Úloha a význam rozhodováníÚloha a význam rozhodování

Intuitivní (laické) rozhodováníIntuitivní (laické) rozhodování

‡ nedostatek potřebných informací

‡ neznalost cílů a kritérii

‡ nedostatek času

‡ opomíjení systematických metod

‡ neznalost podstaty problému

Vědecké (profesionální) rozhodování

založené na ověřených teoriích rozhodování- procedurální, formálně logická a

instrumentální stránka rozhodovacích procesů

Sekvenční a paralelní Sekvenční a paralelní manažerské funkcemanažerské funkce

plánování

organizování

výběr a rozmístění pracovníků

vedení lidí

kontrola

plánování

organizování

výběr a rozmístění pracovníků

vedení lidí

kontrola

SEKVENČNÍ FUNKCE

rozhodování rozhodování

realizace, implementace

analyzování řešených problémů

PARALELNÍ FUNKCE

RozhodováníRozhodování

# rozhodování je jádrem řízení a jako nedílná složka manažerské práce se uplatňuje při jakýchkoli manažerských činnostech,

# je procesem výběru mezi alespoň dvěma možnými variantami jednání,

# při manažerském rozhodování jde o kombinaci vědy a umění rozhodovat,

# dobré, kvalitní rozhodování je podmínkou pro efektivnost fungování a prosperitu organizace.

RozhodováníRozhodování

§ Jednání lidí je výsledkem rozhodovacích procesů jejich myšlení.

§ Je to rozhodování, které je někdy více a někdy méně „racionální“ či podvědomé, ale vždy myšlenkově ovlivněné setrvačností zvyků a poznatků platných v minulostí.

§ Ale pozor - dříve platné a uznávané názory se mohou stát pro jejich nositele „železnou košili“ obtížně překonatelných zvyků, tradic a způsobu uvažování. Může se stát, že informace a znalosti, které v určitých podmínkách vznikly jako inovační myšlenky, vyzrály a úspěšně se po desetiletí uplatňovaly, začnou v jiných podmínkách ztrácet význam, přežívají se, a pak mohou být i brzdou činnosti jejich nositelů. Z tohoto důvodu může nastat, a často i nastává, střet zájmů starší a mladší generace manažerů.

Rozhodování a jeho významRozhodování a jeho význam

‡ Rozhodování bez alternativ je zoufalým tahem hazardního hráče (P. F. Drucker)

‡ Význam rozhodování spočívá zejména v tom, že kvalita a výsledky tohoto procesu ovlivňuje zásadním způsobem efektivnost fungování a prosperitu organizace.

‡ V celosvětovém měřítku neexistuje jediná vteřina, která by nebyla využitá k rozhodování.

‡ Záběr (sortiment oborů) rozhodování pokrývá veškerou činnost lidstva.

Manažerské rozhodováníManažerské rozhodovánídvě stránky rozhodovánídvě stránky rozhodování

Rozhodovací proces – proces řešení rozhodovacích problémů s více variantami řešení (minimálně dvě varianty)

Meritorní stránka rozhodování (věcná, obsahová) – spočívá v rozdílnosti rozhodovacích procesů z hlediska jejich problémového zaměření a věcné náplně (výrobní program, marketingová strategie, výběr pracovníků, atd.)

Formálně-logická stránka rozhodování

(procedurální) – daná obecně platnými rámcovými postupy rozhodovacího procesu (analytický nebo intuitivní přístup) a využívání metod a nástrojů rozhodování (influenční diagramy, kognitivní mapy, metody operační analýzy, rozhodovací matice, rozhodovací stromy)

Dvě stránky rozhodováníDvě stránky rozhodování

Věcná, obsahová (meritorní)

odráží odlišnosti jednotlivých rozhodovacích procesů, každý typ rozhodovacího procesu má své specifické rysy, které ho dělají jedinečným, které jsou zdrojem odlišnosti těchto procesů, např. rozhodování strategii podniku, o investicích, o lidských zdrojích apod. , jednotlivé procesy jsou pak předmětem studia různých vědním oborů a disciplín

Procedurální (formálnělogická)

odráží společné rysy (procedury) rozhodovacích procesů (bez ohledu na odlišný obsah), to, co rozhodovací procesy spojuje je postup, procedura řešení (algoritmus rozhodovacího procesu), uplatňování určitých konceptů (např. utilita variant rozhodování a jeho měření) a metod i modelových nástrojů podporujících řešení rozhodovacích problémů

Teorie rozhodování - 1Teorie rozhodování - 1

Q různé teorie užitku – předmětem jejichž zájmů je stanovení celkového ohodnocení variant v případě většího počtu kritérií hodnocení – hodnocení variant podle kritérií ;

Q sociálně psychologické teorie rozhodování – zaměřené na subjekt a jeho chování - jakožto jeden ze základních prvků rozhodovacích procesů;

Q kvantitativně orientované teorie rozhodování – operační analýza, teorie her, rozhodovací analýza - založené na aplikaci matematických modelů a metod při řešení rozhodovacích problémů (např. operační analýza – pro řešení dobře strukturovaných problémů či teorie her – studující konfliktní rozhodovací procesy, atd);

Teorie rozhodování - 2Teorie rozhodování - 2

»teorie rozhodování v organizacích respektující omezené schopnosti subjektu rozhodování i omezení racionality v organizacích

»teorie rozhodování idealizující subjekt rozhodování (např. koncepce tzv. ekonomického člověka apod.);

»teorie rozhodování respektující omezené schopnosti reálného subjektu rozhodování i omezené racionality v organizačních jednotkách

Manažerské rozhodováníManažerské rozhodování- teorie rozhodování -- teorie rozhodování -

Předmětem teorie rozhodování je formálně-logická stránka rozhodování, včetně metod a modelových nástrojů podporujících řešení rozhodovacích problémů. Odlišnost teorií spočívá:† v přístupu k možnostem rozhodujícího (znalosti, schopnosti)† ve využívání a uplatňování metod a nástrojů, † v uplatňování pojmového aparátu atd.

