Vojtěch Jirát - Erben cili majestát zákona

7/16/2019 Vojtch Jirt - Erben cili majestt zkona

1/17

Nechtejte viti lehce reci moj,z nebet prichz vet duch;zkon nezbytn ve vem svete stojia ve tu svuj zaplat dluh.

Vzorn otec a chot; pracovit badatel a svedomitrednk; rdn obcan a ulechtil delnk na nrodaroli dedicn; kon svou povinnost, je tak jemu leckdypripad zatracene tekou, a projevy nechuti ci nevoleopatrne skrv v zsuvce, navenek si ulevuje tolikoironickmi narkami a alegorickmi nznaky; je loyl.n a loyalite podrizuje sv politick smlen, takev letmm divku vzbud dojem mlo sebevedomhobzlivce; naprosto ne buric proti konvencm, naprostone poutnk po neschudnch stezkch a oputench srzch; rozen zdokonalovatel a dovrovatel, ne prukopnk, ne drce podnetu:

tak se nm jev Erben-clovek.Rekli bychom: na pul vtelen idel mue podle pred

stavy devatenctho veku, obcanskho a ponekud osckho, na pul zas osudem i povahou typick predstavitel rakouskho vzdelance z meUernichovsk doby.J{dosi,kdo velkolepm zpusobem prepodstatnuje Chmelenskho, zroven vak t kdosi, kdo nejednm rysempripomn takovho Grillparzera a Stiftera. Veru, obojprbuznost je dluno mt na pameti, chceme-li Erbenasprvne chpat: obcansk solidnost je u neho zcstidusledkem povahy a puvo"du, zcsti vak ochrannou

43


2/17

ulitou, kterou si vytvorilo jemn, sloit a naruenbsnick nitro. Jeho zjev, jako zjev GrilIparzen1v aStifteruv, ns mate, nebof ste rozpoznvme, co jemaska a co prav tvr. Je o to sloitej a zhadnejne leckter proklet bsnkc, oc mne jm chtel bt.oc horliveji usiloval prekonat stav, kter i pro neho bylvchodiskem a lkav)'m svodem. Plach cudnost jehO'due nepripustila, aby po romantickm zpusobu odkrval ~v nitro v lyrickch zpovedech, i smel protO'dvat pruchod svm citum jen polovedome a neprmopod epickm pltkem - po vignyovsku. Je hodno povimnut, e Erben na rozdl od Mchy, v jeho drobnch cslech najdeme nekolik vtvoru dustojnch Mje,nepriblil se v lyrice nikde rovni svch balad, ev osobnch skladbch zustal neosobit)', jako by seschvlne touil stylisovat do konvencnosti. Zahalenostprojevu svedla kritiky, nepronikajc pod bsnkovumasku, aby videli v Erbenovi Mchova protichudce, jejpotom, rdce se vlastnm vkusem a namnoze t hledisky mimoumeleckmi, za to bud velebili nebo zatracovali. Vpravde vak nestoj Erben proti Mchovi.tm arci mne po jeho boku, nbr samostatne vedleneho - jako stejne velk bsnk a zjev zcela jinhO'raen. Shod je presto mezi nimi dosti; ale pomhajnm jen k lepmu poznn nesmiritelnch protikladu.V opak rychle vyspvajcho Mchy, jen kolem pet

advactky tvor bsen odvnou a novotrskou, dozrlErben o hodne pozdeji: nael se, a prekrocil trictku,a vznamnou cst sv bsnick ne sklz kolem ctyrictky, aby sepak obrtil jinam a osvedcil na novm poli

44

sv neutuchajc mistrovstv slova. Tmto pozdnm dozrvnm si vysvetlme, proc mohl zact jako k svhojen o rok starho vrstevnka, ani propadl delu doivotnho rozmehlovatele bohatstv silnejho a prubojnejho druha a ani i za svch poctku budil v nsdojem cloveka, jen sleduje generacn sil bez vnitrnho posvecen. Tpajc zactecnk se proste chopilruky zkuenejho, bezradn, pomal venkovan seprimkl jen k smelejmu a cilejmu Praanovi. Beresi jej za pruvodce v oblasti tajemne krsn, ale nezvykl, v oblasti literrn techniky a mdy. Nezhostilse vak neduvery k svmu pruvodci, jakmile mu radilv ceste krajem, kde se on ctil odjakiva doma: nemnilse nikterak zrci vlastnch nzoru na otzky mravn anedal se vylWat v bludite svetobolu, zustvaje verenzdedenm predstavm.Proti Mchovi pusob Erben mune. Lpe: zmunele.

Nebot jeho munost je na mste prvm vlastnost fysickho veku - doby, kdy po mladistvch krisch, po jinoskm subjektivismu i po sebeodhalovac sdlnostistv se clovek uzavrenejm, klidnejm, do sebe mnezaborenm - na mste druhm pak je odmenou vrozen ci zskan ukznenosti. Tedy zkrtka je projevemtemperamentu a ivotnho idelu, nikoli vak vrazempovahy sebejist a v sobe pevne zakotven. Mchovmjinostvm prosvt budouc mu; tragika jeho ivotai problmy, s nimi se vyrovnv v svm dle, jsou rzutypicky muskho. Kdo rk ,mu', rk ,zpolen' - aMcha je stl boj, svr a spor - s okolm i se sebousamm. Privolv na sebe tragiku jako vzpurn Titan

45


3/17

privolv Dil1v blesk: aby ho ozrila i rozdrlila. By\ostne je puzen k dramatu a plny jeho divadelnchher ukazuj, jak munmi a muskmi problmy se tuchtel obrat. A Mje, tot tragedie musk rlivosti astretnut dvou muu ruznch generac a vzpoura protispolecnosti. Tot Cikni e. Nikdy, krom jedn povdky,nevolil si Meha za titulnho reka enu.

U Erbena z toho ze veho nepozorujeme nic. Dramaho nelk; ani veselou hrcku z mld, ani pozdn pokuso libreto nelze plnm prvem k dramatu poctat. Jearci baladik a o balade se tvrdv, e je lyrickm dramatem . .Jakho rzu vak jsou Erbenovy balady? Cona prvn pohled u nich zjitujeme, je drtiv prevahaenskho prvku. I tam, kde zpracovv star nmet,"ymen bsnk pohlav osob: srovnejte jen Goethova~Krle duchue - s trojic otce, syna a krle - a Erbenovu trojici matky, polednice a dtete, o nem nenreceno, je-li hoch, ac se tak podle nznaku zd. Neboyezmete skotskou baladu o Edwardovi, jej formu napodob Dcerina kletbae: tam rozmluva matky se synem, kter zabil otce, zde rozmluva matky s dcerou,vraednic svho decka. A znovu si pripomenme Mchu.Jak motiv boje syna proti otci, tak bolestn del sveden dvky, zahubiv novorozence, byl cast v dlechnemeckho obdob zmatku a kvasu. Nue, co si odtudvybral Mcha a co Erben? -

Ve znamen nesmrteln matky pocn se Kyticee,aby pokracovala ,vecnou enskost' Panny Marie, k nse modl dvka ve Svatebnch koilche: Erben stavdomov, ivot, ba cel vesmr pod ochranu eny. Oct-

