VZDĚLÁVÁNI ŽIDOVSKÝCH DETI V PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA V LETECH 1939-1942 Dana Kasperová

Anotace: Demokraticky' vývoj československé společnosti i školské politiky ukončil pod-zim 1938 a zejména okupace českých zemi v březnu 1939. Okupačními orgány postupně realizované řešeni „židovské otázky" nastolilo tvrdé pronásledováni židovského obyva-telstva a významným způsobem zasáhlo i do oblasti školství. Vůči židovskému žactvu a uči-telstvu postupovala okupační moc se stejnou razanci jako v jiných sférách veřejného a hos-podářského života protektorátu. Následující článek si klade za cil seznámit čtenáře s protižidovskými opatřeními ve škol-ské oblasti — s postupným vylučováním děti židovského původu z německých i českých protektorátních škol, resp. se zbavováním možnosti jejich přístupu ke vzděláni. Jakou úlohu v tomto procesu sehrála protektorátni vláda a jaké byly záměry říšského protekto-ra jsou otázky, na něž je soustředěna pozornost.

Klíčová slova: „konečné řešeni židovské otázky", protižidovská opatřeni ve školské ob-lasti, plněni povinně školní docházky židovských děti v protektorátu, zákaz vyučováni židovských žáků v protektorátu, říšské židovské školství.

Ú v o d Řešen í tzv. „ ž i d o v s k é o t á z k y "

patřilo po b ř eznu 1939 к j e d n o m u z cílů na-cist ické o k u p a č n í pol i t iky na ú z e m í Pro tek-torátu Č e c h y a M o r a v a . Vůči ž i d o v s k é m u obyvate ls tvu v pro tek torá tu uplatni ly nacis-tické o rgány p o d o b n ý pos tup j a k o v j i ných o k u p o v a n ý c h z e m í c h , j e h o ž j edno t l ivé fáze zůstávaly kons tan tn í . N e j p r v e byla de f ino -

vána skupina obyvate l , k terá mč la být post i -žena . Poté byli židé1 s y s t é m e m pro t iž idov-ských d i sk r iminačn ích opa t řen í vyč leněn i z b ě ž n é o b č a n s k é spo lečnos t i a i zo lován i v tzv. „ghet tu beze zdí" . Ješ tě p řed depor ta -cí do ghett a koncent račních táborů byli zba-veni mater iá ln ích zák ladů exis tence , l idské d ů s t o j n o s t i i o b č a n s k ý c h p r á v a s v o b o d . V „ k o n e č n é " f áz i by l i v k o n c e n t r a č n í c h

' Podle platných Pravidel českého pravopisu (Praha : Academia, 2002) se slovo žid píše s malým počá-tečním písmenem, jcdná-Ii se o osobu židovského náboženství, zatímco u osob židovské národnosti se Píše velké počáteční písmeno. V židovské tradici se obč tato pojetí prolínají a lze je jen obtížně jedno-značně odlišit. Vzhledem ke skutečnosti, že většina židovského obyvatelstva českých zemí, jež se stala °bětí nacisté vyhlazovací politiky, se к židovské národnosti nehlásila, zvolila autorka psaní malým Počátečním písmenem.

(Poslední předválečné sčítání lidu z roku 1930 blíže srv. BUBENÍK, J.; KŘESŤAN, J. Zjišťováni ná-rodnosti a židovská otázka. In Postavení a osudy židovského obyvatelstva v Čechách a na Moravě

letech 1939-1945. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1998, s. 11-40.) ' Postup nacistické okupační moci vůči protektorátnímu židovskému obyvatelstvu v jednotlivých fá-Z l ch „konečného řešení židovské otázky" srv. KÁRNÝ, M. „Konečné řešeni" : Genocida českých židů v německé protektorátni politice. Praha : Academia, 1991.

PEDAGOGIKA roč. LV, 2005 217

táborech bezprecedentním „průmyslovým" způsobem „továren smrti" usmrceni.2

První fáze řešení „židovské otázky" v protektorátu, období od začátku okupace v březnu 1939 až do zřízení ghetta v Terezíně v listopadu 1941, byla charakteristická po-stupným vyřazováním obyvatel židovského původu z nejrůznčjších sfér života. Systé-mem perzekučních omezení se židé dostá-vali do stále větší izolace od ostatního oby-vatelstva. V této době byl vydán nespočet protižidovských nařízení a vyhlášek, které zásadním způsobem omezovaly život židov-ským spoluobčanům. Do protektorátního právního systému byla zavedena kritéria ži-dovství3 podle norimberských rasových zá-konů, jejichž definice byla tak široká, že za židovskou osobu byli náhle považováni i lidé, kteří o „svém židovství" dosud neměli ani tušení. Další perzekuční opatření zaka-zovala osobám židovského původu nakládat se svým maje tkem, čímž j e vyloučila z veškerého hospodářského života. Když byla později vydána nařízení zakazující jim zaměstnání ve státní službě, veřejné správě, soudnictví a dalších oblastech,4 byli čeští

židé beze zbytku zbaveni materiálních zá-kladů své existence i lidské důstojnosti. Uza-vřel se tak pomyslný kruh počáteční fáze řešení „židovské otázky", předzvěst blížících se dcportací.