† Normativní teorie rozhodování – snaha vytvořit standardní normy postupů (návodů) řešení rozhodovacích problémů a způsoby použití modelů s cílem dosažení požadované úrovně, analytický model rozhodování

† Deskriptivní teorie rozhodování – je zaměřena na zpětnou analýzu a vyhodnocení (deskripci) již proběhlých rozhodovacích procesů za účelem zjištění předností a nedostatků

Teorie rozhodováníTeorie rozhodování

Deskriptivní teorie

předmětem jejích zájmu jsou již proběhlé rozhodovací procesy. Jde o deskripci, analýzu a hodnocení rozhodovacích procesů, jejích průběhu, základních prvků, přednosti a nedostatků, chování rozhodovatele a ostatních subjektů v průběhu rozhodovacího procesu.

Normativní teorie

zaměřuje se na poskytnutí návodů, jak řešit rozhodovací problémy, jaké modely a jakým způsobem používat. Jde tedy o tvorbu určitých norem řešení rozhodovacích problémů, jejichž aplikace by umožnila dosažení žádoucí kvality rozhodování.

Základní pojmy teorie Základní pojmy teorie rozhodování - 1rozhodování - 1

1. Stavy světa S1, S2, …, Sm – faktory okolí, které ovlivňují výsledek volby

jednotlivých alternativ během určité doby2. Výsledek volby alternativy

Ai při stavu světa Sj, je určitým zobrazením důsledku volby

alternativy Aj

3. Výsledková funkce Vij=f(Ai,Sj), vyjadřuje požadavek, že ke každé libovolné alternativě

Ai a libovolném stavu Sj, přísluší právě jeden výsledek zobrazený veličinou Vij.

4. Kritéria rozhodování směrnice, kterými se řídí rozhodující subjekt při výběru nejvýhodnější

alternativy jednání5. Zásady rozhodování

rozumí se jimi taková kritéria, podle nichž lze stanovit pro každou situaci jednoznačně nejvýhodnější alternativu a její výběr

Základní pojmy teorie Základní pojmy teorie rozhodování - 2 rozhodování - 2

6. Funkce užitku Uij funkce, kterou dostaneme, když přiřadíme každému výsledku Vij volbu

alternativy Ai za stavu světa Sj určitou míru užitku, který tomuto výsledku přikládáme. Základní model rozhodování je založen na principu racionálnosti v rozhodování. Podstatou racionálnosti je maximalizace užitku. Pro výběr optimální alternativy pak záleží na tom, v jaké stupnici jsou užitky měřeny. Konstrukce základního modelu předpokládá, že užitky i pravděpodobnosti jsou měřeny v kardinální stupnici. Za racionální volbu se pak považuje alternativa, které odpovídá nejvyšší hodnota užitku.

7. Očekávaná užitnost na rozdíl od pojmu „užitnosti“ v rozhodování za jistoty je třeba v rozhodování

za rizika pracovat s pojmem „očekávaná užitnost“, který označuje kombinaci výsledku a pravděpodobnost jeho výskytu. Vypočteme ji jako součin obou těchto hodnot. Očekávaná užitnost každé alternativy Ai je váženým průměrem všech výsledků, kterých můžeme nabýt a každá z těchto hodnot je vážená pravděpodobnost jejich nabytí. Určením užitné hodnoty každé alternativy se původní matice užitnosti provede do 1 sloupce očekávané užitnosti. Vlastní rozhodování pak v souladu s principem racionálnosti spočívá ve volbě alternativy s maximální střední hodnotou užitku – nejvyšší očekávanou užitností.

Základní pojmy teorie Základní pojmy teorie rozhodování - 3rozhodování - 3

8. Rozhodovací matice slouží k poměření užitku a zhodnocení jednotlivých

alternativ a obsahuje:

S – množina alternativních stavů světaA – množina alternativních akcíV – množina alternativních důsledků

Rozhodovací matici pak v obecném tvaru zobrazíme:

S/A (P) S1 (P1)

S2

(P2) …

Sm

(Pm)

A1 V11 V12 … V1m

A2 V21 V22 … V2m

… … … … …

An Vn1 Vn2 … Vnm sloupce rozhodovací matice nám představují každou možnou alternativní akci Ai, řádky představují každý možný stav určitého významného jevu pro rozhodovací situaci. Každé políčko označuje důsledek volby alternativy Ai při možném stavu světa Sj.

Stupnice měřeníStupnice měření

Nominální stupnice (jmenné) – kvalitativní, varianty zařazené do určité třídy jsou rovnocenné;

Nejjednodušší nominální stupnice má formu „ano-ne“ , „vyhovuje -nevyhovuje“. Tento způsob hodnocení lze bez zkreslení využít pouze tam, kde jde o jednoznačné posouzení, zda výsledek z určitého hlediska (kritéria) vyhovuje nebo nevyhovuje.

Ordinální stupnice (pořadové) Ordinální stupnice (pořadové) – kvalitativní, stanovení pořadí, aniž můžeme říci, o kolik nebo kolikrát je jedna varianta lepší než druhá

Posuzování výsledků pomocí ordinální stupnice odpovídá teorii rozhodování, neboť pro výběr optimální (nejvhodnější) varianty není třeba znát absolutní velikost užitnosti ani vzájemný poměr užitnosti nabídek, nýbrž jen jejich pořadí užitnosti (priority).

Ordinální stupnice jsou nejčastěji konstruovány jako klasifikační (známkovací) nebo bodovací.

Stupnice měřeníStupnice měření

Kardinální – kvantitativní (jednotka a počátek měření)

Podstatou kardinální stupnice je číselné vyjádření vzájemného poměru užitnosti nabídek (variant), tj. kolikrát nebo o kolik je preference výsledku hodnocení jedné nabídky větší nebo menší než druhé. Míra preference může spočívat buď na subjektivním odborném posouzení nebo na objektivních hodnotových parametrech.

