VĚŽNÍKKOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI

VĚ

ŽN

ÍK

24. p

rosi

nce

2006

- č.

46

Žijme s jasně stanoveným cílem! . . 4 Pomalu se blížíme ke konci roku 2006, v němž každý z nás prožil různé události. Pro něko-ho to byl rok narození, vstupu do základní školy, úspěšný maturitní rok (gratuluji), někteří uzavřeli manželství a začali stavět dům ...

Vánoce Nevánoce . . . . . . . . . . . 8 „Nejraději bych ty Vánoce zrušila,“ zaslech-la jsem nedávno při nakupování v obchodě, „vůbec si neodpočinu a hlavně té práce, co mě ještě čeká, už aby bylo po nich,“ stěžovala si prodavačce jedna z nakupujících žen ...

www.farnosttrest.me.czveznik@email.cz

Šéfredaktor:Ing. Vladislav Hynk (VH)

Redakce:Mgr. Martina Hynková (MH)Bc. Zuzana Nováková (ZN)

Mgr. Květa Zažímalová (KZ)

Další autoři příspěvků:Pavel Kovář (KP)

Mgr. Petra Dolská (PD)Hana Novotná (anaH)

Tereza Staňková (Terry Speary)

Jazyková korektura:Mgr. Květa Zažímalová

Grafická úpravaa předtisková příprava:

David Zažímal

Tisk zajistil:Zdeněk Havlíček

soukromá pojišťovací kancelářregistrace MFČR č.001087PPZzast.makléřské fy. Křížek-Telčtel./zázn.: +420 567 214 394

mobil: +420 606 237 655havlicek.pojistkanc@tiscali.cz

Distribuce:Distribuci zajišťuje redakce

nákladem 210 výtisků.

Adresa redakce:Sv. Čecha 1395, Třešť 589 01

Kolportéři:redakce; Jiří a Tereza Staňkovi;

Jan a Jana Duchanovi;Michael a Marie Bambulovi;

Hynkovi st.a kolportéři z bratrských farností

Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných

příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme!

Foto na úvodní straně - betlém Aloise Roháčka

VĚŽNÍKKOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI

VĚ

ŽN

ÍK

Obsah

O B S A H

Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2

Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

Žijme s jasně stanoveným cílem!!! . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4

Podněty, jak se může prožít Štědrý den . . . . . . . . . . . . . . 4

Z diáře otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Zastavení u betléma / Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Vánoce Nevánoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Uhořelý betlém / Vánoce / Modlitba / Přání . . . . . . . . . 9

Výročí brněnské diecéze / Modlitba za diecézi . . . . . . . . . 10

Logo Roku diecéze 2007 / Advent - Vánoce . . . . . . . . . . . . . 11

Novoročenka je podaná ruka / Novoročenky . . . . . . . . . . . 12

Adorace - připomínka / Tábor pro rodiny . . . . . . . . . . . . 13

Něco, co mě skutečně upoutalo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Výlet do Pelhřimova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Toulavý fotoaparát 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Věžník má šlechtický původ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Setkání rodin brněnské diecéze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Pozvání na Celostátní setkání mládeže v Táboře 2007 . . . . 19

Vzpomínky / Mše svatá s misionářem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Blahopřejeme / Co nás zaujalo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Novoroční ples . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Dům setkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Uzávěrka příštího čísla bude 11. února 2007!

O B S A H

Úvodní slovo

�

editorialVážení a milí farníci,

z mnohých úst v minulých dnech zaznívalo:„Už aby bylo po Vánocích!“ „Už abychom měli všechno uklizeno, napečeno, umyto ...“Ale přitom víme, že se Kristus narodil v chlévě. Nemyslím tím, že by-chom proto již dlouho před svátky měli přestat uklízet a mýt nádobí. Podstatné však je, že nevadilo, kde se Kristus narodil. Byl to jen prostý chlév, ale malý Ježíšek byl položen do láskyplné náruče Mariiny a objat péčí starostlivého Josefa. Tento obraz si každým rokem připomínáme. Daleko dříve než ozdobené vánoční stromečky stavěly se v našich rodinách betlémy. Za tento zvyk vděčíme svatému Františkovi z Assisi. Byl to veliký básník a veliké dítě. Miloval všechno, co Bůh stvořil a radoval se z jeho darů. Miloval na životě to, že může být součástí stvo-ření a stavěl se do jedné řady s deštěm i sluncem, skřivanem i motýlem. Jesličky, zobrazení narození Krista v Betlémě, se dík františkánům rychle rozšířily jako vánoční zvyk po celém tehdejším křesťanstvu. I díky našim třešťským betlémům se tradice předává z pokolení na pokolení. K nově narozenému dítěti Ježíši nejprve přiběhli prostí pastýři. Přišli, pohnuti vnitřním puzením, které vycházelo z jejich srdce. Šli za někým, kdo je jako oni. K témuž dítěti o něco málo později dorazili i králové - mudrci. Ti z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčetli, že se narodí velký král. Je úsměvné, jak se tito mužové vědy, moderně řečeno intelektuálové, dobrali poznání o narození Krále králů složitými výpočty a věděli o něm dříve, než k narození došlo. Kéž bychom si také i my našli tu správnou cestu k našemu Spasiteli. Již několik čísel se pokouším určit témata pro příští číslo - zkusím dvě navrhnout i pro to příští, tak tedy:• modlitba a já• půst Doufám, že využijete možnost vyjádřit své názory. Hlavně se nebojte - život ve farnosti není o pasivitě, ale i o aktivním zapojení. Jedna z možností může být i přispívání do farního časopisu. Závěrem bych Vám chtěl poděkovat za přízeň v letošním roce, za modlitby i Vaše finanční dary. Přeji Vám všem spokojené prožití vánoč-ních svátků, radost z právě narozeného Ježíška a v příštím roce se těším u dalšího čísla.

Vladislav Hynk šéfredaktor

�

Slovo duchovního otce

Pomalu se blížíme ke konci roku 2006, v němž každý z nás prožil různé události. Pro něko-ho to byl rok narození, vstupu do základní školy, úspěšný maturitní rok (gratuluji), někteří uzavře-li manželství a začali stavět dům (ať jste šťast-ní a máte se rádi), některým manželským párům se narodilo miminko (hurá!! aspoň je nás víc), někdo se stal místostarostou (blahopřeji), poda-řilo se nám opravit fasádu kostela a osvětlit ho (Bohu díky), do naší farnosti se přestěhovaly 3 mladé rodiny (je to paráda) atp. Zase jiní se v tomto roce museli potýkat s něčím, co bylo pro ně těžké, nepříjemné, ať už to byl neúspěch v zaměstnání, nemoc, utrpení či smrt někoho blízkého. Stále si uvědomuji, že lidský život je vel-kým dobrodružstvím, nevíme nikdy dopředu, co nás čeká, a zároveň velkým darem Božím. Když se dívám zpět na svůj život a naslouchám lidem, co prožívají, uvědomuji si, že všechno má svůj smysl, že Pán Bůh nás skrze to, co prožíváme, pěkně vychovává a vede, i když tomu nyní nero-zumíme, a já pevně věřím, že všechno nám bude jednou jasné na věčnosti. V životě víry jsou totiž věci, které nepochopíme zde na zemi, s tím se musíme holt smířit. Aby nás v životě nic nesložilo, považuji za směrodatné dívat se a jít za jasně stanoveným cílem, jako ti tři mudrci. Když chtěli pozdravit novorozeného židovského krále, také museli pře-konat řadu protivenství, především opustit své pohodlí, své já. Hodlali však postupovat podle svého plánu. Hledat Boha je dobrodružné. Nikdo předem neví, kudy cesta vede. I my v životě se musíme vydat na cestu bez mapy, jako mudrci. Budeme mít dojem, že jsme zabloudili a že jdeme oklikou. Jsme-li však rozhodnuti najít Boha, bude naše stezka v jeho očích přímá. To, co nás může zavést na scestí, je ztráta pevného cíle na obzoru. Není-li jím Bůh, počí-tejme s tím, že promrháme mnoho času. A pokud už fakt nevíme, kam směřujeme, vnitřní člověk v nás zestárne. Myslím si, že je dobré, abychom se občas

Žijme s jasně stanoveným cílem!!! zastavili, k tomu nám pomáhá dobré prožívá-ní doby adventní a postní, a podívali se, jakým směrem se ubíráme, jestli jsme se neodchýlili od původního zaměření. Není vykořeněnost naší doby právě důsled-kem toho, že člověk už nemá pevný životní cíl? V plnosti se staneme lidmi teprve v okamžiku, kdy si uvědomíme, o co nám jde a kam máme dojít. Víra je hvězdou, jež nás vede k cíli. Po všechny dny a noci, ve všech údolích i na vrcholcích hor máme vždycky vztažný bod. Můžeme si být jis-ti, že neztratíme-li hvězdu z dohledu, dojdeme k cíli.

otec Tomáš

Podněty, jak se může prožítŠtědrý den a jaké symboly,

zvyky nás provázejí

Celý Štědrý den je:- dnem uvedení do sváteční atmosféry, proto se nepracuje (nedělám práci, která narušuje sváteč-nost dne) a nenakupuje se - dnem rodiny: všichni touží být doma spolu- dnem dobrovolného postu, půst je výraz přípra-vy na Velké věci – narození Ježíše Krista, a ne, že uvidím zlaté prasátko

