Upload
others
View
0
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
Univerzita Palackého v Olomouci
Právnická fakulta
Roman Václavík
Zdravotní tvrzení a nekalá soutěž
Diplomová práce
Olomouc 2015
2
Prohlašuje, že jsem diplomovou práci na téma Zdravotní tvrzení a nekalá soutěž vypracoval
samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje.
V Olomouci dne 30.3.2015 ……………………………….
Roman Václavík
3
Poděkování
Chtěl bych tímto poděkovat vedoucímu této diplomové práce Mgr. Michalu Černému, Ph.D.
za jeho cenné rady a připomínky při vedení diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat své
rodině za jejich podporu při psaní práce i v průběhu celého studia.
4
Obsah
1 Úvod .................................................................................................................................. 6
2 Úvod do Soutěžního práva.............................................................................................. 9 2.1 Právo hospodářské soutěže ........................................................................................ 10
2.2 Nekalá soutěž ............................................................................................................. 11
3 Historický exkurs .......................................................................................................... 14 3.1 Zákon č. 111/1927 Sb., z. a n. .................................................................................... 16
3.2 Právo proti nekalé soutěži za socialismu ................................................................... 17
3.3 Obchodní zákoník ...................................................................................................... 20
4 Nový občanský zákoník ................................................................................................ 23 4.1 Subjekty nekalé soutěže ............................................................................................. 23
4.1.1 Soutěžitel ............................................................................................................ 23
4.1.2 Zákazník ............................................................................................................. 24
4.2 Generální klauzule nekalé soutěže ............................................................................. 26
4.2.1 Jednání v hospodářském styku ........................................................................... 27
4.2.2 Rozpor s dobrými mravy soutěže ....................................................................... 29
4.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům...................... 31
4.2.4 Shrnutí ................................................................................................................ 33
5 Potravinové právo ......................................................................................................... 35 5.1 Obecný úvod do potravinového práva ....................................................................... 35
5.1.1 Vnitrostátní právní úprava .................................................................................. 36
5.1.2 Mezinárodní a evropská právní úprava .............................................................. 37
5.2 Potraviny .................................................................................................................... 39
5.3 Označování potravin .................................................................................................. 40
6 Zdravotní tvrzení .......................................................................................................... 46 6.1 Úvod ........................................................................................................................... 46
6.2 Definice ...................................................................................................................... 46
6.3 Podmínky a zásady aplikace ...................................................................................... 47
6.4 Členění ....................................................................................................................... 49
6.5 Proces schvalování zdravotních tvrzení ..................................................................... 50
6.6 Problematické otázky ................................................................................................. 54
7 Skutkové podstaty nekalé soutěže s ohledem na zdravotní tvrzení .......................... 58 7.1 Skutkové podstaty nekalé soutěže v občanském zákoníku ........................................ 58
7.1.1 Klamavá reklama ................................................................................................ 58
7.1.2 Klamavé označení zboží nebo služby ................................................................. 61
7.1.3 Srovnávací reklama ............................................................................................ 64
7.1.4 Vyvolání nebezpečí záměny ............................................................................... 68
7.1.5 Parazitování na pověsti ....................................................................................... 69
7.1.6 Podplácení .......................................................................................................... 70
7.1.7 Zlehčování .......................................................................................................... 72
7.1.8 Porušení obchodního tajemství ........................................................................... 73
7.1.9 Dotěrné obtěžování ............................................................................................. 74
7.1.10 Ohrožení zdraví nebo životního prostředí .......................................................... 75
7.2 Doplňky stravy ........................................................................................................... 77
7.3 Soudcovské skutkové podstaty .................................................................................. 84
8 Způsoby ochrany a obrany v otázce užívání zdravotních tvrzení ............................ 89 8.1 Veřejné právo ............................................................................................................. 89
8.1.1 Trestní právo ....................................................................................................... 89
8.1.2 Správní právo ...................................................................................................... 90
8.2 Obrana dle NOZ ......................................................................................................... 92
5
8.2.1 Aktivní a pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže .................................. 92
8.2.2 Nároky ze sporů z nekalé soutěže dle NOZ ....................................................... 94
8.2.3 Uplatňování nároků v praxi ................................................................................ 98
8.3 Role spolků na ochranu spotřebitele ........................................................................ 101
9 Závěr............................................................................................................................. 105
10 Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 108 10.1 Monografie ............................................................................................................... 108
10.2 Odborné články ........................................................................................................ 109
10.3 Elektronické zdroje .................................................................................................. 110
10.4 Právní předpisy ........................................................................................................ 111
10.5 Judikatura ................................................................................................................. 113
Abstrakt ................................................................................................................................. 114
Abstract ................................................................................................................................. 115
Klíčová slova ......................................................................................................................... 116
Keywords ............................................................................................................................... 116
Příloha č. 1 ............................................................................................................................. 117
6
1 Úvod
Obchodování je věc, která je součástí života člověka snad již od jeho vyvinutí před
miliony lety. Zpočátku se jednalo o primitivní barterový obchod, který se však postupem času
přeměnil na „věc“, která ovládá životy mnoha lidí a moderní společnost si již dnes bez
obchodování, rozumějme výměny peněz za zboží, neumíme ani představit. Obchod ovládá
celý svět, tím nemám na mysli jen západní civilizaci, ale celý svět, protože i v té nejzapadlejší
africké vesničce nedostanete nic zadarmo, ale budete si to muset koupit.
Obchod je obrovský zdroj peněz, a proto přitahuje velké množství subjektů, které by si
z tohoto koláče rády ukously. Toto vychází z lidské touhy vlastnit, a to vlastnit co nejvíce.
Každý kdo vstoupí na trh, chce vydělávat, chce, aby se mu dařilo na úkor ostatních
konkurentů a kvůli úspěchu v obchodě je mnohdy ochoten udělat cokoli. V minulosti se kvůli
úspěchu v obchodě i vraždilo, ale vzhledem k tomu, že se nacházíme v 21. století a doba se
snad stává civilizovanější, tak fyzická likvidace konkurence již není na místě, ale moderní
technologie a doba celkově, dává subjektům vyskytujícím se na trhu nové a mnohdy mnohem
rafinovanější možnosti, jak uspět.
Ale aby se z trhu nestal „divoký západ“, ale spíše místo, kde se sice používají ostré
lokty, ale vše v rámci určitého „fair play“, sáhl stát k regulaci chování na trhu, kdy připouští
určitou míru agresivity a dravosti, ale vše v určitých mezích, tak vzniklo soutěžní právo a také
jeho podmnožina, právo proti nekalé soutěži. Toto téma je dle mého stále aktuální, neboť
obchodníci se snaží neustále přicházet s novými možnosti, jak předčít konkurenci, ovšem
mnohdy se pohybují na hraně zákona anebo za ní. Aby k tomu nedocházelo, stát vytvořil dvě
cesty. Jednu z nich si osoboval sám a vytvořil soustavu orgánů, která dohlíží na čistotu
soutěže. Druhá cesta klade důraz na vlastní aktivitu soutěžitelů, aby v případě, že se
domnívají, že konkurent je již za hranou pravidel soutěže, obrátili se na soudy, které stát
zřídil, k ochraně těchto práv. Vzhledem k tomu, že je tedy nekalá soutěž stále aktuální téma,
přišla mi jako ideální pro zpracování do diplomové práce.
Ale vzhledem k tomu, že se jedná o téma široké, bylo třeba hledat určité zaměření.
Zde mi pomohl pan doktor Černý, který mi navrhl, propojit nekalou soutěž a zdravotní tvrzení
a zjistit nakolik se zdravotní tvrzení objevují v problematice nekalé soutěže. Dovolím si tvrdit,
že i přesto, že s otázkou zdravotních tvrzení se člověk setkává každodenně, je obeznámenost o
této problematice poměrně malá a většina občanů ani neví, co ona zdravotní tvrzení jsou, a to
i přesto, že hrají velice významnou roli při označování potravin a jejich význam stále roste,
tudíž další důvod pro volbu tohoto tématu. Důvodem proč důležitost tvrzení roste, lze opět
7
hledat na trhu, neboť soutěžitelé objevili, že u spotřebitele funguje apelace na jeho zdraví,
proto došlo k obrovskému rozvoji různorodých tvrzení, které spojovaly ten konkrétní výrobek
s pozitivním účinkem na lidské zdraví. Tomuto se rozhodla učinit přítrž Evropská unie, která
sáhla k absolutní regulaci těchto tvrzení, aby ochránila spotřebitele, před klamáním v této
důležité oblasti.
Tímto vznikla situace, kdy soutěžitelé mohou na své výrobky uvádět pouze tvrzení,
která jsou pravdivá, a která jsou na úrovni Evropské unie schválena. Tímto se nám obě témata
nekalé soutěže a zdravotních tvrzení spojují. Protože tím, že zdravotní tvrzení vstoupila
v život, začaly také vznikat situace, kdy je soutěžitelé budou používat, a také budou vznikat
situace, kdy může určitým „užíváním“ dojít k nekalosoutěžnímu jednání. A tímto bych se
chtěl zabývat ve své práci. Zajímá mě, nakolik je tato problematika aktuální v praxi, nakolik
je označování potravin zdravotními tvrzeními aktuální a zda s tímto vznikají problémy
v nekalé soutěži.
Obecně se nám nabízejí tři možnosti, jak se bránit před nepravdivými zdravotními
tvrzeními. Jednou z nich je cesta skrze veřejnou moc, která má ze zákona povinnost dohlížet
na dodržování právních předpisů v této oblasti. Druhá možnost je soukromoprávní obrana
samotných soutěžitelů skrze ustanovení v novém občanském zákoníku. A třetí varianta,
kterou bych se chtěl zabývat, je aktivita PO založených za účelem ochrany spotřebitele. Rád
bych se podíval na jejich roli a aktivitu na trhu s potraviny se zaměřením na označování zboží.
Dá se uvažovat, že právě tyto PO nastupují tam, kde veřejná moc selhala a soutěžitelům se do
soukromoprávních sporů příliš nechce.
Práce by se měla skládat z několika částí. V první a druhé bych chtěl v teoretické
rovině shrnout problematiku nekalé soutěže a zdravotních tvrzení. Tyto části však nechci
pojmout jako pouhý úvod pro další text, ale tyto pasáže by měly být poučné a vysvětlující,
aby se čtenář dostatečně orientoval v problematice obou témat, aby mu následující text, kdy
se obě témata spojí, nečinil potíže. Zatímco úvod práce bude zaměřený spíše teoreticky a
popisně, tak pasáž, kdy se chci zabývat uplatňováním zdravotních tvrzení na trhu, bych chtěl
pojmout, alespoň částečně prakticky a rád bych pracoval s daty ze skutečného trhu.
Z toho důvodu mám v úmyslu oslovit Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci,
spolek UNICAMPUS a vybrané soutěžitele na trhu s potravinářskými výrobky a pokusím se
od nich získat údaje, které bych mohl v práci využít.
I přesto, že hlavní právní úprava zdravotních tvrzení na úrovni EU je stará již skoro 10
let, tak s větším povědomím při hledání zdrojů k práci jsem se nesetkal. Zatímco problematika
nekalé soutěžě je zpracována velice podrobně a existuje k ní velké množství literatury a
8
judikatury. Jmenovitě můžu uvést práce Prof. Hajna, JUDr. Ondrejové a zesnulé JUDr.
Munkové. Na druhou stranu oblast zdravotních tvrzení po stránce odborných publikací
zpracována prakticky není. V této části je zájemce o toto téma odkázán na webové portály
státních organizací, například Státní zemědělské a potravinářské inspekce, popřípadě na
stručné publikace státních orgánů, které jsou v elektronické podobě. Světlou výjimku tvoří
publikace, Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách, vydaná
Potravinářskou komorou České republiky.
Výstupem mé práce by mělo být zjištění, nakolik jsou v praxi zdravotní tvrzení
využívána a zda při jejich aplikaci dochází k vzniku sporů z nekalé soutěže, popřípadě nakolik
se nekalosoutěžní pravidla dají aplikovat na zdravotní tvrzení. Vedle toho se chci podívat,
jakou roli hraje stát při kontrole a dodržování označování potravin a v neposlední řadě mě
zajímá aktivita právnických osob zaměřených na ochranu spotřebitele v této oblasti.
9
2 Úvod do Soutěžního práva
Zastřešujícím pojmem pro právo nekalé soutěže a právo na ochranu hospodářské
soutěže je právo soutěžní. Toto právní odvětví je součástí práva obchodního, v této práci se
nebudeme zabývat otázkou existence obchodního práva při probíhající rekodifikaci
soukromého práva v České republice.
Soutěžní právo je specifické, protože u něj můžeme hovořit o části soukromoprávní
(právo proti nekalé soutěži) a veřejnoprávní (právo na ochranu hospodářské soutěže), i když
jak si později ukážeme, není toto jednoznačné členění úplně přesné a v obou případech
najdeme přesahy do práva soukromého či veřejného. Můžeme říci, že soutěžní právo má dvě
základní funkce a to ochranu fungování soutěže jako takové a dohled nad čistotou soutěže.
Otázka, kdy se jedná o problematiku nekalé soutěže, a kdy o problematiku ochrany
hospodářské soutěže může být v některých případech značně problematická. JUDr. Munková
například využívá teorii zájmovou pro členění práva na soukromé a veřejné. „Je-li soukromý
zájem jednotlivých soutěžitelů, kteří se na trhu střetávají ve vzájemné soutěži, na tom, aby jim
byla poskytována ochrana v jejich vztazích s ostatními soutěžiteli v horizontální úrovni,
jestliže určité jednání soutěžitele vybočuje z mezí dovoleného a je v rozporu s dobrými mravy
soutěže nebo zda je to v rámci deklarované hospodářské politiky zájem státu na existenci
soutěže vůbec, na tom, aby soutěž nebyla jednáním podnikatelských subjektů omezována,
nebo dokonce vyloučena nebo jinak zkreslena, a to jednáním, které je za určitých okolností
zcela legitimní, ale jeho použití na újmu soutěže z něj činí jednání nedovolené.“ 1
Doktorka Munková tedy používá klasickou zájmovou teorii, kdy v případě ohrožení
zájmů soukromých (jednotlivých soutěžitelů nebo jiných účastníků soutěžních vztahů)
budeme mluvit o právu proti nekalé soutěži. V případě ohrožení soutěže jako takové, kdy
odpovědnost za fungování soutěže přechází na stát a může být pro něj životně důležitá,
budeme hovořit o právu na ochranu hospodářské soutěže. Toto obecně vžité pojetí přijímá i
Prof. Eliáš.2
Pokud bychom chtěli konkrétní definici soutěžního práva, JUDr. Munková říká
„Nejjednodušeji lze soutěžní právo označit jako soubor právních norem upravujících
1 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří a SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str.
25 - 26 2 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str. 396
10
hospodářskou soutěž mezi podnikateli působícími na trhu s vstupující mezi sebou navzájem do
soutěžních vztahů.“ 3
Pokud bychom chtěli definici komplexnější, podívejme se, jak se na soutěžní právo
dívá Prof. Eliáš: „Právo hospodářské soutěže se zabývá její přímou regulací. Jejím úkolem je
chránit pozitivní funkce soutěže. Tato ochrana spočívá jednak v zabránění omezování soutěže
jako takové, jednak v zákazu nekalých soutěžních aktivit, tedy v zákazu těch jednání, která se
nesnaží soutěž potlačit, ale deformovat ji. Jinak řečeno: a v tom je zvláštnost soutěžního
práva – obecným smyslem jakékoli právní úpravy je důsledné prosazování principu neminem
laedere (nikomu neškodit) To ale právě v soutěžním právu neplatí: pokud by soutěžní právo
chtělo uplatnit v regulaci hospodářské soutěže právě tento princip, muselo by konkurenci
vůbec zakázat.“4
Prof. Eliáš hovoří o tom, že v hospodářské soutěži chce každý uspět a nejlépe při tom
své konkurenty zničit, a proto je soutěžní právo specifické, neboť toto soutěžitelům částečně
toleruje, ale současně se snaží najít hranici, která bývá v mnoha ohledech velmi tenká, za
kterou již soutěžitelé jít nesmí. Konkrétně se hovoří o způsobech jednání soutěžitelů, přičemž
musí být alespoň pro společnost únosné, pokud nejsou přijatelná.5
2.1 Právo hospodářské soutěže
Ochranou fungování soutěže se zabývá právo hospodářské soutěže, nebo též můžeme
říci antimonopolní nebo kartelové právo, které má převážně charakter veřejnoprávní. Do této
oblasti zahrneme primárně zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, na jehož
dodržování dbá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a zákon č. 395/2009 Sb., o významné
tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Vedle tohoto
vnitrostátního předpisu můžeme uvést i řadu předpisů na unijní úrovni, například Smlouva o
fungování Evropské unie, Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské
soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Nařízení Rady (ES) 139/2004 Sb., o
kontrole spojování podniků, Nařízení Komise (ES) č. 2658/2000 o dohodách a specializaci,
Nařízení Komise (ES) č. 1617/1993 o dohodách v letecké dopravě, atd. Na rozdíl od práva
proti nekalé sotěži, nenalezneme obecnější úpravu v mezinárodním právu, která by
3 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří a SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str.
23 4 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str.287 5 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str. 288
11
odpovídala např. Pařížské úmluvě, i přesto, že na mezinárodní úrovni existovaly pokusy o
určitou nadnárodní úpravu, alespoň v obecné rovině, doposud se to nepodařilo.6
Hlavní ochrana v této oblasti spočívá na tom, aby nedocházelo k narušování soutěže
jako takové, primárně, aby nedocházelo k vyloučení, omezení svobody soutěže, ohrožení
nebo jinému narušení soutěže a pokud to řekneme nejobecněji, aby soutěž jako taková vůbec
existovala.7 Při narušování soutěže rozdělujeme tří základní možnosti, jimiž dochází
k narušování soutěže a jsou to
Dohody soutěžitelů – (kartelové dohody)
Zneužití dominantního postavení na trhu
Spojení soutěžitelů
Pokud si to tedy shrneme, tak právo na ochranu hospodářské soutěže chrání soutěž
jako celek, aby některý ze soutěžitelů nezneužil svého postavení na trhu a všichni soutěžitelé
měli alespoň částečně srovnatelné podmínky, protože stejné podmínky pro rozmanitost trhu a
různou velikost soutěžitelů zaručit nelze.
2.2 Nekalá soutěž
„Zákaz nekalé soutěže postihuje právní delikty, které nesměřují proti existenci
konkurence, ale zneužívají ji deformacemi soutěžních pravidel s cílem poškodit soutěžitele
nekalým způsobem. Právo proti nekalé soutěži tedy chrání čistotu soutěžních vztahů s hlavním
zřetelem k soutěžitelům a až na některé výjimky se nezajímá o ochranu spotřebitelů,…“ 8
Takto o nekalé soutěži hovoří Prof. Eliáš.
Právo nekalé soutěže tedy oproti právu na ochranu hospodářské soutěže poskytuje
konkrétní ochranu a možnosti obrany soutěžitelům, spotřebitelům a jejich skupinám při
samotné soutěži na trhu. V tomto bodě je třeba upozornit, že současná právní úprava,
doplněná o předpisy evropského práva, i v oblasti nekalé soutěže poskytuje široké možnosti
pro spotřebitele. Protože si unijní legislativa klade za cíl, co nejvíce chránit spotřebitele, byl
tento trend zanesen i do práva proti nekalé soutěži. Kdybychom se však na právo proti nekalé
soutěži podívali v jeho nejryzejší podobě, tak jeho primárním cílem je vzájemná ochrana
soutěžitelů.
6 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří a SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str.
11 7 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str. 396 8 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str. 297
12
Zde si dovolím osobní názor. Od změny poměrů v roce 1989 uplynulo již přes 20 let,
ale česká společnost se dle mého doposud dostatečně nepřizpůsobila všem změnám, které
demokracie přináší. Jednou z těchto hlavních změn je ta, že každý si svá práva musí
především hájit sám, že stát mu k tomu vytváří dostatečné podmínky – soustava nezávislých
soudů. Stát zasahuje až prostřednictvím trestního a správního práva v nutných případech.
„Chodit k soudu“ se Čechách ještě pořád „moc nenosí“, a to i když je člověk v právu. Stále je
ve většinové společnosti cítit určitý strach ze soudů. Tudíž i přesto, že jak tuzemská, tak
evropská právní úprava dává spotřebitelům značná práva, tak tito jich dle mého ne zcela
využívají.
Zákon předvídá a umožňuje určitou agresivitu v obchodněprávních vztazích, na
druhou stranu požaduje, aby nedocházelo právě k nekalým obchodním praktikám, které již
jsou za hranicí „dobrých mravů soutěže“, a jako takovým, by se jich soutěžitelé měli
vyvarovat.
Na tomto místě chci ještě zmínit, že právo proti nekalé soutěži je právem deliktním,
neboť stanovuje to, co je v soutěži zakázáno a co by mělo být postihováno.9 Vzhledem
k tomu, že současná koncepce nekalosoutěžního práva je zaměřena do soukromoprávní sféry,
nemůžeme hovořit o deliktech, jako je známe z práva správního či trestního, ale hovoříme o
deliktech civilních. 10
Podobnost spatřuji v tom, že jak trestní, správní, tak i právo proti nekalé
soutěži stanoví jednání zakázané. Avšak zatímco trestní právo stanoví sankci vymáhanou
státem a stát automaticky stíhá porušení zákona, tak v případě porušení zákona při soutěži a
podezření z nekalosoutěžního jednání se jiný soutěžitel musí ochrany dovolávat u soudu sám.
Přičemž nekalousoutěžní delikty jsou objektivní povahy a není na rozdíl od výše uvedeného
trestního práva třeba zkoumat zavinění, stačí pouhé naplnění skutkové podstaty uvedené
v zákoně.11
V těchto civilních sporech, tak subjektům podezřelým z porušení dobrých mravů
soutěže nehrozí postih veřejnoprávní, ale jsou zde pouze zákonem stanovená opatření, kterých
se poškozený soutěžitel nebo spotřebitel mohou domáhat, a kterým se musí „porušitel“
podrobit. Toto je například rozdíl oproti zákonu č. 111/1927 Sb., z. a n., který porušení
pravidel soutěže postihoval jako delikty správní či trestní.12
9 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří, SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006, str.
25 10
MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2008, str. 13 11
ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str. 298 12
MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008, str. 22
13
Neboť se v následujících odstavcích budu často pracovat s pojmem generální klauzule
(dále jen GK), mám zato, že je třeba jej alespoň ve stručnosti vysvětlit pro lepší orientaci
v textu věnujícímu se historii práva proti nekalé soutěži.
Co to tedy ona generální klauzule je? Laicky by se dalo říci, že stanoví, jaké jednání se
za nekalosoutěžní považuje, a které nikoli a to v nejobecnější podobě. Pokud se na to
podíváme odborněji, tak si zkusme představit skutkovou podstatu trestného činu nebo
správního deliktu, která stanovuje, které jednání je zakázáno a jaký trest se za něj udělí.
Generální klauzule je taktéž skutková podstata, uvádí jednání, které je v rámci soutěže
zakázáno, přičemž je definována velmi obecně, pouze stanoví základní znaky
nekalosoutěžního jednání, nicméně výklad ponechává na moci soudní. Takto formulovaná
GK je následně doplněna řadou konkrétních skutkových podstat, které zákonodárce vymezil
jako nejpodstatnější zakázané jednání soutěžitelů. Dá se říci, že v konkrétních skutkových
podstatách jsou uvedena nejzákladnější a nejrozšířenější nekalosoutěžní jednání.
Toto je například pohled právní teorie na GK z období první republiky „Účelem
generální klauzule je vyplniti eventuelní mezery zákona a zachytiti i takové zjevy
v hospodářských stycích, které odporují zásadám cti a svědomí, poctivosti a slušnosti, které
však nelze pro nedostatek konkrétních podmínek subsumovat pod některou ze skutkových
podstat v zákoně uvedených.“ 13
Takto se na GK například dívá JUDr. Večerková „Generální klauzule nekalé soutěže
je obecné vymezení pojmových znaků nekalé soutěže v zákoně (tj. obecné skutkové podstaty
nekalé soutěže), které umožňuje posoudit, zda určité jednání je či není nekalou soutěží.“ 14
Jak vidíme v uvedených úryvcích, tak pohled na GK je i přes rozdíl zhruba 80 let a
použití odlišného jazyka téměř stejný, jedná se o pojem poměrně ustálený, jehož výklad a
pochopení nečiní větší obtíže. Konkrétněji se budu GK věnovat v samostatné kapitole.
Podrobně bude nekalá soutěž zpracována dále, tato část slouží pouze pro stručné
uvedení do problematiky a uvědomění si v jaké oblasti právního řádu se pohybujeme. Abych
uzavřel tuto kapitolu, co je podstatné si uvědomit, že v případě obou odvětví soutěžního
práva, hraje prim ochrana soutěže a postih protisoutěžního jednání, i když každá disciplína to
řeší odlišně.
13 SKÁLA, Karel. In VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005,
str. 77 14
VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str. 78
14
3 Historický exkurs
Nyní, poté co jsme si udělali drobný úvod do soutěžního práva, se podívejme taktéž do
jeho historie. Právo proti nekalé soutěži, i přesto, že nepatří k nejstarším odvětvím práva, tak
díky rozvoji společnosti můžeme hovořit, že patří k jedněm z nejrychleji se vyvíjejících a
měnících se odvětví. K tomu, abychom mohli hovořit o právu proti nekalé soutěži, bylo
potřeba změny feudálního systému. Bylo potřeba rozpadu cechovní hegemonie a umožnění
vzniku volné soutěže.15
Počátky práva proti nekalé soutěži najdeme v Code civil, a to od 19.
století, kdy francouzští soudci vyřkli zásadu, že „při svobodné soutěži se nemá užívat
takových prostředků na úkor dobrých mravů poškozujících druhého podnikatele.“16
Tento
princip byl odvozen z obecných ustanovení Code civil, upravujících náhradu škody.17
Pokud se zaměříme na prostor našeho státu, tehdy ještě jako součást Rakouska-
Uherska, tak určité dílčí počátky ochrany před nekalou soutěží začneme nalézat
v jednotlivých právních předpisech na přelomu 19. a 20. století. Můžeme zmínit obchodní
zákoník, zákon o ochraně známek, zákon o ochraně vzorků modelů pro průmyslové výrobky,
patentový zákon, zákon o výprodejích, zákon o obchodu s potravinami a některými předměty
užitnými, vládní nařízení o výrobě a o obchodu s potravinovými náhražkami, atd.18
Výše
uvedené právní předpisy, ale primárně mířily na ochranu spotřebitelů, na možnost sporů mezi
soutěžiteli musel teprve uzrát čas.
Za první moderní zákon upravující nekalou soutěž a obsahující tzv. generální klauzuli,
lze považovat německý říšský zákon proti nekalé soutěži z roku 1909.19
V Rakousku-Uhersku byly vypracovány dvě osnovy zákona proti nekalé soutěži, ale
ani jedna z nich nevstoupila za dobu existence monarchie v život, a tak zůstala nenaplněna
povinnost stanovená Pařížskou úmluvou o ochraně průmyslového vlastnictví ze dne 20.
března 1883. Konkrétně hovořím o článku 10bis „Unijní země jsou povinny zajistit
15 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str.290 16
VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str. 14 17
ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str.290 18
VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str. 15 19
HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Soutěžní právo v Československu. Praha: V.Linhart, 1938, str.
21-22
15
příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži“ 20
a to ve znění před Haagskou
revizí z roku 1925.
Podstatnou pro tuto úmluvu byla právě její revize z Haagu z 6. listopadu 1925, která
rozšířila článek 10bis o definici jednání, které je „nekalosoutěžní“ a dále zavedla článek 10ter,
který zavazoval členské státy k tomu, aby poskytl účinné prostředky pro potlačování jednání
v článku 10bis.
„Č l á n e k 1 0 b i s
(2) Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu
nebo v obchodě.
(3) Zejména musí být zakázány:
1. jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo
s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele;
2. falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku,
výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele;
3.
údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl
o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží.“
21
Jednalo se o první mezinárodně uznávanou definici nekalé soutěže. Přičemž můžeme
říci, že Pařížská úmluva přebrala klasický smíšený model, který využívá generální klauzuli
(odst. 2) a konkrétní skutkové podstaty (odst. 3). Namísto v ČSR a ČR používaného pojmu
dobré mravy, užívá pojmu poctivé zvyklosti. Jak jsem uvedl, tak R-U nestačilo z historických
důvodů předpis upravující nekalou soutěž uvést v život, a to i přes svůj mezinárodní závazek.
Vzhledem k tomu, že Československá republika na sebe přebrala mezinárodní závazky
R-U i v oblasti upravené Pařížskou úmluvou, byla povinna poskytovat ochranu v oblasti
nekalé soutěže.22
Vedle toho byla ČSR vázána také Madridskou dohodou o potlačování
falešných nebo klamavých údajů o původu zboží ze dne 14. dubna 1891, která spolu
s bilaterálními dohodami (např. s Francií, Rakouskem, Maďarskem) dotvářela právní rámec
práva proti nekalé soutěži do přijetí vnitrostátní úpravy.
20 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne
14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911. (VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí ze dne
13. ledna 1975, č. 64/1975 Sb. znění účinné od 3. 6. 1984) 21
Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne
14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925. (VYHLÁŠKA ministra
zahraničních věcí ze dne 13. ledna 1975, 64/1975 Sb. znění účinné od 3. 6. 1984) 22
ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového
trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 15, s. 529
16
Nicméně potřeba regulovat podmínky tržního chování plynula i z potřeb běžného
života, kdy si veřejní činitelé uvědomovali nedostatek právní úpravy v této oblasti a s tím
existující problémy.
3.1 Zákon č. 111/1927 Sb., z. a n.
Proto byl vypracován a následně schválen zákon o ochraně proti nekalé soutěži č.
111/1927 Sb. z. a n. ze dne 15.7.1927, který byl na svoji dobu poměrně moderní, odrážel výše
uvedenou Haagskou revizi Pařížské úmluvy z 6.11.1925. Tento zákon přejímal model
s klasickou generální klauzulí doplněnou o řadu skutkových podstat. Zákon počítal jak
s obranou soukromoprávní, tak s ochranou veřejnoprávní.
Jak bylo uvedeno výše, tak právo proti nekalé soutěži je právo deliktní, nicméně
v současné době se jedná především o delikty civilní., i když nelze opomenout úpravu
hospodářské kriminality v trestním zákoníku. Kdežto zákon č. 111/1927 Sb. z. a n. v sobě
zahrnoval všechny druhy deliktů, a to jak civilní, tak správní či trestní. 23
Tento zákon obsahoval obecnou generální klauzuli a následně řadu soukromoprávních,
trestních a správních deliktů. Mezi soukromoprávní skutkové podstaty například patřily:
nekalá reklama, nesprávné označování původu zboží, zlehčování, zneužívání podnikových
značek a zevnějších zařízení podniku, podplácení, atd.24
V rámci soukromoprávní ochrany
umožňoval podat žalobu zdržovací a odstraňovací a žádat náhradu škody.25
V případě ochrany trestní, hovořil zákon například o přestupku nekalé reklamy,
přestupku nesprávného označování původu zboží, přečinu zlehčování, přečinu podplácení. Jak
si můžeme všimnout, tak skutkově se většinou shodují s úpravou soukromoprávní. V těchto
případech mohli sami soutěžitelé nebo dotčené osoby podat zvláštní tzv. soukromou trestní
žalobu.26
V těch řízeních žalovaným hrozil trest peněžitý, trest odnětí svobody nepodmíněně a
nevyhnuli se ani náhradě škody. 27
Tudíž, tento zákon byl v mnoha ohledech poměrně tvrdý k soutěžitelům nepoctivým a
soutěžitelům poctivým dával široké možnosti obrany. Na druhou stranu vzhledem k trestům si
každý dvakrát rozmyslel, zda mu nepoctivé jednání opravdu stojí za to. Za zmínku jistě stojí,
že maximální možná délka odnětí svobody činila 6 měsíců, což není vůbec málo, vzhledem
23 § 25 a násl. zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů
24 § 5 - § 12 zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů
25 § 15 zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů
26 ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového
trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 15, s. 529 27
§ 37 zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů
17
k závažnosti jednání.28
Bylo by zajímavé si představit, jak do vězení míří manažeři
nadnárodních společností, například za přestupek nesprávného označování původu zboží.
Co se týče správních deliktů, jednalo se zpravidla o odkaz na dodržování jiného
právního předpisu, např. předpisy o údajích počtu, míry a váhy nebo původu zboží, předpisy
o zboží z konkursní podstaty, exekuční dražby a výprodeje, atd. Přičemž trestem v těchto
případech byl trest peněžitý nebo trest odnětí svobody.