† Intervalová – umožňuje měřit, o kolik je jedna varianta větší či menší než jiná

† Poměrová - umožňuje měřit, kolikrát je jedna varianta větší či menší než jiná

ROZHODOVACÍ PROCESY ROZHODOVACÍ PROCESY ROZHODOVACÍ PROBLÉMY ROZHODOVACÍ PROBLÉMY

Rozhodovací proces: proces řešení rozhodovacích problémů (problémů s více variantami řešení) – posuzování variant a výběr optimální varianty

Rozhodovací proces = proces volby, tj. posuzování jednotlivých variant a výběr optimální varianty, resp. varianty určené k realizaci

Rozhodovací problém: existuje odchylka mezi žádoucím stavem (standardem, normou, plánem) a skutečným stavem.

Odchylky skutečnosti od žádoucího stavu (zjištěné kontrolou, kritickými ohlasy apod.) identifikuji problémy, které by měla organizace řešit.

reálné problémy – odlišuje je stupeň naléhavosti řešení potenciální problémy – nutno připravit reakce na možné hrozby ale i plány využití příležitosti (ob,

Struktura rozhodovacích Struktura rozhodovacích problémůproblémů

Vzájemně závislé a návazné činnosti, jež tvoří náplň rozhodovacích procesů, lze dekomponovat do určitých složek (etap),

Dekompozice rozhodovacího procesu (tzv. Simonův přístup):

- analýza okolí (intelligence activity),- návrh řešení (design activity),- volba řešení (choice activity),- kontrola výsledků (review activity).

Podrobnější členění rozhodovacího procesu (rozhodovací algoritmus):

- identifikace rozhodovacího problému,- analýza a formulace problému,- tvorba variant rozhodování,- stanovení kritérií hodnocení,- určení důsledku variant,- hodnocení a výběr varianty určené k realizaci,- realizace zvolené varianty,- kontrola výsledků

Podrobněji – viz učebnice: Veber a kol . s. 35 - 39

Algoritmus normativní teorie Algoritmus normativní teorie rozhodovánírozhodování

Identifikace problémů a cílůIdentifikace problémů a cílů

Návrh alternativních řešení,informační analýza a syntézaNávrh alternativních řešení,

informační analýza a syntéza

Hodnocení a srovnávání alternativ

Hodnocení a srovnávání alternativ

Výběr alternativy

Implementace rozhodnutí

Vyhodnocení a kontrola rozhodnutí

NejistotaNejistotaJistotaJistota RizikaRizika

Pro správné rozhodování musíme znát ovlivňující faktory v budoucnosti; resp. pravděpodobnost jejich nastoupení.

Znalost pravděpodobnosti rozhodnutí na podmínky jistoty, rizika a nejistoty.

Hodnocení pravděpodobnosti výskytu jevu: subjektivní způsob objektivní způsob

Struktura rozhodovacího procesu - analytický model rozhodování Struktura rozhodovacího procesu - analytický model rozhodování

Identifikace a specifikace rozhodovacích problémů

Analýza a formulace rozhodovacích problémů

Stanovení kritérií hodnocení variant

Tvorba variant, stanovení alternativních řešení

Realizace zvolené varianty

Výběr vhodné varianty, alternativy

Hodnocení důsledkůAlternativních řešení

Podmínky rizikaPodmínky určitosti Podmínky neurčitosti

Kontrola výsledků

Vlastní rozhodnutí

Příprava rozhodnutí

Příprava rozhodnutí

Vlastní rozhodnutí

KritériumvýnosovéKritériumvýnosové

KritériumnákladovéKritériumnákladové

KritériumkvalitativníKritérium

kvalitativní

Kritériumkvantitativní

Kritériumkvantitativní

Struktura rozhodovacích Struktura rozhodovacích procesů - 1procesů - 1

1. Identifikace – sběr, analýza a vyhodnocování informací, identifikace situací, které vyžadují řešení- Uvědomění si (ujasnění, pochopení) problému;- Dekompozice problému (rozdělení problému na dílčí části),- Stanovení priorit řešení

2. Analýza a formulace problému – stanovení základních prvků, určení příčin vzniku problému a cílů jeho řešení- Bližší poznání problémové situace- Vyjasnění příčin problému- Stanovení cílů řešení problému

3. Stanovení kritérií hodnocení – pro posuzování a hodnocení variant řešení- Hledání optimální varianty řešení (varianty určené k realizaci);

4. Tvorba variant řešení – nalezení a formulace činností vedoucích k řešení

- Formulace kvantitativních a kvalitativních kritérií hodnocení

Struktura rozhodovacích Struktura rozhodovacích procesů - 2procesů - 2

5. Stanovení důsledků variant z hlediska vybraných kritérií- Výpočet kritérií za pomoci modelové a výpočetní techniky nebo uplatněním tzv. expertních odhadů či výpovědí

Hodnocení variant má několik fázi: a) vyloučení nepřípustné varianty, b) posouzení celkové výhodnosti přípustných variant nebo stanovení

tzv. preferenčního uspořádání variant

6. Hodnocení variant, výběr varianty určené k realizaci (optimální) nebo preferenční uspořádání variant- Smyslem je stanovení takové varianty řešení, která je nejlepší z hlediska celého souboru kritérií

7. Realizace, implementace vybrané varianty- Jde o fyzickou realizaci (implementaci) zvoleného řešení

8. Monitorování a kontrola stanoveným cílům, příprava a realizace nápravných opatření,

korekce cílů, pokud nebyly stanoveny realisticky.