Co je možno připravit: Připravujeme vánoční stromeček. Připo-míná nám strom poznání dobrého a zlého v ráji, skrze který první lidé Adam a Eva poprvé zhřeši-li a ztratili Boží přízeň. Připomíná ale také dřevo jeslí, do kterých byl uložen narozený Spasitel, i dřevo kříže, na kterém nám svou smrtí znovu zís-kal Boží přízeň. Proto ho zdobíme světly, hvězda-mi, ovocem, dobrotami. Připravujeme vánoční rybu. Původně postní jídlo, protože v jižních krajích to bylo jídlo nejchudších lidí. Ryba je pro křesťany také sta-rým symbolem víry. Řecky se řekne ichthys. Toto slovo je složeno ze začátečních písmen věty: Ježíš Kristus Boží Syn Spasitel (Iesus CHristos THeu

�

VánoceYos Soter). Připravujeme betlém - jesličky. Připomí-nají události Kristova narození způsobem často zasazeným do našeho prostředí, aby bylo zřejmé, že i pro nás v tomto kraji a v této době se Kristus narodil. V Třešti dne 24.12.2006 se bude hrát ve 13:00 hod. a 13:45 hod. Živý betlém o tom, jak to bylo před 2 tisíci lety v Betlémě. Můžete si opatřit Betlémské světlo. Je to živý plamen, který se každé Vánoce rozváží po celém světě z betlémské jeskyně Narození v Izraeli. Toto světlo můžeme donést také na hroby zemřelých na hřbitově a starým, kteří si nemohou pro ně dojít sami. Předáním Betlémského světla svým příbuzným a přátelům i vy pomůžete šířit poselství míru, pokoje a lásky, kterého je v dneš-ní době plné spěchu a honby za majetkem velmi potřeba. Možnost bude v neděli dne 24.12. 2006 ráno po ranní mši sv. v 8:00 hod. v kostele sv. Kateřiny nebo při Živém betlému odpoledne ve 13:00 a 13:45 hodin u kulturního domu. Můžeme navštívit s dětmi někoho starého a opuštěného. Můžeme zanést krmení zvířatům do lesa nebo parku. Podle tradice se Ježíš Kristus na-rodil ve chlévě mezi zvířaty, jeho narození se má dotknout všeho stvoření. Rodina s dětmi může připravit něco vhodného pro zvířátka. Donesou to na vhodná místa, která jsou chráněna před sně-hem. U vyhlédnutého krmelce se mohou nakonec v určenou dobu sejít a vzpomenout, že do takové-ho prostředí byl položen narozený Ježíšek. Můžeme jít na vycházku do kostela a pro-hlédnout si betlém, který ještě není osvětlen a není v něm Ježíšek. Bude to příležitost k rozjímá-ní nad tím, že takto vypadal a může vypadat svět bez Krista, ve kterém všichni spěchají bez cíle. Může se požehnat dům.Úvodní modlitba: Náš Pán Ježíš Kristus se narodil z Panny Marie a přebýval mezi námi. Prosme ho, ať při oslavě jeho narození posvětí i tento dům svou pří-tomností, ať zůstává uprostřed nás, ať v nás živí vzájemnou lásku a podílí se na všem, co je v živo-tě radostné i obtížné.Přímluvy: Syn Boží, Pán nebe i země se stal člově-

kem a bydlel mezi lidmi.Prosme ho: Pane, zůstaň s námi - Ty jsi posvětil rodinný život; přebývej s námi v tomto domě a bud naším svrchovaným Pánem. - Dej, ať všichni, kdo v tomto domě žijí, tvoří ve víře a vzájemné lásce příbytek tvého ducha. - Dej, ať život této rodiny je stavbou na skále, jak o tom mluví evangelium, ať se pevně držíme tvého slova a nic neotřese naší láskou. - Ty jsi neměl, kam bys hlavu složil, a ve své chudobě jsi byl odkázán na pohostinství přá-tel; nauč nás pomáhat ti ve všech bližních, kteří jsou v nouzi a nemají kde bydlet. Otče náš.

Žehnací modlitba: Prosíme tě, dobrý Otče, ať zde v tomto pří-bytku působí tvé požehnání, proměň ho v domov těchto svých dětí a chraň je. Daruj jim lásku, radost a pokoj v Duchu svatém, chraň je od hří-chu a ode všeho zlého, dej jim podíl na darech života a otvírej jejich srdce všem, kdo jsou v nou-zi. Ať nikdy nezapomínáme, že naše pozemské obydlí není trvalé a že máme směřovat k domovu, který je u tebe v nebi, v plnosti lásky a života, kde žiješ a kraluješ na věky věků. Amen. Pak vezme otec nebo matka nádobku se svěcenou vodou a větvičku ke kropení a prochá-zejí všemi místnostmi domu. Místnost, kde je při-praven vánoční stromeček se může vynechat, kde je zahrada, hospodářství nebo dílna, může se zajít i tam a vše pokropit svěcenou vodou s prosbou, aby pro Kristův příchod bylo vše duchovně očiš-těno a připraveno.Žehnání se zakončí slovy: Dnes vstoupila do tohoto domu spása. Ať Boží požehnání spočine a setrvá v tomto domě a rozmnoží víru, naději a lásku ve všech, kdo v něm přebývají. Požehnání všemohoucího Boha Otce i Syna i Ducha svatého ať na nás sestoupí a zůstane s námi vždycky. Amen.

Mnoho milostí od narozeného SpasiteleVám přeje a vyprošuje

P. Tomáš Caha

�

Kdo byli?

Při křtu dostala jméno Kateřina. Roku 1612 vstoupila do kláštera a 17. června 1629 složila slavné sliby. Pak byla poslána do nového kláštera karmelitek ve Vídni a roku 1638 zvolena převorkou. 1. září 1656 byla poslána do klášte-ra karmelitek v Praze, kde se brzy naučila česky. Často byla nemocná, strádala horečkami a poz-ději jí mnoho utrpení způsobil hnisavý vřed na hlavě. Velmi brzy po smrti byla ctěna jako světi-ce. Sestry proto žádaly, aby byl její hrob otevřen, což se stalo roku 1666, tělo bylo shledáno zacho-valé, ač šaty byly rozpadlé. Roku 1667 posadily tělo cth.Elekty na židli a hlava, ač dříve svislá, zůstala v přímé poloze. Po zrušení kláštera bylo tělo přeneseno do Pohledu, roku 1792 do Prahy do kostela sv. Benedikta na Hradčanech, z něhož byli vypuzeni barnabité, po nichž se říká hradčanským karme-litkám barnabitky. Svátek zakladatelky pražského Karmelu slavíme 11. ledna.

podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ -

Kdo byli?Ctihodná Marie Elekta od Ježíše

InformaceInformacekarmelitka OCDnarozena: 28.1. 1605 v Terni, Itáliezemřela: 11.1. 1663 v Praze

V minulém čísle bylo v příspěvku Zamyšlení nad Otčenášem zaměněno jméno paní Anny Hartmanové - chybně uvedeno Alena Hartma-nová.

Z diáře otce Tomáše

24.12. - 4. neděle adventní 08:00 mše sv. u sv. KateřinyŠtědrý den - 13:00 a 13:45 Živý betlém u kulturní- ho domu 15:30 - Kostelec - mše sv. z vigilie Slavnosti Narození Páně 20:30 mše sv. - Růžená 22:30 mše sv. - Třešť25.12. - Boží hod vánoční 09:00 mše sv. - Třešť - sv. Martin 10:45 mše sv. - Růžená 16:00 mše sv. - Kostelec 17:30 mše sv. - Třešť - sv. Kateřina26.12. - Svátek sv. Štěpána 08:00 mše sv. - Třešť 10:00 mše sv. - Růžená28.12. 17:00 mše sv. - Hodice31.12. - Svátek Svaté Rodiny 08:00 mše sv. - Třešť 10:00 mše sv. - Růžená 17:30 mše sv. - Třešť 23:00 - 24.00 adorace, sv. Kateřina1.1.2007 - Slavnost Matky Boží Panny Marie 09:00 mše sv. - Třešť 10:45 mše sv. - Růžená 16:00 mše sv. - Kostelec 17:30 Třešť2.1.- 4.1. dovolená5.1. 17:30 - Vigilie Slavnosti Zjevení Páně - žehnání vody, křídy a kadidla14.1. 15:00 - 17:00 sportovní utkání mezi farnostmi Třešť a Telč2.2. 17:30 Uvedení Páně do chrámu - žehnání svíček8.2. 19:15 adorace za AKS11.2. 08:00 a 17:30 udělování svátosti pomazání nemocných21.2. Popeleční středa