Jak jsem psal výše, tak tento zákon obsahoval v § 1 obecnou generální klauzuli, která
zněla„Kdo dostane se v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním
způsobilým poškoditi soutěžitele, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání
a odstranil závadný stav jím způsobený; věděl-li pak, nebo musil-li vědět, že jednání jeho jest
způsobilé poškoditi soutěžitele, též, aby nahradil škodu tím způsobenou.“ 29
Tato klauzule je poněkud konkrétnější oproti článku 10bis Pařížské úmluvy, nicméně
v nejobecnějších rysech je s Pařížskou úmluvou v souladu. Drobností je, že hovoří o dobrých
mravech místo o poctivých zvyklostech.
Zákon v určitých ustanoveních taktéž suploval funkci antimonopolní.30
Tento zákon
na našem území byl účinný až do roku 1950. Především období 1928 – 1938 bylo obdobím
klidného vývoje státu i trhu. Fungovala volná soutěž subjektů a kapitalistický trh, což jsou
základní podmínky pro uplatňování možností nepoctivého jednání a jeho současného
postihování. Bylo to období, kdy vznikla výborná Vážného sbírka rozhodnutí Nejvyššího
soudu Československé republiky, která obsahovala na 150 judikátů z oblasti nekalé soutěže.31
3.2 Právo proti nekalé soutěži za socialismu
Nakonec byl zákon o ochraně proti nekalé soutěži zrušen a nahrazen zákonem
č.141/1950 Sb., občanským zákoníkem s účinností od 1.1.1951. Důvodem byl přechod
k centrálně plánovanému hospodářství, kde je možnost uplatnění soutěžního práva minimální
a tudíž nač mít speciální zákon proti nekalé soutěži, když nepoctivé jednání na trhu nemůže
v socialistickém státě nastat. Střední kodex obsahoval jedno ustanovení, které se nekalé
28 § 37 zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů
29 § 1 zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů
30 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří, SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str.
31 31
VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str. 21
18
soutěži věnuje, jednalo se o § 352, který byl zařazen do úpravy náhrady škody, ale prakticky
nebyl až na dvě výjimky nikdy využit.32
§ 352 byl tohoto znění:
„(1) Na tom, kdo se octne v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže
jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může se každý soutěžitel, který tímto jednáním
utrpěl škodu, nebo jemuž škoda přímo hrozí, domáhat, aby se zdržel takového jednání
a odstranil závadný stav jím způsobený. Kdo věděl, že jeho jednání je způsobilé poškodit
soutěžitele, je povinen mu nahradit způsobenou škodu.
(2) Jde-li o jednání zaměstnance při provozu podniku, lze se zdržení a odstranění závadného
stavu domáhat i na podniku.“ 33
Je zajímavé, že když se podíváme generální klauzuli zákona č.111/1927 Sb., z. a n.,
tak jsou až na drobné rozdíly téměř totožné. Tudíž tehdejší zákonodárce pouze s drobnými
úpravami převzal ustanovení ze zákona o ochraně proti nekalé soutěži.
Toto ustanovení bylo účinné až do 31.12.1991. I přesto, že v mezidobí nabyly
účinnosti z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a z.č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, tak
toto ustanovení zůstalo platné a účinné až do doby, kdy v účinnost vstoupil zákon č. 513/1991
Sb, obchodní zákoník.
Hospodářský zákoník ve svých ustanoveních § 119 - §123 prakticky plnil roli práva na
ochranu hospodářské soutěže, i když jak jsme si řekli výše, neexistovala svobodná soutěž
rovných subjektů, tudíž jeho praktické využití bylo minimální, spíše upravoval povinnost
socialistických organizací spolupracovat., viz znění § 119 „Organizace jsou povinny při
zajišťování plánovaných úkolů spolupracovat a pomáhat si tak, aby byly co nejlépe zajištěny
potřeby národního hospodářství. Zejména jsou povinny zavazovat se při uzavírání
hospodářských smluv k dodávkám výrobků nebo prací v jakosti, sortimentu a ve lhůtách, které
jsou z hlediska celého národního hospodářství pro plnění plánovaných úkolů nejvhodnější,
a své závazky řádně plnit.“ 34
Postupně prošel několika novelizaci, které měnily charakter tohoto oddílu. Jedna
z nejdůležitějších novel byla provedena zákonem č. 138/1970 Sb., která přidala ustanovení §
119a, který stanovoval socialistickým organizacím zákaz zneužití svého postavení na trhu.
Když si přečteme toto ustanovení, tak se nám zdá poměrně dobře napsané a formulované,
32 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří, SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str.
27 33
§ 352 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 34
§ 119 zákona č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, účinný ke dni 1.7.1964 – původní znění
19
stanovuje základní problematiku v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Musíme si uvědomit,
že se psal rok 1970, tedy období normalizace, nicméně i v centrálně řízeném hospodářství se
pravděpodobně začala projevovat snaha některých „socialistických organizací“ mít více než
ostatní, snažit se získat výhodu a využití svého postavení oproti ostatním, což je poznávací
znak volné soutěže. Chtělo by se říci, že Smithova „neviditelná ruka trhu“ se začala
projevovat i v socialistickém hospodářství a nebrala ohled na ideologii a pětiletky, a proto byl
tehdejší zákonodárce přinucen k přijetí takové úpravy. Posuďte sami - § 119a:
„(1) Organizace nesmějí zneužívat svého hospodářského postavení k získání neoprávněných
nebo nepřiměřených výhod na úkor jiných organizací nebo na úkor spotřebitelů. Zejména
nesmějí
a)
vynucovat nepřiměřené hospodářské podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo
jiných dohod, zvláště vynucovat dohody o plnění, které je v době uzavření smlouvy v
nápadném nepoměru k plnění organizací poskytovanému,
b) vázat souhlas s uzavřením hospodářské smlouvy na převzetí závazku, který s požadovaným
předmětem plnění nesouvisí,
c)
zastavit nebo omezit prodej výrobků, zatajovat nebo hromadit výrobky, aby byl vyvolán
jejich nedostatek za účelem udržení nebo neoprávněného zvýšení cen, anebo získání jiného
neoprávněného hospodářského prospěchu.
(2) Organizace se nesmějí samy nebo v dohodě s jinými organizacemi ve své hospodářské
činnosti dopouštět jednání, které by v rozporu se zájmy rozvoje národního hospodářství
omezovalo nebo jinak nepříznivě ovlivňovalo činnost jiných organizací anebo bylo na újmu
spotřebitelů.“ 35
Postupně došlo ještě k několika novelizacím, ale tou nejpodstatnější byla ta, provedená
zákonem č. 103/1990 Sb. Tato novelizace proběhla již po pádu totality, došlo ke změně
režimu i ekonomických podmínek, čemuž musela odpovídat i úprava. Je nutno podotknout, že
se jednalo o provizorní řešení, než dojde přijetí plnohodnotných právních předpisů, zatímco
obchodní zákoník byl přijat s účinnosti od 1.1.1992, tak na občanský zákoník se muselo čekat
24 let.
Nicméně pokud se vrátíme k této podstatné novele, tak došlo k odstranění většiny
odkazů na socialistické hospodářství, oddíl byl pojmenován jako zásady hospodářské soutěže,
ale znění jednotlivých ustanovení zůstalo bez větších změn. Tato ustanovení položila drobný
35 § 119a zákona č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 138/1970 Sb. účinném ke dni
1.1.1971
20
základ budoucí úpravě hospodářské soutěže. Co je ale pro tuto práci zajímavější, tak byl
vytvořen § 119d, který upravoval nekalou soutěž, jednalo se o jedno ustanovení, které mělo
generální klauzuli a 3 konkrétní jednání. Bylo tohoto znění:
„(1) Organizace nesmí ve své podnikatelské činnosti jednat způsobem, který je v rozporu s
dobrými mravy soutěže a může poškodit jiné soutěžící organizace.
(2) V rozporu s dobrými mravy soutěže jsou zejména
a) jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou
nebo obchodní činností soutěžitele,
b) falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku,
výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele,
c) údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl a
vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží.“ 36
Při bližším pohledu nám toto znění vychází právě z čl. 10bis Pařížské úmluvy, který je
zkombinovaný s úpravou ze zákona č. 111/1927 Sb. a středního kodexu. Můžeme se
domýšlet, že se jednalo pravděpodobně o nejschůdnější cestu, kdy zákonodárce chtěl mít
nekalou soutěž dočasně, a alespoň částečně upravenou a přitom nechtěl vytvářet samostatný
zákon, při vědomí toho, že úprava nekalé soutěže bude plnohodnotně provedena
v připravovaném obchodním zákoníku. Spíše jako zajímavost uvádím, že do přijetí
obchodního zákoníku, zde byly platné a účinné dvě právní úpravy nekalé soutěže a to §352
zákona č. 141/1950 Sb. a § 119d z.č. 109/1964 Sb. Tuto dvojkolejnost odstranilo až přijetí
obchodního zákoníku, který obsahoval úpravu nekalé soutěže.
3.3 Obchodní zákoník
Až do 31.12.2013 byl platná a účinná právní úprava nekalé soutěžě obsažena
v obchodním zákoníku, kdy ji od 1.1.2014 nahradila úprava v novém občanském zákoníku
(dále jen NOZ) Kdybychom chtěli pokračovat v postupném podrobném rozebírání právních
předpisů, které upravovaly nekalou soutěž, tak úpravě v obchodním zákoníku bychom mohli
věnovat celou jednu práci, ale k tomu není prostor.
Proto si k obchodnímu zákoníku uvedeme pouze základní věci a dále se budeme
věnovat již pouze právní úpravě v NOZ, to si můžeme dovolit i z toho důvodu, že rozdíl mezi
36 § 119d zákona č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 103/1990 Sb. účinném ke dni
1.5.1990
21
starou a novou právní úpravou není velký a v případě podstatných rozdílů na tyto změny
upozorním.
Nyní se vraťme k obchodnímu zákoníku. Jak jsem uvedl výše, tak úprava po roce
1989 až do roku 1992 byla provizorní a obsažena ve dvou předpisech. Zákonodárce nesáhl
k modelu zavedenému za první republiky a místo jednoho speciálního zákona umístil právní
úpravu nekalé soutěže jako součást obchodního zákoníku. I přesto, že se jednalo o úpravu
poměrně stručnou, § 41 - § 55, tak byla funkční a poskytovala dostatečnou ochranu. Nicméně
žádná úprava nekalé soutěže není úplná a dokonalá a vždy musí být dotvářena soudní mocí.
Tak tomu bylo i v tomto případě.
Byl zvolen klasický smíšený model s generální klauzulí a konkrétními skutkovými
podstatami. Generální klauzule byla uvedena v § 44 odst.1 z.č. 513/1991 Sb, obchodního
zákoníku a zněla „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském
styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným
soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.“ 37
Pokud se podíváme na předchozím textu uvedené generální klauzule, tak zde opět
nalezneme základní znaky, těmi jsou jednání v hospodářské soutěži nebo styku, musí zde být
rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu. Co je zde ovšem novinkou a
bylo následně použito i v NOZ, tak je rozšíření ochrany na subjekty, které mohou být
nekalosoutěžním jednáním dotčeny, zatímco dosud to byli pouze soutěžitelé, tak obchodní
zákoník hovoří i o spotřebitelích a dalších zákaznících. Nicméně je jasné, že ochrana
spotřebitelů je možná uplatnit pouze v některých případech.
Obchodní zákoník rozeznával devět konkrétních skutkových podstat, které navazovaly
na klauzuli generální a byly to:
klamavá reklama,
klamavé označování zboží a služeb,
vyvolávání nebezpečí záměny,
parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele,
podplácení,
zlehčování,
srovnávací reklama,
porušování obchodního tajemství,
37 § 44 odst.1 z.č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
22
ohrožování zdraví a života spotřebitelů
Jak vidno shodují se tyto s úpravou v NOZ.
Obchodní zákoník umožňoval „poškozenému“ uplatňovat nárok, na zdržení se
jednání, odstranění závadného stavu, náhradu škody, přiměřené zadostiučinění, vydání
neoprávněného majetkového prospěchu a bezdůvodné obohacení.
V souvislosti s rekodifikací soukromého práva byl nakonec obchodní zákoník zrušen a
většina úpravy přesunuta do občanského zákoníku nebo do zákona o obchodních korporacích.
23
4 Nový občanský zákoník
Nový občanský zákoník byl přijat pod číslem 89/2012 Sb. a účinným se stal od 1.1.2014.
4.1 Subjekty nekalé soutěže
Několikrát jsem už v práci narazil na pojem soutěžitel a na jiné pojmy, nyní kdy se
budeme věnovat aktuální právní úpravě je prostor si podstatné pojmy vysvětlit, abychom se
již plně orientovali v problematice.
Nejdříve se podívejme na subjekty nekalosoutěžních vztahů. V ustanovení § 2976
NOZ máme uvedenu generální klauzuli nekalé soutěže, které zní „Kdo se dostane
v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit
újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se
zakazuje.“38
Pojďme si nyní tuto větu analyzovat a vysvětlit si na koho všeho se vztahuje. Definice
nám přímo jmenuje dva subjekty a to soutěžitele a zákazníka.
4.1.1 Soutěžitel
Tak jako předešlé úpravy, tak i nový občanský zákoník se drží pojmu soutěžitel.
Každý si asi dovedeme představit nějakou jednoduchou definici, jak bychom soutěžitele
definovali. NOZ říká „kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel)“39
. Pokud se to
pokusíme rozklíčovat, tak pod pojmem „kdo“ můžeme rozumět jak fyzickou, tak právnickou
osobu, která se určitým jednání zapojuje do hospodářské soutěže. Účastí v hospodářské
soutěži můžeme rozumět vstup na relevantní trh nebo jednání v hospodářském styku. „Za
soutěžitele lze označit v podstatě kohokoliv, kdo vstoupí na relevantní trh (jedná
v hospodářském styku) a má zájem na výsledku hospodářské soutěže“ 40
Tudíž nejedná se
pouze o podnikatele, kteří si konkurují, ale soutěžiteli mohou být například svobodně tvořící
umělci, charitativní organizace nebo stát a jeho organizační složky.41
Dle JUDr. Ondrejové je možné, aby se za určitých okolností stali soutěžiteli,
zaměstnanec soutěžitele, obchodní zástupci, společník obchodní společnosti.42
Vymezit
soutěžitele lze tedy v současné době velmi široce, čemuž nahrává i široce pojatá (ne)definice,
38 § 2976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
39 § 2972 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
40 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 1757 41
ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004,
str.301 42
ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 1757
24
která dává prostor pro konkrétní vymezení pojmu soutěžitele judikaturou. Viz. např. Usnesení
NS ČR ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 32 Odo 1464/2006: „Nekalosoutěžně jednajícím nemusí být
pouze ten, kdo se sám hospodářské soutěže v daném oboru bezprostředně účastní, ale může
jím být i třetí osoba, která svým jednáním do této soutěže nekalosoutěžně zasáhne. Je ovšem
přitom třeba dovodit konkrétní zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu jednoho
soutěžitele na úkor druhého, tj. na výsledku soutěže dvou soutěžitelů.“ 43
Třeba Prof. Hajn hovoří o soutěžiteli v širším a užším smyslu. Přičemž soutěžitelem
v užším smyslu rozumí pouze přímé konkurenty, kteří bojují o postavení na trhu, kdežto do
širší definice zahrnuje i jiné účastníky soutěže, kteří pomáhají jinému soutěžiteli k posílení
jeho postavení. 44
Tak pokud si budeme chtít výše uvedené shrnout, tak za soutěžitele bude považována,
jak fyzická, tak právnická osoba, která vstupuje do tržního prostředí s úmyslem na něj určitým
způsobem působit, tak aby její kroky byly na trhu rozpoznatelné, přičemž nemusí jít v každém
případě o podnikatele, kteří si přímo konkurují, ale může jít i o osoby jiné.
4.1.2 Zákazník
Nyní se přesuňme k dalšímu subjektu a tím je podle NOZ zákazník. Tímto se úprava
liší oproti úpravě předešlé, ovšem, jak zjistíme následně jedná se pouze o změnu gramatickou,
neboť jak říká Ondrejová v komentáři k NOZ, tak „Rozumíme jím (myšleno zákazníka, pozn.
autora) jak spotřebitele, tak tzv. „dalšího zákazníka“ (pojem obsažený v § 44 odst. 1 ObchZ),
tedy jinou osobu než spotřebitele, která je však v roli zákazníka – tj. i právnická osoba, která
nepodniká (nadace, spolky, územní samosprávné celky, stát), nebo také právnická či fyzická
osoba podnikající, pokud se však v hospodářském styku ocitne v postavení slabší strany.“ 45
Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, tak pojem zákazník pouze zastřešuje pojmy, se
kterými operoval zákoník obchodní. Bude se jím tedy rozumět spotřebitel a další osoby, které
se ocitají v postavení slabší strany i přesto, že se jedná o právnické osoby nebo podnikatele,
ale v tomto konkrétním právním vztahu jsou stranou slabší.
Spotřebitele definuje § 419 NOZ takto „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo
rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání
uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 46
Obdobnou definici využívá taktéž
43 Usnesení NS ČR ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 32 Odo 1464/2006
44 HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, str. 49
45 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 1774 46
§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
25
zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který, ale až do roku 2010 za spotřebitele
považoval taktéž osoby právnické. Nicméně toto bylo odstraněno, a tak současný výklad
pojmu spotřebitel je v souladu s evropským právem, konkrétně se Směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách
vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, která za spotřebitele taktéž považuje pouze osobu
fyzickou.
Pokud nadále zůstaneme u tématu spotřebitele v rámci nekalé soutěže, je třeba
upozornit, že v této oblasti se vyvinul zvláštní typ spotřebitele, označovaný jako tzv.
průměrný spotřebitel. Tento pojem není jednotný a můžeme se setkat také s pojmy „běžný
spotřebitel“ 47
nebo „průměrný jednotlivec“. 48
Tento pojem postupně vytvořila judikatura
Soudního dvora EU a nakonec byl zakotven taktéž ve výše uvedené směrnici EP a Rady o
nekalých obchodních praktikách.49
Přičemž článek 5 odst. 3 této směrnice říká, že ono
„průměrné hledisko“ se vždy bude posuzovat dle člena skupiny vůči níž nekalosoutěžní
jednání směřuje. Bude tedy rozdíl, pokud se bude jednat o naprostého laika nebo osobu
v určitém oboru vzdělanou, tudíž posuzovaná úroveň obezřetnosti bude jiná.
Tento pojem vznikl v souvislosti s rozšiřující se mírou ochrany spotřebitele, a to jak na
úrovní národní legislativy, tak na úrovni právních předpisů EU. Napadá mě parafráze z filmu
o Spidermanovi „s velkou mocí přichází i velká odpovědnost“ možná, že se to se úplně
nehodí, nicméně přesně to odpovídá naší situaci.50
Legislativa sice zvyšuje ochranu
spotřebitelů, na druhou stranu po nich žádá větší pozornost a obezřetnost při svém jednání.
Nejde totiž spotřebitele neustále vodit za ručičku a před vším ho chránit, ale sám zákazník
musí mít být „průměrně“ opatrný a nevystavovat se zbytečným rizikům.
Nejvyšší soud operuje v případě průměrného spotřebitele s pojmy „rozumná míra
pozornosti a opatrnost,“ 51
anebo spotřebitel, který „má dostatek informací a je v rozumné
míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory.“ 52
Pokud se podíváme na judikaturu Soudního dvora EU, tak nejčastěji zmiňovaným
případem je rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 16.7.1998, C-210/96, „Gut Springenheide
GmbH, Rudolf Tusky proti Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt – Amt für
47 HAJN, P. Oslabená ochrana spotřebitelů ? K aktuálnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách.
Obchodněprávní revue, 2009, roč. 1, č. 2, str. 45 48
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd.. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 50 49
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd.. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 50 - 51 50
Zaznělo ve filmu Spider-man, režie: Sami Raimi, USA, 2002 51
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4661/2007 52
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006
26
Lebensmittelüberwachung“. V tomto rozhodnutí byl jako průměrný spotřebitel vymezen ten,
„který je v rozumné míře dobře informovaný a v rozumné míře pozorný a opatrný.“ 53
V poslední době lze také sledovat trend, kdy se mění pohled na pojem spotřebitele
obecně. Již není chápán jako lehce obelstitelný až naivní, ale hovoří se o tzv. evropském
spotřebiteli, který je pozorný, průměrně inteligentní, obezřetný.54
Pokud to shrneme, tak průměrný spotřebitel se bude vždy posuzovat z pohledu
konkrétní, dotčené skupiny, přičemž na něj budou kladeny základní nároky na pozornost,
obezřetnost a informovanost. Tudíž jeho lehkovážné chování mu půjde k tíži. Každý případ
však musí být zkoumán individuálně, a tak obdobně jako v případě objektivního pozorovatele
v případě náhrady škody, tak i v tomto případě se soudce musí vžít do pozice spotřebitele,
odhlédnout od svých profesních znalostí a zkušeností, a co nejspravedlivěji rozhodnout.
4.2 Generální klauzule nekalé soutěže
Generální klauzule je v NOZ obsažena v ustanovení § 2976, jehož doslovné znění
jsem si uvedl výše (kapitola 4.1). Oproti konkrétním skutkovým podstatám nekalé soutěže je
GK koncipována poměrně obecně. Toto je záměrně, neboť nikdy zákonodárce není schopen
předem stanovit všechny druhy nekalosoutěžního jednání, které se na trhu můžou objevit.
Proto by v případě každého nového protiprávního jednání bylo nutno zákon novelizovat a
vzhledem k tomu, že je tento proces značně zdlouhavý, tak by taková úprava byla neefektivní
a značná část nekalosoutěžního jednání by soutěžitelům prošla. Naopak v okamžiku, kdy
máme obecnou formuli, která stanoví nejzákladnější a nejobecnější podmínky pro jednání,
které je v rozporu s povoleným jednáním na trhu, tak se nám otvírá široká cesta pro soudní
moc, aby dle obecných kritérií v GK rozhodovala, které jednání, neuvedené v konkrétní
skutkové podstatě je nekalosoutěžní a které nikoli.
Právě v této oblasti nekalé soutěže hrají soudy významnou roli, kdy dochází
k vytváření tzv. soudcovských skutkových podstat, kdy soudy relativně flexibilně reagují na
nové dosud neřešená jednání, které nejde podřadit pod jednání zakázaná právním předpisem.
Tudíž okruh zakázaných jednání rozhodně není numerus clausus, ale s rafinovaností
soutěžitelů se neustále rozšiřuje. Toto také dává zákonodárci dostatečný prostor pro přijetí
53 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1776 54
ONDREJOVÁ, Dana. Hledisko tzv. průměrného spotřebitele v nekalé soutěži. Obchodně právní revue. 2009,
roč. 1, č. 8. str. 227
27
příslušných novelizací, aniž by hrozilo prodlení. Výše uvedené se nazývá omezující a
rozšiřující funkce GK.
Omezující funkcí rozumíme, že pokaždé, když chceme hovořit o nekalosoutěžním
jednání, je třeba, aby naplnilo všechny podmínky stanovené GK, bez ohledu na konkrétní
skutkovou podstatu. V případě nenaplnění těchto podmínek, není toto jednání v rozporu se
zákonem, i když naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty.55
Naproti tomu rozšiřující funkcí rozumíme onu obecnost GK, kdy nemusí dojít
k naplnění zvláštní skutkové podstaty, abychom mohli označit ono jednání za
nekalousoutěžní, v případě naplnění znaků v GK. 56
S touto funkcí jsou právě spojeny
„soudcovské“ skutkové podstaty.
V následujících částech si rozebereme podmínky pro to, abychom o určitém jednání
mohli prohlásit, že je nekalosoutěžní. Vyjdeme přitom ze znění GK, která stanovuje tři
základní kritéria, abychom jednání mohli označit jako nekalosoutěžní. Konkrétně musí jít o
jednání v hospodářském styku, musí toto jednání být v rozporu s dobrými mravy soutěže a
současně musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Blíže se na
jednotlivé podmínky podívám v jednotlivých kapitolách.
4.2.1 Jednání v hospodářském styku
První z podmínek uvedených v GK je „jednání v hospodářském styku“. Oproti úpravě
v obchodním zákoníku bylo vypuštěno „jednání v hospodářské soutěži“, neboť můžeme
usuzovat, že pojem nyní vedený v NOZ zahrnuje právě i jednání v hospodářské soutěži, a je
tak pojmem zastřešujícím. Jedná se tedy o pojem širší a je možno do něj zahrnout více jednání
a neomezovat se pouze na jednání v hospodářské soutěži.
Jednáním rozumíme jednání, jak v komisivní, tak omisivní formě. Zatímco komisivní
způsob si každý asi dokážeme představit, tak v případě jednání omisivního to může být
problém. Prof. Eliáš například uvádí nedbalost při nakládání s obchodním tajemstvím, která
má za následek zpřístupnění tohoto tajemství konkurenci.57
K čemu tedy musí dojít, abychom mohli hovořit o jednání v hospodářském styku?
Jednou z možností je výše zmíněné jednání v hospodářské soutěži. Zde existuje poměrně
bohatá judikatura, která tento pojem vysvětluje a vykládá poměrně široce. Podívejme se na
55 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 38 – 39 56
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 38 – 39 57
ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004,
str. 309
28
dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne
8. srpna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2064/2000: „…vztah hospodářské soutěže v určité, okruhem
subjektů omezené a pro jejich činnost specifické části trhu předpokládá existenci společné
konkurenční oblasti (shodný nebo obdobný předmět činnosti, okruh zákazníků, účelové určení
produktů), v níž nebo pro níž může dojít ke střetu na trhu, přičemž jednání účastníků
hospodářské soutěže je vedeno soutěžním záměrem (úmyslem). “ 58
Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo
229/2006: „Aby bylo možno hovořit o účasti subjektu na hospodářské soutěži, je třeba dovodit
zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu soutěžitele na úkor druhého soutěžitele, tedy na
výsledku soutěže, tj. konkurenčního boje dvou soutěžitelů... ...Nutno prvořadě odpovědět na
otázku, zda lze v jednání žalované spatřovat soutěžní záměr či účel (nikoli úmysl!), tzn. zda
jejím jednáním jsou objektivně sledovány soutěžní, konkurenční cíle.“ 59
Z výše uvedených rozhodnutí nám vyplývá, že jednáním v hospodářské soutěži může
být, jednání při existenci přímé konkurence mezi konkrétními subjekty, nebo by zde měl
existovat cíl, zájem, záměr působit na trhu a tím pádem i na jiného soutěžitele, aniž by se
jednalo o přímé konkurenty. To podporuje i judikatura prvorepubliková, ta pracovala
s pojmem soutěžní účel, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z r. 1935, Vážný č. 14742,
ve kterém se uvádí, že „účel soutěžní je tehdy vyloučen, jestliže projev byl učiněn bez
jakéhokoli vztahu k soutěži a jestliže od toho, kdo ho vnímá, nemůže býti ani na účel soutěžní
vztahován.“ 60
Druhou z možností, jak naplnit podmínku jednání v hospodářském styku je vedle
jednání v hospodářské soutěži, jiné jednání, kdy se nebude jednat o přímé konkurenty, ale
přesto zde bude působení jednoho na druhého, např. „vstoupí na trh nadace či obecně
prospěšná společnost s kampaní zaměřenou proti určitému soutěžiteli či jejich skupině nebo
v případě postavení státu či jednotky územní samosprávy v roli zákazníka.“ 61
Zůstává tedy i po účinnosti NOZ posuzování podle existence soutěžního vztahu, tak
jako tomu bylo doposud. Bez existence soutěžního vztahu, který je vykládán velmi široce,
nelze o hospodářském styku uvažovat. Jak vyplývá z uvedených rozhodnutí, buď se jedná o
přímý konkurenční boj, nebo zde do soutěžního vztahu vstupuje subjekt, který nepředstavuje
58 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. srpna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2064/2000
59 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006
60 MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2000,
s. 411. 61
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 41
29
přímou konkurenci, ale současně bude působit na určitého soutěžitele. Nadále se tedy bude
posuzovat existence soutěžního účelu či záměru.
Úprava názvosloví a volba širšího pojmu může vést k tomu, že dojde k rozšíření
jednání, které bude posuzováno jako nekalosoutěžní, i přesto, že doposud bylo chápáno, jako
jednání které nevytváří soutěžní vztah. Dalo by se uvažovat o různých spotřebitelských
testech apod., kdy subjekty (např. média, nadace) nevytváří konkurenci soutěžiteli, ale
současně na něj působí zveřejňováním a rozšiřováním informací o něm a jeho výrobcích.
Nicméně zda k něčemu podobnému dojde nebo se soudy budou držet dosud vytvořené
judikatury, ukáže až čas.
4.2.2 Rozpor s dobrými mravy soutěže
Již na úvod je třeba upozornit, že se nejedná a klasické římské jednání contra bonos
mores, ale jedná se o zvláštní kategorii, která se vztahuje na jednání v soutěži a nikoli na
dobré mravy společnosti, i když může docházet k jejich překrývání. Obecně můžeme říci, že
co se jeví v rozporu s mravy společnosti, může být v rámci soutěžního jednání v pořádku.
Pojem dobré mravy soutěže byl použit už v zákoně proti nekalé soutěži z roku 1927.
V tomto případě nejde mluvit o faktických morálních pravidlech, jak je známe
z běžného života, ale spíše hovoříme o určitých fiktivních mantinelech, které jsou vytvářeny
soudní praxí. Nelze je chápat tak, jak jsou chápána obecná morální pravidla společnosti, kdy
jedinec bez ohledu na okolí ví nebo minimálně tuší co je morální a čím se ze své podstaty celá
společnost dobrovolně řídí. Nicméně nebudeme dále zabíhat do přirozeného práva.
Naproti tomu dobré mravy soutěže vznikají postupně v souladu s vytvářenou
judikaturou, kdy stát prostřednictvím soudní moc určuje, co je pro soutěž snesitelné a
tolerovatelné a co již nikoli. Přičemž je nutno si uvědomit, že v soutěži, pokud chce subjekt
uspět, tak je třeba být dostatečně agresivní, průbojný a mít „tah na branku“, a to i s jednáním,
které by třeba bylo ve společnosti nemorální.62
Tedy v rámci soutěže platí jiná morálka než
v běžném životě. Jako nepřesné se zdá také jednoduché ztotožňování dobrých mravů soutěže
s poctivými obchodními zvyklostmi.
Je nutno upozornit, že se jedná o neurčitý právní pojem, a proto nenajdeme jeho
legální definici, nicméně existuje poměrně bohatá judikatura, která se této oblasti věnuje.
Rozdíl mezi dobrými mravy a dobrými mravy soutěže se pokusila vysvětlit již
prvorepubliková judikatura v souvislosti se zákonem č. 111/1927 Sb. z. a n., viz. Vážný
62 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004,
str. 310
30
12.336, sp. zn. Rv I 1625/31: „V onom směru jest rozlišovati mezi dobrými mravy vůbec
a mezi dobrými mravy soutěže. Jsou jednání, jež jsou sice podle zásad vobecné morálky
nezávadná, mohou však býti závadná s přísnějšího hlediska dobrých mravů soutěže; naproti
tomu nesmí však ani při obchodním styku ani při soutěži jednání a zvyklosti odporovati
požadavkům občanské morálky. Jest posuzovati podle konkrétních poměrů, co se srovnává
s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže. Měřítkem v podstatě budou mravní
názory, obyčeje, zvyklosti, usance apod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě,
čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. Pokud jest dbáti zájmů
soutěžitelských a zájmů zákaznických. Solidarita soutěžitelská nesmí sahati tak daleko, aby
znemožňovala ochranu spotřebitelů a volnost soutěže.“ 63
Poměrně hezky se k této problematice vyjádřil taktéž Krajský soud v Brně ve svém
rozhodnutí sp. zn. 25 Cm 254/2004: „I když zákon výslovně nedefinuje pojem dobrých mravů
soutěže, lze pod ním rozumět určité všeobecné (tedy v hospodářské soutěži platné),
mimoprávní či etické zásady a normy, které jsou kladeny na všechny, kteří se v dané
hospodářské oblasti projevují – vyvíjí svoji činnost za účelem dosažení určitého prospěchu,
které vymezují, co v dané hospodářské oblasti lze považovat za poctivé, slušné, sledující
vlastní prospěch, avšak nepoškozující jiného. Dobré mravy soutěže přitom jako kategorie
norem jsou svou povahou objektivní v tom smyslu, že není rozhodné, zda osoba, která
v rozporu s dobrými mravy jedná, takové jednání zamýšlela či nikoli, zda bylo jejím záměrem,
cílem či úmyslem v rozporu s dobrými mravy soutěže jednat. Tedy dobré mravy soutěže jsou
kategorií nezávislou na subjektivním vnímání jednotlivého soutěžitele. Je tedy také
nerozhodný motiv tohoto jednání, nýbrž rozhodný je projevený výsledek jednání.“ 64
Dobré mravy soutěže nelze ovšem chápat jako dogma, nýbrž jako většina věcí
v soutěžním právu se vyvíjí a mění. Co nebylo v pořádku před 10 lety se postupným vývojem
společnosti a technologií může stát běžnou obchodní praktikou, ovšem nelze uvažovat o tom,
že používání nekalých obchodních jednání, se tyto stanou legálními na základě svého
dlouhodobého používání, takhle tomu rozumět nelze.65
Teorie i praxe se shoduje na pohledu, že otázka posuzování dobrých mravů soutěže
náleží výlučně soudům, přičemž se jedná o otázku právní a nikoli skutkovou, tudíž soudy
63 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 42-43 64
Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2007 sp. zn. 25 Cm 254/2004 In: ONDREJOVÁ, D.
Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s.,2011, s. 68 65
ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 44
31
v každém konkrétním případě musí individuálně zkoumat, zda určitým jednáním došlo
k porušení dobrých mravů soutěže či nikoliv.66
Obdobný názor nalezneme taktéž v rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 59/2005, ve kterém se uvádí, že „soud musí zkoumat, zda je
splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže (nikoli rozporu s dobrými mravy
obecně). Jde o otázku právní, nikoli skutkovou, proto ji řeší soudy podle svého mravního a
právního, zákonům odpovídajícího přesvědčení, nikoli znalci.“ 67
Pokud si shrneme to nejdůležitější, tak je třeba si uvědomit, že dobré mravy soutěže
jsou odlišené od dobrých mravů společnosti. Jsou vytvářeny judikaturou a v průběhu času
může docházet k jejich změnám a vývoji. Jsou přizpůsobeny soutěžnímu prostředí, které je
odlišné oproti společnosti, připouští určitou míru agresivity a snahy prorazit na úkor ostatních,
nicméně i v případě soutěže, je třeba dodržovat alespoň elementární pravidla obecné morálky.
4.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům
Nyní se dostáváme k poslední podmínce nekalosoutěžního jednání a tím je tedy
způsobilost přivodit újmu. Jak nám už ze samotných slov vyplývá, ke splnění této podmínky
stačí ohrožení, respektive nebezpečí vzniku újmy, přičemž samotná újma nám vzniknout
nemusí. Z toho vyplývá, že se jedná o delikt ohrožovací, a tudíž k jeho naplnění nám stačí
reálná a existující hrozba vzniku újmy.68
Výsledkem je tedy ulehčení v případě dokazování,
kdy subjekt nemusí prokázat vznik újmy, což např. v oblasti újmy nemajetkové může
v některých případech značně složité, ale stačí mu prokázání reálně hrozícího nebezpečí.
Přičemž újmu musíme chápat v jejím nejširším pojetí, a to jak újmu v majetkové
sféře, tedy škodu a ušlý zisk, tak ve sféře nemajetkové, kdy nejčastějším případem bude
pravděpodobně poškození obchodního jména nebo dobré pověsti.69
Současně si musíme uvědomit, že všechny podmínky výše uvedené, musí být
splněny kumulativně. Tudíž je možné způsobit svým jednáním, i třeba v hospodářském styku
újmu jinému soutěžiteli nebo zákazníkovi, ale v případě, že se nebude jednat o jednání
v rozporu s dobrými mravy soutěže, není možné toto jednání chápat jako nekalosoutěžní. Jak
jsem uvedl výše, tak mravy soutěže jsou chápány jinak, tudíž připouští i určitou míru
66 MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008, str. 47
67 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. února 2007, sp. zn. 32 Odo 59/2005
68 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004,
str. 310 69
ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004,
str. 310
32
agresivity či lstivosti, a tak je možné ohrozit újmou nebo způsobit újmu v případě, že se
pohybujeme v zákonných mezích.
Protože újmu, např. provozovateli pohostinství způsobíme, když si v jeho sousedství
otevřeme vlastní podnik, současně přitom jednáme v hospodářském styku, za normálních
okolností zde budeme těžko hledat porušení dobrých mravů soutěže, tak jako u ostatních
podmínek, zde tedy budou klíčovou roli hrát soudy, kdy se bude podrobně zkoumat podmínka
způsobilosti újmy.
K problematice způsobilosti přivodit újmu se ve své judikatuře vyjádřil taktéž
Nejvyšší soud, který vycházel z pojetí Prof. Hajna,
„a) Pouhé způsobení újmy soutěžiteli (nebo možnost způsobení takové újmy) ještě nevypovídá
o nekalém charakteru soutěžního jednání... Jestliže je druhým působena hospodářská újma
takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za soutěžně slušné (to
nevylučuje určitou dávku soutěžní agresivity, soutěžní lstivosti), nelze z toho vyvozovat
protiprávnost takového jednání. V hospodářském soutěžním boji se neuplatní starořímská
zásada „neminem laedere“.
b) Pro kvalifikaci „nekalá soutěž“ se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům
nebo spotřebitelům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému
z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv
vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na
základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské
svobody.
c) Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové
jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní; nehovoří např. o újmě značného rozsahu,
újmě podstatné apod. I tady bude záležet na tom, jak bude vykládán pojem „újma“;
v rozhodovací praxi lze dospět k názoru, že újma (ať již hrozící, nebo skutečně existující)
v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není.“ 70
V případě, že si tento text shrneme, tak ne každá újma způsobená soutěžiteli nebo
zákazníkovi je v rozporu se zákonem, hrozba újmy musí být reálná a nesmí se jednat o
pouhou spekulaci nebo jen teoretickou možnost a současně se nesmí jednat o újmu
zanedbatelnou. Na druhou stranu Prof. Hajn tvrdí, že v některých případech lze naplnit tuto
podmínku i v případě újmy nikoli rozsáhlé.71
70 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 139/2008
71 HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 23.
33
I přesto, že zákon používá množné číslo a mluví o „soutěžitelích a zákaznících“, tak
teorie se shoduje, že je třeba odhlédnout od výkladu gramatického a využít výkladu
teleologického, tedy výkladu smyslem a účelem normy.72
Nelze dospět k názoru, že by
účelem bylo, aby se za nekalosoutěžní považovalo pouze jednání směřující vůči většímu
počtu soutěžitelů a zákazníků, čímž by prakticky ztrácelo smysl, neboť v praxi můžou nastat
situace, kdy může být ohrožen pouze jeden soutěžitel nebo zákazník a pokud bychom se
striktně drželi výkladu gramatického, tak by těmto subjektům nebyla poskytnuta ochrana,
s čímž se v právním státě nelze ztotožnit. Pojmům soutěžitel a zákazník byla věnována
předchozí kapitola.
4.2.4 Shrnutí
Generální klauzule je tedy nejobecnější formulace nekaloutěžního jednání. Vždy
musí být kumulativně splněny všechny tři podmínky v ní uvedené. Bez naplnění těchto
podmínek se nedá hovořit o jednání v rozporu se zákonem, tedy v případě naplnění konkrétní
skutkové podstaty, ale nenaplnění GK se nejedná o nekalou soutěž, naopak v případě naplnění
GK a nemožnosti podřazení jednání pod GK se bude jednat o nekalou soutěž vždy.
Jak nám GK soutěž říká, vždy musí být jednání soutěžitelů spojeno s jejich
hospodářskou činností nebo jejich jednáním na trhu, které může mít dopad na soutěžitele nebo
zákazníka. Je třeba existence rozporu s dobrými mravy soutěže, které jsou chápány jinak od
obecných pravidel morálky, připouští agresivitu, lstivost a jednání na hraně zákona. Nicméně
při nekalé soutěži nemusí dojít k majetkové či nemajetkové újmě, ale musí zde být skutečná
hrozba vzniku újmy, přičemž její výše by neměla být úplně zanedbatelná. Oproti úpravě
v obchodním zákoníku došlo pouze k dílčím změnám, které by neměly výrazně ovlivnit
aplikaci GK, otázkou pouze může být změna názvosloví v „jednání v hospodářském styku“
zda nebude docházet k širokému výkladu ze strany soudů, nicméně zhruba po roce účinnosti
NOZ, doposud tato změna nebyla zaznamenána.
V zásadě GK vychází ze znění použitého již v zákoně proti nekalé soutěži z období
první republiky, pouze po období nesvobody a opětovném vzniku svobodného trhu došlo
k jeho aktualizaci a použitelnosti pro současné poměry. GK klauzule je jednou
z nejrozšířenějších metod úpravy nekalé soutěže.73
72 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004,
str. 311. 73
VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str. 80-81
34
Je dostatečně flexibilní, kdy svou obecností umožňuje postižení jednání, které není
výslovně upraveno, dává tak čas zákonodárci na přijetí příslušné úpravy, současně však klade
vysoké nároky na soudy, které hrají v otázkách GK klíčovou roli v posuzování jednání.
V této souvislosti se hovoří o tzv. soudních skutkových podstatách, kdy soudy
prakticky suplují práci zákonodárce, neboť na základě principu právní jistoty zde vzniká
určitá vázanost těchto rozhodnutí, tudíž dochází k definování seznamu zakázaného jednání,
které není v právním předpise, ale tvoří ho souhrn judikatury.
35
5 Potravinové právo
Dříve než se budeme věnovat jednotlivým skutkovým podstatám, je na místě,
abychom se nyní věnovali druhému tématu práce, a tím jsou zdravotní tvrzení. Neboť nás
nekalá soutěž nezajímá jako celek, ale právě uplatňování práva proti nekalé soutěži v otázce
zdravotních tvrzení. Proto budou další části věnované nekalé soutěži již následně propojeny
s otázkami zdravotních tvrzení. Nyní je však na místě říci si obecné informace o
potravinovém právu, kam otázka zdravotních tvrzení spadá.
5.1 Obecný úvod do potravinového práva
O potravinovém právu se nikde příliš nemluví, neplní přední stránky novin ani
v televizi neuvidíme rozbory novelizací, tak jak to bývá často u právních předpisů z jiných
právních odvětví, přesto se s ním každodenně dostáváme do styku. Potraviny jsou nedílnou
součástí života člověka, život bez nich si prakticky nejde představit. Potraviny jsou
nejdůležitější součástí lidského života, proto by tomu taktéž měla odpovídat právní úprava.
Legální definici ve vnitrostátní právní úpravě nenalezneme, ale dává nám ji
legislativa EU a to konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28.
ledna 2002 (dále jen nařízení o potravinovém právu), konkrétně v čl. 3 v bodě 1, potravinové
právo jsou „…právní a správní předpisy použitelné ve Společenství nebo na vnitrostátní
úrovni pro potraviny obecně, a zejména pro bezpečnost potravin; vztahuje se na všechny fáze
výroby, zpracování a distribuce potravin a rovněž krmiv, která jsou vyrobena pro zvířata
určená k produkci potravin nebo kterými se tato zvířata krmí.“ 74
Máme zde i jinou definici: „Potravinové právo představuje určitý úsek právního
řádu ČR, jehož cílem je chránit konzumenta před zdravotně závadnými potravinami a
onemocněními z nich, chránit spotřebitele před klamáním a falšováním, zajistit ochranu
tržního prostředí a podnikatelů před nekalými praktikami a v neposlední řadě zajistit ochranu
zvířat, rostlin a životního prostředí. Na evropské úrovni k těmto cílům přistupuje ještě
požadavek na zajištění volného pohybu potravin v rámci Evropské unie.75
“
Pokud vyjdeme z výše uvedeného a pokusíme se vytvořit definici vlastní, tak
můžeme říci, že potravinové právo je soubor právních norem vnitrostátního i komunitárního
74 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné
zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy
týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str. 1—24 75
SPITZENBERGEROVÁ, Ivona. Potravinové právo [online]. epravo.cz, 3.12.2013 [cit.9.2.2015].
Dostupné na <www.epravo.cz/top/clanky/potravinove-pravo-92954.html>
36
charakteru, které upravují oblast výroby, distribuce a zpracování potravin se zaměřením na
jejich bezpečnost a řádnou kvalitu a současně ochrana spotřebitelů v oblasti označování zboží.
Vedle definice není úplně jednoduché ani zařazení do soustavy právních odvětví.
Můžeme říci, že oblast výroby potravin spadá do oblasti práva zemědělského A právo
zemědělské spadá pod právo životního prostředí. Jedná se tedy o oblast veřejnoprávní, kdy
stát reguluje oblast, která je podstatná a pro jeho existenci nepostradatelná.
Počátky právní úpravy v oblasti potravin nalezneme na přelomu 19. a 20. století, tato
úprava však byla směřována především na ochranu zákazníků před šizením zboží. V období
první republiky existoval Potravní kodex československý, jednalo se o novelizovanou recepci
Codex Alimentarius Austriacus, který pocházel z Rakouska-Uherska.76
Právní závaznosti
nabyl na základě Výnosu Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy č.
22.541/1934.
Po komunistickém převratu byl kodex zrušen a problematika byla řešena formou
oborových a podnikových norem, které odpovídaly centrálně plánovanému hospodářství.77
Po pádu totality vznikly podmínky pro změnu a i přes stále se zvyšující požadavky na přijetí
nové a jednotné úpravy byl vytvořen nový zákon až v pozdních devadesátých letech, jednalo
se o zákon č. 110/1997 Sb. ze dne 24. dubna 1997 o potravinách a tabákových výrobcích a o
změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“), který je
platný a účinný i v dnešní době, samozřejmě po řadě novelizací, které převážně souvisely se
vstupem ČR do Evropské unie, a jako takový tvoří základ potravinového práva na vnitrostátní
úrovni.
5.1.1 Vnitrostátní právní úprava
Jak jsem uvedl výše, tak základ vnitrostátní úpravy tvoří zákon o potravinách. Jak
zákon sám říká, tak předmětem jeho úpravy jsou „povinnosti provozovatele potravinářského
podniku a podnikatele, který vyrábí nebo uvádí do oběhu tabákové výrobky, a upravuje státní
dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona“78
Primárně se tedy
zaměřuje na subjekty, které vyrábí potraviny a uvádí je do oběhu. Jsou kladeny nároky na
provozovatele potravinářského podniku v otázkách bezpečnosti potravin, dodržování norem a
současně označování potravin. Je zde samozřejmě stanoven státní dozor, který provádí Státní
76 HELEŠIC, František, SUCHÁNEK, Jaroslav. Zákon o potravinách: Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha,
1998, str. IX 77
HELEŠIC, František, SUCHÁNEK, Jaroslav. Zákon o potravinách: Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha,
1998, str. IX 78
§ 1 odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., ze dne 24. dubna 1997, o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a
doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
37
zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa, orgány ochrany zdraví,
přičemž v některých otázkách je zde dána působnost Ministerstva zemědělství a ministerstvu
zdravotnictví.
Vzhledem k tomu, že oblast potravinového práva je značně rozsáhlá, není možné
celou úpravou obsáhnout v jednom právním předpise, a tudíž vedle zákona o potravinách
upravuje danou materii řada dalších právních předpisů. Pro úplnost si pojďme několik z nich
uvést. Z právních předpisů na úrovni zákona můžeme jmenovat např. zákon č. 166/1999 Sb.,
o veterinární péči, zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a to z důvodu, že výroba
potravin bez zvířat a rostlin není možná, a proto je třeba dbát na jejich ochranu již od počátku.
Vedle toho jistě můžeme uvést zákon č 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství.
Pokud se přesuneme k podzákonným právním předpisům, tak zde najdeme celou řadu
vyhlášek, namátkou si uveďme alespoň některé:
vyhláška č. 326/2001 Sb. pro maso a masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a
výrobky z nich, vejce a výrobky z nich,
vyhláška č. 77/2003 Sb. pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a
oleje,
vyhláška č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve
znění pozdějších předpisů,
vyhláška č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin, ve znění pozdějších předpisů.
Jedná se o podrobnější rozpracování některých pravidel a podmínek, aby
nedocházelo k problémům při jejich aplikaci. Zajímavostí je, že v případě vyhlášky č.
77/2003 Sb., existuje novelizace Vyhláškou č. 78/2005 Sb., která má vstoupit v účinnost
okamžikem, kdy nabude účinnosti předpis Evropských společenství, jímž bude název "České
smetanové máslo" zařazen do přímo použitelného předpisu Evropských společenství.
Jak je vidět, oblast vnitrostátní úpravy je poměrně široká a zahrnuje různé oblasti
související s výrobou a prodejem potravin. Převážná část úpravy je směřována k bezpečnosti
potravin, ale také k řádné informovanosti spotřebitelů, což je součástí moderního trendu, kdy
si spotřebitelé více hlídají složení výrobků a více dbají o kvalitu, než tomu bylo v předešlých
letech a je dobře, že tomuto jde současná právní úprava naproti.
5.1.2 Mezinárodní a evropská právní úprava
Tak jako v jiných oblastech, je v důsledku velké rozmanitosti států těžké přijmout
jednotný názor nebo jednotnou úpravu, a to i přesto, že se jedná o tak důležitou oblast, jakou
jsou potraviny. V roce 1963 vznikly Organizace pro výživu a zemědělství a Světová
38
zdravotnická organizace, které vytvořily společnou komisi pro zdokonalení ochrany
spotřebitelů a poctivé obchodní praktiky v oblasti potravin. Výsledkem práce této komise bylo
vytvoření tzv. Codex Alimentarius, jedná se o soubor mezinárodních standardů a výkladů
v oblasti bezpečnosti potravina a ochrany spotřebitele. Členství je otevřeno všem členům výše
uvedených organizací a k dnešnímu dni (11.2.2015) je členy 186 států a 1 mezinárodní
organizace jíž je EU.79
I přesto, že původ dnešní podoby EU najdeme pouze v ekonomických oblastech,
postupem času se z jednotlivých dílčích organizací vytvořil subjekt, který má vlastní právní
subjektivitu a svými přímo aplikovatelnými normami stanovuje pravidla pro státy a jeho
občany v různých oblastech.
Vedle otázek jednotného trhu a svobodného pohybu zboží, které se problematiky potravin
taktéž týkají, existuje na této úrovni řada poměrně striktních a konkrétních předpisů, které se
potravinám věnují.
První vlaštovkou v této oblasti byla Zelená kniha o principech potravinového práva
Evropské unie z roku 1997, která však nebyla závazná. Měla pouze doporučující charakter a
předesílala, kterým směrem se případná úprava na úrovni EU bude ubírat.80
Následně byla přijata Bílá kniha o zdravotní nezávadnosti potravin, která konkretizovala
některé otázky uvedené v knize zelené, kdy mělo dojít ke komplexní úpravě v oblasti
bezpečnosti potravin, od výroby až ke konečnému zákazníkovi.81
Nicméně skutečným právním předpisem na úrovni EU bylo již výše uvedené nařízení
Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002/ES ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví
obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost
potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Toto nařízení prakticky uvedlo
v život cíle stanovené ve výše uvedených „knihách“. Jsou stanoveny základní zásady a
podmínky pro bezpečnost potravin již od fáze surovin a až po následnou ochranu spotřebitelů.
Současně vznikl taktéž Evropský úřad pro bezpečnost potravin. „Evropský úřad pro
bezpečnost potravin je úřadem Evropské unie zodpovědným za hodnocení rizik v oblasti
bezpečnosti potravin a krmiv, výživy, zdraví a pohody zvířat, ochrany a zdraví rostlin.
V těchto oblastech je úkolem EFSA, v úzké spolupráci s národními autoritami a dalšími
79 Codex Members and Observers [online]. codexalimentarius.org, [cit.12.2.2015]. Dostupné na
<http://www.codexalimentarius.org/members-observers/en/> 80
The General Principles of Food Law in the European Union - Commission Green Paper [online].
eurlex.europa.eu, [cit.12.2.2015]. Dostupné na
< http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:1997:0176:FIN:EN:PDF > 81
Bílá kniha o zdravotní nezávadnosti potravin [online] bezpecna-krmiva.cz [cit.12.2.2015] Dostupné na:
http://www.bezpecna-krmiva.cz/soubory/bila_kniha_o_zdrav_nezav_potravin_1999.pdf
39
zúčastněnými organizacemi a tělesy, poskytovat objektivní a nezávislé vědecky podložené
poradenství a jasná sdělení založená na nejaktuálnějších vědeckých poznatcích a informacích
o existujících a nově se objevujících rizicích.„ 82
Úřad tak slouží pro analýzu a sběr dat a
jejich následné vyhodnocování a předávání odpovědným orgánům v oblasti potravin a výživy
obecně.
Vedle tohoto Nařízení existuje celá řada dalších předpisů, mimoděk uvádím např.
Nařízení č. 853/2004/ES, kterým se stanoví specifické hygienické předpisy pro
potraviny živočišného původu
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012
o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin
Nařízení č. 1924/2006/ES o výživových a zdravotních tvrzeních při označování
potravin
Směrnice 2003/13/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se
označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy
Jak jsme si dokázali, tak potravinové právo je velmi široké a zahrnuje celou řadu
oblastí, které by člověka mnohdy ani nenapadly. Jeho úpravu nalezneme, jak na úrovni
vnitrostátní, tak na úrovni mezinárodní, což svědčí o jeho důležitosti, na druhou stranu je
třeba si uvědomit, že kvůli jeho rozmanitosti a v mnoha otázkách potřebné odbornosti je
potravinové právo roztříštěné do řady předpisů, které upravují konkrétní vymezenou oblast,
což klade poměrně vysoké nároky na zákonodárce, který je nucen udržovat tyto předpisy
neustále aktuální a odpovídající současnému vývoji, ale také na dozorové orgány, které kvůli
důležitosti nezávadnosti potravin, musí provádět svou činnost nadmíru pečlivě a neustále
monitorovat situaci a upozorňovat zákonodárce na nedostatky právní úpravy.
5.2 Potraviny
Vzhledem k tomu, že se v této části ve velké míře věnujeme potravinám, je jistě
namístě se podívat na potraviny i z právního hlediska.
Do 31.12.2014 obsahoval § 2 písm. a) zákona o potravinách legální definici potravin,
která zněla „potravinami látky určené ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném
stavu jako jídlo nebo nápoj, nejde-li o léčiva a omamné nebo psychotropní látky; za potravinu
82 EFSA [online] bezpecnostpotravin.cz [cit.12.2.2015] Dostupné na
< http://www.bezpecnostpotravin.cz/kategorie/efsa.aspx >
40
podle tohoto zákona se považují i přídatné látky, látky pomocné a látky určené k aromatizaci,
které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem konzumace“ 83
Vedle toho zákon konkrétně vymezoval potraviny živočišného a rostlinného původu.
Nicméně novelizací zákonem č. 139/2014 ze dne 18. června 2014 byly tyto definice
vypuštěny bez náhrady.
Neznamená to ovšem, že by tedy nebylo právně zakotveno, co se potravinou rozumí.
Pouze byl odstraněn stav, kdy zde existovaly definice dvě a to vnitrostátní a unijní. Definice
uvedená v nařízení č. 178/2002/ES je stále platná a účinná a vzhledem k přímým účinkům
nařízení EU zde máme přímo aplikovatelnou definici potraviny, kterou nalezneme v čl. 2
předmětného nařízení, která zní „"potravinou" se rozumí jakákoli látka nebo výrobek,
zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci
člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Mezi
"potraviny" patří nápoje, žvýkačky a jakékoli látky včetně vody, které jsou úmyslně přidávány
do potraviny během její výroby, přípravy nebo zpracování. Mezi potraviny patří voda“84
Načež následuje výčet látek, věcí a organismů, které se za potraviny nepovažují.
Když si obě definice prohlédneme, tak zjistíme, že obě jsou podobné. Odstraněním
definice vnitrostátní nedošlo k žádné újmě, neboť její roli supluje unijní úprava.
Z obou definic nám ovšem vyplývá závěr, že nejjednodušeji se dá potravina definovat jako
látka určená ke konzumaci člověku. Vedle obecné definice potraviny existuje celá řada
zvláštních druhů potravin, nicméně těmto se budu věnovat až v případě potřeby
v jednotlivých částech.
5.3 Označování potravin
Než přejdu již konkrétně k výživovým a zdravotním tvrzením, myslím si, že je na
místě, ještě si ve stručnosti říci něco o uvádění potravin na trh a jejich označování.
Základní podmínky pro výrobu potravin a jejich uvádění na trh jsou uvedeny v zákoně
o potravinách a v Nařízení o potravinovém právu. Konkrétně v ustanoveních § 3 - § 3d máme
stanoveny povinnosti provozovatele potravinářského závodu, které musí dodržovat.
Provozovatelem potravinářského závodu je dle čl. 3 nařízení o potravinách „fyzická nebo
právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském
83 § 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., ze dne 24. dubna 1997, o potravinách a tabákových výrobcích a o změně
a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 279/2013 Sb. účinném ke dni 1.1.2014 84
čl. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví
obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví
postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str. 1—24
41
podniku, který řídí“85
Přičemž potravinářským závodem je dle téhož ustanovení „veřejný
nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli
fází výroby, zpracování a distribuce potravin“86
V zákoně jsou povinnosti vymezeny jednak obecně pro všechny provozovatele, tak
speciálně pro zvláštní případy, které se například týkají dovozu nebo vývozu potravin,
popřípadě otázek potravin pro zvláštní výživu nebo informační povinnosti provozovatelů.
Primárně jsou povinnosti zaměřeny na bezpečnost potravin a řádné nakládání s nimi po celý
proces výroby či zpracování. Současně s tím je kladen požadavek na hygienu. Vyjmenování
všech podmínek není dle mého třeba, neboť toto není předmětem této práce a obecné
vymezení je dostačující. Ruku v ruce s bezpečností potravin jde taktéž pravdivé sdělování
obsahu a složení potravin. Na tuto oblast je v posledních letech kladen velký důraz
v souvislosti se zvýšenou pozorností a obezřetností spotřebitelů, kteří si začínají pečlivě hlídat
obsah té které potraviny, kterou chtějí zakoupit.
Co se rozumí oním označováním výrobků? „Označením se rozumí jakákoli slova,
údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují
k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu nebo etiketě, a to i krčkové nebo
rukávové, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují„87
Stručně můžeme říci, že se jedná o
uvádění vybraných informací na obale zboží, pokud je baleno, které slouží k orientaci
spotřebiteli a poskytuje mu všechny potřebné informace.
Obecné podmínky označení výrobků najdeme v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně
spotřebitele, a to konkrétně v ustanovení § 10. Jedná se především o „označením výrobce
nebo dovozce, popřípadě dodavatele, a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje
vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě
rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití“88
Pokud se přesuneme konkrétně k potravinám, tak v zákoně o potravinách se
označování věnují ustanovení § 6 - §9a. Vedle toho máme podzákonný právní předpis, a to
vyhlášku č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ze dne
4. března 2005. Na evropské úrovni můžeme jmenovat směrnici Evropského parlamentu a
85 čl. 3 bod 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví
obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví
postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str. 1—24 86
čl. 3 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví
obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví
postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str. 1—24 87
BABIČKA, Luboš. Průvodce světem potravin, 3.vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství-Odbor bezpečnosti
potravin, 2012, str. 3. 88
§10 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
42
Rady (ES) č. 13/2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování
potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, nařízení Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o potravinách
spotřebitelům (dále jen „nařízení o poskytování informací“) a v neposlední řadě též nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních při označování potravin.
Nařízení o poskytování informací v čl. 9 vymezuje povinné údaje, které až na výjimky
musí být uvedeny vždy. Jedná se o
název potraviny;
seznam složek;
každou látku nebo pomocnou látku uvedenou na seznamu v příloze II nebo odvozenou
z látky či produktu uvedených na seznamu v příloze II způsobující alergie nebo
nesnášenlivost, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném
výrobku stále přítomna, byť v pozměněné podobě;
množství určitých složek nebo skupin složek;
čisté množství potraviny;
datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti;
zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití;
jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku
uvedeného v čl. 8 odst. 1;
zemi původu nebo místo provenience v případech, které určuje článek 26;
návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné
odpovídajícím způsobem použít;
u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu
v procentech objemových;
výživové údaje.89
Pokud se podíváme do zákona o potravinách, tak označování potravin je věnováno pět
ustanovení. V jednotlivých ustanoveních najdeme v mnoha případech odkazy na výše
uvedené nařízení o poskytování informací. Vedle toho zákon požaduje, aby byla uvedena
třída jakosti výrobku, dále např. způsob uchování, šarže a další, přičemž je rozdíl, zda se
jedná o potravinu balenou, zabalenou či nebalenou.
89 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o
potravinách spotřebitelům. Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18—63
43
Balené potraviny jsou do obalu uváděny již u výrobce a jedná se o postup při
výrobním procesu, například můžeme uvést konzervy, zavařeniny apod. Legální definice říká
„každý jednotlivý výrobek určený pro nabízení k přímému prodeji spotřebiteli nebo
provozovnám stravovacích služeb, který se skládá z potraviny a obalu, do něhož byla
potravina vložena před jejím nabídnutím k prodeji, a to bez ohledu na to, zda je potravina
v obalu uzavřena zcela nebo pouze zčásti, avšak vždy takovým způsobem, že obsah nelze
vyměnit, aniž by došlo k otevření nebo výměně obalu.“ 90
Zabalené potraviny jsou „takové, které byly výrobcem dodány do maloobchodní sítě v
takovém stavu, že je třeba je v obchodě porcovat, rozvážit apod. a zabalit bez přítomnosti
výrobce i spotřebitele,…“ 91
, zde můžeme uvést např. některé masné výrobky. Potraviny
nebalené jsou nabízeny bez obalu, např. ovoce.
Samozřejmě, že největší množství údajů je požadováno na potravinách balených.
Zákon o potravinách vyžaduje údaje o třídě jakosti a další údaje stanovuje-li tak prováděcí
právní předpis, v ostatním odkazuje na požadavky uvedené v nařízení o poskytování
informací, které jsou uvedeny výše.
U potravin zabalených je počet informací vzhledem ke způsobu zpracování omezen,
ale i tak je zde několik povinných údajů, které musí být na balení uvedeny, jedná se o jméno
a příjmení nebo název anebo obchodní firma a adresa sídla provozovatele potravinářského
podniku, který potravinu vyrobil, název potraviny, čisté množství, seznam složek, země nebo
místo původu, způsob uchování, jde-li o potraviny, u nichž by při nesprávném uchování
mohla být ohrožena bezpečnost nebo zhoršena jakost stanovená prováděcím právním
předpisem nebo deklarovaná výrobcem, datum použitelnosti nebo datum minimální
trvanlivosti, údaje podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1169/2011, údaje podle čl. 44 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1169/2011, údaj o množství hlavní složky v hmotnostních procentech.92
Co se týče potravin nebalených, tak i zde máme stanoveny informace, které musí být
zveřejněny. Vzhledem k tomu, že vzhledem k absenci obalu není možné uvést údaje na něm,
tak musí být uvedeny na viditelném a dostupném místě vedle nabízeného zboží.
90 § 2 písm. e) vyhlášky ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových
výrobků, ve znění pozdějších předpisů 91
HELEŠIC, František, SUCHÁNEK, Jaroslav. Zákon o potravinách: Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha,
1998, str. 53 92
§ 7 odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
44
Zde jsou povinnosti dvě, jsou zakotveny v ustanoveních § 8 zákona o potravinách. Je zde
požadavek na řádné označení přepravních obalů (tj. bedna, europaleta,…) a dále dostatečné
označení v místě prodeje. Zákon o potravinách uvádí datum použitelnosti nebo datum
minimální trvanlivosti, údaje podle čl. 44 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 1169/2011, další údaje, stanoví-li tak prováděcí právní předpis nebo přímo
použitelný předpis Evropské unie. V onom článku 44 najdeme pouze odkaz na některé
informace uvedené v článku 9 nařízení, které jsou uvedeny výše.
Veškeré výše uvedené informace musí být v případě České republiky uvedeny
v českém jazyce a pro spotřebitele musí být srozumitelné, uvedené na viditelném místě,
čitelné a nezakryté. 93
Dále nesmí označení v žádném případě spotřebitele uvádět v omyl a
vyhláška o označování potravin uvádí výčet tvrzení, která se nesmí na obalu objevit, jedná se
například o tvrzení, že potravina je zdrojem všech životně nezbytných živin, běžné potraviny
nedodají potřebné množství živin, které obsahuje nabízená potravina, potravina má zvláštní
vlastnosti, přestože tyto vlastnosti vykazují všechny srovnatelné potraviny, apod.94
Dále tato vyhláška uvádí definici konkrétních pojmů jako je např. označení množství
potraviny, datum minimální trvanlivosti, nicméně domnívám se, že podrobnější rozvádění
není na místě a pro účel práce stačí informace výše uvedené.
Jak můžeme vidět, tak v oblasti potravinového práva existuje velmi těsné propojení
práva českého a práva evropského. Současně nám vyplývá, že tato oblast je upravena velmi
podrobně a klade poměrně velké nároky na všechny subjekty, a to jak na podnikatele, stát, tak
v konečném důsledku i na spotřebitele. Podnikatel je povinen dodržovat právní předpisy a
dbát na řádně označování svých výrobků popřípadě výrobků, s nimiž obchoduje. Zde se často
objevuje problém, že podnikatelé ne vždy řádně označují výrobky, popřípadě neuvádějí
některé látky, které se v potravinách objevují.
