Muzea umění Olomouc

uhle

m, š

tětc

em, s

kalp

elem

...

sbírk

a kr

esby

muz

ea u

měn

í olo

mou

cby

cha

rcoa

l, pa

intb

rush

, sca

lpel

...

colle

ctio

n of

dra

win

gs o

f the

olo

mou

c m

useu

m o

f art

SBÍR

KY

MU

ZEA

UM

ĚNÍ

OLO

MO

UC

ZáložkaPo titulech Listování (2009), představujícím sbírku knižní kultury a autorské knihy, Pro tentokrát nesedat (2011), seznamujícím se sbírkou užitého umění, a publikaci o fotografické sbírce Civilizované iluze (2012) představuje Muzeum umění Olomouc další díl dlouhodobého projektu, tentokrát věnovaný sbírce kresby. Publikace Uhlem, perem, skalpelem… přibližuje historicky druhou nejstarší sbírku muzea. Na půdorysu čtrnácti kapitol víceméně chronologicky sleduje, jakou stopu zanechala příslušná doba ve sbírce. Kniha je uvedena textem prof. Pavla Zatloukala, který sbírku dlouhá léta vedl v nelehkých dobách normalizace a po roce 1990 vytyčil zásadní směry specifických akvizičních záměrů. Po něm následují studie o kolekci staré kresby, kresbě 20. století s přesahem až po současnost a o samostatném souboru medijní kresby a art brut. Hlavní pozornost je věnována kolekci 20. století, která je v kresebném fondu nejrozsáhlejší. Vedle kolekce art brut patří k jejím hlavním specifikům menší či větší soubory představující německé expresionisty druhé vlny, pohybující se v okruhu kolem nakladatele Josefa Floriana, sochařskou kresbu, utopické projekty, vizuální poezii, grafické partitury, moravský koncept a v neposlední řadě postmoderní projevy. Vedle toho je samostatná pozornost věnovaná menší, ale významné kolekci děl z okruhu moskevského undergroundu 60. let, slovenské kresbě 70. a 80. let minulého století a fenoménu tzv. olomoucké kresby. Kromě toho publikace obsahuje několik oddílů heuristických informací o výstavách a vydané literatuře. Nezbytnou součástí publikace je bohatý obrazový materiál, který výběrově a proporčně vyrovnaně představuje téměř 400 nejvýznamnějších sbírkových exponátů.

Following the titles Leafing Through (2009), which presented a collection of book culture and authorial books, Do Not Sit Down This Time (2011), an introduction to the collection of applied art, and the publication of the photographic collection titled Civilised Illusions (2012), the Olomouc Museum of Art presents another volume of this long-term project, on this occasion devoted to the collection of drawings. The publication titled By Charcoal, Paintbrush, Scalpel... presents the collection which is historically the second oldest in the museum. In its fourteen chapters, more or less chronologically ordered, it traces the effects that different periods of time have had on the collection. The introduction was written by prof. Pavel Zatloukal who administered the collection for many years during the difficult period of normalization. After 1990 he set the fundamental direction for specific acquisition goals. The following are studies on the collection of old drawings; 20th century drawing to the present day, and a separate collection of medium drawing and Art Brut. The collection from the 20th century is given the most attention, as it is the most expansive in the museum’s collection of drawings. Its specific features are the collection of Art Brut as well as smaller and larger sets by German impressionists of the second wave who belonged to the circle around publisher Josef Florian, and produced sculpture drawing, utopian projects, visual poetry, graphic scores, the Moravian concept and, last but not least, post-modern manifestations. A separate mention is given to a small but important collection of works from the Moscow underground of the 1960s, with Slovak drawings from the 1970s and 1980s and examples of the phenomenon called Olomouc drawing. The publication also includes several sections of heuristic information about exhibitions and published literature. An indispensable part of the publication is the rich pictorial material, a proportionate selection of about 400 of the most significant exhibits.

uhlem, štětcem, skalpelem...sbírka kresby muzea umění olomouc

by charcoal, paintbrush, scalpel...collection of drawings of the olomouc museum of art

MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC OLOMOUC MUSEUM OF ART (dříve Galerie výtvarného umění) bylo založeno 1. ledna 1951 jako součást Vlastivědného muzea v Olomouci. Po roce 1989 se osamostatnilo, nyní rozvíjí svoji veřejnou (expoziční, výstavní, osvětovou) činnost ve třech budovách. Jeho zřizovatelem je Ministerstvo kultu-ry České republiky.

(formerly the Gallery of Fine Art) was established on 1 January 1951 as a part of the Regional Museum in Olomouc. After the year 1989 it became an independent institution with its activities (exhibitions, performances, education) now being carried out in three different locations. The Museum is operated by the Ministry of Culture of the Czech Republic.

MUZEUM MODERNÍHO UMĚNÍ MUSEUM OF MODERN ART slouží expozicím a krátkodobým výstavám výtvarné kultury převážně 20. a 21. století. De-setiletá adaptace jeho objektu probíhala od roku 1991. Muzeum spravuje více než 66 000 sbírkových předmětů (z oblasti malířství, sochařství, kresby, volné a užité grafiky, foto-grafie, užitého umění a dokumentace architektury), takže je po této stránce třetí největší institucí svého druhu v českých zemích. Od roku 2007 probíhají přípravy na transformaci této části Muzea umění na Středoevropské forum Olomouc.

presents both long-term and short-term exhibitions of mainly 20th and 21st century art. The building reconstruction was begun in 1991 and it lasted a decade. The museum has more than 66,000 collection items (paintings, sculptures, drawings, graphic art, photographs, applied art and architectural designs) which makes it the third biggest institution of its kind in the Czech Republic. Since 2007 preparations have been carried out for the transforma-tion of this part of the Museum of Art into the Olomouc Central European Forum.

Denisova 47, 771 00 Olomouc | tel.: +420 585 514 111

ARCIDIECÉZNÍ MUZEUM OLOMOUC OLOMOUC ARCHDIOCESAN MUSEUM ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým bylo založeno v roce 1998 jako první muze-um v České republice orientované k duchovní kultuře. Jeho součástí se stal románský pa-lác moravských biskupů u baziliky sv. Václava na olomouckém Přemyslovském hradě. Od roku 1999 byla pro potřeby Arcidiecézního muzea rekonstruována severní část národní kulturní památky – někdejšího hradu – objekt kapitulního děkanství a jeho hospodářský dvůr. Areál byl veřejnosti zpřístupněn 1. června 2006.

was established in 1998 in cooperation with the Olomouc Archbishopric as the first mu-seum in the Czech Republic focused on spiritual culture. Its premises also include the Romanesque Palace of the Moravian Bishops near St. Wenceslas Basilica at Olomouc Přemyslid Castle. As of the year 1999 the northern part of the former Castle was gradu-ally reconstructed for the needs of the Museum, i.e. the building of the chapter deanery and its husbandry yard. It was opened to public on 1 June 2006.

Václavské nám. 3, 771 11 Olomouc | tel.: +420 585 514 190

ARCIDIECÉZNÍ MUZEUM KROMĚŘÍŽ KROMĚŘÍŽ ARCHDIOCESAN MUSEUM bylo (opět ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým) založeno 20. června 2007 jako detašované pracoviště na Arcibiskupském zámku v Kroměříži. Spravuje tamní zámecké sbírky (malířská, kresebná, grafická sbírka, kolekce mincí a medailí, hudební archiv, sbír-ka mobiliáře a knihovna) v celkovém počtu asi 135 000 exemplářů. Vedle zpřístupněné obrazárny a historických knihoven se připravuje vytvoření expozice zahradní kultury v českých zemích. Kroměřížský zámek byl v roce 1995 společně s oběma historickými za-hradami prohlášen národní kulturní památkou a v roce 1998 zapsán na Listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

was (once again in cooperation with the Olomouc Archbishopric) established on 20 June 2007 as a part of the Museum at the Archbishop’s Palace in the town of Kroměříž. It ad-ministers all the local collections (paintings, drawings, graphic art, collections of coins and medals, music archive, collection of household goods and library) amounting to some 135,000 items. Apart from the gallery and historical libraries, a permanent exhibition of gardening in the Czech Lands will be opened. The Archbishop’s Palace in Kroměříž along with its unique historical gardens were proclaimed a national cultural monument in 1995 and recorded onto the UNESCO List of World Cultural and Natural Heritage in 1998.

Sněmovní nám. 1, 767 01 Kroměříž | tel.: +420 573 332 037

[email protected] | www.olmuart.cz

4

5

civilizované iluzefotografická sbírka muzea umění olomouc

civilised illusionsphotography collection of the olomouc museum of art



6

uhlem, štětcem, skalpelem…sbírka kresby muzea umění olomouc

by charcoal, paintbrush, scalpel…collection of drawings of the olomouc museum of art

Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního uměníOlomouc Museum of Art – Museum of Modern Art

28. dubna – 25. září 2016 | April 28 – September 25, 2016

Výstava | Exhibition

Autoři výstavy | Authors of exhibition: Ivo Binder, Ladislav DaněkProstorové řešení | Architectural design: Marek NovákGrafický design | Graphic design: Petr ŠmalecPříprava exponátů | Preparation of exhibits: Veronika WankováInstalace | Installation: Jan Kutra, Vlastimil Sedláček, Filip ŠindelářPropagace | Public relations: Petr BieleszVzdělávací programy | Educational programs: David Hrbek, Michaela Soukupová

Recenzovaná publikace | Reviewed book

Texty | Texts: Ivo Binder, Ladislav Daněk, Martina Miláčková, Anežka Šimková, Pavel ZatloukalSpolupráce | Cooperation: Hana Bartošová, Marta Perůtková, Vladimír Pospíšil, Nikolas Proksch, Sabina ProkschováJazyková spolupráce | Proofreading: Petr Pláteník, Dave RichardsonRejstřík | Index: Ivo BinderPřeklady | Translation: Hana Havlíčková, Tomáš Havlíček, Adéla HorákováFotografie | Photographs: Archív Muzea umění Olomouc – Lumír Čuřík, Markéta Ondrušková, Ivo Přeček, Zdeněk Sodoma, archiv autorůGrafický design a sazba | Graphic design and composition: Petr ŠmalecPředtisková příprava | Pre-press: Petr ŠmalecProdukce | Production: Štěpánka BieleszováTisk | Print: GRASPO CZ, A.S., Pod Šternberkem 324, 763 02 ZlínNáklad | Copies: 600Vydání první | First Edition

Recenzovali | Book reviewed byPhDr. Aleš Filip, Ph.D.Mgr. Marcel Fišer, Ph.D.

© Muzeum umění Olomouc, 2016ISBN 978-80-88103-04-2

Přední strana obálky | Front Cover: Václav Stratil, Theodorik – Ornamenta (I) – Imaginární architektura – Styf, (1987), výřez / detail / Theodorik – Ornament (I) – Imaginary Architecture – Styf, (1987)

Podpora projektu | Project partnersMinisterstvo kultury České republiky / Ministry of Culture of the Czech RepublicOlomoucký kraj / Olomouc Region

Externí spolupracovníci | External contributorsMiroslav Jiřele, Michal Koleček, Anežka Šimková, Pavel Zatloukal

Dárci | Donors Karel Adamus, Otto Bébar, Zdeněk Beran (†), Silvia Billeter, Milan Bočkay, Klára Bočkayová, Václav Cigler, Sophie Curtil, Miloš Cvach, Tomáš Černoušek (†), Jitka Géringová, Milan Grygar, Terry Haass, Jiří Hastík, Vladimír Havlík, Dagmar Havlíčková, Vladimír Havrilla, Pavel Herynek, Eva Hliněnská, Pavel Holouš, Vendula Chalánková, Dalibor Chatrný (†), Josef Chloupek, Boris Jirků, Petr Jochmann, Milan Knížák, Jiří Hynek Kocman, Václav Kočí, Vladimír Kodovský, Július Kodrík, Jiří Kolář (†), Martin Kolář, Běla Kolářová (†), Zdena Kolečková, Vladimír Kordoš, Inge Kosková, Maud Kotasová, Miroslav Koupil, Miroslav Koval, Anežka Kovalová, Jiří Kovanda, Milan Kozelka (†), Adam Kubíček, Jan Kubíček (†), Radoslav Kutra, Jiří Lindovský, Zdeněk Macháček, Břetislav Malý, Cecilie Marková (†), Přemysl Martinec, Jan Merta, Daniela Mikulášková, Igor Minárik, Alena Nádvorníková, Karel Novosad (†), Morgan O’Hara, Leonid Ochrymčuk (†), Ivan Ouhel, Eduard Ovčáček, Ludmila Padrtová (†), Markéta Paurová, Radoslav Pavlíček, Jan Placák, Jaroslav Pokorný, Eleonóra Pražáková, Lubomír Přibyl, Dana Puchnarová, Emanuel Ranný (†), Michael Rittstein, Pavel Rudolf, Jan Ságl, Zorka Ságlová (†), Vladimíra Sedláková, Kristine Sekal, Walter a Alfres Schossnikelovi, František Skála, Jiří Staněk, Václav Stratil, Karel Svolinský (†), Oldřich Šembera, Miroslav Šimorda, Adriena Šimotová (†), Miroslav Šnajdr ml., Miroslav Šnajdr st., Miroslav Štolfa, Laco Teren, Jiří Valoch, Aleš Veselý (†), Tomáš Vosolsobě (†), Jan Wojnar (†), Terezie Zemánková, Jiří Žlebek

7

Obsah Contents

8 Úvodní vzpomínka | Introductory Recollection Pavel Zatloukal

Kolekce staré kresby Collection of Old Masters’ Drawings 26 Kresba 17.–19. století | Drawing from the 17th to the 19th centuries Martina Miláčková

Kolekce moderní a avantgardní kresby

Collection of Modern and Avant-Garde Drawings 52 Ve víru revolučních změn | In the Turmoil of Revolutionary Changes 58 Na prahu století | On the Threshold of a New Century 74 Zjitřenými smysly | With Aroused Senses 98 Hledání nové harmonie | In Pursuit of a New Harmony 110 Forma versus obsah | Form versus Content 128 Člověk v cizím světě | Man in a strange World 148 Krátký čas rekonvalescence | Brief Recovery Period Ivo Binder

Kolekce poválečné kresby až po současnost

Collection of Post-War Drawings until Present 168 Interpretace se mění, díla zůstávají… | Interpretation Changes, Works Remain… 174 Od tradiční kresby k uvolnění gesta | From Traditional Drawing to a Relaxation of Gesture 206 Desetiletí experimentů | A Decade of Experiments 244 Existenciální figurace versus čisté formy a koncept | Existential Figuration versus Pure Forms and Concept 286 Byla doba postmoderny jen postmoderní? | Was the period of Postmodernism only postmodern? 352 Kresba jako stále živé médium | Drawing as a Medium that is Still Alive Ladislav Daněk

Kolekce art brut Outsider Art Collection 378 Ve stínu vysokého umění | In the Shadow of high Art Anežka Šimková

394 Stručný profil fondu | Brief Profile of the Collection 406 Výběr literatury | Literature Resources 409 Výběrový katalog 418 Selective Catalogue 427 Rejstřík | Index

8

Po katalozích sbírek knihy (včetně knihy autorské), uži-tého umění a fotografie nyní olomoucké Muzeum umě-ní vydává čtvrtý souhrnný sbírkový katalog o kresebné kolekci. Na rozdíl od předchozích publikací věnovaných nejmladším sbírkovým okruhům patří kresebná sbírka k základním a také nejrozsáhlejším muzejním fondům. Je proto nevyhnutelné naznačit její osudy nejen samo-statně, ale rovněž s přihlédnutím k historii instituce.

Vzhledem k tomu, že jsem měl od podzimu 1974 do roku 1989 sbírku na starosti a pak jsem až do jara 2013 muzeum řídil, bylo by nesmyslné ujmout se této úvodní pasáže jinak než alespoň zčásti ve vzpomínce. Laskavý čtenář snad pochopí.

Předchůdkyně olomouckého muzea umění, někdejší Galerie výtvarného umění, byla po čtyři desetiletí spja-tá se zdejším Vlastivědným muzeem. Vzniklo 1. ledna 1951 jako nástupce Muzea hlavního města Olomouce, instituce, jejíž osudy a také sbírky sahají až k polovině 19. století. Jako součást muzejní struktury byla 5. dubna 1951 ustavena také Krajská galerie v Olomouci, činnost však mohla zahájit až o rok později. Současně se začala vytvářet celostátní síť regionálních galerií výtvarného umění, která přirozeně zahrnula i olomouckou galerii. Toto rozkročení pak olomouckou instituci provázelo až do počátku roku 1990.1

Dlouhodobým útočištěm galerie se stal dnes již ne existující Dům umění. V jeho prostorách byly počát-kem padesátých let shromážděny různorodé výtvarné kolekce (ze zmíněné muzejní sféry, ze sbírek měst-ské umělecké galerie, Klubu přátel umění, dále pová-lečné konfiskáty po vyhnaných Němcích a různorodé, například církevní svozy), jež posloužily k vytvoření tzv. základního galerijního fondu.2 Roku 1955 zde byla zpří-stupněna stálá expozice českého umění 19. a 20. století.

Sbírky začaly být doplňovány o nové přírůstky pře-devším na základě víceméně pravidelných nákupních komisí. Významnou pomocí se staly zápůjčky z fondů

1 K tomu podrobněji: Pavel Zatloukal (ed.), Muzeum umění Olomouc 1951–2011, Olomouc, 2012, s. 74–76. – Kateřina Gabrhelíková, Muzeum hlavního města Olomouce v letech 1945–1951, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomou-ci 2012, 2012, č. 304, s. 64–84.

2 Z kreseb např. Letní dětské hry Josefa Lady nebo soubor prací Rudolfa Michalika.

Úvodní vzpomínka Introductory recollectionPavel Zatloukal

The Olomouc Museum, which has already published cat-alogues of book collections (including authors’ books), applied arts, and photography, is now publishing the fourth summary catalogue of the drawing collection. In contrast to the previous catalogues, which were dedicated to the museum’s most recent acquisitions, the drawing collection is one of the fundamental as well as largest in the Museum. Therefore, it is necessary to outline its story, both indepen-dently and in the context of the institution’s history.

As I was in charge of the collection from Autumn 1974 to 1989 and then worked as the director of the Museum until spring 2013, it would be foolish not to write the introduc-tion, at least partially, in the form of a recollection. I hope the reader will kindly understand.

The former Gallery of Visual Arts, the predecessor to the Olomouc Museum of Art, was connected to the local Regional Museum for four decades. The Gallery was estab-lished on the 1st January 1951 as the successor to the Olo-mouc City Museum, an institution whose history and collections dated back to the mid-19th century. The Olo-mouc Regional Gallery was also established as part of the Museum structure on the 5th April 1951; however, it only started to operate a year later. At the same time, a nation-wide network of regional visual art galleries, which natu-rally included the Olomouc Gallery, started to develop. The wide range of the Olomouc institution lasted until the beginning of 1990.1

For a long time, the Art House, which no longer exists, was the gallery’s venue. Various art collections were gath-ered together (from the above mentioned museum col-lections, municipal art gallery’s collections, the Friends of Art Club, confiscated property of the Germans who were expelled after the war, and other collections such as church collections) on its premises in the early 1950s, where they formed the basic gallery stock.2 It was there that a per-manent exposition of 19th and 20th century Czech art was opened to the public in 1955.

1 For more information refer to: Pavel Zatloukal (ed.), Olomouc Museum of Art 1951–2011, Olomouc, 2012, p. 74–76. – Kateřina Gabrhelíková, Olomouc City Muse-um in 1945–1951, News from the Regional Museum in Olomouc 2012, 2012, No. 304, p. 64–84.

2 Drawings included for example Summer Children’s Games by Josef Lada and a collection of works by Rudolf Michalik.

9

Národní galerie, z nichž některé už v Olomouci zůstaly natrvalo. Z kresby připomeňme např. Preislerovy Veliko-noce či Podobiznu Jana Zrzavého od Bohumila Kubiš-ty.3 Koncem padesátých let – a to patří ke smutným kapitolám galerijní historie – se ve sbírkách ocitla řada dalších konfiskátů jako jeden z důsledků vykonstruo-vaných politických procesů s řadou sběratelů umění. V roce 1957 tuto truchlivou řadu zahajuje sbírka Inocen-ce Koše,4 o dvě léta později následuje celá řada dalších jmen, především stavitel Václav Wittner5 nebo několik tisíc děl ze sbírek manželů Mastných.6

3 V letech 1959–1960 byla např. z Národní galerie dále převedena díla Alfonse Muchy, Emila Filly, Williho Nowaka, Kurta Grögera, Jindřicha Štyrské-ho, Jaroslava Krále, Františka Foltýna ad.

4 Např. díla od Romana Havelky, Adolfa Kašpara, Jindřicha Pruchy, Ivo Sali-gera, Karla Wellnera.

5 Např. sbírka exlibris, kresby a grafika Karla Wellnera.

6 Z kresby a grafiky kolekce německých exlibris, díla Alfonse Muchy, Jana Preislera, Maxe Švabinského, Františka Tichého.

