Vegeta ční st řechy a st řešní zahrady · Vegeta ční st řechy 7 Dá se říci, že rok 1867 byl d ůležitým mezníkem nejen pro stavebnictví obecn ě, ale i pro rozvoj

1

Vegetační st řechy a

střešní zahrady

Skladby a detaily únor 2009

konstrukční a materiálové řešení

2

© DEKTRADE a.s., 2009 ISBN 978-80-87215-05-0

3

Obsah 1 Vegetační střechy ............................................................................................ 6

1.1. Problematika terminologie ......................................................................... 6 1.2. Historie vegetačních střech ....................................................................... 6 1.3. Důvody navrhování vegetačních střech..................................................... 8

2 Vrstvy vegetačních střech .............................................................................. 11 2.1. Hydroizolace ............................................................................................ 11 2.2. Ochranná vrstva ...................................................................................... 11 2.3. Drenážní vrstva........................................................................................ 11 2.4. Filtrační vrstva ......................................................................................... 12 2.5. Hydroakumulační vrstva .......................................................................... 13 2.6. Vrstva substrátu pro pěstování rostlin (vegetační vrstva) ........................ 15

2.6.1. Obsah klíčivých semen a plevele............................................................. 16 2.6.2. Pokládání substrátu ................................................................................. 16 2.6.3. Hnojiva..................................................................................................... 16 2.6.4. Substráty DEK ......................................................................................... 16

3 Doporučené skladby vegetačních střech ....................................................... 17 3.1. Obecně .................................................................................................... 17 3.2. Střechy se sklonem do 5°.............................. .......................................... 19 3.3. Střechy se sklonem 5°- 25°............................ ......................................... 22 3.4. Střechy se sklonem 25°- 40°........................... ........................................ 24

4 Zeleň .............................................................................................................. 26 4.1. Obecně .................................................................................................... 26 4.2. Suchomilné rostliny skupiny 1 pro vrstvu substrátu 80-100 mm .............. 26 4.3. Suchomilné rostliny skupiny 2 pro vrstvu substrátu 100-150 mm (suchomilné trvalky) .............................................................................................. 35 4.4. Vegetace tvořená trávníkem na vegetační vrstvě 300-350 mm............... 43 4.5. Suchomilnější rostliny pro vrstvu substrátu 150-300 mm......................... 44

4.5.1. Suchomilnější keře listnatého typu .......................................................... 44 4.5.2. Suchomilnější keře jehličnatého typu....................................................... 45

4.6. Náročnější rostliny pro vrstvu substrátu nad 300 mm.............................. 46 4.7. Realizace zeleně ..................................................................................... 46

4.7.1. Obecně .................................................................................................... 46 4.7.2. Suchomilné rostliny skupiny 1.................................................................. 47 4.7.3. Suchomilné rostliny skupiny 2.................................................................. 48 4.7.4. Vegetace tvořená trávníkem.................................................................... 48 4.7.5. Ostatní rostliny do tl. substrátu nad 150 mm (suchomilnější keře listnatého

a jehličnatého typu do tl. substrátu 150-300 mm a náročnější rostliny do tl. substrátu nad 300 mm)............................................................................ 48

4.8. Vývojová péče ......................................................................................... 49 4.8.1. Suchomilné rostliny skupiny 1.................................................................. 49 4.8.2. Suchomilné rostliny skupiny 2.................................................................. 49 4.8.3. Vegetace tvořená trávníkem.................................................................... 49 4.8.4. Ostatní rostliny pro vrstvu substrátu nad 150 mm (suchomilnější keře

listnaté a jehličnaté pro vrstvu substrátu 150-300 mm a náročnější rostliny pro vrstvu substrátu nad 300 mm) ........................................................... 49

4.9. Údržba ..................................................................................................... 49 4.10. Suchomilné rostliny skupiny 1 a skupiny 2 .............................................. 50 4.11. Travnaté plochy ....................................................................................... 50

4

4.12. Ostatní rostliny pro vrstvu substrátu nad 150 mm (suchomilnější keře listnaté a jehličnaté pro vrstvu substrátu 150-300 mm a náročnější rostliny pro vrstvu substrátu nad 300 mm)............................................................................... 50

5 Zatížení vegetačními vrstvami ....................................................................... 51 6 Návrh odvodnění vegetačních střech............................................................. 53 7 Zásobení vodou a zavlažování ...................................................................... 55

7.1. Nároky na kvalitu vody............................................................................. 55 7.2. Možnosti řešení závlah ............................................................................ 55

7.2.1. Mikrozávlahy............................................................................................ 55 7.2.2. Podmok ................................................................................................... 56 7.2.3. Závlaha postřikem ................................................................................... 57

7.3. Návrh závlahy .......................................................................................... 57 7.3.1. Potřeba vody............................................................................................ 57 7.3.2. Zdroj vody................................................................................................ 58 7.3.3. Prvky závlahového systému .................................................................... 59 7.3.4. Instalace systému a údržba ..................................................................... 59

8 Zajištění proti sesuvu a erozi substrátu.......................................................... 61 9 Odvodňovací zařízení .................................................................................... 62 10 Ochranné pásy............................................................................................... 65 11 Napojování a ukončování souvrství ............................................................... 66 12 Ohraničení ploch............................................................................................ 67 13 Pochůzné plochy............................................................................................ 69 14 Vlastnosti materiálů...................................................................................... 70

14.1. Textilie ..................................................................................................... 70 14.2. Nopové fólie............................................................................................. 70

15 Použitá literatura ............................................................................................ 71

5

Úvod Druhé vydání publikace Vegetační střechy a střešní zahrady je doplněno o poznatky ze zahraniční odborné literatury a o zkušenosti techniků Atelieru DEK s navrhováním a dozory realizací vegetačních střech. Prezentovaná řešení odpovídají současnému stavu poznání autorů a nejsou považována za jediná možná. Autoři jsou připraveni ke konzultacím osobním nebo na e-mailové adrese [email protected]. Text publikace se vyvíjí a upravuje. Na internetových stránkách atelier-dek.cz je vystavena její aktuální verze. Autoři věří, že tato publikace bude k užitku široké technické veřejnosti zabývající se problematikou vegetačních střech, především pak projektantům, kteří ve svých návrzích využívají materiálová řešení ze sortimentu společností DEKTRADE a.s. a DEKTRADE SR s.r.o. Přejí všem hodně úspěchů při navrhování i provádění vegetačních střech.

Vegetační střechy

6

1 Vegetační st řechy 1.1. Problematika terminologie Dovolte nám na úvod vyjádřit se k základní terminologii užívané v tomto oboru. Ustálenými termíny jsou extenzivní zeleň či střecha a intenzivní zeleň či střecha. Zjistili jsme, že ani v odborné literatuře není ve významu těchto základních termínů jasno, a hlavně, že neexistuje jednotný názor na hranici mezi extenzivní a intenzivní zelení či střechou. Některé zdroje uvádějí navíc „biotopní“ střešní zeleň, či „jednoduchou intenzivní“ a „intenzivní“ zeleň. Z těchto důvodů nestavíme dělení střešní zeleně na těchto termínech, i když je jako zavedené respektujeme. Pro naše účely používáme termíny „vegetační střecha“ a „střešní zahrada“, jejichž vysvětlení včetně dělení zeleně dle nároků na substrát, údržbu a dalších hledisek uvádíme v dalších kapitolách.

1.2. Historie vegeta čních st řech Jedním z nejstarších příkladů střech osázených vegetací byl jeden ze sedmi divů světa – Semiramidiny visuté zahrady. Byly založeny již v 8. st. před n. l. na klenbách paláců v Babylonu. Již tehdy stavitelé zakládali zavodňovací systémy trvale zabezpečující vegetaci vláhu.

Obr. 1, 2 – Semiramidiny visuté zahrady Ve starém Římě se stala střešní zahrada nezbytnou součástí většiny patricijských domů a paláců. Ve starověku si Římané a ve středověku i staří Čechové vysazovali na střechy svých obydlí rostlinu z rodu Sempervivum. Byli přesvědčeni, že je tato rostlina ochrání před silným povětřím a blesky. Odtud také její český název – netřesk. Dnes víme, že je tato rostlina díky svým minimálním nárokům na závlahu vděčnou okrasou střech s minimální výškou substrátu. V polovině 11. století přibývá střešních a terasových zahrad v Itálii, ve Francii a dalších evropských zemích.


7

Dá se říci, že rok 1867 byl důležitým mezníkem nejen pro stavebnictví obecně, ale i pro rozvoj střešních zahrad – byl vynalezen železobeton. Od druhé poloviny 19. století se i u nás začínají budovat střešní zahrady v pravém slova smyslu. Jejich realizace se prováděla na objektech majetnějších vrstev. Začátkem 20. století se stávají celosvětově střešní zahrady nedílnou součástí urbanistické koncepce měst. Mezi průkopníky patřil Le Corbusier. Přínosem pro rozvoj vegetačních střech se stal také vývoj průmyslové chemie, zejména výroba plastových hmot po druhé světové válce.

Některé střešní a terasové zahrady z počátku 20. století se dochovaly dodnes, např. střešní zahrada u jižního průčelí zámku Konopiště nebo konírna zámku v Lipníku nad Bečvou. Ta byla založena roku 1911 a má rozlohu přibližně 600 m2. Postupem času ztratila svůj původní účel okrasné zahrady a začala sloužit k pěstování ovoce a zeleniny (od roku 1948). K rekonstrukci, během které byla zrealizována nová skladba od hydroizolace po vrstvu vegetace, se přistoupilo v roce 2006. ATELIER DEK se podílel na návrhu nové skladby. Dnes slouží střecha konírny opět jako okrasná střešní zahrada. Významným příkladem úspěšného budování vegetačních střech v druhé polovině 20. století u nás jsou střechy a terasy Hotelu Praha v našem hlavním městě. Význam stavby v době vzniku vedl k hledání spolehlivého technického řešení, které zajistilo téměř bezproblémový provoz dodnes. Obr. 3 – Terasy Hotelu Praha V současné době je aktuální snaha o zkvalitňování životního prostředí zejména ve městech. Široká nabídka materiálů a výrobků na trhu nám dnes umožňuje vegetační střechy navrhovat a realizovat v širokém měřítku. Nejčastějšími příklady jsou obchodní, administrativní a zábavní centra, ale také stavby rodinného bydlení ve městech a na venkově. Budování vegetačních střech je i nástrojem rozšiřování zelených ploch v hustě zastavěných územích při tvorbě územních plánů sídel.


8

Obr. 4 – Střecha konírny zámku v Lipníku nad Bečvou po rekonstrukci v roce 2006 (podrobnosti o průběhu rekonstrukce viz DEKTIME číslo 1/2007)

1.3. Důvody navrhování vegeta čních st řech

Obr. 5 – Vegetační střecha na bytovém domě Vlivem koncentrace budov a dopravy je život v našich městech nezdravý a méně komfortní. Auta a topná zařízení spotřebovávají množství kyslíku


9

a produkují nadbytek škodlivin. Obrovské betonové a asfaltové plochy vedou k přehřívání klimatu ve městech a způsobují, že teplý vzduch zvedá ze země částice nečistot a škodlivin a víří je do všech stran. Vegetační střechy tedy významně přispívají svými vlastnostmi k ekologické, ekonomické a estetické výstavbě zvláště tím, že:

• Zadržují část přirozených vodních srážek, které by jinak z plochy odtekly bez užitku do kanalizace, a svým pozvolným odpařováním zvlhčují ovzduší ve svém okolí.

