DUSEV'i'CHODU5

VÉDSKÉ HYl\fNY

ZE ST A ROl N Dl CTIN Y PŘELOŽIL O. FR I S

SYMPOSION-PRAHA

/ ,

VEDSKE HYMNY

Ze sanskrtu přeložil Oldřich Friš

S Y M P OS I ON - PRAHA

OB S AH

Předmluva 7

K V arunovi 25

Jitřenka 27

Noc 30

K bohu větru V átovi 32

Pardžanjah, bzlh deště 33

Indrovi 36

Višnuovi 38

Bohu slunce Súrjov·i 40

Rudrovi 42

]amah a lamí 43

Píseň při lisování sómu 46

Píseň při lisování sómu 48

Očištění od hříchů 50

O svornost 51

Zaříkadlo pro návrat manželův 52

Milostné kouzlo 53

Svatební průpovědi 55

Nad hrobem 58

Matka Z,emě 60

O stvoření světa 71

tas 73

Poznámky 76

"'

O védské literatuře

Hned s prvnínů zprávami o Indii a Indech v 17.

století slyšíme v Evropě o nejvzácnějším a nejstar­

ším jejich literárním pokladě - o védech. Dlouho

se bránili Indové, aby badatelé pronikli k těmto

svatým textům, protože dodnes pro věřící hindy

jsou hlavní části védů slovem božím, které trvá od

stvoření světa, až svatí ršiové je milostí boží "uzře­

li" a zvěstovali smrtelníkům. Indové sami neuží­

vají množného čísla "védy", jim celá literatura je

védah, což znamená "vědění", totiž svaté vědění.

V édah je souborný název pro celou posvátnou lite­

raturu náboženskou, obsahující celé řady děl. První

řada jsou tak zvané ,,sbírky" hymnů, zaříkadel,

obětních formulí. Druhá řada děl jsou výklady obě­

tí, t. zv. bráhmana. Třetí řadu tvoří ,,lesní texty"

(áranjaka), které jsou často pl-ipojeny k bráhma­

nům neb do nich včleněny. Podávají mystiku obětí,

kněžskou filosofii a kosmogonické spekulace. Cástí

áranjak bývají známé upanišady (t. j. pl-isednutí),

obsahující "tajné učení" o smyslu světa a života.

7

Náš výbor si všímá dvou hlavních ,,sbírek", sou­

borů hymnů a zaHkadel. Jejich indický titul je

Rgvédasanhitá a Atharvavédasanhitá (nebo také

prostě Rgvédah a Atharvavédah). Slovo rg- (fone·

tická obměna kmene rč-) značí totiž chvalozpěv,

hymnus, kdežto Atharvavédah (sbírka zaříkadel a

zaklínadel) je nazván podle kněze zvaného athar­

van-. Rgvédah má v desíti !knihách 1028 hymnů

(přes deset tisíc strof),Atharvavédah obsahuje 731

hymnů a zaříkadel ve dvaceti knihách, ač strof jest

jen přes šest tisíc. Nejstarší části védů vznikly v době, kdy praotci

árijských Indů byli usedlí podél řeky Indu a po­čali se šířiti ke Ganze. Je to tedy kol roku 1200 před Kr., ač někteří badatelé nacházejí v textech narážky na starší vlast. Kdysi se kladl vznik nej­starších částí dokonce do 3. nebo až do 6. tisíciletí.

Árijští Indové si v Indii podrobovali (kol1200)

"bezbožné a heznosé" domorodce. Nehyli tehdy již

pouhými kočovníky, ále budovali si už pevné tvrze, vzdělávali půdu, pěstovali ·dobytek. Znali mnohá

řemesla, žili v spořádaných rodinách, jejichž hla­

vou hyl otec.1)

1) Podrobnější obraz podává prof. V. Lesný v knize Indie a Indové.

8

\ .I

Náboženské představy

starých Indů, pokud je poznáváme z védů, vzdá­

lily se částečně od představ, které bychom mohli

nazvat společným ma_jetkem indoevropských kme­

nů. Proto málo bohů můžeme ztotožnit s řeckými

bohy neh bohy jiných národů.