46

me se v ovzdu Goethovch Matek i pobl romantickho kultu marinskho nebo spekulac Bachofenovcho pradvnm matriarchtu. A do toho vzneenho rmce vmalovv pak Erben zl, krehk i spanil zjevy macech, matek, vdov i panen, panen lbeznch jako jarnkvet a usychajcch jako ruov poupe. Nen balady,kter by se obela bez en; o much se vak leckdyucin jen zmnka, ba mnohdy ani ne ta (jako v Pokladee). Zejmna vztah matky k dteti, a to zase nejvcek dceri, poutal bsnkovu pozornost. Mrtv matka uteuje dtko v Sirotkove luklle jako ve Vrbee a jakov preloenm zpevu o zaloen hradu Skadru; svou nedbalost nebo vztekem zavin smrt decka (ve Smolnmvaru e, V Polednici e a takt ve Vodnkovi e a v Dcerine kletbee), mimolidsk matka zahyne spolu se svmdtetem klady muovy matky, je je na ne rliva(v Liliie), podobne jako babicka ve Vodnkue sobeckou lskou privod smrt vnukovu a tm dcerino netest; konecne je matka svou nklonnost k vlastndceri pohnuta k zlocinu na dceri nevlastn (Zlatkolovrate). Zporn je tento vztah v baladch o lehkomysln dvce, kter zavrad sv novorozene, tak mimoDcerinu kletbue v obou preloench psnch o Vraednicie a Peklu propadle. Pripojme, e panna zeSvatebnch koile je u Erbena, nikoli vak u Biirgra,bez matky: zajist m tm bt naznaceno, e jenom nedostatek moudrho veden zavinil dvcin prohreek, nejej zpupn mysl. Zvlt npadn je vak Erbenova zliba v enskch hrdinkch u jeho prekladu. Skoro vechny opevaj dvky: obe cnsk romance (jednou chce

47


4/17

bt dcera posluna rodicu a odmt proto milho, podruh jde dvka slouit na vojnu msto otce), obe psneji zmnen, a t v cyklu Markove hraje ena lohuvznamnej, ne j bohatrsk 'zpev prisuzuje.Toliko v jedn bsni Erbenove jsou prbeh i problmciste muskou vec; - je prznacn, e je tomu takprve v dle vzniklm pod vlivem Mchovm, v .Zhorie. Ale i tu prekvap ztlumenost muskho ovzdu,srovnme-li Erbena s Mchou, a predevm, postavme-li proti sobe prv a definitivn znen balady. Vprvmje hrdinou otcovrah, ac na rozdl od Mchy pohnutkamusk rlivosti ani tehdy nevbila bsnkovu mysla hlavn jeho zjem se soustredil na vrahovy vcitkysvedom, vznosne dramaticky podan; kdeto nakonecse przvuk rozhodne posunul na cistho jinocha, jenvykoup ciz vinu. Tento cesk Parsifal je v duchu lidov tradice lcen jako ,panna' (.a tvoje lce jako peknpannye), ba loupenk lituje prmo jeho ,panenskhomld'. Lze v tto souvislosti uvst jedinou erotickouzmnku bsne, popis milencova odchodu od dvky ve chvli, kdy se zbon jinoch louc s Ukriovanm?Vidme, e z krvavho dramatu se vyvinulo mysteriumo vemocn lsce a bom slitovn, tragika byla nahrazena smrem, rvcstv oddanost; ani potuchy po otcovrade u Zhore a nov rek je pokorn dte, je napravuje tekou vinu otcovu, na nem spchanou, beznrku na Boha i na zploditele.V tomhle detailu se pekne jev, jak mchovsk ltkase ponenhlu pripodobnovala Erbenovu svetu. Nebotje-li mchovskm motivem boj syna proti otci, motivem

erbenovskm je muova vina na nevinn bytosti. Otecvodnk zahub sv dte, otec nevedomky zpusob osudnou matcinu zlost v .Polednicie. Jete vak casteji sev Erbenovch baladch vyskt mu, kter zavin smrteninu: v .Zazdene ji znic z pouh surovosti; veVrbee svou rekli bychom musky bezohlednou lskou,kter s'enechce o enu s nikm delit; v .Dcerine kletbeea psnch tho deje svou nesvedomitost; v .Svatebnch koilche a v .Cizm hostue, ponevad je dmonem. Monotonnost vyznacuje charakter i dejovou lohu muu: bud jsou nesympatict nebo bezvznamn.Rrom pohdkovho .dedae ve .Zlatm kolovratue jsoupodivuhodne neaktivn: i pn z te bsne, manelz .Liliee (jen odejde a tm dopomue sv matce k proveden zlho zmeru), i druh manel z .Holoubkae,i konecne musk episodista ze .tedrho dnee. Po tstrnce nemue bt vetho rozdlu proti jednajcma povahove nesmrne odlinm postavm enskm.Zlibu v kresbe dvcch zjevu mohla podntit arcipotreba nejsoukromej. Grund nazv Erbena schizoidnm romantike&1, poznamenanm souchotinami atrznenm hruznmi vidinami snovmi i neukojenmiLubamierotickmi. 2dosti milostn, v ivote potlacovan, vybj bsnk obycejne tm prudceji v poesii; lectomu brnila u Erbena jak ostchavost, tak sm celjeho skladeb, je mely slouit nrodnm potrebm jeho poetika byla povahy osvcensk, ne romantick,_ take smyslnost, subjektivn prvek vubec, mohly dojeho veru vniknout jen v zakuklen a vybt se v detailech. je nic neprozrazovaly a nikoho nemohly pohor-

48 -4 49


5/17

it. Presto, a prve proto zabarvila erotika jeho bsneintensivneji neli vere samho Mchy; arci teprve tehdy, a se prepodstatnila v umeleckou. smyslovost . StacSl' zmnit o zverecnch slovech Svatebnch koile aletmo pripomenout jin obraty, lcc nznakove a precpodivne rozechvele dvc telo: vude ctme, jak Erbenova strucn, tmer ben slova jsou obklopena shlukem erotickch predstav, je, nevysloveny, umocnujvnitrn obsah a dodvaj smyslov plno.sti obvyklmvrazum. Erben je veru ,panensk pevec' jako Chmelensk a nen nhodou, e prve jeho si oblbil a znalecky ocenil autor Panenek ...

Vldne-li Erbenovu svetu znamen Panny, bude nepochybne i jeho ivotn cten jaksi enskho rzu.Erben nehls vzpouru a boj, vzdor proti Bohu a lidem, nbr pokorn prijmn boho radku, poddajnost osudu, mrnost a smrlivost, lsku a vernost, poslunost a umrnenost . Co trest nejkruteji, je hybris,prekrocen hranic, poloench osudem lidskmu konn a touen, odhalovn tajemstv, je vy moc zakryla zrakum cloveka. Uctv krestanstv, ponevadzmrnilo krut obyceje, a Slovany veleb za jejich mrnost; mrn povaha Norn dokonce podle jeho mnennasvedcuje tomu, e jsou slovanskho puvodu; a vznamne ocenuje germnsk povesti jako velikolep,ohromn, ale nedojmaj srdce, neb vystupuj z mezlidskho pochopen. Tu prmo hmatme ten hlubok,vnitrn duvod jeho zliby v epithetech jako mil, pek-n a chpeme, proc si musel utvorit svuj nzor na ba-