�

Zastavení

Betlém, místo, kde přišel na svět Boží Syn. Když se řekne betlém, vybavím si nejprve jesličky v kostele Nalezení svatého kříže ve Znojmě, kam jsem chodila jako malá. Slaměná stříška a pod ní klečící Panna Maria se sepjatýma rukama, vyza-řující lásku a pokoj, svatý Josef coby ochránce celé rodiny a prosté jesličky, ve kterých leží malý Ježíšek a rozpíná ručky, jako by chtěl obejmout celý svět. Z jedné strany vůl, z druhé oslík, kolem pasoucí se ovečky. Později se objeví i vznešení Tři králové, nesoucí své dary a sklánějící se před Králem všech králů. V pozadí jsou vidět domky městečka Betlém. Moji pozornost dále upoutáva-la studna, ve které však místo vodní hladiny bylo vidět zrcadlo. A největší radost jsem jako dítě měla, když jsem mohla vhodit drobné do ošatky černouškovi, který seděl vpředu se zkříženýma nohama a po každém vhození, byť jen desetníč-ku, pokýval hlavičkou na znamení poděkování. Dalším betlémem, na který jsem se vždy velice těšila, byl sedmdesát let starý mechanic-ký betlém u sester Boromejek v kostele svatého Hippolyta na Hradišti. Na ten jsem se nemohla vynadívat – pohybující se figurky směřující k jesličkám, hořící ohýnek, u kterého se ohřívají pastevci, tekoucí voda v potůčku, pán bijící holí neposlušného kozla, dva dřevorubci tahající za pilku a řezající kládu, kostelíček, ve kterém se vždy po chvilce rozsvítí světýlko a rozezní zvo-ny, dva kozlové trkající se navzájem rohy a nad tím vším vznášející se anděl zvěstující narození Mesiáše. Když jsem přišla do Třeště, poznala jsem další nádherné betlémy, o kterých jsem předtím moc nevěděla. Po zhlédnutí několika z nich jsem byla opravdu okouzlena, je to pastva pro oči a zároveň i takové pohlazení po duši, když člověk vidí, s jakou láskou a starostlivostí betlémáři při-pravují svá díla. Je to opravdu nádherné a patří jim velký dík a uznání. Nejvíce se mi samozřejmě kromě nádherně vyřezaných figurek líbí úžasná příroda, do které jsou zasazeny a která je každý rok trochu jiná. Právem zasloužená slova chvály a uznání však již všichni betlémáři jistě znají z

úst hojného počtu návštěvníků, kteří se každým rokem přijíždějí pokochat tou nádherou. A co v nás betlém vyvolává? Především nás naplňuje pokojem a radostí, kterou jsme kdy-si zažívali jako ze všeho nadšené děti a kterou v nás dnes již vyvolá málo co. Při pohledu na jeslič-ky nelze než se blaženě usmívat, protože naroze-ní dítěte je ten největší zázrak a štěstí, natožpak když se jedná o narození Božího Syna, kdy máme důvod k radosti dvojnásobný. Nemenší pozor-nost než jesličkám s malým Ježíškem patří Panně Marii a svatému Josefovi, kteří vytvářejí atmosfé-ru nádherné rodinné lásky. Panna Maria, služeb-nice Páně, hledí s úžasem, pokorou, odevzdaností a láskou na Syna, kterého přijala z rukou Božích a kterého přivedla na svět, aby se Ho s bolestí v srdci opět musela vzdát ve prospěch celého lid-stva. A svatý Josef, stejně jako Panna Maria, ode-vzdaně přijímá velké Boží tajemství a pokorně plní úlohu ochránce celé rodiny. Betlém je místem úžasné a neskonalé Boží lásky. Kéž si takovýto betlém přeneseme do našich domovů a do našich srdcí.

- ZN -

Zastavení u betléma

Statistika

Křty:

Klára Anežka ZažímalováVojtěch Hynk

Kateřina Marie Kněžíčková

Pohřby:

Alois ZudaOndřej Rešl

Zdenka PodhorskáVěra NovotnáJosef Novotný

�

Vánoce

Vánoce Nevánoce „Nejraději bych ty Vánoce zrušila,“zaslechla jsem nedávno při nakupování v obcho-dě, „vůbec si neodpočinu a hlavně té práce, co mě ještě čeká, už aby bylo po nich,“ stěžovala si prodavačce jedna z nakupujících žen. „Tak dal-ší škarohlíd do sbírky,“ pomyslela jsem si. Tím nechci říct, že mě osobně předvánoční přípravy nezasa-hují, to by určitě nebyla prav-da, ale někdy mi připadá, že Vánoce u většiny lidí „stojí“ a „padají“ právě jen s těmi pří-pravami. Za poslechu koled - připravit, nakoupit, uklidit, napéct, navařit… - mezitím se z nervozity dostat něko-likrát do konfliktu s okolím - a je tu očekávaný ŠTĚDRÝ DEN. Večeře, světýlka, stro-meček, dárečky a… konec Vánoc. Pro většinu lidí tak Vánoce končí. Představme si, že slavíme narozeniny našeho nejlepšího přítele, kterého máme velmi rádi. Na oslavu se samozřejmě těšíme, slavnostně se oblečeme, pečlivě a s láskou vybereme dárek a v den D se dostavíme na oslavu. Přijdeme, pře-dáme dárek a … ukrojíme kus dortu, vezmeme tác chlebíčků a bez rozloučení jdeme domů, aniž se za sebou ohlédneme. Že se vám to zdá divné? Že by rozumný člověk narozeniny svého nejlep-šího přítele takhle neslavil? A přece tak mnoho lidí podobně slaví vánoční čas - čas narození Ježí-še Krista. Přípravy jsou velké až obrovské (ne-li „olbřímí“), překotné, nervózní, energii beroucí a probíhající za zpěvu písní, které patří spíše až na „oslavu“. Na vlastní sváteční dny pak nezbývá NIC. Atmosféra Štědrého dne je tatam, energie vyplýtvána a Ježíškovy „narozeniny“ připomíná jen zmačkaný papír, který čeká na svoji cestu do popelnice. Jak by se asi cítil přítel, jehož oslavu by-chom tak brzy (navíc s tím dortem a chlebíčky v „ruksaku“) opustili? Nebylo by mu líto, že s ním

nechceme strávit svůj čas, že se nechceme těšit z atmosféry, která by tímto setkáním vznikla? A Ježíš Kristus, jehož narození slavíme o Vánocích - je snad méně přítelem než přátelé pozemští? Jednou jsem v novinách četla cyklus, kte-rý v jednotlivých článcích přibližoval českou

společnost před půlstoletím, tedy v padesátých letech (las-kavý čtenář promine, že se opět „šťourám“ v minulosti, ale „čím hrníček navře…“). Jeden ze zmíněných článků se věnoval i Vánocům. V té době (a mnozí to asi ještě dob-ře pamatují) byla velká sna-ha nahradit Ježíška „Dědou Mrázem“, stromeček „jol-kou“, o betlémech a oslavě Kristova narození se nesmělo téměř ani špitnout. Přesto se v mnohých rodinách, zvláště

křesťanských, dále slavily krásné české (morav-ské) Vánoce, které „nejvyšší“státní moc nemoh-la (i když hodně chtěla) vymýtit jako „buržoazní přežitek“ a „doklad tmářství“. Bohu tisíckrát díky za to, že se tomu tak nestalo! Ale proč to píšu… Dnes totiž může každý slavit Vánoce, jak se mu zlíbí, nic nás neomezu-je, nemusíme nic skrývat, ba naopak. Je pravdou, že je mnoho jiných „lákadel“, hlavně těch nákup-ních a vpravdě konzumních , které člověka svádí. Přesto si může každý uspořádat oslavu Kristova narození podle svého nejlepšího přesvědčení. A pokud je člověk schopen přípravy a vlastní oslavy zaměřit právě na toho „Ježíška“ s velkým J, tak si myslím, že to je pro něj a všechny jeho blízké (celou rodinu, farnost, církev, společnost…) také zároveň krásný dar od Pána k Vánocům. Přeji všem krásné a požehnané Vánoce a dovolím si toto téma trošku netypicky ukončit slovy jedné české populární písně: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“

- PD -

�

Vánoce

Uhořelý betlém

1. listopadu tohoto roku tomu bylo 86 roků, co došlo k velkému požáru v Třešti, a sice v Židovské ulici (nyní Nádražní), který zasáhl i rodný dům mého otce. Požár byl tak rozsáhlý, že lidé takřka nic ze svého skromného majetku nezachránili. Vyhořelo tehdy 32 domů. Na půdě našeho domu měli mimo jiné prarodiče uložený též veliký vyřezávaný betlém. Figurky byly 15 cm vysoké a bylo jich tolik, že byly postaveny po celou délku velkého pokoje až ke stropu. Na tento betlém se chodili každoročně dívat rodiče s dětmi ze sousedství a blízkého oko-lí. A tak se tedy již v tom roce nepostavil a o to smutnější měli všichni postižení Vánoce. Podle vyprávění mého otce, kterému teh-dy bylo 14 let, požár zavinila židovská žena, která na pavlači jednoho z domů v ulici uložila do nádoby žhavý popel. Tuto nádobu však nedo-statečně zakryla a tehdy silný vítr roznesl tento popel po střechách a požár směřoval od domu k domu. Navíc byl silný vítr a hasiči tehdy měli svou úlohu navíc ztíženou, že jim voda v hadicích zamrzala. A tak v mnohých chvílích jen přihlíželi požáru a nemohli v jejich práci pokračovat. Otec často o Vánocích na tuto neblahou událost vzpo-mínal a litoval toho, že jsme mohli mít s bratrem rodinnou památku a mohli pokračovat v rodinné tradici stavění betlému.