The collections were extended through new acquisitions, thanks primarily to the fairly regular sessions of the pur-chase commission. Loans from the National Gallery’s stocks, some of which remained in Olomouc permanently, were also a great help. Drawings included Preisler’s Easter and Por-trait of Jan Zrzavý by Bohumil Kubišta.3 The end of the 1950s was a sad chapter in the Gallery’s history; the collections were extended through the acquisition of confiscated items due to, among other reasons, staged political processes with a number of art collectors. In 1957, the mournful series was started with the collection of Inocenc Koš 4 and was fol-lowed by the collections of many other people over the next two years, in particular the builder Václav Wittner 5, along with a few thousand artworks from Mr. and Mrs. Mastný’s collections.6

From the beginning, Jaromír Lakosil, the director of the Olomouc Gallery, wanted the collections and exhibition activities to concentrate on Czech and local visual art from the 20th century, partially extending to the 19th century 7. When the permanent exposition was newly installed in 1962, it exclusively aimed at showing 20th century art and was ful-ly established using the Museum’s own stocks. Specialized expositions were moved outside Olomouc because there was only limited space in the Art House. 19th century art-works continued to be exhibited at the chateau in Náměšť na Hané, and the third permanent exposition was opened at the chateau in Tovačov in 1966, with a focus on Central Moravian art from the first half of the 20th century.

After the rather unremarkable, largely uninventive, and primarily traditional concept of exhibition activity in the 1950s, over the following decade the situation in this area became more topical and specialized, in terms of exhibitions and collection building.

This was particularly due to the two Sculptural Bal-ances. Horticultural shows have been held in Olomouc’s large historical parks annually since the end of the 1950s. Sculptural Balance 1955–1965 became a part of Flora Olo-mouc 1965, and its curators, Jiří Šetlík and Jaromír Lakosil, made it the largest confrontation of the decade, espe-cially among the youngest generation of Czech and Slo-vak sculptors. The exhibition of Otto Gutfreund’s works in the Art House was a form of follow-up. Another Flora Olomouc was opened at the end of July 1967. Even though the original intention to present Czechoslovak sculpture in an international context was not fulfilled, the leading curators, Jiří Mašín and Lakosil, exhibited 140 sculptures by almost seventy sculptors. Once again, they primarily exhibited works of the middle and younger generations. The exhibition of Josef Klimeš’s statutes in 1968, as well

3 For example the works of Alfons Mucha, Emil Filla, Willi Nowak, Kurt Gröger, Jindřich Štyrský, Jaroslav Král, František Foltýn and others were also transferred from the National Gallery during 1959 and 1960.

4 For example by Roman Havelka, Adolf Kašpar, Jindřich Prucha, Ivo Saliger, Karel Wellner.

5 For example the exlibris collection and Karel Wellner’s drawings and graphics.

6 Drawings and graphics from the German exlibris collection, works by Alfons Mucha, Jan Preisler, Max Švabinský, František Tichý.

7 Acquisitions for the drawing collection primarily included František Tichý’s set of drawings and graphics (1961).

1

1 Jan Zrzavý, Karel Hynek Mácha 1964, uhel, papír, 630 × 485 mm Jan Zrzavý, Karel Hynek Mácha 1964, charcoal, paper, 630 × 485 mm (kat. č. / cat. no. 386)

10

Vedoucí olomoucké galerie Jaromír Lakosil sbírky i výstavní činnost od začátku profiloval k českému, pří-padně lokálnímu výtvarnému umění 20. století s dílčí-mi přesahy do století devatenáctého.7 Když byla v roce 1962 nově instalována stálá expozice, byla již výlučně věnována umění 20. století a plně sestavená z vlastních fondů. Specializované expozice se pro nedostatek pro-storů v Domě umění ocitly mimo Olomouc: na zámku v Náměšti na Hané pokračovalo vystavování 19. stole-tí, od roku 1966 byla na zámku v Tovačově zpřístupněna třetí stálá, tentokrát středomoravská expozice výtvar-ného umění první poloviny 20. století.

Po nepříliš výrazném, málo invenčním a především tradicionálním pojetí výstavní činnosti padesátých let začínala situace v této oblasti v následujícím deceniu nabývat na aktuálnosti a směřovat ke specializaci jak expoziční, tak sbírkotvorné.

Patřily k nim především obě sochařské bilance. Od konce padesátých let se v Olomouci s jejími velkými historickými parky začaly každoročně konat přehlídky zahradní kultury. Součástí Flory Olomouc 1965 se sta-la Sochařská bilance 1955–1965, z níž její komisaři Jiří Šetlík s Jaromírem Lakosilem učinili dosud nejrozsáh-lejší konfrontaci desetiletí především nejmladší genera-ce českých a slovenských sochařů. Jakýmsi dovětkem se stala výstava díla Otto Gutfreunda v Domě umění. Kon-cem července 1967 byla zahájena další Flora Olomouc. Tentokrát se sice nepodařilo naplnit původní předpo-klad představit současné československé sochařství v mezinárodním kontextu, přesto hlavní komisaři Jiří Mašín s Lakosilem vystavili 140 plastik od téměř sedmi desítek sochařů. A opět vystavili zejména díla střední a mladší generace. Ještě o rok později na bilanci volně navázala výstava soch Josefa Klimeše a dalším pokračo-váním tohoto cyklu, byť v komornějším rozsahu, se sta-la výstava sochařských děl žáků Jana Štursy v roce 1971.

V souvislosti s touto specializací se v galerii zača-la soustřeďovat kolekce sochařských kreseb oriento-vaná vesměs k první polovině 20. století. Vynikajícím exposé byl zejména nákup dvou souborů 34 vesměs kubistických kreseb z pozůstalosti Otto Gutfreunda (1961 a 1964).8

Od konce padesátých let do roku 1968 byl v galerii zaměstnán další, druhý kurátor Jaroslav Ryška, který dostal do opatrování právě sbírky prací na papíře, tedy kresby a grafiky. Vedle toho začal fond dál rozšiřo-vat péčí věnovanou kolekci užité grafiky, která se měla stát dalším olomouckým specifikem. Přírůstky z vel-ké mezinárodní přehlídky a dalších sběrů byly ohro-mující – po jeho odchodu zůstalo v olomoucké galerii na 40 000 listů exlibris, novoročenek a jiné drobné gra-fiky od poloviny 19. století do šedesátých let minulé-ho století.

Přesto byla kresba stále považovaná buď za studijní materiál, nebo doplňkovou složku malířské, sochařské

7 Z přírůstků kresebné sbírky připomeňme zejména získání souboru kre-seb a grafik Františka Tichého (1961).

8 Dále např. Karel Dvořák, Vincenc Makovský, Josef Mařatka, Karel Pokor-ný, Jan Štursa, Josef Wagner ad.

as a smaller-scale exhibition of sculptural works by Jan Štursa’s pupils in 1971, freely built on the Balance.

In this connection, a collection of sculptural drawings, generally from the 20th century, was begun in the Gallery. The acquisition of two sets of 34 drawings, mainly cubist, from the estate of Otto Gutfreund (1961 and 1964) 8 was an especially great achievement.

From the end of the 1950s until 1968, the gallery employed Jaroslav Ryška, another curator. He was in charge of collections of works on paper, meaning drawings and graphics. He started to further extend the stock with a col-lection of applied graphics which was to become another specificity of Olomouc. The acquisitions from a large inter-national show and from other collections were stunning: in the Olomouc gallery he left behind 40,000 exlibris sheets, New Year cards, and other minor graphics from the mid-19th century to the 1960s.

However, drawings were still considered either to be study materials or complements to painting, sculptural, and graphic work (and their exhibitions). They were rarely con-sidered as autonomous expressions. Therefore, the exten-sion of drawing collections, which was primarily dependent

8 Also including Karel Dvořák, Vincenc Makovský, Josef Mařatka, Karel Pokorný, Jan Štursa, Josef Wagner and others.

Úvodní vzpomínka

2 Jan Preisler, Chlapec z profilu (1902), uhel, křída, papír, 472 × 302 mm Jan Preisler, A Boy’s Profile (1902), charcoal, chalk, paper, 472 × 302 mm (kat. č. / cat. no. 272)

2

11

či grafické tvorby (a také jejich výstav), málokdy za auto-nomní projev. Doplňování jejích kolekcí, související především se zisky z výstav, proto logicky postrádalo systematičnost. Přesto nemůžeme některé z takto spe-cifikovaných výstavních projektů nezmínit.9

Situace se začínala zvolna měnit po polovině šedesá-tých let zejména v souvislosti s otevřením dalšího gale-rijního výstavního prostoru Kabinetu grafiky.10 Zdejší výstavy prací na papíře pak začaly podmiňovat nákupy větších kolekcí děl některých bytostných grafiků, kreslí-řů, kolážistů, ilustrátorů.11

V šedesátých letech však začala být konečně také v Olomouci věnována pozornost starému umě-ní. Ve stejném roce jako Kabinet grafiky (1967) byla zpřístupněna expozice Mistrovská díla starého umě-ní v Olomouci, přenesená brzy poté z Domu umění do Vlastivědného muzea. Od roku 1964 připravoval

9 Např. v r. 1953 Česká kresba 19. století, 1954 Kresby a grafiky Maxe Šva-binského, Adolf Kašpar, 1957 Karel Wellner, 1958 Max Švabinský, 1959 Adolf Kašpar, 1962 Český rok Karla Svolinského.

10 1966 výstava Rudolfa Michalika, 1967 Maxmilián Chlad, Kresba a grafi-ka Josefa Váchala, 1968 František Tichý, 1969 Sochařská kresba, František Bělohlávek, 1971 Antonín Strnadel, Karel Černý, František Ronovský, 1972 Jan Bauch, 1973 Antonín Pelc, Česká sochařská kresba.

11 Zejm. Josef Váchal (1965), Adolf Hoffmeister (1970), Antonín Pelc (1972).

on the proceeds from exhibitions, was not systematic. How-ever, we have to mention some of such exhibition projects.9

The situation was gradually changing after the mid-1960s, especially as a result of the opening of additional exhibition premises in the Gallery: Cabinet of Graphics.10 Local exhibi-tions of works on paper depended on the purchase of larger collections of works by artists specializing in graphics, draw-ings, collages, and illustrations.11

In the 1960s, the Olomouc Gallery also finally started to pay attention to old master art. The exposition Old Mas-ters’ Masterpieces in Olomouc opened in the same year as the Cabinet of Graphics (1967) and moved from the the Art House to the Regional Museum soon afterwards. From 1964, Lubor Machytka, in cooperation with Jaromír Neumann and Eduard A. Šafařík,12 prepared expert processing and exhibi-

9 For example Czech drawings of the 19th century in 1953, Drawings and graph-ics by Max Švabinský in 1954, Adolf Kašpar, Karel Wellner in 1957, Max Švabinský in 1958, Adolf Kašpar in 1959, Czech Year of Karel Svolinský in 1962.

10 Exhibition of Rudolf Michalik in 1966, Maxmilián Chlad in 1967, Drawings and graphics by Josefa Váchal, František Tichý in 1968, Sculpture drawings in 1969, František Bělohlávek, Antonín Strnadel in 1971, Karel Černý, František Ronovský, Jan Bauch in 1972, Antonín Pelc in 1973, Czech sculpture drawings.

11 Primarily Josef Váchal (1965), Adolf Hoffmeister (1970), Antonín Pelc (1972).

12 Lubor Machytka – Jaromír Neumann – Eduard Šafařík, Old Masters’ Masterpiec-es in Olomouc, Olomouc, 1967.

Introductory recollection

3 Karel Wellner, Stará Olomouc (od elektrárny) 1904, tempera, uhel, papír, 340 × 350 mm Karel Wellner, Old Olomouc (viewed from the power plant) 1904, tempera, charcoal, paper, 340 × 350 mm (kat. č. / cat. no. 372)

3

14

na papíře. Stálé expozice však byly zredukovány na ofi-ciózní pamětní síně, u krátkodobých výstav byly pro koncepční práci vymezovány stále okleštěnější obzory.

Ideologické usměrnění výstavní i sbírkotvorné čin-nosti nejvíc postihlo jádro galerijních sbírek – malíř-skou a sochařskou kolekci; na významu tak začaly nabývat sbírky dříve spíše okrajové – kresba, grafika, o něco později architektura. Vždyť prakticky jediným expozičním prostorem pro krátkodobé výstavy zůstaly dva pokoje Kabinetu grafiky. Na druhé straně se poně-kud zlepšila personální situace. V souvislosti s první inventurou bylo proto možné přikročit koncem sedm-desátých let k rozdělení padesátitisícového souboru prací na papíře na tři samostatné sbírky kresby (Zatlou-kal), (volné) grafiky (Yvonna Boháčová) a užité grafi-ky (Josef Bieberle). A především začít se intenzivněji a smysluplněji věnovat jednotlivým částem. S ohledem na téměř beznadějnou situaci ve velkých sbírkách zača-ly být obě sbírky prací na papíře – kresba i volná grafika

– formovány jako relativně autonomní, s cílem suplovat to, co jinak galerie přestala poskytovat: pokud možno objektivní pohled na moderní a zejména současné čes-ké výtvarné umění.

„Shodou okolností to bylo v době, kdy začal význam [prací na papíře] vzrůstat jak obecně, tak konkrét-ně. V letech postmoderních tendencí začalo toto živé médium představovat otevřenější možnost pro bezpro-střednější experimenty než jiné výtvarné druhy, již léta vyhovovalo konceptuálně a minimalisticky zaměřeným tvůrcům, jeho niternost a intimnost v politicky konsoli-dované zemi kontrastovala s monumentalizujícími ten-dencemi oficiální tvorby, v podmínkách ztrpčovaných cenzurou umožňovalo již svojí formou snazší vystavitel-nost, a konečně, blízkost k literárnímu samizdatu před-stavovala jistou paralelu havlovského života v pravdě.“17

Práce na papíře měly ještě jednu výhodu – byly teh-dy neobyčejně levné, a tak nemusely případné akvizice příliš dráždit ani členy nákupní komise, ani vedení Vlas-tivědného muzea.

V kresebné sbírce zely především dvě zásadní meze-ry. Tou první byla téměř zcela chybějící poloha nefigu-rativní a imaginativní meziválečné výtvarné scény. Díky spolupráci s několika sběrateli a zejména pochopení vynikajícího znalce českého surrealismu Františka Šmej-kala se podařil nákup několika souborů jak ze soukro-mých sbírek, z pozůstalostí, tak přímo z ateliérů.18

Pouze zdánlivě jednodušší to bylo u současné tvor-by. Definitivním impulsem pro snahu o vytříbené dopl-ňování sbírky o tuto polohu se pro mne stala výstava Současná česká kresba, kterou pro brněnský Dům pánů z Kunštátu připravil na jaře 1980 Jiří Valoch. Ješ-tě na výstavě jsem s ním domluvil výběr pár kousků pro galerijní nákup a vzápětí jsem začal objíždět některé ateliéry tehdejších předních kreslířů.

17 Pavel Zatloukal, Ze vzpomínek na (nejen) olomouckou kresbu, in: Ladi-slav Daněk – Pavel Zatloukal (eds.), Skleník. Kapitoly z dějin olomoucké výtvarné kultury 1969–1989, Olomouc, 2009, s. 220.

18 Zvl. František Muzika, František Janoušek, Josef Istler, František Gross, Ladislav Zívr, František Hudeček.

The situation in contemporary art was seemingly eas-ier. The exhibition Contemporary Czech Drawings, which was prepared by Jiří Valoch for the Brno House of Lords of Kunštát in spring 1980, was the final impulse for me to reg-ularly complement the collection with such art. During the exhibition I agreed with him on the selected items to be pur-chased by the Gallery and immediately afterwards I visited some studios of the leading drawers.

Surprisingly, the acquisition of the first set was approved by the purchasing committee, thanks to the element of sur-prise. Although one of its members started to crawl on all fours in a flurry and another one moaned drily: „Quo vadis, Czech drawing?”. But they were more watchful next time.19

19 Selected purchases for the collections of drawings and graphics included: 1975 Jiří Načeradský, 1977 Jiří John, František Ronovský, 1978 Miroslav Štolfa, 1979 Naděžda Plíšková, Václav Zykmund, 1980 Václav Boštík, Zdeněk Beran, Libor Fára,

5 Milada Marešová, Ilustrace k indickým pohádkám 1927, pero, tuš, akvarel, papír, 365 × 270 mm Milada Marešová, Illustrations for Indian Fairy Tales 1927, pen, Indian ink, watercolour, paper, 365 × 270 mm (kat. č. / cat. no. 203)

Úvodní vzpomínka

5

21

nedostávají... Dalším záměrem bylo narušit již zažitou a vesměs uplatňovanou rovnici, že ,české umění = pražské umění’, a důsledně začleňovat autory opomíjené, kteří pracují v různých regionech, ale mají kvality stejné jako ti, kdo se rozhodli vytrvat v hlavním městě. Ostatně někte-ří z nich jsou dnes více ceněni v cizině než doma. A koneč-ně – český výtvarný exil po roce 1968 nemohu chápat jinak než jako rovnoprávnou součást českého umění posledních desetiletí. [...] Nelze opomenout, že tato expo-zice také těsně souvisí s akviziční činností Muzea umění. Snažili jsme se především uplatnit, tj. vybrat, maximum ze sbírkových fondů a potom získávat práce, které by mohly tuto sbírku obohatit natrvalo.“ 36

36 Štěpánka Müllerová (red.), Mezi tradicí a experimentem. Práce na papí-ře a s papírem v českém výtvarném umění 1939-1989, Olomouc, 1997, z textu J. Valocha, s. 7–8.

who, despite working in various regions, were of equal qual-ity to those who decided to stay in the capital city. Incidental-ly, some of them are more appreciated abroad than at home. Finally – I cannot do otherwise but consider Czech art in exile after 1968 to be an equal part of Czech art from recent decades. [...] We cannot ignore the fact that the exposition is very closely related to the acquisition activity of The Museum of Art. We primarily tried to select and use as many exhibits as possible from the collection stocks, and to acquire works which would possibly enrich the collection permanently.” 36

Thus, a considerable number of exhibited works were loaned and many were later purchased. However, the curators’ work, which lasted for several years before the

36 Štěpánka Müllerová (red.), Between Tradition and Experiment. Works on paper and with paper in Czech visual art in 1939-1989, Olomouc, 1997, from text by J. Valoch, p. 7–8.

Introductory recollection

9 Adolf Hoffmeister, Franz Kafka 1966, tuš, tužka, koláž, papír, 313 × 298 mm Adolf Hoffmeister (1902–1973) Franz Kafka, 1966 Indian ink, pencil, collage, paper, 313 × 298 mm (kat. č. / cat. no. 96)

9

24

25

Kolekce staré kresby

Collection of Old Masters’ Drawings

26

Kresba 17.–19. století

Drawing from the 17th to the 19th centuries Martina Miláčková

Kresba je obvykle ceněna pro svou bezprostřednost, intimnost, umožňuje sledovat tvůrčí proces, vizualizu-je umělcovy myšlenky. Jednotlivé malířské dílny vlastni-ly často velké množství kreseb, které umělcům sloužily jako inspirační zdroj, rejstřík motivů či kompozičních řešení, a představovaly tak pro ně obrovské bohatství. Po smrti vůdčí osobnosti je mohla zdědit dílna a díky tomu mohla být nezřídka dokončena zakázka, která se v době úmrtí umělce teprve začínala.1 V některých případech si můžeme díky dochovaným přípravným studiím udělat představu o dílech, která v průběhu staletí zanikla.

Podsbírka kresby Muzea umění Olomouc (dále MUO) čítá 16 075 položek, početně se tak jedná o druhou nej-větší podsbírku po kolekci užité grafiky (25 305 evidenč-ních čísel). Její těžiště a význam však spočívá především v předmětech z 20. století. Stará kresba zaujímá necelá tři procenta sbírky (471 ks) a její převážná část se datu-je do 19. století. Přibližně čtvrtina kreseb není autorsky určena, zbylá díla vzešla z ruky více jak stovky uměl-ců. Početně jsou nejvíce zastoupeni Jan Osolsobě (70 kreseb), Emil Czech (46 kreseb) a August Bedřich Pie-penhagen (17 kreseb). Zbývající autoři mají v podsbírce většinou jen jednu, případně několik kreseb.

Základ kolekce staré kresby tvoří tzv. základní fond, jenž byl vytvořen v roce 1952 ze čtyř zdrojů, a to ze sbí-rek bývalého Musea hlavního města Olomouce, sbír-ky olomouckého Klubu přátel umění, z Fondu národní obnovy a z deponátů. Tento tzv. základní fond byl v dal-ších letech rozšiřován zejména vlastní akviziční činnos-tí. Vzhledem k velké citlivosti papíru na světlo,2 a tudíž

1 Příkladem může být zakázka na výzdobu Sala di Constantino ve Vatikánském paláci, kterou Raffael sotva započal těsně před svou smrtí v roce 1520. I když o ni měl velký zájem Sebastiano del Piombo, výzdobu dokončili Raffaelovi žáci. Jistou roli hrála nepochybně i skutečnost, že jim zůstaly přípravné studie od zesnulého učitele. Hugo Chapman – Marzia Faietti, Fra Angelico to Leonardo. Italian Renaissance Drawings, kat. výstavy, London, the British Museum, 2010, s. 21.