50

ladu, jej zduvodlloval odbornickmi vklady o slovanskm postoji k svetu. ,Mrnost' je vak po pravdemnohem vlastnej badateli a jeho dobe ne onem zkazkm a psnm, jich se dovolv!Mrnost, poven na estetick a ethick zkon av mnohm se blc stredovekmu idelu ,mry', nasvedcuje jinmu duchovmu klimatu, ne v jakmse mtie rozvjet modr kvetina a vonet nachov kvetZla. A prec Erbenuv nesouhlas s Mchou, jej i jakocloveka prsne posuzoval, nesm vzbudit domnen, emu byla romantika naprosto ciz. Ji proto ne, e semusela kadmu bsnku vyrustajcmu v prv polovicidevatenctho stolet stt ,vzdelanostnm proitkem'.Tak Erben ji do sebe vstrebal; vliv Goethuv - snadnejsilnej ze vech cizch vlivu - byl vc ne jen vyven vlivem bratr Grimmu, kter, pravda, hlavne pusobil i na badatele, ale v Erbenovi je badatel nerozlucnespjat s bsnkem! Vskutku najdeme v jeho odbornchstudich vety, kter obsahuj prmo trest v romantiky.Na prklad: Vecnost jest puvod a prcina veku, spadajc takto, co se dotce casu, v jedno s ponetm nutnosti more a noci. Z toho ale jete jin duleit nsledek vyplv, toti ten, e vek i svet, jakoto spolu vecobmezen, podobn dlouhmu dni, jednou tak muspominouti, nace nsledovati bude rovne tak dlouhnoc. Cteme tu badatele a Erbena ci lyrika a Novalise?

Romantick koren bude as mt predevm Erbenovopojet osudu - dospelt k nemu romantickou cestou,studiem slovansk mythologie. To vak, e shledvstopy fatalistickho nzoru tmer ve vem, prozrazuje

51


6/17

nm vc ne jen to, e vyel z romantick vedyv tom se jev hlubok vnitrn souznen s mylenkovm~vetem romantickho cloveka. Erben je predstavou osudu prmo posedl: lska a osud jsou mu vlastne toton,ponevad Sudice za mladosti cloveka prichzej k nemu v podobe tr panen, zastupujce bohyni milosti; podobne ze rcen mmu srdci souzenc odvodil, e Slovan meli predstavu osudu. I jako bsnk je stle pritahovn tm, co bychom smeli nazvat literrnmi formami osudovosti: vetbami a zaklnadly, jejich intonac zvuc tak mnoh jeho ver. Snad si takto memevysvetlit i jeho sklon ke gnmicnosti.

Vbec se zd, e Erbenv bsnick sloh je urcovnmythickmi predstavami, vedome a mon i nevedome: jeho pce o slovo nen bez souvislosti s vrou v magickou moc slova: Mocn slovo neoml ... c Podobne jetomu s paralelismy v jeho komposici: jako vedec zjistilvznam dvojice i trojice v slovanskm bjeslov, a tedy,toue dodati slovansk barvy svm skladbm, pouilzdvojen a ztrojen jak pri stavbe deje a sdruen osob(tri osoby ve Svatebnch koilchc, tri osoby v Zhorovic, tri osoby ve Vodnkuc, takt ve Vrbec a v LiIii c), tak v technice podn a ve skladbe ver. Monse dokonce domnvat, e tyto paralelismy jsou mu tvrnm prostredkem k mythisaci prbehu, pomckou nvratu do tajemn oblasti, odkud se kdysi vydaly nasniujc a zevednujc pout svetem.

To ve je romantick. Ale jako by ,ji bylo Erbenovm urcenm, aby vechno romantick dostalo u nehotvrnost odlinou, klasickou, tak tyto romantick slo-

52

ky obratem zmen svj smysl. Postavv obsah i formupod jeden a t princip, vnesl Erben i do nejvnejnejho a zdnlive zcela mechanickho zjevu tajemnou zkonitost. Nen u neho ani stopy po libovli, po osobitnevnosti k vecem a k tradici mylenkov ci ltkov,po pudu novotrskm a po samolibm originlnictvLV tom ve vem se vzdaluje od romantiky co mon nejdle a nejrozhodneji. Nhradou za to nabyl rysu, kterzstal romantice odepren: tilechtil prostoty a klidndstojnosti. Vedom o zkonn povaze jevz'lucinilo z neholllasika.

tm vc a bedliveji ho cteme, tm dokonalej a mo-hutnej a zroven prost nm pripad. V sv dobe jea nepochopitelne monumentln, jako Mcha je a nepochopitelne hlubok a osobit. Toliko jeden bsnkmezi jeho predchdci vykazuje podobn rys. Ale Kol13rova monumentalita nen tho druhu jako monumentalita Erbenova: je spe vzneenost a grandiosnost, velkolepm projevem vule tmer sverep a ve sipodmanujc, kdeto Erbenova monumentalita pramenz nesmrnho klidu, jej privodilo tuen vecnho byta zkonitosti veho, a predevm je vsledk~m pokorypred pospolitost a jejmi vtvory, poesi a jazykem.Erben je klasik, kdeto KolIr jen velmi neklasickklasicista. Chceme-li uvst nekterho podobence Erbenova, musme obrtit svuj zrak do sousednch umen:Mnes a Smetana tm zpusobem slucuj v svm dlenehu a velikost, prostotu a vzneenost, pozemsk lidstva klid vec, vyrvanch z casovho toku a priblenchjasu nadzemskch symbolu.

53


7/17

Klasikem jest Erben, pokud mme na mysli rz a cljeho umeleckho chten, postoj k svetu a bsnick temperament; historikovi se jev ve svetle odchylnm. Nebotmezi klasiku v dejinnm smyslu a vek Erbenuv se vloilo dob romantick, take Erbenovu klasicnost mueme v nejlepm prpade pokldat jen za amalgamdvou duchovch proudu, z nich jeden byl mu idelema citove sprznen, druh pak ucitelem, samozrejmmovzdum, z poctku drdivm svodem a pozdeji protivnkem ne zcela pochopenm. O dvojitm koreni svbytosti vedel Erben podle veho dosti dobre, smme-Iitoti v jeho programu ,nrodn klasicnosti' spatrovathlavne touhu vyvit vlastn del a sklon na poadavekobecne platn. Ale i samo o sobe rk nm ono hesloledacos o dobovm sil preklenout rozpor mezi dvemasvety, je se v prvn puli devatenctho veku delily.o vldu nad lidskmi duemi.Prkazem klasiky bylo: tvorit dla co mon nejkrs

nej, trval hodnoty, prkladn pro kadho, uznvankadm - tedy dla nadcasov a velidsk; pokud semluvilo urciteji, dalo se, aby se vtvory podobalyantickm vzorum. Prkazem romantiky vak bylo: tvorit z ducha nrodnho a pro nrod - leckdy i pro soucasnou chvli -, dle mluvit ze sebe a za sebe, varovatse napodobenin a shod s jinmi. (Ze dla jednoho nroda nebudou pripomnat dla nroda jinho, rozumelose pro tehdej lidi samo sebou.) Jak vyhovet obemaprkazum, to zamestnvalo mysli umelcu po celch dalch sto let, a pri nejmenm prakticky, tvorbou, se tomnohmu z nich vskutku podarilo. Erbenovi v Kytici