• Přispívají ke zlepšování ovzduší zadržováním oxidu uhličitého, produkováním kyslíku a zachycováním části prašnosti z ovzduší.

• Tlumí hlučnost z letecké a pozemní dopravy. • Chrání podstřešní prostory (byty) před nadměrným přehříváním

v létě a přispívají ke snížení energetických ztrát v zimě.

Obr. 6 – Střecha bytového domu v Praze

• Chrání střešní konstrukci a její izolační vrstvy před účinky zejména ultrafialových slunečních paprsků a před výkyvy teplot, které jsou na nechráněné jednoplášťové střeše s klasickým pořadím vrstev značné. Dále se vyznačují nižšími náklady na údržbu hydroizolace a jejích detailů. Životnost hydroizolace ve vegetační střeše je nepoměrně vyšší než u nechráněné hydroizolace.

• Přispívají ke zpříjemnění silně urbanizovaných prostředí – přibližují přírodní prvky do bezprostřední blízkosti bytů a obyvatel města.


10

• Stávají se přirozeným prostředím pro život hmyzu a ptáků a jsou tedy žádoucím prvkem zkvalitňování i ochrany obytného prostředí zejména ve městech.

• Mohou být i záměrně zřízenou lokalitou pro pěstování chráněných druhů rostlin, které se v přírodním prostředí stávají vzácnými v důsledku postupujícího narušování přírodního prostředí civilizačními faktory.

• Za určitých podmínek (únosnost, vyšší vrstva zeminy) je možno střešních ploch využívat i pro zahrádkářskou činnost, např. pro pěstování některých druhů zelenin, drobného bobulového ovoce, léčivých rostlin, skalniček apod.

V souvislosti s návrhem vegetační střechy je nutné vyřešit i následující skutečnosti:

• Hydroizolace je těžko přístupná a z toho vyplývá, že případná sanace vad a poruch může být obtížnější a náročnější. Proto je nutné hydroizolaci navrhovat s co možná největší hydroizolační spolehlivostí a s požadovanou účinností a trvanlivostí danou předpokládanou trvanlivostí stavby (viz ČSN P 73 0600 [1]).

• V případě rekonstrukcí střech, u nichž se počítá nově s provedením skladby vegetační střechy místo původního uspořádání vrstev, je samozřejmostí provést statické posouzení nosné střešní konstrukce. Je třeba počítat s tím, že může vyvstat požadavek na nutnost zesílit nosné střešní konstrukce. Druh vegetace je třeba přizpůsobit tloušťkám vrstev, jejichž použití umožní únosnost konstrukcí.

• O vegetační pokryv na střechách je nutno se starat. Intenzita péče závisí na druhu pěstované vegetace – podrobněji rozebírá kapitola 4.9.

Vrstvy vegetačních střech

11

2 Vrstvy vegeta čních st řech 2.1. Hydroizolace Hydroizolaci vegetačních střech je nutné navrhovat s ohledem na požadavky, které jsou na ni kladené:

• Hydroizolace vegetační střechy je ve smyslu ČSN P 73 0600 namáhána tlakovou vodou. Je třeba ji dimenzovat tak, aby odolávala tomuto hydrofyzikálnímu namáhání s přihlédnutím k přístupnosti hydroizolační vrstvy při případných opravách.

• Hydroizolace musí být odolná vůči prorůstání kořenů rostlin z důvodu trvalého zabránění porušení hydroizolace rostlinnými kořeny (viz ČSN 73 1901 [3]).

V České republice platí od 1. listopadu 2007 norma ČSN EN 13948 Hydroizolační pásy a fólie – Asfaltové, plastové a pryžové pásy a fólie pro hydroizolaci střech – Stanovení odolnosti proti prorůstání kořenů [4], podle které je možné materiály zkoušet na odolnost vůči prorůstání kořenů. Zkouška trvá minimálně 2 roky. Norma je založena na metodě vyvinuté Asociací FLL (Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e. V.). Podle předpisu Asociace FLL [6] se zkoušela hydroizolace na odolnost proti prorůstání kořenů v Německu do doby, než vstoupila v platnost ČSN EN 13948 [4]. Podrobnosti o návrhu hydroizolační vrstvy pro vegetační střechy a o volbě materiálu jsou uvedeny v publikaci „KUTNAR - Ploché střechy – Skladby a detaily“ [10]. Podrobnosti o zohlednění přístupnosti hydroizolační vrstvy při případných opravách jsou uvedeny v publikaci „KUTNAR - Hydroizolace spodní stavby - Skladby a detaily" [12].

2.2. Ochranná vrstva Hydroizolaci střechy je nutné chránit ochrannou vrstvou před mechanickým poškozením navazujícími vrstvami. O ochranné vrstvě pojednává podrobně publikace „KUTNAR - Ploché střechy – Skladby a detaily, leden 2007“ [10].

2.3. Drenážní vrstva Drenážní vrstva slouží k odvedení přebytečné vody ke střešním vtokům. Při určitém provedení slouží současně k akumulaci vody (viz kapitola 2.4 Hydroakumulační vrstva), zvětšuje prostor pro růst kořenů a přispívá k ochraně vrstev, které leží pod ní.


12

Volba materiálu a dimenzování vrstvy je závislá na nárocích vegetace a na únosnosti nosné konstrukce. Materiál musí být odolný vůči biologické korozi a snést zatížení od vrstev nad sebou a provozu. Maximální nerovnost povrchu, na který se pokládá drenážní vrstva z deskových materiálů, nesmí překročit 0,5 cm na 2 m lati. Stanovená minimální tloušťka vrstvy musí být dodržena ve všech bodech. Zabudováním dalších vrstev nesmí dojít ke stlačení drenážní vrstvy nebo k vyplnění vzduchových mezer. U materiálů s ostrými hranami (např. ostrohranné kamenivo, nopové fólie, smyčkové rohože) je třeba dbát na mechanickou ochranu hydroizolace. Materiály vhodné pro drenážní vrstvy lze rozdělit do následujících skupin:

Sypké materiály • štěrkopísek, štěrk • láva, pemza • keramzit a expandit drcený nebo nedrcený • cihlová drť • expandovaná břidlice

Drenážní desky nebo rohože • strukturované (smyčkové) rohože z plastu nebo z pryže • plastové nopové fólie • plastové nopové fólie s integrovanou netkanou filtrační textilií (z

výroby připevněnou k vrcholům nopů) - pokládají se filtrační vrstvou nahoru

• plastové nopové fólie s perforacemi v horním povrchu - pokládají se vrcholy nopů dolu a plní současně hydroakumulační funkci (viz kapitola 2.4 Hydroakumulační vrstva)

• tvarované desky z pěnových plastů • mezerovité desky/rohože z pěnových plastů

Je-li u drenážních vrstev ze sypkých materiálů požadována schopnost akumulace vody, je třeba použít minerální materiály s otevřenými póry, které přijímají vodu.

2.4. Filtra ční vrstva Filtrační vrstva zamezuje vyplavování jemných částic ze substrátu nebo hydroakumulační vrstvy do drenážní vrstvy. Zamezuje tak zanášení drenážní vrstvy, omezování kapacity odvodňovacích prvků a úbytku sypkých vrstev.


13

Filtrační vrstva musí být dobře vodopropustná. Materiál musí být odolný vůči biologické korozi a nesmí omezovat růst kořenů. Předpokládá se, že kořeny prorostou filtrační vrstvou k vodě v hydroakumulační vrstvě. V současné době se jako filtrační vrstvy u vegetačních střech používají netkané nebo tkané textilie. Skládají se z vláken různé délky. Spojení vláken může být provedeno mechanickým, chemickým nebo tepelným způsobem nebo kombinací všech uvedených způsobů. Plošná hmotnost má být nejméně 100 g/m². Zpravidla leží v rozmezí 100 – 200 g/m² u skladby vegetačních střech s tloušťkou substrátu do 25 cm. U větších tloušťek vrstev substrátu a u střech s vyšším sklonem se používají materiály o větší plošné hmotnosti. Důvody jsou:

• menší deformace textilie nad volným prostorem v drenážní vrstvě • větší pevnost v tahu a obecně lepší mechanické vlastnosti • zachytávání většího množství vyplavitelných částic substrátu

Filtrační vrstva se pokládá buď ve zvláštním pracovním kroku na drenážní vrstvu nebo je součástí vyrobených drenážních vrstev. Textilie se pokládají s přesahy nejméně 10 cm. V případě pokládky na profilované drenážní fólie se doporučují větší přesahy – až 15 cm. Na krajích se vyvádějí k hornímu povrchu substrátu. Položené materiály by se měly během jednoho týdne zasypat (obvykle nejsou odolné proti UV záření). Před zasypáním musí být dočasně jištěny proti vlivům větru. Ze sortimentu společnosti DEKTRADE a.s. je možné pro filtrační vrstvu použít netkanou geotextilii z polypropylenových vláken FILTEK 150 (plošná hmotnost 150 g/m2), FILTEK 200 (plošná hmotnost 200 g/m2) nebo FILTEK 300 (plošná hmotnost 300 g/m2).

2.5. Hydroakumula ční vrstva Hydroakumulační vrstva zajišťuje ve vegetačních střechách nutné minimální množství vody pro růst rostlin a omezuje průtok dešťových vod při krátkodobých intenzivních srážkách. Význam hydroakumulační vrstvy zadržující srážkovou vodu se zvětšuje se snižující se tloušťkou substrátu. Materiály musí být odolné vůči biologické korozi. Vrstva může být tvořena:

• sypkými nasákavými materiály • hrubovláknitou rašelinou • hydrofilními deskami nebo svinovatelnými rohožemi z minerálních

vláken • netkanými textiliemi • deskami z nasákavých pěnových plastů • plastovými nopovými fóliemi


14

• nebo konstrukčně zvýšeným přepadem střešního vtoku Zástupcem sypkého materiálu je drcený keramzit. Rozdrcením se odhalí vnitřní struktura pórovitá struktura zrn, která je mnohem nasákavější než slinutý povrch zrn. Hrubovláknitá rašelina je tradiční materiál. Její nevýhodou je vysoké pH, kterým zvyšuje kyselost okolních vrstev, tedy zejména substrátu. Další nevýhodou je její omezená trvanlivost – jedná se o organický materiál, který postupně ze střechy ubývá. Hydrofilní desky nebo rohože z minerálních vláken jsou výhodné z důvodu rychlosti pokládky. Materiálem hydroakumulační vrstvy může být i jedna nebo více vrstev netkané textilie větší plošné hmotnosti. Na nízkých sklonech střech lze hydrofilní desky a rohože z minerálních vláken a netkané textilie použít výhradně spolu s drenážní vrstvou. Dalším výrobkem určeným pro hydroakumulační vrstvu jsou profilované desky z nasákavých pěnových plastů. Voda je v nich zadržována jednak díky profilaci a jednak díky vlastní nasákavosti. Plastové nopové fólie s perforacemi v horním povrchu mohou plnit hydroakumulační i drenážní funkci. Voda prosakující substrátem a filtrační vrstvou se hromadí v nopech. Při jejich úplném naplnění odtéká přebytečná voda otvory v horním povrchu fólie a spoji mezi deskami fólie. Doporučuje se vyplnit nopy hrubozrnným materiálem, aby se předešlo ponoření filtrační textilie do vody v nich obsažené (hrozí snížení její funkčnosti). Zároveň se tímto opatřením vytvoří podklad s dostatečnou nosností pro realizaci dalších vrstev. Většina výrobců má ve svém výrobkovém sortimentu nopové fólie s výškou profilů (nopů) 20 – 25 mm, 40 mm a 60 mm. Akumulaci vody lze zajistit také vytvořením souvislé hladiny vody v drenážní vrstvě na celé ploše střechy zvýšením střešního vtoku. Pro drenážní vrstvu je v tomto případě nutné použít sypké nasákavé materiály. Musí být zajištěn dostatečný prostor nad maximální hladinou akumulované vody aby nedošlo k zaplavení substrátu. Uvedené řešení je rozumné realizovat jen na nízkých sklonech. Na střechách s velkým sklonem by pro pokrytí celé plochy byla nezbytná velká tloušťka vrstvy vody a tedy i drenážní vrstvy. To by vedlo k vysoké výšce skladby, vysokému zatížení atd.