Z toho důvodu je na místě důkladný dozor ze strany státu a jeho orgánů, mezi které
v oblasti potravin patří především Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní
veterinární správa, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a dá se uvažovat i o
soustavě Krajských hygienických stanic. Tyto musejí dbát o bezpečnost potravin na území
státu a současně o řádné označování a obsah zboží, které je uváděno na trh.
93 § 3 odst. 3 vyhlášky ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových
výrobků, ve znění pozdějších předpisů 94
§ 4 vyhlášky ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků,
ve znění pozdějších předpisů
45
Ochraně spotřebitele je věnována velká pozornost a jsou mu dávány velké možnosti
v jeho obraně proti nepoctivému jednání, současně však on musí být schopen tato práva
použít a být v běžném životě dostatečně pozorný, tudíž sám je odpovědný za sledování
obsahu potravin a jejich složení. Dnešní doba umožňuje díky internetu si během několika
sekund zjistit, co která látka znamená, a jaké má účinky pro lidský organismus. Stát se stará o
nezávadnost potravin a jejich bezpečnost, nicméně je již na spotřebiteli, zda bude sledovat
složení potravin a nebude konzumovat potraviny bezpečné, ale nepříliš „zdravé“ nebo
kvalitní.
46
6 Zdravotní tvrzení
6.1 Úvod
Jak bylo již několikrát uvedeno výše, tak pozornost k bezpečnosti a kvalitě potravin se
stále zvětšuje. Každý podnikatel se snaží prodat co nejvíc, a tak se snaží využít každé výhody
oproti konkurenci, pokouší se nabídnout něco navíc, něco co učiní jeho zboží více atraktivní
pro spotřebitele a čím ho přesvědčí, aby koupil právě jeho výrobek. A co je ta „magická“
formule, která přesvědčí zákazníka koupit si právě tohle zboží. Je to slovíčko, na které slyší
každý člověk, a to je zdraví.
Každý si své zdraví snaží chránit, protože jak se říká, každý máme zdraví jen jedno.
Když vedle sebe postavíte dva výrobky téhož druhu, přičemž na jednom bude napsáno, že je
prospěšný pro vaše zdraví, dá se předpokládat, že většina z nás by zvolila to zboží, které bude
označeno oním souslovím.
To si uvědomují všichni prodejci a výrobci, a proto začalo docházet k výraznému
zvýšení užívání obdobných tvrzení, což by sám o sobě problém nebyl, jenže docházelo
k uvádění tvrzení, která nebyla ničím podložená a byla pouze vymyšlená za účelem prodeje.
Na tuto situaci se rozhodla reagovat EU, a byl vydán první právní předpis, který tuto
oblast tzv. zdravotních a výživových tvrzení upravoval, bylo jím nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních
tvrzeních (dále jen nařízení o zdravotních tvrzeních) při označování potravin. Cílem EU bylo,
aby byla nadále používána pouze tvrzení, která jsou pravdivá, jsou podložena vědeckými
studiemi, tím pádem by nemohlo dojít ke klamání spotřebitele, a ten by sám mohl posoudit,
zda daná potravina má skutečný vliv na jeho zdraví a popřípadě v jakém rozsahu.
Přičemž dohled nad touto oblastí si v prvé řadě ponechala sama EU, která vytvořila za
spolupráce s členskými státy seznam povolených tvrzení, které jsou všichni obchodníci
oprávněni užívat, jeho rozšiřování je taktéž ve výlučné dikci EU. Je nutno upozornit, že se
nejedná pouze o označování zboží, ale o veškerou propagaci výrobku. Tedy se jedná o
všechna obchodní sdělení, při označování a obchodní úpravě potravin, nebo v reklamách.
Přičemž je nutno upozornit, že toto se vztahuje i na nebalené potraviny.
6.2 Definice
Co ona výše zmiňovaná zdravotní a výživová tvrzení vůbec jsou ?
Obecně tvrzením dle nařízení o zdravotních tvrzeních je jakékoli sdělení nebo znázornění,
které není podle právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů
47
povinné, včetně obrázkového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli podobě,
které uvádí, naznačuje nebo zprostředkovaně vyjadřuje, že potravina má určité vlastnosti.95
Vedle toho je zdravotním tvrzením každé, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého
vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích
složek a zdravím.96
I když se jedná o definici poměrně stručnou, tak v celku dobře postihuje celou
problematiku zdravotních tvrzení. Tudíž v případě, že je obalu potraviny, u vystavené
nebalené potraviny uvedeno ať textem, symbolem, obrázkem či jakkoli jinak, nebo je uvedeno
v reklamě nebo v jiném druhu propagace jakékoli spojení dané potraviny s vlivem na lidské
zdraví, tak se na to již vztahují příslušné předpisy ohledně zdravotních tvrzení.
6.3 Podmínky a zásady aplikace
Jsou stanoveny obecná zásady a podmínky pro aplikaci zdravotních tvrzení.
Zdravotní tvrzení nesmí:
být nepravdivá, dvojsmyslná nebo klamavá;
vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti nebo výživové přiměřenosti jiných potravin;
nabádat k nadměrné konzumaci určité potraviny nebo nadměrnou konzumaci
omlouvat;
odkazovat na změny tělesných funkcí, které by mohly u spotřebitelů vzbuzovat strach
nebo které by mohly zneužívat jejich strachu, pomocí textu nebo prostřednictvím
obrazového, grafického či symbolického znázornění.
uvádět nebo naznačovat, ani z nich nesmí vyplývat, že vyvážená a různorodá strava
nemůže obecně zajistit přiměřené množství živin.
být uváděna na nápojích s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových97
Použití zdravotních tvrzení je možné pouze za splnění podmínek stanovených v nařízení o
zdravotních tvrzeních, konkrétně se jedná o tyto:
na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů bylo prokázáno, že
přítomnost, nepřítomnost nebo snížený obsah živiny nebo jiné látky, k níž se
95 čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec 2006 96
čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec 2006 97
čl. 3 - 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec 2006
48
tvrzení vztahuje, v potravině nebo kategorii potravin má příznivý výživový nebo
fyziologický účinek;
živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje,
o je v konečném produktu obsažena ve významném množství, které je
vymezeno v právních předpisech Společenství, nebo pokud takové
předpisy neexistují, v množství, které vyvolává uváděný výživový nebo
fyziologický účinek, stanovený na základě všeobecně uznávaných
vědeckých údajů, nebo
o je nebo není přítomna ve sníženém množství, které vyvolává uváděný
výživový nebo fyziologický účinek, stanovený na základě všeobecně
uznávaných vědeckých údajů;
případně živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje, se vyskytuje ve formě,
kterou lidský organismus může využít;
množství produktu, o němž lze důvodně předpokládat, že bude konzumováno,
poskytuje významné množství živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje,
jak je vymezeno v právních předpisech Společenství, nebo pokud takové předpisy
neexistují, významné množství, které vyvolá uváděný výživový nebo
fyziologický účinek, prokázaný na základě všeobecně uznávaných vědeckých
údajů;
použití zdravotních tvrzení je přípustné pouze tehdy, jestliže lze očekávat, že
průměrný spotřebitel porozumí příznivému účinku vyjádřenému v daném tvrzení.
zdravotní tvrzení se vztahují k potravinám ve stavu, kdy jsou připraveny ke
spotřebě podle pokynů výrobce.98
Dále musí být vedle daného zdravotního tvrzení vždy uvedeno
sdělení o významu různorodé a vyvážené stravy a zdravého životního stylu;
množství potraviny a způsob konzumace potřebné k dosažení uvedeného
příznivého účinku;
případně sdělení určené osobám, které by se měly vyhnout konzumaci této
potraviny, a
vhodné varování, pokud nadměrná konzumace daného produktu může ohrozit
zdraví 99
98 čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec 2006
49
Nejsou přípustná zdravotní tvrzení, která
naznačují, že nekonzumováním dané potraviny by mohlo být ohroženo zdraví;
odkazují na míru nebo množství úbytku hmotnosti;
odkazují na doporučení jednotlivých lékařů nebo dalších odborníků ve zdravotnictví a
sdružení, která nejsou uvedena v článku 11 nařízení o zdravotních tvrzeních
6.4 Členění
Zdravotní tvrzení se v současné době dají rozdělit do dvou až třech kategorií. První z
nich se nazývá funkční tvrzení, nebo také jinak nazývaná zdravotní tvrzení jiná než tvrzení
odkazující na snížení rizika onemocnění a na rozvoj a zdraví dětí a právě tvrzení někdy
spojovaná do jedné kategorie jsou zdravotní tvrzení o snížení rizika onemocnění a zdravotní
tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí.100
Aby se jednalo o funkční tvrzení, tak dané tvrzení musí popisovat nebo odkazovat na
význam živiny nebo jiné látky pro růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce nebo
psychologické a behaviorální funkce, nebo snižování nebo kontrolu hmotnosti nebo snížení
pocitu hladu či zvýšení pocitu sytosti anebo na snížení množství energie obsažené ve stravě, a
vždy musí být uvedeno ve zvláštním seznamu, tento vede Evropská komise za spolupráce s
výše zmiňovaný evropským úřadem pro bezpečnost potravin, tento registr se nazývá rejstřík
Společenství pro výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin (dále jen „rejstřík“) byl
vytvořen na základě Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se
zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o
snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí.
Vedle tedy této kategorie existují tvrzení o snížení rizika onemocnění a zdravotní
tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí. Tvrzení o snížení rizika onemocnění se dá
charakterizovat jako „každé zdravotní tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého
vyplývá, že spotřeba určité kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek
významně snižuje riziko vzniku určitého lidského onemocnění (např. „snižuje
cholesterol“)“101
Co se týče tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí, tak se bude jednat o
99 čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec 2006 100
Výživová a zdravotní tvrzení - Zvláštní podmínky pro zdravotní tvrzení [online] szpi.gov.cz, 11.2.2013
[cit.20.2.2015] Dostupné na
< http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1030657&docType=ART&nid=11431&chnum=5 >
101
Výživová a zdravotní tvrzení - Zvláštní podmínky pro zdravotní tvrzení [online] szpi.gov.cz, 11.2.2013
[cit.20.2.2015] Dostupné na
50
jakékoli tvrzení, které bude ve spotřebiteli vyvolávat dojem, že daná potravina obsahuje
určitou látku, která má specifický vliv právě na děti a jejich řádný rozvoj a zdraví, může
vypadat například takto „vápník je prospěšný pro růst dětí“102
Vedle tohoto členění se můžeme setkat také s trochu jiným, které se však liší pouze
v detailech, kdy kategorii funkčních tvrzení dělí na tzv. generická nebo založená na obecně
uznávaných datech a založená na nových vědeckých poznatcích nebo patentově chráněná 103
třetí kategorii tvoří nám již dobře známá tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a
zdraví dětí.
Takže teoreticky se dají zdravotní tvrzení členit maximálně na 4 kategorie, toto není
natolik zásadní. Nicméně problematika členění jako takového, důležitá je, a proto jí v práci
věnuji dost prostoru i přesto, že by bylo možno ji zpracovat stručněji. Její důležitost spočívá
především v otázce aplikace jednotlivých tvrzení. Protože, fakt v které kategorii se
pohybujeme, má vliv schvalovací proces.
6.5 Proces schvalování zdravotních tvrzení
Jak jsme si uvedli výše, tak existuje rejstřík povolených zdravotních tvrzení.
Nejdůležitější v souvislosti s tímto rejstříkem, je si uvědomit, že povolená jsou pouze tvrzení,
která jsou uvedena v tomto rejstříku, žádná jiná se pod hrozbou sankce nesmí na potravinách
objevit, respektive se objevit můžou, ale nesmí mít charakter zdravotního tvrzení.
Jak se to konkrétní tvrzení může do předmětného seznamu dostat? Dá se uvažovat o
dvou způsobech. Prvním z nich je aktivita samotné komise a jednotlivých členských států.
Takto byl vytvořen prvotní seznam v Nařízení Komise (EU) č. 432/2012, který obsahoval 222
povolených a schválených zdravotních tvrzení. Tyto první „vlaštovky“ byly vybrány z celkem
44 000 návrhů zdravotních tvrzení, které doručily ke schválení Komisy členské státy EU.104
V této fázi se jednalo pouze o tzv. funkční tvrzení dle čl. 13 odst. 1 nařízení o
zdravotních tvrzeních. Z oněch 44 000 návrhů byl vybrán seznam zhruba 4600, které budou
postupně zkoumána a posuzována a v případě kladného stanoviska budou přidána do
seznamu. Přičemž proces zkoumání má na starost Evropský úřad pro bezpečnost potravin,
< http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1030657&docType=ART&nid=11431&chnum=5 > 102
Výživová a zdravotní tvrzení - Zvláštní podmínky pro zdravotní tvrzení [online] szpi.gov.cz, 11.2.2013
[cit.20.2.2015] Dostupné na
< http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1030657&docType=ART&nid=11431&chnum=5 > 103
Zdravotní a výživová tvrzení [online] foodnet.cz, [cit.20.2.2015] Dostupné na
< http://www.foodnet.cz/slozka/?jmeno=Zdravotn%C3%AD+tvrzen%C3%AD&id=857 > 104
Bod 4 Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených
zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví
dětí. Úř. věst. L 136, 25.květen .2012, s. 1—40
51
který dá buď doporučující, nebo nedoporučující stanovisko Komisi, která dle doporučení
rozhodne o rozšíření seznamu. K poslednímu rozšíření seznamu těchto konkrétních tvrzení
došlo dle portálu EUR-Lex Nařízením Komise (EU) č. 2015/7 ze dne 6. ledna 2015, kterým
se schvaluje zdravotní tvrzení při označování potravin jiné než tvrzení o snížení rizika
onemocnění a o vývoji a zdraví dětí a kterým se mění nařízení (EU) č. 432/2012.
Vedle tohoto seznamu existuje ještě tzv. „on hold“ seznam, který zahrnuje tvrzení, o
kterých dosud nebylo Evropským úřadem pro bezpečnost potravin a Evropskou Komisí
rozhodnuto. Tvrzení na tomto seznamu je možno užívat, ale pouze za předpokladu dodržení
obecných pravidel uvedených v nařízení o zdravotních tvrzeních. V současné době zahrnuje
především byliny.
Do kategorie funkčních tvrzení patří taktéž tvrzení podle čl. 13 odst. 5 nařízení o
zdravotních tvrzeních, jedná se o kategorii tvrzení založené na nových vědeckých poznatcích,
nebo zahrnující požadavek na ochranu údajů. Ovšem u těchto je zaveden postup podání
individuální žádostí dle čl. 15 – 18 nařízení o zdravotních tvrzeních. 105
Nyní nám již zbývá kategorie zdravotních tvrzení dle čl. 14 nařízení o zdravotních
tvrzeních a jedná se o tvrzení o snižování rizika onemocnění a vývoje a zdraví dětí. Vzhledem
k tomu, že se jedná o velmi specifickou a důležitou kategorii vzhledem k tomu, že je
orientována konkrétně na zdraví člověka a dotýkající se vývoje dětí, bylo rozhodnuto, že
v těchto případech, kdy provozovatel potravinářského podniku bude chtít uvádět takové
tvrzení na svém výrobku, musí nejdříve prokázat pravdivost tohoto tvrzení před příslušnými
orgány na vnitrostátní a evropské úrovni. V případě kladného vyřízení žádosti je toto spolu
s tvrzeními dle čl.13 odst. 5 nařízení o zdravotních tvrzeních zařazeno do rejstříku.
Kompletní seznam všech zdravotních tvrzení, a to jak schválených, tak neschválených se
nachází na webovém portále http://ec.europa.eu/nuhclaims/?event=search.
Nyní se konkrétně podívejme na proces přijímaní zdravotních tvrzení, která jsou
posuzována na základě individuálních žádostí. Tato problematika je upravena v čl. 15 – 18
nařízení o zdravotních tvrzeních. Celá procedura začíná u provozovatele potravinářského
podniku, který by rád na své zboží uvedl zdravotní tvrzení (musí se jednat o tvrzení založené
na nových vědeckých poznatcích, mající vliv na snížení rizika onemocnění nebo mající vliv
na vývoj a zdraví dětí). Proč by konkrétní provozovatel podstupoval tuto zdlouhavou
proceduru? Protože se jedná o legální a řádnou cestu, jak získat výhodu oproti konkurenci.
105 WINKLEROVÁ, D. Zdravotní tvrzení [online]. szu.cz, 13.9.2013 [cit.21.2.2015]. Dostupné na
< http://www.szu.cz/tema/bezpecnost-potravin/zdravotni-tvrzeni>
52
Lidé v dnešní době mnohem více dbají o své zdraví. Proto v případě, že máte na výrobku
napsáno, že obsahuje látky, které pozitivně působí na vaše zdraví, tak je pro spotřebitele
mnohem zajímavější než výrobek, který toto označení postrádá. Alespoň takový je můj
pohled na věc, jako běžného spotřebitele.
Na druhou stranu je nutné upozornit, že v případě kladného posouzení zdravotního
tvrzení se provozovatel, který požádal o jeho schválení, nestává výlučným uživatelem, ale
toto tvrzení mají možnost uvádět na svých výrobcích všichni provozovatelé potravinářských
podniků, kteří splní podmínky pro jeho užívání. Toto je problém, který může mít vliv na
motivaci subjektů, aby se do tohoto administrativního procesu pouštěly. Nicméně například si
představme provozovatele, který pěstuje a prodává zelený čaj, který zažádá o schválení
zdravotního tvrzení a toto mu je následně schváleno, začne jej uvádět na svém zboží, což
udělá i konkurent, neboť zdravotní tvrzení není vázáno na subjekt, který požádal o jeho
schválení, tudíž výhoda soutěžitele oproti přímé konkurenci prakticky nebude nijak velká,
pokud vůbec bude. Ale vliv to může mít na konkurenci nepřímou, tedy na všechny ostatní
subjekty obchodující s nápoji, např. kávou, limonádami, atd. Možná se nejedná o
nejvýstižnější příměr, ale měl by postačit k přesvědčení, že i přes jisté těžkosti se
schvalovacím procesem by v konečném důsledku měl převážit pozitivní dopad.
Vyvstává otázka, zda by subjekt, který požádá o schválení zdravotního tvrzení, které
je následně přijato, neměl být za svou snahu „odměněn“ časově omezenou exkluzivitou co do
užívání zdravotního tvrzení na výrobku. Nicméně protiargumentem je zásah do soutěžního
prostředí, kdy jeden subjekt by měl výhodu i přesto, že jiní soutěžitelé splňují taktéž
podmínky pro uvádění zdravotního tvrzení, ale nemůžou ho uvádět třeba jen z důvodu, že
konkurent podal přihlášku o den dříve. V čem ale vidím hlavní důvod, proč se o tomto
neuvažuje, je všeobecné zaměření práva EU na ochranu spotřebitele, který by tímto postupem
mohl být postižen.
A to jednak z toho důvodu, že v případě, že by bylo označeno pouze jedno zboží, i
přesto, že tyto účinky má zboží i jiných soutěžitelů, tak by prakticky byl spotřebitel zbaven
práva volby, v případě, že zboží kupuje s ohledem na své zdraví. A druhým důvodem a asi
podstatnějším by byla nedostatečná informovanost o příznivých účincích té které potraviny na
lidské zdraví. Určitě jiný dopad na povědomí o příznivých účincích zeleného čaje na lidské
zdraví bude mít, pokud toto bude uvedeno na balení všech soutěžitelů, a bude tak nabádat
spotřebitele, aby začali více pít zelený čaj, než když toto bude pouze na zboží jednoho
výrobce.
53
Žadatel, který má zájem o schválení konkrétního zdravotního tvrzení je oprávněn
podat žádost o schválení zdravotního tvrzení u příslušného vnitrostátního orgánu členského
státu, v případě České republiky se jedná o Ministerstvo zdravotnictví. Následně je žádost a
příslušná dokumentace předána Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin. Úřad poté
informuje Komisi a všechny členské státy o této žádosti a jejím obsahu a zpřístupní veřejnosti
souhrnné informace o žádosti.
Každá žádost musí obsahovat:
jméno a adresu žadatele;
živinu nebo jinou látku nebo potravinu či kategorii potravin, k nimž se má zdravotní
tvrzení vztahovat, a jejich specifické vlastnosti;
kopii studií, které byly provedeny s ohledem na dané zdravotní tvrzení, včetně
nezávislých vzájemně přezkoumaných studií, a veškeré jiné dostupné materiály, na
jejichž základě je možné prokázat, že dotyčné zdravotní tvrzení je v souladu s kritérii
stanovenými v tomto nařízení;
případně uvedení informací, které by měly být považovány za údaje, které jsou
předmětem průmyslového vlastnictví, spolu s ověřitelným zdůvodněním;
kopii dalších vědeckých studií, které jsou významné pro dotyčné zdravotní tvrzení;
návrh na formulaci zdravotního tvrzení, o jehož schválení se žádá, případně včetně
zvláštních podmínek používání;
souhrnné informace o žádosti.
Následně dochází k posuzování navrhovaného zdravotního tvrzení ze strany Úřadu,
toto by mělo trvat maximálně 6 měsíců, nicméně v případě dožádání potřebných informací po
žadateli se tato lhůta může prodloužit. Při přezkumu Úřad zkoumá, zda je zdravotní tvrzení
podloženo vědeckými údaji a zda gramatická formulace tvrzení odpovídá obecným
podmínkám nařízení o zdravotních tvrzeních a je srozumitelná pro průměrného spotřebitele.
Z daného procesu existují dvě východiska. Buď Úřad doporučí navrhované zdravotní tvrzení
ke schválení Komisi, nebo nikoli. Toto stanovisko je zveřejněno a současně předáno žadateli,
Komisi a členským státům, součástí stanoviska je zpráva o vyhodnocení tvrzení, odůvodnění
a uvedení informací, o něž Úřad výsledek přezkumného procesu opírá. Ke stanovisku má
žadatel a veřejnost právo podat Komisi připomínky.106
106 čl. 15 – 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, 30.12.2006
54
Následuje tříměsíční období, které má Komise k posouzení a rozhodnutí o tvrzení.
Komise předloží veškerou dokumentaci ještě Stálému výboru pro potravinové řetězce a zdraví
zvířat, který opětovně vypracovává stanovisko k danému tvrzení je složen ze zástupců
členských států a jeho předsedou je člen Komise. Není zde vázanost posouzením Úřadu, ale
při rozhodování se k němu přihlíží. V případě, že Komise jde proti doporučení Úřadu, tak toto
musí řádně odůvodnit. Výsledné rozhodnutí je buď záporné, nebo kladné.
V obou případech je následný postup stejný. Výsledek je sdělen žadateli, rozhodnutí je
zveřejněno a výsledek je zanesen do Rejstříku. Pouze v případě kladného rozhodnutí vzniká
všeobecné oprávnění zdravotní tvrzení užívat, za podmínek čl. 20 Nařízení o zdravotních
tvrzeních, který upravuje ochranu vědeckých a jiných údajů v žádosti o schválení, a to po
dobu 7 let od podání této žádosti.107
Je třeba upozornit, že přidání daného tvrzení do seznamu nemusí být trvalého
charakteru, ale může dojít k jeho změně, pozastavení nebo dokonce zrušení. V případě změny,
o ni může požádat buď navrhovatel, nebo uživatel konkrétního tvrzení, následuje postup
obdobný výše popsanému. Vedle toho zde existuje dozorová funkce Úřadu, který může ex
officio zpracovat stanovisko, zda již jednou schválené tvrzení nadále splňuje všechny
požadavky. Podnět k tomuto prošetření může taktéž dát Komise nebo členský stát. Dané
stanovisko se zveřejňuje a je současně předáno Komisi, členským státům a původnímu
žadateli. Opětovně má žadatel, uživatel a veřejnost podat k danému stanovisku připomínky.108
Nicméně konečné rozhodnutí je na Komisi, která posoudí stanovisko a všechny
doručené připomínky a může dojít ke změně, pozastavení platnosti nebo může dojít ke zrušení
zdravotního tvrzení a jeho následnému vyškrtnutí ze seznamu.109
6.6 Problematické otázky
Dříve než v následujících odstavcích dojde ke spojení témat nekalé soutěže a
zdravotních tvrzení, je na místě si shrnout to nejpodstatnější, co se zdravotních tvrzení týká.
Jak už bylo několikrát v této práci zmíněno, tak v současné době je ve všech oblastech
lidského života zdůrazňován ohled na lidské zdraví, vzhledem k důležitosti potravin, nejsou
tyto výjimkou. Proto se neustále zvyšuje pozornost státu v této oblasti a je zde neustálý rozvoj
107 čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, 30.12.2006 108
čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, 30.12.2006 109
čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, 30.12.2006
55
právní regulace této oblasti. Se vznikem EU se i na tuto oblast zaměřila pozornost evropských
politiků. Od svého vzniku v 50-tých letech ušlo evropské společenství obrovskou cestu a od
pouze hospodářských zájmů se dnes soustřeďuje na stále obecnější témata, jedněmi z nich,
které v sobě zdravotní tvrzení spojují, jsou bezpečnost potravin a ochrana spotřebitele.
Zdravotní tvrzení souvisí s problematikou označování potravin, kdy na vnitrostátní i
evropské úrovni existují poměrně striktní pravidla pro označování potravin. EU dospěla
k závěru, že pokud chce subjekt označit svůj výrobek tvrzením, ze kterého vyplývá jasné
spojení mezi zbožím a jeho pozitivním vlivem na lidské zdraví, musí být toto tvrzení ve všech
ohledech pravdivé a vědecky podložené, přičemž dohled nad touto oblastí si osobuje do své
výlučné pravomoci (myšleno EU) s pomocí určených vnitrostátních orgánů.
EU se tedy vydala cestou absolutní regulace, kdy nejsou povolena uvádět žádná
zdravotní tvrzení, která neprojdou schvalovacím procesem před Úřadem a Komisí. Můžeme
polemizovat, zda je toto ta správná cesta. Na jednu stranu lez chápat záměr evropského
zákonodárce s úmyslem chránit spotřebitele, aby mu byly předkládány pouze pravdivé
informace, které mají vědecký základ, na druhou stranu se jedná o velmi výrazný zásah do
svobody soutěžitelů na trhu, kteří jsou odkázáni na vůli evropských orgánů.
Hlavní problém, který v této oblasti může nastat a nastává při posuzování některých
krajních tvrzení, kdy žadatel předloží vědeckou studii, ze které vyplývá příznivý účinek látky
uvedené v potravině. Nicméně Úřad si nechá zpracovat jinou studii, ze které vyplynou závěry
částečně odlišné, což může vést k zamítavému stanovisku. Toto mi připomíná problematiku
znaleckých posudků v rámci soudního řízení, kdy si jedna strana nechá zpracovat znalecký
posudek, který dokazuje jejich tvrzení, na další jednání přijde protistrana se dvěma
znaleckými posudky, který ten původní vyvracejí.
Proto bych si vypůjčil zásadu trestního práva „in dubio pro reo“ tedy v případě
pochybností ve prospěch svobody a analogicky ji aplikoval na proces posuzování, tedy
v případě, že z vědeckých poznatků, alespoň částečně vyplývají pozitivní účinky pro lidské
zdraví a posudek Úřadu je v plné míře nevyvrátí, je zde tedy pochybnost o tom, že látka nemá
pozitivní vliv na lidské zdraví, tak bych toto tvrzení povolil, alespoň v podmíněném režimu,
kdy by látka byla nadále zkoumána a v okamžiku, kdy by se došlo ke konečnému výsledku,
tak by v rámci zjednodušeného procesu bylo buď tvrzení zakázáno nebo přesunuto do řádně
schválených tvrzení.
Druhým problémem, který spatřuji je velká administrativní zátěž celého systému a
zdlouhavost procesu, který může mnoho subjektů odradit, navíc i schválení zdravotního
56
tvrzení otevírá cestu pro užívání tohoto tvrzení i pro ostatní soutěžitele, a tak výhoda, kterou
subjekt oproti přímým konkurentům získá, je v mnoha případech sporná.
Poslední otázkou, kterou se chci ještě v této části věnovat je, zda je skutečně nutné
regulovat v oblasti zdravotních tvrzení všechny potraviny a nesoustředit se pouze na tzv.
doplňky stravy nebo přípravky, které člověk už ze své podstaty spojuje se zdravím. Tím
myslím, zda je skutečně nutné vědecky prokazovat, že mléko (konkrétně Vápník) má
pozitivní vliv lidské kosti, jmenovitě např. tvrzení „Vápník je potřebný pro normální růst a
vývin kostí u dětí“, zda by nebylo lepší se zaměřit čistě na výrobky, které cíleně směřují na
lidské zdraví, jako jsou právě doplňky stravy. Kvůli tomu, že chci být zdravý, nebudu přece
celý život pít jen mléko a jíst sušené švestky, protože mají pozitivní vliv na funkci zažívacího
ústrojí. V případě, že chci cíleně působit na konkrétní část svého těla, tak si koupím přípravek
k tomu určený, který má obsahovat látku vědecky ověřenou, a nebudu tuto situaci řešit pouze
potravinami, kdy jejich účinek je kvůli množství účinné látky značně omezený, oproti
zvláštním přípravkům k tomuto určeným.
Nechci jen kritizovat, protože chápu záměr zákonodárce, který mířil především
k ochraně spotřebitele, aby nebyl klamán a byly mu sdělovány pravdivé informace na
vědeckém základě, současně si dovedu představit jednotlivce, který si potraviny vybírá
s ohledem na jejich příznivý vliv na lidské zdraví, ovšem z celkového pohledu mi tato úprava
vztahující se na všechny potraviny v mnoha ohledech přijde značně omezující.
A to především z toho pohledu, že zavedený systém není dle mého názoru efektivní.
Nařízení o zdravotních tvrzeních bylo přijato v roce 2006, přičemž první seznam povolených
zdravotních tvrzení přišel až po 6 letech a obsahoval seznam pouhých 222 tvrzení z celkového
počtu asi 44000, které členské státy komisi zaslaly. Do toho nepočítám počet individuálních
žádostí, které řeší Úřad v dnešní době.
Myslím si, že mnohem efektivnější by bylo, kdyby byl seznam vytvořen dříve, za
spolupráce všech členských států a všech zájemců o zdravotní tvrzení, a jako takový by
vstoupil v platnost současně s tímto nařízením a místo stovek tvrzení by třeba obsahoval tisíce
a zahrnoval alespoň ¾ těch tvrzení, které by byly považovány za nejdůležitější z hlediska
běžného života, zejména potraviny a látky, u nichž je vliv na lidské zdraví již dlouho
prokázaný nebo naopak sporný. Méně známé a užívané případy mohly pak následně zůstat
těm subjektům, které o ně stojí a již by byly pouze předmětem individuálních žádostí.
Jsem si vědom, že by se jednalo o proces velmi zdlouhavý a složitý, na druhou stranu
nejsem přesvědčen, že systém aplikovaný v současné době je jiný. Nejsem přesvědčen, že by
v roce 2006 existoval neodkladný zájem na vzniku právní regulace, když uvedení v život
57
trvalo 6 let a navíc ve velmi omezené míře. V případě, že by v průběhu posuzování
jednotlivých tvrzení a připravování seznamu nastal neodkladný zájem na urychlené regulaci
konkrétních potravin nebo látek, mohl se řešit formou prozatímních aktů, které by následně
byly zahrnuty do výsledného nařízení, nebo na úrovni vnitrostátní.
Nicméně byl zvolen systém jiný, tak jak jsem jej popsal výše, kdy je oblast, v níž má
výlučnou pravomoc Komise a část, kde se aplikují individuální žádosti. Jsou stanoveny lhůty
pro vyřizování žádostí, nicméně nakolik jsou dodržovány, nedokážu posoudit.
58
7 Skutkové podstaty nekalé soutěže s ohledem na zdravotní
tvrzení
V následujících pasážích se opětovně vrátíme k problematice nekalé soutěže, která
byla rozebírána v úvodu této práce, ale nyní ji spojíme s problematikou zdravotních tvrzení,
abychom zjistili, zda se pravidla nekalé soutěže vztahují i na ona zdravotní tvrzení, popřípadě
nakolik je tato forma v praxi využívaná.
Jak jsem již psal, tak abychom mohli hovořit o nekalé soutěži, tak je třeba vždy naplnit
podmínky GK a popřípadě i některé zvláštní skutkové podstaty.
V této části si shrneme skutkové podstaty, které současná platná a účinná právní
úprava rozeznává a vymezíme si, které zvláštní skutkové podstaty by se případně mohly
v souvislosti se zdravotními tvrzeními vyskytovat, a těm se budu věnovat podrobněji.
7.1 Skutkové podstaty nekalé soutěže v občanském zákoníku
Nyní si postupně a stručně shrneme jednotlivé skutkové podstaty a uvidíme, které by
se daly využít v případě zdravotních tvrzení.