Uplatnění individuálního Uplatnění individuálního a skupinového rozhodování a skupinového rozhodování

Při určování cílů – obvykle je lepší skupinový přístup (umožňuje uplatnění většího množství znalostí) Při určování cílů – obvykle je lepší skupinový přístup (umožňuje uplatnění většího množství znalostí)

Implementace rozhodnutí je obvykle záležitostí jednotlivce (manažera) s jeho pravomocí a zodpovědnostíImplementace rozhodnutí je obvykle záležitostí jednotlivce (manažera) s jeho pravomocí a zodpovědností

Pro stanovení alternativních řešení je nutné použít skupinový přístup (širší pojetí řešení z hlediska různých funkčních oblastí dané organizace)

Pro stanovení alternativních řešení je nutné použít skupinový přístup (širší pojetí řešení z hlediska různých funkčních oblastí dané organizace)

Při hodnocení alternativních řešení je lepší je skupinové hodnocení (zahrnuje více hledisek, než názor jednotlivce) Při hodnocení alternativních řešení je lepší je skupinové hodnocení (zahrnuje více hledisek, než názor jednotlivce)

Při výběru vhodné alternativy vede skupinová interakce a dosažení konsenzu k akceptaci podstoupení většího rizika, v případě skupinového výběru je lepší, aby účastníky byli ti, kterých se bude rozhodnutí nejvíce týkat, tudíž je lepší skupinový přístup

Při výběru vhodné alternativy vede skupinová interakce a dosažení konsenzu k akceptaci podstoupení většího rizika, v případě skupinového výběru je lepší, aby účastníky byli ti, kterých se bude rozhodnutí nejvíce týkat, tudíž je lepší skupinový přístup

Techniky stimulování kreativityTechniky stimulování kreativitypři tvorbě variant při tvorbě variant

Jedná se o metody skupinového rozhodování

Brainstorming – základní pravidla:Nevysmívejte se žádné myšlence, ať kdokoliv přichází jakýmikoliv nápady Každá myšlenka musí být prezentována celé skupině, aby vznikaly další nápady a myšlenkyŽádná myšlenka nesmí být kritizována, cílem brainstormingu je vytváření nápadů a ne jejich hodnocení

Metoda Delphi – založená na skupině odborníků, kteří vzájemně izolováni předkládají návrhy, které se kompilují, znovu předkládají k posouzení (zpětná vazba je písemná) a tak se v několika krocích sbližují navrhované varianty

Nominální skupinová technika (NST) – je v podstatě strukturovanou týmovou poradou. oproti Delphi se účastníci znají, zpětná vazba je dána diskuzí v přímé komunikaci

Typy rozhodovacích Typy rozhodovacích procesůprocesů

Dobře a špatně strukturované problémy

Rozhodování za: – jistoty– rizika– nejistoty– za krizové situace (v době krize)

Dobře strukturované Dobře strukturované problémyproblémy

Algoritmizované, programované:– zpravidla opakovaně řešené, existují rutinní postupy

řešení– Obvykle kvantifikovatelné proměnné, jediné

kvantitativní kritérium hodnocení

Příklady:– vytížení výrobní linky– obsazení jednotlivých strojů pracovníky– stanovení velikosti objednávky materiálu (dávky)

Špatně strukturované Špatně strukturované problémyproblémy

Zpravidla nové, neopakovatelné; typické na vyšších stupních řízení. Řešení vyžaduje tvůrčí přístup, rozsáhlých znalostí, zkušenosti a intuice, neexistují standardní procedury

Charakteristiky:existence více faktorů ovlivňujících řešení, některé

z nich nejsou známy, pouze část je kvantifikovatelná, existují mezi nimi složité a proměnlivé vazby

Náhodnost změn (technologické, ekonomické, sociální okolí)

Existence většího počtu kritérií, některá jsou kvalitativní

Obtížná interpretace informací potřebných pro rozhodnutí

Příklady: vytvoření společného podniku, organizační struktura, inovace

Rozhodovací problémy podle úrovní řízení

Vrcholové řízeníVrcholové řízení

Střední úroveňStřední úroveň

Operativní řízeníOperativní řízení

Složité, nestrukturované problémy za rizika a

nejistoty

Strukturované i nestrukturované

problémy

Dobře strukturované

problémy

Dobře strukturované problémy

Špatně strukturované problémy

Typ

pro

blém

u

Úro

veň řízen

í

Typy rozhodovacích problémů Typy rozhodovacích problémů podle úrovně managementupodle úrovně managementu

TOPmanag.

Střední management

Základní (operační) management

velká malá míra strukturalizace

Úro

veň

man

agem

entu

Nestrukturované, málo četné, složité problémy za

rizika a nejistoty

Nestrukturované, málo četné, složité problémy za

rizika a nejistoty

Strukturované i nestrukturované

problémy

Strukturované i nestrukturované

problémy

Dobře strukturované, často se vyskytující,

determinované, rutinní

Dobře strukturované, často se vyskytující,

determinované, rutinní

Typ

ro

zho

do

vací

ho

pro

blé

mu

Postupy a nástroje Postupy a nástroje rozhodovánírozhodování

Postupy a nástroje rozhodování závisí na:

subjektu rozhodování (jednotlivec, skupina) času (statické - dynamické, spojité - diskrétní) kritériích (jedno-, více kriteriální)míře určitosti (za jistoty, rizika, neurčitosti)úrovni a závažnosti (strategické, taktické, operativní)důsledcích variant řešenísystémové struktuře problému (dobře - špatně strukturovaný)možnosti algoritmizace

Prvky rozhodovacího Prvky rozhodovacího procesuprocesu

Cíl rozhodování

Kritéria hodnocení

Subjekt rozhodování

Objekt rozhodování

Varianty a jejich důsledky

Stavy světa

Cíl rozhodování

Stav, kterého má být řešením rozhodovacího problému dosaženo: např.

zvýšení výrobní kapacity zvýšení kvality získání nové technologie proniknutí na nové trhy a/nebo zvýšení podílu na existujících trzích zvýšení spokojenosti zaměstnanců / zákazníků snížení nákladů zvýšení rentability investic