- KP -

Vánoce

Za okny běží čas. Rok s rokem si opět podávají ruce; a my vítáme poslední měsíc roku. „Doba vánoční milá, už se k nám zas sklání ...“ Nastal „Advent“, je to období radostného očekávání na narození malého Ježíška. „Hvěz-da svítí nad Betlémem, nebe plesá, zem zní zpě- vem ...“ Nám, nám narodil se Kristus Pán, ten, kte-rý se stal naším Králem a Spasitelem. Pán Ježíš je pro každého z nás nesmírnou a jedinou opo-rou na naší životní dráze. Sdílí s námi nejenom radosti, ale také nás posiluje v našich starostech i bolestech. S vroucností v srdci prosíme, aby lás-ka, pokora a radost od Svaté Rodiny naplnila naše duše. Kéž HVĚZDA BETLÉMSKÁ nám uka-zuje správný směr budoucích dnů. Milostiplné Vánoce a hojnost Božího požehnání do nového roku 2007 celé naší farnosti přejí Hrbkovi.

Modlitba - prosba rodiny

Srdce Pána Ježíše,srdce Panny Marie,

zachovejte nám klid v rodiněa RODINO NAZARETSKÁ

neopouštěj nás! Amen

Hrbkovi

Přání

Mé přání (farní) do nového občanského roku L.P. 2007 zní: Po předběžném zpracování vytvořit s naším duchovním otcem Tomášem PLÁN na nový rok společných setkávání (čtenářů Věžníku, zvláště mládeže, tatínků, maminek, biřmovanců, zastupitelů města, seniorů, farní rady - tj. všech, kdo mají zájem), nejen v našich chrámech, kde slyšíme ohlášky na příští týden, ale na celý rok, jejž nám dá Pán Bůh prožít. V některých farnostech mívají a rozesílají (například poutní místo Křtiny a další). Byl by to velký přínos i pro ty, kteří budou přijíždět k betlémům do našeho města z vlasti i ciziny, s uvedením: „Změna vyhrazena!“

Lidmila Vokřínková

10

Diecéze

Modlitba za diecézi

Všemohoucí Bože,děkujeme ti za všechny dary a milosti,

kterými jsi zahrnul nási předcházející generace naší diecéze.

Prosíme tě, pomáhej nám,ať v rozdílnosti našich služeb

zůstaneme věrni svému poslánístávat se uprostřed dnešní společnosti

znamením a darem tvé lásky.

Dej, ať jsme pevně spojeni s Kristema navzájem mezi sebou,

aby tě skrze nás ostatní poznávali -jako Otce a záruku naplnění smyslu života.

Na přímluvu Panny Marie, Matky církve,patronů svatého Petra a Pavla,i všech dalších světic a světcůspojených s brněnskou diecézí

i s celou církví o to prosímeskrze Krista, našeho Pána.

Amen

Pozn. Od ledna 2007 bude modlitba za diecézi k dostání na Službách biskupství vytištěná na památkových lístcích.

Jak někteří víte, v roce 2007 bude naše brněnská diecéze prožívat jubileum. Je tomu 230 let od jejího založení. Založení brněnské diecéze je spjato s cír-kevními reformami Marie Terezie a Josefa II., které v 70. letech 18. století radikálně zasáhly do života církve v celé habsburské monarchii. Na přímý podnět císařovny Marie Terezie a na zákla-dě buly papeže Pia VI. bylo roku 1777 povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství a na jiho-západě Moravy došlo k založení nové diecéze se sídlem v Brně. Stalo se tak 5. prosince 1777. Prvním brněnským biskupem byl jmeno-ván hrabě Matyáš František Chorinský z Ledské, dosavadní probošt brněnské kapituly a pomoc-ný biskup olomoucký. Brněnská diecéze v prv-ní fázi zahrnovala 151 farností v 18 děkanátech. Do začátku třetího tisíciletí vstoupila už s počtem 452 farností, což je nejvyšší počet ze všech diecé-zí české i moravské církevní provincie. Současným sídelním biskupem brněn-ským, v historickém sledu třináctým v pořadí, je Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle (*1946), kterého jmenoval Svatý otec Jan Pavel II. v únoru 1990 a ukončil tak osmnáct let trvající sedisvakanci. O devět let později jmenoval papež Jan Pavel II. pomocným brněnským biskupem Mons. ThDr. Petra Esterku (*1935), žijícího již více než pade-sát let ve Spojených státech amerických, a pověřil ho duchovní péčí o české krajany v zahraničí. Hlavními patrony brněnské diecéze stejně jako katedrály v Brně na Petrově jsou apoštolové sv. Petr a Pavel (29. června). Slavnost posvěcení katedrály je připomí-nána 21. května. Diecéze se rozkládá na ploše 10 597 km2. Je rozdělena na 20 děkanátů. Na jejím území žije 1 354 361 obyvatel, z toho se k římskokatolické církvi hlásí 533 250 osob (tj. 39,4 %). V kněžském semináři v Olomouci studuje za brněnskou diecé-zi pouze 19 bohoslovců a v Teologickém konvik-tu je 8 kandidátů do semináře. Při příležitosti tohoto jubilea bylo vydá-

no logo, kalendář katedrály sv. Petra a Pavla a publikace o životě v diecézi, do které jste někteří z vás přispěli svými články. Tato publikace bude k zapůjčení na faře. Po celý rok budou konány poutě do katedrály sv. Petra a Pavla po děkaná-tech. My z jihlavského děkanátu pojedeme auto-busy nějakou sobotu v květnu. Datum bude ještě upřesněno. Přál bych si a myslím si, že by bylo dobré, abychom si rezervovali čas na tuto pouť. Hlavní děkovná pouť celé diecéze bude v sobotu 1.12.2007 v Brně.

otec Tomáš

Výročí brněnské diecéze

11

Logo Roku diecéze 2007

Rok diecéze 2007230. výročí založení brněnské diecéze

(1777-2007)

Stejně jako v Roce rodiny 2004 a Roce farnosti 2005 je pro začínající Rok diecéze 2007 k dispozici logo autora Andreje Bielaka z Brna. Na internetových stránkách Biskupství brněnské-ho (www.biskupstvi.cz) je v sekci Dokumenty k

dispozici ke stažení v barevné i černobílé vari-antě. Lze je využít na tématické materiály podle libovolné potřeby.

Legenda k logu: Znak Biskupství brněnského je zasazen do levého horního rohu schematické mapy brněnské diecéze. Její modrá barva připomíná mariánskou tradici, která je s naší diecézí hluboce spjata. Dvě věže symbolizují srdce diecéze – katedrálu - zasvěcenou patronům sv. Petru a Pavlovi. Letopočet ve spodní části upozorňuje na 230. výročí založení diecéze, které budeme v roce 2007 oslavovat a připomínat nejrůznějšími liturgickými i vzdělávacími aktivitami.

Znak Biskupství brněnského: Od založení biskupství v Brně byl jako jeho znak užíván čtvrcený štít, který odkazoval na zakladatelku biskupství, císařovnu Marii Terezii, a na olomouckou diecézi, ze které byla brněnská diecéze vyčleněna. Přestávka v užívání původní-ho znaku a zjevná vazba na habsburskou monar-chii vedly biskupa Karla Skoupého k tomu, že v roce 1946 určil jako znak brněnského biskupství černý štít se zlatými vztyčenými zkříženými klí-či, podloženými vztyčeným stříbrným mečem s červeným jílcem a záštitou. Takto zvolený znak vychází z patrocinia katedrály i diecéze.

Advent - Vánoce: léta Páně 2006

Stoupaly k nebi po tisíc let praotců modlitby vřelé,Bůh, aby zbavil lidstvo všelijakých běd, dal světu Spasitele.

Spasitel přišel. Vzdal se nebe. Uvažuj v Adventní době, nyní, že čeká ON tebe. Chceš Ho vzít s láskou k sobě?

(tuto báseň napsala katolická spisovatelka Marie Holková, nar. 21.5.1908; zemřela 6.12.2002, jejíž výročí úmrtí jsme vzpomínali mší svatou 6.12.2006)

Diecéze

12

Novoročenka

Novoročenkaje podaná ruka

Tištěná novoroční přání se objevila až po vynalezení knihtisku. První latinská novoročenka byla vytištěna v Praze roku 1605. Ale až v 18. století se objevují novo-ročenky, které sběratelé řadí k nejcenněj-ším. Hrabě Karel Chotek z Chotýňova zavedl v roce 1827 novinku. Objednal si u profesora pražské malířské školy „blaho-přejné lístky“. Tyto lístky se staly předchůd-ci novoročenek, jež známe dnes. V roce 1907 jim dal uměleckou tvář malíř Viktor Stretti. Pod obrázek napsal dvě francouzská slova - Pour féliciter - Pro štěstí - později zkráceno na P.F. Novoroční přání a pohlednice pře-konávají vzdálenosti a vytvářejí kolem lidí pavučinku pěkných vztahů.