2 Podložka kreseb, nejčastěji papír, je vysoce citlivá na působení světla, proto je optimální uchovávat tyto sbírkové předměty v úplné tmě ve skříních či krabicích a vyjímat je pouze ve výjimečných případech. Expoziční možnos-ti jsou tudíž zcela omezené, výstavy kreseb jsou ojedinělé a krátkodobé, s co nejnižším osvětlením (max. 50 lx). K rizikovým faktorům kromě světla patří prach, plynné polutanty, nízká relativní vlhkost (díky trvale nižší RV než 40 % dochází ke ztrátě ohebnosti a pružnosti papíru) či naopak vysoká (vyšší než

Drawings are usually appreciated for their directness and intimacy; they make it possible to follow the creative pro-cess and visualize the artist’s ideas. Individual painting work-shops often owned a great many drawings, used by the artists as a source of inspiration, motifs, and compositional solutions. Thus, they were of great value to them. After its leading personality died, a workshop would inherit his draw-ings and, therefore, it was often possible to finish a commis-sion which had only been started around the time of the artist’s death.1 In some cases, preserved preparation stud-ies make it possible for us to have some knowledge of works which have disappeared over the centuries.

A sub-collection of drawings in the Olomouc Museum of Art (referred to as the MUO) totals 16,075 items and this makes it the second most voluminous sub-collection after the collection of applied graphics (25,305 registration num-bers). Its focal point and importance lie primarily in the 20th century items. The old master drawings make up less than three percent of the collection (471 items) and its major part dates back to the 19th century. The artists responsible for about a quarter of the drawings have not been identi-fied and the remaining works were created by over a hun-dred drawers. Most of the works are by the following artists: Jan Osolsobě (70 drawings), Emil Czech (46 drawings), and August Bedřich Piepenhagen (17 drawings). The remain-ing artists usually have either one or a few drawings in the sub-collection.

The core of the collection of old master drawings consti-tutes the so called “basic stock”, which was established in 1952 from four sources: collections of the former Museum of the Capital City of Olomouc, collections of the Friends of Art Club in Olomouc, the National Renewal Fund, and depositories. The basic stock was extended over the follow-ing years, primarily through the Museum’s own acquisition activities. Because of the great sensitivity of paper to light 2

1 A good example is the commission to decorate Sala di Constantino in the Vat-ican Palace, which Raffael started shortly before his death in 1520. Even though Sebastiano del Piombo was very interested in it, it was eventually finished by Raf-fael’s pupils. The fact that they had their teacher’s preparation studies must have undoubtedly played some role. Hugo Chapman – Marzia Faietti, Fra Angelico to Leonardo. Italian Renaissance Drawings, exhibition catalogue, London, the British Museum, 2010, p. 21.

2 Most of the drawings have been made on paper which is very sensitive to light. Therefore, it is best to store the items in absolute darkness in cabinets or boxes

27


Drawing from the 17th to the 19th centuries Martina Miláčková

k časově omezeným výstavním možnostem, neby-la kolekce staré kresby MUO veřejnosti prezentována s výjimkou krátkodobých výstav.

Starou kresbu lze datovat do období 17.–19. sto-letí, provenienčně ji můžeme rozdělit do dvou celků, a to na evropskou barokní kresbu (pouze několik výji-mečných děl), kdy jsou zastoupeny především Fran-cie, Nizozemí a Německo, a na středoevropskou kresbu 19. století. Z hlediska tematického se setkáme s bohatou škálou motivů od studijních kreseb podle modelů, nábo-ženských a mytologických scén až po kresby krajinných úseků. Z hlediska pracovního postupu jsou zastoupeny všechny typy kresby – od zběžných náčrtků (pensiero, primo pensiero) a studií (studio, schizzo) až po defini-tivní kresbu (disegno). Papír, na němž jsou kresby reali-zovány, někdy nese vodoznak, který nám pomáhá díla zařadit jak časově, tak provenienčně.

60 % způsobuje vznik plísní a bakterií). Optimální RV by se měla pohybovat v rozmezí 40–55 %. Více Petra Štefcová (ed.), Preventivní ochrana sbírkových předmětů, Praha, Národní muzeum, 2000, zj. s. 46, 47. K problematice nega-tivních dopadů působení světla Jiří Zelinger, Poškození muzejních sbírek vlivem světla a ochrana proti němu, in: Pavel Jirásek et al., Sborník předná-šek z odborného semináře konaného ve dnech 6.–8. března 2000 v Národním muzeu, Praha, Národní muzeum, 2000, s. 37–55.

and, therefore, the time-limited exhibition possibilities, the MUO’s collection of old master drawings has only been pre-sented to the public in short-duration exhibitions.

Old master drawings date back to the 17th, 18th and 19th centuries and may be geographically divided into two parts: European Baroque drawings (only a few exceptional works), primarily including France, the Netherlands, and Germany, and Central European drawings from the 19th century. The-matically, there is a great range of motifs: study drawings of models, religious and mythological scenes, and landscape drawings. Regarding the techniques, all types of drawing are represented: from sketches (pensiero, primo pensie-ro) and studies (studio, schizzo) to the final drawing (diseg-no). The paper used for the drawings often has a watermark which helps identify the drawings with regard to both peri-od and location.

The oldest work of the collection, according to the previ-ous identification, would be the pen-and-ink drawing Flagel-lation of Christ, from the end of the 16th century. It has been registered as the work of Carlo Caliari (1570–1596),3 a vene-tian artist and son of Paolo Veronese (1528–1588). The same composition as in our drawing is depicted in a graphic by Aegidius II. Sadeler (1570–1629), and it was based on the painting of Giuseppe Cesari, aka Cavalier d’Arpino (1568–1640).4 Sadeler’s graphic was created between 1593 and 1629.5 The artist lived in Rome in 1593 where he probably

and take them out only in exceptional cases. As a result, exhibition possibili-ties are very limited and drawings are only exhibited rarely and briefly, with the least possible illumination (max. 50 lx). Besides light, the risk factors also include dust, gaseous pollutants, low relative humidity (permanently low relative humid-ity below 40 % causes loss of flexibility and elasticity of paper) and high relative humidity (humidity over 60 % causes the growth of mould and bacteria). Ideally the relative humidity should be within a range of 40–55 %. For more information see Petra Štefcová (ed.), Preventive protection of collection items, Prague, National Museum, 2000, in particular p. 46, 47. For information on the negative effects of light see Jiří Zelinger, Damage to museum collections due to light and protection against it, in: Pavel Jirásek et al., Collection of lectures delivered at the seminar at the National Museum on 6 th–8 th March 2000, Prague, National Museum, 2000, p. 37–55.

3 He was an apprentice in his father’s workshop and he often repeated Veronese’s compositional schemes. His works also bear traces of Bassanean natu-ralism and are characterized by formal elegance and clear and light colourism. In Czech collections for example, this can be seen in the oil painting Angelica and Medoro, National Gallery in Prague, inv. No. DO 4202. Cf. Ladislav Daniel (ed.), Venetians. Painting of the 17th and 18th century from Bohemian and Moravian collec-tions, exhibition catalogue, Prague, National Gallery, 1997, p. 78, 79. The Nation-al Gallery also owns a drawing which is attributed to Carlo Caliari albeit with a question mark. It is Crowning with Thorns, a pen and sepia ink drawing, a washed, underlying black chalk sketch, partially lightened by the colour white, blue paper glued onto cardboard, 285 × 207 mm, inv. No. K 37450. Zdeněk Kazlepka, Disegno veneto. Venetian drawings of the 16th–18th century from the Bohemian, Moravian, and Silesian collections, exhibition catalogue, Brno, Moravian Gallery, 2003, p. 52, 53, catalogue No. 22. – ZK [Zdeněk Kazlepka] in: Zdeněk Kazlepka – Martin Zlatoh-lávek, A Muse under Heaven. Italian early Baroque drawings from the Bohemian and Moravian collections, exhibition catalogue, Brno, Moravian Gallery, 2009, p. 80, 81, catalogue No. 52. About 140 drawings in collections all over the world are, with more of less certainty, attributed to this artist. They are characterized by a thin nervous line which is often broken and replaced by small dashes. As a result, fig-ures may seem unfinished.

4 An Italian Mannerist painter who was apprenticed to Pomarancio in Rome. He lived in Naples between 1589 and 1591 and then returned to Rome. He was a mem-ber of the Academy of St. Luke. His brother Bernardino Cesari was his assistant. One of his most famous pupils was Caravaggio.

5 Cf. Aegidius II. Sadeler based on work of Giuseppe Cesari, titled Cava-lier d’Arpino, Flagellation of Christ, copperplate engraving, paper, 1593–1629, 522 × 400 mm, the British Museum, inv. No. V,9.88.

11 Anonym, Bičování Krista nedatováno, sépie, bílá křída, běloba, papír, 298 × 261 mm Anonymous, Flagellation of Christ n. d., sepia, white chalk, white, paper, 298 × 261 mm (kat. č. / cat. no. 5)

11

28

Nejstarším dílem sbírky by podle staršího určení byla perokresba Bičování Krista z konce 16. století, vedená jako dílo Carla Caliariho (1570–1596),3 benátského umělce, syna Paola Veroneseho (1528–1588). Tutéž kom-pozici jako naše kresba zachycuje grafika od Aegidia II. Sadelera (1570–1629), jež vznikla podle malby Giuseppe-ho Cesariho, zv. Cavalier d’Arpino (1568–1640).4 Sade-lerova grafika byla vytvořena v časovém rozmezí

3 Učil se v otcově dílně a často opakoval Veroneseho kompoziční schémata. Jeho tvorba nese také stopy bassanovského naturalismu a vyznačuje se formální elegancí, jasným a lehkým kolorismem. V českých sbírkách je zastoupen např. olejomalbou Angelika a Medor, Národní gale-rie v Praze, inv. č. DO 4202. Srov. Ladislav Daniel (ed.), Benátčané. Malíř-ství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek, kat. výstavy, Praha, Národní galerie, 1997, s. 78, 79. Národní galerie rovněž vlastní kresbu, která se Carlu Caliarimu připisuje s otazníkem. Jedná se o Korunování trním, kresba perem sépií, lavírovaná, podkresba černou křídou, částečně vysvětlováno bělobou, modrý papír kašírovaný na karton, 285 × 207 mm, inv. č. K 37450. Zdeněk Kazlepka, Disegno veneto. Benátská kresba 16.–18. století z českých, moravských a slezských sbírek, kat. výstavy, Brno, Morav-ská galerie, 2003, s. 52, 53, č. kat. 22. – ZK [Zdeněk Kazlepka] in: Zdeněk Kazlepka – Martin Zlatohlávek, Múza pod nebesy. Italská raně barokní kresba z českých a moravských sbírek, kat. výstavy, Brno, Moravská galerie, 2009, s. 80, 81, č. kat. 52. Ve světových sbírkách je umělci s větší či men-ší jistotou připisováno kolem 140 kreseb. Je pro ně typická tenká nerv-ní linie, jež je často přerušovaná a nahrazovaná drobnými čárkami, figury tak mohou působit nedokončeně.

4 Italský manýristický malíř, vyučil se v Římě u Pomarancia. V letech 1589–1591 pobýval v Neapoli, pak se vrací zpět do Říma. Členem Akademie sv. Luká-še, jeho bratr Bernardino Cesari byl jeho pomocníkem. K jeho nejznámějším žákům patří Caravaggio.

saw Cesari’s painting. The scene takes place inside a building. There is a balcony with a balustrade railing in the top left section. In the Olomouc drawing, the participants involved in the action are only depicted at the front. Besides Christ, the artist drew nine additional male figures. In the graph-ic, there are five additional men watching the scene from the balcony. The drawing is only made using a contour line which is often broken. Plasticity is achieved by the use of the colour white and white chalk. The artist and the date of origin cannot be identified due to the current condition of the drawing which has suffered from harsh “conservation treatment” in the past. However, it certainly lacks the neces-sary quality to have originated in the circle around Giuseppe Cesari. It is very likely that our artist used Sadeler’s graphic as the model.

The author of another MUO’s drawing, which deals with the theme of The adulteress before Christ has already been identified. He signed himself as D:V:D / FEC: on a column in the bottom left section. It is a work by the Dutch painter Dirck van Delen (1605–1671)6 who primarily painted archi-tecture. The story is based on John’s Gospel (J 7,53–8,11).

6 He lived in Arnemuyden near Middelburg from 1626 where he became a bur-gher and later the mayor. He joined the local painter’s guild of St. Luke in 1639. He primarily painted fanciful architecture in the form of interiors of churches and pal-aces. The names of his teachers are unknown but he may have been inspired by Hendrik Aerts’s work (1565/75 – around 1603). In some cases, he only painted the architecture in the painting and the figural staffage was done by painters who spe-cialized in figures, which is very typical for Dutch painting.


12 Dirck van Delen, Cizoložnice před Kristem nedatováno (druhá třetina 17. století), tuš, lavírováno, tužka, papír, 224 × 378 mm Dirck van Delen, The Adulteress before Christ n.d. (the second third of the 17th century), Indian ink, washed, pencil, paper, 224 × 378 mm (kat. č. / cat. no. 35)

12

35

o Holzerově díle udělat jasnou představu. Scéna se odehrává před Pilátovou vládní budovou. Levou polovinu zaujímá výrazná postava Piláta, pravou část pak Kristus s vojáky. Zatímco na olomoucké kresbě je v pozadí po levé straně zachycen most s přihlížejícími diváky, na grafice tento prvek chybí. Na kresbě jsou kromě Krista na pravé straně dvě postavy vojáků, jedna sedí na soklu, na grafice autor zachytil vojáky tři, všechny stojící. Postava Krista je na mědirytu provedena ve větším měřítku než na kresbě, pouze ona je světelně akcentována. Kompozice, která byla nakonec použita pro výzdobu brány, působí kompaktněji. Kristus je zobrazen s odznaky královské důstojnosti, jimiž ho předtím vybavili posmívající se vojáci – trnovou korunou, purpurovým pláštěm, ve svázaných rukou drží žezlo z rákosu. V 18. a 19. století procházeli v Augsburgu výše zmíněnou bránou Klinkertor ti, co byli odsouzeni na smrt. Měli tedy možnost v posledních okamžicích

a mascaron into a basin from which passers-by scoop up and drink water. The multiple-figure scene depicts all age categories, from children to the elderly. The artist drew two dogs in the front left, which may possibly be an allusion to marital fidelity. Thus, the motif could be the Spring of Love. Dubourg dealt with the theme of the Spring of Youth28 in another drawing. In his first plan he depicted sick peo-ple being carried on stretchers, preparing to take a dip in a spring in order to become younger. The dominant features of the Olomouc drawing are several trees with a female fig-ure hovering among the clouds above them. She is wear-ing a cloak and holding the horn of plenty in her right hand and a palm branch in her left. The horn of plenty represents many virtues as well as being an allegorical figure for Peace, Harmony, and Fate. Fortuna’s horn relates to moments of public pleasure.29 Our figure could symbolize Peace because love prospers and flourishes when peace reigns.

In addition to the above mentioned Dionýsius Strauss, another Baroque artist represented in the Museum’s old master collection has a connection to Olomouc; Jan Kryštof Handke (1694–1774).30 The theme of the above mentioned drawing is also connected to the royal city because it was the Design for the front wall of the Olomouc astronomical clock. In 1746 the city council commissioned Handke’s work-shop to create a painting to decorate the then dilapidat-ed astronomical clock in Olomouc.31 The commission was implemented in the following year. A motion for refurbish-ment was filed by the city syndic Florián Josef Loucký and he also left behind a detailed description of the astronomi-cal clock. The artist’s preparation study was finally imple-mented without major alterations.32 It is also seen in a water

28 In 2011 it was sold at auction in the Bassenge Gallery in Berlin under item No. 6305 Dubourg’s Spring of Youth, pen and sepia ink drawing, coloured with water colour, 301 × 356 mm, available at https://www.liveauctioneers.com/item/10228529_dubourg-louis-fabricius-der-jungbrunnen. Searched on 20th December 2015.

29 Cf. James Hall, Dictionary of Subjects and Symbols in Art, Prague, Litomyšl, Pas-eka, 2008, p. 387, 388.

30 Towards the end of his life, Handke wrote an autobiography which provides basic information on his life and works, along with chronological and topograph-ical data. Leoš Mlčák (ed.), Jan Kryštof Handke. Autobiography 1694–1774, Olo-mouc, Museum of Art, 1994. Jan Kryštof Handke was born in Janušov u Rýmařova. He was apprenticed to the Bruntál painter Jan Daniel Langer between 1708 and 1712, and completed his studies under Christian David in Moravská Třebová. In Olo-mouc he was briefly employed by the painter Ferdinand Naboth, who died soon after he began working for him. Handke became manager of the workshop and ten years later married Naboth’s widow (1724). He occupies a dominant position in the hierarchy of Olomouc painters from the first half of the 18th century. His exten-sive work is characterized by diversity: he created paintings, murals, drawings and designs for graphic sheets which have been preserved. He had a large workshop which gave rise to a great many personalities. His most eminent pupil was proba-bly Josef Ignác Sadler (1725–1767) who, unlike his master, took a study trip to Italy. A number of studies about Handke’s works have been published, including those by Milan Togner and Leoš Mlčák. Milan Togner, Jan Kryštof Handke 1694–1774. Paintings, exhibition catalogue, Olomouc, Museum of Art, 1994.

31 The astronomical clock was damaged in 1741–1742 after the Prussian seizure of Olomouc.

32 In addition to the overall design of the astronomical clock’s front wall, elev-en separate sheets with drawings of the decorations for the niche side walls have been preserved in the State District Archives in Olomouc. The design was based on the Seven Liberal Arts, albeit in a slightly modified Baroque version. All draw-ings have been shown and detailed in Togner 1994, see note 30, p. 62–69. There is also Handke’s detailed description of individual motifs in the same archive, in which he justified his modifications of the then preserved frescoes.

Drawing from the 17th to the 19th centuries

18 Louis Fabritius Dubourg, Pramen lásky nedatováno (druhá třetina 18. století), rudka, tuš, lavírováno, tužka, papír, filigrán, 450 × 331 mm Louis Fabritius Dubourg, The Fountain of Love n.d. (the second third of the 18th century), red chalk, Indian ink, washed, pencil, paper, watermark, 450 × 331 mm (kat. č. / cat. no. 41)

18

4424

45

24 Julius Edvard Mařák, Bouře (Rozpoutané živly) nedatováno (1877), uhel, bílá křída, papír, 1530 × 1210 mm Julius Edvard Mařák, Tempest (Elements Unleashed) n.d. (1877), charcoal pencil, white chalk, paper, 1530 × 1210 mm (kat. č. / cat. no. 206)

25 František Bohumír Zvěřina, Výjev z cest na slovanský jih 1884, tuš, lavírováno, tužka, papír, 405 × 272 mm František Bohumír Zvěřina , A Scene from Voyages to the Slavic South 1884, Indian ink, washed, pencil, paper, 405 × 272 mm (kat. č. / cat. no. 383)


25

46

26 Vojtěch Hynais, Stojící ženský akt nedatováno (poslední čtvrtina 19. století), uhel, bílá křída, papír, 641 × 481 mm Vojtěch Hynais, Standing Female Nude n.d. (the last quarter of the 19th century), charcoal pencil, white chalk, paper, 641 × 481 mm (kat. č. / cat. no. 106)


26

47


27 Maxmilián Pirner, Pohřeb víly 1888, kvaš, pastel, tužka, papír, 413 × 716 mm Maxmilián Pirner, A Fairy’s Funeral 1888, gouache, pastel, pencil, paper, 413 × 716 mm (kat. č. / cat. no. 264)

27

50

51

Kolekce moderní a avantgardní kresby

Collection of Modern and Avant-Garde Drawings

52

V kreslení, jež jmenujeme jiným jménem umění navr-hování, vrcholí malířství, sochařství a architektura: kresba je zdrojem a duší všeho druhu malby a kořenem každé vědy.Michelangelo Buonarotti

Mezi renesančními umělci nebyla úcta ke kresbě, jak o ní čteme u Michelangela (1475–1564), výjimkou.1 Již tehdy byla ceněna i sbírána. Přesto trvalo ještě několik staletí, než začala být vnímána jako autonomní a finál-ní projev. Tuto cestu k emancipaci kresby můžeme sle-dovat i na exponátech naší sbírky. Naše publikace není a nemůže být přehlednými dějinami kresby. K tomu bychom ani nenašli vždy dostatek materiálu, který by nás touto cestou kontinuálně provedl. Na vině je mimo jiné křehkost a zranitelnost média. Díky ní docházelo v dobách vypjatých, při stěhování, konfliktech různé-ho charakteru i při živelných pohromách mezi pra-cemi na papíře k největším ztrátám.2 Nejdramatičtěji však zasáhly společenské posuny, konflikty a drama-ta, na která byla zejména první polovina 20. století bohatá. První světová válka (1914–1918) zanechala pře-devším rány v srdcích, ztráty tvůrčích osobností, kte-ré byly nadějí naší výtvarné kultury.3 Mnozí umělci museli narukovat a zmarnit čtyři roky života uprostřed válečného marasmu na frontě4 nebo v lepším přípa-dě v týlu.5 S koncem války zmizelo z olomoucké umě-lecké scény významné ohnisko kulturních aktivit, když

1 Obdobně se vyjadřovali například již Cennino Cennini (1370–1440) nebo Leonardo da Vinci (1452–1519).

2 Pochopitelně s tím souvisí i pomalejší rozvoj technologií restaurování prací na papíru než restaurování ostatních materiálů a technik.