Cíle rozhodování : kvantitativní kvalitativní

Kritéria hodnoceníKritéria hodnocení

Slouží k posouzení výhodnosti jednotlivých variant z hlediska dosažení (stupně plnění) dílčích cílů

Typy kritérií:výnosová: preferují vyšší hodnoty, „čím více, tím

lépe“: zisk

nákladová, „čím více, tím hůře“: náklady

kvantitativní – ukazatele, výhoda:

jednoznačnost, měřitelnost

kvalitativní – agregovanější, širší náplň

Subjekt rozhodováníSubjekt rozhodování

Rozhodovatel

Jednotlivec – individuální rozhodování; autoritativní, konzultativníSkupina – kolektivní rozhodování; hlasování, konsensus

Statutární (formální) vs. skutečný (neformální) rozhodovatel

př.: skutečný výběr technologie proběhne na štábní úrovni, ředitel rozhodne pouze o tom, zda tuto variantu realizovat či zamítnout

Objekt rozhodováníObjekt rozhodování

Část organizace, v níž byl problém formulován, stanovil se cíl řešení a jíž se rozhodování týká:

» Výrobní program» Tržní orientace» Organizační uspořádání» Inovace» Financování rozvoje firmy

Varianty rozhodovánVarianty rozhodování

Varianta: možná akce, která má vést k řešení problému (splnění stanovených cílů)

Tržní orientace: domácí nebo zahraniční trh

Organizační struktura: teritoriální, divizionální, pružná

Důsledky: předpokládané dopady vzhledem ke kritériím hodnocení

kvantitativní kritéria: lze stanovit hodnotu

Stavy světaStavy světa

Budoucí vzájemně se vylučující situace, které mohou nastat po realizaci varianty a ovlivňují její důsledky

Efektivnost investice (vybudování výrobní jednotky) závisí na jejím využití, budoucí poptávka není známa s jistotou její hodnoty (nízká, střední, vysoká) představují možné stavy světa

Větší počet takových faktorů (faktory rizika, nejistoty) – stavy světa jsou dány jejich možnými kombinacemi

Hraji významnou úlohu při rozhodování za rizika a nejistoty

Rozhodování za jistoty, Rozhodování za jistoty, rizika a nejistotyrizika a nejistoty

za jistoty: víme s jistotou, který stav světa nastane a jaké budou výsledky variant

za rizika: známe pravděpodobnosti stavů světa

za nejistoty: neznáme ani pravděpodobnosti stavů světa

za neurčitosti: neznáme možné stavy světa důsledky variant

za krizové situace: nedostatek informací, nedostatek času, nedostatečné kompetence pro rozhodování, nedostatek zdrojů pro řešení krizové situace, legislativní nedostatečnost, nemožnost odložení rozhodnutí na pozdější dobu, velká pravděpodobnost konfliktu ze zákony.

Rozhodování za Rozhodování za jistotyjistoty

* úplné informace – víme s

jistotou, který stav světa

nastane, jaké budou důsledky

variant

* jedno kritérium

* soubor kritérii

* Metody stanovení vah kriterií

Rozhodování za Rozhodování za jistotyjistoty

Grafické nástroje (influenční diagramy, kognitivní mapy)

tvorba variant známe variantyneznáme varianty

neexistují postupyexistují postupy – analogie, modifikace

dobře a špatně strukturované problémy brainstorming, morfologická analýza, experti

Rozhodování za rizikaRozhodování za rizika

Pokud rozhodovatel zná možné budoucí stavy světa (které mohou nastat), a tím i důsledky variant při těchto stavech a současně zná i pravděpodobnosti jednotlivých stavů světa – pak jde o rozhodovací proces za rizika

Riziko – veličina, která vyjadřuje pravděpodobnost, že daný jev nastane nebo nenastane. Je to kvantifikovaná nejistota.

Nástroje podpory rozhodování- nástroje stanovení dopadů rizikových variant,- nástroje redukce souboru rizikových variant,- nástroje podporující hodnocení a volbu rizikových variant,- modelové procesní normativní přístupy

Nástroje stanovení dopadů Nástroje stanovení dopadů rizikových variantrizikových variant

Mezi základní nástroje stanovení kvantitativních dopadů variant patří:

Rozhodovací matice- Pravděpodobnostní stromy- Strategické scénáře- Simulace Monte Carlo- Reálné opce

Rozhodovací maticeRozhodovací matice

Představuje maticové zobrazení důsledků rizikových variant vzhledem ke zvolenému kriteriu hodnocení, kde

- řádky představují: varianty rozhodování (rizikové varianty)

- sloupce představují: stavy světa, scénáře

- prvky matice tvoří :hodnoty zvoleného kritéria hodnocení kvantitativního charakteru pro každou

rizikovou variantu a stav světa

Rozhodovací matice Rozhodovací matice

Pravděpodobnost

p1 … pi … pn

A1 S1 … Si … Sn

A11 U11 … U1i … U1n

… … …

AJ Uj1 … Uji … Ujn

… … …

AM Um1 … Umi … Umn

Pravděpodobnostní Pravděpodobnostní stromystromy

Představují grafický nástroj zobrazení důsledků rizikových variant v závislosti na podmíněném vývoji rizikových faktorů v čase.