54

a v pohdkch tak. Vubec nelze poprat, e vrcholntvorba - ji oznacujeme po starm zvyku za ,klasickou' - slucuje v sobe nadcasovost a velidskost i nrodnost a osobitost. Heslo ,nrodn klasicnosti' podtmto zornm hlem nemue tedy znamenat nic jinhone prn, aby umelec prinel dla umelecky dokonal.Tehdej lid vak ctili ve vztahu onech slov oxymoron, a to nejen pro nevldn souperstvi obou smeruy psemnictv, nbr zvlte proto, e nrodnost jakotoheslo, princip, meta, byla zduraznovna romantiky ajimi prohlaovna za domnu a hlavn znak umen neklasickho. Nsledujcmu pokolen, v jdre nevbojnmu, smrlivmu a usmirujcmu, pripadalo vak doucm zprostredkovat mezi obema protichudnmi pojmy,vybrat si z obou smeru, co bylo na nich dobr, vyvarovat se krajnost a slt v jedno, co se tomu prli neprotivilo. ,Nrodn klasicnost Erbenova nem tedy btnic vce a nic mne ne synthesa klasick these a romantick antithesy. Ani tuil, vyhovoval takto c.eskbsnk svm heslem zkladn touze cel doby.

Jen pomylen na jeho monumentlnost ns primelo,abychom se, mluvce o nem jako o amalgamu klasiky aromantiky, vyhnuli jmnu, kter je pro takovou slitinu,v jeho dobe castou, odnedvna literrnm dejepiscumben a jeho jsme se ji nekolikrt sami dovolali. Nebot jinak nen sporu, e mezi Erbenem a biedermeieremstycn body jsou, a to nejen v tom, co jsme uvedli v jeho neze a spanilosti, v jeho zjmu o lidovou tradicia v poddajnm zaclenen do n i po strnce mravnhokodexu, v jeho mun vyrovnanosti a nechuti k sloves-

55


8/17

nmu bourlivctv, v jeho ukznenm projevu a v ostychu pri zpovedech -, nbr jete vce v tom, co butleme dle u neho konstatovat.

Erhen je prslunk metanskho stolet a sdl ses nm o jeho vru a pochybnost, mnen a zbrany,klady a nedostatky. Presvedcen o nadradeno sti ethikyvem ostatnm hodnotm a predstava nedvojsmysln,rozumem snadno postiiteln zkonitosti vehomrapatr k zkladnm pravdm svetovho nzoru t dobyi metanskho stavu; stejne tak i neduvera ke vemu,co poruuje harmonii, pravidlo a strzlivou rozvahu, cose protiv intelektulnmu poznn a do spordanhosveta zan chaos nevypocitatelnch nhod a nevysvetlitelnch jevu, - tedy ke vem zhadnm hnutm atemnm pudum, k omamnm rozkom a spalujcmalum, k erosvitnm tuchm a nhlm bleskum, jeozr hlubiny lidskm zrakum jindy pozakryt, ke vemdobrodrustvm vule a cinu. vyhbajcm se prolapanm stezkm a promylenm clum, jako zejmnak tomu, co se tycilo, nezvldnuto posud a vzdorujcpokusum o rozreen, pred branami krlovstv mylenek jako zkodn a neuchopiteln protivnk, stransvou prtomnost, stranej jete pripomnkou dvnmoci, kterou mel nad ivotem a smysly prvotnho cloveka: k prrode a k mythu.

Mythus, tot pamtnk desu, jm zludne vbiv, tajemn a vraedn prroda naplnovala nitro nevedomho, jejm silm propadlho tvora. Poledn znoj a pulnocn temnoty kladly bezbrannmu poutnku tiscernstrahy; klamav puvab nepohnutch i div hukot

56

rozbourench vod tajily v sobe tot nebezpec; prerne velebn ticho zadumanch pralest\, jejich noc pronikal skrek neviditelnmi hrdly vyren, vetilo nenadlou zkzu - a to ve tocilo na dui primitivovus nalhavost, jej velkost si dnes nedovedeme predstavit. Bzen, ale t slastn rozechven se budily, splvajce v jeden zhadn pocit, v tuchu cehosi mimolidskho a nadlidskho, co je nutno pokorne vzvat. Numinosn sluje v dnen vede nboensk predmet ontuchy.Ponenhlu se cloveku neurcit zdn zpredmeti'ovalov obrazy dmont\ krutch nebo sladkch a po vetinekrutch i sladkch zroven - - a tm vlastne pozbvalo ji na desivosti, tm ztrcelo vlastne ji opar tajemna. Vdyt ty obrazy podvaly jaksi vklad, nalzalypt\vod neznmch jevu, a tak, cince nepochopitelnpochopitelnm a (ponevad beelo o postavy lidskchrysu, jen arci nadan vymi schopnostmi) tmer blzkm, uklidiovaly bzen a utridovaly zmatek. Hle, prvzkmity rozumov cinnosti, prv, nesmel a prostink,ale prec ndhern vtezstv ducha nad vnejm svetema prv dukaz opory, jakou mue duch poskytnout vyplaen dui! Bjiv mysl pak z techto zosobnen i z opakujcch se neblahch zkuenost upredla zkazky o tragickch setknch mut\ s lesnmi enami, dvek s vodnmi besy, rybru s vlami a matek s polednicemi nebovecernmi lidmi, kter sic ne jim samm, lec jejichdetem strojily klady.

Behem casu vak, jak pribvalo poznatku a rozmhala se pcha na moc roz~mu, zmenovala se zvislost

57


9/17

na prrode; nmety, vyverajc z pocitu lidsk slabostivuci n, prestvaly tedy vzruoval. A co vC: lidskhoducha pocal jmat stud z drvej bezmoci a odpor k pamtkm na ni. Touha podrobit si prrodu tak ci onak,zmocnit se j intelektem, vradit ji do oblasti ducha tm,e se do n vnesl vznacne rozumov pojem zkonitosti,tato snaha jde proto vdy ruku v ruce s bojem protimythu. Stolet, kter si nejvC libovalo v pristrienm,geometricky upravenm sadu, triumfu to rozumovhordu nad svvol a svprvnost prrody, nutne se musilo ohradit i proti vzpomnkm na jej nekdej nadvldu nad clovekem. Vidme sedmnct a osmnct veknenavne brojit proti poverm a bchorkm. Zakazovaly jim prstup do umelho psemnictv a zesmenovaly je, kdykoli se s nimi setkaly v lidovch vtvorech.Ale netrvalo dlouho a due setrsla vru v neomezenoumoc rozumu a poznn. Modern clovek, znovu postaven pred hrozn mlcen nekonecnch prostor a zasobjeviv tajemn kraje v nitru i v hmotnm svete, donich rozum nepronikl, zachvel s'ezkost podobnou t,kterou znal jeho dvn predek. Due, pozbyv dozorui pomoci intelektu, souctila s temi, jim rozum dosudneposkytoval ochrany pred neznmm, a snadno seproto vila do stavu, jeho projevy nalzala ve zkazkchH lidovch psnch. Goethovo pokolen opet krsilo nmety z okruhu prrodnch mythu zroveii s prbehy(I procitlch mrtvch, jinm to zdroji zkostnch predstav dvnho clovecenstva. V jednom i druhm podalovzorn, tmer nedostin ukzky numinosnch balad.Goethuv Krl duchu< na jedn strane, Biirgerova Lc-