Bozi jsou hlavně zosobněním přírodních sil, ně­

kdy se ani bůh nerozlišuje o,d přírodního zjevu

(oheň atd.). Bozi vystupují jako Hdé (válečníci nebo

kněží), jedí stejnou stravu (mléko, máslo, zrní, ma­

so a zvláště opojnou šťávu sómovou). K obětem

přijíždějí na skvělých vozech ze svého nebeského

sídla, kde žijí blaženým životem, obdařeni nadpři­

rozenou silou. Obětujícím a poctivým jsou přáteli,

štědře je odměňují a chrání, přísně však trestají

:hřích a zločin.

Nejstarším párem je Země a Nehe, ač ve védech

samých nevystupují nijak výrazně. Pěvec zřídka

volá tyto velebné rodiče všech tvorů a bohů k obě­

ti. Matka Země a otec Nehe2) jsou veliká, sličná

dvojice, nestárnoucí a věčně mladá.

Svrchovaný vbdař, kníže světa, jenž bdí nad kos­

mickým řádem, je V arunah. Podle jeho příkazu

2) Ind. jméno pro nebe ( djauh) je rodu mužského.

9

plynou roční doby, přichází bouře, rodí se rostlin·

stvo, tekou řeky. Dalekovidoucí bůh bdí neustále

nad světem - jeho oko, jímž vše pozoruje, je slun·

ce. Ani mžiknutí lidského oka neuj.de V arunovi.

Vedle toho má po celé zemi zvědy, kteří mu po·

dávají zprávy, takže Varunah ví o všech hříších a

přísně trestá vinníky. Ve všech písních věnovaných

tomuto bohu slyšíme prosby o milost, prominutí

hříchu. Morální stránka váží tu tím více, protože

je jinak cizí védským zpěvům, takže se hledal v po·

stavě Varunově cizí vliv (babylonský).

Varunah je nejčastěji spojován s Mitrem, který

odpoví·dá avestskému3) bohu slunce Mithrovi. Zdá

se tedy oprávněná domněnka, že Varunah je mě·

síční bůh (nebo snad bůh "nebe", protože řecké

uranos vypadá etymologicky bHzké). Představy

o Varunovi jako bohu moře jsou pozdější. Mitrah

a Varunah jsou zváni Áditjové, synové Aditi (adi·

tih etymologicky znamená nespoutanost, svoboda,

volnost), při čemž samo slovo áditjah znamená i ne·

beské světlo - slunce.

Slunečním bohem je Slunce. Jeho jméno Súrjah

značí i sluneční disk. Bůh jede na voze taženém

sedmi rychlými koňmi a vidí všechny činy lidí.

3) Avesta je soubor knih obsahující učení Zarathuštrovo.

10

((.

J

1\

'I

Někdy je líčen jako pták, jindy jako býk neb kůň,

tu zas jako kolo valící se klenbou. Se slunečním

bohem byl spojen i Savitá (vlastně Povzbuditel).

Slovo vyja·dřovalo původně boha, který uvádí vše

v pohyb. Ráno pobízí vše k práci, večer zvedá zlaté

ruce a vše zastavuje. Jemu je věnována strofa, kte·

rá je ranní modlitbou hindů ještě dnes:

Tat Savitr.tr varéniam bhargó dévasja dhímahi

dhijó jó nah pračódaját: (RV III, 62, 10)

Kéž přijmeme nádherné světlo boha. Povzbuditele,

kéž bůh povzbudí naše myšlenky!

Také význačný bůh hinduismu Višnuh je vyklá· dán jako sluneční bůh. Ve védech je Višnuh ještě v pozadí. Sest hymnů zdůrazňuje jeho slavný a ne· hynoucí čin, že třemi kroiky prošel zemi, vzdušnou říši a nebe. Pozdější báje vyličují plněji, že Višnuh přišel v podobě trpaslíka k vládci démonů, který ovládl zem, a žádal o tolik prostoru, kolik projde třemi 'kroky. Démon vyhověl jeho přání, Višnuh se naráz proměnil v nesmírného obra a třemi kroky prošel zemi, vzduch i nebe.

Slunečního boha vidí někteří také v Púšanovi,

ochránci cest, průvodci zemřelých, objeviteli ztra·

ll

40

BOHU S LUNCI- SÚRJOVI

Paprsky nesou už vzhůru

boha, jenž bytosti zná,

aby všichni viděli Slunce.

Před vševidoucím Sluncem

hvězdy s temnotou noci

jak zloději plíží se pryč.