3 Nejbolestivější ztrátou se stala smrt malíře Jindřicha Pruchy, který padl hned v prvních dnech války u Komarova (Ukrajina). Důsledkem válečného marasmu byla i infekce španělské chřipky, které měsíc po skončení války podlehl Bohumil Kubišta.

4 V rakousko-uherské armádě museli bojovat Josef Váchal, Břetislav Ben-da, Václav Špála, Bohumil Krs, Jan Štursa, Jindřich Vlček a další. Ve Francii byli jako občané nepřátelské mocnosti internováni Otto Gutfreund a krátce i Otakar Kubín…

5 Několik umělců například našlo ve válečném čase útočiště v olomoucké vojenské posádce jako restaurátoři posádkového kostela Panny Marie Sněž-né: Adolf Kašpar (1877–1934), Oldřich Lasák (1884–1968), Julius Pelikán (1887–1969), Jano Köhler (1873–1941), Fritz Reichel (1890–1959).

Drawing, otherwise called the art of design, is the culmina-tion of painting, sculpture and architecture: drawing is the source and soul of all types of painting and the root of each branch of science.Michelangelo Buonarotti

Among Renaissance artists, respect for drawing, as evi-denced in the quotation by Michelangelo (1475–1564), was no exception.1 It was highly valued and collected at that time. In spite of which, it took several centuries before draw-ing started to be perceived as an autonomous and final manifestation. We can trace the journey of the emancipa-tion of drawing through the exhibits in our collection. Our publication is not, nor can it be, a synoptic history of draw-ing. We also do not have enough material to lead us all the way through an unbroken chain of events. Among other reasons are the fragility and vulnerability of the medium. Because of that, during tense times, while being transport-ed, in various conflicts and disasters, works on paper have always sustained the greatest losses.2 However, the most dramatic impact was that of the social shifts, conflicts and dramas which were abundant in the first half of the 20th cen-tury. World War I (1914–1918) left in its wake many wounded hearts, the losses of creative figures who had been the hope of our fine arts.3 Many artists had to enlist and waste four years of their lives in the war at the front line4 or, under the best of conditions, on the home front.5 With the end of the war, an important centre of cultural activities disappeared

1 Cennino Cennini (1370–1440) and Leonardo da Vinci (1452–1519) made similar statements.

2 Naturally it resulted in the slower development of restoration technologies for works on paper compared to the restoration of other materials and techniques.

3 The most painful was the death of painter Jindřich Prucha who was killed dur-ing the first days of the war near Komarov (the Ukraine). Another result of the hor-rors of war was the epidemic of Spanish flu to which Bohumil Kubišta succumbed a month after the end of the war.

4 Josef Váchal, Břetislav Benda, Václav Špála, Bohumil Krs, Jan Štursa, Jindřich Vlček and others were forced to fight in the Austro-Hungarian army. Otto Gutfre-und and briefly even Otakar Kubín were interned in France as the citizens of an enemy power...

5 Several artists found refuge in the Olomouc garrison during the war as restor-ers of the garrison church of Our Lady of the Snow: Adolf Kašpar (1877–1934), Oldřich Lasák (1884–1968), Julius Pelikán (1887–1969), Jano Köhler (1873–1941), Fritz Reichel (1890–1959).

Ve víru revolučních změn

In the Turmoil of Revolutionary Changes Ivo Binder

53

známá podnikatelská a uměnímilovná rodina Otty Pri-mavesi (1868–1926) a jeho ženy Eugenie Primavesi-

-Butschekové (1874–1962) přesídlila do Vídně a s nimi zmizela z regionu mimořádná umělecká sbírka s kolek-cí prací umělců z okruhu Wiener Werkstätte.6 Výstav-ní činnost, která vždy bývala platformou pro budování uměleckých sbírek, byla v meziválečném čase realizo-vána jednak nakladatelem Romualdem Prombergerem (1856–1932)7 a jednak aktivitami uměleckých spolků. Roku 1919 byl v Olomouci založen Klub přátel umění (KPU),8 který byl svým konzervativnějším zaměřením

6 Vedle kopie obrazu Paola Caliariho, zv. Veronese, (1528–1588) Zuza-na a starci, který je nyní ve sbírkách MUO, pozdně gotické plastiky Madony z Olomouce z poslední třetiny 15. století, která je nyní pod názvem Mado-na Primavesi uložena ve sbírce Moravské galerie v Brně, a vedle několika rodinných portrétů od Hanse Temple (1857–1931) obsahovala sbírka rodiny Primavesi díla sochaře Antona Hanaka (1875–1934), malířů Gustava Klimta (1862–1918), Kolomana Mosera (1868–1918) a dalších umělců z okruhu Wie-ner Werkstätte.

7 Ten navazoval na své předválečné nakladatelské aktivity vydáváním ilu-strovaných knih a vydáváním uměleckých reprodukcí a pořádání prodejních výstav v zadních prostorách knihkupectví a ve výlohách. Ovšem většinou se jednalo o okruh stálých spolupracovníků nakladatelství, který tvořili zejmé-na Hanuš Schwaiger, Joža Uprka, Adolf Kašpar, Stanislav Lolek a další.

8 Klubové činnosti se aktivně účastnili malíři Karel Wellner, Jindřich Havlí-ček, Jindřich Lenhart, Adolf Kašpar, František Hoplíček, Marta Roźánková-

-Drábková, František Schön (Fráňa Šén), František Smolka, Edmund Žížka, scénografové František Rek, Bohumil Krs, Emil Kopřiva a sochař Julius Pelikán.

from Olomouc when the famous business and art-loving family of Otto Primavesi (1868–1926) and his wife Euge-nia Primavesi-Butschek (1874–1962) moved to Vienna, tak-ing with them an extraordinary collection of art containing works by artists who belonged to the circle of Wiener Werk-stätte.6 Inter-war exhibition activities that were always the platform for building art collections, were implement-ed by publisher Romuald Promberger (1856–1932)7 and by fine art associations. In 1919 The Club of Friends of Art8 was established in Olomouc, which, being rather conserva-tive, was close to the Association of Moravian Fine Artists in

6 Beside a copy of a painting by Paolo Caliari, known as Veronese (1528–1588) Susanna and the Elders, which is now a part of the collections of the MUO, the late gothic sculpture of the Madonna of Olomouc from the last third of the 15th centu-ry, which is now part of the collection of the Moravian Gallery in Brno under the title of Madonna Primavesi, and several portraits by Hans Temple (1857–1931), the Primavesi collection included works by sculptor Anton Hanak (1875–1934), painters Gustav Klimt (1862–1918), Koloman Moser (1868–1918) and other artists from the circle around Wiener Werkstätte.

7 He continued his pre-war publishing activities by releasing illustrated books and art reproductions and organizing sales exhibitions at the rear of the bookshop and in the shop windows. However, the authors usually belonged the circle of the permanent collaborators of the publishing house, in particular Hanuš Schwaiger, Joža Uprka, Adolf Kašpar, Stanislav Lolek and others.

8 Painters Karel Wellner, Jindřich Havlíček, Jindřich Lenhart, Adolf Kašpar, František Hoplíček, Marta Roźánková–Drábková, František Schön (Fráňa Šén), František Smolka, Edmund Žížka, scenographers František Rek, Bohumil Krs, Emil Kopřiva and sculptor Julius Pelikán participated actively in the club’s activities.

31 Adolf Kašpar, V parku nedatováno (1915), akvarel tuš, papír, 170 × 273 mm Adolf Kašpar, In the Park n.d. (1915), water colour, Indian ink, paper, 170 × 273 mm (kat. č. / cat. no. 130)

31

58

Konec devatenáctého a počátek dvacátého století byly poznamenány značnou myšlenkovou turbulencí, vná-šející neklid, ale i nové poznatky a názorovou proměnu jak v exaktních oborech, tak zejména v oborech huma-nitních – duchovědných. Technické vymoženosti deva-tenáctého století byly tou dobou již součástí denního života a s tím související racionalistické myšlení bylo čím dál častěji konfrontováno se svými vlastními limi-ty. Poslední dvě desetiletí 19. století proběhla ve zna-mení hledání alternativních myšlenkových i uměleckých proudů. Cestou k nim měla být jak revize stávajících hodnotových systémů, tak otevření se mimoevropským kulturám a novým myšlenkovým proudům.

České umělecké školství sedmdesátých a počátku osmdesátých let nesplňovalo nároky mladých studen-tů, protože jim nepomáhalo orientovat se v aktuál-ním uměleckém dění, odcházeli tedy studovat nejdříve do Mnichova1 a později především do Paříže.2 Jejich pro-střednictvím se po jejich návratu seznamovala česká veřejnost s impresionismem, ale zejména s francouz-ským a vlámským symbolismem, dekadencí a secesními výtvarnými formami. Platformou nových myšlenek se stal Spolek výtvarných umělců Mánes (založen r. 1887) a jím založená umělecká revue Volné směry (r. 1897). Jednou z vůdčích osobností této generace „zakladatelů českého moderního umění“ byl Jan Preisler (1872–1918). Již během studií se stal vyhledávaným kreslířem.3 V roce ukončení akademického studia předložil porotě pro udílení Goldsteinovy ceny kresbu Velikonoce. Kresbě byla jednohlasně přiznána 1. cena. Autorovi to přines-lo odměnu 150 zlatých a publikaci kresby v prestižním obrázkovém týdeníku Světozor.4 Především však bylo

1 Na mnichovské Akademii v té době studovali Mikoláš Aleš, Antonín Slaví-ček, Antonín Hudeček, Joža Uprka, Karel Vítězslav Mašek, Luděk Marold, Vik-tor Oliva, Alfons Mucha.

2 Karel Vítězslav Mašek a Alfons Mucha pokračovali po Mnichově ve svém studiu na Academii Julian v Paříži. Luděk Marold na École des Beaux Arts. Roku 1891 odešel do Paříže i František Bílek, který obdržel stipendium na Académii Colarossi.

3 Roku 1894 vydal spolek Mánes Listy z Palety s Preislerovou obálkou. 22. 2. 1895 přinesla Zlatá Praha celostránkovou reprodukci Preislerova návrhu vějíře z roku 1893.

4 Kresba byla ve Světozoru publikována 10. 4. 1896 s doprovodným komen-tářem Karla Matěje Čapka-Choda.

The turn of the twentieth century was affected by consider-able turbulence of thought, bringing unrest as well as new knowledge and changes in opinions, both in the exact and in the humanistic disciplines. The technical achievements of the 19th century were part of everyday life at that time and the related rationalist thinking was being increasingly con-fronted with its own limits. The last two decades of the 19th century were spent searching for alternative currents of thought and art. They were sought in reviews of the current systems of values as well as in the opening up of cultures outside Europe, leading to new currents of thought.

Czech art education in the 1870s and the beginning of the 1880s did not meet the demands of young students because it did not help them to orientate themselves in relation to current art events. As a result they went to study first in Munich1 and later mainly in Paris.2 After their return, the Czech public became acquainted with Impres-sionism, but mainly with French and Flemish Symbolism, Decadence and Art Nouveau art forms. The Manes Associ-ation of Fine Artists (established in 1887) and its magazine Free Currents (1897) became a platform for new thoughts. One of the leading figures of the generation, from “the founders of Czech modern art”, was Jan Preisler (1872–1918). During his studies he became a sought-after drawer.3 In the year he finished his academic studies, he submitted his drawing titled Easter to the jury for the Goldstein Award. The drawing was unanimously awarded 1st prize. The author received 150 guldens and the drawing was published in the prestigious weekly picture magazine Světozor.4 Howev-er, the reception meant that the author’s mastery was rec-ognized and attention was drawn to the young beginning artist. Preisler’s Easter thus became his emblematic work.

1 Mikoláš Aleš, Antonín Slavíček, Antonín Hudeček, Joža Uprka, Karel Vítězslav Mašek, Luděk Marold, Viktor Oliva, Alfons Mucha studied at the Munich Academy during that period.

2 Karel Vítězslav Mašek and Alfons Mucha continued their studies after Munich at the Académie Julian in Paris. Luděk Marold studied at École des Beaux Arts. In 1891 František Bílek went to Paris as well, as he received a scholarship at Académie Colarossi.

3 In 1894 the Mánes Association published Pallet Sheets with a cover by Preisler. On 22nd February 1895, the Golden Prague magazine printed a whole-page repro-duction of Preisler’s design for a fan from 1893.

4 The drawing was published in Světozor on 10th April 1896 with an accompany-ing commentary by Karel Matěj Čapek-Chod.

Na prahu století

On the Threshold of a New Century Ivo Binder

59

její přijetí uznáním autorova mistrovství a upozorněním na mladého začínajícího umělce. Preislerovy Velikonoce se tak staly jeho erbovním dílem. Formálně dokonalou kresbou uhlem vytvořil mnohovýznamovou symbolist-ní kompozici členěnou do triptychu. Podtrhl tím sakrál-ní kontext díla, daný námětem Velikonoc, který rozvinul ve dvou bočních kresbách. V pravé části chrámový inte-riér s Kristem na kříži a věčným světlem hořícím před ním a v levé části shluk andělů, zvonících na oslavu Vzkříšení. Centrální část triptychu je hlavním prostorem, v němž se protínají roviny historické (Kristova oběť) s rovinou univerzální (znovuzrození v přírodě – v krajině již tušený příchod jara) a osobní (pasáček, do nějž autor projektoval své intimní pocity a prožitky).5 Do sbírek Muzea umění Olomouc (dále jen MUO) se dostala převe-dením z Národní galerie v Praze roku 1959. Od té doby náleží k nejvýznamnějším muzejním exponátům.

Křehká kresba uložená ve sbírkách MUO pod názvem Dívčí akt s knihou je s největší pravděpodobností stu-dií k Preislerovu prvnímu rozsáhlejšímu cyklu, který se nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze pod názvem Cyklus o dobrodružném rytíři (1897–1898). Že se jedná

5 Petr Wittlich rozpoznal v tváři pasáčkově i rysy tehdejší Preislerovy modelky a přítelkyně, jejíž tvář byla tváří femme fatale jeho pozdějších děl (Petr Wittlich, Jan Preisler. Kresby, Praha, 1988).

He created a formally perfect drawing in charcoal, a multi-meaning symbolist composition divided in a triptych. Thus he emphasized the sacral context of the work expressed in the theme of Easter which was developed in the two side drawings. On the right side, is a church interior with Christ on the cross and an eternal flame glowing in front of him, and on the left, a cluster of angels ringing bells to cele-brate the Resurrection. The central part of the triptych is the main space in which several levels intersect; historical (the sacrifice of Christ), universal (rebirth in nature – the anticipated coming of the spring) and personal (a shepherd in whom the author projected his intimate feelings and experiences).5 The drawing was transferred to the collec-tion of the Olomouc Museum of Art (MUO) from the Nation-al Gallery in Prague in 1959. Since then it has been one of the most prominent exhibits in the museum.

A fragile drawing stored in the collections of the MUO under the title of Semirecumbent Nude with a Book is most likely a study for Preisler’s first large cycle found in the col-lections of the National Gallery in Prague under the title of Adventurous Knight Cycle (1897–1898). It is more obvious that it is one of the girls looking up to the knight ( bottom

5 In the shepherd’s face Petr Wittlich recognized the features of Preisler’s model and friend at that time whose face was the face of femme fatale in his later works (Petr Wittlich, Jan Preisler. Drawings, Prague, 1988).

34 Jan Preisler, Velikonoce, triptych nedatováno (1896), uhel, papír, 540 × 430 mm Jan Preisler, Easter, triptych n.d. (1896), charcoal pencil, paper, 540 × 430 mm (kat. č. / cat. no. 270)

34

64

ji v olomoucké posádce a jeho rodina se uchýlila do Pro-mbergerova domu. V této souvislosti zřejmě také vznik-la Kašparova kresba V parku.

Na přelomu 19. a 20. století vzácná poloha sociální-ho umění je ve sbírkách reprezentována Studií k obrazu Neštěstí od předčasně zesnulého malíře lidské opuš-těnosti a smutku Karla Myslbeka (1874 – 1915). Kresba představuje postavu ženy z pravé části umělcova erbov-ního obrazu Neštěstí, který se dnes nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze.17

Teprve v posledních letech je věnována systematičtěj-ší pozornost německy mluvícím českým umělcům, kteří ve výtvarné kultuře našich zemí zanechali výraznou sto-pu. Platí to zejména o Augustu Brömsem (1873 – 1925), který se po studiích na berlínské Akademii der bilden-den Künste vrátil do vlasti. Působil od roku 1910 až do své předčasné smrti jako profesor v ateliéru grafiky na pražské Akademii. Ve sbírkách MUO je jeho tvorba zastoupena třemi ranými kresbami, poznamenanými vli-vem severoněmeckého expresionismu.

Dozníváním atmosféry závěru devatenáctého stole-tí – atmosféry fin de siècle s projevy symbolismu a deka-dence a secesního dekorativismu – byla tvorba členů Uměleckého sdružení Sursum. Jejich nehledaný syn-kretismus byl platformou plodného střetnutí spiritu-álního myšlení, vyjadřujícího se v symbolech, s projevy nastupujícího expresionismu. Ve sbírkách MUO je jejich tvorba bohatě zastoupena grafikou. Z kreseb reprezen-tujících tuto druhou vlnu českého symbolismu je nutno uvést kresbu Jana Konůpka (1883–1950) Poslední večeře duchů (1913) a kresbu barevnými inkousty Pokušení sva-tého Antonína (1908–1914), do níž její autor Josef Váchal (1886–1969) vložil své obsedantní vize démonů.

17 Dvě studie k obrazu Neštěstí se nacházejí také ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě (dále jen GVUO). Obě zřejmě předcházely vzni-ku kresby z MUO: Studie k obrazu Neštěstí, Gr 1869, která situuje celý výjev do volné krajiny a druhá, stejnojmenná kresba s postavou přihlížející staré ženy, Gr 1733. K tématu se Myslbek vracel ještě po dokončení obrazu v někte-rých hlubotiskových grafických listech.

Adolf Kašpar married Promberger’s niece (1909). When draft-ed for army service (1915), he spent it in the Olomouc garri-son and his family stayed in Promberger’s house. Through this connection Kašpar’s drawing In the Park probably came into being.

Social art, which was rather rare at the turn of the 20th

century, is represented in the collection by the Study for the Misfortune painting by Karel Myslbek (1874–1915), a painter of human loneliness and grief who died at a relatively young age. The drawing depicts a female figure on the right side of the artist’s emblematic painting titled Misfortune, nowadays part of the collections of the National Gallery in Prague.17

It is only in recent years that German speaking Czech art-ists who left a significant trace in the fine art of our coun-try have received attention. In particular August Brömse (1873–1925), who studied at the Berlin Akademie der bilden-den Künste and then returned home. From 1910 until his untimely passing he was a professor in the graphic studio of the Prague Academy. In the collections of the MUO his work is represented by three early drawings influenced by North German Expressionism.

The atmosphere at the end of the nineteenth centu-ry – the atmosphere of fin de siècle with its manifestations of Symbolism and Decadence and Art Nouveau Decorativ-ism – is reflected in the work of the members of the Sursum Art Association. Their unaffected syncretism was a platform for a fruitful encounter of spiritual thinking expressed in symbols, with the manifestations of incoming Expression-ism. In the collections of the MUO, their work is abundant-ly represented by graphic art. Among drawings representing this second wave of Czech Symbolism, we must mention the drawing by Jan Konůpek (1883–1950), The Last Supper of Ghosts (1913) and the colour ink drawing titled Temptation of St. Anthony (1908–1914), in which its author Josef Váchal (1886–1969) depicted his obsessive visions of demons.

17 Two studies for the painting Misfortune are also found in the collections of the Gallery of Fine Arts in Ostrava (GVUO). Both were probably created earlier than the drawing from the MUO titled Study for the Misfortune painting, Gr 1869, which places the whole scene in an open landscape, and the second drawing with the same title with the figure of an on-looking old woman, Gr 1733. Myslbek kept returning to the theme after the painting was completed in some of his gravure graphic sheets.