58

nora< na strane druh jmaly mocnm kouzlem duepredem ochotn mu podlehnout a vytkly smer, jmpozdej bsnci krceli a do chvle, kdy se pocalona obzoru vzdelanosti rsovat nov osvcenstv se vemisvmi dusledky.Zplna ovldlo toto nov osvcenstv evropsk mylena v druh polovici devatenctho veku, za positivismu,ale ji biedermeier byl v mnohm dedic a pokracovatelosvcenskch nzoru, a to predevm v krajch:- kderomantika nezapustila hlubch korenu. Ani tam sevak biedermeier neujmal dedictv racionalismu prliodhodlane. Vliv romantiky, casove blzk a svmi vhonky posud iv, byl prec jen prli mocn. Kromtoho biedermeieru, obcansky strzlivmu, nebylo nictak~proti mysli, jako domlivost v jakmkoli oboru.Nehodlal tud nadsadit ani v oblasti rozumov. A kouecne jsa nekdy kompromisn, vdy pak spe objmav a prijmajc ne vylucujc a stroze rozhodn i to je metansk rys! - prl si stejne v oblasti rozumov, jako v oblasti bsnick sdruovat protiklady.Nezamtal predem niceho. Proto v sebe pojal i ltkynuminosn. Ale prepodstatnil je: romantick motivy,. biedermeierovskm podn naskly duchem podobnm osvcenskmu, byt v obmene, jakou narizovala vvojov situace i nlada prznacn pro dobu metanskyzaloenou.Z nekolika duvodu nemohl a nechtel biedermeier po-prati tajemn hlubiny byt, jak cinilo osvcenstv. Ve-delo nich. Ale jeho goethovsk cta pred nezbadatelnm ve spolku s chytrckou opatrnost me(ana a

59


10/17

!> taktn skromnost, bo)c se ,hybris', velely mu, aby sejich dotkal jen plae a radeji se jim vyhbal. Co hlsErbenuv tedr denc, co jeho Vrbac? Toto: nezasahujte do radku vych mocnost, nezkoumejte, coony zahalily naim zrakum, nepokouejte se nsilmzmocnit se irracionlna, jet lpe v myln nadeji snti,pred sebou cirou temnotu, neli budoucnost odhaliti,stralivou poznat j istotuc. I v oblasti spekulativn uplatnuje se tedy za biedermeieru resignace, suma to ivotn moudrosti tehdejho cloveka, jej tu bolestn,Lusmirliv nota zaznv k nm z n~jednoho soudobhodla bsnickho. Agnosticismus nen vak poslednmslovem, je v t veci biedermeier pron, aspOll styduchu hloubeji pronikajcch. Musilt pripadat nemunm, otzku spe lstive obchzejcm neli poctive recm, dokonce i nebezpecnm, ponevad upravovalcestu mravnmu nihilismu, kterho se biedermeier obval vc neli cehokoli jinho a vc neli vechna ostatnobdob. Rovnovha takto zjednan byla prec notnevratk, neuspokojovala; sklicovala mimo svou przemnost t pocitem slabosti vuci prrode - pocitem odchylne zbarvenm, ale stejne silnm, jako byl onen,jen stl u kolbky prrodnch mythu. Lidsk dustojnost, clovec klid i biedermeirovsk racionalismus daly zkrtka shodne, aby si duch prrodu podrobil.Naivne rozumrskm zpusobem osvcenskm tak ucinit ji nebylo lze. Bylo treba poohldnout se po jinm.A vchodisko bylo rychle nalezeno: prese vechny pokusy romantickho subjektivismu nedotkla se dotudskepse valne okrsku mravnho, ten proto svedcil o sv-

60

prvnosti a vzneenosti lidskho ducha zcela zrejme.V occh biedermeierovskho obcana pak dvojnsob.Mravnmu rdu podrobit vzprajc se prrodu, z dmonuucinit jeho sluebnky, a ne-li, tedy alespotl jej nadradilprrode a jejm temnm silm: to zjemnelmu, zvnitrnelmu, ostraitejmu a bohatmu osvcenstv poromantickmu musilo se jiste zdt vrcholem jeho snah~ skvelou klenbou vlastnho celkovho pojet sveta.Zde proto nasadil pku ve vetine sv)'ch bsn tErben. Jestlie kde, tedy prve na jeho pomeru k numinosnm ltkm seznvme dobre rz a skladbu vjeho osobnosti a zroven to, cm kotvila v dobe. Romantick prvek jeho due mu tyto ltky priblioval; proitek vzdelanostn, vyjdren jmnem Goethovm a Celakovskho, mu je uvedl v povedom; nebylo mu vakdno jt proste jejich smerem, musil hledat odpovedna otzku, jak se jejich motivu zmocnil, aby souhlasilys neromantickm nzorem biedermeieru. Ne svou odpoved nalezl , urazil velk kus cesty. Nebot zrl pomalu.Nejstar baladou jeho sDrky je Polednicec, tatozrejm obdoba Goethovy nejproslulej bsne numinosn. Prvn krok do neznmho sveta, zrovetl vak jivykrocen na cestu za vlastn osobitost! Biedermeierovsk touha sejmout s prbehu co nejvce hruzy jev se tuhodne zretelne: jednak tm, e ltka je prevedena donrovitosti tmer realistick (v blenci tto skladby,'\' Smolnm varu c 1834, ovldla nrovitost pole, aznicila vekeren baladick erosvit), dle tm, e prbehslou moralisujc tendenci. Morlka je pak zcela v duchu biedermeierovskho ethickho cten: matka je po-

61


11/17

trestna, e do sveta lidskho mravnho rdu otevrela,zapomnevi na prkaz vnitrn kzne, a povolivi pudu,prstup dmontm. Prese vechno sil zbiedermeierisovat prbeh zbyl tu vak jeden kaz, kaz dosvedcujc,E; se nepodarilo numinosn motiv a dobov smlensvarit v jednolit a presvedciv tvar bsnick: dmonpodrel svou moc nad clovekem, voln ke Kristovi jemarn. Oba svety stoj vedle sebe, hierarchie nen dosudpevne vytcena.

Co prilo potom, bylo znamenm, e se Erben v numinosnm okruhu nectil zplna doma: Poklade je naprosto rozumrsk, zcela moralistn, pohdkov a nemythick. Hlavn poucka je arci nadmru biedermeierovsk: neobetujte statkum vezdejm srdce, neprahnete po vym stavu, ne vm Buh dal. Je to zas onabzen pred nruivost, pred lidskm, prli lidskmpudem, jen zatlac vechny ostatn city a zejmna rozumovou vahu, tedy zkrtka pred ,hybris', je tentokrt je prenesena do oblasti spolecensk. Slchme jiz tehdejch pohdkovch her vdenskch a ozvala seji v generaci star, kdy na pr. tepnek sty Mozartova Leporella vyraz prznacn vzdech: Ach, blazev stavu prostme. A ovem, je stejne tak dobre erbenovsk ta predstava hrchu, jeho se dopout ten, kdodv prednost pomjejcm svazkum spolecenskm predvecnmi svazky lidskmi. Erben vytvoril tak bsei'.osobitou i zroven, vzhledem k didakticnosti a k obsahu poucky, typicky biedermeierovskou, - vytvoril taksvou nejbiedermeierovtej bsen vubec - - ale ba-lady zde nevytvoril. Chyb prve irracionln sloka,

