32

V práci jen do čtvrtkaČeši patří k největším dříčům v Evropě. Týdně odmakají přes čtyřicet hodin. Trend ve vyspělých zemích je ale opačný: pracovat stále kratší čas. S nástupem digitální ekonomiky se zdá, že šestihodinová pracovní doba je na dosah.

Téma

Počet obvykle odpracovaných hodin na osobu a týden v roce 2016

Portugalsko39,6

Španělsko37,3

Francie37,7

Irsko35,9

Velká Británie36,7

Belgie37,0

Lucembursko37,5

Německo35,2

Nizozemsko30,3

Švédsko36,4

Lotyšsko38,7

Polsko40,7

Českárepublika

40,2 Slovenskárepublika

40,0

Rakousko36,5

Itálie37,0

Slovinsko39,4

Chorvatsko39,9

Maďarsko39,7

Řecko42,3

33

Je počátek 19. století, průmyslová re-voluce je v plném proudu a vy jste zaměstnáni v jedné z mnoha tová-

ren, bez nichž se žádné větší město už neobejde. Bydlíte v činžáku, který dal postavit pan továrník v bezprostřední

do 36,0

od 40,1

36,1 až 38,0

38,1 až 40,0

Finsko36,7

Estonsko38,4

Litva38,7

Rumunsko40,0

Průměr EU37,5

Bulharsko40,8

Kypr39,4

Zdroj: OECD

blízkosti, abyste do dílny nemuseli do-cházet několik kilometrů. Zahouká si-réna, která hlásí konec noční směny. Pro vás to znamená budíček. Za chvíli se to-tiž musíte hlásit u svého mistra a nejspíše budete dvanáct až šestnáct hodin vyko-návat monotónní činnost, která živí ce-lou rodinu.

S takovouto perspektivou žili naši předci v podstatě až do roku 1918, kdy byla uzákoněna pracovní doba, jak ji známe dnes – tedy osm hodin denně. Naše děti se zřejmě dočkají toho, že v práci stráví jen šest hodin, nebo čtyři dny v týdnu. Získají tak 52 volných dní v roce navíc. „Dvanáctihodinová pra-covní doba určitě nebyla efektivní. Má--li se i nadále zkracovat, musí se to dít na dobrovolné bázi po vzájemné do-hodě mezi zaměstnancem a zaměstna-vatelem,“ upozorňuje Libor Žídek, eko-nom z Masarykovy univerzity. Plošné zá-konné nařízení tohoto typu by totiž prý napáchalo více škody než užitku.

Dřeme nadarmoTrend v počtu odpracovaných hodin je jasný: dlouhodobě klesá. Zatímco ještě v roce 1870 lidé našeho civilizačního okruhu strávili v zaměstnání průměrně téměř tři tisíce hodin za rok – což vy-chází na více než osm hodin denně, ovšem včetně sobot, nedělí a dalších svátků –, dnes v mnoha zemích nemají na kontě ani polovinu. Mezi takové se řadí například Německo (1363 hodin za rok), Francie (1472) nebo Dánsko (1410). Pracovní den přesahující osm hodin je na Západě spíše výjimkou.

Češi zatím patří mezi největší dříče jak v Evropské unii, tak mezi zeměmi OECD. Pracujeme 1770 hodin ročně, tedy 8,04 ho- diny denně.

A nejsme v tom sami. Rozhlédneme- -li se po Evropě, jako by mezi Východem a Západem stále existovala jakási železná opona, která starý kontinent dělí na dvě části. Zatímco v ekonomicky vyspělých zemích se pracuje průměrně kolem 37 ho-din týdně, v regionu střední a východní Evropy se pod čtyřicet hodin dostanete jen výjimečně.

Přitom platí, že delší pracovní doba k většímu blahobytu rozhodně nevede. Nejkratší pracovní týden s 30,3 hodiny mají v Nizozemsku, ale výše HDP na osobu tam přesahuje 130 procent prů-měru Evropské unie. Naopak u nás, v Polsku nebo na Slovensku je životní

úroveň navzdory vysokému pracovnímu nasazení hluboce podprůměrná.

Vinu nese méně časté využívání zkrá-cených pracovních úvazků v postkomu-nistických zemích v porovnání se Zápa-dem. V rámci celé Evropské unie na čás-tečný úvazek pracuje zhruba dvacet pro-cent zaměstnaných, v Nizozemsku té-měř polovina. Česká republika v tomto ohledu patří s 5,5 procenta na chvost ev-ropské osmadvacítky. Hůře už je na tom jen Slovensko (čtyři procenta) a Bulhar-sko (2,2 procenta).