Našim čtenářům P.F. 2007 přejí Hrbkovi

Novoročenky

Největší sběratel novoročenek v České republice, pan Alois Herodes z Prahy, který pat-řil ve svém sběratelství mezi domácí i zahraniční špičku, daroval v roce 2001 svoji unikátní sbírku zábřežskému muzeu. Začal je sbírat před třiceti lety a za tu dobu jich nashromáždil více jak dva-cet tisíc z pětasedmdesáti zemí pěti kontinentů. Kdybychom chtěli vysledovat historii novoročních přání, museli bychom se vrátit do doby před 5000 lety a to do Egypta. Tam se totiž staří Egypťané na Nový rok obdarovávali posvát-ným broukem scarabeem, který byl zhotoven ze zlata, stříbra nebo vyřezán z tyrkysu. V Evropě měly novoročenky v období baroka - v 15. a 16. století - podobu ručně malo-vaných zbožných písní a modlitebních obrázků, které si předávali věřící v kostele před jeho vcho-dem. Tištěná novoroční přání se začala objevovat

až po vynalezení knihtisku. První latinská novo-ročenka byla vytištěna v Praze roku 1605. V 60. letech 18. století se objevují novoročenky tištěné z dřevěné desky. Kolem roku 1800 přišly do módy

reliéfní lístky s raženými ornamenty a figurkami lepenými velmi často na hnědý nebo blankytně modrý papír. Vystřídaly je novoročenky pohybli-vé, z perleti, slámy i lesklých nití. Ve vyšších společenských kruzích se považovalo za povinnou zdvořilost osobně navští-vit známé a blahopřát jim k Novému roku. Když se tato povinnost pro množství gratulantů stávala nezvladatelnou, zavedl nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojínova v roce 1827 novinku - objednal si u profesora pražské malíř-ské školy Josefa Berlera tzv. blahopřejní lístky a ty rozesílal jaksi na omluvu své osobní nepřítom-nosti. O to, že se na nich v roce 1907 objevila písmena P.F. se prý zasloužil malíř Viktor Stretti a nikomu to nebylo divné - zkratky francouzských slov se tehdy používaly i při jiných příležitostech poměrně často. „Pour Féliciter“ není tedy v pře-kladu „Pro štěstí“, ale spíše „K blahopřání“ a je prý skutečně českou specialitou, kterou byste na zahraničních novoročenkách marně hledali.

Mgr. Pavlína Janíčková,vedoucí Památníku A. Kašpara

(převzato z internetu)

1�

Tábor

Adorace – připomínka

V minulém čísle Věžníku jsme byli vyzvá-ni, abychom napsali k různým tématům své názo-ry, třeba i protichůdné, a z těch, abychom se pou-čili a společně našli to nejlepší, co by bylo ku prospěchu věci. A tak tedy se i já vyjádřím svou připo-mínkou k článku Adorace včera a dnes. Adorace je zbožné uctívání, vzývání, projev úcty k Pánu Ježíši v monstranci přítomnému. Adorace tichá či s hudbou a zpěvem? Adorace osobní k svému uspokojení či adorace klanění? Toť otázka. Já se domnívám, adorace má být jak tichá tak i s hudbou a zpěvem. Mladí prožívají adora-ci s hudebním doprovodem a zpěvem, a proč ne? Buďme shovívaví k mládí, které takto vyjadřuje svou lásku k Pánu a zároveň, ať jsme rádi, když na tuto adoraci přijdou. I já jsem pro různé druhy adorace. Již jsem slyšel názor, že adoraci má vést pouze kněz, který nejlépe ji vede. Dejme tomuto názoru za pravdu, jistě laik nemůže ji tak dobře vést. Co však, když kněz často pro zaneprázdnění ji vykonat nemůže? Víme, jak často kněz neví, co dříve? Jak je jeho den plný povinností? Vždyť nemůže být na dvou místech. My však vyžaduje-me, aby adorace byla každý týden! A když kněz požádá některého z laiků, aby adoraci vedl, tak má být odmítnut? Myslím, že laici vedou adoraci, jak nejlé-pe dovedou, i když ne tak dokonale jako kněz, avšak se snahou, aby byla vykonána důstojně a zbožně. Kdyby byl laik odmítnut, tak by adora-ce nebyly každý týden, a to ani 45 minut, ani 30 minut – nebyla by vůbec! Kdo adoraci vede z lai-ků, se rozhodně nechce sebeprezentovat, ale aby proběhla vždy ke cti Pána. A o to nám snad všem jde. Přeji všem čtenářům milostiplné svátky vánoční a požehnaný rok 2007.

- KP -

Tábor pro rodiče

Rok rodiny, který byl vyhlášen otcem bis-kupem Vojtěchem, již sice uplynul, to ale nezna-mená, že by zájem o rodiny měl ochabnout. Naštěstí u nás není situace, kterou lze vypozoro-vat v mnoha jiných farnostech. U nás mají mladé rodiny s dětmi od nejmenších capartů po školáky stálé místo a nikdo se na ně nedívá skrz prsty, i když zrovna milovaná ratolest není zrovna nejtiš-ší. Bohužel toto není úplně všude. Myslím si, že tím by přijetí rodin ve far-nosti nemělo končit. Napadlo mě, že lze dělat ještě něco víc a to právě pro mladé rodiny, které jsou ve společném soužití právě na počátku. Pro rodiny, které své dítky ještě nemohou poslat na tábor pro školní děti a chtěly by strávit příjemný týden spolu s dalšími rodinami někde na faře. Proto přicházím s nabídkou týdenního tábora pro mladé rodiny. Průběh by byl asi násle-dující. Dopoledne by probíhaly různé kateche-se (ve mě to slovo vždy vzbuzovalo odpor, ale nebojte se) na určité téma, které by se mohlo řídit vaším osobním přáním a dotazy. Témata, která by mohla zaznít: Psychologie manželství; Muž & Žena; Manželství jako obraz Trojice; Spiritu-alita muže… Současně by byl připraven program pro vaše malé caparty. Odpoledne by byl výlet, na který by mohly i maminky s kočárky, či jiný program, hry pro předškoláky atd. Byl bych rád, kdyby vše probíhalo nenásilnou formou, aby se nikdo necítil, že je do něčeho tlačen. Cílem proto je, aby rodiny spolu strávily příjemný pohodový týden. Kdo z vás by měl o tábor zájem, dejte mi, prosím, nejpozději do konce ledna vědět, a to na mojí emailovou adresu jan.frantisek@email.cz, nebo přes otce Tomáše či Vláďu Hynka. Další případné dotazy rád zodpovím na emailové adre-se či osobně o vánočních svátcích. Pokud by se předběžně přihlásilo alespoň pět rodin, tak se s chutí pustím do blízké přípravy. Plánovaný ter-mín je začátkem srpna.

Jenda Krbec

1�

Zamyšlení

Všichni , kteří mají čest dostat se do kon-taktu s počítačem, určitě znají či vlastní svoji emailovou schránku. Sem nám chodí různé tex-ty, zprávy, úkoly, vtipy, videa, obrázky atd. či tzv. ,,kolovačky“ (tj. přečti text, pošli dál určitému počtu lidí a něco se ti splní… atd.). I já osobně několikrát za den obdržím do své emailové schránky něko-lik těchto zpráv a někdy mohu říct i pěkných blbostí, které někdy ani nečtu a hned mažu! Ale i přesto bych se s Vámi chtěla o jednu tuto zprá-vu podělit, protože mě skutečně upoutalo, co všechno krásné-ho může vzniknout na pouhé a obyčejné slovo ,,stůl“. Tento email jsem obdr-žela od své dobré kamarádky z jiné farnosti a skutečně stojí za povšimnutí a za trochu zamyšle-ní!

Stůl

Sedáme ke stolu, abychom pracovali, abychom se nasytili anebo obráceni k sobě tvá-ří v tvář spojili se pohledem a slovem, dechem i tepem srdce v jednotu společenství. Stůl je jednou z mnoha věcí, které užívá-me den co den, na jehož hřbetě (řečeno obrazně) štípáme dříví své různorodé činnosti. Přistupuje-me k němu tak docela samozřejmě a zase odchá-zíme. A on mlčí, protože je jednou z tolika neži-vých věcí, které jen slouží a mlčí. A přece ze své dlouhé historie vydobyl si úctu něčeho posvátného. Vnutil lidem řád, kte-rý jim dává cítit, co se na stůl může klást a co ne. Uklizený a uspořádaný jako by byl nositelem pořádku v celém pokoji. A my tento řád cítíme jako nutný projev vděčnosti za tuto jeho službu. Podává nám chléb a jiné jídlo. Stává se usměrňovatelem rodinného

ovzduší. U stolu se řeší různé problémy. Je svěd-kem tolika scén a tolika slov a kdyby ožil a mohl vyprávět, co všechno bychom si z něj mohli přehrát jako z magnetofonového pásku! Má do sebe něco svým tvarem, umístěním v prostoru a výtvarným zpracováním. Jsme u něj bezpečni a opíráme se

o něj. Je tak všední a prostý a přece je vtažen do posvátné liturgie. V prvních dobách z něj přijímali křesťané nejen pokrm pro tělo, ale i pro duši. A tato posvát-nost mu zůstala. Říkáme, že přistupujeme ke stolu Páně. Stůl se stává tedy oltářem, z něhož čerpáme svou duchovní sílu. A na stole stává kytka, obraz té vnitřní

podoby, jež vůní svou vyjadřuje pohodu srdcí sjednocených kolem stolu. Všechno nám neustále zevšedňuje. Mno-há znamení, která lidem stále něco připomínala z hlediska křesťanského, jsou odklizena (kříž, socha, Boží muka apod.), ale všední věci každo-denního života nás stále provázejí a budou pro-vázet. Smyslům se často nastavují jen různé pro-pagační plakáty. Ale je třeba neztratit ze zorného úhlu právě řeč věcí nejvšednějších, které nám vždycky připomínají nejzákladnější řád života a pokud si člověk zachová správný vztah k nim, jsou pomocníky i k řádu lásky a radosti. Kéž právě vánoční stůl se všemi dary nás všechny více spojuje v jedno společenství lásky, radosti a pokoje.