15

Ze sortimentu společnosti DEKTRADE a.s. je možné pro hydroakumulační a současně drenážní vrstvu použít nopové PE fólie s perforací v horním povrchu: DEKDREN T20 GARDEN s výškou nopů 20 mm, nebo DEKDREN L60 GARDEN s výškou nopů 61 mm.

2.6. Vrstva substrátu pro p ěstování rostlin (vegeta ční vrstva)

Složení substrátu a tloušťka jeho vrstvy musí odpovídat požadavkům plánované vegetace. Typy substrátu se od sebe liší objemovou hmotností, propustností [mm/min.] a maximálním obsahem vody [% obj.]. Substráty obecně mají dvě základní složky:

• anorganickou (minerální) • organickou (humus)

Substrát musí být propustný pro vodu, aby nedocházelo k tvorbě kaluží na jeho povrchu. U střešních substrátů se sleduje: Plná vodní kapacita v zabudovaném stavu (tj. procento objemu, které může zaujmout voda)

• pro suchomilné rostliny ≥ 35% objemu • pro ostatní rostliny ≥ 45% objemu

Nedostatečná vodní kapacita substrátu vede k jeho vysychání, to způsobí omezený vývoj a nepravidelný vzrůst rostlin. Obsah vzduchu

• pro suchomilné rostliny ≥ 25% objemu • pro ostatní rostliny ≥ 20% objemu

Pozn.: Obsah vzduchu vegetačních substrátů by neměl při plném nasycení vodou klesnout pod 10% objemu. Hodnota pH

• pro suchomilné rostliny 6,5 – 9,5 • pro ostatní rostliny 5,5 – 8,0

Obsah soli

• pro suchomilné rostliny ≤ 3,5 g/l • pro ostatní rostliny ≤ 2,5 g/l

Substráty pro rostliny náročné na zálivku a speciální péči se navrhují individuálně. Při velkých tloušťkách substrátu je cílem přiblížení se k přirozenému půdnímu profilu. Objemová hmotnost střešního substrátu v plně nasyceném stavu je uvedena v kapitole 5.


16

2.6.1. Obsah klí čivých semen a plevele Výchozí materiály pro substráty by neměly obsahovat žádná semena ani živé rostliny nebo regenerace schopné rostlinné části, zejména kořenové plevely. Je nutné je chránit hned při získávání a přípravě. Substráty musí být chráněny při výrobě a meziskladování před zanesením semeny. 2.6.2. Pokládání substrátu Pokládka substrátu se zpravidla provádí rovnoběžně s vrstvami ležícími pod ním, pokud není uvažována modelace povrchu. Požadovaná minimální tloušťka vrstev musí být ve všech bodech dodržena. Půdní profil se po vrstvách rovnoměrně hutní. Vzniká tak prostředí, které je schopné vést kapilární vodu. Při vyměřování požadované výšky je třeba zohlednit počáteční sednutí. Položený substrát se udržuje vlhký, aby se zamezilo vyschnutí povrchu a odvátí větrem. Při delší časové prodlevě mezi pokládkou substrátu a osázením vegetací jsou obvykle potřebná další opatření k ochranně před erozí (ochranné textilie zajištěné proti sání větru). 2.6.3. Hnojiva Hnojiva jsou látky obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti. Substrát nemá obsahovat nadbytečné množství hnojiv, aby nedocházelo k zatížení životního prostředí jejich vyplavováním. Hnojení by mělo následovat po ozelenění, a to určenými hnojivy. Používají se převážně vícesložková hnojiva, která obsahují základní živiny N - dusík, P - fosfor a K - draslík v potřebných poměrech. Poměry se speciálně upravují pro jednotlivé skupiny rostlin (případně druhy). Hnojiva bývají zpravidla doplněna o tzv. mikroprvky (Ca, Fe, Mg, B, Zn, Mn a další), které působí specificky. Např. u suchomilné vegetace jsou důležité pro vytvoření pěkného květenství, zdárné přezimování apod. Speciální hnojiva (typu Plantacote) používaná pro nejmenší vrstvy substrátu jsou granulovaná a postupně se rozpouštějí v délce trvání 3-8 měsíců. Rostliny tak lépe využijí postupně uvolňované živiny. Rychle rozpustné hnojivo je z malé vrstvy substrátu v krátké době vyplaveno. 2.6.4. Substráty DEK Společnost DEKTRADE dodává firmám pro realizaci vegetačních střech následující substráty: DEK RNSO 80 … pro suchomilné rostliny skupin 1 a 2 (viz kapitola 4) nenáročné na živiny, použití v tloušťce vrstvy 60 – 200 mm, DEK S 300 … i pro keříky nebo stromky, použití v tloušťce vrstvy od 200 mm, lze vytvořit přirozený půdní profil, DEK TR 100 … pro trávník, použití v tloušťce vrstvy100 mm.

Doporučené skladby vegetačních střech

17

3 Doporu čené skladby vegeta čních st řech

3.1. Obecně Pro účely této publikace používáme termíny „vegetační střecha“ a „střešní zahrada“.

� Vegetační střechou se rozumí jakákoliv střecha osázená zelení bez ohledu na sklon střechy, druh zeleně – zda se jedná o suchomilnou zeleň, nebo jde o náročnější zeleň s nutností zálivky, byliny, dřeviny, zeleninu, nebo kombinaci těchto rostlin – a to jak v části plochy, tak v celé ploše. • Střešními zahradami rozumíme vegetační střechy určené

k pohybu a pobytu osob, případně k pojíždění dopravních prostředků. Jsou zpravidla tvořené ve spolupráci s architektem nebo zahradním architektem.

Vegetační střechu lze vytvořit na těchto skladbách střech:

• na jednoplášťové střeše s klasickým pořadím vrstev • na dvouplášťové střeše • na tříplášťové střeše

Na základě zkušeností pracovníků střediska ATELIER DEK nedoporučujeme navrhovat vegetační souvrství na skladbu s inverzním pořadím vrstev (tedy skladbu, kdy je vrstva tepelné izolace nad hydroizolací). Důvodem je to, že pod tepelnou izolací jsou ideální podmínky pro rozvoj kořenového systému rostlin (stálá vlhkost, teplota). Kořenový systém může zvětšováním svého objemu narušovat spojitost vrstvy tepelné izolace. Tím může dojít k oslabení až ke ztrátě funkce tepelné izolace. Pravidla pro navrhování vrstev pod hydroizolací, hydroizolace a její ochrany jsou popsána v publikaci „KUTNAR – Ploché střechy – Skladby a detaily, leden 2007“ [10] a v ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení [3].


18

Tab. 1 – Přehled vrstev uvedených ve schématech skladeb Č. Popis skladby 1 vegetace tvořená suchomilnými rostlinami skupin 1 a 2 2 vegetace tvořená trávami 3 vegetace tvořená náročnějšími rostlinami, keři nebo stromky 4 stabilizační tkanina z přírodních vláken

5 vrstva substrátu tl. 80-100 mm pro suchomilné rostliny skupiny 1 nebo tl. 100-150 mm pro suchomilné rostliny skupiny 2, např. DEK RNSO 80

6 vrstva substrátu tl. 100mm pro trávník, např. DEK TR 100 7 vrstva zeminy tl. 200-250 mm

8 vrstva substrátu tl. 300 mm pro náročnější rostliny, keře nebo stromky, např. DEK S 300

9 PE rošt pro zajištění substrátu proti sesuvu 10 vrstva speciálního substrátu určeného pro šikmé střechy

11 filtrační vrstva z netkané polypropylenové textilie o plošné hmotnosti 200 g/m2, např. FILTEK 200

12 filtrační vrstva z netkané polypropylenové textilie o plošné hmotnosti min. 300 g/m2, např. FILTEK 300

13 drenážní a hydroakumulační vrstva z nopové PE fólie s perforacemi v horním povrchu a výškou nopů 2 cm a tloušťkou stěny 1 mm, např. DEKDREN T20 GARDEN

14 filtrační, drenážní a hydroakumulační vrstva z pěnového polystyrenu s uzavřenou strukturou, horní tvarovaný povrch zadržuje substrát, spodní tvarovaný povrch umožňuje drenáž

15 hydroakumulační vrstva - hydrofilní deska z minerálních vláken

16 ochranná vrstva z netkané polypropylenové textilie o plošné hmotnosti min. 300 g/m2, např. FILTEK 300

17

hlavní hydroizolační souvrství, např. z asfaltových pásů s horním asfaltovým SBS modifikovaným pásem ELASTEK 50 GARDEN s vložkou z polyesterové rohože s přísadou odolávající kořenům nebo fólie z měkčeného PVC se skleněnou výztužnou vložkou ALKORPLAN 35177 tl. 1,5 mm

18 tepelná izolace 19 pojistná hydroizolace 20 nosná stropní konstrukce


19

3.2. Střechy se sklonem do 5° Obr. 7 – Schéma skladby pro suchomilnou zeleň skupiny 1 a 2 (Skladba 05a)


20

Obr. 8 – Schéma skladby pro trávník a zeleň s tloušťkou substrátu nad 300 mm (Skladby 05b, 05c)


21

Tab. 2 – Příklady skladeb vegetačních střech ve sklonu do 5° skladba 05a skladba 05b skladba 05c 1, 2, 3

vegetace suchomilné rostliny skupiny 1 a 2

trávník rostliny s výškou substrátu nad 300 mm

travní substrát 100 mm DEK TR 100

5, 6, 7, 8

vegetační vrstva

substrát tl. 80-100 mm (rostliny skupiny 1) nebo tl.100-150 mm (rostliny skupiny 2) DEK RNSO 80 zemina

200-250 mm

speciální substrát dle druhu vegetace např. DEK S 300

12 filtra ční vrstva

netkaná polypropylenová textilie plošné hmotnosti 200g/m2, např. FILTEK 200

netkaná polypropylenová textilie plošné hmotnosti min. 300 g/m2, např. FILTEK 300

13 drenážní a hydroakumulační vrstva

nopová fólie s perforacemi v horním povrchu a výškou nopů 2 cm a tloušťkou stěny 1mm, např. DEKDREN T20 GARDEN

nopová fólie s perforacemi v horním povrchu a výškou nopů 2 cm a tloušťkou stěny 1mm, např. DEKDREN T20 GARDEN, příp. vymývané kamenivo nebo keramzit

16 ochranná vrstva

netkaná polypropylenová textilie plošné hmotnosti min. 300g/m2, např. FILTEK 300

19 hydroizolace hydroizolace odolná proti prorůstání kořenů, např. souvrství asfaltových pásů s horním pásem ELASTEK 50 GARDEN nebo fólie z měkčeného PVC se skleněnou výztužnou vložkou ALKORPLAN 35177 tl. 1,5 mm


22

3.3. Střechy se sklonem 5°- 25° Obr. 9 – Schéma skladby střechy se sklonem 5° - 25° (Skladba 25)


23

Tab. 3 – Příklady skladeb vegetačních střech ve sklonu od 5° do 25° skladba 25

suchomilné rostliny 1 vegetace

skupina 1 (rozchodníky, netřesky, suchomilné trávy)

skupina 2 (suchomilné trvalky)

substrát tl.80-100 mm DEK RNSO 80

substrát tl. 100-150 mm DEK RNSO 80

5, (9)

vegetační vrstva

při sklonech nad 15° substrát proveden do plastového roštu pro jištění substrátu proti sesuvu.

