Základní údaje

Oficiální název :Demokratická republika Východní Timor

(Democratic Republic of Timor-Leste)

Hlavní město: Dili

Rozloha: 14 874 km²

Administrativní správní členní země: hlavní město a 13 správních celků

Počet obyvatel: 1 154 625 (Světová banka, odhad červenec 2010)

Národnostní složení: Austronésané, Papuánci, menší skupina Číňanů

Náboženské složení: katolíci (98 %), muslimové (1 %), protestanti (1 %)

Úřední jazyk: tetum a portugalština (používány indonéština a angličtina + cca 16 různých domorodých jazyků a dialektů)

Měna: US Dolar

HDP na osobu: 500 USD

Nejvyšší hora: Foho Tatamailau (2 963 m.n.m)

Základní údaje

Východní Timor patří k nejmladším státům světa. Malý stát se nachází na východní polovině ostrova Timor mezi Malajsií a Melanesií v souostroví Malé Sundy, 500 km severně od Austrálie.

Základní údaje

Historie v datech14. století - nejstarší písemný záznam, Timur součástí jávské říše Majapahit

16. století – objeven Evropany, stává se portugalskou kolonií

1859 - nad východní částí ostrova získali vliv Nizozemci

1916 - přesně určena hranice mezi západní a východní oblastí ostrova

1960 - Valné shromáždění zařadilo Východní Timor, tehdy pod portugalskou správou, do seznamu závislých území

1974 - vypukla občanská válka mezi přívrženci samostatnosti a zastánci připojení k Indonésii

28. 11. 1975 – Východní Timor vyhlašuje nezávislost na Portugalsku

1982 - OSN vede oficiální jednání s Indonésií i Portugalskem s cílem vyřešit statut území

červen 1998 - indonéský prezident B.J. Habibie podává návrh omezené autonomie Východního Timoru v rámci Indonésie

5. května 1999 - Indonésie a Portugalsko žádají generálního tajemníka OSN o ustavení misi, a průzkumu, v němž by obyvatelé Východního Timoru odpovídali na návrh zvláštní autonomie

11. června 1999 - Rada bezpečnosti ustavuje misi UNAMET

30. srpna 1999 – hlasování

20. 5. 2002 - Východní Timor mezinárodně uznán jako nezávislý stát

Timor součástí Indonésie

V roce 1974 začal na Východním Timoru proces dekolonizace. Portugalsko se pokusilo ustavit prozatímní vládu a lidové shromáždění, které by rozhodlo o budoucím statutu území. Východní Timor vyhlásil dne 28. 11. 1975 nezávislost na Portugalsku. O devět dní později došlo k invazi a okupaci indonéskými ozbrojenými silami. Nato vypukla občanská válka mezi přívrženci samostatnosti a zastánci připojení k Indonésii. Východní Timor byl později připojen k Indonésii jako její 27. provincie. OSN nikdy připojení neuznala a jak Rada bezpečnosti, tak i Valné shromáždění vyzvaly Indonésii, aby se stáhla.

Rozbuškou konfliktu zřejmě byla tamější politická strana FERTLIN a obavy, že by oblast mohla spadnout do komunistické sféry vlivu – z toho důvodu byla Indonésie na mezinárodním poli Spojenými státy omlouvána a veta Washingtonu otupovala resoluce OSN z té doby.

Následujících 20 let probíhala neúspěšná indonéská kampaň k potlačení domácího odporu, v průběhu které bylo dle odhadů usmrceno 100.000 – 250.000 osob.

Timor součástí Indonésie Političtí zástupci Východního Timoru u OSN požadovali, aby se tímto konfliktem

více zabýval a přispěl k tomu, aby tato kritická situace ustala, ale do roku 1978 nedosáhl jak žádné významné rezoluce.

Od roku 1982 na základě žádostí Valného shromáždění několik generálních tajemníků OSN vedlo oficiální jednání s Indonésií i Portugalskem s cílem vyřešit otázku statutu tohoto území.