7.1.1 Klamavá reklama
„Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním,
sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv
a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby,
jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování
takových osob.
Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům.
Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně
a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí,
způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu,
jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných
výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek,
b) ceny nebo způsobu jejího určení,
c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a
59
d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek,
odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.“110
Klamavá reklama a klamavé označování zboží jsou si velmi blízké skutkové podstaty,
k tomu například JUDr. Ondrejová: „Skutková podstata nekalé soutěže klamavé označení
zboží nebo služby má velmi blízko ke klamavé reklamě, tyto skutkové podstaty se často
uplatňují kumulativně na jeden skutek. Nejjednoznačnější situace souběhu těchto dvou
skutkových podstat je v případě, kdy je reklamou prezentováno zboží, které je klamavě
označeno (např. jako máslo, byť se jedná o pomazánku s obsahem tuku 60 procent, nabídky
cestovních kanceláří apod.)“111
Pokud si chceme určit definiční znaky klamavé reklamy, tak se bude jednat o
reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním
sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb
klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž
je určena nebo k nimž dospěje
způsobilost ovlivnit hospodářské chování cílových subjektů
Pokud si tuto skutkovou podstatu propojíme se zdravotními tvrzeními, tak mi
vycházejí dvě situace, které se mohou stát. Jednou z nich je, že v reklamě ke konkrétnímu
výrobku používám zdravotní tvrzení, které není schválené, ale na zboží samotném se
nevyskytuje nebo naopak reklamou je propagováno zboží klamavě označené. První situaci si
podrobněji probereme nyní, ta druhá bude předmětem části věnované klamavému označení
zboží, neboť pokud se budeme držet názoru JUDr. Ondrejové, tak v případě reklamy
s klamavě označeným zbožím, stává se i tato reklama klamavou, proto bude tomuto věnován
dostatečný prostor dále.
Nyní se tedy podívejme na první situaci, kdy subjekt v reklamě používá neschválené
zdravotní tvrzení, nebo nedodržuje podmínky užívaní tohoto tvrzení, avšak označení zboží
zdravotní tvrzení neobsahuje nebo je označeno řádně. Prověřme, zda toto chování splňuje
všechny znaky skutkové podstaty. Tudíž společnost XY nechá v novinách, v TV, na
billboardech propagovat své cereálie se sloganem, že přispívají ke zdravému trávení a
příznivě působí na imunitní systém, přičemž se nebude jednat o schválené tvrzení. Nicméně
na obalech cereálií žádné takové tvrzení nebude. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o
výrobce, který se snaží propagovat svůj produkt, lze dojít k závěru, že jeho reklama souvisí
110 § 2977 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
111 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 111
60
s podnikáním. Z toho, že reklama souvisí s podnikáním, se dá dovodit, že se výrobce snaží
zviditelnit svůj produkt, aby šel lépe na odbyt a prodával se. Vzhledem k tomu, že reklama
uvádí nepravdivé zdravotní tvrzení, tak se dá usuzovat, že klame, popřípadě je způsobilá
klamat cílové subjekty, v našem případě spotřebitele. Vlivu reklamy na člověka jsou
věnovány stovky prací a výzkumů, z toho lze dovodit, že člověk je reklamou ovlivňován a to
také v případech, kdy si to vůbec neuvědomuje. Toto souvisí s posledním znakem, a to
způsobilostí ovlivnit hospodářské chování subjektů. Jak jsem v práci uvedl již několikrát, lze
sledovat trend zájmu lidí o své zdraví a tím se měnící stravovací návyky, což je podpořeno
právní regulací v této oblasti. Tudíž v případě, že soutěžitel sáhne v reklamě ke zdravotním
tvrzení, očekává, že dojde ke zvýšení zájmu spotřebitelů o jeho produkt. Vzhledem ke
zvyšujícímu se zájmu spotřebitelů v této oblasti, lze předpokládat, že obdobná reklama může
ovlivnit chování spotřebitelů, kteří projeví větší zájem o daný produkt, tudíž i tato poslední
podmínka by byla splněna.
Vedle toho musí být samozřejmě primárně naplněny podmínky generální klauzule
(viz. kapitola 4.2). Musí tedy jít o jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými
mravy soutěže a způsobilé přivodit újmu soutěžitelům nebo zákazníkům. Vzhledem k tomu,
že reklamou subjekt propaguje svůj výrobek, tak můžeme hovořit o jednání v hospodářském
styku. Co se týče rozporu s dobrými mravy soutěže, tak i přesto, že je hranice soutěžní
morálky posunutá a víc tolerantní k jednání spotřebitelů, tak cílené uvádění nepravdivých
údajů, i když pouze v reklamě a nikoli na výrobku, tak se dle mého názoru dostáváme za
hranu dobrých mravů soutěže. Zde nemůžeme mluvit o toleranci jako například u sporné
srovnávací reklamy, ale zde dochází k úmyslnému uvádění nepravdivých údajů, respektive
údajů neschválených a dle dikce práva EU, zakázaných. Nejproblematičtější je otázka
způsobilosti přivodit újmu soutěžitelům a zákazníkům. V případě soutěžitelů se
pravděpodobně budeme bavit o újmě finanční, nicméně prokázání, že tato reklama reálně
mohla způsobit, popřípadě způsobila skutečnou újmu (myšleno snížení zisku způsobeného
zmenšením odbytu, prodeje), je značně problematické, tento handicap je částečně vyvažován
„pouhým“ prokázáním způsobilosti přivodit újmu, i přesto se nejedná o nic jednoduchého, a
tak lze dovodit, že do soudního sporu by se soutěžitel pouštěl pouze za předpokladu, že mu
byla způsobena značná újma a byl by schopen prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním
jiného soutěžitele (v našem případě klamavou reklamou) a jeho újmou. Samozřejmě se dá
uvažovat taktéž o újmě nemajetkového charakteru, jako může být ohrožení pověsti, apod.
61
7.1.2 Klamavé označení zboží nebo služby
„Klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je způsobilé vyvolat
v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité
oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak
nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na
obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení
došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.“
„Klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu
nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s použitím výrazu
„pravý“, „skutečný“ nebo „původní“ 112
Tato skutková podstata se na první pohled jeví jako nejideálnější pro případy, kdy
výrobce označí své zboží zdravotním tvrzením, které není schválné nebo schváleným
tvrzením, avšak doplněným o zakázané dodatky nebo poslední možnost vedle schváleného
zdravotního tvrzení neuvede informace, které uvedeny být musejí (viz. kapitola 6.3.) Proto
jsem se rozhodl, stejně jako u skutkové podstaty klamavé reklamy se této věnovat podrobněji.
Klamavé označení se v mnoha v případech spojuje s klamavou reklamou, například stačí
situace, kdy je reklamě prezentován výrobek, který je klamavě označen.
Znění zákona nám dává odpověď, co je oním klamavým označením myšleno, když v odstavci
1 ustanovení § 2978 NOZ jsou stanoveny základní definiční znaky a jsou to:
označení, které je způsobilé v hospodářském styku
vyvolat mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba
pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce anebo
vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost113
Podívejme se, zda uvedené příklady ohledně nesprávného označení zdravotní tvrzením
naplňují tyto definiční znaky.
1. Použití neschváleného zdravotního tvrzení
Představme si situaci, kdy výrobce označí svůj výrobek zcela smyšleným nebo
zamítnutým zdravotním tvrzením, např. „Náš jablečný mošt má vliv na normální
funkci imunitního systému“, jedná se o neexistující tvrzení, naplňuje definiční znaky?
Dle mého názoru ano. Jedná se o označení zboží, které je uváděno na trh, za účelem
112 §2978 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
113 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 1799
62
prodeje a produkce zisku výrobce. Tudíž jsme v režimu hospodářského styku. Taktéž
má potenciál vyvolat mylnou domněnku, že vykazuje určitou zvláštní jakost, přičemž
zvláštní jakosti je třeba rozumět jakost lepší.114
I přesto, že komentáře k nové právní úpravě přímo nepracují u zvláštní jakosti
s pojmem zdravotní tvrzení, tak jsem přesvědčen, že v případě, že pod pojem
„zvláštní“ ve smyslu lepší nebo kvalitnější lze podřadit zdravotní tvrzení, protože dle
mého, když má výrobek pozitivní vliv na lidské zdraví, tak je lepší a kvalitnější než
ostatní, které tuto vlastnost postrádají. Jelikož jsou za pravdivé a povolené považovány
pouze tvrzení povolená a uvedená v seznamu vedeném Komisí, tak nám jasně
vyplývá, že všechna ostatní zdravotní tvrzení, jsou zakázána, tudíž jejich použití lze
považovat za klamavá, neboť neschválenými (v přeneseném smyslu nepravdivými)
tvrzeními se snaží výrobce vyvolat dojem, že jeho výrobek má účinek na lidské zdraví,
tedy že je zvláštní jakosti.
2. Schválené zdravotní tvrzení doplněné zakázanými dodatky
V tomto případě hovořím o jakýchkoli dodatcích dle čl. 12 nařízení o
zdravotních tvrzeních - naznačují, že nekonzumováním dané potraviny by mohlo být
ohroženo zdraví, odkazují na míru nebo množství úbytku hmotnosti, odkazují na
doporučení jednotlivých lékařů nebo dalších odborníků ve zdravotnictví. V případě, že
by tyto dodatky byly uvedeny u schválených zdravotních tvrzení, tak zde máme
naplněnu skutkovou podstatu. Jiná je ovšem otázka, zda tyto typy dodatků uvedené u
schválených zdravotních tvrzení můžou vést k tomu, že budeme hovořit o klamavém
označení zboží. V případě prvních dvou dodatků si dovolím tvrdit, že dojde ke
klamavému označení. Co se týče uvedení, že v případě nekonzumace dané potraviny
bude ohroženo mé zdraví, tak tímto tvrzením lze vyvolat dojem, že tento výrobek má
natolik zvláštní jakost, že jeho nekonzumování má negativní dopad na mé zdraví. I
přesto, že je toto uvedeno vedle schváleného zdravotního tvrzení, tak tato slova ono
zdravotní tvrzení natolik zesilují, aniž by to byla pravda, že lze dospět k závěru, že
obdobné označování je klamavé.
Pobdobná situace je i v případě odkazu na úbytek hmotnosti. Dochází
k vyvolání představy, že má zvláštní jakost, tudíž že v případě konzumace daného
výrobku, dojde u konzumenta ke konkrétnímu úbytku hmotnosti, obdobná
114 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 117
63
nepodložená tvrzení mají schopnost výrazně ovlivnit rozhodování spotřebitelů,
obzvlášť v dnešní době, kdy každý touží po dokonalé postavě. Tudíž i uvedení tohoto
dodatku může mít za následek, že dané označení bude považováno za klamavé.
Poslední varianta je nejsložitěji zhodnotitelná. V případě, že užiju pravdivé
zdravotní tvrzení a vedle něj uvedu dodatek, že toto potvrzuje MUDr. Novák
z nemocnice XY. Na druhou stranu v případě, že člověk vidí zboží, které mu
doporučuje odborník v dané oblasti, který danou oblast zná, toto je potvrzeno jeho
odborným vzděláním, tak takové doporučení může u spotřebitele vzbudit dojem., že
tento konkrétní výrobek je něčím zvláštní a je lepší než ostatní. V případě, že slovem
lepší budeme rozumět zvláštní kvalitu, tak i v tomto případě můžeme dojít k závěru, že
se bude jednat o klamavé označení. Samozřejmě jde uvažovat, že oním dodatkem
může být nepravdivé označení např. „dia“, „bezlepkový“, „džus“, apod., tedy klamavé
označení související s potravinou, v případě například „dia“ související také s lidským
zdravím. Takže vidíme, že v této oblasti jsou možnosti poměrně široké.
3. Neuvedení povinných informací dle čl. 10 nařízení o zdravotních tvrzeních
Jedná se o tyto informace - vhodné varování, pokud nadměrná konzumace
daného produktu může ohrozit zdraví, množství potraviny a způsob konzumace
potřebné k dosažení uvedeného příznivého účinku, případně sdělení určené osobám,
které by se měly vyhnout konzumaci této potraviny, sdělení o významu různorodé a
vyvážené stravy a zdravého životního stylu. Tady se budu spíše obecně zabývat tím,
zda může být označení klamavé v případě, že určitou povinnou část tvrzení neuvedu.
V případě, že používám na výrobku schválené zdravotní tvrzení a neuvedu tyto
dodatečné informace, zcela jistě dochází k porušení právních předpisů, ale dovození
definičních znaků nekalé soutěže je u těchto informací problematické, i přesto, že tyto
informace chybí, tak nemůžu dovodit, že by tyto mohly vyvolat dojem o zvláštní
jakosti nebo charakteristikách zboží, protože tato zvláštní jakost vyplývá již
z uvedeného zdravotního tvrzení. Přičemž pokud se jedná o schválené zdravotní
tvrzení, tak se jedná o pravdivou informaci, která opodstatňuje onu zvláštní jakost.
Samozřejmě lze tvrdit, že neuvedení povinných informací může mít za následek určitě
přecenění tvrzení a zesílení jeho vlivu na spotřebitele, když chybí ony doplňující
informace, je třeba uznat, že i na tomto názoru je část pravdy, ale pro praktické využití
v nekalé soutěži se mi toto řešení zdá příliš složité a nepoužitelné.
64
Na závěr je třeba si uvědomit, že i přesto, že jednání naplní znaky uvedené v této
skutkové podstatě, vždy musí být naplněny také znaky generální klauzule (viz. kapitola 4.2),
abychom dané jednání mohli označit za nekalosoutěžní. Podmínka jednání v hospodářském
styku je naplněna u všech výše uvedených případů. Nicméně podmínky porušení dobrých
mravů a způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům jsou již
problematičtější. Jak jsem již několikrát uvedl, tak soutěž připouští agresivnější jednání
soutěžitelů, nicméně u všech výše uvedených případů vždy dochází k porušení právních
předpisů, a tudíž jednání protiprávní nemůže být v souladu s dobrými mravy soutěže.
Pravděpodobně nejsložitější otázka je ona způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo
zákazníkům. V případě soutěžitelů by se jednalo o prokazování ztráty, kterou v důsledku
chování jiného soutěžitele utrpěl, tím že konkurence porušovala právní předpisy. U zákazníků
lze uvažovat spíše uvažovat o potenciální újmě na zdraví, v souvislosti s nepravdivými údaji
ohledně zdravotních tvrzení.
Musím ještě upozornit, že v této kapitole jsem se věnoval pouze klamavému označení
přímému, tedy označení uvedenému přímo na obalech. Nepřímé klamavé označení je
například umístění zboží do určité sekce nebo oddělní např. „bio“, které by mohlo
v zákazníkovy vyvolat klamavý dojem.115
7.1.3 Srovnávací reklama
„(1)Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele nebo jeho
zboží či službu.
(2) Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,
a) není-li klamavá,
b) srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu,
c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných
vlastností zboží nebo služeb včetně ceny,
d) srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení,
e) nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich
označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a
f) nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby
označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.“116
115 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 1801 116
§ 2980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
65
Když se pečlivě podíváme na znění této skutkové podstaty, tak je koncipována jinak
než jiné skutkové podstaty, přičemž tyto jsou primárně využity jako definice zakázaného
jednání, u srovnávací reklamy je to naopak, tato stanoví, kdy je srovnávací reklama přípustná.
Když se podíváme do minulosti, tak dle rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp.zn. R 3 Cmo
516/95 „není obecně v souladu s dobrými mravy soutěže, aby soutěžitel srovnával ve své
nabídce vlastní podmínky poskytnutí služby či vlastnosti svého výrobku s podmínkami, které
nabízí další soutěžitel, resp. s vlastnostmi výrobku konkurenta, ke zdůraznění výhodnosti
vlastní nabídky. Je přitom až na výjimky nerozhodné, zda údaje o nabídce druhého soutěžitele
jsou či nejsou pravdivé.“ 117
Tudíž dříve byla jakákoli srovnávací reklama považována za
jednání příčící se dobrým mravům soutěže.
Nicméně evropská právní úprava přinesla změnu v nazírání na srovnávací reklamu.
Z tohoto pohledu vyplývá, že za pevně stanovených podmínek je srovnávací reklama
přípustná a z judikatury evropského soudního dvora vyplývá, že může mít pozitivní dopad na
spotřebitele, kterému umožňuje lepší orientaci na trhu a mezi jednotlivými soutěžiteli,
samozřejmě za dodržení určitých pravidel.118
Tato problematika je velmi obsáhlá a mohla by být předmětem samostatné diplomové
práce. Problematické jsou především otázky, zda musí srovnávací reklama obsahovat
skutečně srovnání nebo zda musí být identifikovatelný soutěžitel.
Co se týče otázky skutečného srovnávní, tak evropský soudní dvůr dospěl k závěrům,
že o srovnání se bude jednat i v případech, kdy dojde i k pouhé zmínce o jiném soutěžiteli,
přičemž tato zmínka bude schopná jiného soutěžitele dostatečně identifikovat, k tomu blíže
například rozhodnutí ESD C-112/99 (Toshiba Europe GmbH proti Katun Germany GmbH) a
C-59/05 (Siemens AG proti VIPA Gesellschaft fuer Visualisierung und
Prozessautomatisierung mbH).
V případě uvedení pouze druhu výrobku a neuvedení soutěžitele dospěl ESD k závěru,
že v případě, že aby se jednalo o srovnávací reklamu, tak musí být daný výrobek pevně spojen
s výrobcem nebo na něj musí určitým způsobem odkazovat, viz rozhodnutí ESD C-381/05
(De Landtsheer Emmanuel SA proti Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, Veuve
Clicquot Ponsardin SA).
Rozeznáváme několik druhů srovnávací reklamy
117 MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck,
2000, s. 89 – 93 118
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 132
66
„a) všeobecná srovnávací reklama – propaguje určitý výrobek nebo službu bez ohledu na to,
kdo jej nabízí („pijte mléko, je zdravější než limonády“),
b) značková srovnávací reklama – propaguje zboží či služby určitého výrobce či
poskytovatele („výrobek XY je lepší a levnější než konkurenční výrobek ZZ“),
c) zaváděcí, opěrná srovnávací reklama – propaguje podnikatele nově vstupujícího na trh,
tradiční výrobce je „opěrkou“ („if you like, you will love…“),
d)
udržovací srovnávací reklama – pečuje o povědomí o podnikateli, zboží či službách již
zavedených („jsme již 20 let na trhu, naše kvalita i cena je tedy mnohem lepší než
u výrobku XY“),
e)
abstraktní srovnávací reklama – reklama, která přímo ani nepřímo nejmenuje soutěžitele,
jeho zboží či služby (např. reklama na prací prášek, který pere lépe než ostatní prací
prášky – zobrazeny jsou například bílé krabice „konkurenčních prášků, typická tzv.
superlativní reklama“),
f) kritizující srovnávací reklama – poukazuje na výhody svých výrobků oproti konkurenci
(„konkurence XY Vám dá sice lepší cenu, my zase poskytujeme kvalitu a záruku 10 let“),
g) osobní srovnávací reklama – všímá si osobních vlastností soutěžitelů (např. „nekupujte
nekvalitní zboží u Vietnamců“),
h) vnitřní srovnávací reklama – srovnává mezi svými dosavadními výrobky („náš nejlepší
vysavač všech dob“),
i) systémová srovnávací reklama – technický pokrok („čtyřsložková zubní pasta“, „šampon,
balzám a tužidlo v jednom“ apod.).“119
Nicméně existuje i jiné dělení, např. Večerková rozeznává srovnávací reklamu
kritizující, opěrnou a osobní. Naopak za srovnávací reklamu nepovažuje reklamu systémovou,
vnitřní a abstraktní. Já si dovolím držet se dělení doktorky Ondrejové.120
Pokusme představit si, jaké situace nám mohou nastat v případě aplikace zdravotních
tvrzení. Jednou ze situací je možnost, že soutěžitel reklamou srovnává svůj výrobek se
zdravotním tvrzením s výrobkem jiného soutěžitele, který uspokojuje stejnou potřebu, ale
zdravotní tvrzení se na něj nevztahuje. Druhou možností je, že budu srovnávat dva výrobky se
zdravotním tvrzením.
V případě zdravotních tvrzení přicházejí v úvahu, jako nejpravděpodobnější všeobecná
srovnávací reklama, značková srovnávací reklama, abstraktní srovnávací reklama a kritizující
srovnávací reklama. Snažím se pracovat pouze s variantami, kdy zdravotní tvrzení hraje
hlavní roli ve srovnávací reklamě. Nicméně je třeba mít na paměti, že Nařízení o zdravotních
tvrzeních připouští srovnání pouze při dodržení stejné kategorie zboží. K tomu dle Směrnice
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 25/2009 o nekalých obchodních praktikách vůči
119 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 133 120
VEČERKOVÁ, Eva. K současné právní úpravě srovnávací reklamy v nekalé soutěži. Právní fórum. 2004,
roč. 1, č. 3, str. 104 - 105
67
spotřebitelům na vnitřním trhu je možno srovnávat zboží, které slouží ke stejné potřebě či
účelu.121
Nyní budu pracovat především s odstavcem druhým předmětného ustanovení, kdy si
rozebereme, zda by případná srovnávací reklama byla přípustná či nikoliv. Srovnání výrobku
se zdravotním tvrzením a bez zdravotního tvrzení - Společnost XY si nechá vytvořit reklamní
kampaň, ve které bude propagovat svůj zelený čaj, opatřený zdravotním tvrzením. Existuje
několik variant. Bude ho srovnávat s konkrétním výrobkem jiného výrobce uspokojující
taktéž potřebu dostatku tekutin, může se jednat o výrobce káv či různých limonád (značková
srovnávací reklama). Další variantou může být všeobecná srovnávací reklama, kdy budu
propagovat pozitivní účinek čaje oproti jiným tekutinám. V úvahu připadá taktéž kritizující
srovnávací reklama, kdy budu právě vyzdvihovat pozitivní vliv na lidské zdraví oproti
konkurenci. No a nakonec lze uvažovat o abstraktní srovnávací reklamě, kdy uvedu, že můj
zelený čaj je lepší než ostatní dostupné zelené čaje, budou zobrazeny neoznačené krabičky.
Podívejme se tedy, za jakých podmínek je možné řádně použít srovnávací reklamu.
Tato reklama nesmí být klamavá, v tomto bodě odkazuji na kapitolu 7.1.1. Tudíž v případě, že
v reklamě odkážu na schválené zdravotní tvrzení a současně upozorním, že na konkurenční
výrobek se stejné zdravotní tvrzení neaplikuje, pohybuji se dle mého v rámci normy. Dále
musí být srovnáváno zboží uspokojující stejnou potřebu, tudíž odpadá varianta, kdy by mohlo
být srovnáváno zboží uspokojující různé potřeby. Taková reklama by tedy byla nepřípustná.
Současná judikatura evropského soudního dvora pracuje s pojmem zaměnitelnost, tudíž zboží
nemusí být zcela totožné, ale mělo by být způsobilé uspokojit obdobné potřeby.122
Současně
důležitým faktorem je objektivita., tzn., že srovnání musí být pravdivé, ověřitelné a musí
reálně a objektivně zhodnotit podstatné a rozhodné znaky srovnávaného zboží. Z toho nám
tedy vyplývá, že zdravotní tvrzení může být jediným porovnávaným faktorem, ale současně
nemusí.123
V případě, že bude srovnání především postaveno na zdravotním tvrzení, musí toto
být pro výrobek typické a určující. Další podmínkou je, že zboží s označením původu musí
být srovnáváno s označením původu.
Výslovně je zakázáno zlehčování. Tudíž ve srovnávací reklamě musí dojít k reálnému
a objektivnímu srovnávání, nesmí dojít k pouhému omezení na očerňování jiného soutěžitele,
121 HRUDA, Ondřej. Podmínky přípustnosti srovnávací reklamy - co (ne)lze srovnávat?, Obchodněprávní revue.
2013, roč. 5, č. 1, str. 2 122
ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část
(§ 2055–3014). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 1810 123
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 144
68
protože v takovém případě by se nejednalo o srovnávací reklamu, ale o zlehčování (viz.
kapitola 7.1.7). Poslední podmínkou je, že se nesmí jednat pouze o napodobování výrobku
chráněného ochrannou známkou.
Pokud si uděláme drobné shrnutí, tak srovnávací reklama je dle současné právní
úpravy přípustná, k tomuto došlo na základě právní úpravy na úrovni EU. Je možné, aby
zdravotní tvrzení mohlo být rozhodujícím prvkem srovnání, současně však musí jít o srovnání
objektivní, přičemž existuje několik možností, jak zdravotní tvrzení při srovnávací reklamě
využít. Vždy bude záležet na konkrétním případě, zda soud vyhodnotí, zda je srovnání
objektivní a naplňuje znaky uvedené ustanovení § 2980 NOZ, popřípadě že soutěžitel již
překročil meze srovnání v rámci dobrých mravů soutěže. Možné jsou obě varianty.
7.1.4 Vyvolání nebezpečí záměny
„(1) Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným
soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny.
(2) Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního
označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických
kruzích platí pro určitý závod za příznačné.
(3) Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon,
ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky
nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat,
aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání
způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho
závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného
soutěžitele“124
U této skutkové podstaty se dá uvažovat o dvou variantách. V případě té jednodušší a
jasnější se někdo snaží napodobit výrobek konkurence se všemi jeho podstatnými znaky jako
je název, vzhled, provedení. V této situaci by zdravotní tvrzení bylo pouhým prvkem, který by
nekalý soutěžitel okopíroval. Za této situace tedy zdravotní tvrzení není rozhodujícím prvkem
a z toho důvodu není na místě se touto skutkovou podstatou zabývat
Druhá situace, nad kterou jsem uvažoval je možnost, zda je možné vyvolat nebezpečí
záměny pouze uvedením zdravotního tvrzení, bez ostatních prvků, jako je vzhled, název apod.
Podle mého názoru, pokud se budeme držet toho, že se bude jednat pouze o ono zdravotní
124 § 2981 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
69
tvrzení, co bude spojujícím prvkem, tak zde k vyvolání nebezpečí záměny dojít nemůže.
Zejména z toho důvodu, že schválené zdravotní tvrzení je za splnění podmínek volně
použitelné pro všechny. Tudíž ten kdo je používá, tak pouze využívá svého práva. Jak jsem již
několikrát v práci uvedl, tak soutěžní prostředí má vyšší míru tolerance pro jednání na hraně
pravidel, a to již ze své podstaty, protože kdo chce být úspěšný a prorazit na trhu, tak musí být
určitým způsobem agresivní a dostatečně průbojný.
Tudíž pouhé uvádění zdravotního tvrzení na výrobku nemůže vyvolat nebezpečí
záměny, protože se bude jednat o běžnou obchodní praktiku soutěžitele. Nekalosoutěžním
jednáním může být uvedení zdravotního tvrzení pouze s ostatními prvky napodobujícími
zboží jiného soutěžitele. Tudíž se nejedná o prvek hlavní, a proto se této skutkové podstatě
nebudu dále věnovat.
7.1.5 Parazitování na pověsti
„Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující
získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak
nedosáhl.“125
Tady si problematiku zdravotních tvrzení, lze představit z pohledu, že budu používat
na svých výrobcích totožné zdravotní tvrzení jako má přímá konkurence, která si zakládá na
kvalitě svého výrobku a na jeho příznivých účincích na lidské zdraví, tudíž v případě, že
začnu používat stejné zdravotní tvrzení na svém zboží, stejného druhu, může určitým
způsobem dojít k parazitování na pověsti, zde ovšem nastupuje fakt, že zdravotní tvrzení je
otevřené pro všechny, kteří splní dané podmínky. Je zde ale možnost užívat zdravotní tvrzení,
které používá konkurence, využít zaběhlé pověsti daného výrobku konkurence, uvést výrobek
obdobný, ale i přes používání tvrzení, nesplnit podmínky pro jeho užívání.
Zde by se dalo uvažovat o parazitování, neboť zneužíváme dobré pověsti výrobku i
přesto, že nesplňujeme podmínky pro aplikaci tvrzení, ale v tomto případě by se taktéž
jednalo zcela jednoznačně o klamavé označování zboží. Jiná situace by nastala v případě, že
bych určitým způsobem kopíroval označení zboží konkurence obsahující zdravotní tvrzení,
jenže i v tomto případě bych se dostal do jiné skutkové podstaty a to do nebezpečí vyvolání
záměny.
125 §2982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
70
Samozřejmě souběh jednotlivých skutkových podstat není vyloučen, i přesto mi
z osobního hlediska přijde aplikace konkrétně této skutkové podstaty v otázce zdravotních
tvrzení spíše krkolomná.
7.1.6 Podplácení
„Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž
soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele
nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či
poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na
úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou
neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo
osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za
stejným účelem jakýkoliv prospěch“126
U této skutkové podstaty jsem dlouho přemýšlel, zda by se za určitých okolností dala
uplatnit i v případě zdravotních tvrzení. V takovém znění, jak je skutková podstata
formulována, tak zde moc možností nevidím. Ale zkusím to. Představme si ředitele neurčité
společnosti zabývající se výrobou potravin, který se dozví, že konkurenční obchodní
společnost se chystá zažádat o schválení zdravotního tvrzení, které by chtěla uvádět na své
výrobky. Může se pokusit podplatit vedení konkurence, aby s tímto krokem počkalo za
účelem toho, aby tuto žádost mohla jeho společnost podat dříve nebo, aby se na možnost
přijetí a následné aplikace tvrzení jeho společnost lépe připravila, například předtisknout
obaly nebo připravit reklamní kampaň. Ale skutečně by tímto náš ředitel získal nějakou
výhodu? V případě, že by chtěl oddálit podání žádosti a připravoval vlastní, tak spíše by mu
kvůli procesu přijetí vznikaly spíše problémy a pouze by on místo konkurence absolvoval
povolovací proces s Úřadem a Komisí a konkurence by pouze počkala, až bude proces
ukončen a začala by si ono zdravotní tvrzení používat sama. Tudíž nám zde chybí prvek
prospěchu na úkor ostatních soutěžitelů.
Pokud se podíváme na druhou zmiňovanou situaci, tak ta už mi přijde trochu
zajímavější, kdy by pozdržením podání žádosti konkurence mohl získat výhodu
v dostatečném čase na přípravu. Nicméně proces schvalování zdravotního tvrzení je poměrně
zdlouhavý, (viz. kapitola 6.5) a tudíž by se dala příprava obalů a kampaně stihnout i v rámci
tohoto procesu a to i v případě, že nevíme o žádosti předem, ale dozvíme se o ní až v procesu
126 §2983 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
71
schvalovaní, dle mého názoru je i tak času dost. Tudíž i v tomto případě je možnost získání
výhody víc než sporná.
Jako nejrealističtější varianta se mi jeví ta, kdy by náš ředitel platil vedení konkurenční
společnosti, aby schválené zdravotní tvrzení na svých výrobcích neuváděla. Zcela jistě by se
dopouštěl nekalosoutěžního jednání, protože by velmi pravděpodobně získal prospěch a
výhodu na úkor oné společnosti, a to uvedením zdravotního tvrzení na svých výrobcích.
Nicméně získal by výhodu pouze oproti této jedné společnosti, nicméně jak jsem uvedl
v kapitole věnující se generální klauzuli, tak počet ohrožených nebo poškozených subjektů
není rozhodující. Otázkou, která zde však vzniká je, kdo by toto podplácení žaloval. Ostatní
soutěžitelé pravděpodobně nepřipadají v úvahu, neboť ti z tohoto jednání mají taktéž
prospěch, protože sami například zdravotní tvrzení používají, tak proč upozorňovat na to, že
ho konkurence nepoužívá. Nejreálnější se jeví varianta, kdy by oni podplacení lidé nebyli
„vlastníky“ oné společnosti (v případě s.r.o společníci nebo u akciové společnosti akcionáři),
ale byli pouze zaměstnanci na úrovni managementu. V tom případě by právě vlastníci dotčené
obchodní společnosti mohli žalovat jak „vedení“, tak našeho ředitele za nekalosoutěžní
jednání kvalifikované jako podplácení.
Jako poslední varianta, které mě napadla, by vyžadovala poměrně široký výklad naší
skutkové podstaty a částečně bychom se již přesunuli do oblasti práva trestního. V tomto
případě by již nám dobře známý ředitel podal návrh na schválení zdravotního tvrzení, avšak
jeho pravdivost by byla více než sporná a hrozilo by zamítnutí tvrzení. On se proto rozhodne
trochu své žádosti pomoci, a tak odpovědným pracovníkům Úřadu slíbil doživotní bezplatnou
zásobu potravin z jeho podniku za kladné stanovisko k zdravotnímu tvrzení. Nicméně toto by
mu nemuselo pomoci, neboť poslední slovo v procesu schvalování má Komise, která není
vázána doporučením, a tudíž i přesto by ke schválení nemuselo dojít, pokud by se náš ředitel
nerozhodl jít ještě dál a nepokusil se „opít rohlíkem“ i členy Komise, aby jeho zdravotní
tvrzení přijali. Tato varianta se mi vzhledem k podrobnosti procesu a způsobu schvalování
jeví jako vysoce nepravděpodobná, kdy i samotný výsledek, tedy schválení tvrzení nedává
přílišnou výhodu oproti konkurenci, která by spíše získala, než ztratila tím, že bylo schváleno
nepravdivé tvrzení.