Terry Speary

Něco, co mě skutečně upoutalo

1�

Výlet

Ve čtvrtek 26.října o podzimních prázdninách jsme se my, děti z farnosti a pan farář, vypravili do Pelhřimova - měs-ta rekordů a kuriozit. Docela jsme se na ty „kuriozity“ těšili, ale po příjezdu jsme se šli nej-prve podívat do kostela. Byl zajímavý, ale stejně, možná ještě více, nás zaujalo muze-um rekordů, kam jsme šli hned po návštěvě kostela. Muzeum rekordů sídlí ve čtyřpatrové věži. Pozorně jsme se dívali a obdivovali rekordní výtvory různých autorů. Dívali jsme se opravdu pozorně, ale žádný třešťský rekord jsme nenašli. Po úspěšném projití muzea jsme se vydali do krá-lovství sirek. Ale nemyslete si, že jsme opustili Pelhřimov a odjeli do Sušice.To opravdu ne. Jen jsme prošli městem ještě o kousek dál a ocitli se v muzeu sirkařských rekordů. Nebyly tam však jen sirky a výtvory ze sirek. Například tam byla i největší vyšívaná mapa Evropy, největší obraz nakreslený pastelkami, ale i portréty vytvořeny loutkou. Po prohlídce jsme vešli do obrovské zahrady, přiléhající k muzeu sirek. Nebyla to ale obyčejná zahrada. Jistě tušíte, co v ní asi tak moh-lo být. Nic jiného než rekordy, které se do muzea nevešly. Konečně jsme si mohli dát tak dlouho očekávaný oběd. Potom jsme si ještě zahráli něko-lik her a spokojeně naobědvaní i vyběhaní jsme se ubírali na pelhřimovské náměstí. Na náměstí je muzeum strašidel. No a tam jsme se vypravili i my, abychom několika exempláři z našich řad doplnili stav. Strašidla byla opravdu krásná, ale vůbec nebyla strašidelná. V muzeu se nám líbi-lo, ale čas pokročil a museli jsme jít. Když jsme vyšli na náměstí, měli jsme rozchod. Mnozí nav-štívili obchod „Ptákoviny“, ze kterého si přinesli mnoho odporných věcí. Když už jsme se všichni sešli, navštívili jsme Děkanskou zahradu. Bylo

tam hřiště, na kterém jsme se bezvadně vyřádili. Podívali jsme se i k obrovským volié-rám, které byly plné papoušků. No a stejně jako v Jindřichově Hradci jsme provedli pokus. Tentokrát jsme nelezli niko-mu na záda, ale lezli jsme na houpačku. Náš „pokus‘‘ měl název: „Kolik dětí si musí sed-nout na opačnou stranu hou-pačky, aby se Mirek zvedl do vzduchu.“ Mnoho si nás sed-lo proti Mirkovi a stejně jsme ho nepřevážili. Pokus nás tak zaměstnal, že jsme pak museli spěchat na autobus. Ten jsme stihli a všichni jsme se v pořád-

ku vrátili domů.text a foto

Lucka Havlíčková

Výlet do Pelhřimova 26.10.2006

1�

Toulavý fotoaparát

V letošním roce jsme se s rodinou a samo-zřejmě i s naším nezbytným fotoaparátem toula-li po plzeňsku. Je zde mnoho velmi zajímavých památek a tak jsem pro toto číslo Věžníku vybral jednu z nej - vodní hrad Švihov. Švihov stojí na místě původní vodní tvrze z počátku 14. století, kterou v roce 1425 dobyla táborská a sirotčí vojska. Husitům k tomu stačilo 15 dnů, během nichž prokopali příkopy a vypus-tili vodu - 130 obránců se pak vzdalo více než devíti tisícové husitské přesile pod vedením Jana Hvězdy z Vicemilic. V 2. polovině 15. století majitel Švihova - legendární Půta Švihovský z Rýzmberka - prove-dl velkolepou pozdně gotickou přestavbu, na níž spolupracoval i stavitel Benedikt Rejt. Opevnění hradu se stalo vrcholem pevnostního stavitelství v Čechách - mohutné dělostřelecké opevnění, široké vodní příkopy a celý systém vodní obrany,

kdy bylo možné zatopit a rozbahnit široké okolí - to vše vytvářelo z hradu dokonalou vodní pev-nost. Součástí obranného systému byla i nedale-ká tvrz Kokšín, která hlídala stavidla ovládající náhony. Půta Švihovský byl vlivný muž - zastá-val významný a hlavně výnosný úřad nejvyššího sudího Království českého. Když mu v roce 1473 král Vladislav II. udělil právo ke stavbě několi-ka hradů, zbořil právě švihovskou tvrz a posta-vil tento unikátní hrad, později pak ještě jeden z největších hradů u nás - hrad Rabí. Leč stavební činnost pana Půtu stála značné množství peněz a tak pověst říká, že si začal se samotným ďáblem. Pak ovšem nemohl dopadnout jinak, než dopadl - když nastal jeho čas (psal se rok 1504), ďábel si ho odnesl přímo do pekla a to rovnou střechou - jaképak zdržování. Zvláštní je, že díra ve střeše zůstávala stále otevřená, ale nikdy tudy dovnitř nenapršelo, ani nenasněžilo. Dodnes přízrak pana Půty můžete na hradě, ale i na cestě po jeho pan-ství, potkat, a pokud se vám to podaří, hlavně ho nezapomeňte uctivě pozdravit, jinak vás ztrestá ohnivými důtkami, které nosí s sebou. Půta Švihovský se tedy úplného dokonče-ní stavby hradu Švihova nedožil, vnitřní výzdoba byla dokončena až kolem roku 1530. A také zde má hrad prvenství - nástěnná malba sv. Jiří v hrad-ní kapli zachycuje v pozadí švihovský hrad těsně před dokončením stavby a je první dochovanou krajinomalbou v českých zemích. Bojující sv. Jiří má tvář jednoho z tehdejších majitelů hradu - Jin-dřicha Švihovského z Rýzmberka. V kapli najde-me ještě jednu, poněkud lechtivější záležitost. Kdysi prý zde podle pověsti působil jeden mnich, který byl velmi nenasytný a zhýralý a tak jej za trest v kapli nahého zazdili zády k oltáři. Bohužel však byl tak tlustý, že ven ze zdi zůstali čouhat obě půlky i s jistým otvorem. Pokud do otvoru strčíte prst a budete si něco přát, přání se zcela jistě vyplní. Ale zpět k historii hradu. Finančních potíží se Rýzmberkové nezbavili a Švihov museli v roce 1548 prodat rodu Kavků z Říčan. Od konce 16. století měl hrad v držení významný rod Černínů

Toulavý fotoaparát 3

1�

Erb

VĚŽNÍKmá šlechtický původ !?

Při toulkách historií člověk narazí na lec-jaké zajímavosti a zajímavé souvislosti, a tak i já jsem nedávno při zkoumání erbů narazil na sku-tečnost, že „VĚŽNÍK“ má své předky v poměrně hluboké historii. No posuďte sami: Ves Věžníky u Vlašimi vlastnil od konce 14. století rod Věžníků z Věžník a to až téměř do konce 17. století, i když mezitím vlastnili i jiné statky a měnili svá sídla. V polovině 16. století se rod rozštěpil na dvě větve – českou a moravskou. Osudy té moravské kladně ovlivnil Adam II. Věž-ník, který se stal od roku 1590 majitelem panství Trnávka s hradem Cimburkem. Zemřel roku 1619 za stavovského povstání a jeho věrnost oceňovali Habsburkové ještě v roce 1647, když povyšova-li jeho syna do panského stavu. I přes tyto velké počáteční úspěchy však rod moravských Věžníků na počátku 18. století vymírá. Při Habsburcích stála za stavovského povstání i větev česká a roku

z Chudenic. Tak jej zastihla i třicetiletá válka, v níž bylo dvakrát vypleněno městečko Švihov, ale hrad nikdy nebyl dobyt. Paradoxně se mu to ale stalo osudným – kvalita opevnění se zdála být hrozbou pro císaře Ferdinanda III. a tak byl v roce 1655 vydán císařský rozkaz k rozboření hradu. Černínové splnění rozkazu úspěšně oddalovali

a nakonec stačilo pobořit jen část vnějšího opevnění. Od té doby ale hrad sloužil víceméně jen k hospo-dářským účelům a postupně chát-ral. Až v 50. letech 20. století byl opraven a zpřístupněn veřejnosti. Mimochodem se zde na nádvoří natáčela reklama s Janem Krausem pro Telecom (mniši a vynález knihtisku) a víte, že se zde také natáčela slavná česká pohádka Tři oříšky pro Popelku? Pokud ne, tak si o Vánocích při jejím sledo-vání dobře všímejte dvorce a stájí Popelčiny macechy.