Faktory rizika ovlivňující zvolené kritérium hodnocení rizikové varianty jsou zobrazeny jako:- uzly: pravděpodobnostního stromu- hrany :vycházející z těchto uzlů zobrazují jednotlivé možné hodnoty rizikových faktorů, hrany jsou ohodnoceny pravděpodobnostmi, se kterými se rizikové faktory, resp. jejich určité hodnoty nastanou

PRAVDĚPODOBNOSTNÍ STROMY

Činnost(operace)Činnost

(operace)Výzkum a vývojVýzkum a vývoj

Poloprovozní ověření

Poloprovozní ověření

Zavedení do hromadné

výroby

Zavedení do hromadné

výroby

Uvedení na trhUvedení na trh

Úspěch NeúspěchÚspěch Neúspěch

Odhadové náklady(mil. Kč) 5 3 30*) 2 2Odhadové náklady(mil. Kč) 5 3 30*) 2 2

Čisté výnosy (mil. Kč) -- -- -- 100 10Čisté výnosy (mil. Kč) -- -- -- 100 10

Subjektivní pravděpodobnostispěchu 0,7 0,9 0,98 0,8 0,2 Subjektivní pravděpodobnostispěchu 0,7 0,9 0,98 0,8 0,2

*)Tento údaj je včetně nákladů na nákup a instalaci výrobní aparaturyOdhady nákladů,výnosů a jejích pravděpodobností

N=5

0,7

Úspěch1

2

3

4

0,9

0,98

0,8V = 100

N=3

Neúspěch

0,3

0,1

Neúspěch

Úspěch

N=30

Úspěch0,02

Neúspěch

N= 20,2

Neúspěch

V = 10

Úspěch

1 Výzkum a vývoj

2 Poloprovoz

3 Zavedení do hromadné výroby

4 Uvedení na trh

V Výnosy

N Náklady

Situace Zisk ( ztráta) Pravděpodobnost

A

B

C

D

E

- 5

- 8

- 38

- 30

60

0,30

0,07

0,01

0,12

0,50Ohodnocený pravděpodobnostní strom

Strategické scénářeStrategické scénáře

Slouží pro stanovení dopadů strategických variant, používá se jich při tvorbě těchto variant, jejich hodnocení a výběru.

Požadavky na scénáře:

- za nejdůležitější požadavek se považuje vnitřní konzistence a věrohodnost scénářů, - při tvorbě scénáře je nutno rozlišit co je známé (tzn. dostatečně jisté věci a trendy) a co je neznámé, tj. klíčové nejistoty.

Mezi přednosti strategických scénářů patří především to, že poskytují možné obrazy budoucnosti a umožňují neformalizované ohodnocení důsledků variant

Simulace Monte Simulace Monte CarloCarlo

Této metody se využívá pro řešení pravděpodobnostních modelů, kde jsou analytická řešení velice obtížná, resp. nemožná.

modeluje pravděpodobnostní distribuci náhodných procesů,

náhodně vybrané vzorky s danou pravděpodobnostní distribucí jsou analogické s pozorováními na samotném systému,

čím je počet vzorků větší, tím více se výsledky simulace přibližují pravděpodobnostnímu chování skutečného systému.

Reálné opceReálné opce

Mají původ ve finančním managementu a metody se využívá zejména při rozhodování v oblasti investic a firemního oceňování.

Hlavním přínosem metody je stanovení hodnoty jednotlivých druhů flexibility, jejichž nositelem je investiční projekt. Tato hodnota je tím větší, čím větší je flexibilita investiční varianty a čím vyšší je nejistota podnikatelského okolí.

Hodnota reálné opce pak představuje veličinu, která zvyšuje čistou současnou hodnotu investiční varianty

Nástroje redukce souboru Nástroje redukce souboru rizikových variantrizikových variant

Mezi základní nástroje redukce souboru variant (zmenšení počtu možných variant patří:

- pravidlo očekávané hodnoty a rozptylu

- pravidlo stochastické dominance

Pravidlo očekávané Pravidlo očekávané hodnoty a rozptyluhodnoty a rozptylu

Toto pravidlo vychází ze dvou statistických charakteristik rozdělení pravděpodobnosti rizikových variant vzhledem ke zvolenému kritériu hodnocení, které tvoří střední hodnota kritéria (míra výhodnosti variant).

Pravidlo očekávané hodnoty a rozptylu vychází z předpokladu, že rozhodovatel dává přednost variantě:

- s vyšší očekávanou hodnotou kritéria hodnocení před variantou s hodnotou nižší,

- s nižším rizikem před variantou s vyšším rizikem.

Očekávaná (střední) Očekávaná (střední) hodnotahodnota

» Optimální je varianta s nejvyšší očekávanou hodnotou daného kritéria hodnocení

»Varianta je optimální z hlediska dlouhodobé strategie, nikoliv z hlediska jednotlivého případu

Pravidlo stochastické Pravidlo stochastické dominancedominance

Je metodou, která navazuje na jiné nástroje měření dopadu rizikových variant, např. metodu Monte Carlo.

Princip pravidla je založen na skutečnosti, že u stochasticky dominantní varianty je pravděpodobnost překročení libovolné hodnoty uvažovaného výnosového kritéria vyšší než stejná pravděpodobnost u variant dominovaných (první stupeň stochastické dominance; druhý stupeň je pak založen na předpokladu averze k riziku a třetí stupeň na předpokladu klesající averze k riziku).

Obecně platí, že pravidlo stochastické dominance vyššího stupně umožňuje lepší identifikaci variant s vyšší pravděpodobnosti úspěchu.

Nástroje hodnocení a volby Nástroje hodnocení a volby rizikových variantrizikových variant

Mezi nejznámější nástroje patří:

rozhodovací stromy

více kriteriální funkce užitku (utility) za rizika

teorie her

metody tvorby portfolia

Rozhodovací Rozhodovací stromystromy

Při hodnocení a výběru rizikových variant je potřeba vzít v úvahu nejen aktuální rozhodování, ale i možná budoucí rozhodnutí. Tím se původně jedno etapové (statické) rozhodovací procesy stávají procesy více etapovými (dynamickými). Vhodným nástrojem pro zobrazení a řešení těchto více etapových rozhodovacích procesů jsou rozhodovací stromy.

Jsou složeny z uzlů a orientovaných hran. Varianty rozhodnutí jsou znázorněny jako hrany vycházející z rozhodovacích uzlů.