62

I

I,1

II

nadlidsk folie lidskch vn. Bylo zapotreb otrstbsnkovm a prli nedramatickm, a prli obcansky spokojenm klidem, mel-li nalzt v sobe odvahuk cinu, jen mu byl osudem nakzn: aby toti uvedly soulad romantickou dmonii a vru v bosk rd atakto dospel k biedermeieru vyho slohu, k biedermeierovsk variante klasiky. Na test pro neho nedalotres na sebe dlouho cekat. Jako by vkyv na stranujednu nezbytne privozoval stejne tak rozhodn vkyvna stranu opacnou, je Erben uprostred prce na svskladbe nejneromantictej (1836-37) vystaven mohutnmu nporu umen nejromantictejho: seznv tehdyMchuv Mje. Sna se jej asimilovat, chce jej do jistmry i prekonat, ale stac dosud jenom na to, aby mchovsk sujet zmoralisoval; umelecky podlh. Rychlepochop, e by tudy nedoel daleko, i nechv zpasu,dokud nenabude potrebnch sil. Roku 1839 se pak jakona zavolanou objev Toman a lesn pannae, dlo ojedinel v tehdejm ceskm psemnictv rzem i bsnickouhodnotou. Tato balada prinesla Erbenovi nov vliv,siln, podporujc star vliv Goethuv, a hlavne: vlivnikoli brzdc, nbr rozvjejc jeho osobitost. Celakovskmu, kter svou povahou, vkusem a vzdelnm, jako i celou svou dal tvorbou nle k on vetvi biedermeieru, je vyrust z osvcenskho kmene drv, ne mubyl vtpen romantick roub, umonilo v tto bsnijeho goethovstv napsat baladu tak ryzho numinosnho typu, jak jen bylo v tehdejch Cechch dovoleno.Osudov setkn cloveka s lkave zhoubnou prrodnmoc je tu sic psychologicky motivovno, ale hlavne

63


12/17

as proto, e choulostiv obcan by nebyl snesl hrdinuvedome se oddvajcho nah smysln vni; jinak mubsnk ponechal vekeru drtivost zsahu nepochopitelnho ivlu. Kdeto v jinch baladch numinosnch, jemohly na Celakovskho mti vliv, propad clovek dmonu, ponevad ho byl zradil, nebo odplatou za jinaksvuj poklesek, zde prichz dmon nevoln a vrad,ani sm omlouvat zlobu - jako Eichendorffova Lorelei, kterou bychom ji vzhledem k lesn scenerii uvdelinejspe s ceskou bsn v souvislost -- krivdou, ji muzpusobil druh pozemfan. Dve dvky se tu objevuj, aleani na jedn se Toman neprovinil, naopak, on sm jezrazen, a rozruen zradou poslechne zjitrenho pudu,kdy a ponevad jeho uvaujc schopnost ochabla.Nen vinna spe milenka, je neverou vechno zlo privodila? Lec ta vyjde bez trestu. Nikde neslyme tenduniv, zvern akord, ohlaujc, e vechny motivyrozpreden ve skladbe dospely svho cle: trznivpocit krivdy na cloveku je vslednm dojmem u Cela-. kovskho, jako jest jm u Goetha.Toti ne tak zcela: mezi mladm Goethem (a jeho

lidovmi vzory) a biedermeierovskm goethovcem jenepatrn, ale vvojove nadmru duleit rozdl. Tam seprrodn sla zmocnila brncho se, odmtajcho cloveka, zde Toman, af jakkoliv omlouvn duevnm stavem, rychle souhlas. Pravdepodobne by dmon k nemu nemel prstupu, kdyby zustal veren sobe. Moc dmonu je tedy ne sice zruena, ale prec jen dosti snena.Je vak milostn ven k dmonu sama o sobe dostatecnou prcinou nejteho trestu? Opravdu, zd se tak,

zejmna, kdy ji bsnk vedome drel v nzk polozenhodn lsky a nesnail se ani jinochuv cit ani dvcino poulicn vben zpoetisovat. A priteujc okolnostv occh bsnkovch je i stav hrdinuv: ztratil rozvahu,podlehl chtci, a to ve, ponevad se vrhl v nruc zoufalstv: duevn hnut, je biedermeier odsuzoval nejprkreji! Konecne lze se dotknout veci, kter bv jakomotivace trestu obycejne zduraznovna: Toman prestoupil zkaz. Tato drobnost je vskutku hodne duleit,ne vak sama sebou, nbr osobou rozkazujcho. :aekliJsme, e Tomanuv osud rd dve eny; jedna, kter jejzrad, druh, kter jej zahub. Ale,nepoctajc cpisodnzjev mlad sestricky zrdkyne, je tu jete nekdo tret:Tomanova sestra, objevujc se na dvou prevznamnchmstech, na poctku a na konci. Ona jedin plce nadbratrovm skonem. To znamen, e nad milostnou posedlost se velebne vzn lska cist. A dle, e zrazujea zavd ve, jen sestra nikoli. Jen rodina nikoli. Svazky krevn neklamou, dluno jich tedy bt posluen.Zapamatujme si to: je to stycn bod mezi bsn Celakovskho a Erbenovmi baladami s rodinnou problematikou. Biedermeierovsk cten prosakuje tedy jiu. Celakovskho numinosn ltku, ani ji vak odbarvilo. Dmon zustv posud vtezem a milostn prvekjen jete zvyuje numinosn nladu: jef v povaze numinosnho predmetu, aby vbil i nicil zroven. Musmetud v dle Celakovskho zrt numinosn baladu velkryzosti typov, obsahujc vechny potrebn sloky, aleukazujc zcsti jinam, ne hodlal jt biedermeier toti zpet k nzorum doby zmatku a kvasu - a jen

64 5 65


13/17

trochu, ve vedlejch motivech, naznacujc, kam biedermeier jti chtel. Ale ona troka stacila, aby mladmu baladikovi poskytla vchodisko.Na Celakovskho mohl Erben beze kody navzat.

Shodovali! se oba nzorove, umelecky a v lsce k lidovpoesii. Svatebn koilee z roku 1843, opakujc nmetBiirgeruv a detailem upomnajc i na Goethuv Tanecmrtvche, zpracovvaj vlastne pendant k Tomanovie:tam jinoch s dmonickou milenkou, zde panna s przracnm snoubencem, v obou prpadech pak jzdavstrc lsce i smrti ve stredu prbehu. Tho rokuostatne vyd bsnk i preklad Goethova Krle duchue.Vzhledem k tomu, e z potomnch balad nle Vrbaea Vodnk e (ze starch Polednicee) do oblasti prrodne mythick, Holoubek e a Vodnk e (z del jinho zaloen t podle veho Ciz hoste) mezi bje o straidelnch mrtvch a e roku 1861 pribyla k nim jete Liliee, sdruujc oba numinosn svety a tak dumyslneuzavrajc radu svch predchudkYI1, lze prvem rci,e dobr polovina vech velkch balad Erbenovch jdeve lpejch Goethovch a Celakovskho.N~sledovnictv vak neznamen tu nijak nohsledstvf.