Jak jsem nastínil, tak za velmi specifických okolností by se zdravotními tvrzeními dalo
operovat v oblasti podplácení, na druhou stranu se mi většina výše uvedených variant jeví
jako vysoce nepravděpodobné, jak kvůli složitosti, tak kvůli velké nejistotě získaní jakékoli
výhody, že jsem se rozhodl otázku podplacení dále nerozebírat.
72
7.1.7 Zlehčování
„Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech
nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěžiteli přivodit újmu.
Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku
jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však
není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana)“127
Tato skutková podstata se na první pohled jeví jako dobře uplatnitelná v případech
zdravotních tvrzení. Neboť jak je uvedeno v části věnující se zdravotním tvrzením, tak tyto
musí být vždy pravdivá, protože jsou položena na vědeckých základech. Tudíž v případě, že
soutěžitel začne uvádět, že výrobek jiného soutěžitele nemá účinky uvedené ve zdravotním
tvrzení, které se vyskytuje na obale zboží, dopouští se dle mého zlehčování, protože uvádí, že
schválené zdravotní tvrzení není pravdivé, tudíž o výrobku rozšiřuje informace, které nejsou
pravdivé a vzhledem k tomu, jak může být zdravotní tvrzení uvedené na zboží důležité, je zde
potenciál přivodit újmu soutěžiteli, který obchoduje s takto označeným zbožím.
Problematické je ovšem otázka, co když nebude napadáno konkrétní zdravotní tvrzení,
ale bude obecně zpochybňován dopad výrobku na lidské zdraví. Protože když zpochybním
jiné účinky na lidské zdraví nepokryté zdravotním tvrzením, které však ani výrobek nemusí
mít a nemusí ho deklarovat, tak uvádím pravděpodobně pravdivé informace. Ale z tohoto
důvodu je zde odstavec 2 předmětného ustanovení, který zakazuje taktéž uvádění pravdivých
informací v případech, kdy hrozí újma jinému soutěžiteli.
Tudíž představme si společnost, která vyrábí a prodává sušené švestky a na těchto
uvádí schválené zdravotní tvrzení vztahující se k příznivému působení sušených švestek na
zažívací ústrojí. Můžou nastat dvě situace. Přičemž u té první musím upozornit, že je poměrně
absurdní, ale jako příklad dle mého dostačuje. Představme si, že společnost vyrábějící jinou
potravinu, která má pozitivní vliv na jinou část lidského těla začne šířit reklamní kampaň, ve
které bude uvádět, nejezte sušené švestky od společnosti XY, ale jezte naše výrobky, které
mají pozitivní vliv na krevní oběh a to sušené švestky nemají. Zde se bude jednat o pravdivou
informaci, ovšem hodně sporná zde bude možnost způsobení újmy. Obojí zboží cílí na jinou
skupinu zákazníků, s jinými zdravotními problémy, ale nelze vyloučit, že tato i když pravdivá
kampaň na první pohled nekonkurujících si výrobků může mít dopad na výrobce sušených
švestek, neboť jsou šířeny negativní informace o jeho zboží, což může mít vliv na myšlení
spotřebitelů, kteří si můžou pouze zapamatovat informaci o tom, že tento konkrétní výrobek si
127 § 2984 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
73
nemají kupovat. Proto se domnívám, že i za takové situace by mohlo dojít k naplnění této
skutkové podstaty.
Druhá situace je obdobná, ale do role „zlé“ konkurence postavme výrobce doplňků
stravy. Tento soutěžitel bude uvádět, nejezte sušené švestky výrobce XY, ale dejte si radši náš
doplněk stravy, který mimo to, že má příznivý vliv na zažívací ústrojí, tak má pozitivní vliv
na nervový systém, krevní oběh, kloubní pouzdra,….. zde se dá dovodit naplněná skutkové
podstaty jasněji, sice se taktéž v tomto případě bude jednat o pravdivé informace, ale
opětovně zde bude hrozit újma jinému soutěžiteli a její dovození bude vzhledem k přímé
konkurenci výrobků mnohem jednodušší, navíc v této situaci se dá taktéž reálně uvažovat o
naplnění skutkové podstaty srovnávací reklamy. Jak se mi snad podařilo dokázat, tak i tato
skutková podstata je v případě zdravotních tvrzení za konkrétních podmínek použitelná.
Nicméně vzhledem rozsahu práce a malé pravděpodobnosti vzniku podobných situací v praxi
jsem se rozhodl otázce zlehčování dále nevěnovat.
7.1.8 Porušení obchodního tajemství
„Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí,
zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito
v soutěži a o němž se dověděl
tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho
pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě
v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu“128
Nejdřív si musíme říci, co by mohlo být obchodním tajemstvím v souvislosti se
zdravotními tvrzeními. Zákon nám říká, že obchodním tajemství „tvoří konkurenčně
významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné
skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu
odpovídajícím způsobem jejich utajení.“129
Jednou z možností je informace související s formální stránkou tvrzení, to můžou být
informace, že konkrétní společnost chce žádat o zdravotní tvrzení nebo se rozhoduje, že bude
užívat schválené zdravotní tvrzení. Můžeme říci, že se jedná o interní informace společnosti,
ale možnost využití této informace je sporná. Sice se konkurence dozví, že chci nakládat
128 § 2985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
129 § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
74
s určitým tvrzením, nicméně vzhledem k volnosti užívání zdravotních informací jsou úvahy o
efektivním využití takových informací více než sporné, jedná se o podobné situace jako
v případě uplácení, kdy je sporná otázka získání jakékoli výhody.
Mnohem zajímavější a reálnější se mi jeví otázka v případě sdělení přesného
výrobního postupu nebo přesného složení. K jedněm z nejstřeženějších tajemství na světě
patří přesná receptura Coca-Coly. V případě, že si tento poznatek přeneseme na výrobek, u
kterého se užívá zdravotní tvrzení, a který si zakládá na svých účincích na lidské zdraví a je
tím vyhlášený, tak by sdělení přesné receptury ať už konkurenci nebo veřejnosti mělo fatální
dopad na výrobce, protože vyzrazení receptury u výrobku, kdy jsem například jediným
výrobcem nebo konkurence sice existuje, ale její výrobky nedosahují stejné kvality, může pro
takového výrobce znamenat konec v případě, že konkurence recepturu využije. Takže i tato
skutková podstata se dá v omezené míře při zdravotních tvrzeních využít, ale nemyslím si, že
by se jednalo, o tak rozšířenou možnost a reálnou možnost, že by si zasloužila další prostor
v této práci.
7.1.9 Dotěrné obtěžování
„Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož
i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo
podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování
reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede,
kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy.“130
Jedná se o skutkovou podstatu, která je nově výslovně uvedena v rámci nekalé
soutěže, nicméně neznamená to, že by toto jednání doposud nebylo postihováno. Dosud bylo
toto jednání postižitelné v oblasti ochrany spotřebitele nebo při právní regulaci reklamy.131
V současné době se jedná o velmi rozšířené jednání, které je využíváno v mnoha oblastech.
Pokud se zaměříme, zda lze v této skutkové podstatě zdravotní tvrzení, tak dospějeme
k závěru, že nikoliv. Ano, sice může být zdravotní tvrzení předmětem údajů, jež jsou
zákazníkům sdělovány, ale určitě nehraje v tomto případě zásadní roli, protože prim hraje
v tomto případě ono obtěžování, kdy na obsah jsou sice kladeny nároky z pohledu generální
klauzule, ale obsah onoho sdělení je až na druhém místě.
130 § 2986 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
131CALLAGHAN, Ida. Nevyžádaná reklama čili dotěrné obtěžování [online]. epravo.cz, 26.11.2013
[cit.1.3.2015]. Dostupné na < http://www.epravo.cz/top/clanky/nevyzadana-reklama-cili-doterne-obtezovani-
92737.html >
75
Proto se dále problematikou dotěrného obtěžování zabývat nebudu.
7.1.10 Ohrožení zdraví nebo životního prostředí
„Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje
podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí
výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby
tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků.“132
Jedná se o poslední zvláštní skutkovou podstatu, která se v NOZ nachází. Tuto znal již
obchodní zákoník. V případě této skutkové podstaty se dá setkat i s názorem, že se jedná o
obsolentní ustanovení. Sama důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že je výjimečné a
neživotné.133
Tak jako jiné skutkové podstaty, tak i tato má několik definičních znaků.
jednání soutěžitele
zkreslování podmínek hospodářské soutěže
výroba, uvádění na trh výrobku nebo provádění výkonu ohrožujícího zájem na
ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem
získat pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků
U této skutkové podstaty je dle mého namístě odhlédnout od čisté orientace na
zdravotní tvrzení, ale obecně se zamyslet nad označováním a bezpečností potravin jako
takových. Jaké situace připadají v úvahu? Možné je zanedbání bezpečnosti v případě
výrobního procesu, kdy dojde k pochybení a na trh je uváděn výrobek, který co do kvality
může mít negativní dopad na lidské zdraví. Druhou možností je nesprávné označení výrobku,
tedy že složení výrobku neodpovídá údajům uvedeným na obale. V extrémních případech, by
takováto situace mohla vést k dopadu na zdraví konzumenta.
Buď tedy byl výrobek špatně označen, není zdravotně závadný, ale neuvedení
některých složek, především v případě alergiků, může vést k fatálním důsledkům. Nebo
druhou situací je, že výrobek je řádně označen, ale reálné složení je zcela odlišné a závadné.
V této souvislosti mne napadá už skoro 3 roky stará kauza technické soli z Polska.
Kdy do potravin byla přidávána tzv. „technická nebo průmyslová“ sůl, které není určena ke
132 § 2987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
133 ELIÁŠ, Karel. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava :
Sagit, 2012, s. 1053.
76
konzumaci. Jak později ukázaly testy, tak tato sůl není lidskému zdraví nebezpečná134
,
nicméně kvůli svému způsobu výroby, zde existuje reálné riziko kontaminace soli, které může
vést k následné tvorbě dioxinů.135
Další kauzou, která se právě kvůli dopadu hodí na tuto skutkovou podstatu, je případ
„Methanol“. Lahve byly řádně označeny, nicméně obsah absolutně neodpovídal, protože
místo etanolu obsahoval smrtící směs methanolu. Toto je opravdu extrémní příklad, kdy prim
hraje veřejná moc, nicméně v úvahu by připadala taktéž cesta soukromoprávní, kdy by
postižení těmito výrobky, mohli žalovat jak z titulu újmy na zdraví, tak z titulu
nekalosoutěžního jednání. Přičemž, abychom se dostali do oblasti práva proti nekalé soutěži,
tak musí být naplněny podmínky této skutkové podstaty a generální klauzule. Prakticky jako
nejschůdnější cesta by byla označení Likérky Drak jako soutěžitele, protože ta jediná legálně
obchodovala s alkoholem. Uvedla na trh výrobek, který ohrožoval a dokonce porušoval zájem
na ochraně zdraví, a to za účelem prospěchu, přičemž prospěchem bylo krácení daní
způsobené ředěním alkoholu. Za této situace by se dle mého naskýtala možnost pro
uplatňování nároků z postižení nekalosoutěžním jednáním. Nicméně vzhledem k extrémnosti
případu je věc zatím řešena pouze z pohledu veřejné moci, nicméně postižení, mají dle mého
vedle újmy na zdraví otevřenu i tuto cestu.
Nicméně k malému využití tohoto institutu je zde celá řada nezodpovězených otázek,
k tomu např. JUDr. Ondrejová: „S ohledem na absenci judikatury, týkající se této skutkové
podstaty, nebyly stále odstraněny spekulace týkající se jejího dopadu na některé typy jednání.
Úvahy se pohybují zejména ve vztahu k reklamě zboží nebo služeb, které se označují jako
„biologicky nezávadné nebo šetrné pro životní prostředí“, tzv. bio výrobky, různá tvrzení
o zdravotních účincích zejména potravin a potravinových doplňků, pozitivním vlivu na životní
prostředí apod., které však ve skutečnosti takové účinky nemají... ...Dalším případem může být
situace, kdy spotřebitel investuje do přípravku proti kašli (léčiva) a tento např. týden užívá,
a u něhož se laboratorními testy zjistí, že neobsahuje žádnou látku potlačující kašel (a jeho
stav se přirozeně nezlepší nebo naopak zhorší), nebo přelepování potravin s prošlou dobou
trvanlivosti „akčními“ nálepkami či rozmazáním data, aby nebylo čitelné.“ 136
134 Technická sůl z Polska zdraví neškodí, prokázaly testy [online] idnes.cz, 6.3.2012 [cit.2.3.2015] Dostupné na
<http://zpravy.idnes.cz/technicka-sul-z-polska-zdravi-neskodi-prokazaly-testy-p12-
/zahranicni.aspx?c=A120306_131612_zahranicni_jnd> 135
HAVEL, Petr. Technická sůl? Její použití v potravinách spotřebitel neodhalí [online]. vitalia.cz, 5.4.2012
[cit.2.3.2015]. Dostupné na < http://www.vitalia.cz/clanky/polska-technicka-sul/> 136
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 243
77
I přesto, že před několika lety obrázky zeleného masa v Albertu obletěly Česko137
, tak
nikde se neobjevila informace, že by ze strany jiného soutěžitele popřípadě zákazníků byla
podána žaloba na nekalosoutěžní jednání, i když by se to právě v této situaci nabízelo.
Pokud se soustředíme na nesprávné označování výrobků, tak zde primárně bude docházet
k aplikaci ustanovení o klamavé reklamě popřípadě klamavému označování zboží, nicméně
pokud by došlo ke skutečnému ohrožení zdraví, tak by měla tato skutková podstata být
aplikována přednostně. Podstatné je si uvědomit, že se jedná o delikt ohrožovací, tudíž již
vznikem samotné možnosti ohrožení zájmu na ochraně lidského zdraví je skutková podstata
naplněna.
Tudíž můžeme dojít k závěru, že v případě, že při nesprávném označení potraviny ať
už se zdravotním tvrzením nebo bez něj, kdy nedojde k ohrožení zdraví fyzických osob, tak
primárně se bude uvažovat o aplikaci jiných skutkových podstat jako klamavé označení zboží.
Na druhou stranu, když dojde k ohrožení zdraví, tak by vzhledem k tomu, že lidskému životu
je poskytována absolutní ochrana, by se přednostně měla aplikovat tato skutková podstata.
Nicméně i přes neochotu soutěžitelů hájit své postavení na trhu a zákazníků své
zdraví, tak je třeba ocenit aktivitu státu v této oblasti. Za zmínku zajisté stojí dva webové
portály. Prvním z nich je www.bezpečnostpotravin.cz a druhým www.potravinynapranyri.cz,
kdy na obou se podílí Ministerstvo zemědělství ČR. První portál se zaměřuje především na
nebezpečné potraviny, ale současně na obecnou osvětu ohledně potravin, zejména pro laickou
veřejnost. Druhý portál se zaměřuje na aktuální prohřešky soutěžitelů, kdy dochází
k aktuálnímu zveřejňování vadných potravin s uváděním konkrétního místa prodeje. Aktivitu
státu v této oblasti tedy lze jen kvitovat.
7.2 Doplňky stravy
Tato kapitola bude volně navazovat na text o skutkové podstatě ohrožení zdraví,
přičemž se zaměří na aktuální problematiku související s doplňky stravy. Co to vlastně
doplněk stravy je? Zákon nám říká, že doplňkem stravy je „potravina, jejímž účelem je
doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek
nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině
samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích“138
137 K tomu více na <http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/na-vasi-strane/inspektor-v-soku-tlejici-maso-z-albertu-
musela-zabavit-inspekce.html> 138
§ 2 písm. g zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých
souvisejících zákonů
78
Abychom si to lépe představili, tak doplňkem stravy je zpravidla nějaká pilulka, v níž je
koncentrována určité množství vitamínů a minerálů, které mají doplňovat množství, které
člověku chybí v jeho běžné stravě nebo se mu ho dostává v nedostatečném množství. Jak
vyplývá ze samotného názvu, tak by se mělo jednat o přípravky, které doplňují stravu,
nicméně vzhledem ke své funkci a možnosti obsahovat různé látky se staly doplňky stravy
využívaným prostředkem ke koncentraci prospěšných látek a využívání zdravotních tvrzení.
V otázce doplňků stravy se v hojné míře využívá vedle zdravotních tvrzení taktéž tvrzení
výživových, „výživovým tvrzením“ se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze
kterého vyplývá, že potravina má určité prospěšné výživové vlastnosti v důsledku: energetické
(kalorické) hodnoty, živin či jiných látek.“139
Podmínky využívání výživových tvrzení jsou
obdobná jako u tvrzení zdravotních. Používání je taktéž regulováno, a přípustná jsou pouze
výživová tvrzení uvedená v příloze nařízení o zdravotních tvrzeních. Jako příklad si uveďme
„S VYSOKÝM OBSAHEM VLÁKNINY
Tvrzení, že se jedná o potravinu s vysokým obsahem vlákniny, a jakékoli tvrzení, které
má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze tehdy, obsahuje-li produkt
alespoň 6 g vlákniny na 100 g nebo alespoň 3 g na 100 kcal.
ZDROJ (NÁZEV VITAMINU/VITAMINŮ) NEBO (NÁZEV MINERÁLNÍ
LÁTKY/MINERÁLNÍCH LÁTEK)
Tvrzení, že se jedná o potravinu, která je zdrojem vitaminů nebo minerálních látek, a
jakékoli tvrzení, které má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze
tehdy, obsahuje-li produkt alespoň významné množství vitaminů nebo minerálních látek, jak je
uvedeno v příloze směrnice Rady 90/496/EHS nebo množství uvedené v odchylkách
stanovených v článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20.
prosince 2006 o přidávání vitaminů, minerálních látek a některých dalších látek do potravin.
S VYSOKÝM OBSAHEM (NÁZEV VITAMINU/VITAMINŮ) NEBO (NÁZEV
MINERÁLNÍ LÁTKY/MINERÁLNÍCH LÁTEK)
Tvrzení, že se jedná o potravinu s vysokým obsahem vitaminů nebo minerálních látek, a
jakékoli tvrzení, které má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze
139 čl. 2 (4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a
zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, 30.12.2006.
79
tehdy, obsahuje-li produkt alespoň dvojnásobek hodnoty "zdroje (NÁZEV
VITAMINU/VITAMINŮ) nebo (NÁZEV MINERÁLNÍ LÁTKY/MINERÁLNÍCH LÁTEK)".“140
Co se týká právní úpravy v oblasti doplňků stravy, tak hlavní zdrojem je zákon o
potravinách, Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví
požadavky na doplňky stravy a obohacování potravin, a nařízení o zdravotních tvrzeních.141
Hlavní problém, který v otázce doplňků stravy nastal, že často docházelo v souvislosti s nimi
k vytváření mylného dojmu, že tyto přípravky mají určité buď preventivní, nebo léčivé
účinky, což umocňuje taktéž fakt, že jsou běžně k dostání v lékárnách, což může v běžném
spotřebiteli vzbudit dojem, že v případě, že se daný výrobek nachází v lékárně, která je
primárně určena k prodeji léků, tak že veškeré zboží zde prodávané má léčivé účinky.
Přičemž tohle je striktně upraveno ve výše uvedené vyhlášce, která v § 3 odst. 5 jasně
říká, co je v otázce doplňků stravy zakázáno, a je to: „přisuzovat vlastnosti týkající se
prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo na tyto vlastnosti odkazovat a
obsahovat žádné tvrzení uvádějící nebo naznačující, že vyvážená a pestrá strava obecně
nemůže poskytnout dostatečné množství vitaminů anebo minerálních látek.“142
Právní předpis tedy výslovně zakazuje, aby byly doplňky stravy jakkoli spojovány
s léčením. Vedle toho zmíněná vyhláška výslovně upravuje, jakými údaji musí být doplněk
stravy označen, přičemž vyžaduje, aby na něm bylo zřetelně uvedeno, že se jedná o doplněk
stravy.
Před uvedením na trhu musí být každý doplněk stravy podroben notifikačnímu
procesu. Tento proces je poměrně jednoduchý, stačí zaslat Ministerstvu zemědělství veškeré
informace, které budou uvedeny na balení, nezkoumá se účinnost přípravku, není taktéž
vydáváno žádné rozhodnutí o povolení.143
Funkce „léčit“ je dle současné právní úpravy určena pouze pro léčivé přípravky.
Léčivými přípravky jsou
látka nebo kombinace látek prezentovaná s tím, že má léčebné nebo preventivní
vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat
140 příloha č. 1 nařízení Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006
o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, 30.12.2006 141
Doplňky stravy - Pravidla pro uvádění na trh a splnění informační povinnosti [online]. eagri.cz, 7.1.2015
[cit.5.3.2015]. Dostupné na < http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/doplnky-stravy/doplnky-stravy-pravidla-
pro-uvadeni-na.html> 142
§ 3 odst. 5 Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky
stravy a obohacování potravin, ve znění pozdějších předpisů 143
Doplňky stravy - Pravidla pro uvádění na trh a splnění informační povinnosti [online]. eagri.cz, 7.1.2015
[cit.5.3.2015]. Dostupné na < http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/doplnky-stravy/doplnky-stravy-pravidla-
pro-uvadeni-na.html>
80
látka nebo kombinace látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem, nebo použít
u zvířat či podat zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění
fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo
metabolického účinku, nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy. 144
Vedle tedy hlavní funkce léčit onemocnění a předcházet onemocněním, jaký je tedy
rozdíl mezi doplňky stravy a léčivými přípravky? Jednak je to rozdílný proces schvalování.
Zatímco u doplňků stravy (dále jen DS) se jedná pouze o ohlášení Ministerstvu zemědělství,
tak vzhledem ke své funkci je proces u léčivých přípravků (dále jen LP) značně složitější.
Zatímco u DS se zkoumá formální správnost označení výrobku, tak LP prochází registračním
řízením, kdy je zkoumána jakost, bezpečnost a účinnost přípravku ve vymezených léčebných
či preventivních indikacích.145
Toto je v kompetenci Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
V případě LP musí být vše podloženo vědeckými studiemi, což je pochopitelné, neboť léky
mají za úkol léčit a v mnoha případech zachraňovat lidské životy, vzhledem k tomu, že ve
většině případů se jedná o uměle vytvořené látky, je třeba zhodnotit i veškeré případné
dopady na lidský organismus.
Vedle odlišné funkce je odlišné označování těchto výrobků. DS musí být výslovně
označen „doplněk stravy“. Zatímco léčivý přípravek musí být vždy označen registračním
číslem, které DS postrádají.146
Současná právní úprava léčivé prostředky a doplňky stravy
striktně odděluje.
Co se týče medicíny nebo biologie, tak jsem laik, proto se nebudu pouštět do rozboru,
zda nemohou doplňky stravy léčit, nicméně velmi sporná je podle mého otázka prevence
onemocnění, která je u DS taktéž zakázána. Jak jsem uvedl výše, tak veškeré tvrzení, které
spojují potravinu se zdravím, jsou právně regulována formou zdravotních a výživových
tvrzení. Nicméně pokud se vrátím zpět k dělení zdravotních tvrzení, tak čl. 14 nařízení o
zdravotních tvrzeních upravuje tvrzení o snižování rizika onemocnění. Tudíž dle mého
názoru, snižování rizika onemocnění se dá zaměnit se slovem prevence. Takže nařízení o
zdravotních tvrzeních umožňuje označovat potraviny tvrzeními, které tuto potravinu spojují
s prevencí před nemocemi a současně vnitrostátní právní úprava toto zakazuje.Níže uvádím
několik praktických příkladů.
144 § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpis 145
Rozlišení doplňků stravy od léčivých přípravků, [cit.5.3.2015]. Dostupné na
< http://www.bezpecnostpotravin.cz/kategorie/efsa.aspx > 146
Blíže k označování léčivých přípravků a registračnímu řízení - Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č.
228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků, ve znění pozdějších předpisů
81
přispívá k normální funkci imunitního systému
lze použít u potravin, které jsou zdrojem kyseliny listové, vitamínů A, B12, B6, C, D,
mědi, selenu, zinku a železa;147
přispívá k udržení normální funkce imunitního systému během intenzivního
fyzického výkonu a po něm
lze použít u potravin, které jsou zdrojem vitamínu C148
Dle mého laického názoru slouží k prevenci onemocnění imunitní systém, který tělo
brání před onemocněním. Tím pádem, při nejjednodušším výkladu, tak látka, která přispívá
k normální funkci imunitního systému, tak prakticky působí preventivně proti onemocnění.
Látky uvedené pod tvrzeními se běžně vyskytují v potravinách nebo doplňcích stravy.
Betaglukan z ječmene snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Vysoká hladina
cholesterolu je rizikovým faktorem pro vznik ischemické choroby srdeční.
tvrzení smí být použito pouze u potravin, které obsahují nejméně 4 g betaglukanů z
ovsa nebo ječmene na každých 30 g využitelných sacharidů v kvantifikované porci
jakožto součásti jídla. Aby bylo možné tvrzení použít, musí být spotřebitel informován,
že příznivého účinku se dosáhne konzumací betaglukanů z ovsa nebo ječmene jakožto
součásti jídla.149
Pektiny přispívají k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi
Tvrzení smí být použito pouze u potravin, které poskytují přívod 6 g pektinů denně.
Aby bylo možné tvrzení použít, musí být spotřebitel informován, že příznivého účinku
se dosáhne při přívodu 6 g pektinů denně. 150
Jako další příklad můžeme uvést látky, které mají vliv na hladinu cholesterolu v krvi.
První tvrzení dokonce výslovně uvádí, že zvýšená hladina cholesterolu může vést ke vzniku
ischemické choroby srdeční, tudíž je třeba dbát normální hladiny cholesterolu, z toho pro mě
vyplývá, že požíváním látek, které působí na normální hladinu cholesterolu, tak preventivně
působím proti vzniku ischemické choroby. Obě tyto látky se běžně používají na trhu
s potravinami.
přispívá k udržení normálního krevního tlaku
147 TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr – MICHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení
na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str. 16 148
TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr – MICHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení
na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str. 16 149
TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr – MiCHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení
na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str. 21 150
TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr – MiCHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení
na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str. 22
82
lze použít u potravin, které jsou zdrojem draslíku
přispívá k normální tvorbě hormonu štítné žlázy a k normální funkci štítné žlázy
lze použít u potravin, které jsou zdrojem jódu;
přispívá k normální činnosti štítné žlázy
lze použít u potravin, které jsou zdrojem selenu;151
Jako poslední uvádím několik příkladů z oblasti minerálních látek. Jak je obecně
známo, tak vysoký krevní tlak může vést k onemocněním srdce a oběhového systému, tudíž
přispívání k normálnímu krevnímu tlaku může sloužit jako prevence před onemocněními
srdce apod. Taktéž přispívání k normální činnosti štítné žlázy působí preventivně k možnému
onemocnění.
Jsem si vědom, že v účinnost léčby se doplňky stravy nemohou léčivým přípravkům
rovnat, nicméně v otázce prevence to tak jednoznačné není. Dle mého zde vzniká konflikt,
protože máme zde evropský právní předpis, který stanovuje, že uvádět se mohou pouze
zdravotní a výživová tvrzení, která jsou vědecky podložená. Tudíž máme vědecky ověřený
pozitivní vliv na lidské zdraví. Dle mého již z logiky věci vyplývá, že v okamžiku, kdy něco
pozitivně působí na určitý orgán nebo proces, aby fungoval správně, tak současně působí
preventivně proti narušení (rozumějme onemocnění) orgánu nebo procesu. Na druhou stranu,
zde máme vnitrostátní normu, která říká, že doplňkům stravy není možné přisuzovat
preventivní vlastnosti. Pokud bychom tuto myšlenku dovedli ad absurdum, tak podzákonná
právní norma (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví
požadavky na doplňky stravy a obohacování potravin) by nám zakazovala aplikaci tvrzení
schválených a uvedených v nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012,
kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než
tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí, které je bez dalšího všeobecně
závazné pro všechny státy. Přímo aplikovatelné předpisy EU mají přednost před
vnitrostátními právními předpisy, popřípadě se vnitrostátní předpisy musí vykládat
„eurokonformě“.
Uvědomuji si, že ne vždy můžou potraviny nahradit v otázce prevence léčivé
přípravky, na druhou stranu, pokud splňují podmínky pro aplikaci zdravotního tvrzení, které
je vědecky podloženo, ze kterého lze dovodit vliv na lidské zdraví, tak by jistě stálo za úvahu,
zda v otázce doplňků stravy neupravit jejich postavení v systému.
151 TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr – MICHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení
na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str. 41-42
83
Naskýtá se několik možností. Buď doplňkům stravy přiznáme určité vlastnosti
v otázce prevence před onemocněním, ale současně zavedeme registrační princip a budeme
kontrolovat obsah složení výrobků, a to zda splňuje podmínky pro aplikaci zdravotních
tvrzení. Popřípadě by šla volit ještě přísnější varianta, kdy by se stejně jako u léčivých
přípravků zkoumala účinnost doplňků stravy.
Nebo můžeme zůstat u pouhého notifikačního režimu, ale v tom případě buď změňme
podmínky pro užívání doplňků stravy, nebo omezme zdravotní tvrzení tak, aby u potravin
nemohli evokovat prevenci onemocnění. Jistě by se celá situace dala řešit i jinak, ale tohle
jsou řešení, která se mi zdají nejreálnější.
Vzniká tedy otázka, dopouštím se nekalosoutěžního jednání (klamavá reklama,
klamavé označení zboží) když označuji svůj výrobek zdravotním popřípadě výživovým
tvrzením, ze kterého vyplývá preventivní účinek proti onemocnění, když mám vnitrostátní
normu, která takové označení zakazuje? Kdybychom se drželi úpravy vnitrostátní, tak se
jedná dle mého o nekalosoutěžní jednání, protože se bude jednat o zakázané označení, z čehož
by šla dovodit klamavost. Nicméně já bych se spíše přikláněl k variantě, že přednost by měla
dostat evropská úprava a tudíž v případě řádné aplikace zdravotních tvrzení, by měla taková
označení být tolerována.
Otázkou zůstává, že i když se ze zdravotního tvrzení dá dovodit, že by měla potravina
díky svému složení mít preventivní účinek, tak zda ho skutečně má, v případě, že nikoli, jedná
se o klamání, ale prokázat takovou skutečnost, lze pouze pomoci složitých klinických testů,
které si v rámci soukromoprávních sporů neumím představit. Proto by stálo za úvahu, zda by
nemělo dojít k úpravě přijímacího řízení DS na vnitrostátní úrovni nebo překvalifikovat
zdravotní tvrzení a přiznat jim širší okruh vlastností, pokud je klinické testy prokáží, tudíž by
bylo možno zdravotní tvrzení uvádět například s dodatkem, že daný výrobek má vliv na
udržování normálního stavu cholesterolu, může sloužit jako prevence před
kardiovaskulárními onemocněními, nicméně v žádném případě nenahrazuje léčivé přípravky a
jeho konzumaci je dobré konzultovat s lékařem.
Je zde také otázka, zda by mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty ohrožení zdraví
v případě, že by daný výrobek neodpovídal zdravotním tvrzením a tudíž by neměl preventivní
účinek a konkrétní konzument ho užíval právě z tohoto preventivního účinku.
Za současného stavu právního řádu, kdy je doplněk stravy považován pouze za
potravinu, ve které jsou koncentrované určité látky, které doplňují řádnou stravu, tak nikoli.
Nicméně dovedu si představit, že v případě, že by došlo k překvalifikování buď doplňků
stravy popřípadě zdravotních tvrzení a již by jasně vyplýval preventivní účinek, tak by
84
k takové situaci mohlo reálně dojít, na druhou stranu by mohlo dojít k otevření Pandořiny
skříňky, kdy by došlo k zahlcení soudů žalobami pro nedostavení se účinků, proto by bylo
třeba případnou novou právní úpravu pečlivě připravit, aby k podobným problémům nemohlo
dojít.
Na závěr této kapitoly pro přehlednost uvádím tabulku.
152
7.3 Soudcovské skutkové podstaty
Jak jsem již uvedl v pasážích věnovaných nekalé soutěži, její hlavní výhoda tkví
v tom, že oproti jiným právním odvětvím je právo proti nekalé soutěži flexibilní díky obecně
formulované generální klauzuli, která umožňuje soudům postihovat i jednání, které není
výslovně uvedeno v konkrétní skutkové podstatě. Někdy se v této souvislosti hovoří také o
tzv. nepojmenovaných skutkových podstatách, protože ne všechny jsou vytvořeny pouze
152 Dostupné na < http://www.casponline.cz/pruvodce/2900110/CASP_Tabulka.pdf>
85
soudy, ale některé jsou taktéž doktrinální. Nyní se na tzv. soudcovské podstaty podíváme
trochu blížeji.