Do tohoto časového úseku spadá i pro-blematika následujícího článku, který se za-bývá vzděláváním židovských dětí v období 1939 až 1942, tedy před jejich dcportací do ghetta Terezín a následně do východních vyhlazovacích táborů. Bude rekonstruován vývoj protižidovských opatření ve školské oblasti, které byly součástí širšího komple-xu perzekuce protektorátních židovských občanů. Text se nejprve zaměří na vylučo-vání židovských dětí z německých protek-torátních škol, poté ze škol s českým vyu-čovacím jazykem a nakonec bude sledovat i uzavření židovských škol. Zvýšená pozor-nost bude věnována jak restriktivním ná-vrhům protektorátni vlády na řešení otáz-ky povinné školní docházky židovských dětí, tak i směrnicím říšského protektora na vytvoření ideologicky podbarveného odděleného židovského školství dle říšské-ho vzoru.

3 Říšský protektor vydal dne 21. června 1939 nařízení o židovském majetku, jehož § 6 stanovil, že „za žida se považuje a) kdo pochází od nejméně tří podle rasy úplně židovských prarodičů. Za úplně židov-ského se považuje prarodič bez dalších předpokladů, jestliže přísluší nebo příslušel к židovské nábo-ženské společnosti; b) za žida se též považuje míšenec, pocházející od dvou úplně židovských prarodi-čů, aa) který dne 15. 9. 1935 náležel к židovské náboženské společnosti nebo po tomto dni do ní jest přijat, bb) který dne 15. 9. 1935 byl v manželství se židem nebo s ním po tomto dni v manželství vstoupí, cc) který pochází z manželství se židem uzavřeného po 15. 9. 1935, dd) který pochází z nemanželského styku se židem a byl narozen jako nemanželský po 31. 7. 1936". In Věstník říšského protektora, 1939, č. 6, s. 45. A dále srv. PETRŮV, J. Právní postaveni židů v Protektorátu Čechy a Mo-rava (1939-1941). Praha : Sefer, 2000, s. 59-64. 4 Vládní nařízení oprávním postavení židů ve veřejném životě z 4. července 1939 vylučovalo židy z nejrůznčjších oblastí veřejného života i z činnosti ve státní službě, čímž zásadním způsobem přispělo к vydělení a izolaci židů od ostatní občanské společnosti. Podle § 4 nemohli být židé učiteli ani docenty na vysokých školách, učiteli ani jinými zaměstnanci na školách s právem veřejnosti (s výjimkou škol určených výhradně pro židy). Dále nesměli být členy vědeckých ústavů, učených společnosti a jiných veřejných instituci vědecké povahy. In Vládni nařízeni č. 136/1940 Sbírky zákonů a nařízení Protekto-rátu Čechy a Morava.

218

Vyloučení židovského žactva z německých protektorátních škol Školsko-politické cíle vzdělává-

ní židovských žáků v protektorátu plně od-povídaly intencím nacistického plánu řeše-ní „židovské otázky". Ideologicky a rasově zdůvodňovaná nacistická teorie o „podřad-nosti židovské rasy" sledovala ve školské oblasti dvě hlavní linie - zamezit osobám židovského původu přístup ke vzdělání (a zbavit je tak možnosti socioekonomické-ho vzestupu i vlivu na dění ve společnosti) a zabránit míšení neárijců s nositeli „plno-hodnotné árijské rasy" ve školních budovách a při vyučování.

Situace na německých školách se začala radikalizovat již po Mnichovu 1938. Poli-cejní ředitelství v Praze hlásilo od ledna 1939 ministerstvu vnitra a zemské školní radč v Praze zavádční říšskončmeckých směrnic na pražských německých středních školách. Podle těchto hlášení se zde konaly důvěrné schůzky politického rázu, vždy s vyloučením Čechů a židů, na nichž byli árijští žáci ško-leni ve smyslu ideologie německého nacio-nálního socialismu.

Vyučování bylo zahajováno „slavnostním" způsobem, při němž se profesoři se žáky zdravili vztažením pravice a provoláním »Heil Hitler". Někteří profesoři a studenti nosili zcela veřejnč odznak hákového kříže, a „když těmto žákům bylo to českými spo-lužáky vytýkáno, usmívali se němečtí žáci nad tím a prohlašovali, že stejnč brzy přijde Hitler".5 Kromě toho byl na těchto školách zaváděn systém, při němž seděli odděleně žáci árijského a neárijského původu a také při hodinách tělocviku cvičili odděleně ně-

mečtí žáci árijci a žáci české národnosti s neárijci. К situaci na německých školách policejní prezident rovněž sděloval: „Raso-vá nenávist, která jest žákům vštěpována učiteli národně socialistického přesvědčení, dává mnohdy podnět i к hrubému porušení školní kázně, o čemž svědčí případ, který se stal na německém reálném gymnáziu v Ště-pánské, kde žák „árijec" byv vyvolán profe-sorem - židem, prohlásil, že se nedá zkou-šeti neárijcem - židem."6 O indoktrinaci ra-sovou ideologií svědčí také skutečnost, že sami němečtí árijští žáci zhotovovali tajné seznamy všech svých neárijských spolužá-ků určených к vyloučení ze školy.