Na prahu století

38 Josef Wenig, Muž a skřítkové, ilustrace k pohádce nedatováno (1902), kvaš, papír, 237 × 183 mm Josef Wenig, The Man and the Sprites, fairy tale illustration n.d. (1902), gouache, paper, 237 × 183 mm (kat. č. / cat. no. 374)

65

On the Threshold of a New Century

38

68

Na prahu století

41

69

On the Threshold of a New Century

41 Karel Wellner, Dáma na výstavě obrazů nedatováno (1904), tempera, papír, 590 × 440 mm Karel Wellner, A Lady at a Picture E × hibition n.d. (1904), tempera, paper, 590 × 440 mm (kat. č. / cat. no. 373)

42 Karel Wellner, Návrh na obálky pro Volné směry nedatováno (1906), akvarel, tuš, papír, 233 × 190 mm Karel Wellner, The Free Directions cover design n.d. (1906), water colour, Indian ink, paper, 233 × 190 mm (kat. č. / cat. no. 371)

42

74

Zjitřenými smysly

With Aroused Senses Ivo Binder

Evropská společnost vstupovala do dvacátého stole-tí ve znamení skepse z racionalistického hodnotového diktátu. Tato skepse vedla na jedné straně k obrácení se k iracionalismu a transcendentním naukám a na straně druhé k introspekci – ke zkoumání projevů duše. V umě-ní to mimo jiné znamenalo relativizaci významu nápo-doby a její výpovědní hodnoty. Vnitřní obraz nabyl větší důležitosti nad tzv. realitou. Široký a oproti předchozím epochám značně individualizovaný proud uměleckých projevů, který zjednodušeně nazýváme expresionismem, v sobě zahrnuje řadu tendencí a uměleckých směrů.

Do českého prostředí se tyto tendence dostaly pro-střednictvím osobních zkušeností získávaných zejména během pařížských studijních pobytů českých umělců.

Významnou roli v tomto směru sehrál také Spo-lek výtvarných umělců Mánes, který přivážel do Prahy významné výstavy, seznamující českou veřejnost s aktu-ální tvorbou klasiků světového umění.1 Byly to zejména expozice díla Edvarda Muncha (1863–1944) a francouz-ských impresionistů (na níž byli významně zastoupeni i postimpresionisté a fauvisté), které měly zásadní vliv na tvorbu umělců české moderny.

Nejvýznamnější odezvou na tyto podněty bylo gene-rační vystoupení skupiny výtvarných umělců známé dnes pod názvem Osma. Byla to skupina absolventů Akademie výtvarných umění, která se představila veřej-nosti dvěma výstavami v letech 1907 a 1908.2

Zakladatelskou osobností české moderny a jedním z největších hledačů a zároveň syntetických tvůrců byl Bohumil Kubišta (1884–1918). V jeho tvorbě se snou-bily jak expresívní výtvarný výraz, tkvící svými koře-ny v díle Eugèna Delacroixe (1798–1863), Vincenta van Gogha (1853–1890) a Edvarda Muncha, tak analytické tendence, čerpající z díla Paula Cézanna (1839–1906)

1 Roku 1902 tak představil SVU Mánes tvorbu Augusta Rodina, 1903 obra-zy umělců z kolonie v severoněmeckém Worpswede, 1905 tvorbu Edwar-da Muncha, 1907 výstavu Francouzští impresionisté, 1909 výstavu Antoina Bourdella.

2 První výstava se uskutečnila v přízemních prostorách v Králodvorské uli-ci v Praze. Účastnili se jí Emil Filla (1882–1953), Bohumil Kubišta (1884–1918), Antonín Procházka (1882–1945), Otakar Kubín (1883–1969), Bedřich Feigl (1884–1965), Willi Nowak (1886–1977), Max Horb (1882–1907), Emil Artur Pitter-mann (1885–1936). Později se ke skupině připojili Linka Scheithauerová–Pro-cházková (1884–1960), Vincenc Beneš (1884–1968) a Václav Špála (1885–1946).

European society entered the 20th century under the sign of skepticism due to the dictates of rationalistic values. Such skepticism led, on the one hand, to irrationalism and transcendent disciplines and, on the other, to introspec-tion – the examination of manifestations of the soul. In art it resulted in, among other things, a relativisation of the meaning and testimonial value of imitation. The inner image became more important than what we call reality. The broad and, as opposed to previous periods, extremely indi-vidualistic stream of artistic demonstrations, which we sim-ply call Expressionism, includes a number of trends and artistic directions.

Such trends were brought to the Czech environment through the personal experience of Czech artists, which they primarily gained during their study stays in Paris.

The Mánes Association of Fine Artists also played a signif-icant role in this respect because it brought important exhi-bitions to Prague and helped to familiarize the Czech public with current classics of world art.1 Most importantly, they held expositions of the works by Edvard Munch (1863–1944) and French impressionists (also including a great number of post-impressionists and fauvists) who fundamentally influ-enced the works of Czech Modernist artists.

The most important response to such impulses was the formation of a generation group of visual artists, also known as „Osma“ (Eight) today. It was a group of graduates from the Academy of Fine Arts who first presented them-selves to the public with two exhibitions, in 1907 and 1908.2

Bohumil Kubišta (1884–1918) was the founder of Czech Modernism and one of the greatest seekers and, at the same time, synthetic artists. His work was a marriage of emotion-al artistic expression, based on the works by Eugène Delac-roix (1798–1863), Vincent van Gogh (1853–1890) and Edvard Munch, and analytical trends, drawn from the work of Paul

1 In 1902, the Mánes Association of Fine Artists presented works by August Rodin, paintings by artists from the community in Worpswede, North Germany (1903), Edward Munch’s works (1905 ), the exhibition French Impressionists (1907), and the exhibition of Antoine Bourdelle (1909).

2 The first exhibition was held in the ground floor premises in Králodvorská Street, Prague. It presented the following artists: Emil Filla (1882–1953), Bohumil Kubišta (1884–1918), Antonín Procházka (1882–1945), Otakar Kubín (1883–1969), Bedřich Feigl (1884–1965), Willi Nowak (1886–1977), Max Horb (1882–1907), Emil Artur Pittermann (1885–1936). Linka Scheithauerová–Procházková (1884–1960), Vincenc Beneš (1884–1968), and Václav Špála (1885–1946) joined the group later.

75

a Pabla Picassa (1881–1973). Kubišta svá uvažování spo-joval navíc s myšlenkami okultismu a mystiky. Takto sofistikovaný systém jej předem odsuzoval k samotě a nepochopení, a to jak od konzervativně smýšlejících umělců, tak i od vrstevníků z okruhu Osmy. Snad jedi-ným z jeho přátel, který jeho názory ctil a který mu byl nablízku, byl o šest let mladší Jan Zrzavý, který se jej neúspěšně pokusil zapojit do aktivit Uměleckého sdru-žení Sursum. Plodem tohoto přátelství je jeden z nej-lepších portrétů českého umění, který Bohumil Kubišta namaloval v roce 1911. Je dnes součástí uměleckých sbí-rek MUO, stejně jako dvě rozměrné přípravné studie uhlem k tomuto dílu.

Racionální stránka konstrukce uměleckého díla byla také důležitá pro sochaře Otto Gutfreunda (1889–1927). Ten byl jedním z prvních, kteří aplikovali formální a myš-lenkové kubistické postupy v sochařské tvorbě. S kubis-mem se seznámil již v době svých studií v ateliéru Émila Antoina Bourdella (1861–1929) na Académie de la Grande Chaumiére v Paříži (1909–1910). Od setkání s Picassovou Hlavou Fernandy (1909), kterou již v roce jejího vzniku přivezl z Francie do Prahy Vincenc Kramář (1877–1960), se Gutfreund zabýval vztahem plochy a objemu. Tyto úvahy jej vedly přes komornější dílo Při toaletě (1911) až po jeho stěžejní práci, jíž je socha Úzkost (1911–1912).3

3 Ve sbírce MUO je uložen její bronzový odlitek pod inventárním číslem P 1126.

Cézanne (1839–1906) and Pablo Picasso (1881–1973). More-over, Kubišta’s thinking was linked to ideas of occultism and mysticism. Such a sophisticated system a priori condemned him to solitude and misunderstanding by conservatively thinking artists as well as his contemporaries from the Eight circle. The six-years younger Jan Zrzavý was perhaps his only close friend who respected his ideas. He unsuccessfully tried to involve him in the activities of the Sursum Art Associa-tion. The fruit of their friendship was one of the best por-traits of Czech art, painted by Bohumil Kubišta in 1911. Today, it is included in the MUO’s art collections, along with large charcoal preparation studies associated with the artwork.

The rational part of the construction of an artwork was also important for the sculptor Otto Gutfreund (1889–1927). He was one of the first to apply cubist formal and thought processes in sculptural work. He became familiar with Cub-ism during his studies in the studio of Émile Antoine Bour-delle (1861–1929) at the Académie de la Grande Chaumiére in Paris (1909–1910). After he saw Picasso’s Head of a Woman (Fernande) (1909), which was brought from France to Prague by Vincenc Kramář (1877–1960) in the year of its origin, Gut-freund dealt with the relationship between area and volume. Such ideas took him through the smaller-scale work Morning Toilette (1911) to his crucial work Anxiety (1911–1912).3 His artis-tic journey is demonstrated by Gutfreund’s excellent Indian

3 The bronze cast is stored in the MUO under the inventory No. P 1126.

47 Emil Filla, Zátiší s italským plakátem nedatováno (1922), křídy, tuš, kvaš, papír, 255 × 358 mm Emil Filla, Still Life with an Italian Poster n.d. (1922), chalks, Indian ink, gouache, paper, 255 × 358 mm (kat. č. / cat. no. 51)

47

78

podařilo shromáždit a uchovat galeristovi a antikvá-ři Janu Placákovi (* 1958), který ji spolu s Marií Rakuša-novou zpracoval v publikaci Vzplanutí, doprovázející stejnojmennou výstavu realizovanou v MUO.10 Z výsta-vy se podařilo získat do podsbírek kresby a grafiky díla významných představitelů zejména středoněmeckého umění od expresionismu po novou věcnost, jakými jsou Heinrich Maria Davringhausen (1894–1970), Josef Eberz (1880–1942), Otto Lange (1879-1944), Moriz Melzer (1877–1966), Carlo Mense (1886–1965), Richard Seewald (1889–1976), Günther Stüdemann (1890–1981), Eberhard Viegener (1890–1967), Wilhelm (Willi) Wessel (1904–1971), Albert Schamoni (1906–1945). Prostřednictvím Viegenerovým se Josef Florian seznámil s Willi Wesse-lem (1924), který za ním přijel do Staré Říše a zapo-čal spolupráci na výtvarné podobě Florianových tisků. Později Florian přizval ještě několik dalších mladých umělců z Vestfálska – Wesselových přátel (Otto Coes-tera /1902–1990/, Annette Engelmannovou /1903–1985/, Josefa Horna /1902–1951/ a Alberta Schamoni), s nimiž vydal více než deset vzácných, dnes vysoce ceněných titulů (prózy Victora Huga, Michaila Kuzmina, Franze Kafky a anonymní skladby Josef a Asenech).11 Portrét básníka a spisovatele Jaroslava Durycha od Willi Wesse-la12 byl spolu s akvarelovým portrétem Josefa Floriana publikován ve sborníku Čtvrtstoletí Dobrého díla.13

Komplikovanými cestami se do sbírek MUO dostala také rozsáhlá část malířského a kreslířského díla štern-berského rodáka Kurta Grögera (1905–1952), Němce národností, Francouze volbou. Jeho tvorba, tragickým osudem rozdělená do dvou torz,14 se teprve padesát let po umělcově dobrovolné smrti ve francouzském exilu stává hodnotnou součástí naší výtvarné kultury. Grö-gerův malířský a kreslířský projev byl rozepjat mezi expresí, blízkou kresebnému dílu Oskara Kokoschky (1886–1980) a Josefa Hegenbartha (1884–1962), a jem-ným koloristickým citem se zvláštním smyslem pro intimitu francouzských postimpresionistů a umělců pařížské školy.

10 17. 1. – 23. 3. 2008, Vzplanutí. Expresionistické tendence ve Střední Evropě 1903–1936, MUO, Olomouc (koncepce expozice Jan Placák, Marie Rakušano-vá, Ladislav Daněk).

11 Prostřednictvím Florianovým se Coester a Schamoni seznámili s český-mi nakladateli Jaroslavem Pickou (1897–1957), Arnem Sáňkou (1892–1966) a Otto Františkem Bablerem (1901–1984), s nimiž později také spolupracovali na výtvarném doprovodu bibliofilských tisků.

12 V soupisu Wesselova díla od Martina Rodera, zveřejněném na strán-kách Villa Wessel Kunstverein Iserlohn (http://www.villa-wessel.de/WWWVZ/index.html), je uvedena pod číslem WW-A-1924/03.

13 Sborník uspořádal a pro Josefa Floriana vydal literární kritik a překlada-tel Albert Vyskočil (1890–1966) v Břevnově roku 1926. Willi Wessel sborník opatřil i akvarelem kolorovanou obálkou.

14 Kurt Gröger žil v letech 1926–1936 v Paříži, rodišti své manželky. Krát-ce před válkou se vrátil do Šternberka na Moravě, odkud po mnichovském diktátu spěšně utekl. Dosavadní tvorbu zanechal v rodišti, kam se již nikdy nesměl vrátit. A to i přes to, že aktivně spolupracoval s protinacistickým odbojem, a to jak v československých jednotkách, tak v součinnosti s fran-couzským hnutím odporu. Deziluze z bezprávní mašinerie jej nakonec dohnala k předčasnému odchodu ze života.

occasion of an exhibition of the same title in the MUO.10 We managed to acquire, from the exhibition and for the sub-collections of drawings and graphics, works by renowned representatives of primarily Central German art, from Expressionism to the New Objectivity, such as: Heinrich Maria Davringhausen (1894–1970), Josef Eberz (1880–1942), Otto Lange (1879-1944), Moriz Melzer (1877–1966), Carlo Mense (1886–1965), Richard Seewald (1889–1976), Günther Stüdemann (1890–1981), Eberhard Viegener (1890–1967), Wil-helm (Willi) Wessel (1904–1971) and Albert Schamoni (1906–1945). Josef Florian became acquainted, via Viegerner, with Willi Wessel (1924) who visited him in Stará Říše and start-ed to cooperate with him in the artistic design of Florian’s prints. Later, Florian invited a few other young artists from Westphalia – Wessel’s friends (Otto Coester (1902–1990), Annette Engelmann (1903–1985), Josef Horn (1902–1951) and Albert Schamoni), in cooperation with whom he pub-lished over ten precious and today highly appreciated works (Joseph and Aseneth, Victor Hugo, Michail Kuzmin, Franz Kafka and others).11 The portrait of the poet and writer Jaro-slav Durych by Willi Wessel12 was, along with the waterco-lour portrait of Josef Florian, published in the anthology Twenty five years of good work.13

A large part of the paintings and drawings by the Šternberk native, Kurt Gröger (1905–1952), a German by nation and a Frenchman by choice, were acquired for the MUO’s collections in a complicated way. His work, divid-ed into two fragments because of his tragic fate,14 is only now becoming a valuable part of our current visual arts and culture, fifty years after the artist’s suicide in French exile. Gröger’s painting and drawing expression approximated both the drawing work of Oskar Kokoschka (1886–1980) and Josef Hegenbarth (1884–1962) and, through his fine colour-ist sensitivity and special sense of intimacy, it echoed French postimpressionists and artists of the Parisian school.

10 17th January – 23rd March 2008, Vzplanutí. Expressionist Trends in Cen-tral Europe 1903–1936, MUO, Olomouc (exposition concept by Jan Placák, Marie Rakušanová, Ladislav Daněk).

11 Coester and Schamoni became acquainted, via Florian, with the Czech publish-ers Jaroslav Picka (1897–1957), Arno Sáněk (1892–1966), and Otto František Babler (1901–1984), with whom they also cooperated in the artistic accompaniment of bib-liophilic prints.

12 It is listed under number WW-A-1924/03 in the catalogue of Wessel’s works by Martin Roder which has been published at the Website of Villa Wessel Kunstverein Iserlohn (http://www.villa-wessel.de/WWWVZ/index.html).

13 The anthology was put together and published for Josef Florian by the liter-ary critic Albert Vyskočil (1890–1966) in Břevnov in 1926. Willi Wessel designed the watercolour cover for the anthology.

14 Kurt Gröger lived in Paris, his wife’s birthplace, from 1926 to 1936. Short-ly before the war, he returned to Šternberk na Moravě from where he hastily escaped after the Munich dictate. He left his up-to-then work in his hometown to where he could never return again; despite the fact that he actively cooper-ated with the anti-Nazi resistance, both in Czechoslovak military units as well as the French resistance movement. The disillusion and unlawful machinery eventually made him depart his life earlier.

Zjitřenými smysly

50 Willi Wessel, Portrét muže (Jaroslav Durych) 1924, tuš, pero, akvarel, 245 × 177 mm Willi Wessel, Portrait of a Man (Jaroslav Durych) 1924, Indian ink, pen, water colour, 245 × 177 mm (kat. č. / cat. no. 376)

79

With Aroused Senses

50

86

Zjitřenými smysly

57 Kurt Gröger, Muž se ženou u sklenice nedatováno (1930), tužka, papír, 265 × 332 mm Kurt Gröger, Man and Woman with a Glass n.d. (1930), pencil, paper, 265 × 332 mm (kat. č. / cat. no. 63)

57

87

With Aroused Senses

58 Otto Ungar, Trojice na pohovce nedatováno (1920–1929), uhel, papír, 580 × 430 mm Otto Ungar, Three on a Couch nedatováno (1920–1929), charcoal pencil, paper, 580 × 430 mm (kat. č. / cat. no. 352)

58

96

Zjitřenými smysly

67 Willi Nowak, Krajina nedatováno (1912), akvarel, papír, 320 × 522 mm Willi Nowak, Landscape n.d. (1912), water colour, paper, 320 × 522 mm (kat. č. / cat. no. 247)

67

97

With Aroused Senses

68 Bedřich Feigl, Město nedatováno (1923), tužka, uhel, akvarel, papír, 378 × 486 mm Bedřich Feigl, City n. d. (1923), pencil, charcoal pencil, water colour, paper, 378 × 486 mm (kat. č. / cat. no. 47)

68

98

Závěr druhého desetiletí 20. století přinesl zvýše-ný zájem o klasické hodnoty humanismu. Bezpochyby v tom sehrál velkou roli prožitek válečného kataklyzma-tu a potřeba revize veškerých hodnotových škál. Mimo jiné však jsou tyto tendence v řádu dějinné logiky stří-dání apollinského a dionýského principu, racionálního a iracionálního paradigmatu. Hledání nového harmo-nického řádu se vždy odehrávalo na půdorysu antické-ho kánonu, znovuobjeveného a rozvíjeného renesancí. Není proto náhodou, že se tento proces odehrával nej-dříve v sochařské tvorbě.

Když od poloviny šedesátých let začala olomoucká galerie ve své akviziční činnosti akcentovat sochařskou sbírku,1 vznikl v podsbírce kresby pozoruhodný konvolut sochařské kresby, který byl v roce 1969 již natolik repre-zentativní, že se stal záhy objektem samostatné výstavy.2

Nejvyhledávanějšími sochařskými kresbami byly vždy práce Gutfreundovy, Štursovy a zejména Mařatkovy, který si po vzoru svého učitele Augusta Rodina vypraco-val spontánní a přitom rafinovaný kreslířský rukopis.

Josef Mařatka (1874–1937) náleží k velkým sochař-ským osobnostem nadnárodního působení a významu. Na Uměleckoprůmyslové škole prošel školením profe-sora Celdy Kloučka (1855–1935),3 profesora Josefa Václa-va Myslbeka a díky Lannovu stipendiu i Augusta Rodina v Paříži. Pobyt v Rodinově ateliéru (1900–1904) měl zce-la zásadní význam nejen pro Mařatku, ale jeho prostřed-nictvím i pro českou uměleckou scénu. Mařatka se stal iniciátorem a organizátorem Rodinovy výstavy v Praze (1902) a současně jeho návštěvy Čech a Moravy. Z doby před začátkem 1. světové války pochází Mařatkova kres-ba tužkou Tančící žena – Dans militaire Olga Gzovska.4

1 Souviselo to s celostátními přehlídkami sochařského umění pořádanými galerií v olomouckých Bezručových sadech: Sochařská bilance (1945–1965), která proběhla ve dnech 15. 8. – 29. 9. 1965 (kurátoři Jiří Šetlík a Jaro-slav Lakosil) a 2. sochařská bilance, 28. 7. – 10. 10. 1967 (Jiří Mašín a Jaromír Lakosil)

2 Sochařská kresba, kabinet grafiky, 17. 1. – 28. 2. 1969

3 Celda (Celestýn) Klouček byl vyhledávaným spolupracovníkem architek-tů historizujících staveb. Pedagog na Kunstgewerbeschule ve Frankfurtu nad Mohanem (1882–1888) a Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1888–1935).

4 Olga Vladimirovna Gzovska (1889–1962), ruská primabalerína, členka špičkových baletních souborů v Moskvě a Berlíně, působila v letech 1912–1914 jako sólistka baletního souboru Národního divadla v Praze. Jejímu

The end of the 1920s brought an increased interest in the classical values of Humanism. The experience of the devas-tation of war and the need to review all value systems defi-nitely played an important role. Such trends follow the logic of history, with alternating Apollonian and Dionysian prin-ciples, rational and irrational paradigms. The search for a new harmonious order has always been based on the can-on of Classical Antiquity which was rediscovered and further developed in the Renaissance. Therefore, it was no coinci-dence that it first demonstrated itself in sculpture.