Existuje vícero různých dělení, od různých autorů, namátkou můžu uvést dělení Prof.
Hajna:
porušení norem veřejného práva se soutěžním dopadem
porušení norem soukromého práva se soutěžním dopadem
parazitní využití cizích výkonů
skrytá reklama
přehnaně agresivní způsoby soutěžního jednání
jednání značně podobná případům upravených ve speciálních skutkových podstatách
nekalé soutěže, pokud chybí některý z podružných znaků takových speciálních
skutkových podstat nekalé soutěže
aktuální podoby marketingového působení153
Nicméně já si dovolím použít dělení JUDr. Ondrejové, které již zohledňuje novou
právní úpravu a dle mého je její dělení jednodušší a srozumitelnější. Ondrejová tedy pracuje
se 3 základními kategoriemi, které ještě dále dělí a přiřazuje k nim jednotlivé příklady, kdy se
může uplatnit.
1. porušení norem veřejného nebo soukromého práva se soutěžním dopadem
o Porušení norem veřejného práva se soutěžním dopadem
zákon o regulaci reklamy
zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání
zákon o léčivech
zákon o potravinách
zákon o ochraně hospodářské soutěže
zákonu o ochraně spotřebitele
Klamavé obchodní praktiky
Agresivní obchodní praktiky
o Porušení norem soukromého práva se soutěžním dopadem
NOZ
Zákoník práce
Autorský zákon154
153 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2011, str. 458 - 459.
86
Tyto situace budou naplněny v okamžiku, kdy soutěžitel poruší veřejnoprávní popřípadě
soukromoprávní právní předpis a současně tímto jednáním naplní znaky generální klauzule nekalé
soutěže. Ondrejová uvádí řadu příkladů, na které se tato skutková podstata může uplatnit. Pokud se
budeme držet tématu práce, tak v úvahu by mohl připadat zákon o regulaci reklamy. Co se týče
označování zboží, tak určitě zde bude patřit zákon o potravinách, ale i veškeré další právní předpisy
věnující se označování potravin, popřípadě jejich bezpečnosti. Dle mého názoru, lze analogicky
dovodit, že tato skutková podstata může být naplněna i porušením práva evropského. Především se
bude jednat o nařízení, která jsou přímo závazná. Namysli, mám například Nařízení o zdravotních
tvrzeních nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1169/2011 o poskytování
informací o potravinách spotřebitelům a dala by se najít řada dalších evropských předpisů
vztahujících se k potravinám a jejich označování a bezpečnosti.
Zvláštní roli v této oblasti jistě hraje zákon na ochranu spotřebitele, který v souladu
s evropským právem pracuje s pojmem tzv. nekalých obchodních praktik: „Obchodní
praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné
péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní
rozhodnutí, které by jinak neučinil.“155
Tyto obchodní praktiky jsou děleny na klamavé a
agresivní. Klamavé jsou takové, u nichž soutěžitel uvádí nepravdivé, zkreslující údaje,
popřípadě některé údaje záměrně neuvede. Pro agresivní obchodní praktiku je typické
donucení, nátlak a nejzazším případě použití síly. Zákon na ochranu spotřebitele ve svých
přílohách 1 a 2 obsahuje výčet obchodních praktik, které jsou vždy považovány za klamavé a
agresivní. S tématem označování zboží se spíše nabízí klamavé obchodní praktiky, proto ze
seznamu v příloze zákona vybírám ty, které by se daly uplatnit v případě označování zboží.
neoprávněně používá značku jakosti nebo jiné obdobné označení,
prohlašuje, že mu, jeho výrobku nebo jím poskytované službě bylo uděleno schválení,
potvrzení nebo povolení, ačkoli tomu tak není, nebo takové prohlášení není v souladu
s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení
nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo poskytnutá služba může vyléčit nemoc,
zdravotní poruchu nebo postižen156
Jak vidíme, tak v případě označování potravin se dotčeným subjektům nabízí možnost
žalovat soutěžitele na základě výslovně uvedených skutkových podstat, tak i na základě
podstat soudcovských.
154 ONDREJOVÁ, Dana. Tzv. soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé soutěže pohledem nové
systematiky, Obchodněprávní revue, 2014, roč.6, č. 10, s. 287-295 155
§ 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 156
příloha č. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
87
2. jednání nenaplňující znaky zákonných (pojmenovaných) skutkových podstat
nekalé soutěže, ale těmto skutkovým podstatám se blížící
o praktiky podobné klamavé reklamě a klamavému označení zboží nebo služby
o praktiky podobné dotěrnému obtěžování
o praktiky podobné vyvolání nebezpečí záměny
o a další157
Zde se jedná o případy, které jsou hraniční, a jejich prokázání v rámci klasických
skutkových podstat by bylo složité, nicméně jedná se o jednání, které by nemělo být
tolerováno. Ondrejová například uvádí katalogové podvody nebo různé formy zneužití
doménových jmen.158
3. ostatní jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže
o různé formy zabraňovací soutěže („např. buzzmarketing – marketing
podněcující k veřejné či mediální diskuzi o značce, zejména v důsledku
šokujících, tajemných či tabuizovaných témat“)159
o přetahování zaměstnanců nebo zákazníků od konkurence („sem bude spadat
řada různých praktik, např. vytváření různých fyzických bariér či komplikací
v činnosti soutěžitele, různé formy cenového podbízení – prodej za
podnákladové ceny“)160
o vázané nabídky („tzv. junktimace neboli vázání odběru určitého zboží nebo
služby s jiným zbožím, které s dodávaným zbožím nesouvisejí“)161
162
Dalo by se říci, že zde spadají veškerá jednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy
soutěže, ale nedají se podřadit pod zákonné skutkové podstaty.
Soudcovské skutkové podstaty tedy slouží k tomu, aby jednání, které nelze podřadit
pod některé definovaná jednání uvedené v zákoně, ale zároveň naplňujíc znaky generální
klauzule a tudíž nekalosoutěžní. Tyto skutkové podstaty jsou částečně vytvořeny soudy a
157 ONDREJOVÁ, D. Tzv. soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé soutěže pohledem nové
systematiky, Obchodněprávní revue, č.10 roč.2014, s. 287-295 158
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 63 159
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 65 160
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 65 161
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 65 162
ONDREJOVÁ, Dana. Tzv. soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé soutěže pohledem nové
systematiky, Obchodněprávní revue, č.10 roč.2014, s. 287-295
88
částečně právními teoretiky. Jak jsem naznačil v předchozích odstavcích, tak i některé
nepojmenované skutkové podstaty by se daly využít v souvislosti s označováním zboží.163
163 více k problematice NOZ a ustálené judikatury HAJN, Petr. Nový občanský zákoník a dosavadní rozhodovací
praxe. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 2, s. 45-47
89
8 Způsoby ochrany a obrany v otázce užívání zdravotních
tvrzení
8.1 Veřejné právo
I přesto, že tato práce je zaměřena na soukromoprávní úpravu, tak pro celkovou
komplexnost práce je namístě uvést také, jak se v otázce dodržování zdravotních tvrzení a
nekalé soutěž prosazuje veřejná moc.
8.1.1 Trestní právo
Už prvorepubliková právní úprava nekalé soutěžě počítala s tzv. soukromou trestní
žalobou, tento institut se do dnešních dnů nedochoval, nicméně v ustanovení § 248 zákona č.
40/2009 Sb., trestní zákoník najdeme trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské
soutěže, který zní
„Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské
soutěži dopustí
a) klamavé reklamy,
b) klamavého označování zboží a služeb,
c) vyvolávání nebezpečí záměny,
d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele,
e) podplácení,
f) zlehčování,
g) srovnávací reklamy,
h) porušování obchodního tajemství, nebo
i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí,
a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím
sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až
na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“164
První, na co je třeba upozornit, tak trestní zákoník dosud nereflektuje novou právní
úpravu a stále zde najdeme skutkové podstaty, tak jak je znal obchodní zákoník. Oním jiným
právním předpisem, na jehož porušení trestní zákoník odkazuje je právě obchodní zákoník a
jeho ustanovení § 44 – 52.165
Vzhledem k nabytí účinnosti NOZ, se dá dovodit, že od
164 § 248 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
165 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 2. vyd. Praha: Leges, 2011,
str. 339
90
1.1.2014 je tímto právním předpisem NOZ a jeho ustanovení o nekalé soutěži. Tudíž při
nekalosoutěžním jednání, které naplní znaky generální klauzule a konkrétní skutkové
podstaty, tak vzniká také trestněprávní odpovědnost. Trestní zákoník neříká, že se tohoto TČ
může dopustit pouze soutěžitel, tudíž v úvahu připadají i jiné subjekty. Nicméně zákon č.
418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, s TČ nekalé soutěže
nepočítá, tudíž postihování PO podle tohoto zákona není možné, což je trochu škoda, protože
si myslím, že právě toto jednání je ideální pro postihování PO.
Pro naplnění skutkové podstaty je třeba, aby soutěžitelům nebo spotřebitelům vznikla
skutečná újma, nepostačí způsobilost vzniku újmy. Újma může být jak materiální, tak
nemateriální (poškození dobré pověsti soutěžitele, jeho dobrého jména, důvěryhodnosti jeho
podniku, snižování kvality jeho výrobků). Přičemž pokud budeme hovořit o výši materiální
újmy, měla by dosáhnout hodnoty alespoň 50.000,- Kč, nemateriální újma by měla dosáhnout
téže hodnoty.166
Splněním těchto podmínek dojde k naplnění skutkové podstaty tohoto TČ.
Jak vidíme, tak i přesto, že už neexistuje institut soukromé trestní žaloby, tak trestní právo na
nekalou soutěž stále pamatuje. Nicméně je třeba si připomenout princip trestního práva, že
trestní právo je Ultima ratio, a tudíž by k jeho uplatnění mělo dojít až v okamžiku, kdy jiné
prostředky selžou.167
8.1.2 Správní právo
Vedle trestního práva se u zdravotních tvrzení a nekalé soutěžě aplikuje především
správní právo. Nás bude zajímat především činnost státních orgánů v otázkách označování
potravin. Pokud začnu reklamou, tak tato oblast je regulována zákonem č. 40/1995 Sb., o
regulaci reklamy, který v ustanovení § 5d uvádí, které informace se v souladu s potravinami
nesmí objevit, jedním z omezení je například nemožnost spojovat potravinu s funkcí prevence
nebo léčení nemocí. V této oblasti vykonává dozor Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
pokud se jedná o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních
mediálních službách na vyžádání a pro sponzorování v rozhlasovém a televizním vysílání a v
audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, v ostatních případech vykonávají dozor
krajské živnostenské úřady. Nicméně v současné době se v Poslanecké sněmovně projednává
novela tohoto zákona (Sněmovní tisk 363/0), která by dozor v oblasti kontroly reklamy na
doplňky stravy a potraviny pro zvláštní výživu, převedla do působnosti Státního ústavu pro
166 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 5 Tdo 893/2013
167 více in ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti
nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 15, s. 529 - 536
91
kontrolu léčiv. Dle důvodové zprávy je to z toho důvodu, aby byl jeden „úřad“, který bude
kontrolovat reklamu všech výrobků, které mohou být spojovány se zdravím. V ostatních
případech by zůstala působnost živnostenským úřadům.
Oblast přijímaní zdravotních tvrzení si do své výlučné pravomoci osobovala Komise
EU, a vnitrostátní úřady zde působí pouze jako prostředníci, tímto je pro ČR Ministerstvo
zemědělství.
Co se týká oblasti dozoru nad řádným označováním zboží a užíváním zdravotních
tvrzení, tak zde hlavní funkci vykonává Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen
SZPI) a Státní veterinární správa. Kontrolu výkonu státní správy na tomto úseku vykonávají
Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo zemědělství.
Vzhledem k tomu, že od 14. prosince 2012 je použitelný seznam zdravotních a
výživových tvrzení přijatý Nařízením Komise (EU) č. 432/2012, zajímalo mě, nakolik se již
soutěžitelé s omezeními v této oblasti sžili, popřípadě kolika porušení právních předpisů se od
té doby dopustili. Proto jsem si podal žádost o informace u SZPI, dle zákona o svobodném
přístupu k informacím. Žádal jsem o sdělení výsledků kontrol s ohledem na dodržování
pravidel spojených se zdravotními tvrzeními a konkretizování několika případů. Po určitých
peripetiích s požadovaným poplatkem za poskytnutí informací, mi byly určité informace
sděleny, nicméně SZPI nesděluje jména kontrolovaných subjektů, tudíž je u kontroly uvedeno
pouze datum, pochybení subjektu a přijatá opatření.168
Zmíním jen některé údaje, za období 1.1.2013 až 31.12.2014 provedla SZPI celkem 231
kontrol, při kterých bylo kontrolováno dodržování nařízení o zdravotních tvrzeních, přičemž
ve 123 případech, což je více než polovina, shledala nedostatky.
Nejčastější způsoby, jak SZPI tyto situace řeší
Uložení neuvádět do oběhu potravinu, jejíž označování není v souladu s požadavky
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006, o výživových a
zdravotních tvrzeních při označování potravin, ve znění pozdějších předpisů
Odstranit nepovolená zdravotní tvrzení z webových stránek
Provést kompletní revizi provozovaného e-shopu
Zajistit stažení nesprávně označené potraviny z trhu
Zákaz prodeje
Uložení pokuty
168 Odpověď SZPI na žádost o informace je přílohou této diplomové práce.
92
Z oněch 10 náhodně vybraných kontrol, kde došlo porušení předpisů, tak v 9 z 10
případů byla na výrobcích popřípadě na webovém portále uvedena zdravotní tvrzení, která
byla v rozporu s nařízením o zdravotních tvrzeních. Ve zbylém případě bylo nesprávně
aplikováno výživové tvrzení „light“. V 7 případech byla uložené opatření ze strany soutěžitele
splněna. Ve dvou případech ke splnění nedošlo a v 1 případě došlo k zákazu prodeje výrobku
a v celkem 5 případech byla SZPI uložena subjektu pokuta ve správním řízení.
Jsem si vědom, že se jedná o velmi omezené informace, a aby bylo možno vyvozovat
nějaké dalekosáhlejší závěry, tak by bylo třeba mnohem více informací, nicméně z celkového
počtu nevyhovujících kontrol lze vyvodit, že zdravotní tvrzení doposud tvoří pro soutěžitele
problematickou otázku. V onom úzkém výběru v 90% případů byl problém, že na zboží bylo
uvedeno neschválené popřípadě zakázané zdravotní tvrzení. Vzhledem k tomu, že již uplynula
určitá doba (déle než 2 roky), kdy jsou předpisy o zdravotních tvrzeních účinná, a existuje
seznam schválených tvrzení, který je veřejně přístupný, tak z tohoto pro mne vyplývají dva
možné závěry, buď se soutěžitelé nedostatečně seznámili s touto úpravu, nebo je pro ně
nesrozumitelná nebo dodržování předpisů v této oblasti úmyslně sabotují a spoléhají, že jejich
výrobek se mezi těmi stovkami jiných obdobně označených ztratí. Je mi to líto, ale dle mého
subjektivního názoru je pravdivá poslední varianta.
8.2 Obrana dle NOZ
V předchozích částech jsem uvedl, co je nekalá soutěž, jaké jednání je postihováno a
nyní zbývá pouze uvést, jak se před nekalou soutěží bránit. Tato oblast je natolik široká, že se
primárně zaměřím na možnosti dané NOZ.
Ustanovení § 2988 NOZ nám říká
„Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli
požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může
požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.“169
8.2.1 Aktivní a pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže
Nejdříve je třeba si vymezit osoby aktivně legitimované ve sporech z nekalé soutěže.
Z logiky věci nám vyplývá, že pokud nám GK říká, že subjekty jsou soutěžitel a zákazník, tak
se dá dovodit, že oba budou také aktivně legitimováni (k tomu blíže viz kapitola 4.1). Přičemž
soutěžitel je oprávněn žalovat ve všech skutkových podstatách, tak zákazník je oprávněn
žalovat pouze v těch, v nichž byla přímo dotčena jeho práva.
169 § 2988 zákona .č 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
93
Ustanovení § 2989 hovoří o právnické osobě oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo
zákazníků, té bude věnována samostatná kapitola. Navíc Ondrejová pracuje i s pojmem jiné
osoby dotčené nekalou soutěží, kdy se jedná o jiné subjekty než výše uvedené. Přičemž u této
osoby musí dojít k porušení nebo ohrožení práv jejích práv nekalou soutěží. Jako příklad lze
například uvést známou osobnost, jejíž jméno bylo použito k propagaci výrobku, bez jejího
svolení.170
Osobou pasivně legitimovanou je dle předmětného ustanovení rušitel, přičemž tímto
pojmem se rozumí osoba, ať už fyzická nebo právnická, jež se dopustila nekalosoutěžního
jednání. Tento pojem je ovšem třeba vykládat šířeji, kdy se rušitelem nebude rozumět pouze
soutěžitel, ale také osoba, která bude rušiteli v nekalosoutěžním jednání nápomocna. Jedná se
o osobu, kterou za sebe soutěžitel nechá jednat, nebo mu k takovému jednání dá podnět,
popřípadě jej podporuje a pro sebe využije.171
V této souvislosti se hovoří o osobě pomocné,
popřípadě jako o pomocníkovi hlavního soutěžitele nebo vedlejším soutěžiteli, nicméně
podstatné je, že jednají se soutěžním záměrem.172
Tato osoba je typická pro skutkové podstaty
podplácení a porušení obchodního tajemství.173
Zajímavou otázkou je, zda může být osobou pasivně legitimovanou zákazník.
Ondrejová zastává názor, že nikoli, neboť v takovém případě by se stal soutěžitelem ad hoc,
např. v případě očerňování soutěžitele.174
Opačný názor zastává JUDr. Večerková, která tuto
možnost dovozuje z dnešního širokého vnímání pojmu soutěžitel, kdy by spotřebitel byl
vnímán jako soutěžitel ad hoc.175
Předmětem tohoto sporu je, zda spotřebitel může jednat
v hospodářském styku. Přikláním se k závěru, že v určitých případech ano, a v tomto je třeba
souhlasit s doktorkou Ondrejovou, že tímto okamžikem se ze spotřebitele stává soutěžitel ad
hoc, tím pádem spotřebitel (dle NOZ zákazník) nemůže být osobou pasivně legitimovanou.
V případě zdravotních tvrzení připadá v úvahu, že žalobci budou zpravidla soutěžitel
popřípadě zákazník, kteří budou žalovat z důvodů nesprávného označení zboží, popřípadě u
zákazníka by šlo uvažovat o ohrožení zdraví. Pasivně legitimovanými bude především
soutěžitel, který se dopustí klamavého označení zboží popřípadě klamavé reklamy nebo
170 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 249 171
MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck,2008, s. 110 172
ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká
republika, 2010, str. 81 173
ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká
republika, 2010, str. 82 174
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 251 175
VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str. 66
94
ohrožení zdraví. V případě klamavé reklamy lze uvažovat, že odpovědnost by nesla taktéž
reklamní agentura, popřípadě subjekt, který reklamu zveřejnil.176
Za zmínku zajisté stojí, že tak jako v případě diskriminace, tak v některých případech
nekalé soutěže, dochází k obrácení důkazního břemene, a to tím způsobem, že v případě že
žaluje spotřebitel, tak v zákonem vymezených případech musí soutěžitel prokázat, že se
nekalé soutěž nedopustil. V případě náhrady škody, musí soutěžitel prokázat, že škoda nebyla
způsobena nekalou soutěží.177
8.2.2 Nároky ze sporů z nekalé soutěže dle NOZ
Dle předmětného ustanovení může osoba aktivně legitimovaná požadovat, aby se
rušitel předmětného jednání zdržel, odstranil závadný stav a popřípadě požadovat přiměřené
zadostiučinění, náhradu škody a bezdůvodné obohacení. Tento výčet je taxativní, nicméně
nevylučuje domáhat se jiných nároků vyplývajících z ostatních právních předpisů. Za splnění
zákonných podmínek je možná kumulace všech nároků, přičemž v případě prvních dvou
(zabraňovací právní prostředky) stačí způsobilost přivodit újmu, tak v ostatních (kompenzační
právní prostředky) je třeba, aby tato újma reálně vznikla.178
1. Zdržovací nárok
Tímto nárokem se osoba, do jejíhož práva bylo nekalosoutěžním jednáním
zasaženo, domáhá, aby rušitel tohoto jednání zanechal. Tento nárok se často považuje
za nejúčinnější, zejména díky svému preventivnímu charakteru.179
Tento nárok se
používá proti trvajícímu popřípadě opakujícímu se jednání, aby rušitel tohoto jednání
zanechal, popřípadě, aby ho v budoucnu neopakoval.180
Je nutné upozornit, tak aby
bylo možno tento nárok uplatnit, tak musí nekalosoutěžní stav trvat, popřípadě zde
musí být reálná hrozba opakování. Sice je tato cesta nejefektivnější, nicméně je
nejtěžší na formulaci žalobního petitu.181
Nicméně tento nedostatek se pokusil
kompenzovat Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo
4669/2010, ve kterém uvedl, že v případě, že žalobní petit je přesný, určitý
176 MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck,2008, s. 111
177 k tomu blíže HAJN, Petr. Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěže?.
Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 3, s. 69 - 72 178
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 253 179
HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická
fakulta, 2013, str. 48 180
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 255 181
HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická
fakulta, 2013, str. 58
95
a srozumitelný, tak soud může jinými slovy formulovat petit, taky aby odpovídal
požadovaným právům a povinnostem. I přesto je třeba přesně a konkrétně formulovat
nekalosoutěžní jednání, které má být zakázáno. Tento nárok lze uplatnit v zásadě na
všechny skutkové podstaty. V otázce zdravotních tvrzení si lze představit situace, kdy
soutěžitel bude žalovat jiného soutěžitele, aby se zdržel užívání zdravotních tvrzení,
která jsou klamavá, popřípadě neúplná nebo, aby se zdržel uvádění reklamy, která je
klamavá. Přičemž oproti odstraňovacímu nároku, který směřuje do minulosti, tento
směřuje do budoucnosti. Tudíž připadá v úvahu kombinace obou nároků, kdy budu
žádat odstranění tvrzení z obalů a současně budu žádat zákaz uvádění takového tvrzení
na obalu a v reklamě do budoucna.182
2. Odstranění závadného stavu
Tímto nárokem se oprávněný domáhá odstranění stavu vzniklého
nekalosoutěžním jednání a obnovení stavu, který existoval před takovým jednáním,
přičemž podmínkou je, aby tento stav trval. Rozeznáváme závadný stav spočívající
v určité věci, v určitém jednání, v zápisu do rejstříku.183
Příkladem může být odstranění nesprávně označených obalů, stažení výrobků,
stažení klamavé reklamy, upřesnění údajů ve srovnávací reklamě popřípadě ke změně
zaměnitelné obchodní firmy.184
Je třeba upozornit na ustanovení § 2989 NOZ, ze
kterého vyplývá, že v případě, že zákazník uplatňuje zdržovací nebo odstraňovací
nárok, tak se obrací důkazní břemeno a rušitel musí prokázat, že se nekalosoutěžního
jednání nedopustil.
3. Přiměřené zadostiučinění
Následující instituty nejsou specifikem nekalé soutěže, ale jedná se o obecné
nároky vyplývající z ustanovení §2909 - § 2950 NOZ. Nárok na přiměřené
zadostiučinění se uplatňuje na odstranění újmy nemateriálního charakteru. Není vždy
chápán pouze jako nárok satisfakční, ale částečně jako nárok sankční.185
Je tedy
odlišný od náhrady škody, která slouží odstranění újmy materiální. „Imateriální újmou
může být například poškození pověsti, ztráta prestiže z hlediska jeho solidnosti
182 k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 4.4.2006, sp.zn. 32 Odo 1370/2005
183 HRUDA, Ondřej. Odstraňovací nárok ve věcech nekalé soutěže – jak teoreticky správně a přitom prakticky
účelně formulovat žalobní petit, Právní rozhledy 2011, roč. 19, č. 21, str. 762 - 765 184
ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká
republika, 2010, str. 95 - 96 185
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.9.2002, sp.zn. 29 Odo 652/2001
96
a poctivosti, snížení přitažlivosti nabídky pro zákazníky apod.“186
Oproti předchozí
právní úpravě, je nyní dle NOZ vyžadováno zaviněné jednání soutěžitele.
Zadostiučinění se poskytuje v penězích, pokud ho skutečně a dostatečně nelze
odstranit jinak, např. zveřejnění omluvy. Žalobce nemusí prokazovat přesnou výši,
nicméně nárok musí vyčíslit, je na uvážení soudu, který s přihlédnutím ke všem
okolnostem, může přiznat celou žalovanou částku nebo tuto poměrně snížit nebo
nepřiznat vůbec. Jak název napovídá, mělo by se jednat o zadostiučinění přiměřené.
Tento nárok je uplatnitelný u všech skutkových podstat nekalé soutěže. Je otázkou,
zda by se našla nějakou situace spojená se zdravotními tvrzeními popřípadě
označením zboží, kdy by mohla být žádán přiměřené zadostiučinění, napadá mě
například nepřípustná srovnávací reklama, která by mohla mít dostatečný dopad na
soutěžitele, tak aby mu vznikla nemateriální újma.
4. Náhrada škody
Účelem náhrady škody je nahradit osobě postižené cizím nekalosoutěním
jednáním majetkovou újmu jí vzniklou. Tato oblast spadá pod obecnou úpravu
náhrady majetkové újmy v NOZ. Ke vzniku nároku, jsou třeba 4 podmínky,
protiprávnost spočívající v nekalosoutěžním jednání, vznik škody, příčinná souvislost
mezi nekalosoutěžním jednáním a vznikem škody, zavinění rušitele.187
Tyto podmínky musí být splněny kumulativně, abychom mohli uvažovat o
náhradě škody. Tohoto jednání se lze dopustit jak komisivně, tak omisivně. Přičemž
škodou se rozumí jak skutečná škoda, tak ušlý zisk. Přičemž buď dojde ke zmenšení
majetku postiženého, nebo naopak nedojde k jeho zvýšení, i přesto že ke němu dojít se
vší pravděpodobností mělo. Primární způsob náhrady, který NOZ upřednostňuje je
restitutio in integrum, pokud je to možné. Zde je nutno rozlišovat nárok na náhradu
škody a nárok na odstranění závadného stavu. Tak jako u přiměřeného zadostiučiní je
zde třeba naplnění podmínky zavinění.
„Uplatňování nároku na náhradu škody z nekalé soutěže není v současné české
právní praxi příliš obvyklé a spíše jen výjimečně úspěšné, a to zejména z důvodu
složitosti prokázání, že škoda vznikla skutečně vlivem nekalosoutěžního jednání
a nikoliv vlivem dalších tržních faktorů (tj. problém prokázání příčinné souvislosti
186 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 260 187
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 267
97
mezi nekalosoutěžním jednáním a vznikem škody) a přesné vyčíslení výše (rozsahu)
vzniklé škody.“188
Toto je částečně kompenzováno skutečností, že i zde dochází
k obrácení důkazního břemene v případě, že osobou aktivně legitimovanou je
zákazník. Dále se zde dá aplikovat ustanovení § 2955, které říká, že v případě, že
nelze výši škody určit, ponechává se její určení na uvážení soudu. Taktéž náhrada
škody se dá uplatnit u všech skutkových podstat nekalé soutěže. Náhrada škody je
způsobe jak kompenzovat škodu vzniklou v případě nesprávného užití zdravotních
tvrzení nebo označení zboží, nicméně, jak uvádí Hruda, tak prokazování příčinné
souvislosti mezi konkurenčním výrobkem, který používá neschválené zdravotní
tvrzení a poklesem tržeb je věc velmi složitá, s nejistým výsledkem.189
5. Bezdůvodné obohacení
Dle úpravy v NOZ je nekalá soutěž v institutu bezdůvodného obohacení
kvalifikována jako protiprávní užití cizí hodnoty.190
Obecně se jedná o nabytí nějaké
hodnoty, které není v souladu s právem. Obohacením se rozumí zvýšení majetku, nebo
jeho nesnížení, i přesto, že k němu se vší pravděpodobností dojít mělo. Zde se uplatní
objektivní odpovědnost, neboť zde se nezkoumá otázka zavinění, ale vzniká zde
odpovědnost za onen stav obohacení. Rušitel by měl žalobci vydat to, o co se obohatil,
v případě, že by to nebylo možné, měla by být poskytnuta peněžitá náhrada. Tak jako
u náhrady škody se zde zkoumá příčinná souvislost mezi porušením práva a vznikem
bezdůvodného obohacení. I tento institut se uplatní u všech skutkových podstat.
V otázce zdravotních tvrzení, popřípadě označování a bezpečnosti potravin se dá
například uvažovat o bezdůvodném obohacení v případě nedodržení výrobních
procedur, vyrobení méně kvalitního výrobku, nicméně vydávání za výrobek
kvalitnější, čemuž by odpovídala taktéž cena výrobku. Za této situace by došlo ke
klamavému označení zboží, přičemž osobou dotčenou by byl zákazník, který by za
méně kvalitní výrobek platil více peněz, a to z toho důvodu, že výrobek byl úmyslně
nesprávně označen.
188 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 270 189
HRUDA, Ondřej. Náhrada škody (nejen) ve věcech nekalé soutěže II. – příčinná souvislost, způsob náhrady,
skutečná škoda a ušlý zisk, Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 15-16, s. 539 190
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 274
98
8.2.3 Uplatňování nároků v praxi
Vzhledem k tomu, že mě zajímalo, zda soutěžitelé v praxi využívají možnosti, jež jim
právo proti nekalé soutěži nabízí i v souvislosti se zdravotními tvrzeními, tak jsem obchodním
společnostem zaslal stručný dotazník. Tento dotazník jsem zaslal všem společnostem
sdruženým v České asociaci pro speciální potraviny, která sdružuje výrobce a distributory
doplňků stravy. Vedle těchto subjektů jsem s dotazníkem oslovil většinu významných
výrobců potravin působících na českém trhu. Celkem jsem oslovil 45 společností, mezi
kterými například byly Aminostar, s.r.o., WALMARK, a.s., NUTREND D.S, s.r.o, Delimax,
a.s., Hamé, a.s., Karlovarské minerální vody, a.s., Boneco, a.s., Emco, a.s. a další.
Byl jsem si vědom, že se sdělováním interních informací můžou mít společnosti
problém, proto jsem se snažil otázky formulovat co nejobecněji, spíš než o konkrétní spory
mezi společnostmi jsem chtěl zjistit, nakolik jsou nároky z nekalé soutěže uplatňovány
v praxi.
Jednalo se o tyto otázky:
1.Využívá Vaše společnost na svých výrobcích zdravotní a výživová tvrzení dle Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při
označování potravin a dle Nařízení Komise (EU) č. 432/2012, kterým se zřizuje seznam
schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika
onemocnění a o vývoji zdraví dětí?
2.Podávala Vaše společnost na jiného soutěžitele žalobu na nekalosoutěžní jednání
v souvislosti se zdravotními nebo výživovými tvrzeními? V případě, že ano, o kolik žalob se
jednalo a v kolika případech jste byli úspěšní?
3.Můžete některý případ blíže specifikovat? (Dobrovolné)
4.Byla proti Vaší společnosti podána žaloba na nekalosoutěžní jednání v souvislosti se
zdravotními nebo výživovými tvrzeními? V případě, že ano, o kolik případů se jednalo a
v kolika případech byl žalobce úspěšný?
5.Můžete některý případ blíže specifikovat? (Dobrovolné)
6.V případě, že jste využili žaloby nebo naopak jste byli žalováni, v kolika % došlo
k mimosoudní dohodě, popřípadě v kolika % byl schválen soudní smír?
99
7. Podávala Vaše společnost někdy podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci
v souvislosti se zdravotními anebo výživovými tvrzeními?
8. Poskytují dle Vašeho názoru platné a účinné právní předpisy dostatečné prostředky pro
ochranu soutěže v souvislosti se zdravotními tvrzeními?
Alespoň nějaké odpovědi se mi dostalo od 12 společností, nicméně pouze 5
společností odpovědělo na mé otázky, ve zbytku se jednalo o poděkování za zájem o
spolupráci. Nečekal jsem, že dostanu odpovědi od všech společností, nicméně tak malým
zájmem jsem přeci jen trochu zklamaný, nicméně rozumím, že společnosti mají jiné zájmy. O
to více si však vážím společností, které mi odpověděly, jmenovitě se jedná o BIOVIT IMPEX
CO.ČR, s.r.o., H E M A X spol. s r.o., Madeta, a.s., Nestlé Česko s.r.o. a AG FOODS Group
a.s. Slíbené jsem měl i odpovědi od společnosti Hamé, a.s., ty nicméně do zpracování této
práce nedorazily.