S přáním příjemného prožití oslav naroze-ní Ježíše Krista a do roku 2007 mnoho šťastných kilometrů při putování po českých a moravských památkách

Zdeněk Havlíček

1�

Setkání1658 byl Václav Rudolf Věžník z Věžník pový-šen i se svými potomky do panského stavu. Stejně úspěšný byl i jeho syn Bernard František Věžník, který jako hejtman čáslavského kraje v roce 1680 potlačil selskou rebelii. Roku 1694 byl povýšen do hraběcího stavu a svému nejmladšímu synovi Františku Xaverovi tak otevřel cestu k nejvyšším úřadům v české zemské vládě za Marie Terezie a Josefa II. Až do roku 1658 nosili Věžníkové na mod-rém štítu stříbrnou hlavu loveckého psa se zlatým obojkem – aby šlo o tzv. mluvící znamení, byl tento honící pes nazván „věžník“. Roku 1655 byl Věžníkům svěřen úřad dědičných místolovčích Království českého a o tři roky později jim při povýšení do panského stavu byl tzv. rozhojněn znak. V prvním a čtvrtém černém poli byla zla-

tá lovecká trubka, druhé pole bylo zlaté s černou orlicí a ve třetím poli původní erb rodu – honící pes zvaný „věžník“. Uprostřed byl potom umís-těn tzv. srdeční štítek v červené barvě se zlatým lvem. A tak bychom třeba mohli logo časopi-su vylepšit o onu stříbrnou psí hlavu se zlatým obojkem, zvanou „věžník“ a doufám, že si tvůr-ci časopisu nepřipadají ani občas jako „věžník“ – totiž uhonění a s vyplazeným jazykem.

Tak zase někdy u historických zajímavostíZdeněk Havlíček

(s použitím knihy České erbyod J.Janáčka a J.Loudy)

2. září jsme byli s o. Tomášem autobuso-vým zájezdem ve Žďáře nad Sázavou na Setkání rodin brněnské diecéze, o čemž napsala do Věž-níku č. 45 pí. učitelka Petra Dolská. Počasí bylo letní, areál zámku, parku, propůjčil hrabě Kinský, který byl přítomen s manželkou, při-vítán p. starostou. Před začátkem mše svaté, kterou sloužil o. biskup Vojtěch Cikrle s kněžímí, jsem p. hraběte oslo-vila s tím, že si ho pamatuji, jak byl v Třešti, kdy mívaly dcery Sternbachovy a jejich rodiny po r. 1989 zádušní mši svatou ve farním kostele sv. Martina, neboť jsou v našem stáří a žijí v Itálii. Ano, i on se pamatoval a řekl, že také mnoho v životě zažil. V zámku byla výstav fotografií jejich rodi-ny. V sále přednášel o manželských vztazích převor karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří Vojtěch Kodet. Měla jsem radost, že se postupně opravuje klášterní chrám, kde se zpovídalo. Venku byl též prodej náboženské literatury atd. Přístupné bylo Muzeum knihy, někteří odjížděli nebo odcházeli

do kopce na Zelenou horu, každý si mohl vybrat, čím by naplnil tento den pro svou duši. Jednotlivci mohli pohovořit s otcem biskupem, ale i skupin-ky, jež se potkávaly se svými známými, zkrátka, byly to chvíle pro nejmenší až po nejstarší ... Tak

by měly být všechny poutě rodin a far-ností příští roky, dá-li nám Pán Bůh!

V Brně bylo v tuto sobotu kněžské svěcení a primiční mše svatá bratra Damiána Jiřího Škody v katedrále sv. Petra a Pavla a světitelem byl otec bis-kup Mons. Jiří Paďour OFMCap. Bylo to před primiční mší svatou, kterou za dar kněžství v neděli 3. září v kostele

sv. Mikuláše v Oslavanech poděkoval novokněz P. Damián. O tomto svěcení nám napsal o. Karel Obrdlík, který působí ve Zbýšově, kam spadá oslavanská farnost. Na památku nám věnoval brožurku o celém kněžském svěcení. Doufám, že ho také v budoucnu uvítáme i v naší farnosti.

Lidmila Vokřínková

Setkání rodin brněnské diecéze

1�

Klokoty 2007

Pozvánka na Celostátní setkání mládeže v Táboře

2007

Celostátní setkání mládeže se bude konat ve dnech 13.- 19.8.2007 v Táboře - Klokotech. Toto setkání se má uskutečnit jako slavnost celé církve, protože v mladých lidech je naděje pro budoucnost církve i společnosti. Připravuje se bohatý duchovní i zábavný program, včetně benefičního koncertu pro Haiti. Jsou zváni všichni mladí lidé ve věku od 14 let a jejich kněží. Motto celého setkání je totéž, jaké nabíd-nul Svatý otec Benedikt XVI. na příští rok: „Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem.“(Jan 13,34) Přihlášky jsou k dispozici na DCM nebo u svého faráře. Je možné se také přihlásit přes oficiální web setkání: http://www.tabor2007.signaly.cz/Cena pro účastníka setkání bude 900,- Kč a ten, kdo se přihlásí do května, zaplatí jen 700,- Kč. Chtěl bych poprosit vás, starší a nemocné a samozřejmě vás ostatní ve farnostech, abyste se za setkání modlili, a tak se na něm také podíleli.

Modlitba za setkání

Bůh nás miluje, dává nám spatřovat a zakoušet svou lásku

a na základě toho,že Bůh nás miluje jako „první“,

se může jako odpověď rodit láska také v nás.(Benedikt XVI., Deus caritas est 17)

Ježíši Kriste, Ukřižovaný a Vzkříšený,v Tobě poznáváme lásku,

jakou si nás Otec zamiloval.Prosíme Tě,

dej, ať se v Tvé živé přítomnosti, kterou zakoušíme ve společenství církve,

učíme milovat své bratry a sestry.Podle svého slibu

vylij na všechny Ducha svatého,který nás naučí velkodušnosti

a praktickým skutkům lásky k bližním.Pak s rozechvěním budeme moci

pravdivě vyslovit,že Tě milujeme nade všechno.

Zvláště Tě prosíme:Požehnej mladým lidem, kteří se setkají v Táboře,

aby se stali věrohodnými svědky Tvé lásky všude, kam je posíláš.

Maria, Jitřenko spásy a Matko církve,přiviň nás na své mateřské srdce,

chraň nás na cestách životaa přiveď nás k Ježíši.

Amen.

20

Vzpomínky

Ve dnech II. světové války, kdy bylo vše zakázáno, zvl. v roce 1942, žádné zábavy, zboží na příděl, obavy a otázky, kdy skončí, nařízené zatem-ňování oken atd. To byla naše mladá léta, však pamětníci znají a také vzpomínají. V těch letech jsem toužila aspoň si s někým dopisovat. Ale ani dopisní papíry nebyly, jen velice skromné. Mamin-ka mi poradila, abych dala do vánoční šachové hry - krabičky - adresu, u p. Františka Doležala, který měl výrobu šachových her a kde jsme pracovaly. Tu hru si zakoupil p. Maryško z Koberov u Žel. Brodu a jeho dcera Miluška mi napsala. Tak vznik-lo „dopisové“ přátelství, které trvalo téměř pade-sát let. Tatínek mé přítelkyně měl domácí výrobu skleněných korálků, aby uživil početnou rodinu, ale velmi vstřícný a sečtělý člověk. Plnil mé přání (později i mé sestry, jež jezdívala se mnou poznat Český ráj). Radil, plánoval naše cestování. Chodi-ly jsme pěšky, později na kole, při delších cestách vlakem - autobusy ještě nebyly ... Každoročně jsme šetřily na dovolenou a poznávaly krásy tohoto kra-je. Mimo Prachovských skal to byly Besedické ská-ly, kde se ukrýval před vyhnanstvím učitel národů Jan Amos Komenský. V chodbách skal jsme čítá-valy vytesaný nápis: „Věřím, že po přejítí vichřic hněvu, vláda věcí tvých se k tobě navrátí, ó lide čes- ký ...“. Také další ... ale tuto větu si pamatuji nejvíce a mám na pohlednici Prachovských skal: Modlitba skal, opravdu sepnuté ruce skal! Ty krásné výhledy do „srdce“ Českého ráje - Trosek, což jsme obdi-vovaly z okna podkrovní světničky, kde jsme díky hostinství (později vzájemnému) pobývaly. Bylo těch míst mnoho a těšení se na dopisy, pohlednice ještě víc. Přítelkyně též ráda psala - i když nestudo-vaná, měla pěkné pečlivé písmo, zlaté srdce, vždy se těšila k nám na Moravu a již odpočívá na hřbi-tově v Hruštici - Turnově, kam se provdala a má rodiny ... Letos v srpnu bylo zde Setkání Fokoláre - Mariapoli - rodin. Byli ubytováni týden na SOŠ - učilišti, kam jsme byli také zváni. Vypravila jsem se tam a při besedě jsem se tázala přítomného p. starosty města Jičína, zda-li bude Český ráj zapsán v UNESCU. Odpověděl, že jsou ještě některé potíže, ale že se na tom pracuje. Však naše mládež

některá místa již poznala a o těch zážitcích napsa-la do Věžníku. Též v rozhlase slyšíme o mecená-ši města Turnova, Panteonu Malé Skály, Betléma, Lázních Sedmihorkách atd.. O sklářské škole, kde studoval umělecký sklář p. Svatopluk Kasalý, to je zase Železný Brod (tam jsme byly ve válce v hotelu Krystal), blízké Semily, známý Kozákov a mnoho dalších míst - prostě: RÁJ! Kéž by naše mládež i děti měly možnost nadále poznávat nejen moře, ale ty kraje a krásy, které máme v naší republice. Na Slovensku: slo-venský RÁJ!