Vytrvalé úsilí generálního tajemníka Kofiho Annana a jeho osobního zmocněnce, velvyslance Jamšída Markera z Pakistánu, vyústilo v úspěšný průlom v jednání. V červnu 1998 nový indonéský prezident B.J. Habibie podal návrh omezené autonomie Východního Timoru v rámci Indonésie.

Proces osamostatňování Mise UNAMET

Rada bezpečnosti 11. června 1999 ustavila misi UNAMET. Tato mise vyslala do regionu pracovníky pověřené výkonem funkcí souvisejících s organizováním lidového hlasování.

Rada bezpečnosti schválila plnění následujících úkolů:

1. obnovit mír a bezpečnost na Výchdoním Timoru

2. chránit a podporovat UNAMET při plnění jejích úkolů

3. v mezích svých možností pomáhat při humanitárních úkolech

Rada rovněž schválila, že mezinárodní síly mohou k dosažení těchto úkolů použít jakékoliv prostředky.

Mise UNAMET poskytla obyvatelům Východního Timoru příležitost svobodně rozhodnout o statutu svého území na základě přímého, tajného a všeobecného hlasování, a to dne 30. srpna 1999. Přibližně 98 % oprávněných voličů se dostavilo k hlasování a poměrem 21,5 % proti 78,5% se vyslovili proti navrhované autonomii a pro zahájení přechodu k samostatnosti.Tento výsledek byl potvrzen nezávislou volební komisí a generální tajemník ho potom 3. září oznámil Radě bezpečnosti v New Yorku a obyvatelům Východního Timoru.

Proces osamostatňování Mise UNAMET

Humanitární pomoc je koordinovaná na základě sektorů: Potravinový program OSN se zaměřuje na dodávky nouzových dávek potravin a na řešení logistických otázek, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky odpovídá za zajišťování přístřeší pro osoby vysídlené na území Východního Timoru, Světová zdravotnická organizace a Dětský fond OSN (UNICEF) za podpory nevládních organizací Lékaři světa a Lékaři bez hranic mají na starosti problematiku zdravotní péče a zdravotnických materiálů. UNICEF navíc odpovídá také za vzdělávání dětí a dalších ohrožených skupin. Generální tajemník také jmenoval Rosse Mountaina do funkce hlavního koordinátora humanitární pomoci pro Východní Timor.

Každá operace OSN má připravený nouzový plán pro případ, že se situace vyvíjí jinak, než bylo plánováno. Bylo tomu tak i u mise UNAMET, která se od začátku snažila zabránit vypuknutí násilí po skončení hlasování, avšak rozsah organizovaného násilí, k němuž nakonec došlo, neočekávala OSN ani další organizace mezinárodního společenství.

Další mise OSN

Dne 20. 9. 1999 do země vstoupily mezinárodní mírové jednotky pod vedením Austrálie (INTERFET), které násilí ukončily. Východní Timor byl poté necelé 3 roky pod přechodnou správou OSN (UNTAET). Dne 20. 5. 2002 byl Východní Timor mezinárodně uznán jako nezávislý stát.

Pro podporu východotimorské vlády byla po skončení mandátu UNTAET vytvořena následná organizace – Mise OSN na podporu Timoru-Leste (UNMISET), jejíž mandát vypršel dne 20. 4. 2005. Od tohoto data do 25. 8. 2006 působila v zemi malá následná speciální politická mise – UN Office in East Timor (UNOTIL).

V důsledku bezpečnostní krize a hromadných násilností z dubna a května 2006 nahradila dne 26. srpna 2006 UNOTIL nová Integrovaná mise OSN v Timoru-Leste (United Nations Integrated Mission in Timor-Leste, UNMIT). Hlavními úkoly nové mise byly podpora vlády při obnově stability země, veřejného pořádku a institucí bezpečnostního sektoru, podpora procesu národního usmíření a pomoc při přípravě prezidentských a parlamentních voleb, které proběhly v roce 2007. Mise měla rovněž pomoci dokončit vyšetřování zvláště závažných zločinů z roku 1999. UNMIT se skládala z civilní složky a složky vojenské.