Navíc představa frustrovaných na smrt unavených přízraků, vycházejících z Kol-benky po osmi hodinách u pásu je scestná. Podle databáze OECD u nás lidé v zaměst-naneckém poměru pracují jen 39,4 hodiny, zatímco podnikatelé 44,5 hodiny týdně. Osoby samostatně výdělečně činné své obživě věnují o třináct procent více času než ti, kteří dávají přednost standardnímu pracovněprávnímu vztahu. Podobně jako OSVČ jsou vytíženi i zaměstnanci v ma-nažerských pozicích. „‚Bílé límečky‘ nejen v mém okolí pracují spíše deset než osm hodin denně,“ potvrzuje Žídek.

Doba kráceníJe nesporné, že pracovat šestnáct hodin denně, jak tomu bývalo před třemi stole-tími, znamená daleko hůře prožitý život, než když nám vedle regenerace zbude také nějaký čas na koníčky, rodinu nebo známé. Zda jsme opět v okamžiku, kdy je zkracování pracovní doby namístě, však není jednoznačné.

Diskuse na toto téma se pravidelně opakují, a to zpravidla tehdy, když mají lidé a politici pocit, že už se v tomto směru dlouho nic nedělo. Nebo když nabudeme dojmu, že už jsme dosáhli takového stupně blahobytu, že si mů-žeme dovolit pracovat méně – jako v ně-kolika posledních letech, kdy se hovoří o nástupu digitální ekonomiky a ma-sivní robotizace.

Jsou to právě nové a dynamické tech-nologické společnosti, které udávají směr utváření budoucího stylu práce. Jako například novozélandská firma RocketWerkz, vyvíjející počítačové hry. Dean Hall, šéf společnosti, je vůči svým čtyřiceti zaměstnancům benevo-lentní. Mají povoleno pracovat třeba jen pět hodin denně a dovolenou si mohou vzít kdykoli a na jak dlouho chtějí. Dů-ležité jsou výsledky. Zatímco v Evropě je práce na pět hodin považována za

34

Téma

Zdroj: ČSÚ

Průměrný počet odpracovaných hodin týdně podle odvětví v ČR za rok 2015

44,0

43,0

42,0

41,0

40,0

39,0

38,0

37,0

Zeměd

ělství,

lesni

ctví a

 rybo

lovTěž

ba

Zprac

ovatel

ský pr

ůmysl

Výrob

a a ro

zvod e

nergi

í

Zásob

ování v

odou

Doprav

a a sk

ladová

ní

Staveb

nictví

Velko

obcho

d a m

aloob

chod

Inform

ační a

 komun

ikační

činno

sti

Peně

žnictv

í a po

jišťovn

ictví

Ubyto

vání, s

travov

ání a

 poho

stinstv

í

Nákup a

 prod

ej nem

ovitos

tí

Věda

a výz

kum

Adminis

trativa

a po

dpůrn

é činn

osti

Veřej

ná sp

ráva a

 obran

a

Vzdělá

vání

Zdrav

otní a

 sociá

lní pé

če

Kultu

ra, zá

bava,

rekre

ační či

nnos

ti

Ostatní

činno

sti

zkrácený úvazek, čemuž odpovídá ade-kvátní snížení mzdy, RocketWerkz své lidi platí, jako by v zaměstnání seděli standardní dobu. A jak se zdá, tento model je funkční. Firma stojí mimo jiné za globálním hitem mezi počítačovými hrami – DayZ.

Ne všude to půjdeZastánci kratší pracovní doby argumen-tují, že kvalita života zaměstnanců ra-pidně vzroste, budou méně ve stresu, a tedy i produktivnější. Fakt, že tento vzorec může platit i pro tradiční odvětví, potvrzuje japonská automobilka Toyota,

která ve své pobočce v Göteborgu za-vedla už před patnácti lety šestihodino-vou pracovní dobu.

Zaměstnanci si to samozřejmě po-chvalují, vedení kupodivu také. Efekti-vita práce se prý zvýšila, lidé mají nižší nemocnost a jsou daleko kreativnější. Do-konce se tím i kompenzují vyšší náklady vyplývající z toho, že fabrika přece jen potřebuje o něco více pracovníků.