14 filtra ční, drenážní a hydroakumula ční vrstva

tvarovaná deska z pěnového polystyrenu s uzavřenou strukturou, horní tvarovaný povrch zadržuje substrát, spodní tvarovaný povrch plní drenážní funkci

16 ochranná vrstva netkaná polypropylenová textilie plošné hmotnosti min. 300 g/m2, např. FILTEK 300



24

3.4. Střechy se sklonem 25°- 40°

Obr. 10 – Schéma skladby střechy se sklonem 25° - 40° (Skladba 40a, 40b)


25

Tab. 4 – Příklady skladeb vegetačních střech ve sklonu od 25° do 40° skladba 40a skladba 40b 1 vegetace skupina 1

(rozchodníky, netřesky, suchomilné trávy)

skupina 2 (suchomilné trvalky)

4 stabiliza ční tkanina tkanina z přírodních vláken

substrát tl. 80-100 mm pro šikmé střechy

substrát tl. 100-150 mm pro šikmé střechy

9, 10

vegetační vrstva

substrát proveden do plastového roštu pro jištění substrátu proti sesuvu

11 filtra ční vrstva netkaná polypropylenová textilie plošné hmotnosti 200 g/m2, např. FILTEK 200

15 hydroakumula ční vrstva hydrofilní deska z minerálních vláken

16 ochranná vrstva netkaná polypropylenová textilie plošné hmotnosti min. 300 g/m2, např. FILTEK 300


Zeleň

26

4 Zeleň

4.1. Obecně V této kapitole jsou uvedeny skupiny rostlin, které jsou vhodné pro vegetační střechy, včetně jejich výsadby, vývojové péče a údržby. Seznam vhodných suchomilných rostlin je téměř vyčerpávající. V jednotlivých skupinách jsou uvedeny rostliny charakteristické nebo nejběžnější pro konkrétní skupinu. Kompletní sortiment rostlin pro substráty o tloušťce 150 mm a více je nepoměrně širší než sortiment suchomilných rostlin. Jeho kompletní výčet přesahuje možnosti této publikace. Záměrně pro skupiny suchomilných rostlin a trav nepoužíváme termíny „bezúdržbová zeleň“ nebo „bezúdržbová vegetační střecha“, které se často spojují s termínem „extenzivní vegetační střecha“. Jak vyplývá z kapitol 4.8 Vývojová péče a 4.9 Údržba, veškeré druhy zeleně vyžadují určitý rozsah péče a údržby a to jak v období vývoje tak po plném pokrytí plochy střechy zelení. Pro účely této publikace dělíme zeleň dle nároků na zálivku na:

• suchomilné rostliny skupiny 1 pro střechy s výškou substrátu 80-100 mm

• suchomilné rostliny skupiny 2 pro střechy s výškou substrátu 100-150 mm (suchomilné trvalky)

• suchomilnější rostliny pro střechy s výškou substrátu 150-300 mm (suchomilnější keře listnatého a jehličnatého typu)

• trávník s výškou substrátu 300-350 mm • náročnější rostliny pro střechy s výškou substrátu nad 300 mm

(ovocné stromy, jehličnany apod.)

4.2. Suchomilné rostliny skupiny 1 pro vrstvu subst rátu 80-100 mm

Tato skupina zahrnuje: • rozchodníky (rod Sedum) • netřesky (rod Sempervivum) • suchomilné trávy

Zeleň

27

Tab. 5 – Suchomilné rostliny skupiny 1

Rozchodník bílý Sedum album

Výška kvetoucí rostliny: 12 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: bílá/zelenočervená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum floriferum

Výška kvetoucí rostliny: 10 cm Doba květu: červenec Barva květu/listu: žlutá/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum hybridum

Výška kvetoucí rostliny: 10 – 15 cm Doba květu: červenec - srpen Barva květu/listu: žlutá/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Zeleň

28

Sedum cauticolum

Výška kvetoucí rostliny: 25 cm Doba květu: srpen Barva květu/listu: červená/šedá Způsob výsadby: v malých skupinách (4ks/m2) Zvláštnost: velkolistý – náročnější na živiny

Sedum reflexum (var. Trip madam)

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: žlutá/šedočervená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum reflexum

Výška kvetoucí rostliny: 20 cm Doba květu: červen – srpen Barva květu/listu: žlutá/šedá Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Zeleň

29

Rozchodník šestihranný Sedum sexangulare

Výška kvetoucí rostliny: 10 cm Doba květu: červen - červenec Barva květu/listu: žlutá/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum spurium (var. Album superbum)

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: bílá/sytě zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum spurium (var. Fuldaglut)

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: červená/tmavě červená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Zeleň

30

Sedum spurium (var. Rose)

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: růžová/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Netřesky (v druzích vznikající křížením) Sempervivum hybridum

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: růžová-červená/ zelená-růžová Způsob výsadby: v malých skupinách nebo jednotlivě Zvláštnost: nesnáší návětrná místa, snadno se kříží Kostřava Festuca glauca

Výška kvetoucí rostliny: 25 cm Doba květu: květen - červenec Barva květu/listu: světle hnědá/šedá Způsob výsadby: jednotlivé trsy Zvláštnost: snadno se semení a vytlačuje ostatní druhy

Zeleň

31

Rozchodník kamčatský Sedum kamtschaticum

Výška kvetoucí rostliny: 20 cm Doba květu: červenec - srpen Barva květu/listu: žlutá/žlutozelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum ochroleucum

Výška kvetoucí rostliny: 20 cm Doba květu: červenec - srpen Barva květu/listu: žlutá/světle zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum spathulifolium

Výška kvetoucí rostliny: 6 cm Doba květu: červen - červenec Barva květu/listu: žlutá/žlutozelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách

Zeleň

32

Sedum spectabile

Výška kvetoucí rostliny: 40 cm Doba květu: srpen - září Barva květu/listu: růžová/šedá Způsob výsadby: v malých skupinách nebo jednotlivě

Sedum spurium (var. Schorbusen blut)

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: růžová až červená/zelenočervená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Sedum telephium

Výška kvetoucí rostliny: 40 cm Doba květu: červenec - srpen Barva květu/listu: červená/šedozelená Způsob výsadby: jednotlivé trsy

Zeleň

33

Smělek Koeleria glauca

Výška kvetoucí rostliny: 20 cm Doba květu: červen - červenec Barva květu/listu: světle zelená/ modrozelená Způsob výsadby: jednotlivé trsy

Zeleň

34

Tab. 6 – Suchomilné rostliny skupiny 1 (pro střechy pro vrstvu substrátu 80-100 mm) - rekapitulace

DOBA KVĚTU /měsíce/ NÁZEV ROSTLINY VÝŠKA

v cm BARVA

KVĚTU/LISTU 3 4 5 6 7 8 9 10

Rozchodník bílý Sedum album

12 bílá/zeleno červená

Sedum floriferum 10 žlutá/zelená

Sedum hybridum 10-15 žlutá/zelená

Rozchodník kamčatský Sedum kamtschaticum

20 žlutá/žlutozelená

Sedum ochroleucum 20 žlutá/světle zelená

Sedum cauticolum 25 červená/šedá

Sedum reflexum (var. Trip madam)

15 žlutá/šedočervená

Sedum reflexum 20 žlutá/šedivá

Rozchodník šestihranný Sedum sexangulare

10 žlutá/zelená

Sedum spathulifolium 6 žlutá/žlutozelená

Sedum spectabile 40 růžová/šedá

Sedum spurium (var. Album superbum)

15 bílá/sytě zelená

Sedum spurium (var. Fuldaglut)

15 červená /tmavě červená

Sedum spurium (var. Schorbusen blut)

15 růžová až červená/ zelenočervená

Sedum spurium (var. Rose)

15 růžová/zelená

Sedum telephium 40 červená/šedozelená

Netřesky (v druzích) Sempervivum hybridum

15 růžová-červená/ zelená-růžová

Kostřava Festuca glauca

25 světle hnědá/šedá

Smělek Koeleria glauca

20 světle zelená/ modrozelená

Zeleň

35

4.3. Suchomilné rostliny skupiny 2 pro vrstvu subst rátu 100-150 mm (suchomilné trvalky)

Tab. 7 – Suchomilné rostliny skupiny 2

Hvozdík kartouzek Dianthus carthusianorum

Výška kvetoucí rostliny: 30 cm Doba květu: červen - září Barva květu/listu: červená/tmavě zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2) Zvláštnosti: vytváří řidší trsy

Hvozdík Dianthus deltoides

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: květen - červen Barva květu/listu: červená/šedozelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Zeleň

36

Rožec plstnatý Cerastium tomentosum

Výška kvetoucí rostliny: 10 cm Doba květu: květen - červenec Barva květu/listu: bílá/šedá Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2) Zvláštnosti: pomalu se rozrůstá

Jestřábník chlupáček Hieracium pilosella

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: květen - říjen Barva květu/listu: žlutá/tmavě zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Třezalka mnoholistá Hypericum polyphyllum

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: červen - srpen Barva květu/listu: žlutá/žlutozelená Způsob výsadby: jednotlivé trsy

Zeleň

37

Levandule úzkolistá Lavandula angustifolia

Výška kvetoucí rostliny: 40 cm Doba květu: červenec - srpen Barva květu/listu: fialová/šedá Způsob výsadby: jednotlivé trsy Zvláštnosti: nesnáší severní a návětrné strany

Dobromysl obecná Origanum vulgare

Výška kvetoucí rostliny: 30 cm Doba květu: červenec - srpen Barva květu/listu: růžová/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2) Zvláštnosti: vhodnější nižší formy

Zeleň

38

Lomikámen (v sortách) Saxifraga arendsii

Výška kvetoucí rostliny: 15 cm Doba květu: květen Barva květu/listu: bílá-červená/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2) Saxifraga aizoon

Výška kvetoucí rostliny: 25 cm Doba květu: květen - červen Barva květu/listu: bílá/světle zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Saxifraga paniculata

Výška kvetoucí rostliny: 20 cm Doba květu: květen - červen Barva květu/listu: bílá/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Saxifraga umbrosa

Výška kvetoucí rostliny: 20 cm Doba květu: květen - červen Barva květu/listu: růžová/světle zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2)

Zeleň

39

Mateřídouška obecná (v sortách) Thymus praecox

Výška kvetoucí rostliny: 10 cm Doba květu: květen - červen Barva květu/listu: růžová/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2) Zvláštnosti: náchylná na prudké změny vlhkosti v půdě

Thymus serpyllum

Výška kvetoucí rostliny: 10 cm Doba květu: červenec - září Barva květu/listu: růžová/zelená Způsob výsadby: ve velkých skupinách (desítky m2) Zvláštnosti: náchylná na prudké změny vlhkosti v půdě

Zeleň

40

Divizna Verbascum phoeniceum

Výška kvetoucí rostliny: 50 cm Doba květu: květen - červen Barva květu/listu: žlutá/šedozelená Způsob výsadby: jednotlivé trsy, výsev Zvláštnosti: snadno se semení a mění místo na střeše

Mochna jarní Potentilla verna

Výška kvetoucí rostliny: 10 cm Doba květu: březen - květen Barva květu/listu: žlutá/zelená Způsob výsadby: v malých skupinách Zvláštnosti: rychle se rozrůstá