Lidmila Vokřínková

Mše svatá s misionářem

V neděli 29. října - to byla neděle misijní a zimní čas - pozval o. Tomáš „našeho“misionáře Romana Musila, který působí na dalekém ostrově Haity a prožil spolu s námi společenství mše sva-té v kostele sv. Kateřiny Sienské. Po této mši nám věnoval hodinku, kdy neúnavně vyprávěl o tamním životě, hlavně o dětech, které, jak říká, nemůže opustit ... Odpovídal na dotazy a všechny přítomné v mnohém duchovně obohatil. Pán Vás, otče, posi-luj, modlíme se za Vás a všechny daleké i blízké misie a misionáře. Víme, co obětí je v této práci potřeba! Napíše více některý z farníků, jež nespěcha-li a poslouchali?

Lidmila Vokřínková

Vzpomínky…

21

KDU-ČSL

Blahopřejeme! Ačkoliv od komunálních voleb uplynu-lo již několik týdnů, naskýtá se teprve v tomto prosincovém vydání Věžníku příležitost poblaho-přát šéfredaktoru panu Ing. Vladislavu Hynkovi k jeho úspěšnému zvolení zastupitelem a posléze místostarostou Třeště. Současně blahopřejeme ke zvolení do zastupitelstva města i dalším kandidátům – zastu-pitelům – MUDr. Tomáši Snížkovi, Milanu Maj-dičovi, MUDr. Vítu Kaňkovskému a Mgr. Martinu Šalandovi, který byl také zvolen do rady města. KDU-ČSL dosáhla v Třešti svého dosud nejlepšího výsledku v komunálních volbách a skončila na druhém místě. Tento volební úspěch nejlépe uvidíte z přiložené zjednodušené tabul-ky.

VÝSLEDEK V PROCENTECH

KDU-ČSL ODS ČSSD KSČMJihlava 7,9 28,6 18,8 16,4Brtnice 20,3 28,3 35,0 ---Polná 17,2 18,2 13,4 14,6Telč 16,9 21,8 2,3 9,8TŘEŠŤ 21,8 24,0 17,5 16,8Havlíčkův Brod 10,5 26,3 13,6 19,2Pelhřimov 16,1 35,4 20,2 11,3Třebíč 9,2 20,1 14,1 16,6Žďár nad Sázavou 15,9 32,7 25,4 13,5

Co nás zaujalo?

V televizi běží v nedělní podvečer (v 18.45 hod na programu ČT2) cyklus Prolínání světů. Má 18 dílů a zbývají už poslední tři. Pořadem provází prof. Tomáš Halík. Svým citlivým přístupem nás uvádí do hlavních světo-vých náboženství – křesťanství, židovství, islámu, hinduismu a buddhismu. Zasvěceně poukazuje na rozdíly, ale i na to, co nás spojuje, a to je víra v jednoho Boha. Každý cyklus má svůj název a ten prová-

Cíle, které jsme deklarovali před volbami – abychom získali místa ve vedení města – jsme dosáhli. Naši zvolení zastupitelé svou odbornou erudicí, zodpovědností, pracovitostí a zkušeností s komunální politikou jsou zárukou nejen svým voličům, ale všem občanům Třeště, že správa města je v dobrých rukou. Do jejich práce pro blaho obce jim přeje-me hodně síly, vytrvalosti, hodně dobrých nápadů a také hojnost Božího požehnání. Současně děkujeme všem nezvoleným kandidátům za jejich účast na kandidátce. Bez této jejich účasti na volbách bychom zmíněného úspěchu nedosáhli. Všem čtenářům Věžníku i jejich blízkým přejeme pokojné Vánoce a hojnost Božích milos-tí v roce 2007.

Městská organizace KDU-ČSL v Třešti

zí celý pořad. A tak se dovídáme, jak v různých kulturách probíhá např. oslava narození dítěte, svatba, pohřeb, modlitba, stavba a architektura chrámů a klášterů atd. Škoda, že bude pořad končit, mohu ho všem doporučit, hlavně mladým, aby měli pře-hled. Snad bude cyklus vydán na DVD a my budeme mít možnost ho znovu zhlédnout, popř. si ho zakoupit. Věřím, že se najdou i další farníci, kteří tento program sledovali a dají mi za pravdu, že se opět něco hodnotného povedlo.

anaH

22

Ples

2�

YMCA

SvatbaExpedice ...Církev Informace

Vtip tohoto čísla

Katecheta si v létě přivydělává na plovárně. Jeden člověk se topí, jeho vztažená ruka se zoufa-le zmítá nad hladinou. „Vidím, že se hlásíš – ještě

někdo? Chci vidět další ruce!“

Farní charita v Třeštiinformuje

Farní charita v Třešti uspořádala ve dnech 21. a 28. října 2006 pravidelnou podzimní Sbírku věcí pro potřebné. Dne 7.11.2006 byly tyto věci naloženy v Třešti do vagonu a odeslá-ny do celostátního centra humanitární pomoci pro Diakonii Broumov k vytří-

dění a dalšímu využití. Při nakládání vagonu vel-mi pomohla firma Podzimek a synové a učni truh-láři z učňovské školy v Třešti. V první dekádě ledna po Novém roce 2007 se uskuteční již tradiční Tříkrálová sbírka, o které bude více informací v tisku, rozhlase i televizi. Vedoucí skupinek koledníků budou pro-cházet městem i po vesnicích a do zapečetěných pokladniček označených znakem charity budou vybírat peníze. O dalším použití peněz vybra-ných při Tříkrálové sbírce i o činnosti Oblastní charity Jihlava bude i beseda s ředitelem Mgr. Novotným, která se uskuteční v Třešti (ulice K Valše) ve středu 3.1. 2007 v 15:30 hodin. Bese-da bude společně pro žáky i učně učiliště a bude volně přístupná všem občanům města, kteří se chtějí dozvědět více informací o činnosti Oblast-ní charity Jihlava a o využití peněz získaných při Tříkrálové sbírce i o možnostech pomoci a pod-pory práce charity v našich podmínkách. Farní charita zve všechny občany na tuto besedu, vstup volný, středa 3.1.2007 v 15:30 hodin na učilišti, ulice K Valše v Třešti. Farní charita děkuje všem dárcům, pomoc-níkům i ostatním za spolupráci v uplynulém roce křesťanským Pán Bůh zaplať! Charita přeje všem občanům požehnané prožití vánočních svátků a do nového roku 2007 všem lidem dobré vůle hod-ně zdraví i spokojenosti, pokoj a mír v duši.

Za Farní charitu TřešťBrychta Zdeněk, Fritzova 265, Třešť

Dodatekke Tříkrálové sbírce

Pro nedostatek vedoucích skupinek koled-níků (nejsou lidi?!) budou možnosti přispět na Tříkrálovou sbírku následujícím způsobem: 1) 1. ledna 2007 při slavnostním zahájení nového roku na náměstí TGM v 17:00 hodin (u slunečních hodin) 2) 3. ledna 2007 v učilišti při besedě s ředi-telem Oblastní charity Jihlava Mgr. Novotným od 15:30 hodin 3) pokladnička bude umístěna v novino-vém stánku u prodejny Albert (stánek pana Pavla Šalandy) 4) v obchodě Na Hrázi u paní Petry Strán-ské Další možnost přispění je přímo skupin-kám koledníků, kteří budou procházet městem. Pokud jste již nějakým způsobem přispěli, ohlas-te to koledníkům – ti to nemohou vědět. Všem dárcům, kteří se telefonicky obracejí a žádají příchod koledníků, sděluji, že toto prak-ticky není možné, město je rozděleno na úseky a bohužel z výše uvedeného důvodu se obsadí a bude vybírat jen někde. Až bude dostatek vedou-cích skupinek, mohlo by se koledovat v celém městě. Nelze realizovat jednotlivé nabídky peněz na Tříkrálovou sbírku, prakticky každý občan má možnost využít některou výše uvedenou pří-ležitost k předání daru do pokladničky. Farní charita předem děkuje všem dárcům i pomocníkům, vedoucím skupinek i koledníkům křesťanským Pán Bůh zaplať.

Za Farní charituBrychta Zdeněk