Mlokdy se kter bsnk projevil tak samostatnm pokracovatelem a smelm prehodnocovatelem jako Erben. I v baladch nejpodobnejch tradicnmu typushledvme se u neho s hojnmi znaky odlinmi, jejich puvod treba odvozovat nejen z rzu bsnkovydue, nbr i z dobov nlady. Vydelme si tyto znakya pro zretelnost je i trochu nadsadme - dluno mtitoti na mysli, e odchylky zustvaj v mezch numinos-

66

nho typu a jsou jm tlumeny i povahove prestrojeny,proto unikaj mne zkuenmu zraku.Nue, prvn, co pozorujeme, je npadn trpnost predstavitelu dmonickho ivlu, a to zvlte ve skladbc.hnejvce dcch numinosn nladou. V Lilii e je kvetina-revenant lidmi pronsledovna a konecne zahubena;i ve Vrbee se clovek provin na prrodnm zjevu, a trebas je potrestn, netrest ho onen zjev, kter naopakjeho vinou umr a umraje odpout, ba sna se napravit kodu clovekem spchanou. Ovzdu smutku asoucitu, soucitu s bezbrannmi ulechtilmi tvory, obklopuje tyto Erbenovy dmony. Jde arci o biedermeierovsk zalben v nench a libch predstavch, lectak o neco vznamnejho: lidsk duch se pokld jiza tak bezpecnho, e se neboj toku irracionlnch sil,ba dovoluje si na ne shlet s trpnost. Jak slab jsouErbenovi dmoni vubec - sluebnci a ne pni cloveka IPrijdou na jeho rozkaz, a teprve jsouce vyzvni, s nmzpol: tak privol matka Polednici, tak vodnk zabije~v dte teprve, a matka jeho eny jej na tuto mylenku neprmo uvede, tak panna si usilovne d nvratumrtvho milence. Tatam je bval superiorita i suverenita dmonu: bezmocnm se uke vztek umrIcuv protirdu lsky a slitovn, ztelesnenmu Pannou Mari,k n se dvka uchyluje o pomoc; nemaj nad dospelmiprv, svuj hnev smej si vylt jen na dteti, kter - dohadujeme se, byf Erben o tom pomlcel - stojc dosudmimo prvn rd, jsouc bytost jen telesnou a pudovou,tedy prrodn, nle do jejich rodu a ve Vodnkuek nim ostatne prslu t puvodem. Dospelch sm se

67


14/17

dmon zmocnit jen, kdy oni prestoup mravn rd tak vdova v Holoubkuc. Co to vak znamen jinho,neli e jsou v podstate toliko posly vy vule, onvule bo, kter promlouv k nm zkony mravu amravnosti!Tedy na jedn strane: snen dmonovy moci tm,e je podrzen mravnmu rdu, - na druh strane: nepatrn vlastn moc, ba slabost. V obou prpadech z tohovyplv znacn omezen numinosn hruzy.bytek strachu pred zjevy dmonickmi se ohlaujev biedermeieru i jednm zajmavm vnejm rysem:ztiternenm straidelnch postav. Scvrkaj se na drobn, tmer ertovn, ba pitvorn, jindy zas puvabn aa sladk bytustky - na skrtky, elfy, pidimuky. Tomuto mefanskmu vkusu, rokokove nadechnutmu,prejcmu gracisnosti a tud elegantn drobnosti, Erben vstrc vyjti nemohl. Byl to predevm jeho monumentalisujc pohled, co se brnilo znevaujcm zdrobnelinm vec prvotne desivch. Pres hojnost det vesvch skladbch, pres tajemnho chlapce ve Zlatmkolovratuc - kde dvojice starce a hocha, mimochodemreceno, odpovd biedermeierovsk zlibe v obou krajnch lidskch vecch, jak ji znme u ns treba z Babickyc - nenapsal Erben nikdy balad o trpaslicchzjevech.

Stejne se vak prcilo jeho vkusu hreit krajnostopacnou. Nehodlal propujcit svm dmonum ani nestvurn desivosti barbarskch model, ani mlhav grandiosnosti alegori. .Jeho vtelen prrodn sly mely zustat blzk lidem, prstupn jejich chpn - zl a moc-68

n, ale nikoli nadlidsky prern. Biedermeierovskpredstava streduc jakoto zsady ivotosprvn vrhalasvuj lahodn stn i na umen: vichni tvurcov, kternejak proli biedermeierem, vichni umelci erbenovskho typu podreli v svch dlech umrnen pohled naideje i veci, lahodnou prostotu a blzkost prumernmulidstv, - at je to Mnes ci Smetana, jeho skladby lzepo t strnce dobre srovnat s dramaty Wagnerovmi,prkladnmi to vtvory ducha nesmene a nesmlouvave romantickho. Arci: kdy se k tomuto postoji pridaljete vliv biedermeirovsk strzlivosti a zmnen jiostych pred mythem vubec, pak to ve vespolek podhlodvalo zklady, na nich numinosn balada stoj,a sniovalo ji na rovel'i mefanskho cten a ovzdunejen v nlade, nbr i v lcenm prostred a obsahu.Nejlpe to vidme na Vodnkovic.Klasick nmet, obdobn Tomanovic. Jako tam propad hoch alehnmu vben lesa, tak zde neodoldvka lkn vod. Na rozdl t>dCelakovskho je tu vakpominuta druh sloka numinosnho pocitu: vodnkse dvciny zmocn, ani ona pri tom ct zmatek milostn tuby. Lec duleitej je, e tento mythick motivbyl Erbenem zvolen toliko za pozad vlastnho dramatu, kter je zbudovno na osnove ciste lidsk. Tchne,dcera a zet, potom vnouce, to jsou nositel den, najeho jdru by se nic nezmenilo, kdybychom je umstilido Erbenovy Prahy. Bruciv obstrl mu, ktermuje bez lsky zasnoubena mlad dvka, polo dte, nepripraven na ensk del a nectc se volne v chladnmprostred manelova prbytku, uteujc se v erotickm

69


15/17

zklamn lskou k dteti a neustle touc zpet do otcovskho domu - tof osud, jak provala dojista nejedna vrstevnice Erbenova. Na konec utece mlad enaod manela a ten se ji marne sna uprosit; v jehonrcch na domc nepohodl pronik obcanstv a prli trapne baladistickm nterem. Ponevad nem dostimoci, aby enu prinutil, vylv si zlost na dteti. Jepravda, e skutku tak drastickho by se dopustil mlokter metan devatenctho stolet; ale vad-li vm tento detail, muete si dej preloit kamsi na hrad loupenho rytre stredovekho, a shoda je dokonal: nsilnnos dvky, jej veznen v hrade, krutou pomstu zlhorytre na oputenm synkovi - vechno mte stejn.

Erben vak nenapsal ani krvavou rytrskou kolport, ani sentimentln historku ze vednho ivota:zbsnil baladu, kter neupreme numinosnch rysu. Smeroval tedy jinam. Smeroval, kam ho pudilo jeho nadni vedl stanoven umeleck cl, a smeroval tam usilovne.Bez vypet vule neunikl by veru tak snadno nruciobou mdnch sirn, jejich zpevu naslouchal kdysiv mld. Kdeto vak sentimentlnmu polorealismupodlehl jen v okrajovch cstech svho dla, z loupenick romantiky mel vyrust ambiciosn epos o Zhorovi. V prvn jeho versi najdeme hojne pseudoromantickch rekvisit: loupenick ivot, otcovradu, malebnaty. V druh je nlada ji zcela jin: Erben svlklsvho reka z pestrho kostymu, zbavil jeho osud podoby s rodinnou truchlohrou ve slohu Loupenkuc astylisoval dej i tn do monumentalisujcch, skulpturlnch lini a do legendrn veobecnosti bez urcitho ca-

70

sovho i mstnho pozad. Nalezl tu svou osobitost, protoe se odvrtil od romantiky k umen nadcasovmu.Lec co to znamen jinho neli pou f za klasikou?