Daleko široko po sídlech lidí

šíří se jas, paprsky jeho

planoucí jak hořící ohně.

Vítězné Slunce, všem zřejmé,

po celém prostoru záříš,

nosiči denního světla.

1( bohům obrácen vycházíš,

obrácen k lidem, k celému světu,

aby zřeli nebeské světlo,

ll!!; ll I'

I

-� ,Jf, i::' ·:�t

i

ll ..�'j

í I · 'I' .. -:� ,,:.�

� '�

·�

�:

ty oko čistého V aruna,

kterým se rozhlíží vládce,

jak kdo z lidí je činný.

Dny nocí vyměřujíc, ó Slunce,

širým prostorem kráčíš

a na tvorstvo shlížíš.

Sedm plavých· koní veze tvůj vůz,

bože s plamenným vlasem,

Slunce dalekovidoucí!

Sedm zářících dcer vozu

samo se od sebe připřahá -

s nimi jede bůh Slunce.

Nebeské světlo spatřili jsme

z temnoty vystoupit k výši:

bůh slunce k bohům přišel

a my k nejvyššímu světlu.

41

4 2

RUDROVI

Pocti nás přízní svou, otče Marutů,

Neodlučuj nás z paprsků slunce!

Kéž hrdina ušetří našeho koně,

at' naše potomstvo je hojné, ó bože!

Ať tvými léky nejblahodárnějšími,

tvým darem, se dožiji na sto zim!

Daleko od nás zapuď útok, nebezpečí,

nemoci na všechny strany ode mne vyžeň!

Ty vznešeností jsi nejvznešenější ze všech,

ty ozbrojen blesky, nejmocnější jsi z mocných. Št'astně nás přeprav z obtíží na druhý břeh

a odvrať všechny útoky nehod!

�

J

i

JAMAHAJAMI

Milého chtěla bych milostí získat,

za ním šla přes širý oceán v dáli.

At' pomní rozvážně budoucích časů

a otci na zemi ať zplodí vnulca.

Takové milosti nechce tvůj milý,

mít za manželku členku svého rodu!

Spatří to synové velkého boha,

mocní a rekovní vládcové nebe!

I nesmrtelní bozi v nebi chtějí,

aby měl potomstvo smrtelný člověk!

Své srdce nakloň zplna mému srdci

a jako muž se přibliž ke mně - k ženě!

Nikdy jsem nehřešil, nikdy jsem nelhal!

Jak nyní bych hřešil a snížil se ke lži?

Vždyť tentýž gandharvah a tatáž víla

zrodili ·oba, jsme ze stejné krve!

43

48

PISEŇ PŘI LISOVANI SóM U

Rozdílné jsou cesty lidí,

přerozličné touhy máme:

kovář, lékař rádi vidí,

když se vůz neb noha zláme,

kněží, když se obět dává!

Indrovi ať teče št'áva!

Suché roští kovář shání,

oheň, kovadlinu znící,

ptačí křídla k rozdmychání,

pak at' při jdou zákazníci,

kterým zlato v měšci hrává.

Indrovi at' teče št'áva!

]á jsem básník, táta léčí,

mlýn je prací naší mámy.

Různou cestou s různou péčí

jako pastýř za kravami

za jměním se každý dává!

Indrovi at' teče št'áva!

Tahoun žádá lehkou dřinu,

svůdce po úsměvech touží,

muži po ženině klínu,

žába po rozkošné louži.

Indrovi at' teče št'áva!

Indrovi at' teče št'áva!

49

Obětí našel ji Višvakarmá,

když v moři se ztratila v nesmírné hloubi,

živná číše, ukrytá v taji,

znovu se z jevila pro lid v závitu hada.

Poháre hojnosti, pro lid štědře naplněný,

Aditi, která všechna přání do jíš, široce rozprostřená,

co chybí ti, ae dodá Pán tvorstva,

prvorozený syn Řádu.

Klíny tvé bez chorob a úbytí

pro nás at' rodí, Země,

a my ae dlouhý věk procítáme,

abychom dlouho mohli přiruílet obět' na tvoji

počest.

Matko Země, dopřej laskavě, ať dobře si stojím,

v souhlase s nebem, moudrá, ulož mě v štěstí

a blahu.

70

i� I �

�

.J ·'

I' I .

•

., •... ; I

J

:>:';

·�

O STVOŘENI SVĚTA

Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy,

nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním.

Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl?

Byla to voda, hluboká, nesmírná?

Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas,

nebylo stopy po noci a dni.

Samo sebou jen "to" bez dechu dýchalo.

Mimo to nic nebylo jiného ...

Tma byla na počátku, pokrytá tmou,

v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod.

Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou­

to jediné povstalo mocí tvůrčího vznícení.

V něm se nejdříve zrodila touha -

to byl první výron mysli.

V srdci hledajíce rozvážně moudří

ti ne jsoucnu nalezli odůvodnění jsoucna.

71

POZNÁMKY

Podle ustáleného zvyku užíváme prvního pádu tak, jak zní v originále. Další tvary tvořeny od kmene, proto Varunah, ale druhý pád Vanma, třetí Varunovi atd.

·

Z technických důvodů bylo nutno upustit od diakritic· kých znamének.

K Varunovi Sómah rostlina i šťáva z ní lisovaná, která se podávala při oběti bohům. Rekové bouřek jsou Marutové.

Jitřenka Ve světle milence - myslí ee slunce.

Noc V básni je líčena hvězdná, jasná noc.

Pardžanjah, bůh deště. Maruti - bohové bouřek.

Indrovi Valah ukryl v jeskyni krávy. lndrah objevil démonovo sídlo a krávy osvobodil.

]amah a lamí Podle obecně rozšířeného mínění jde o rozmluvu prvního lidského páru. Hillebrandt se domnívá, že báseň promítá v svém dialogu zákaz příbuzenských sňatků. Synové velkého boha - míněni zvědové Varunovi, po př. Mitrovi, kteří pozorují všechny činy lidí. Gandharvah - genij vod, později božský zpěvák. Tvaštá (Umělec) je abstrakh1í božstvo, které stvořilo svět. Za ním šla bych je přeloženo podle Geldnerovy konjektury.

76

..

Píseň při lisování s6mu

Sómah je zván králem, také oslovován slovem lnduh, které je později označením měsíce.

Zaříkadlo pro návrat manželův

Rostlina byla zašita, jak se zdá, do šatu muže, který se chystal na cestu. Ásurí je název ženských démonických bytostí. O svedení ln· drově touto bytostí jinak nic nevíme. Aditih (Nevázanost, Volnost) je božstvo vykupující tvory z nesnází.

Milostné kouzlo

.Znepokojovatelem se míní asi bůh lásky Kámah (Kám). Při kouzlu milenec probodl figurku představující osobu, ve které se měla vzbudit láska. Varunah s 1.\>litrem vzýváni tady jako vládci světa a strážci světového řádu.

Svatební průpovědi

Arjamá a Bhagah jsou dva ze skupiny bohů označených jmé· nem áditjů, vzýváni k ochraně a uvolnění. Slovo Bhagah znamená Přidělovač, souvisí s naším slovem bůh. lndrah - nejmocnější bůh védský, vládce blesků. Púšá - je ochránce cest. Savitá - bůh Povzbuzovatel, sluneční božstvo. Pradžápatih znamená Pán tvorů, označení Stvořitele. Mátarišvá je posel, který snesl s nebe oheň. Jméno značí i jednu formu Agniho, boha ohně, ochránce lidských pří­bytků. Později označován tímto slovem i bůh větru. Dhátá znamená Tvořitel. Deštrí abstraktní božstvo, značí vlastně Ukazovatelka.

Nad hrobem Jamah je podle pověstí první člověk, potom bůh podsvětí.

Matka Země Lidumilný oheň je pokus přeložit název boha ohně Váišvá­narah (který dlí u všech lidí). Indrah - národní bůh starých dob zde pojat jako manžel Země, protože bůh přináší vláhu- déšť!

77

VÉDSKÉ HY M N Y

Ze sanskrtu přeložil Oldřich Friš

Na titulním listě je reprodukován tančící Sivah. (bronz z 15. století) · Ediční značku navrhl Karel Svolinský· Typem Bodoniovým vytiskla tiskárna Cíl v Praze VII.

V nákladu 3.500 výtisků vydalo roku 1948

nakladatelství Symposion, Praha I., Na Perštýně čís. 2, jako

5. svazek edice

DUSE VÝCHODU

Krám. cena broi!. výt. 36 Kčs, v kart. vazbě 45 Kčs

-