Dopady posloupnosti rizikových rozhodnutí v závislosti na vývoji rizikových faktorů (v podobě užitku či hodnot zvoleného kritéria hodnocení) jsou uváděny na koncích větví rozhodovacího procesu,

Rozhodovací stromyRozhodovací stromy

1 3

2

4

5

6

7

V1

V3

V2

S1

S2

S3

V4

V5

8

9

V6

V7

10

1

V8

V9

12

13

S4

S5

S6

S7

Více kriteriální funkce Více kriteriální funkce užitku za rizikaužitku za rizika

Tato funkce je vyplývá ze soustavy axiomů teorie kardinálního užitku (autoři: Neumann, Morgenstern), vztahujících se k chování subjektů v situacích zatížených rizikem.

Z axiomů této teorie lze dokázat existenci funkce užitku, která přiřazuje užitek každé variantě rozhodování.

Rozhodovatel pak preferuje rizikovou variantu s vyšším očekávaným užitkem před variantou s nižším očekávaným užitkem.

Více etapové rozhodovací Více etapové rozhodovací procesy - postupprocesy - postup

1. vymezení etap rozhodovacího procesu

2. stanovení variant rozhodování pro 1. etapu

3. identifikace rizikových faktorů4. určení kritických rizikových

faktorů (méně významné nahradit deterministickými odhady)

5. stanovení způsobů snížení nejistoty kritických rizikových faktorů

6. specifikace budoucích rozhodnutí (v dalších etapách)

Objasnění - Funkce užitku Objasnění - Funkce užitku (utility) za rizika(utility) za rizika

averze k riziku: konkávnísklon k riziku: konvexníneutrální postoj k riziku: lineární

Vlastnosti funkce utility

v oblasti zisku převládá averze k riziku v oblasti malých ztrát převládá sklon k riziku v oblasti značných ztrát převládá averze k

riziku funkce utility různých rozhodovatelů se liší funkce utility téhož rozhodovatele se může

měnit s časem vždy vyjadřuje subjektivní postoj

rozhodovatele k riziku

Vlastnosti funkce užitku Vlastnosti funkce užitku (utility)(utility)

oblast oblast ztrátyztráty

oblast oblast ztrátyztráty

averze k averze k rizikuriziku

sklon k sklon k rizikuriziku

inflexní inflexní bodbod

utiliutilitata

11

Očekávaná hodnota Očekávaná hodnota užitku - postupužitku - postup

#Rozhodovatel preferuje rizikovou variantu A před rizikovou variantou B, pokud očekávaná utilita varianty E(A) je větší než očekávaná utilita varianty E(B)

#Postup:– Stanovit funkci utility kritéria

hodnocení– Pro každou variantu stanovit užitek

jednotlivých hodnot a pomocí těchto hodnot a odpovídajících pravděpodobností určit očekávanou hodnotu užitku každé varianty

– Varianty uspořádat podle klesajících hodnot utility; optimální je varianta s nejvyšší očekávanou utilitou

Teorie herTeorie her Teorie her (matematická teorie her, teorie

strategických her) se orientuje na řešení rozhodovacích problémů, kdy výsledky subjektu spojené s volbou určité varianty závisí na jednání dalších účastníků řešení problému.

Jde o tzv. konfliktní problémy, kdy jednotliví účastníci sledují svoje zájmy, které mohou být vzájemně v rozporu, a snaží se o dosažení co nejlepších výsledků,a to i na úkor ostatních účastníků konfliktu.

Zdrojem nejistoty, resp. Rizika - je racionálně jednající protivník

Metody tvorby Metody tvorby portfoliaportfolia

Tato metoda se liší od všech předchozích metod v tom, že se nezaměřuje na jednotlivé rizikové varianty, ale jejich cílem je tvorba portfolia (souboru) rizikových variant, splňujících určité podmínky.

Předpokládá se, že pro každou rizikovou variantu jsou známy očekávané hodnoty zvoleného kritéria hodnocení výnosového charakteru a jeho rozptyl, resp. směrodatná odchylka. V případě statistické závislosti těchto variant pak korelační koeficienty dvojic variant jako míry párové závislosti.

Pravidla Pravidla rozhodovánírozhodování

Pravidla rozhodování: rozhodovací matice je východiskem pro stanovení preferenčního uspořádání variant pomoci tzv pravidel rozhodování

a) za rizika: - pravidlo očekávaného užitku, - pravidlo očekávané hodnoty, - pravidlo očekávané hodnoty a rozptylu

b) nejistoty:

• Pravidlo minimaxu

• Pravidlo maximaxu

• Laplaceovo pravidlo,

• Hurwiczovo pravidlo,

• Savageovo pravidlo

Pravidlo minimaxu (Waldovo Pravidlo minimaxu (Waldovo pravidlo pesimismu)pravidlo pesimismu)

Pravidlo minimaxu (Waldovo pravidlo pesimismu)Toto pravidlo by uplatnil výrazně pesimistický rozhodovatel, jež se obává, že nastane nejméně příznivý stav světa a volí variantu, která vede v této situaci k nejlepšímu výsledku.

Pravidlo maximaxu (kriterium optimismu)Toto pravidlo volíme když rozhodovatel vychází z optimistického předpokladu, že nastane nejpříznivější stav světa, a volí variantu, která vede opět v této situaci k nejlepšímu výsledku.