After the Olomouc Gallery started to concentrate its acquisition activities on the sculpture collection in the mid-1960s,1 a remarkable convolute of sculpture drawings was gathered within the sub-collection of drawings. In 1969, it was already so representative that it could have been pre-sented in a separate exhibition shortly afterwards.2

The most sought-after sculptural drawings have always included the works by Gutfreund, Štursa, and especial-ly Mařatka who developed, like his teacher August Rodin, a spontaneous yet still artful drawing style.

Josef Mařatka (1874–1937) is one of the great personali-ties of the art of sculpture. He was active internationally and gained international renown. He was trained by profes-sor Celda Klouček (1855–1935)3 and professor Josef Václav Myslbek at the Academy of Arts and Design and, thanks to a Lann Scholarship, by August Rodin in Paris. His stay in Rodin’s studio (1900–1904) was of crucial importance not only for Mařatka himself, but also through him for the Czech art scene. Mařatka became the initiator and organizer of Rodin’s exhibition in Prague (1902) and his visit to Bohe-mia and Moravia. Mařatka’s pencil drawing Dancing Woman

– Dans militaire Olga Gzovska4 was created before the out-

1 It was connected with the nationwide exhibitions of the art of sculpture and was organised by the Gallery in Bezruč Park in Olomouc: Sculptural Balance (1945–1965), which was held from the 15th August to the 29th September 1965 (curators: Jiří Šetlík and Jaroslav Lakosil), and the 2nd Sculptural Balance , from the 28th July to the 10th October 1967 (Jiří Mašín and Jaromír Lakosil)

2 Sculptural Drawing, Cabinet of Graphics, 17th January to 28th February 1969

3 Celda (Celestýn) Klouček’s cooperation was much sought-after by architects of historicising structures. He was a teacher at the Kunstgewerbeschule in Frankfurt-on-Main (1882–1888) and at the Academy of Arts and Design in Prague (1888–1935).

4 Olga Vladimirovna Gzovska (1889–1962), a Russian prima ballerina and a mem-ber of leading ballet companies in Moscow and Berlin, worked as the soloist for the ballet company of the National Theatre in Prague between 1912 and 1914. Her

Hledání nové harmonie

In Pursuit of a New Harmony Ivo Binder

99

Je to kresba ke stejnojmenné soše,5 která je jednou ze tří pohybových studií této ruské tanečnice, které Josef Mařatka ve spolupráci s kovolijeckým ateliérem Františ-ka Anýže (1876–1934) vytvořil.6

Sochař Otakar Španiel (1881–1955) vynikl zejména jako medailér, portrétista a autor reliéfů. Pocházel ze staré cínařské a rytecké rodiny, a tak bylo zcela přiro-zené, že byl již jako chlapec poslán do rytecké školy v Jablonci nad Nisou, odkud šel studovat na vídeň-skou akademii k přednímu rakouskému medailérovi

umění vzdali hold mj. Hugo Boettinger (1880–1934) souborem kreseb (vyda-ných pod názvem Olga Vladimiriovna Gzovska. 16 tanečních kreseb Hugo Boe-ttingera, Praha, Vladimír Žikeš, [1946]) a František Drtikol (1883–1961), který v letech 1912–1914 vytvořil několik jejích civilních i hereckých portrétů.

5 Další studií k této plastice je kresba ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové, Bojový tanec, (1914), tužka, 405 x 290 mm, K 334.

6 Taneční etudy Olgy Gzovské Mařatka zpracoval ještě v komorních bron-zových plastikách Opojená a Tanec řeckých dívek. Sochu Tanec řeckých dívek realizoval Mařatka i v jiných materiálech (tvrzená glazovaná sádra, keramika, glazovaná keramika).

break of WWI. The drawing refers to a statue of the same name5 which was one of three motion studies of the Rus-sian dancer. Josef Mařatka created it in cooperation with the metal foundry of František Anýž (1876–1934).6

The sculptor Otakar Španiel (1881–1955) particularly excelled in creating medals, portraits, and reliefs. He came from an old pewterer and engraver family and, therefore, it was absolutely natural that as a boy he was sent to the Engraving School in Jablonec nad Nisou. Later, he studied at the Vienna Academy under the leading Austrian medal designer Josef Tautenhayni (1837–1911) and, three years lat-er, at the Prague Academy under Josef Václav Myslbek. After he graduated from his studies in 1904, he left for Paris and he was apprenticed to the leading medal designer Alexandre Charpentier (1856–1909). He established himself as a medal designer in Paris where he lived until 1912. It was there that he also created the first version of the triptych of the small-scale relief At the Seaside.7 Therefore, the drawing from the MUO’s collection At the Seaside I, Study for the Relief of the Same Name, from 1913 8 was created after Španiel returned to Prague. In the drawing, the artist repeated the motifs on the right side of the central part of the triptych At the Seaside in which he eliminated the Art Nouveau details: the stylised waves and ornaments on textiles. Thus, he created a timeless dramatic scene which resembled those of Classical Antiquity.9

Štursa’s drawing studies for nudes, along with Mařatka’s studies, have always been much sought-after. Štursa’s Study of a reclining female nude (1920) is most likely not a prepara-tion for a sculpture. The watercolour with thinly traced con-tours depicts feminine beauty, erotic tension, and a vigorous commitment to life.

Drawings by Jakub Obrovský (1882–1949) can also be clas-sified as sculpture drawings, even though he divided his cre-ative energy between painting and sculpture. However, he dealt primarily with painting during the early years after he graduated from his studies.10 The drawing Study of a Nude,

artistic skills were paid tribute to by Hugo Boettinger (1880–1934) with his set of drawings (published under the title of Olga Vladimiriovna Gzovska. 16 dancing drawings by Hugo Boettinger, Prague, Vladimír Žikeš, [1946]), and František Drtikol (1883–1961) who created a few portraits of her, both as a civilian and as an actress beteween 1912 and 1914.

5 Another study associated with this sculpture is the drawing Martial Dance, (1914), pencil, 405 × 290 mm, K 334, from the collections of the Gallery of Modern Art in Hradec Králové.

6 Mařatka also depicted Olga Gzovska’s dancing etudes in the form of the small-scale bronze sculptures Enthused and Dance of Greek Girls. The sculpture Dance of Greek Girls was made of different materials (hardened glazed plaster, ceramics, glazed ceramics).

7 It is included in the collection of the Gallery of Fine Arts in Liberec: At the Sea-side I – III, 1908, bronze, P195, a, b, c.

8 A drawing with identical composition to the MUO’s drawing was auctioned by the Hejtmánek auction hall on the 22nd May 2014. Its workmanship suggests that it probably preceded the MUO’s drawing.

9 The collection of the Gallery of Fine Art in Ostrava includes 5 drawings associ-ated with the relief At the Seaside in which Španiel returned to the already created triptych: Study of three figures for the relief “At the Seaside”, 1909, Indian ink, pas-tel, grey paper, Gr 3444; Study for the relief “At the Seaside“, 1906, pencil, watercol-our, paper, Gr 3442; Study of two men for the relief “At the Seaside”, 1911, Indian ink, pen, paper, Gr 3443; Group study for the relief 1911, Indian ink, pen, paper, Gr 3440; Study for the relief “At the Seaside”, 1906, Indian ink, water colour, paper, Gr 3441.

10 He studied painting and sculpture at the Academy of Arts and Design under professors Celda Klouček, Stanislav Sucharda, and Emanuel Krescenc Liška

69 Jaroslav Veris – Zamazal, Žena u kavárenského stolku nedatováno (1934), tuš, papír, 300 × 220 mm Jaroslav Veris – Zamazal, Woman at a Café Table n.d. (1934), Indian ink, paper, 300 × 220 mm (kat. č. / cat. no. 363)

69

104

Hledání nové harmonie

73 Alfred Justitz, Ženský akt nedatováno (1927), tuš, rudka, papír, 315 × 241 mm Alfred Justitz, Female Nude n.d. (1927), Indian ink, red chalk, paper, 315 × 241 mm (kat. č. / cat. no. 124)

73

109

78

78 Alfred Justitz, Svatý Kryštof s Ježíškem nedatováno (1930), tuš, papír, 284 × 204 mm Alfred Justitz, Saint Christopher with the Christ Child n.d. (1930), Indian ink, paper, 284 × 204 mm (kat. č. / cat. no. 125)

In Pursuit of a New Harmony

110

Projevy české umělecké avantgardy byly projevy gene-race, která, poznamenaná dětstvím prožitým ve válce, byla v okamžiku svého nástupu plná spravedlivého hně-vu vůči světu, který válečnou spoušť připustil, a sou-časně planula zápalem vytvořit svět nový, lepší. Z toho vyplynula silná politická angažovanost členů avantgar-dy a potřeba sdružovat se v umělecká uskupení s pevně formulovanými pravidly. Nezbytná politická orienta-ce, byla, podobně jako tomu bylo u většiny evropských avantgard,1 levicová. Podnícena byla příkladem sovět-ského Ruska, kde sovětská vláda vytvářela v prvních porevolučních letech zdání, že avantgardní umělec-ká tvorba je součástí revolučních přeměn a že se s ní nadále počítá. Mluvčím a hlavním teoretikem české umělecké avantgardy byl Karel Teige (1900–1951) a její nejexponovanější uměleckou osobností byl všestran-ně nadaný básník Vítězslav Nezval (1900–1958). První a nejširší společnou platformou české umělecké avant-gardy se stal Umělecký svaz Devětsil. Ten také spl-ňoval jeden z nepsaných požadavků avantgardy, jímž bylo její interdisciplinární působení.2 Od prvních poža-davků na co nejširší sdělnost umění směřovala avant-garda ve své teorii k prohloubení imaginativní složky díla.3 V literární tvorbě byly tyto tendence programově formulovány v Manifestu poetismu.4 Ve výtvarné podo-bě krystalovaly tyto tendence zejména v tvorbě Jindři-cha Štyrského (1899–1942) a Toyen (1902–1980), žijících v letech 1925–1934 v Paříži. Tam roku 1926 oznámili

1 Snad pouze s výjimkou italských futuristů, kteří volili totalitu z opačné strany politického spektra – fašismus.

2 Na aktivitách Devětsilu se podíleli teoretici (Karel Teige, Bedřich Václa-vek, Julius Fučík), spisovatelé (Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Jiří Wolker, Konstantin Biebl, František Halas, Jindřich Hořejší, Vladislav Vančura, Karel Konrád), herci (Jiří Voskovec, Jan Werich), režiséři (Jiří Frejka, Emil František Burian, Jindřich Honzl), architekti (Jaroslav Fragner, Jan Gillar, Josef Havlí-ček, Karel Honzík, Josef Chochol, Jaromír Krejcar, Evžen Linhart, Pavel Sme-tana, Josef Kranz, Antonín Heythum), hudebníci (Jaroslav Ježek) a výtvarníci (Adolf Hoffmeister, Otakar Mrkvička, František Muzika, Jindřich Štyrský, Toy-en, Jaroslav Rössler, Evžen Markalous).

3 Jejich prvním společným vystoupením byla r. 1923 výstava v pražském Domě umělců, nazvaná Bazar moderního umění (účastnili se jí J. Šíma, J. Štyrský, Toyen, K. Teige, O. Mrkvička, J. Jelínek, J. Voskovec, B. Feuerstein, J. Fragner, K. Honzík, J. Chochol, J. Krejcar, E. Linhart, V. Obrtel a jako host Man Ray).

4 Formuloval jej Karel Teige v Revue Devětsil (č. 9, 1928).

The manifestations of Czech avant-garde art were those of a generation affected by childhood years spent in the war. From the very moment of its emergence, it was filled with righteous anger with the world that had permitted the hav-oc of war and, at the same time, it was ablaze with enthu-siasm to make a new, better world. This gave rise to the political engagement of the members of the avant-garde as well as their need to establish art groups with firmly defined rules. The necessary political orientation was, similar to most European avant-garde groups,1 leftist. It was motivat-ed by the example of Soviet Russia where, during the first post-revolution years, the Soviet Government seemed to believe that avant-garde art was part of the revolutionary changes and as such it was also being counted upon for the future. Karel Teige (1900–1951) was the spokesman and the main theorist of Czech art avant-garde, and the universal-ly talented poet Vítězslav Nezval (1900–1958) was the most prominent art figure. The first and broadest common plat-form for Czech avant-garde was Devětsil Artist Union. It met one of the unwritten requirements of avant-garde because of its interdisciplinary activities.2 From the first require-ments for as much communicative quality as possible, avant-garde headed towards deepening the imaginative element of the work.3 In literary form, those tendencies were formulat-ed in a program titled Poetism Manifesto.4 In fine arts, those tendencies crystalized in particular in the work of Jindřich Štyrský (1899–1942) and Toyen (1902–1980), who both lived in Paris between 1925 and 1934. There, in 1926, they

1 Perhaps with the only exception from the Italian futurists, who chose a totali-tarianism at the other end of the political spectrum – fascism.

2 In the activities of Devětsil theorists (Karel Teige, Bedřich Václavek, Julius Fučík) participated, as well as writers (Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Jiří Wolk-er, Konstantin Biebl, František Halas, Jindřich Hořejší, Vladislav Vančura, Karel Kon-rád), actors (Jiří Voskovec, Jan Werich), directors (Jiří Frejka, Emil František Burian, Jindřich Honzl), architects (Jaroslav Fragner, Jan Gillar, Josef Havlíček, Karel Hon-zík, Josef Chochol, Jaromír Krejcar, Evžen Linhart, Pavel Smetana, Josef Kranz, Antonín Heythum), musicians (Jaroslav Ježek) and artists (Adolf Hoffmeister, Ota-kar Mrkvička, František Muzika, Jindřich Štyrský, Toyen, Jaroslav Rössler, Evžen Markalous).

3 Their first common appearance took place in 1923 at an exhibition held in the Prague House of Artists titled Bazaar of Modern Art (in which the following artists participated: J. Šíma, J. Štyrský, Toyen, K. Teige, O. Mrkvička, J. Jelínek, J. Voskovec, B. Feuerstein, J. Fragner, K. Honzík, J. Chochol, J. Krejcar, E. Linhart, V. Obrtel and Man Ray as a guest).

4 Formulated by Karel Teige in Devětsil Revue (no. 9, 1928).

Forma versus obsah

Form versus Content Ivo Binder

111

vznik vlastního směru, který nazvali artificialismus.5 Apelovali jím na sblížení výtvarného umění a poezie a na uvolnění imaginace. Po svém návratu do Prahy se oba dva spolu s Karlem Teigem a Vítězslavem Nezvalem stali spoluzakladateli Skupiny surrealistů v ČSR (1934), hlásící se k mezinárodnímu hnutí surrealismu a odkazu-jící se na teoretické práce jeho zakladatelské osobnosti, básníka André Bretona (1896–1966).6

Malířka Toyen byla mimo jiné také vyhledávanou ilu-strátorkou.7 Kresba Dívčí hlava a mořské korály ze sbírek MUO je zřejmě jedním z návrhů na knižní obálku nebo frontispice. Toyen v nich vycházela z dráždivě erotic-kých motivů, pracujících s lidským podvědomím. Freu-dovská témata, snové náměty a moment překvapení z nezvyklých setkání různých předmětů jsou hlavními komponenty koláží Jindřicha Štyrského.

5 Došlo k tomu v souvislosti s první společnou výstavou Jindřicha Štyrské-ho a Toyen v pařížské Galerii de l’Art Contemporain.

6 Zejména se odvolávali na Druhý manifest surrealismu, publikovaný Bre-tonem r. 1929.

7 Vedle bibliofilských nakladatelů, jako byl například F. J. Müller, pracova-la Toyen i pro velká vydavatelství Odeon, Symposion, Družstevní práce.

announced the formation of their own style they called Artificialism.5 They appealed for a bringing together of fine arts and poetry and for a loosening of the imagination. After their return to Prague, both of them became co-founders of the Surrealist Group in ČSR (1934) with Karel Teige and Vítězslav Nezval who followed the international movement of Surrealism and referred to the theoretical works written by its founder, poet André Breton (1896–1966).6

Toyen was also a sought-after illustrator.7 Her drawing Girl’s Head and Sea Corals in the collection of the MUO is apparently one of her sketches for a book cover or a fron-tispiece. Toyen used sensuously erotic motifs working with the human subconscious. Freudian themes, dreamy topics and the moment of surprise at unusual encounters between different objects are the main components of collages by Jindřich Štyrský.

5 That happened in connection with the first joint exhibition of Jindřich Štyrský and Toyen in the Paris Gallery de l’Art Contemporain.

6 They particularly referred to the Second Manifesto of Surrealism published by Breton in 1929.

7 Apart from bibliophile publishers such as F. J. Müller, Toyen worked for such big publishing houses as Odeon, Symposion, Cooperative Work.

79 Toyen, Dívčí hlava a mořské korály nedatováno (1930–1935), tužka, pastel, papír 301 × 442 mm Toyen, Girl’s Head and Sea Corals n.d. (1930–1935), pencil, pastel, paper, 301 × 442 mm (kat. č. / cat. no. 349)

79

116

Forma versus obsah

83 František Muzika, Studie k obrazu 1932, tužka, papír, 290 × 205 mm František Muzika, Study for a painting 1932, pencil, paper, 290 × 205 mm (kat. č. / cat. no. 232) 83

119

Form versus Content

86 Jaroslav Kovář ml., Alegorie Československa 1934, akvarel, papír, 460 × 338 mm Jaroslav Kovář jr., Allegory of Czechoslovakia 1934, water colour, paper, 460 × 338 mm (kat. č. / cat. no. 159)

86

124

Forma versus obsah

91 Arne Hošek, Realizace kvarteta B. Smetany Z mého života, 3. věta 1934, tuš, akvarel, papír, 370 × 455 mm Arne Hošek, Realization of B. Smetana Quartet From My Life, 3rd movement 1934, Indian ink, water colour, paper, 370 × 455 mm (kat. č. / cat. no. 100)

91

127

Form versus Content

94 František Foltýn, Kompozice 1937, akvarel, tužka, papír, 295 × 400 mm František Foltýn, Composition 1937, water colour, pencil, paper, 295 × 400 mm (kat. č. / cat. no. 54)

94

128

Třicátá léta jsou pro nás poznamenaná stigmatem nad-cházejících válečných hrůz. Samozřejmě jako taková nebyla vnímána přímými účastníky, ale TI senzitivněj-ší znepokojivě zaznamenávali symptomy nemoci sta-rého kontinentu. A indicií přibývalo: jmenování Adolfa Hitlera kancléřem (1933), pokus české Národní obce fašistické o puč (1933), Norimberské zákony (1935), emi-grace intelektuální elity z Německa. V českých zemích tehdy nalezli útočiště spisovatelé Heinrich (1871–1950) a Thomas (1875–1955) Mannovi, filosof Theodor Lessing (1872–1933), malíř, karikaturista a spisovatel Th. Th. Heine (1867–1948) nebo malíř a dramatik Oskar Kokoschka (1886–1980). A znepokojivých událostí při-bývalo: napadení Habeše (1935) a válka ve Španělsku (1936), předznamenaná vraždou básníka Federica Gar-cíi Lorcy (1898–1936). Španělská válka, na rozdíl od té habešské, vyvolala velkou vlnu solidarity, která dala vznik mimo jiné i řadě významných výtvarných děl.1 Ve sbírce MUO se například nachází sochařská kresba Josefa Wagnera (1901–1957), nazvaná Španělsko. Před-stavuje ženské torzo tísněné dvěma neidentifikovatel-nými objekty. Nepřirozená poloha skoro až éterického těla evokuje soucit s trpícími a pobouření nad nespra-vedlností a brutalitou válečných hrůz. Kresba je zřej-mě studií k Wagnerem zamýšlenému pomníku obětem násilí ve Španělsku.

Pocit ohrožení základních hodnot, vykořeněnosti a existenciální úzkosti vyvolal mezi umělci různé reak-ce. Někteří hledali ztracenou harmonii ve vzpomínkách na dětství, v pohádkách, v alegoriích, v mýtech nebo v biblických podobenstvích, pro jiné byla tato atmosfé-ra výzvou k satiře a k odporu.