Bidermeierovsk zkladny se ani na vrcholu sv tvorby nevzdal, ale zpretrhal tesn svazky se vm, cobylo prli dobov. V letech sv zralosti byl nadcasovm. Nejen ve smyslu bsnka vecne ivho, nbr i vesmyslu jistho umeleckho idelu, ktermu podrizovalrozhodne sv umen. 2e mu pak slouil beze kody, bak svmu prospechu, tm je dokzna jasne prbuznostonoho idelu s rzem Erbenovy bsnick povahy: byloy jeho povaze opravdu cosi nadcasovho, vecnho, rozumejcho si se vm, co bylo v tvorstvu vecnho, amohoucho se t plne rozvinout teprve tehdy, a s vecnost prilo ve styk. Erben nezn, odmt znt vec pomjivch: objm svm duchem toliko zjevy trval, nepodroben ani rozmarum casu, ani hre nhody. Stojnad casem, mimo cas, co znamenalo u neho i jistounecasovost: dbal, aby prtomnost se svmi bolestmi,snahami a skutecnostmi neporuila vecnost jeho veru.Z lidskch spolku ho zajmaj jen svazky nejtrvalej:rodina a nrod. V prrode se on, syn venkova a kku Rousseauovch, kor nejen zkonnosti, ale predevm trvn: lin pokolen - ciz obliceje - ve ve sveteciz, kam se clovek deje: jen to sluncko modravho nebe,jenom to nidn promeny nevzalo; a jako pred veky liditevalo, tak i nyn jete vdy bla tebe! Rd proto stavprrodu za kulisu nebo folii prchavch lidskch cinu:

71


16/17

vdy, treba jen nepatrnou zmnkou otvr nm tak pruhled do vecnosti.Vyznavaci rdu se protiv veker svvole, af lidsk,

af umeleck. Erbenovo dlo je celm svm rzem tich,ale durazn protest proti romantick estetice. Nesnelsubjektivismu ani v obsahu, ani ve forme; neodhalovaltedy sv nitro a netouil po interesantnosti, prekvapivosti, napnavosti. Ne osobitost a chylka od prumeru,nbr typicnost a benost jsou jeho idelem umeleckmi lidskm. Nezaboruje se ani do du svch reku a rekyn, aby nael v nich zvltn, pikantn rys, ani nevyhledv originlnch postav, problmu a nmetu. Chpeme, e z presvedcen sahal po ltkch tradicnch,u nich krom toho nehledal novch odstnu a nezvy1l;lch dejovch obmen, nbr odstranoval vechny nahodilosti, a zbylo jenom nutn a zkonn, obecn avecn. Jako portrtista pripomn selsk primitivy;r-ekne: IPanna, jak jarn rue kvetc, a nzornosti jevyhoveno; krajinu vykresl nekolika tahy nijak svrznmi, a prec ji vidme pred svm vnitrnm zrakem docela zretelne jako zemi, v n odjakiva prebvme.V deji nezn odbocek ani vyprvecskch trikti - vedejej prmo, trebas pozvolna, kupredu.

Vede jej kupredu pozvolna, jeto nenvid vzruena spech. V tom je neco goethovskho a jete lpe necopodobnho souvekmu Stifterovi. Srovnejme po ttostrnce ISvatebn koilec s ILenorouc! Vdyt ji rozren deje o scnu v mrnici m zrejme za cel mrnitdojem prudkho letu, na nem velmi zleelo BiirgeTov.Lec srovnn ns pouc jete o necem jinm: Erben

72

nemiluje efektnost, tud ani ne drastiku, protoe taprekrocuje mru. Je radeji nenpadn, - ed a chudbychom skoro rekli, kdyby tato chudoba neskrvalav sobe nezmern bohatstv umeleckho cinku. Bytjako badatel vedelo symbolice barev, vyhb se ji" poesii, stre se barvitch lcen vubec, aby nezakrylstroh a cist linie. Sna se ne o malebn, odstnen avznosn slovo, nbr o ,mocn' slovo: oprofuje svujvraz, jakmile zjist pravou povahu svho bsnickhodaru. I toto ve lze nejzretelneji ukzat na obou versch IZhorec. Jak se tu odkln od veho dekoru a jakpostupne soustreduje vc a vce svlij zjem na hlavnprbeh, krtaje vedlej deje! Pres epicko-klasickou ripodn (del balady jsou nejen pro neho prznacnej,nbr i umelecky dokonalej) je Erben v jdre nanejv sporn. T vlastnost sejev i v celku jeho tvorby:napsav IKyticic, obrtil se k jinm kolum, nehodlajese ani opakovat, ani rozmenovat svou hrivnu.Arci, Erbenova cta k rdu m i sv mne vzneenprciny, je vytume, kdy prejdeme od bsnick osobnosti k soukrom osobe.Postoj, kter zaujal k Nemcov,- postoj, pro nej ho leckdo, zatracuje -, nen jenprojevem cty k zkonum lidskm a spolecenskm,nbr i dusledkem zmeny kosmickho rdu za metansk pordek, j se ostatne dopouteli tak mnozvzdelanci poromantick doby. V pomeru k Nemcovstav se Erben po bok Svetl, takt hlasatelky tuhmravn kzne a zroven dcery rodiny, ijc v tradicimeUernichovskho metanstva, onoho metanstva, jeho vrstevnkem byl a do neho se lidsky svmi nzory

73


17/17

a bsnicky nejednou strnkou sv tvorby zaclenil takErben.Slouciv si podvedome oba rdy, bosk i obcansk,pemohl Erben znt ani soucitu s lidskou svvol. Po-

ruen rdu si d trestu, a bsnk, trebas odpoutkajcmu, kdy se znovu sklon pred majesttem zko-na, bv k provinilcum nemilosrdn. A jsa jako umelecna hony vzdlen subjektivismu a vetecn ptravostiduezpytn, projevoval svuj cit stroze a bez komplikac.Jako dozrl Goethe nevhal kdys v obcanskm ivotepodepsat ortel matky vraednice, trebas co mlad bs-nk chpal tragiku jejho delu, tak Erbeli z te pr-ciny posl hrnou dceru na popravite. Mnoz, kdose nevili do jeho mylenkovho sveta, usoudili , e mezivinou a trestem bv u neho nepomer, ale s jeho sta-noviska ani pokuta matky z Polednicec nen te, nejej poklesek, byr se v .naich occh zdl pouhm vle-vem trpen hospodyne. Erbenova mrnost i krutost,stejne jako jeho prostota i monumentlnost, jeho srusts lidovm ctenm i jeho nadcasovost, vechny znakyumelce a cloveka maj jeden a t koren: je jm ne-zvratn presvedcen, e

Zkon nezbytn ve vem svete stoja ve tu svuj zaplat dluh.

74

SKUPINOV PORTRET Z CASUROMANTIKY

Documents

Vojtěch Jirát - Erben cili majestát zákona