Zeleň

41

Česnek (v druzích) Allium Výška kvetoucí rostliny: 30 cm Doba květu: květen - červenec Barva květu/listu: různá Způsob výsadby: jednotlivé trsy Zvláštnost: snadno se semení

Zeleň

42

Tab. 8 – Suchomilné rostliny skupiny 2 (pro střechy pro vrstvu substrátu 100-150 mm) - rekapitulace

DOBA KVĚTU /měsíce/ NÁZEV ROSTLINY VÝŠKA

v cm BARVA

KVĚTU/LISTU 3 4 5 6 7 8 9 10

Hvozdík kartouzek Dianthus carthusianorum

30 červená/tmavě zelená

Dianthus deltoides 15 červená/šedozelená

Rožec plstnatý Cerastium tomentosum

10 bílá/šedá

Jestřábník chlupáček Hieracium pilosella

15 žlutá/tmavě zelená

Třezalka mnoholistá Hypericum polyphyllum

15 žlutá/žlutozelená

Levandule úzkolistá Lavandula angustifolia

40 fialová/šedá

Dobromysl obecná Origanum vulgare

30 růžová/zelená

Lomikámen (v sortách)

Saxifraga arendsii 15 bílá–červená/ zelená

Saxifraga aizoon 25 bílá/světle zelená

Saxifraga paniculata 20 bílá/zelená

Saxifraga umbrosa 20 růžová/světle zelená

Mateřídouška obecná (v sortách)

Thymus praecox 10 růžová/zelená

Thymus serpyllum 10 růžová/zelená

Divizna Verbascum phoeniceum

50 žlutá/šedozelená

Mochna jarní Potentilla verna

10 žlutá/zelená

Česnek (v druzích) Allium

30 různá

Zeleň

43

4.4. Vegetace tvo řená trávníkem na vegeta ční vrstv ě 300-350 mm

Obr. 11 – Travnatá plocha na střeše Střešní zahrady s travnatými plochami jsou velmi žádané, neboť umožňují volný pohyb po vegetaci. Tento typ střešní zahrady je však náročnější na konstrukční uspořádání střechy. Dále je nutné si uvědomit, že kvalitní trávník vyžaduje splnění následujících podmínek:

• minimální výška substrátové vrstvy má být 300-350 mm (100 mm speciálního trávníkového substrátu na povrchu a 200-250 mm prosívané ornice)

• kvalitní trávníkový substrát, který je dostatečně drenážovaný • rovnoměrně ztužený půdní profil • řízená závlaha upravovaná dle klimatických podmínek • pravidelná údržba (hnojení, sekání, provzdušňování, likvidace

plevelu a mechu)

Tam, kde chceme mít rychle zatravněnou plochu, je možné použít trávníkové koberce. Tyto trávníky v podobě rolovaných trávníkových koberců se pěstují v trávníkových školkách po dobu 10 – 12 měsíců. Ze sortimentu společnosti DEKTRADE a.s. je možné použít trávníkový koberec DEK TR K 20 . Jakmile je koberec dostatečně zakořeněný a kompaktní, slupuje se na pásy o šíři 40 cm. Ve srolované podobě se odváží na místo určení

Zeleň

44

4.5. Suchomiln ější rostliny pro vrstvu substrátu 150-300 mm

4.5.1. Suchomiln ější ke ře listnatého typu

Obr. 12 – Potentilla fruticosa Obr. 13 - Euonymus

Obr. 14 - Cotoneaster Obr. 15 - Pyracantha

Zeleň

45

4.5.2. Suchomiln ější ke ře jehli čnatého typu

Obr. 16 - Pinus mugo Obr. 17 - Juniperus

Obr. 18 - Picea pung. glauca Obr.19 - Picea abies Nidiformis

Zeleň

46

4.6. Náročnější rostliny pro vrstvu substrátu nad 300 mm • zelenina, drobné ovoce, květiny na řez (tloušťka substrátu nad 300

mm) • ovocné stromy (tloušťka substrátu nad 400, příp. 500 mm) • vzrostlejší jehličnany (tloušťka substrátu nad 500 mm)

Požadavky tohoto druhu vegetace jsou shodné s požadavky klasických zahrad na zemi. Střešní zahrady musí být založeny podle pravidel půdního profilu, pravidelně musí být hnojeny na základě rozborů a musí být udržováno pH půdy podle požadavku pěstovaných rostlin. Je nutné si uvědomit, že u stromů samotná tloušťka substrátu nezaručuje optimální podmínky pro jejich růst. Posuzujeme ji v souvislosti s požadovaným objemem kořenového prostoru, který by u malých stromů měl činit cca 4 m3. Rostliny bývají vystaveny zatížení větrem. Je tedy nutné dbát na hlubší osazení do substrátu, případně provést stabilizaci proti vyvrácení (podrobněji viz kapitola 4.7.5). Zahradu je nejlépe doplnit řízenou závlahou, což umožní pěstovat všechny běžné volně rostoucí druhy rostlin. Z uvedeného popisu vyplývá, že základním požadavkem těchto zahrad je pravidelná a stálá péče o rostliny.

4.7. Realizace zelen ě 4.7.1. Obecně Na dokončenou hydroizolaci se provedou výše popsané vrstvy (ochranná, drenážní, filtrační, hydroakumulační a další). Po obvodu střechy (okolo atiky) a kolem detailů (vtoky, prostupy) provedeme ochranné pásy z praného říčního kameniva frakce 16-32, které rovněž od substrátu oddělíme pruhem z geotextilie, aby nedocházelo k postupnému smíchání (podrobněji viz kapitola 5.6 Obsypy). Vegetaci je možné na střeše založit několika způsoby:

• Hydroosev (směs osiva, vody, umělého hnojiva, organické hmoty a protierozních přísad) se nanáší na určenou plochu. Jedná se o metodu vhodnou pro ozelenění velkých ploch, na kterých plánujeme vytvořit společenství trav a bylin tvořících souvislý porost. Výhodou je, že díky protierozním přísadám je osivo v počáteční fázi chráněno proti erozi. Obecně (i mimo oblast vegetačních střech) lze hydroosev použít pro sklon do 60°.

Zeleň

47

• Suchý výsev – osivo nebo řízky se rozmístí ručně na ploše a dobře se zavlaží. Způsob je vhodný pro ozelenění střech menší plochy. Výhodou této metody jsou nízké náklady.

• Výsadba – rostliny předpěstované v balech se vysazují do substrátu na střeše. Výhodou je rychlejší vývoj vegetace, nevýhodou vyšší náklady.

• Vegetační rohože – předpěstované vegetační rohože se položí na substrát a zavlaží se. Bývají vyztuženy rounem, sítí nebo pletivem (vytlívající materiál pro ploché a šikmé střechy se sklonem do 15° nebo netlející materiál pro šikmé střechy nad 15°). Nevýhodou jsou vyšší náklady.

• Travní koberce – trávníkový drn stočený do koberce. Před položením koberce je vhodné aplikovat dlouhodobě působící hnojivo, čímž se urychlí zakořenění a růst trávníku. Nevýhodou je opět vyšší cena.

4.7.2. Suchomilné rostliny skupiny 1 Realizaci vegetační střechy se suchomilnou zelení lze provádět během celého roku kromě období, kdy teploty klesnou dlouhodoběji pod bod mrazu. Vegetační substrát pokládáme po vrstvách do vany vytvořené filtrační geotextilií nebo na zvláštní hydroakumulační vrstvu tvořenou např. deskami z minerálních vláken. Do takto připravené vrstvy substrátu vysazujeme suchomilnou zeleň (rozchodníky, netřesky, suchomilné trávy) v počtu 20 ks/m2, který zaručuje vytvoření prakticky souvislého zeleného koberce během jednoho roku. Pro rychlejší vytvoření souvislého koberce doporučujeme vysázené rostliny 1-2x týdně zalévat, aby zakořeňování proběhlo rychleji. Tento typ rostlin roste nejvíce na jaře a na podzim. Během léta zpravidla nejvíce kvete. Výběr suchomilných rostlin se provádí na základě požadavků investora, zpravidla podle barev květů, listů a doby květu. Tvary výsadeb rovněž záleží na požadavcích investora s tím, že je třeba upozornit na specifika některých rostlin. Např. výsadba jednotlivých rostlin tvoří velké trsy, plošná výsadba tvoří koberce. Tento druh zeleně je možné pěstovat na sklonech střech až do 40°. Na sklonech 20° až 40° se substrát plní do plastového roštu, který zajišťuje jeho stabilitu proti sesuvu. Doba trvání výsadby na střeše o velikosti cca 100 m2 v 1. - 2. nadzemním podlaží trvá 1-2 dny.

Zeleň

48

4.7.3. Suchomilné rostliny skupiny 2 Na rozdíl od první skupiny suchomilné zeleně se výška vrstvy substrátu tohoto typu vegetace pohybuje od 100 mm do 150 mm. Tloušťka vrstvy substrátu umožňuje rozšířit spektrum rostlin první skupiny (rozchodníky, netřesky, suchomilné trávy) o suchomilné trvalky, které zpravidla velmi dobře rostou i bez závlahy. Postup, hustota a doba výsadby je shodná jako u první skupiny. 4.7.4. Vegetace tvo řená trávníkem Založení je obdobné jako u střech se suchomilnou zelení s tím, že se používá silnějších geotextilií (300 g/m2) pro filtrační vrstvu. Podmínkou pro funkčnost těchto ploch je především vrstva substrátu tloušťky min. 300 mm. Spodní vrstva substrátu se vytváří nejlépe z prosívané ornice v tloušťce 200 - 250 mm, která se rovnoměrně zhutní. Na ni se pak pokládá trávníkový substrát v tloušťce 100 mm. Do takto upraveného profilu se zabuduje řízená závlaha. Travnatý povrch se vytvoří:

• výsevem vhodné směsi trav pro danou potřebu (dlouhodobější způsob za nižší cenu)

• z travního koberce, který se položí a zaválcuje (plocha je zatravněna ihned za vyšší cenu).

4.7.5. Ostatní rostliny do tl. substrátu nad 150 mm (suchomiln ější

keře listnatého a jehli čnatého typu do tl. substrátu 150-300 mm a náro čnější rostliny do tl. substrátu nad 300 mm)

Tyto rostliny vyžadují zpravidla řízenou závlahu. Do výšky cca 1 m se dá vegetace pěstovat bez kotvení, vyšší rostliny je nutno stabilizovat proti vyvrácení např. těmito způsoby:

• Silnější větve se upevní pomocí lanek, která jsou v místech kontaktu s větvemi obalena umělohmotným prvkem, do kovové mříže umístěné pod lanem. Umělohmotné prvky se používají proto, aby nedošlo k poškození kůry stromu.

• Ocelové lano se napne přes kořenový bal a ukotví se do kovové mříže umístěné pod balem. Jedná se o tzv. podzemní kotvení balu.

Nedoporučujeme vysazovat vyšší zeleň (stromy) do okrajových a rohových oblastí střechy z důvodu většího zatížení větrem těchto částí. Hustota výsadby závisí na konkrétním druhu zeleně. Většinou se nejedná o plošné vysazování, ale o architektonickou tvorbu.