Kresba Karla Svolinského (1896–1986) Zátiší s rybou vyzařuje ještě pohodu jihofrancouzského přímořského letoviska. Svojí lehkostí a rytmem vzdáleně připomene nedělní atmosféru obrazů Raoula Dufyho (1877–1953). Vedle toho kresba Bohumíra Dvorského (1902–1976) Rybník je již křehce melancholická. Její skripturál-ní charakter by v mnohém mohl připomenout pová-lečnou gestickou malbu tašismu. Hravou přímořskou

1 Jsou to například obrazy Josefa Šímy Revoluce ve Španělsku, 1936, (MG), A 964, a Revoluce ve Španělsku II, 1937, (NG), O 8173, nebo obraz Františka Janouška Španělsko, (MG), A 1596, a další

For us, the 1930s are tainted by the stigma of the upcoming terrors of the war. Of course, they were not perceived like that by the people of that time, but more sensitive individu-als were alarmed by the symptoms of the illness of the old continent. There were more and more predictors: Adolf Hit-ler was named chancellor (1933), the attempted coup by the Czech National Fascist Community (1933), the Nuremberg Laws (1935), the emigrating German intellectual elites. Writ-ers Heinrich (1871–1950) and Thomas (1875–1955) Mann, phi-losopher Theodor Lessing (1872–1933), painter, caricaturist and writer Th. Heine (1867–1948) and painter and playwright Oskar Kokoschka (1886–1980) all found refuge in our coun-try. There were more and more upsetting events: the attack at Habesh (1935) and the war in Spain (1936), which was pre-ceded by the murder of poet Federico García Lorca (1898–1936). The Spanish civil war, unlike the Habesh war, raised a wave of solidarity, thanks to which a number of signifi-cant works of art were created.1 The collection of the MUO includes a sculpture drawing by Josef Wagner (1901–1957), titled Spain. It depicts a female torso oppressed by two unidentified objects. The unnatural position of the almost etheric body evokes compassion for the suffering and out-rage caused by the injustices, brutality and horrors of war. The drawing is probably the study for a monument to the victims of violence in Spain as envisioned by Wagner.

The feeling of basic values being threatened, of being uprooted and of an existential anxiety provoked various reactions among the artists. Some were looking for a lost harmony in their memories of childhood, fairytales, allego-ries, myths and biblical parables, while for some the atmo-sphere demanded satire and resistance.

The drawing by Karel Svolinský (1896–1986) Still Life with a Fish radiates the peace of a seaside resort in southern France. Its lightness and rhythm remotely reminds us of the Sunday atmosphere of paintings by Raoul Dufy (1877–1953). In comparison, the drawing by Bohumír Dvorský (1902–1976) Fish Pond is fragile and melancholic. Its scriptural character may resemble a post-war action painting of Tachism. Also the drawing by Pavel Laška (1907–1983) titled Papilionaceous still exudes a playful seaside atmosphere. It comes from

1 They include paintings by Josef Šíma Revolution in Spain, 1936, (MG), A 964, and Revolution in Spain II, 1937, (NG), O 8173, or by František Janoušek Spain, (MG), A 1596, and others

Člověk v cizím světě

Man in a strange World Ivo Binder

137

Man in a strange World

102 Miroslav Šimorda, Bez názvu nedatováno (1944), tuš, papír, 300 × 410 mm Miroslav Šimorda, Untitled n.d. (1944), tuš, papír, 300 × 410 mm (kat. č. / cat. no. 324)

103 Miroslav Šimorda, Bez názvu, revers, nedatováno (1944), tuš, papír, 300 × 410 mm Miroslav Šimorda, Untitled, verso, n.d. (1944), tuš, papír, 300 × 410 mm (kat. č. / cat. no. 324)

104 Václav Chad, Bez názvu 1944, tuš, papír, 295 × 210 mm Václav Chad, Untitled 1944, Indian ink, paper, 295 × 210 mm (kat. č. / cat. no. 108)

104

142

Člověk v cizím světěČlověk v cizím světě

109 Stanislav Menšík, Zápas Jakuba s andělem 1939, pastel, papír, 440 × 500 mm Stanislav Menšík, Jacob Wrestling with the Angel 1939, pastel, paper, 440 × 500 mm (kat. č. / cat. no. 215)

109

145

Man in a strange World

112 Emil Filla, Herkules a býk, z cyklu Boje a zápasy 1937, tužka, akvarel, papír, 354 × 252 mm Emil Filla, Hercules and the Bull, from the Battles and Fights cycle 1937, pencil, water colour, paper, 354 × 252 mm (kat. č. / cat. no. 52)

112

158

Krátký čas rekonvalescence

123 Baltasar Lobo, Balvany 1946, tuš, papír, 324 × 500 mm Baltasar Lobo, Boulders 1946, Indian ink, paper, 324 × 500 mm (kat. č. / cat. no. 190)

123

163

Brief Recovery Period

127 František Tichý, Paganini 1943, tuš, tužka, akvarel, papír, 388 × 300 mm František Tichý, Paganini 1943, indian ink, pencil, water colour, paper, 388 × 300 mm (kat. č. / cat. no. 344)

128 Jiří Trnka, Muž s chlapcem ve člunu a žraloci, ilustrace ke knize F. Marryata, Kormidelník Vlnovský 1942, tuš, tužka, akvarel, papír, 245 × 187 mm Jiří Trnka, A Man and a Boy in the Boat and Sharks, an illustration for the book by F. Marryat, Masterman Ready, or the Wreck in the Pacific 1942, Indian ink, pencil, water colour, paper, 245 × 187 mm (kat. č. / cat. no. 351)

128

194

Od tradiční kresby k uvolnění gesta

156 Jiří Mrázek, Bez názvu 1948, tempera, papír, 380 × 454 mm Jiří Mrázek, Untitled 1948, tempera, paper, 380 × 454 mm (kat. č. / cat. no. 226)

156

201

From Traditional Drawing to a Relaxation of Gesture

163 Karel Malich, Vztahy 7 1961, tempera, papír, 666 × 905 mm Karel Malich, Relationships 7 1961, tempera, paper, 666 × 905 mm (kat. č. / cat. no. 199)

163

260

218 Jitka Válová, Rok 1968 1974, uhel, akvarel, papír, 888 × 625 mm Jitka Válová, Year 1968 1974, charcoal pencil, water colour, paper, 888 × 625 mm (kat. č. / cat. no. 359)

218

Existenciální figurace versus čisté formy a koncept

295

created in 1982 may be understood as a silent yet uncom-promising protest against the regime. The economic water-colour drawing by the distinctive colourist painter Jiří Sopek (* 1942)41 already shows, to some extent, proto-post-modern means of expression. The same applies to the intimate yet, with regard to its content, compelling watercolour by Viktor Pivovarov (* 1937),42 a former member of the Moscow under-ground whose works from the 1980s are probably the most original Czech postmodern paintings ever created.

The above mentioned upcoming young generation is notoriously linked to the formation of the group the Stub-born Ones (established in 1987).43 However, it should be

41 Pavla Pečinková, Jiří Sopko, Prague, Gema Art, 2002.

42 Marek Pokorný – Simona Vladíková, Viktor Pivovarov. They, exhibition cata-logue, Brno, Moravian Gallery, 2010.

43 Without introduction, Stubborn Ones, exhibition catalogue, Prague, Educa-tion and culture department of the District People’s Committee in Prague 9, [1987]. Without introduction, 2nd Exhibition of the Art Group Stubborn Ones , exhibition

médiem.44 Přesto mají jejich práce nezpochybnitelnou kvalitu a zároveň dokládají, že někteří členové skupiny neměli i přes tehdejší pocity jisté výlučnosti zas až tak daleko k poetice různých modernistických přístupů, počí-naje například symbolismem a konče surrealismem, jak to dokládá zejména Golem s krajinou z roku 1984 od Jiří-ho Davida (* 1956)45 či Velitel čety, 1986, od generačního souputníka Martina Mainera (* 1959).46 Petr Nikl (* 1960)47 má pak svojí zvláštní snovostí spíše blíže například k tvorbě Jana Zrzavého než k postmodernistům a další

44 Jiří David a Petr Nikl jsou zastoupení ve sbírce malby. František Skála je zastoupen ve sbírkách plastiky a autorské knihy.

45 Jiří David – Martin Dostál – Edith Jeřábková – Marek Pokorný – Jiří Při-báň – Noemi Smolik, Jiří David. Předběžná retrospektiva, Brno, Moravská galerie, 2009.

46 Dušan Brozman, Martin Mainer, [Praha – Klatovy], Arbor vitae – Galerie Klatovy / Klenová, 2007.

47 Jiří Přibáň – Radek Wohlmuth – Petr Nikl, Petr Nikl. Hra o čas, Řevnice, Arbor vitae, 2013.

Was the Period of Postmodernism Postmodern?

252 Zorka Ságlová, Bez názvu 1987, kresba tiskátky, papír, 600 × 600 mm Zorka Ságlová, Untitled 1987, stamp drawing, paper, 600 × 600 mm (kat. č. / cat. no. 286)

252

310

Byla doba postmoderny jen postmoderní?

264 Miloš Cvach, Yaddo 31. 10. 1987, suchý pastel, papír, 765 × 565 mm Miloš Cvach, Yaddo 31 Oct. 1987, dry pastel, paper, 765 × 565 mm (kat. č. / cat. no. 29)

264

333

287 Jiří Kovanda, Rozumný muž 1986, tempera, papír, 622 × 451 mm Jiří Kovanda, Rational Man 1986, tempera, paper, 622 × 451 mm (kat. č. / cat. no. 158)

288 Laco Teren, Nočná hliadka 1988, tempera, černá tuš, papír, 590 × 840 mm Laco Teren, Night Watch 1988, tempera, black Indian ink, paper, 590 × 840 mm (kat. č. / cat. no. 341)

Was the Period of Postmodernism Postmodern?

288

360

315 Adriena Šimotová, Z cyklu Dotek barvou – Nanebevzetí 1992–1993, suchý pastel, papír, 970 × 1800 mm (4 × ) Adriena Šimotová, From the Touch of Colour – Assumption cycle 1992–1993, dry pastel, paper, 970 × 1800 mm (4 × ) (kat. č. / cat. no. 326)

316 Karel Malich, Světlo 1991, suchý pastel, papír, 1022 × 735 mm Karel Malich, Light 1991, dry pastel, paper, 1022 × 735 mm (kat. č. / cat. no. 201) 315

369

Drawing as a Medium That Is Still Alive

325

325 Jitka Géringová, Z cyklu Lekníny (podle Moneta) 1994, olej, papír, 400 × 700 mm (2×) Jitka Géringová, From the Water Lillies cycle (by Monet) 1994, oil, paper, 400 × 700 mm (2×) (kat. č. / cat. no. 62)

394

Podsbírka kresby patří k nejstarším sbírkám Muzea umění Olomouc a svým rozsahem je po podsbírce gra-fiky druhou nejpočetnější. V současné době je v CES1 zapsáno více než 16 tisíc kreseb (K 1 – K 16 267). Vznik-la nejdříve jako sbírka prací na papíře již se založením Galerie výtvarného umění v Olomouci (1951), existující tehdy ještě jako součást Krajského musea Olomouc. Její sbírkový fond vznikl z postupně fúzujících sbírek býva-lého Musea hlavního města Olomouce, Fondu národ-ní obnovy,2 sbírek Klubu přátel umění a z deponátů. Postupné rozrůstání sbírky3 vedlo po první inventuře roku 1977 k jejímu rozdělení na podsbírky kresby a uži-té a volné grafiky.

Podsbírka kresby vznikala na půdorysu několi-ka spontánně vytvářených sbírkových souborů, jako nevyhraněná přehlídka umění kresby celého dvacá-tého století. Přesto je v ní uloženo několik solitér-ních významných kreseb, přesahujících svým vznikem do 19. století a ojediněle i do století předchozích. Nej-starším exponátem je Bičování Krista od neznámého autora z konce 16. století, následuje několik kreseb ze 17. století4 a poněkud početnější soubor kreseb z 18. sto-letí.5 Lépe je na tom 19. století, byť se stále nedá hovořit o souvislé kolekci.6 Systematičtěji jsou ve sbírce zastou-peni až autoři konce 19. století (Julius Eduard Mařák, František Bohumír Zvěřina, Maxmilián Pirner, Luděk Marold, Hanuš Schweiger, Jan Preisler, Alfons Mucha).

Početnější a také dynamičtěji se rozvíjející je část sbírky reprezentující kresbu 20. století. Nejstarší uce-lené autorské kolekce kreseb souvisí ještě se sběratel-skou, galerijní a vydavatelskou aktivitou nakladatele Romualda Prombergera z počátku 20. století (Stani-slav Lolek, Adolf Kašpar). Nepřehlédnutelná je také rozsáhlá pozůstalost blízkého Prombergerova spolu-pracovníka, pedagoga a organizátora kulturního života Prof. Karla Wellnera. Vedle generace českého symbo-lismu a secese reprezentované jmény František Bílek, Jan Konůpek, Josef Váchal, Vojtěch Preissig, Alfons Mucha, jsou ve sbírce zastoupeny též práce předních tvůrců české klasické moderny (Josef Čapek, Emil Filla,

1 Centrální evidence sbírek Ministerstva kultury ČR.

2 Ten byl zřízen 25. října 1945 dekretem prezidenta Edvarda Beneše č. 108/1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (tzv. Benešovy dekrety). Tímto dekretem byl nepřátelům Československé repub-liky bez náhrady zkonfiskován majetek a jeho zatímní správou a rozdělením byl pověřen Fond národní obnovy.

3 Počet prací na papíře již tehdy překročil počet 50 000.

4 Například Dirck van Delen, Cizoložnice před Kristem, (2. třetina 17. století); Marc Antoine Restout, Sv. Haštal před císařem Diokleciánem, (konec 17. stol.); Carlo Maratta, Abrahám přijímá do svého domu tři muže, (2. pol. 17. století).

5 Například kresby připisované Josephu Vernetovi, Janu Luykenovi.

6 Studie Petra Maixnera, nebo kresby Jakoba Alta, Franze Alta.

Stručný profil fondu Brief Profile of the CollectionIvo Binder

The collection of drawings is one of the oldest in the Olo-mouc Museum of Art and the second largest after the collection of graphic art. At the moment, more than 16 thousand drawings are registered in the Central Registry of Collections (CES)1 (K 1 – K 16 267). It was first established as a collection of works on paper at the time of the establish-ment of the Gallery of Fine Arts in Olomouc (1951), as part of the Olomouc Regional Museum. The collection consisted of merged collections from the former Museum of the Capi-tal City of Olomouc, the National Renewal Fund,2 the collec-tions of the Club of Friends of Art and from repositories. The gradual expansion of the collection3 led, in 1977, after the first stocktaking, to it being split into separate collections of drawings and applied and free graphic art.

The collection of drawings grew from a foundation of sev-eral spontaneously created collections and was an unshaped display of the art of drawing from the whole 20th century. In spite of that, there are several significant solitary draw-ings created in the 19th century and some from even earli-er. The oldest exhibit is the Flagellation of Christ by anonym dated from the end of the 16th century, followed by sever-al drawings from the 17th century4 and a slightly larger set of drawings from the 18th century.5 The 19th century is represent-ed more thoroughly, however it cannot be called a coher-ent collection.6 The authors from the end of the 19th century are represented more systematically in the collection (Julius Eduard Mařák, František Bohumír Zvěřina, Maxmilián Pirner, Luděk Marold, Hanuš Schweiger, Jan Preisler, Alfons Mucha).

The larger and more dynamically expanding part of the collection is of 20th century drawing. The oldest self-con-tained collections of drawings by a single author are related to the collecting, gallery and publishing activities of pub-lisher Romuald Promberger at the beginning of the 20th cen-tury (Stanislav Lolek, Adolf Kašpar). Also highly visible is the extensive estate of a close collaborator of Promberg-er’s, educator and cultural life organizer Prof. Karel Well-ner. Beside the generation of Czech Symbolism and Art Nouveau, represented by names such as František Bílek, Jan Konůpek, Josef Váchal, Vojtěch Preissig, Alfons Mucha, the

1 The Central Registry of Collections of the Ministry of Culture of the Czech Republic.

2 It was established on 25th October, 1945, by the Decree of the President Edvard Beneš no. 108/1945 on Confiscation of Enemy Property and National Renewal Funds (Beneš Decrees). Under the decree, the property of the enemies of the Czechoslovak Republic was confiscated without compensation and entrusted for interim administration and re-distribution to the National Renewal Fund.

3 The number of works on paper at that time exceeded 50 000 items.

4 For example Dirck van Delen, The Adulteress before Christ (2nd third of the 17th century); Marc Antoine Restout, St. Castulus before the Emperor Diocletian (end of the 17th century); Carlo Maratta, Abraham Invites Three Men to His Home (2nd half of the 17th century).

5 Such as drawings attributed to Joseph Vernet, Jan Luyken.

6 Study by Petr Maixner and drawings by Jakob Alt, Franz Alt.

397

1954Adolf Kašpar, 19. 6. – 8. 7. 1954, DU 1956Výstava přírůstků 1952–1955, 1. 3. – 18. 3. 1956, DU 1957Karel Wellner 1875–1926, 17. 1. – 7. 2. 1957, DU | 1. 5. – 26. 5. 1957, Jeseník | 9. 6. – 30. 6. 1957, Museum Prostějov 1958Přírůstky Krajské galerie, 12. 5. – 31. 5. 1958, DU 1959Adolf Kašpar, 9. 1. – 15. 2. 1959, VMO 1962Josef Wagner. Kresby, sochy, 4. 11. 1962 – 15. 1. 1963, DU 1963František Tichý, 21. 6. – 31. 7. 1963, DU 1964Květiny v díle Karla Svolinského, 15. 8. – 4. 10. 1964, DU 1966Karel Svolinský. Výběr z díla, 20. 11. 1966 – únor 1967, DURudolf Michalik. Kresby, 8. 12. 1966 – 31. 1. 1967, Kabinet grafiky (dále jen KG) 1967Kresba a grafika Josefa Váchala, 14. 9. – 15. 10. 1967, KG 1968Z přírůstků 1962–1967, 2. 3. – 27. 4. 1968, DU 1969Sochařská kresba, 17. 1. – 28. 2. 1969, KG Karel Svolinský. Kresby z cest, 15. 8. – 14. 9. 1969, KG 1971Karel Černý. Kresby, 22. 2. – 14. 3. 1971, KGFrantišek Ronovský. Kresby, 18. 6. – 1. 8. 1971, DU 1972

Josef Liesler. Kresby, 28. 4. – 21. 5. 1972, KG

1973

Stanislav Menšík. Výbor z díla, 7. 2. – 18. 3. 1973, DU

Karel Svolinský. Akvarely, kresby, grafika z posledních let, 17. 2. – 30. 6. 1973, DU

Česká sochařská kresba, 18. 7. – 19. 8. 1973, KG 1975

Výběr z přírůstků kreseb a grafiky 1971–1973, leden – únor 1975, KG

Zdeněk Přikryl. Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975, 2. 10. – 9. 11. 1975, KG

Vladimír Pukl. Obrazy, kresby, 16. 10. – 16. 11. 1975, DU 1976

Soudobá česká drobná plastika, medaile a sochařská kresba, 6. 5. – 30. 6. 1976, DU 1977

Miroslav Štolfa. Kresby, obrazy, 8. 9. – 16. 10. Kabinet grafiky

Stanislav Menšík. Výbor z díla, 20. 12. – 29. 1. 1978, VMO 1978

Kamil Lhoták. Obrazy, kresby, 27. 4. – 4. 6. 1978, KG 1979

Otto Gutfreund. Kresby, 26. 3. – 19. 4. 1979, Divadlo hudby OKS (dále jen DH)

Česká sochařská kresba XX. století, 18. 7. – 19. 8. 1979, Znojmo, Dům umění

Přírůstky. Výběr z let 1978–1979, 11. 10. – 24. 11. 1979, KG 1980

26 mladých výtvarných umělců Olomoucka, 4. 6. – 31. 7. 1980, VMO

SURSUM. Sdružení českých výtvarných umělců z let 1910–1914, 3. 7. – 7. 9. 1980, KG

Kresby českých sochařů, 22. 10. – 24. 11. 1980, DH 1981

Vincenc Vingler. Drobná plastika, kresba, grafika, 12. 3. – 30. 4. 1981, VMO

Jiří Balcar. Výběr z díla, 20. 8. – 4. 10. 1981, KGFrantišek Ronovský. Obrazy, kresby 1971–1981, 17. 12. 1981 – 31. 1. 1982, VMO

1982Přírůstky 1980–1981. Kresby a grafika, 14. 1. – 28. 2. 1982, KGFrantišek Tichý. Obrazy, kresby a grafika z majetku OGVU v Olomouci 6. 5. – 27. 6. 1982, KGLadislav Vychodil. Scénografická tvorba, 24. 6. – 12. 9. 1982, VMO 1983Jiří Procházka, 2. 2. – 20. 2. 1983, VMOSlavoj Kovařík. Obrazy, kresby, scénografie. Výběr z let 1947–1982, 20. 1. – 6. 3. 1983, KGČeská kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, 29. 9. – 13. 11. 1983, KGFrantišek Tichý ze sbírek Oblastní galerie výtvar-ného umění v Olomouci, 7. 10. – 4. 11. 1983, KG 1984Česká kresba 20. století ze sbírek OGVU v Olomouci – 2. část, 8. 3. – 29. 4. 1984, KGJiří Jílek, Anežka Kovalová, Miroslav Koval. Sochy, obrazy, kresby, 5. 7. – 2. 9. 1984, KGČeské moderní umění 20. století ze sbírek OGVU v Olomouci, září 1984 – 28. 2. 1985, PSFrantišek Bělohlávek. Výběr z díla. Ilustrace, užitá grafika, 1. 11. – 2. 12. 1984, VMOČeská kresba XX. století 1., 1984, Považská galéria umenia, Žilina 1985Přírůstky za léta 1982–1984, 10. 1. – 24. 2. 1985, KGZdenek Seydl. Kresby, grafika, 8. 8. – 27. 10. 1985, KGČeská kresba 2. pol. XX. století, 4. 10. – listopad 1985, Považská galéria umenia, Žilina 1986Česká kresba 1. pol. XX. století, březen – 2. 12. 1986, Olsztyn, WarszawaJosef Mžyk. Obrazy, kresba, grafika, 9. 10. 23. 11. 1986, KGJára Šolc. Výběr z díla, 10. 6. – 3. 8. 1986, VMO 1987Miroslav Štolfa. Obrazy, kresby, 14. 5. – 14. 6. 1987, KG 1989Otto Gutfreund. Kresby a plastiky, leden – květen 1989, PS

Oldřich Šimáček, 23. 11. – 14. 1. 1989, VMO

Brief Profile of the Collection

Výstavy kresby v Galerii výtvarného umění v Olomouci Exhibitions of drawings in the Olomouc Gallery of Fine ArtsVýběr | Selection

400

1957

Jaromír Lakosil, Karel Wellner. 1875–1926. 1962

Jan Baleka, Josef Wagner. Kresby, sochy. 1963

František Dvořák, František Tichý. Kresby a grafika. 1966

Jiří Kotalík, Karel Svolinský.