Před plošným zaváděním podobných manýrů ale varuje hlavní ekonom pora-denské společnosti Deloitte David Ma-rek. „Stále jsou obory, kde je potřeba určitá standardní pracovní doba, a to

kvůli koordinaci spolupráce ve výrob-ním řetězci,“ řekl TÝDNU. V těchto pří-padech by její rozvolnění pravděpodobně mělo opačné efekty – větší tlak na výkon a s tím spojený nárůst napětí na pracoviš- ti nebo nutnost využívat přesčasů, aby se vše stihlo za kratší dobu.

Úspora nákladůPřesto je efektivní využití pracovního času klíčem k dalšímu hospodářskému růstu. Loňská studie lotyšsko-americké technologické společnosti Draugiem Group potvrdila, že mozek není schopen pracovat v plném nasazení soustavně po

Na počátku 18. století se do továren cho-dilo na šestnáctihodinové směny. O sto pa-desát let později už pracovní doba činila dvanáct až čtrnáct, v předvečer první svě-tové války deset až dvanáct hodin.

Kvůli boji o osmihodinovou pracovní dobu provázely přelom 19. a 20. sto-letí rozsáhlé demonstrace a nepokoje. Tvrdě potlačená stávka chicagských děl-níků z 1. května 1886 dala vzniknout dodnes slavenému Svátku práce.

Československo si prosadilo osmihodi-nové pracovní podmínky zákonem číslo 91 už 19. prosince 1918. Osmihodinová vlna se ale začala ve velkém šířit až na základně mezinárodní úmluvy, která byla sjednána na washingtonské konferenci v roce 1919.

Zákon z roku 1918 platil až do polo-viny 60. let. Skutečná délka pracovní doby

podle něj nesměla trvat déle než osm ho-din v jednom dni nebo nejvýše čtyřicet osm hodin týdně. Vedle toho stanovil povin-nost zaměstnavatelů poskytnout zaměst-nancům pracovní přestávku v rozsahu ales-poň patnácti minut po pěti hodinách práce.

Rovněž byla ustanovena nepřetržitá pře-stávka v práci jednou týdně alespoň 32 ho-din, zpravidla připadající na neděli. Volná neděle byla už od roku 1905 a po válce k ní přibylo ještě sobotní odpoledne.

V sobotu do práce i do školyV roce 1968 byl po vzoru západních zemí zaveden pětidenní pracovní týden také v Československu. Fenomén pracov-ních sobot však zcela nevymizel. Zpo-čátku se pracovní a volná sobota stří-daly. Prvně jmenované byly později vyhla-šovány ad hoc. Důvodem pro jejich za-

chování byla snaha centrálních pláno-vačů dosáhnout téhož počtu pracov-ních dnů v jednotlivých letech pětiletky.

Pracovní sobota se však týkala i žáků a studentů. Ti museli povinně do školy, kde se buď skutečně učili, nebo se věno-vali úklidu budovy či jejího okolí. „Na to si moc dobře pamatuji. Soudružka učitelka nám vždycky řekla, abychom si nachys-tali učení podle pondělního rozvrhu,“ řekl TÝDNU pan Petr, který v osmdesátých le-tech navštěvoval Základní školu Františka Kupky v Dobrušce. Pracovních sobot nic-méně ubývalo, ta poslední byla ještě po listopadovém převratu 28. dubna 1990.

Krácení zákonné pracovní doby se u nás nezastavilo. V 90. letech bez započtení přes- časů dosáhla 42,5 hodiny a se vstupem do Evropské unie klesla na současných 40 ho-din týdně. -usi- n

Proměny pracovní doby v čase

35

delší, byť omezenou dobu. Výzkumníci pomocí počítačové aplikace monitorovali zaměstnance, měřili jejich mozkovou ak-tivitu a pracovní rytmus. Jako ideální se ukázalo dát si po 52 minutách výkonu sedmnáctiminutovou pauzu. Na celko-vém počtu hodin vytížení tolik nezále-želo, i když se schopnost plného soustře-dění postupem času neobnovovala zcela.