Zeleň

49

4.8. Vývojová pé če 4.8.1. Suchomilné rostliny skupiny 1 Suchomilnou zeleň skupiny 1 je nutné v období po výsadbě, zejména v letních měsících, 1-2x týdně zalévat. Tím se uspíší zakořeňování rostlin a zajistí se tak rychlejší rozrůstání. Rostliny by měly během jednoho vegetačního roku pokrýt prakticky celý povrch a tím si vytvořit vhodné stanoviště bez nutnosti další zálivky. 4.8.2. Suchomilné rostliny skupiny 2 U této skupiny vegetačních střech hraje zálivka po výsadbě ještě větší úlohu než u předešlého typu. Suchomilné trvalky potřebují dostatek vody až do doby zakořenění (3-4 měsíce po výsadbě), poté prospívá zálivka v sušších letních měsících. Prázdná místa po uhynulých rostlinách je třeba dosázet, aby nedošlo k zaplevelování. 4.8.3. Vegetace tvo řená trávníkem Travnaté střechy vyžadují vždy řízenou závlahu, kterou je třeba regulovat podle dlouhodobějšího charakteru počasí. Prázdná místa je nutné ihned dosít, aby nedošlo k zaplevelení. První jemná tráva se opatrně seká při výšce 8-10 cm, aby nedošlo k jejímu vytrhání. První seč je velmi důležitá, neboť tráva na ni reaguje rychlejším odnožováním, kterým se trávník zahušťuje. 4.8.4. Ostatní rostliny pro vrstvu substrátu nad 15 0 mm

(suchomiln ější ke ře listnaté a jehli čnaté pro vrstvu substrátu 150-300 mm a náro čnější rostliny pro vrstvu substrátu nad 300 mm)

Tato vegetace vyžaduje velkou pozornost ihned po výsadbě z hlediska zálivky, pletí, okopávání a hnojení. Péči je nutno přizpůsobit vysazené zeleni. Jedná se o odbornou zahradnickou činnost. 4.9. Údržba Obecně lze říci, že trvanlivost vegetace na střechách je úměrná míře pozornosti majitele. Ze základních úkonů týkajících se údržby vegetačních střech jmenujme pravidelnou kontrolu vtoků. Dále je nutné kontrolovat, zda nad hydroakumulační vrstvou nestojí voda, protože jinak může docházet k úhynu rostlin a výskytu mechu. Pokud se mech vyskytne, je vhodné po odstranění příčin růstu mechu použít přípravek MECHOSTOP dle návodu. Pravidelně se odstraňuje nežádoucí náletová zeleň. Pokud je společenství rostlin tvořeno kombinací níže uvedených skupin rostlin, je nutno údržbu lokálně přizpůsobit nárokům jednotlivých skupin.

Zeleň

50

4.10. Suchomilné rostliny skupiny 1 a skupiny 2 Hnojení se provádí 1x ročně na jaře pomalurozpustnými hnojivy typu PLANTACOTE v dávce 3-4 dkg/m2. Pro zdárný růst rostlin je třeba 1x ročně na jaře doplňovat vegetační střechu zahradnickým substrátem se 60ti až 70ti procentním obsahem organických látek v tloušťce 1 cm – opatrně obsypat všechny rostliny. Po tomto úkonu je vhodné střechu zalít. Sníží se tím úlet substrátu. Každoročně na jaře se stříhají zaschlé květy a odstraňují se z porostu vyhrabáním.

4.11. Travnaté plochy Hnojení se provádí 2-3x ročně na jaře (březen, duben) a v červnu kombinovaným hnojivem s obsahem NPK a mikroprvky. Optimální jsou speciální hnojiva pro trávníky s doplňkem síranu draselného aplikovaného při druhém hnojení. Travnaté plochy je nutno zavlažovat. Závlaha se upravuje podle množství přírodních srážek (zejména v červnu, červenci a srpnu) a podle dlouhodobého vývoje počasí. Další údržba travnatých ploch zahrnuje:

• pravidelné sekání trávníku 1x týdně, v době s max. růstem i 2x týdně

• 1-2x ročně čištění trávníku od mechu • doplňování kompostované zeminy 1x ročně vždy na jaře vrstvou

cca 1-2 cm • průběžnou likvidaci náletových plevelů • provádění strojního provzdušňování, tzv. vertikutace 2x ročně.

Vertikutací se odstraňuje z povrchu substrátu plsť, která se zde postupně tvoří a která zabraňuje pronikání vody a živin ke kořenům rostlin.

4.12. Ostatní rostliny pro vrstvu substrátu nad 150 mm (suchomiln ější ke ře listnaté a jehli čnaté pro vrstvu substrátu 150-300 mm a náro čnější rostliny pro vrstvu substrátu nad 300 mm)

Tyto rostliny vyžadují údržbu, která je srovnatelná s údržbou rostlin na běžné zahradě. Nevyhnutelná je pravidelná závlaha, hnojení a pletí.

Zatížení vegetačními vrstvami

51

5 Zatížení vegeta čními vrstvami Pro předběžné návrhy lze použít pro výpočet zatížení střešním substrátem v plně nasyceném stavu hodnotu 12 – 14 kg/1 cm tloušťky substrátu. Je však nutné upozornit , že při použití běžné zeminy s organickou příměsí ve stavu vlhkém, velmi vlhkém až nasyceném vodou může být hmotnost 16,5 – 18 kg/1 cm tloušťky vrstvy. Podrobné informace o zatížení drenážními vrstvami ze sypkých materiálů a o zatížení substráty (obojí v plně nasyceném stavu) uvádíme v následujících tabulkách. Tab. 9 – Zatížení drenážními vrstvami (v plně nasyceném stavu)

Velikost zrna Plošné zatížení na 1cm tlouš ťky vrstvy

Uvažovaná objemová hmotnost Materiál

[mm] [kg/m2] [kN/m2] [kg/m3] štěrkopísek 4/8-8/16 16-18 0,16-0,18 1600-1800 láva 1/5-4/12 11-14 0,11-0,14 1100-1400 pemza čištěná 2/4-4/12 7-8 0,07-0,08 700-800 pemza nečištěná 2/4-4/12 11-12 0,11-0,12 1100-1200 keramzit nedrcený

4/8-8/16 5-6 0,05-0,06 500-600

expandovaná břidlice nedrcená 4/8-8/16 6-8 0,06-0,08 600-800

keramzit drcený 2/4-4/8 6-8 0,06-0,08 600-800 expandovaná břidlice drcená 2/4-4/11 6-8 0,06-0,08 600-800

desky z minerální vlny 8-10 0,08-0,10 800-1000

Tab. 10 – Zatížení substráty (v plně nasyceném stavu)

Plošné zatížení na 1cm tlouš ťky vrstvy

Uvažovaná objemová hmotnost Druh substrátu

[kg/m2] [kN/m2] [kg/m3] jílovitominerální substrát 9 0,09 900 rašelina 9-11 0,09-0,10 900-1100 zemina 16,5-18 0,17-0,18 1650-1800 střešní substrát DEK RNSO 80 8,5 0,085 850

střešní substrát DEK S 300 9,5 0,095 950 substrát trávníkový DEK TR 100 8,5 0,09 850

Zatížení vegetačními vrstvami

52

Při výpočtu zatížení vegetačními vrstvami je nutné zohlednit i hmotnost samotné vegetace. Vegetace tvořená rozchodníky, trávou a bylinami představuje zatížení cca 15 kg/m2, keři 20 kg/m2 a stromy až 150 kg/m2.

Návrh odvodnění vegetačních střech

53

6 Návrh odvodn ění vegeta čních st řech Snížení odtoku srážkové vody ze střech (zadržování srážkové vody, její čerpání rostlinami a odpar) a zpomalení odtoku přebytkové vody jsou hlavní přínosy vegetačních střech. Mají význam z hlediska ekologického (zadržení vody v území), odvodňovací techniky (menší profily potrubí) a také ekonomického (menší poplatky za stočné). Součinitel odtoku se zahrnuje jako bezrozměrný parametr do výpočtu odtoku dešťové vody (ČSN EN 12056-3 [5]): Q = i . A . C Q odtok dešťových vod v litrech za sekundu [l/s] i intenzita deště v litrech za sekundu na metr čtverečný

[l/s.m2] (pro střechy a plochy ohrožující budovu zaplavením

i = 0,03 l/s.m2) A účinná plocha střechy v metrech čtverečných [m2] Pro střechy, kde se zohledňuje účinek větru a déšť je hnaný větrem proti stěně, ze které může voda odtékat na střechu nebo do střešního žlabu, se k účinné ploše střechy A připočítává 50% z plochy stěny. U střech, kde se vtokem odvodňuje i šikmá střecha, je třeba stanovit účinnou plochu této šikmé střechy nebo šikmé části střechy. C součinitel odtoku [-] Pro vegetační střechy je možné dosadit odtokové součinitele C podle tabulky 11, které závisí na tloušťce substrátu a velikosti sklonu střechy (dle FLL). Tab. 11 – Hodnoty součinitele odtoku (dle FLL)

Tlouš ťka vrstvy substrátu Sklon st řechy do 15° Sklon st řechy v ětší

než 15° 50 cm 0,1 - 25-50 cm 0,2 - 15-25 cm 0,3 - 10-15 cm 0,4 0,5 8-10 cm 0,5 0,6 Na základě zkušeností pracovníků střediska ATELIER DEK doporučujeme uvažovat při návrhu profilů odvodnění se započtením retenční schopnosti vegetační střechy jen v případě jistoty, že střecha bude realizována jako vegetační bezprostředně po dokončení hydroizolační vrstvy a po celou dobu životnosti objektu bude

Návrh odvodnění vegetačních střech

54

provozována a udržována jako vegetační. Je-li pochybnost o retenční funkci, doporučuje se dosadit hodnoty dle ČSN EN 12056-3 [5].

Zásobení vodou a zavlažování

55

7 Zásobení vodou a zavlažování Závlahový systém musí být řešen odborným návrhem a projektem.

7.1. Nároky na kvalitu vody Kvalita závlahových vod je stanovena normativně ČSN 75 7143 Jakost vody pro závlahu [7]. Dle této normy se dělí ukazatele, které se používají ke klasifikaci vody podle její jakosti, na:

• fyzikální (pach, teplota, barva vody, účinek nerozpuštěných látek na úrodnost půdy závislý na velikosti částic a jejich původu)

• chemické (obsah veškerých rozpuštěných látek, obsah nežádoucích látek ve vodě, posouzení vhodnosti vody pro závlahu s ohledem na množství a skladbu znečištění dostávajícího se do vody)

• biologické (mikrobiologické, virologické a parazitologické) • ukazatele radioaktivity (celková objemová radioaktivita β, obsah

226Ra, U a v případě potřeby i obsah dalších radioaktivních prvků)

Z hlediska doplňkových závlah se vody dělí na třídy: • I. třída – vody vhodné k závlaze • II. třída – vody podmíněně vhodné k závlaze • III. třída – vody nevhodné k závlaze

Při použití pitné vody dle ČSN 75 7111 [8] není třeba jakost vody klasifikovat.

7.2. Možnosti řešení závlah Dodatečné (umělé) zavlažování se provádí ručně nebo pomocí instalovaného zavlažovacího zařízení. Podle toho, jak je voda dodávána substrátu a rostlinám, rozeznáváme různé způsoby závlahy. V oblasti vegetačních střech lze uplatnit mikrozávlahy, podmok a závlahu postřikem. 7.2.1. Mikrozávlahy Mikrozávlaha je povrchová nebo podpovrchová závlaha, která dodává malé množství vody přímo k rostlině pozvolným výtokem - po kapkách (lokalizované závlahy) nebo postřikem (mikropostřik). Výhody:

• to, že se mezilehlá plocha nezavlažuje (omezí se tak rozvoj plevele)


56

• úspory při spotřebě závlahové vody a energie (systémy pracují s nízkým provozním tlakem)

• možnost použití na svazích bez nebezpečí eroze (kromě bodové závlahy)

• možnost aplikace hnojiv (hnojivá závlaha) Nevýhody:

• vysoké nároky na kvalitu vody • vyšší investiční náklady • vyšší požadavky na údržbu

- Lokalizované závlahy:

• Princip kapkové závlahy obecně spočívá v pomalé a dlouhodobé dodávce vody po kapkách do kořenové zóny půdního profilu, které se docílí redukcí dopravního tlaku (nejčastěji labyrintem v ústrojí kapkovače). Výtokové množství z kapkovačů činí 1-10 l/hod. Je nejnáročnější na kvalitu vody ze všech mikrozávlah.