Otto František Babler, Rudolf Michalik. Kresby. 1969

Jaromír Lakosil, Karel Svolinský. Kresby a akvarely z cest.

Jaromír Lakosil, František Bělohlávek. 1970

Václav Procházka, Karel Černý. Kresby. 1971

Jaromír Lakosil, Výtvarné umění Olomoucka 1921–1971. 1972

Jiří Bohdálek, Josef Liesler. Kresby. 1973

Otto František Babler, Stanislav Menšík. Výběr z díla.

Jaromír Lakosil, Karel Svolinský. 1977

Alena Nádvorníková, Miroslav Štolfa. Kresby, obrazy.

František Dvořák, Stanislav Menšík. Výbor z díla. 1978

Eva Pazderová – František Dvořák, Kamil Lhoták. Obrazy, kresby. 1979

Jaromír Lakosil – Pavel Zatloukal, Přírůstky 1978–1979. 1980

Rudolf Doležal – Pavel Zatloukal, 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.

1981

Jiří Mašín, Vincenc Vingler. Drobná plastika, kresba, grafika.

Marie Černá, Jiří Balcar. Výběr z díla.

Jiří Mašín – Bohumil Hrabal, František Ronovský. Obrazy, kresby. 1971/1981. 1982

Pavel Zatloukal, František Tichý. 1896/1961.

Dušan Konečný, Ladislav Vychodil. Scénografická tvorba. 1983

Sylva Marešová, Jiří Procházka. Scénografie. 1942/1983.

Jaromír Lakosil, Slavoj Kovařík. Obrazy, kresby, scénografie. Výběr z let 1947–1982.

Pavel Zatloukal, Česká kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci. 1985

Yvonna Boháčová, Přírůstky Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci za léta 1982–1984. 1986

Pavel Zatloukal, Josef Mžyk. Obrazy, kresby, grafika.

Jaromír Lakosil, Jaromír Šolc. Výběr z díla. 1989

Jiří Kotalík, Oldřich Šimáček. Scénografie. 1991

Michal Soukup, Vincenc Makovský. Rané dílo 1926/1934. 1992

Marie Mžyková, Václav Zykmund.

Stručný profil fondu

1 2

3 4

5 6

7 8

10

9

Katalogy a publikace Galerie výtvarného umění v Olomouci Catalogues and publications of the Olomouc Gallery of Fine Arts(1951–1992)

409

1 (obr. 181) Karel Adamus (* 1943), 413, 1974, prořezávání, papír, 217 × 149 mm, 294 × 210 mm značeno: 413 / Karel Adamus 1974 získáno 1997 K 14683

2 (obr. 30) Mikoláš Aleš (1852–1913), Čert co kuchař v klášteře emauzském, 1905, tuš, tužka, papír nalepený na lepence, 248 × 166 mm | značeno: A 1905 získáno 1983 K 6480

3 (obr. 23) Jakob Alt (1789–1872), Vstupní brána pevnosti Hohensalzburg, 1855, tuš, kolorováno akvarelem, papír, 272 × 408 mm značeno: J. Alt získáno 1952, základní fond K 1320

4 (obr. 272) Jiří Anderle (* 1936), Sabina Poppaea, 1964 / 23. 5. 1982, tužka, sépie, akvarel, papír, 650 × 500 mm značeno: Anderle 64 / 1982 23. 5. apres Ecole de Fontainebleau získáno 2011 K 15944

5 (obr. 11) Anonym, Bičování Krista, nedatováno, sépie, bílá křída, běloba, papír, 298 × 261 mm neznačeno získáno 1952, základní fond K 1019

6 (obr. 199) Jiří Balcar (1929–1968), Společnost, 1966, akvarel, černá tuš, papír, 432 × 365 mm značeno: Jiří Balcar 66 získáno 1981 K 6217

7 (obr. 298) Otto Bébar (* 1947), Mužské torzo, 1984, tužka, uhel, gumování, papír, 835 × 595 mm značeno: MUŽSKÉ TORZO 1984, Otto Bébar získáno 1984 K 6821

8 (obr. 207) Zdeněk Beran (1937–2014), Pojízdné úsměvy, z cyklu Studie k objektům, 24. 6. 1973, barevné pastelky, papír, 210 × 300 mm značeno: 24 .6. 73, Z. Beran získáno 1980 K 6279

9 (obr. 216) Zdeněk Beran (1937–2014), Vítěz, 1979, barevné tužky, akvarel, papír, 450 × 627 mm značeno: Z. Beran 79 získáno 1980 K 5961

10 (obr. 22) Josef Bergler (1753–1829), Modlící se Jan Křtitel, nedato-váno (80. léta 18. století), sépie, papír, 186 × 272 mm | neznačeno získáno 1966 K 3917

11 (obr. 35) František Bílek (1872–1941) Z bití o bytí, 1895, uhel, pastel, papír, 230 × 320 mm značeno: FB 1895 získáno 2003 K 15315

12 (obr. 36) František Bílek (1872–1941), Studie k reliéfu, nedatováno (1910), bílá tuš, uhel, papír, 462 × 328 mm | neznačeno získáno 1968 K 4002

13 (obr. 194) Galina Bittová (* 1940), Bez názvu, nedatováno (60. léta 20. století), tempera, papír, 480 × 660 mm | neznačeno získáno 2011 K 15938

14 (obr. 271) Václav Bláha (* 1949), Sprchouni I., – Sprchouni II. (diptych), 1980, tužka, kvaš, uhel, papír, 1027 × 736 mm (2×) značeno: V. Bláha 80 získáno 1983 K 6491, K 6492

15 (obr. 269) Milan Bočkay (* 1946), Papier LXII., 1987, barevné pastelky, papír, 850 × 600 mm značeno: MILAN BOČKAY: PAPIER LXII. / (BELLE-MATIERE) 1987 / KRESBA BAREVNÝMI CERUZAMI / 85 × 60 CM / (KRUŠOVCE – LETNÉ PRÁZDNINY 87) získáno 2007 K 15589

16 (obr. 268) Klára Bočkayová (* 1948), Každodenná hra I., 1984, frotáž, grafit, papír, 785 × 605 mm značeno: KB 1984 / Klára Bočkay-ová 1984 ’KAŽDODENNÁ HRA’ I. získáno 2007 K 15624

17 Hugo Boettinger (1880–1934), Dva ležící dívčí akty, z cyk-lu Mládí, 1927, tužka, papír, 447 × 287 mm | značeno: HBoe-ttinger / 22.III,1927 získáno 1959 K 3855

18 Karel Boháček (1886–1928), Ženy při koupeli, 1924, uhel, akvarel, papír, 381 × 470 mm značeno: K. Boháček 1924 získáno 1980 K 5975

19 (obr. 15) Francois Boitard (kolem 1667 – kolem 1719), Klanění tří králů, nedatováno (přelom 17. a 18. století), sépie, lavírováno, papír, 218 × 290 mm | neznačeno získáno 1952, základní fond K 1020

20 (obr. 228) Václav Boštík (1913–2005), Členění plochy I., 1979, suchý pastel, papír, 760 × 560 mm značeno: Boštík 79 získáno 1980 K 5959

21 Cyril Bouda (1901–1984), Les, nedatováno (1928), uhel, pastel, papír, 182 × 249 mm značeno: C. Bouda získáno 1959 K 5979

22 (obr. 233) (Bratr Jan), Bez názvu, 1911 medijní kresba, barevné pastelky, papír, 550 × 378 mm značeno: 31 Pros 9h 30m získáno 2013 K 16238 a

23 August Brömse (1873–1925), Ukřižování, nedatováno (1900), akvarel, kvaš, pastel, papír, 143 × 191 mm značeno: Aus dem Nachlasse Aug.Brömses Katalog Nr tp-1562a Else Brömse získáno 2006 K 15484

24 (obr. 114) Zdeněk Burian (1905–1981), Pastýř s ovcemi, nedatováno (1940), tuš, běloba, papír, 280 × 388 mm značeno: Z.Burian získáno 1959 K 512

25 (obr. 175) Vladimír Burda (1934–1970), Bez názvu (EUTERPOR), 1963–1966, frotáž, strojopis, barevné pigmenty, papír, 305 × 205 mm neznačeno získáno 1997 K 14765

26 (obr. 189) Václav Cigler (* 1929), Vodní příkopy – Světelné stěny – Stěny vegetace, 1960, tužka, papír, 300 × 420 mm značeno: V. Cigler 1960 získáno 1998 K 14903

27 Honorio García Condoy (1900–1953), Figurální kompozice, nedatováno (1947), sépie, papír, 293 × 209 mm značeno: Condoy získáno 2004 K 15378

28 (obr. 317) Sophie Curtil (* 1949), Bez názvu, 1990, suchý pastel, papír, 750 × 1050 mm značeno: S. Curtil získáno 1993 K 14514

29 (obr. 264) Miloš Cvach (* 1945), Yaddo, 31. 10. 1987, suchý pastel, papír, 765 × 565 mm značeno: M.C. 31. 10. 1987 získáno 1996 K 15575

30 Josef Čapek (1883–1945), Přísnost na chudý lid, nedatováno (1927), tuš, papír, 440 × 300 mm neznačeno získáno 1959 K 3837

31 (obr. 185) Tomáš Černoušek (1927–2001), Absolutní architektura II., 1961, tužka, tempera, papír, 296 × 208 mm značeno: TČ 61 získáno 1999 K 14963

32 (obr. 116) Karel Černý (1910–1960), Paříž, 1948, uhel, papír, 628 × 481 mm značeno: K Černý Š / PARIS 48 získáno 1970 K 4056

33 (obr. 138) Karel Černý (1910–1960), Tuilleries, 1948, uhel, papír, 457 × 593 mm | značeno: K. Černý Š / PARIS 48 získáno 1983 K 6583

34 (obr. 283) Jiří David (* 1956), Golem s kraji-nou, 1984, tempera, akvarel, papír, 450 × 333 mm | značeno: GOLEM S KRAJINOU 1984 / JIŘÍ DAVID získáno 1997 K 14684

35 (obr. 12) Dirck van Delen (1605–1671), Cizoložnice před Kristem, neda-továno (druhá třetina 17. století), tuš, lavírováno, tužka, papír, 224 × 378 mm | značeno: D:V:D / FEC: získáno 1996 K 14633

36 (obr. 147) Alén Diviš (1900–1956) (Kostlivec), Ilustrace ke Svatební košili K. J. Erbena, (1948–1949), suchý pastel, uhel, papír, 750 × 500 mm | neznačeno získáno 2000 K 15101

37 (obr. 131) Alén Diviš (1900–1956) Rej, nedatováno (1955) uhel, křída, 750 × 500 mm neznačeno získáno 2002 K 15185

38 (obr. 290) Stanislav Diviš (* 1953), Bez názvu, 1988, tempera, disperzní barvy, papír, 900 × 625 mm | značeno: Di 88 získáno 1997 K 14637

39 (obr. 124) Oscar Domínguez (1906–1957), Umírající býk, 1947, kvaš, papír, 472 × 623 mm značeno: Dominguez získáno 1998 K 14799

40 (obr. 332) Adda (Adéla) Ducháčová (1882–1951), Bez názvu, nedatová-no (10.–30. léta 20. století), medij-ní kresba, barevné pastelky, papír, 600 × 437 mm | značeno: 1 ½ hod. [+ iniciály neznámých jmen] Spra-covala medijně Adda Ducháčová Železný Brod Poříčí 316 Čechy získáno 2013 K 16003

Výběrový katalog

uhle

m, š

tětc

em, s

kalp

elem

...

sbírk

a kr

esby

muz

ea u

měn

í olo

mou

cby

cha

rcoa

l, pa

intb

rush

, sca

lpel

...

colle

ctio

n of

dra

win

gs o

f the

olo

mou

c m

useu

m o

f art

SBÍR

KY

MU

ZEA

UM

ĚNÍ

OLO

MO

UC

ZáložkaPo titulech Listování (2009), představujícím sbírku knižní kultury a autorské knihy, Pro tentokrát nesedat (2011), seznamujícím se sbírkou užitého umění, a publikaci o fotografické sbírce Civilizované iluze (2012) představuje Muzeum umění Olomouc další díl dlouhodobého projektu, tentokrát věnovaný sbírce kresby. Publikace Uhlem, perem, skalpelem… přibližuje historicky druhou nejstarší sbírku muzea. Na půdorysu čtrnácti kapitol víceméně chronologicky sleduje, jakou stopu zanechala příslušná doba ve sbírce. Kniha je uvedena textem prof. Pavla Zatloukala, který sbírku dlouhá léta vedl v nelehkých dobách normalizace a po roce 1990 vytyčil zásadní směry specifických akvizičních záměrů. Po něm následují studie o kolekci staré kresby, kresbě 20. století s přesahem až po současnost a o samostatném souboru medijní kresby a art brut. Hlavní pozornost je věnována kolekci 20. století, která je v kresebném fondu nejrozsáhlejší. Vedle kolekce art brut patří k jejím hlavním specifikům menší či větší soubory představující německé expresionisty druhé vlny, pohybující se v okruhu kolem nakladatele Josefa Floriana, sochařskou kresbu, utopické projekty, vizuální poezii, grafické partitury, moravský koncept a v neposlední řadě postmoderní projevy. Vedle toho je samostatná pozornost věnovaná menší, ale významné kolekci děl z okruhu moskevského undergroundu 60. let, slovenské kresbě 70. a 80. let minulého století a fenoménu tzv. olomoucké kresby. Kromě toho publikace obsahuje několik oddílů heuristických informací o výstavách a vydané literatuře. Nezbytnou součástí publikace je bohatý obrazový materiál, který výběrově a proporčně vyrovnaně představuje téměř 400 nejvýznamnějších sbírkových exponátů.

Following the titles Leafing Through (2009), which presented a collection of book culture and authorial books, Do Not Sit Down This Time (2011), an introduction to the collection of applied art, and the publication of the photographic collection titled Civilised Illusions (2012), the Olomouc Museum of Art presents another volume of this long-term project, on this occasion devoted to the collection of drawings. The publication titled By Charcoal, Paintbrush, Scalpel... presents the collection which is historically the second oldest in the museum. In its fourteen chapters, more or less chronologically ordered, it traces the effects that different periods of time have had on the collection. The introduction was written by prof. Pavel Zatloukal who administered the collection for many years during the difficult period of normalization. After 1990 he set the fundamental direction for specific acquisition goals. The following are studies on the collection of old drawings; 20th century drawing to the present day, and a separate collection of medium drawing and Art Brut. The collection from the 20th century is given the most attention, as it is the most expansive in the museum’s collection of drawings. Its specific features are the collection of Art Brut as well as smaller and larger sets by German impressionists of the second wave who belonged to the circle around publisher Josef Florian, and produced sculpture drawing, utopian projects, visual poetry, graphic scores, the Moravian concept and, last but not least, post-modern manifestations. A separate mention is given to a small but important collection of works from the Moscow underground of the 1960s, with Slovak drawings from the 1970s and 1980s and examples of the phenomenon called Olomouc drawing. The publication also includes several sections of heuristic information about exhibitions and published literature. An indispensable part of the publication is the rich pictorial material, a proportionate selection of about 400 of the most significant exhibits.



MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC OLOMOUC MUSEUM OF ART (dříve Galerie výtvarného umění) bylo založeno 1. ledna 1951 jako součást Vlastivědného muzea v Olomouci. Po roce 1989 se osamostatnilo, nyní rozvíjí svoji veřejnou (expoziční, výstavní, osvětovou) činnost ve třech budovách. Jeho zřizovatelem je Ministerstvo kultu-ry České republiky.

(formerly the Gallery of Fine Art) was established on 1 January 1951 as a part of the Regional Museum in Olomouc. After the year 1989 it became an independent institution with its activities (exhibitions, performances, education) now being carried out in three different locations. The Museum is operated by the Ministry of Culture of the Czech Republic.

MUZEUM MODERNÍHO UMĚNÍ MUSEUM OF MODERN ART slouží expozicím a krátkodobým výstavám výtvarné kultury převážně 20. a 21. století. De-setiletá adaptace jeho objektu probíhala od roku 1991. Muzeum spravuje více než 66 000 sbírkových předmětů (z oblasti malířství, sochařství, kresby, volné a užité grafiky, foto-grafie, užitého umění a dokumentace architektury), takže je po této stránce třetí největší institucí svého druhu v českých zemích. Od roku 2007 probíhají přípravy na transformaci této části Muzea umění na Středoevropské forum Olomouc.

presents both long-term and short-term exhibitions of mainly 20th and 21st century art. The building reconstruction was begun in 1991 and it lasted a decade. The museum has more than 66,000 collection items (paintings, sculptures, drawings, graphic art, photographs, applied art and architectural designs) which makes it the third biggest institution of its kind in the Czech Republic. Since 2007 preparations have been carried out for the transforma-tion of this part of the Museum of Art into the Olomouc Central European Forum.

Denisova 47, 771 00 Olomouc | tel.: +420 585 514 111

ARCIDIECÉZNÍ MUZEUM OLOMOUC OLOMOUC ARCHDIOCESAN MUSEUM ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým bylo založeno v roce 1998 jako první muze-um v České republice orientované k duchovní kultuře. Jeho součástí se stal románský pa-lác moravských biskupů u baziliky sv. Václava na olomouckém Přemyslovském hradě. Od roku 1999 byla pro potřeby Arcidiecézního muzea rekonstruována severní část národní kulturní památky – někdejšího hradu – objekt kapitulního děkanství a jeho hospodářský dvůr. Areál byl veřejnosti zpřístupněn 1. června 2006.

was established in 1998 in cooperation with the Olomouc Archbishopric as the first mu-seum in the Czech Republic focused on spiritual culture. Its premises also include the Romanesque Palace of the Moravian Bishops near St. Wenceslas Basilica at Olomouc Přemyslid Castle. As of the year 1999 the northern part of the former Castle was gradu-ally reconstructed for the needs of the Museum, i.e. the building of the chapter deanery and its husbandry yard. It was opened to public on 1 June 2006.

Václavské nám. 3, 771 11 Olomouc | tel.: +420 585 514 190

ARCIDIECÉZNÍ MUZEUM KROMĚŘÍŽ KROMĚŘÍŽ ARCHDIOCESAN MUSEUM bylo (opět ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým) založeno 20. června 2007 jako detašované pracoviště na Arcibiskupském zámku v Kroměříži. Spravuje tamní zámecké sbírky (malířská, kresebná, grafická sbírka, kolekce mincí a medailí, hudební archiv, sbír-ka mobiliáře a knihovna) v celkovém počtu asi 135 000 exemplářů. Vedle zpřístupněné obrazárny a historických knihoven se připravuje vytvoření expozice zahradní kultury v českých zemích. Kroměřížský zámek byl v roce 1995 společně s oběma historickými za-hradami prohlášen národní kulturní památkou a v roce 1998 zapsán na Listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

was (once again in cooperation with the Olomouc Archbishopric) established on 20 June 2007 as a part of the Museum at the Archbishop’s Palace in the town of Kroměříž. It ad-ministers all the local collections (paintings, drawings, graphic art, collections of coins and medals, music archive, collection of household goods and library) amounting to some 135,000 items. Apart from the gallery and historical libraries, a permanent exhibition of gardening in the Czech Lands will be opened. The Archbishop’s Palace in Kroměříž along with its unique historical gardens were proclaimed a national cultural monument in 1995 and recorded onto the UNESCO List of World Cultural and Natural Heritage in 1998.

Sněmovní nám. 1, 767 01 Kroměříž | tel.: +420 573 332 037

[email protected] | www.olmuart.cz

Documents

Uhlem, štětcem, skalpelem… | Sbírka kresby Muzea umění Olomouc