Nejde ovšem jen o produktivitu. Jest-liže různé výzkumy opakovaně potvrzují, že nejsme schopni odvádět stoprocentní výkon osm hodin, pak určitou část dne za-bíráme místo na pracovišti zbytečně. To s sebou nese nezanedbatelné náklady pro zaměstnavatele. Ze zákona pro nás musí vytvořit adekvátní pracovní prostředí, k čemuž vedle jiného patří osvětlení, otop, přestávky nebo spotřeba elektřiny, kterou jsou poháněny různé stroje, přístroje a za-řízení, jež při práci používáme.

Není proto vůbec překvapující, že pro zaměstnavatele i zaměstnance je stále po-pulárnější home office neboli práce z do-mova. Firma ušetří, pracovník je rád, že ne-musí nikam dojíždět, a své úkoly si může

libovolně rozvrhnout během dne. Nejsnáze lze home office využívat tam, kde potře-bujete v podstatě pouze počítač a internet. „Obzvlášť v naší branži tomuto trendu nic nebrání, protože velkou část je možné dě-lat na dálku bez jakéhokoli omezení,“ řekl TÝDNU Tomáš Rutrle, ředitel společnosti Komix, která vyvíjí informační systémy.

Na druhé straně u profesí, kde je ne-zbytná součinnost více lidí, je to velmi obtížné, ne-li nemožné. Zdravotní sestry nebo učitelé se ještě nějakou dobu bez nutnosti opouštět kvůli zaměstnání své bydliště neobejdou. I když kdoví, e-lear-ning už začíná být standardem, ačkoli zatím spíše na vysokých školách.

Ke zkracování a zpružňování pra-covní doby dochází. Statistiky napoví-dají, že se tak děje bez ohledu na pra-covněprávní legislativu. Zákoník práce stanoví, že čeští zaměstnanci mohou od-pracovat maximálně 48 hodin za týden včetně přesčasů. Ale jak je vidět, reálně pracují téměř o deset hodin méně. Po-krok zkrátka nezastavíme a zákonodárce k tomu ani nepotřebujeme. Petr Musil n

Jaké trendy v práci vidí odborníciDavid Marek, hlavní ekonom DeloitteVzhledem k technologickým možnostem se mění i pra-covní nároky. V řadě ob-lastí může docházet k dezintegraci pracov-ního řetězce směrem k práci na volné noze, různé délky pracovní doby, možnosti praco-vat částečně doma, částečně v kanceláři a podobně. Logicky s tím se posouvá od-měňování za čas strávený prací k odměňo-vání za splnění úkolu.

Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup Česká a Slovenská republikaNejen fixní pracovní doba, ale i tradiční pracovní poměry přestávají být normou ve způsobu, jak lidé chtějí pracovat. Více osob chce mít větší svobodu v tom, jak si budou řídit svůj čas, a chtějí si i vybírat, na jakých úkolech nebo projektech budou pracovat. Je to pro ně důležitější než jistoty spojené s tradičními pracovními smlouvami. Podle našeho průzkumu má polovina členů generace Y zájem o nějakou alternativní formu práce, ale především v Česku nemo-hou takových příležitostí najít dostatek.

Jitka Součková, marketingová manažerka Grafton RecruitmentZkrácené úvazky patří mezi oblasti, jejichž potenciál firmy při náboru zaměstnanců ke své škodě příliš nevyužívají. Přitom je mnoho ucha-zečů, kterým by možnost kratšího úvazku vyhovovala – především rodiče pečující o děti. Zaměstnavatelé v České republice ale stále preferují klasické osmihodinovky. Pokud někteří kratší úvazky nabízejí, odráží se to na výši mzdy, a i přesto je to často předkládáno jako benefit. Trendem pro nej-bližší období je umožňovat zaměstnancům flexibilní rozvržení pracovní doby a ve větší míře práci z domova.

Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSLZaměstnavatelé považují flexibilitu (pružná pracovní doba, home office, zkrácené úvazky) za velmi důležitý benefit. Vedle toho společnosti hlásí i rostoucí podíl takzva-ných freelancerů, tedy pracovníků, kteří ne-jsou ve firmě zaměstnáni, ale spolupracují s ní na základě kontraktu. Mladé generace mají tuto formu pracovního vztahu v oblibě. Umožňuje jim to fungovat například jako takzvaní digitální nomádi. -juš- n

▲ TENKRÁT A NYNÍ. Výroba turbín se za 150 let výrazně posunula. Dnešní zaměstnanci pra-cují v průměru o polovinu kratší dobu, ale jejich mzdy mají asi patnáctkrát větší kupní sílu.

Foto

: arc

hiv