Další mise OSN

Ve Východním Timoru pokračuje přesun odpovědnosti za bezpečnost v jednotlivých okresech z UNMIT na východotimorskou policii (PNTL), proces se však nepřiměřeně protahuje. Do r. 2012, kdy se předpokládá odchod všech mezinárodních sil ze země, by měla být východotimorská vláda schopna zajistit vnější i vnitřní bezpečnost země.

Další mise OSN

Ve Východním Timoru se vystřídalo šest různých mezinárodních misí:

UNAMET (červen 1999 až říjen 1999: organizování referenda)

INTERFET (září 1999 až únor 2000: obnova míru a bezpečnosti)

UNTAET (říjen 1999 až květen 2002: správa území a příprava na samostatnost)

UNMISET (květen 2002 až květen 2005: poskytování pomoci během nezávislé správy Východního Timoru)

UNOTIL (květen 2006 až srpen 2006: zvláštní politická mise)

UNMIT (od srpna 2006)

Politický systém Timor-Leste je ústavní republikou s přímo voleným prezidentem a parlamentem

voleným ve všeobecných volbách, které se konají každých pět let. Premiér je nominován politickou stranou nebo koalicí politických stran, které získaly parlamentní většinu. Dle ústavy je v zemi politická moc rozdělena mezi čtyři nezávislé instituce: prezident, parlament, vláda a soudy.

Prezident (José Ramos-Horta) má převážně ceremoniální povahu, i když je oficiálně velitelem ozbrojených sil a má právo odmítnout zákony. Skutečná politická moc spočívá v rukou premiéra (bývalý prezident Xanana Gusmao)

Největší podíl voličských hlasů (29%) získala vládnoucí strana FRETILIN, nikoliv však nadpoloviční většinu.

Druhá nejsilnější strana, CNRT, vytvořila za účelem získání většinové podpory parlamentu povolební alianci s koalicí Asociace timorských sociálních demokratů – Sociálně demokratickou stranou (ASDT-PSD) a Demokratickou stranou (PD). Vzniklá koalice disponuje 51% voličských hlasů. Na své první schůzi si 65 členná komora zvolila za předsedu Fernanda de Araujo (PD).

Příští volby - 2012 Objevují se spekulace, že je Xanana Gusmao nespokojený se současnou křehkou

vládní většinou a pokusí se vyvolat předčasné parlamentní volby v r. 2011.

Aktuální vývoj

V roce 2007 proběhly v Timoru-Leste klíčové prezidentské a parlamentní volby, první od vyhlášení nezávislosti země v r. 2002.

Dne 11. února 2008 byl proveden příslušníky guerilové skupiny vedené Alfredem Reinadem atentát na prezidenta J. Ramos-Hortu. Ve stejné době došlo i k útoku na konvoj vozidel předsedy vlády Xanana Gusmao Hlavním tématem východotimorské politiky roku 2010 se stal Strategický plán rozvoje pro období let 2011-2030. Předpokládá masivní využití prostředků z Petroleum Fund na rozvoj infrastruktury a veřejných služeb.

V květnu 2010 byl po osmi letech projednávání v parlamentu schválen nový zákon proti domácímu násilí. Ten stanoví povinnost orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat i případy, které neohlásí samotná oběť. Přijatý zákon je mezníkem v oblasti lidských práv ve Východním Timoru, kde domácí násilí představuje jeden nejzávažnějších sociálních problémů, a mezi většinovou populací je zatím široce akceptované, nezřídka i ženami samotnými.

V zemi byla zvolena první stálá zastupitelka při Výboru pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) - Milena Pires.

Zdroje

http://www.businessinfo.cz

http://www.osn.cz

http://cestovani.idnes.cz

http://cs.wikipedia.org