Sice se z důvodu množství odpovědí nedají dělat závazné závěry ohledně využívání
nekalé soutěže v otázce zdravotních tvrzení, i přesto zde chci odpovědi uvést.
První dvě společnosti se zaměřují na podnikání v oblasti doplňků stravy, Madeta a
Nestlé jsou natolik známé společnosti, že není třeba přibližovat předmět jejich podnikání.
Společnost AG FOODS Group a.s., se zaměřuje na výrobu čajů, kávy, kakaa, džusů („Happy
day“), cereálií, atd.
Všechny tyto společnosti označují některé své výrobky zdravotními nebo výživovými
tvrzeními, až na společnost AG FOODS Group a.s., která nicméně pravidelně sleduje rejstřík
povolených zdravotních tvrzení, aby nedošlo k nepovolenému uvedení tvrzení. Nicméně
žádná ze společností nežalovala, ani nebyla žalována v souvislosti se zdravotními tvrzeními.
Co se týče podnětů k SZPI, tak společnost H E M A X spol. s r.o., byla několikrát
kontrolována SZPI na základě podnětů konkurence, nicméně nebyly zjištěny žádné
nedostatky, alespoň dle tvrzení jednatele společnosti, pana Ing. Musila. Pak této cesty využila
společnost Nestlé, která podávala podnět SZPI, z toho důvodu, že se domnívala, že výrobek
Inka - instantní kávovinová směs nesplňuje požadavky ohledně označení.
Nejzajímavější odpovědi se sešly u poslední otázky. Pouze společnost Madeta se
domnívá, že prostředky k ochraně soutěže, která současná právní úprava poskytuje, jsou
dostatečné. Doslovné vyjádření „Domníváme se, že ano. Subjekt může využít k ochraně svých
práv institutu předběžného opatření, žaloby, případně podnětů k příslušným státním
institucím. Nicméně se domníváme, že se jedná o poměrně novou oblast právní úpravy, a tudíž
se nelze opírat o dlouhodobé zkušenosti a judikaturu v těchto věcech.“
100
Ostatní společnosti zastávají názor opačný, dovolím si citovat odpověď Jany Bártové
„Regulatory Affairs Manager CZ/SK“, která má na starost legislativu potravin ve společnosti
Nestlé Česko s.r.o. „To si úplně nemyslím, ale jedná se pouze o můj subjektivní názor – je
zde ještě spíše otázka interpretace tvrzení, dále kdo vykonává dozor – SZPI, živnostenské
úřady (zde je to především otázka znalosti požadavků a podmínek nařízení), RRTV.“
Ing. Michal Kosař Ph.D., ředitel výroby ve společnosti AG FOODS Group a.s. na
danou otázku nedokázal přesně odpovědět, nicméně s nabytím účinnosti právní regulace
zdravotních tvrzení se podle něj situace výrazně zlepšila, oproti stavu před regulací, výslovně
odkazuje na výrobek „Activia“ od Danone, kdy se podle něj jednalo o extrémní případ. Avšak
stále je podle něj na trhu příliš mnoho společností, které právní úpravu zdravotních a
výživových tvrzení nedodržují.
Nejpodrobněji se k celé problematice zdravotních tvrzení vyjádřil Ing. Musil, jednatel
společnosti H E M A X spol. s r.o., vzhledem k tomu, že vyjádření je poměrně dlouhé, tak
vyberu pouze hlavní body.
Jako problematický vidí celý proces schvalování zdravotních, které je podle něj špatně
nastaven a je neefektivní. Kdy potraviny podléhají stejným testům jako léčiva, ovšem
jejich pozitivní vliv je testován je zdravích lidech, tudíž nemůžou vždy vyplynout
všechny pozitivní účinky všech látek, proto dochází k tomu, že většina žádostí byla
zamítnuta. Tímto způsobem je tedy také vyloučena možnost zjištění vlivu potraviny na
onemocnění, teda zda potravina může „léčit“.
Většinu přijatých návrhů byla pouze od nadnárodních koncernů, přičemž v celém
procesu je ignorována ta hlavní osoba, tudíž spotřebitel, k jehož ochraně se úprava
zavedla.
Soutěžitelé v jednom výrobku spojují několik účinných látek, kombinují mnohdy i
nesmyslně pozitivní účinky, dochází k vytváření názvů jako FORTE, apod., kdy toto
podle něj nepřispívá k ochraně zákazníka.
Další problematickou otázkou je „on hold“ seznam bylin, kdy doposud nebylo
rozhodnuto o jejich účincích a zařazení. Jedná se o širokou oblast, která by mohla být
velkým přínosem, ale je otázkou proč schvalování tak důležité oblasti, trvá tak dlouho.
Odpověď na otázku č. 8 „Rozhodně ne, málokdo se v nich vyzná a je schopen dát
jednoznačný výklad.“
Jsem si vědom, že z takového počtu nemohu dovozovat jednoznačné závěry, nicméně
z došlých odpovědí vyplývá, že společnosti nevyužívají nároky z nekalé soutěže v otázce
101
zdravotních tvrzení, ale že spíše dochází k podávání podnětů k SZPI. Nicméně z odpovědí se
dá dovodit, že otázka zdravotních tvrzení je pro společnosti stále problematická, a to
především výklad právních předpisů.
8.3 Role spolků na ochranu spotřebitele
Jak je uvedeno v předchozím textu, tak vedle soutěžitele, zákazníka a dotčené osoby,
jsou subjekty aktivně legitimovanými ze sporů z nekalé soutěže taktéž právnické osoby
oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. Nicméně existuje zde omezení. Tyto PO
mají pouze nárok zdržovací a odstraňovací. Je to logické, neboť této PO nemůže vzniknout
újma majetková či nemajetková. Vedle toho nemůžou žalovat v případě skutkových podstat
parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování, porušení obchodního tajemství a to z toho
důvodu, že takovéto jednání je výlučnou záležitosti konkrétního soutěžitele. Podmínkou je,
aby tato PO měla právní subjektivitu a byla založena s cílem ochrany a pomoci soutěžitelům
nebo spotřebitelům.
Přičemž je nutné upozornit, že aby PO podléhala tomuto režimu, tak v případném
sporu vystupuje sama za sebe, tedy jako účastník a nikoli jako zástupce soutěžitele nebo
zákazníka. Na straně soutěžitelů se dá uvažovat o obchodních komorách, např. Agrární
komora ČR, popřípadě výše zmíněná Česká asociace pro speciální potraviny. Na straně
zákazníků se bude jednat o spolky založené za účelem ochrany spotřebitelů, např. Sdružení
obrany spotřebitelů České republiky, UNICAMPUS, z.s.. Dle Prof. Hajna lze uvažovat, že by
takovou PO mohla být považována taktéž obec, která by bránila práva svých občanů.191
Vedle
NOZ upravuje aktivní legitimaci PO ve spotřebitelských věcech také zákon o ochraně
spotřebitele.
Vzhledem k tomu, že mě zajímala reálná role těchto PO v této oblasti, požádal jsem o
spolupráci již zmíněný spolek UNICAMPUS, přičemž jeho předseda MUDr. Jan Vavrečka mi
vyšel vstříc a poskytl mi cenné rady a informace. Sám spolek se charakterizuje takto
„nezávislá nezisková organizace založená za účelem provádění ochrany kolektivních zájmů a
práv spotřebitelů v ČR a v EU. Zaměřujeme se převážně na řešení systémově významných
problémů práva ochrany spotřebitele a jeho prosazování v soudní a správní praxi.“ 192
V současné době vede tento spolek přes 30 soudních sporů se soutěžiteli, přičemž se
zaměřuje na problematiku označování doplňků stravy, léčivých přípravků a kosmetiky. Měl
191 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004,
str. 386. 192
Citováno z <http://www.unicampus.cz/>
102
jsem možnost seznámit se s materiály ve dvou sporech s Aminostar, s.r.o. a sporem proti 4
Life Pharma CZ, s.r.o., Medicom International, s.r.o., Pharma Nord Praha, s.r.o..
1. Aminostar (Okresní soud v Mladé Boleslavi, sp.zn. 11 C 98/2013)
V tomto sporu se jednalo o výrobek BETA KAROTEN 25 000 I. U., který na
obalu obsahoval tvrzení o účinné látce beta karotenu a kyselině pantotenové (B5), jednalo
se o například o tato tvrzení - pozitivně ovlivňuje zrak, příznivě působí na ochranu
pokožky před sluncem a spálením, napomáhá chránit pokožku před předčasnou tvorbou
vrásek. Žádné toto tvrzení není schváleno Komisí EU. Spornou byla navíc otázka, zda je
možné prodávat zboží označené neschválenými zdravotními tvrzeními po 14.12.2012, kdy
se stalo účinným nařízení Komise č. 432/2012, které obsahuje seznam schválených
zdravotních tvrzení. K tomuto vydalo stanovisko dne 20. 11. 2012 Ministerstvo
zemědělství ČR, že potraviny „opatřené etiketou a uvedené na trh před 14. prosincem
2012, které nejsou v souladu s nařízením, mohou být uváděny na trh do vyčerpání
zásob.“193
Nicméně legislativa EU toto nepřipouští, a tak soud správně dovodil, že toto
stanovisko není právně závazné a je nesprávné. Veškeré výrobky musí být po 14.12.2012
označeny v souladu s evropským a vnitrostátním právním řádem. Vzhledem k tomu, že
byl tento prohřešek shledán u jednoho výrobku, chyběla soustavnost a hrozba opakování a
žalovaná tvrdila, že odstranila závadný stav, nicméně soud tuto skutečnost blíže
nezkoumal, tak soud žalobu zamítl. Tento spor pokračoval v souvislosti s ohledem na
možnost přezkumu českých procesních předpisů z pohledu práva EU.194
2. Aminostar (Okresní soud v Mladé Boleslavi, sp.zn. 19 C 115/2014)
Ve druhém případě, se kterým jsem měl možnost se seznámit, byla žalovanou
taktéž společnost Aminostar. Tentokrát se jednalo o výrobků Cellu-fix a Ženšen korejský,
které byly označeny neschválenými tvrzeními, např. pomáhá mírnit celulitidu, pomáhá
snižovat ukládání tuků, podporuje metabolismus tuku, přispívá ke správné funkci cévního
systému, atd. V této věci bylo žalované uloženo zdržet se protiprávního jednání vůči
spotřebiteli, které spočívalo v nabízení, prodeji či uvádění na trh výrobku Cellu-fix,
popřípadě Ženšen korejský se zakázanými zdravotními tvrzeními.
193 Dostupné na <www.unicampus.cz/soubor/priloha-06-stanoviskomze-pdf/>
194 K tomu více STEHLÍK, Václav. Nepřípustnost přezkumu českých procesních předpisů s
ohledem na právo EU? K rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Unicampus [online] unicampus.cz [cit.13.3.2015]
Dostupné na < www.unicampus.cz/soubor/vstehlik-i-us-1883-13-pdf/>
103
3. 4 Life Pharma CZ, s.r.o., Medicom International, s.r.o., Pharma Nord Praha,
s.r.o.
Tento případ otevírá velmi zajímavou právní otázku. Tyto 3 společnosti uvádějí na
trh 3 různé výrobky, jedná se o Dona plv. (registrovaný léčivý přípravek s výdejem pouze
na předpis lékaře), Goool plv. (registrovaný léčivý přípravek volně prodejný), Bioaktivní
glukosamin tbl. (doplněk stravy), přičemž u všech těchto výrobků je maximální
doporučená denní dávka vždy více než 1100 mg čistého glukosaminu. Problém spočívá
v tom, že každý výrobek obsahuje přibližně stejně velké množství účinné látky, ovšem
každý je jinak klasifikován. Spolek v tomto sporu žádá soud, aby rozhodl, že takovéto
jednání je nepřípustné a určil, jednání, kterého soutěžitele je klamavé ve smyslu
ustanovení o klamavé soutěži. Citace z žaloby spolku „Výrobky stejného látkového složení
a prakticky stejného dávkování (vztaženo k maximální doporučené denní dávce), mají
v lidském organismu také prakticky stejné fyziologické účinky – mají stejnou funkci. Mají
také navzájem stejný bezpečnostní profil. Takové výrobky nemohou být na vnitrostátní trh
jednoho členského státu uváděny ve více různých produktových kategoriích a podřízeny
současně různým režimům právní regulace, protože mezi nimi neexistují objektivní
rozdíly, které by tento právní stav odůvodnily. Výrobci a odpovědní distributoři nejsou
oprávněni si zcela subjektivně vybírat režim regulace, kterému bude jejich výrobek na trhu
podřízen, když právní kvalifikace výrobku je dána definičními právními normami a jejich
podmínkami a je vždy objektivní a implicitní. Také se nemohou zprostit své objektivní
odpovědnosti za shodu výrobku odvoláváním se na jakákoliv nezávazná právní a
výkladová stanoviska jiných subjektů, včetně vnitrostátních orgánů.“
V této věci doposud nebylo rozhodnuto, nicméně rozhodnutí v tomto sporu by
mohlo být přelomové, kdy by soud mohl dát odpověď, jaký je rozdíl mezi léčivým
přípravkem a doplňkem stravy a z jakého důvodu máme rozdílnou právní regulaci
v okamžiku, kdy mezi obsahem léčivého přípravku a doplňku stravy není rozdíl.
Na trhu působí celá řada právnických osob, které se zaměřují na ochranu spotřebitele
v různých odvětvích. Spolek UNICAMPUS se zaměřuje na otázku označování potravin, která
dle mého názoru patří k velmi důležitým. Spolek UNICAMPUS, většinu žalob formuluje
s odkazem na zákon o ochraně spotřebitele, kdy žaluje z důvodu protiprávního jednání ve věci
ochrany práv spotřebitelů. Cestu skrze právo proti nekalé soutěži využívá spolek dle MUDr.
Vavrečky minimálně, spíše v situaci, kdy je k tomuto tlačen samotnými soudy. Nemůžu
soudit, jakou právní cestu využívají ostatní spolky, nicméně využití ustanovení zákona o
ochraně spotřebitele se mi jeví jako nejpřirozenější cesta, která se nabízí. Na druhou stranu
104
využití ustanovení o nekalé soutěži spolkům nic nebrání. Důvodem může být také jednodušší
prokazování, kdy stačí prokázat protiprávní jednání soutěžitele, přičemž v nekalé soutěži
může být dokazování vzhledem k pevně stanoveným podmínkám v generální klauzuli
složitější.
Na závěr si dovolím citaci doktorky Ondrejové k situaci právnických osob
oprávněných hájit zájmy spotřebitelů. „V České republice se právnické osoby oprávněné hájit
zájmy soutěžitelů nebo zákazníků vyskytují ve sporech z nekalé soutěže jen velmi ojediněle
(nemají tedy své tradiční postavení v těchto sporech), což vede v našem právním prostředí
k nedostatečné ochraně zejména spotřebitelů (spotřebitel nebude zpravidla sám podávat
žalobu proti nekalosoutěžnímu jednání, a to z důvodů finančních, časových i odborných), ale
i soutěžitelů (tito většinou podávají žaloby z nekalé soutěže až v případě, že se jich
nekalosoutěžní jednání dotýká přímo, tj. je namířeno cíleně proti nim nebo jsou důsledky
jednání již velmi závažné), a tedy také častému výskytu nekalé soutěže z důvodu jejího
nedostatečného potírání i nízkých sankcí.“ 195
Informace získané od spolku UNICAMPUS částečně potvrzují slova doktorky
Ondrejové. Sice se spolky neobjevují ve sporech z nekalé soutěže, nicméně zastávat názor, že
jsou takřka nečinné, si myslím není fair. Je nutno si uvědomit, že i přes demokratické zřízení,
tak u nás občanská společnost dosud ne úplně funguje (osobní názor autora). S tím souvisí
také aktivita jednotlivých spolků, navíc v oblasti, která je dle mého subjektivního názoru stále
ve společnosti chápána jako „kolbiště“ velkých společností, které si to mezi sebou „rozdávají“
v soudní síni a pro běžného spotřebitele tam není místo. Nicméně situaci bych neviděl tak
tragicky, neboť podstatné je, že spolky zahajují spory i proti velkým společnostem a je jedno
jestli svou žalobu opřou o zákon na ochranu spotřebitele nebo o nekalou soutěž v NOZ.
195 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, str. 299
105
9 Závěr
Ve své práci jsem se zabýval vztahem zdravotních tvrzení a nekalé soutěže. Právo
proti nekalé soutěži je v českém právním řádu dobře etablované právní pododvětví, již od
první republiky, i přes 40-ti leté období, kdy v české právní úpravě téměř zaniklo, došlo
k jeho obnovení v Obchodním zákoníku a s účinností od 1.1.2014 se právní úprava přesunula
do NOZ. Česká právní úprava v této oblasti odpovídá evropským standardům a poskytuje
jednotlivým subjektům dostatečnou ochranu.
Problematika zdravotních a výživových tvrzení byla uvedena v život Nařízením
Komise EU č.1924/2006 a na to navazujícím Nařízením Komise EU č. 432/2012, kterým byl
zřízen seznam povolených zdravotních tvrzení, kdy ostatní tvrzení jsou zakázána. Tato oblast
spadá do výlučné pravomoci Komise EU a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin.
I přes absenci zdrojů věnujících se zdravotním tvrzením v nekalé soutěži jsem dospěl
k závěru, že při nesprávné aplikaci zdravotních tvrzení se zde otvírá cesta pro aplikaci
ustanovení o nekalé soutěži. Mezi v praxi nejpoužívanější skutkové podstaty budou patřit
klamavá reklama a klamavé označení zboží a služeb, kdy uvedením zakázaného tvrzení
dochází ke klamání. Vedle těchto, může samozřejmě za specifických situací dojít k naplnění i
jiných skutkových podstat. Nabízí se skutková podstata ohrožení zdraví. Toto je jistě cesta,
nicméně se domnívám, že by se na řadu dostala až v okamžiku, kdy by existovala reálná
hrozba ohrožení zdraví, ale v takových situacích již bude pravděpodobně zasahovat veřejná
moc, nicméně je to zajímavá varianta spíše pro zákazníka, jak využít nekalosoutěžního
jednání soutěžitele a požadovat po něm například zaplacení újmy na zdraví.
Významnou roli v oblasti kontroly dodržování zdravotních tvrzení a obecně podmínek
při označování potravin hraje Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Důkazem, že tato
role je opravdu důležitá, jsou výsledky kontrol, kdy za období let 2013 a 2014 bylo ve více
než polovině případů shledáno porušení právních předpisů v otázce zdravotních a výživových
tvrzení. S tímto souvisí, že soutěžitelé také místo žaloby proti nekalosoutěžnímu jednání
pouze předají podnět SZPI, která porušení právních předpisů prověří. Pro soutěžitele je to
jednodušší cesta, než vize dlouhého soudního sporu s nejistým výsledkem.
Při zpracovávání práce jsem dospěl k závěru, že oblast označování potravin a
zdravotních tvrzení je v právních předpisech poměrně podrobně zpracována a je jí věnován
velký prostor, nicméně tato úprava je roztříštěna velkého množství právních předpisů, a to na
úrovni vnitrostátní i evropské. Toto klade na soutěžitele vysoké nároky na bdělost ohledně
aktuálnosti právní úpravy, což po nich lze vzhledem k důležitosti této oblasti požadovat, ale
106
z odpovědí, které mi došly lze dovodit, že mnoho případů porušení zákona nebo nedodržení
norem může být způsobeno složitostí a někdy nejasností výkladu právních předpisů, zejména
v otázce zdravotních tvrzení.
Jako příkladu jsem se v práci zvláště věnoval problematice doplňků stravy, kdy právě
legislativa není jednoznačná. Na jednu stranu je zakázáno spojovat doplněk stravy s prevencí
onemocnění, na druhou stranu jsou povolena zdravotní tvrzení, ze kterých se preventivní
účinek proti onemocněním dá dovodit. Další problematickou otázkou je velmi volný režim u
doplňků stravy, kdy je stanovena pouze oznamovací povinnost a je přezkoumáváno pouze
označení na obalu, nicméně obsah zkoumán není. Tím můžou vznikat situace jako je popsaná
v kapitole 8.3, kdy jsou na trhu 3 výrobky obdobného složení, ale každý je v jiném režimu
regulace. V této oblasti by dle mého názoru mělo dojít ke změně právní úpravy a měla by být
jasně stanovena pravidla, co lze považovat za potravinu, co za léčivý přípravek a jaké může
být složení těchto výrobků, aby nedocházelo ke kolizím.
V praxi se vyskytuje celá řada PO zřízených za účelem pomoci spotřebitelům a
některé se věnují taktéž problematice označování potravin. Nicméně ze získaných informací
pro mě vyplývá, že své žaloby (konkrétně spolek UNICAMPUS) opírají spíše zákon o
ochraně spotřebitele a možnosti dané právem proti nekalé soutěži nevyužívají. Toto však
nevidím jako zásadní problém, protože v případě dotčení spotřebitele, se většina
nekalosoutěžního jednání dá kvalifikovat jako protiprávní jednání ve věci ochrany práv
spotřebitelů.
I přes absenci konkrétní literatury, která by se věnovala zdravotní tvrzením v nekalé
soutěži, si dovolím tvrdit, že v případě porušení pravidel pro uvádění zdravotních tvrzení se
bez dalšího dají využít ustanovení o nekalé soutěži. Zejména pokud se jedná o klamavou
reklamu nebo klamavé označení zboží. Ze získaných informací však dovozuji, že soutěžitelé
tento způsob příliš nevolí, ale spíše se obrátí na SZPI s podnětem. Vzhledem k počtu
zjištěných nedostatků při kontrolách dodržování pravidel při užívání zdravotních tvrzení,
můžeme vyvodit dva závěry, buď že soutěžitelé pravidla porušují záměrně nebo zde je
nedostatečná obeznámenost s právními předpisy. Dovolím si tvrdit, že pravda se bude
nacházet někde mezi.
Právní úprava zdravotních tvrzení v zásadě funguje, nicméně na evropské úrovni jí
nelze odepřít určitou těžkopádnost. Sice sleduje prospěšný cíl, ale způsob přijímání
zdravotních tvrzení, který byl zvolen, mi nepřijde jako nejšťastnější, neboť je zdlouhavý a
neefektivní, dává málo prostoru pro samotné spotřebitele se vyjádřit a vzhledem k tomu, že
107
zdravotní tvrzení musí být podložena vědeckými studiemi, tak mnohdy může z důvodu
finanční náročnosti zavírat cestu menším podnikatelům.
108
10 Seznam použitých zdrojů
10.1 Monografie
ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2004
ELIÁŠ, K. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou
a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012.
HAJN, P. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, 1994.
HAJN, P. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži (vybrané kapitoly). 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, 2010
MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2000
MACEK, J. Rozhodnutí ve věcech obchodní firmy a nekalé soutěže II díl. 1. vyd. Praha
C.H.Beck, 2011
ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha:
Wolters Kluwer Česká republika, 2010
VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,
2005
MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. Praha: C.H.
Beck, 2008
MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří a SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd.
Praha: C.H. Beck, 2006.
HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. 1.vyd. Soutěžní právo v
Československu. Praha: V.Linhart, 1938
HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, 2000
ONDREJOVÁ, Dana. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. 1.vyd. Praha:
Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011
HELEŠIC, František, SUCHÁNEK, Jaroslav. Zákon o potravinách: Komentář, 1.
vyd., C. H. Beck, Praha, 1998
BABIČKA, Luboš. Průvodce světem potravin, 3.vyd. Praha: Ministerstvo
zemědělství-Odbor bezpečnosti potravin, 2012
109
TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr – MICHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje
zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České
republiky, 2013
HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 2. vyd.
Praha: Leges, 2011,
HRUDA, Ondřej. Vynucování právní úpravy nekalé soutěže. 1. vyd. Brno:
Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2013,
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2014
HULMÁK, M. a kol.. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–
3014). Komentář.1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014
SUKOVÁ, Irena. Označování potravin – průvodce pro spotřebitele. 1. vyd. Praha:
Ministerstvo zemědělství-Odbor bezpečnosti potravin, 2014
10.2 Odborné články
HAJN, Petr. Oslabená ochrana spotřebitelů? K aktuálnímu výkladu směrnice o
nekalých obchodních praktikách. Obchodněprávní revue, 2009, roč. 1, č. 2, str. 44 - 47
ONDREJOVÁ, Dana. Tzv. soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé
soutěže pohledem nové systematiky. Obchodněprávní revue, 2014, roč.6, č.10, str.
287-295
HAJN, Petr. Nový občanský zákoník a dosavadní rozhodovací praxe. Obchodněprávní
revue. 2013, roč. 5, č. 2, str. 45-47
ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a
za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 15, str. 529-
536
ONDREJOVÁ, Dana. Hledisko tzv. průměrného spotřebitele v nekalé soutěži.
Obchodně právní revue. 2009, roč. 1, č. 8. str. 222 – 228
HAJN, Petr. Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěže?.
Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 3, str. 69 – 72
HRUDA, Ondřej. Podmínky přípustnosti srovnávací reklamy - co (ne)lze srovnávat?,
Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 1, str. 1 – 8
110
HRUDA, Ondřej. Náhrada škody (nejen) ve věcech nekalé soutěže II. – příčinná
souvislost, způsob náhrady, skutečná škoda a ušlý zisk, Právní rozhledy. 2012, roč.
20, č. 15-16, str. 539 - 545
HRUDA, Ondřej. Odstraňovací nárok ve věcech nekalé soutěže – jak teoreticky
správně a přitom prakticky účelně formulovat žalobní petit, Právní rozhledy 2011, roč.
19, č. 21, str. 757 – 766
HRUDA, Ondřej. Odstraňovací nárok ve věcech nekalé soutěže – jak teoreticky
správně a přitom prakticky účelně formulovat žalobní petit, Právní rozhledy 2011, roč.
19, č. 21, str. 757 - 766
VEČERKOVÁ, Eva. K současné právní úpravě srovnávací reklamy v nekalé soutěži.
Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 3, str. 104 - 118
10.3 Elektronické zdroje
SPITZENBERGEROVÁ, Ivona. Potravinové právo [online]. epravo.cz, 3.12.2013
[cit.9.2.2015]. Dostupné na <www.epravo.cz/top/clanky/potravinove-pravo-
92954.html>
WINKLEROVÁ, D. Zdravotní tvrzení [online]. szu.cz, 13.9.2013 [cit.21.2.2015].
Dostupné na < http://www.szu.cz/tema/bezpecnost-potravin/zdravotni-tvrzeni>
CALLAGHAN, Ida. Nevyžádaná reklama čili dotěrné obtěžování [online]. epravo.cz,
26.11.2013 [cit.1.3.2015]. Dostupné na
<http://www.epravo.cz/top/clanky/nevyzadana-reklama-cili-doterne-obtezovani-
92737.html >
HAVEL, Petr. Technická sůl? Její použití v potravinách spotřebitel neodhalí [online].
vitalia.cz, 5.4.2012 [cit.2.3.2015]. Dostupné na
< http://www.vitalia.cz/clanky/polska-technicka-sul/>
Codex Members and Observers [online]. codexalimentarius.org, [cit.12.2.2015].
Dostupné na
<http://www.codexalimentarius.org/members-observers/en/>
The General Principles of Food Law in the European Union - Commission Green
Paper [online]. eurlex.europa.eu, [cit.12.2.2015]. Dostupné na
<http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:1997:0176:FIN:EN:P
DF >
111
Bílá kniha o zdravotní nezávadnosti potravin [online] bezpecna-krmiva.cz
[cit.12.2.2015] Dostupné na
<http://www.bezpecna
krmiva.cz/soubory/bila_kniha_o_zdrav_nezav_potravin_1999.pdf>
EFSA [online] bezpecnostpotravin.cz [cit.12.2.2015] Dostupné na
< http://www.bezpecnostpotravin.cz/kategorie/efsa.aspx >
Výživová a zdravotní tvrzení - Zvláštní podmínky pro zdravotní tvrzení [online]
szpi.gov.cz, 11.2.2013 [cit.20.2.2015] Dostupné na
<http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1030657&docType=ART&nid=1143
1&chnum=5>
Zdravotní a výživová tvrzení [online] foodnet.cz, [cit.20.2.2015] Dostupné na
<http://www.foodnet.cz/slozka/?jmeno=Zdravotn%C3%AD+tvrzen%C3%AD&id=85
7 >
Technická sůl z Polska zdraví neškodí, prokázaly testy [online] idnes.cz, 6.3.2012
[cit.2.3.2015] Dostupné na
<http://zpravy.idnes.cz/technicka-sul-z-polska-zdravi-neskodi-prokazaly-testy-p12
/zahranicni.aspx?c=A120306_131612_zahranicni_jnd>
Doplňky stravy - Pravidla pro uvádění na trh a splnění informační povinnosti [online].
eagri.cz, 7.1.2015 [cit.5.3.2015]. Dostupné na
<http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/doplnky-stravy/doplnky-stravy-pravidla-
pro-uvadeni-na.html>
Rozlišení doplňků stravy od léčivých přípravků, [cit.5.3.2015]. Dostupné na
< http://www.bezpecnostpotravin.cz/kategorie/efsa.aspx >
10.4 Právní předpisy
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 111/1927 Sb., o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
112
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků,
ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na
doplňky stravy a obohacování potravin, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin
a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o
poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Úř. věst. L 304, 22.11.2011, str.
18—63
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002,
kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se
Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti
potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str. 1—24
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006
o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404,
30.12.2006. Úř. věst. L 404, 30.prosinec 2006, str. 9—25
Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam
schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení
rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí. Úř. věst. L 136, 25.květen .2012, s. 1—40
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 25/2009 ze dne 11. května 2005 o
nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Úř. věst. L 149,
11.červen 2005, str. 22—39.
Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 13. ledna 1975 o Pařížské úmluvě na
ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne
14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu
1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu
dne 14. července 1967
113
10.5 Judikatura
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo
4661/2007
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo
229/2006
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. srpna 2001, sp. zn. 29 Cdo
2064/2000
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo
229/2006
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2007, sp. zn. 32 Odo
59/2005
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo
139/2008
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.9.2002, sp.zn. 29 Odo
652/2001
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 4.4.2006, sp.zn. 32 Odo
1370/2005
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo
4669/2010
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 5 Tdo
893/2013
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 32 Odo
1464/2006
Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2007 sp. zn. 25 Cm 254/2004
114
Abstrakt
Problematika zdravotních tvrzení byla uvedena v život nařízením Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních,
účinnou se stala dne 14.12.2012, spolu s Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 kterým se zřizuje
seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin. Vzhledem k tomu, že je tato
právní úprava účinná již více než dva roky, nastal čas se na tuto problematiku podívat
podrobněji. Tato práce se snaží přiblížit téma zdravotních tvrzení a poukázat na případné
problémy, ke kterým může v praxi docházet. Zásadní část práce je věnována možnému
uplatnění práva proti nekalé soutěži ve spojení se zdravotními tvrzeními a označováním
potravin obecně. Zejména je zkoumána možnost aplikace skutkových podstat klamavé
reklamy a klamavého označování zboží a služeb na nesprávné označování zdravotními
tvrzeními. Práce obsahuje zhodnocení schvalovacího procesu zdravotních tvrzení na úrovni
EU a zhodnocení problematické oblasti doplňků stravy. Součástí jsou informace poskytující
náhled na problematiku zdravotních tvrzení v praxi, poskytnuté Státní zemědělskou a
potravinářskou inspekcí, spolkem UNICAMPUS a výrobci a distributory potravin.
115
Abstract
The topic of health claims was introduced by Regulation of the European Parliament and
Council under art. 1924/2006 in December 20 th , 2006 on nutrition and health claims, with
effective date 14 th December 2012, together with EU Committee Regulation art. 432/2012
which is setting up the list of approved health claims for labelling of food. In view of fact that
this Legislation (act) is in place for more than 2 years, the time has come to look at this
subject in details. This study is trying to bring the subject of health claims closer and point out
potential issues related to health claims, which can be found in real life scenarios. The main
part of the study is focused on the law application in terms of unfair competition related to
health claims and labeling of food in general. The main topic of this study is looking into the
details and facts of cases; in misleading advertisement and incorrect and misleading labeling
of goods and services.; in regards to the applicable law for labeling of heath claims. This
study contains assessment of approval process in health claims at EU level and evaluation of
questionable areas of grocery food additions. A part of this study will be informing and
giving view of health claims issues in praxis, provided by Czech Agriculture and Food
Inspection Authority (CAFIA), by UNICAMPUS association as well as by particular
producers and distributors of food.
116
Klíčová slova
zdravotní tvrzení, nekalá soutěž, klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb,
potravinové právo, doplněk stravy
Keywords
health claims, unfair competition, misleading advertisement, incorrect and misleading
labeling of goods and services, food law, grocery food additions
117
Příloha č. 1
118
119