• V případě bodové závlahy spočívá princip v bodovém výtoku vody z otvoru o průměru cca 1,6-2,4 mm. Otvory jsou umístěny na zavlažovacím potrubí a bývají opatřeny ochrannou krytkou, která jednak tlumí energii výtokové vody a jednak zabraňuje zanesení otvoru. Výtokové množství je vyšší než u kapkové závlahy. Bodová závlaha vyžaduje terén s rovnoměrným sklonem do 5%. Jsou-li závlahové linky vedeny po povrchu, je nutno je upevnit proti posunu.

Mikropostřik je závlaha s rozvodem vody potrubím o malém průměru s připojenými mikropostřikovači nebo rozstřikovači. Rozvodné a rozdělovací potrubí (plast) se obvykle navrhuje jako podzemní. Mikropostřikovače se dělí na:

• mikropostřikovače – zařízení, které otáčivým pohybem, vyvolaným úderem lopatky, reakční silou apod., rozstřikuje závlahovou vodu do svého bezprostředního okolí. Od postřikovačů se liší výkonností: provozní tlak je od 120, příp. 150 do 300 kPa, poloměr dostřiku od 3 do 7,5 m

• rozstřikovače – z pevné výtryskové hubice vytéká proud vody, naráží na pevnou nebo rotující plochu a tříští se o ni. Zavlažuje kruhovou nebo sektorovou výseč. Zavlažují plochu do poloměru 3 m a pracují při tlaku od 50 kPa.

7.2.2. Podmok Další alternativou dodávky vody substrátu a rostlinám, která bývá realizována na vegetačních střechách a spadá do skupiny tzv. gravitačních závlah, je závlaha podmokem. Akumulace vody je zajištěna souvislou hladinou vody dosahující max. 2/3 výšky drenážní vrstvy a je


57

vytvořena zvýšeným střešním vtokem. Voda je pak rostlinám k dispozici pomocí difuze a vzlínavosti. Výhody:

• možnost závlahy vysokými dávkami • úspora energie • poměrná rovnoměrnost závlahy

Uvedené řešení je možné realizovat jen na nízkých sklonech (do cca 2°).

7.2.3. Závlaha post řikem Voda se pod tlakem čerpá do podzemních řadů trubní sítě, ze kterých jsou na povrch vyvedeny závlahové hydranty. Závlaha postřikem se provádí pomocí postřikovacího stroje, na kterém jsou instalovány postřikovače. Postřikovač rozhoduje o kvalitě a intenzitě závlahy. Většina typů je otáčivých, s pohybem vyvolaným úderovým mechanizmem nebo reaktivní silou. Zavlažují plochu kruhu nebo jeho výseč. Výhody:

• nižší pořizovací náklady (ve srovnání s mikrozávlahami)

Nevýhody: • vyšší nároky na energii • větší spotřeba vody oproti mikrozávlahám • požadavek na vydatnější zdroj vody

- - Postřikovače s výsuvným provedením (tzv. Pop-Up) se dělí na: • rozprašovací (Spray Head Sprinklers) – poloměr dostřiku několik

desítek cm až cca 5 m, využití na menších plochách, • rotační (Rotors, Gear Drive Sprinklers) – poloměr dostřiku 5 – 13 m

(malé zahradní), 18 m (větší rotační) nebo 20 – 30 m, otáčejí se kolem vertikální osy, vhodné pro závlahu větších travnatých ploch,

• úderové (Impact Sprinklers) – s úderovým mechanismem umístěné v podzemních pouzdrech, mohou postřikovat i vodou horší kvality, vhodné pro velké plochy s dlouhým postřikem.

7.3. Návrh závlahy

7.3.1. Potřeba vody Základním předpokladem pro řešení závlahového systému je výpočet potřeby závlahové vody. Tento podklad umožňuje stanovit parametry závlahového zařízení, posoudit vodní zdroj, příp. akumulační prostor vodní nádrže, určit nároky na energii apod. Pro účely návrhu a stanovení kapacit závlahových zařízení nebo stanovení potřebných akumulačních prostorů se vychází z množství srážek ve směrodatně suchém roce.


58

Stanovení potřeby vody pro doplňkovou závlahu řeší ČSN 75 0434 Potřeba vody pro doplňkovou závlahu [9]. Celková vláhová potřeba je množství vody na jednotku plochy [m3/ha], které potřebuje rostlina za vegetační období na transpiraci (výdej vody povrchem rostliny) a evapotranspiraci (výdej vody v podobě vodní páry rostlinou) pro zajištění vývoje a vzrůstu rostliny. Vláhovou potřebu rostlin ovlivňují kromě faktorů meteorologických a klimatických (intenzita a délka slunečního záření, teplota a vlhkost vzduchu, rychlost větru, srážky, atmosférický tlak) faktory půdní (vlhkost substrátu, jeho struktura a textura) a fyziologické (druh rostliny, hustota rostlin, kořenový systém). Např. v našich klimatických podmínkách tvoří roční úhrn srážek asi 1/3 až 1/2 potřebného množství vody pro kvalitní trávník, potřeba vody ve vegetačním období se u většiny trávníků pohybuje mezi 600 – 800 mm/m2. Závlahové množství je množství vody [mm; m3/ha], které je nutno přivést k rostlině ve vegetačním období na jednotku zavlažované plochy k doplnění přirozené vláhy a k úhradě všech ztrát vzniklých při závlaze. Bilanční rovnice zahrnuje: vláhovou potřebu rostliny za vegetační období, součinitel využitelnosti srážek, ztrátový součinitel (vyjadřující ztráty vody na zavlažované ploše) a srážky ve vegetačním období rostliny. Závlahové množství se dodává v průběhu vegetačního období formou závlahových dávek (v závislosti na vývojových stádiích rostliny). Platí, že součet závlahových dávek v průběhu vegetačního období se rovná vypočtenému celovegetačnímu závlahovému množství dané rostliny. Závlahová dávka (množství vody dodané jednorázově na jednotku plochy) [m3/ha] pro lokalizovanou závlahu se určí ze vzorce, který zohledňuje počet kapkovačů u jedné rostliny, navlažený objem půdy z jednoho kapkovače a počet zavlažovaných rostlin na jednotku plochy. 7.3.2. Zdroj vody Závlahový systém může odebírat vodu z následujících zdrojů. Voda z vodovodu:

• levný a dostupný způsob co se týče nákladů na připojení do systému

• drahý způsob z provozního hlediska • voda z vodovodu bývá chlorována, což může mít na některé

rostliny nepříznivý dopad (např. trávník)


59

• voda musí být mechanicky filtrována (při odstavení a následné obnově dodávky se z potrubí uvolňují usazeniny a nečistoty, které mohou systém zanést)

Dešťová voda:

• teplota vody bývá pro rostliny vhodnější (není tak studená jako z vodovodu)

• voda není tak tvrdá jako z vodovodu • nutnost kombinace s jiným zdrojem vody (z důvodu

nedostatečného akumulovaného množství zejména v letním období)

• potřeba mechanického čištění

Studniční voda: • problém může být s chemickým složením vody (nutno stanovit

chemickým rozborem) • velké náklady na zřízení studny, čerpadla a dalšího příslušenství • v případě, kdy přítok do studny nestačí průběžně dodávat vodu

závlahovému systému, je nutné použít jímky (voda se v nich akumuluje, pak se odčerpá do závlahového systému)

- 7.3.3. Prvky závlahového systému Mezi základní prvky patří:

• ovládací systém a elektrorozvody (ovládací jednotka, senzory dešťové a větrné, elektromagnetické ventily, podzemní ventilové šachtice)

• postřikovače a trubní rozvody • hlavní sestava, filtrace, armatury

7.3.4. Instalace systému a údržba Pokud se jedná o střešní zahradu, kde je známa její finální podoba, je vhodné před provedením vrstvy substrátu instalovat závlahový systém. V případě, kdy ještě není vyřešena budoucí podoba střešní zahrady, je vhodnější instalovat závlahový systém dodatečně po vyřešení její finální podoby a závlahového systému (závlahový systém je pak navržen úsporněji). Dodatečné vedení tras nemusí poškodit zeleň - např. pokud je závlaha pokládána pod trávník, sejme se potřebný pás trávníku a zeminy a položí se vedle výkopu. Po uložení rozvodů se vrácená zemina zhutní a na ni se položí trávník, který se následně ošetří. Mělce uložený systém vyžaduje zazimování, které spočívá ve vyfouknutí vody ze všech podzemních rozvodů, ventilů a postřikovačů pomocí stlačeného vzduchu z kompresoru. Zazimování se provádí před


60

příchodem mrazů (nejčastěji v říjnu), spuštění spadá do období duben – květen. Hloubka uložení rozvodů se volí dle navrženého závlahového systému, především v návaznosti na konstrukční výšku postřikovače.

Zajištění proti sesuvu a erozi substrátu

61

8 Zajišt ění proti sesuvu a erozi substrátu Při provádění vegetačních střech na větších sklonech je obecně nutno zajistit:

• stabilní vzájemnou polohu substrátu a vrstev pod ním • horní povrch substrátu proti splavování jemných částic při

nevzrostlé vegetaci.

Při menší tloušťce substrátu a sklonu střechy do 15° lze ke stabilizaci substrátu použít tvarované z pěnových plastů. Vegetační substrát se vsypává přímo do této desky. U střech se sklonem větším než cca 20° jsou nutná opat ření k zabránění sesuvu substrátu. Jedná-li se o dosud nevzrostlou zeleň a substrát je tvořen zrnitými částicemi (drcené přírodní nebo umělé kamenivo), je nutno tato opatření provádět už při nižších sklonech od cca 15°. Zábranu proti sesuvu lze vytvo řit např. jeho vsypáním do roštu z (recyklovaného) polyethylenu. Rošty jsou složené z nosníků rovnoběžných se spádnicí střechy a prahů, které jsou vkládány kolmo na nosníky. Se stoupajícím sklonem klesá vzdálenost mezi prahy. Smykové síly jsou přenášeny do okapní oblasti. Uvedené platí pro střechy se substrátem do tloušťky cca 20 cm. Střešní zahrady se substrátem velkých tlouštěk nelze na šikmých plochách prakticky realizovat. Při ozeleňování šikmých střech je dobré zvážit použití předpěstované vegetační rohože s netlející nosnou vložkou namísto výsadby či výsevu. Horní povrch substrátu pak není nutné chránit před erozí. K zadržení substrátu proti jeho splavování z povrchu se při větších sklonech (až do 40°) a nevzrostlé zeleni používá sí ť z jutových vláken. Ta se rozpadne během let, kdy se zeleň rozroste.