Laplaceovo pravidlo (stejná pravděpodobnost všech stavů světa)Toto pravidlo je analogické pravidlu očekávané hodnoty za předpokladu, že všechny stavy světa jsou stejně pravděpodobné (jde o tzv. pravidlo nedostatečného důvodu, kdy pokud nejsou informace o tom, že některé stavy světa jsou pravděpodobnější než jiné, lze předpokládat jejich stejnou pravděpodobnost)

Hurwiczovo pravidlo (koeficient optimismu)

Savageovo pravidloSavageovo pravidlo (minimální ztráty, matice (minimální ztráty, matice ztrát)ztrát)

» Hurwiczovo pravidlo (koeficient optimismu)Toto pravidlo je založené na výpočtu váženého průměru nejlepší a nejhorší hodnoty kritéria hodnocení pro každou rizikovou variantu. Váhu nejlepší hodnoty určuje rozhodovatel z intervalu od nuly do jedné a označuje se jako koeficient optimismu (váhu nejhorší hodnoty tvoří pak doplněk koeficientu optimismu do jedné).

» Savageovo pravidlo (minimální ztráty, matice ztrát)Toto pravidlo je založené na matici ztrát (pro každý stav světa se stanoví odchylky hodnot kritéria každé varianty od varianty za tohoto stavu nejvýhodnější) a následném uplatnění pravidla maximinu (pro každou variantu se určí nejvyšší ztráta jako řádková maxima matice ztrát a zvolí se varianta, pro kterou je tato ztráta nejnižší).

Další typy rozhodovacích procesů

individuální – kolektivní /skupinové),

statické – dynamické,

jednostupňové – vícestupňové,

jedno kriteriální – více kriteriální,

strategické – taktické – operativní,

nekonfliktní – konfliktní,

podle tvorby variant: konečný – prakticky nekonečný počet vygenerovaných variant

Modely rozhodovateleModely rozhodovatele

Racionálně ekonomický model

Administrativní model

» princip optimalizace

Racionálně-ekonomický Racionálně-ekonomický modelmodel

systematické vyhledávání optimálních řešení, maximalizace zisku:

znalost všech variant vedoucích k dosažení cíle,

znalost všech důsledků těchto variant,

schopnost kvantitativního stanovení užitku,

volba nejlepší varianty (s nejvyšším užitkem)

uplatňuje princip optimalizace

model: analytický, normativní

Administrativní Administrativní modelmodel

časový tlak, omezenost zdrojů

omezený rozsah informacíomezené schopnosti řešení problémů, vytváření zjednodušených modelůneúplný výčet variant a jejich důsledkůvolba první dostatečně dobré varianty

uplatňuje princip satisfakce

deskriptivní model

Racionálně-ekonomický vs. Racionálně-ekonomický vs. administrativní modeladministrativní model

Předpoklad Model

racionálně-ekonomický

administrativní

racionalita rozhodovatele dokonalá omezená

disponibilní informace úplné neúplné

volba rozhodnutí optimalizace satisfakce

typ modelu normativní deskriptivní

KVALITA KVALITA ROZHODOVÁNÍROZHODOVÁNÍ

nelze posuzovat podle jednotlivých případů

výsledky leckdy mají kvalitativní charaktervýsledky jsou závislé na faktorech rizika a nejistoty, které rozhodovatel nemá zcela pod kontrolou

posuzovat podle určitých charakteristik rozhodovacích procesů – kvalitní rozhodování vede z dlouhodobého hlediska k lepším hospodářským výsledkům

Vliv na kvalitu Vliv na kvalitu rozhodovacích procesůrozhodovacích procesů

» stanovení cíle řešení, soulad s cíli a hodnotovým systémem organizace»množství a kvalita dostupných informací»uplatnění nástrojů a poznatků teorie rozhodování»kvalita projektu řešení rozhodovacího problému»kvalita objektu rozhodování (počet zpracovaných variant, kvalita informací)»kvalita řízení rozhodovacího procesu

Bariéry rozhodováníBariéry rozhodování

☺brání dosažení žádoucí kvality řešení rozhodovacích problémů☺zdroje bariér:

•subjekt rozhodování a ostatní účastníci řešení RP•organizační jednotka, která řídí proces rozhodování

☺zvyšování kvality rozhodovacích procesů: oslabování či odstraňování bariér

Subjektivní bariéry Subjektivní bariéry rozhodovánírozhodování

> omezená schopnost zpracovávat informace> omezený rozsah poznání> omezená schopnost formulovat a řešit složité rozhodovací problémy> omezená schopnost internalizace systému hodnot (ztotožnění se systémem hodnot)> opakováni neefektivních řešení (opakované pokusy o záchranu ztrátové firmy, …)

Objektivní bariéry Objektivní bariéry rozhodovánírozhodování

‡ nedostatečná kvalita informační základny (hlavně pro vrcholové řízení a rozhodování)‡ nepružnost organizační struktury (obtížné vytváření dočasných týmů)‡ velký počet stupňů v hierarchii řízení‡ nepřesnost a nejasnost vymezení rozhodovacích pravomocí

INFORMACE PRO INFORMACE PRO ROZHODOVÁNÍROZHODOVÁNÍ

§ Rozhodovací proces lze chápat jako proces shromažďování a transformace vstupních informací do výstupních, zahrnující interpretaci těchto informací

§ Znalosti, zkušenosti a úsudek rozhodovatele jsou nezbytné pro:

≠ efektivní sběr informací≠ určení vhodného rozsahu informací≠ správnou interpretaci získaných informací

Efektivní sběr Efektivní sběr informacíinformací

… s růstem celkového objemu informací klesá jejich mezní (marginální) užitek

… mezní náklady dodatečných informací s růstem jejich objemu rostou (nejprve se využívají snadno dostupné zdroje, později méně dostupné a dražší zdroje)

… existuje optimální rozsah informací, při němž je rozdíl mezi užitkem a náklady na získání informací maximální

Stanovení rozsahu Stanovení rozsahu informacíinformací

¤ s růstem celkového objemu informací klesá jejich mezní (marginální) užitek

¤ mezní náklady dodatečných informací s růstem jejich objemu rostou (nejprve se využívají snadno dostupné zdroje, později méně dostupné a dražší zdroje)

¤ existuje optimální rozsah informací, při němž je rozdíl mezi užitkem a náklady na získání informací maximální