Odvodňovací zařízení

62

9 Odvod ňovací za řízení Odvodňovací zařízení musí pojmout a odvést jak přebytečnou vodu z drenážní vrstvy, tak povrchovou vodu z vegetační vrstvy. Stékající vodu z okolních fasád a střech je třeba odvést tak, aby nepoškozovala vegetační vrstvu (přebytečná voda má negativní vliv na suchomilnou vegetaci apod.). Podle postupu uvedeného v kap. 5.2 se vypočítá požadovaný odtok dešťových vod ze střechy [l/s], na jehož základě se stanoví počet střešních vtoků (v případě ploché vegetační střechy), případně se zvolí žlab odpovídajících rozměrů. Vtoky se doporučuje umísťovat ve vzdálenosti minimálně 0,5 m od atik a jiných nadstřešních konstrukcí z důvodu:

• spolehlivého opracování přířezu hydroizolace (kterým jsou vtoky vybaveny) hydroizolačním povlakem v ploše

• spolehlivého opracování hydroizolační vrstvy v detailu ukončení střechy u atiky a jiných nadstřešních konstrukcí.

Střešní vtoky je třeba provádět bez ozelenění a bez zakrytí např. štěrkem a musí být kdykoliv přístupné. Leží-li střešní vtoky uvnitř vegetačních ploch, měla by se pro ochranu před nečistotami a vegetací a také pro kontrolu vybudovat kontrolní šachta. Kontrolní šachty nesmějí omezovat odvodnění. Používají se kovové (nerezový plech) nebo plastové a jsou výškově nastavitelné. Střešní vtoky mimo vegetační plochy se provádějí ve štěrkovém pásu nebo - pokud leží v pochůzné ploše - s odtokovým nástavcem.


63

Obr. 20 – Příklad řešení vtoku ve skladbě S05 Odvodňování střech s vyšším sklonem se provádí prostřednictvím štěrkových pásů případně se zabudovanými drenážními trubkami nebo pomocí okapů a podokapních žlabů. V prostoru okapu u více nakloněných střech je třeba počítat s vyšším povrchovým odtokem oproti odtoku z povrchu hydroizolace. Tuto skutečnost je třeba zohlednit při dimenzování drenáže a provedení detailu okapu. V oblasti okapu je třeba zamezit silnému růstu a převisu vegetace. Při odvodňování střech s mezistřešním žlabem nebo úžlabím je třeba zvláště zohlednit dimenzování drenáže, neboť je třeba úžlabím odvodnit dvě střešní plochy.


64

Obr. 21 – Příklad řešení úžlabí odvodňujícího velké plochy střech se skladbou S25

Ochranné pásy

65

10 Ochranné pásy Po obvodu střešní zahrady, okolo průniků střešní konstrukcí, okolo střešních vtoků a v místech napojení na stěnu musí být proveden minimálně 300 mm (lépe 500 mm) široký ochranný pás bez vegetace např. z praného říčního kameniva frakce 16-32 (kačírek), praného kameniva frakce 32-63, kamenných nebo betonových desek. Tento pás slouží:

• pro účely kontroly a údržby střechy • při odpovídajících rozměrech jako pojistka proti sání větru

v místech okrajových a rohových částí střechy • jako ochrana rostlin před odstříkávající vodou v místech napojení

fasády • jako protipožární ochrana • jako obrana proti proniknutí kořínků rostlin pod oplechování, příp.

do ostatních konstrukcí

Ochranný pás se odděluje od ostatních konstrukcí pruhem geotextilie (např. FILTEK 300 - plošná hmotnost 300 g/m²). Při provádění filtrační vrstvy je třeba textilii vyvést až k horní hraně vegetačního substrátu.

Napojování a ukončování souvrství

66

11 Napojování a ukon čování souvrství Detaily ukončení hydroizolace na souvisejících konstrukcích jsou podrobně popsány v publikaci „KUTNAR – Ploché střechy – skladby a detaily, leden 2007“ [10]. Shodné detaily platí i pro ochranu proti prorůstání kořenů jako zvláštní vrstvu. U odvětrávacích a klimatizačních zařízení je třeba počítat – v důsledku výstupu teplého a studeného vzduchu a vzniku vzdušného proudění; a u komínů – v důsledku vycházejících zplodin jako např. SO2 se škodami na vegetaci omrzáním a usycháním, obzvláště na stále zelených rostlinách. Je tedy nutno předem prověřit, jaká vegetace je do těchto míst vhodná.

Obr. 22 – Příklad ukončení vegetační střechy se skladbou S05 u stěny

Ohraničení ploch

67

12 Ohrani čení ploch Ohraničení ploch se mohou skládat z:

• pevných vystupujících dílů a staveb • na stavbě vyrobených stavebních dílů (beton, dřevo) • prefabrikovaných stavebních prvků (beton, dřevo, plasty, ...)

Ohraničení musí být stabilní. Nesmí vzniknout nepřiměřený tlak na hydroizolaci, který by ji mohl poškodit. Je třeba ověřit dostatečnou únosnost a přípustné stlačení tepelněizolačních materiálů a drenážních vrstev od zatížení. Na stavbě vyrobené stavební díly nebo prefabrikované prvky mohou být provedeny na ochranné vrstvě nebo na kluzné vrstvě bezprostředně na hydroizolaci střechy nebo na filtrační vrstvě bezprostředně nad drenážní vrstvou. Při společném odvodňování vegetačních ploch a ostatních ploch s ohraničujícím prvkem umístěným přímo na hydroizolaci musí být spodní povrch ohraničujících prvků upraven tak, aby jím mohla protékat voda.

Obr. 23 – Příklad napojení pochůzné plochy na vegetační plochu pomocí prefabrikovaného obrubníku

Ohraničení ploch

68

Obr. 24 – Příklad napojení pochůzné plochy na vegetační plochu pomocí úhelníkového obrubníku

Pochůzné plochy

69

13 Pochůzné plochy Pochůzné plochy se provádějí z:

• betonových nebo kamenných prvků bodově podporovaných podložkami

• betonových nebo kamenných prvků pokládaných do vrstvy kameniva

• betonových nebo kamenných prvků pokládaných do malty • monolitických desek

Odvodnění ploch je realizováno:

• spádováním ploch ke střešním vtokům (spád max. 2%) • prosakováním vody do spár do drenážní vrstvy nebo přímo na

hydroizolaci Podložky prvků pochůzných ploch musí být navrhovány tak, aby nevznikl nepřiměřený tlak na hydroizolaci, který by ji mohl poškodit. Je třeba ověřit dostatečnou únosnost a přípustné stlačení tepelněizolačních materiálů a drenážních vrstev od zatížení. U pojížděných ploch je třeba při návrhu zohlednit i vodorovné síly od zrychlení. Pochůzné plochy položené do malty by se měly provádět jen ve výjimečných případech z důvodu nebezpečí výkvětů, tvorby trhlin, zvednutí mrazem a zanášení vtoků. Pochůzné plochy pokládané do kameniva se provádějí na filtrační vrstvu nad drenážní vrstvou nebo bezprostředně na drenážní vrstvu např. ze štěrku nebo keramzitu. Pod monolitickými podlahami je nutná kluzná vrstva z důvodu ochrany hydroizolace. Rovněž je nutné v takovýchto podlahách vytvářet dilatační spáry.

70

14 Vlastnosti materiál ů 14.1. Textilie Tab. 12 – Netkané textilie

Název Materiál Délka/šířka

[m]

Plošná hmotnost

[g/m²]

Pevnost v tahu v podélném / příčném směru dle ČSN EN

ISO 10319 [kN/m]

Tažnost v podélném/příčném směru dle ČSN EN

ISO 10319 [%]

CBR test - Odolnost vůči protlačování dle ČSN EN ISO

12236 [kN]

FILTEK 150 netkaná geotextilie

z polypropylen. vláken max. 50x2 150 3,7/2,0 70/100 0,7



FILTEK 300 netkaná geotextilie z polypropylen. vláken

max. 50x2 300 8,0/10,0 70/80 2,1



14.2. Nopové fólie Tab. 13 – Nopové fólie

Název Materiál Barva Délka/šířka

[m] Výška nopu

[mm] Tloušťka

[mm]

Počet nopů

[ks/m²]

Objem vzduchu mezi

nopy [l/m²]

Pevnost v tlaku [kN/m²]

Speciální úprava

DEKDREN T20 GARDEN

HDPE černá 2,5 m (délka desky), 1,2 m (šíře desky)

20 1,0 400 14 150 perforace pro odtok vody z nopů

DEKDREN L60 GARDEN

HDPE černá 1,64 m (délka desky), 0,81 m (šíře desky)

61 1,6 74 48,18 100 perforace pro odtok vody z nopů

Vlastnosti m

ateriálů

70

71

15 Použitá literatura Normy a p ředpisy: [1]ČSN P 73 0600:2000 (730600) Hydroizolace staveb – Základní ustanovení [2] ČSN P 73 0606:2000 (730606) Hydroizolace staveb – Povlakové hydroizolace – Základní

ustanovení [3]ČSN 73 1901:1999 (731901) Navrhování střech – Základní ustanovení [4] ČSN EN 13948:2007 (727656) Hydroizolační pásy a fólie – Asfaltové, plastové a pryžové

pásy a fólie pro hydroizolaci střech – Stanovení odolnosti proti prorůstání kořenů [5] ČSN EN 12056-3:2001 (756760) Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 3:

Odvádění dešťových vod ze střech – Navrhování a výpočet [6] FLL Richtlinie für die Planung, Ausführung und Pflege von Dachbegrünungen –

Dachbegrünungsrichtlinie – Ausgabe 2008 [7]ČSN 75 7143:1991 (757143) Jakost vod. Jakost vody pro závlahu [8]ČSN 75 7111: 1991 (757111) Jakost vod. Pitná voda [9] ČSN 75 0434: 1994 (750434) Meliorace. Potřeba vody pro doplňkovou závlahu Odborné publikace: [10]KUTNAR – Ploché střechy – Skladby a detaily, leden 2007, DEKTRADE 2007 [11] Minke, G.: Zelené střechy – Plánování, realizace, příklady z praxe, Nakladatelství HEL 2001 [12] KUTNAR – Izolace spodní stavby – Skladby a detaily, leden 2007, DEKTRADE 2007 Firemní materiály: [13]DEKTRADE – technické listy, montážní příručky [14]DEKTIME – časopis společnosti DEK pro projektanty a architekty

72

Název publikaceVegetační střechy a střešní zahrady Skladby a detaily – únor 2009 konstrukční, technické a materiálové řešení Autoři:Ing. Petr BOHUSLÁVEK Ing. Vladimír HORSKÝ Ing. Štěpánka JAKOUBKOVÁ Kresba obrázků:Ing. Martin JELÍNEK Ing. Štěpánka JAKOUBKOVÁ Fotografie:Ing. Vladimír HORSKÝ Doc. Ing. Zdeněk KUTNAR, CSc. APP Dachgarten GmbH – Katalog výrobků 2002/2003 archiv DEKTRADE a.s. Grafická úprava:Ing. Petr BOHUSLÁVEK Ing. Milan HANUŠKA Počet stran:72 Formát:A 5 Číslo zakázky 2007-11556-ŠJ Vydání:druhé Vydala:DEKTRADE a.s. v únoru 2009 Neprodejné. DEKTRADE a.s. 2009. Všechna práva vyhrazena. ELASTEK, FILTEK, DEKDREN jsou registrované ochranné známky. Smyslem údajů obsažených v této publikaci je poskytnout informace odpovídající současným technickým znalostem. Je třeba příslušným způsobem respektovat ochranná práva výrobců. Z materiálu nelze odvozovat právní závaznost.

Documents

Vegeta ční st řechy a st řešní zahrady · Vegeta ční st řechy 7 Dá se říci, že rok 1867 byl d ůležitým mezníkem nejen pro stavebnictví obecn ě, ale i pro rozvoj