S vylučováním židovských žáků ze škol částečně začala již vláda druhé republiky. Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) vydalo 13. února 1939 výnos, podle nějž „vzhledem к nezbytné nutnosti úspor v nákladech na školy"7 byli cizinci ži-dovského náboženského vyznání (většinou němečtí emigranti, kteří po roce 1933 utíka-li do Prahy a dalších českých měst před hit-lerovským režimem) vyloučeni ze studia na německých středních školách. Výnos začal platit okamžitě a vyloučení cizinci opustili tyto školy uprostřed právě probíhajícího školního roku.

Zásadní krok zbavující židovské občany přístupu ke vzdělání byl učiněn v létě roku 1939, tedy několik měsíců po zřízení pro-tektorátu, což může být považováno za do-klad důležitosti, jakou okupační moc řešení židovské otázky ve školství přikládala.

Na základě výnosu MŠANO ze dne 12. července 1939, vydaného po dohodě s říšským protektorem, bylo stanoveno, že „židovští žáci nesmějí být ani jako řádní žáci,

5 Hlášeni policejního ředitelství v Praze. SÚA, fond ZŠR Praha, karton 38. 6 Tamtéž. ' SÚA, fond PMR, rok 1939, svazek 786/19.

PEDAGOGIKA roč. LV, 2005

ani jako privatisté přijímáni do německých vyšších škol".8 Dále výnos ukládal okamži-té propuštění všech židovských žáků, kteří se na dané škole nacházeli. Od nového škol-ního roku tak byla všem protektorátním stu-dentům, kteří byli podle rasových zákonů označeni jako židovské osoby, zakázána ná-vštěva veškerých německých středoškol-ských ústavů. Jestliže uvážíme, že ještě na počátku okupace z veškerého žactva střed-ních německých škol tvořili 16 % židovští studenti,9 pak vidíme, jaké obrovské násled-ky tento zákaz přinesl.

Říšský protektor se však nespokojil pou-ze s tímto opatřením a razantně na protekto-rátni vládě požadoval, aby vydala nařízení, jež by židovským žákům zakazovalo též ná-vštěvu národních německých škol v celém protektorátu.

Požadovaný výnos, jehož přesné znění bylo vypracováno na úřadu říšského protek-tora, byl MŠANO vydán 22. září 1939, tedy právě na začátku nového školního roku. Na základě tohoto opatření bylo stanoveno, že „židům je návštěva německých škol všeho druhu zakázána".10 Tento zákaz se vztaho-val nejen na veřejné, ale i soukromé školy." Od školního roku 1939/40 tak byly protek-torátni německé národní a střední školy zcela prosty židovského žactva, když se к vylou-čeným středoškolským studentům přidaly

i tisíce židovských dětí, které byly s okam-žitou platností nuceny odejít ze všech ně-meckých obecných a měšťanských škol.

Zářijový výnos kromě absolutního vylou-čení židů z německých škol upravoval i otáz-ku židovských míšenců - žáků i učitelů - na těchto ústavech. Židovští míšenci 1. a 2. stup-ně12 školou povinní, je j ichž příslušnost к německému národu byla uznána, směli i na-dále navštěvovat německé národní i střední školy. Židovským míšencům německé přísluš-nosti bylo povoleno skládat maturitní zkouš-ku na německých středních školách. Učite-lům - židovským míšcncům 1. a 2. stupně -byl výkon jejich povolání na těchto školách zakázán.

Tito míšenci nesměli rovněž navštěvovat učitelské ústavy a nesmčli být připuštěni ke zkouškám učitelství ani pro národní, ani pro střední školy. I ostatní přípravné kurzy ve-doucí к učitelství v mateřských školách, na učilištích nebo к práci vedoucího mládeže mčly zůstat pro židovské míšence uzavřeny.

Vyloučení židovského žactva z českých škol O vyloučení židovských žáků

z návštěvy českých škol začaly protektorát-ni orgány jednat v létě roku 1940. Stejně tak, jako byl neárijským žákům zakázán přístup na národní i střední německé školy, měla být

8 Výnos Ministerstva školství a národní osvěty z 12. července 1939. SÚA, fond PMR, rok 1939, karton 3419. 9 Zprávy Státního úřadu statistického, 1939, roč. 20, s. 358-361. 10 Výnos Ministerstva školství a národní osvěty. SUA, fond PMR, rok 1939, svazek 786/34, karton 3419. " Do soukromých škol, jejichž ředitelé nebo zřizovatelé byli židé, nesmčli být přijímáni nčmečtí žáci. 12 Výnos Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. 9. 1939 stanovil, že „míšencem 1. stupně je ten, kdo pochází ze dvou úplnč podle rasy židovských prarodičů. Míšencem 2. stupně je ten, kdo má jednoho židovského prarodiče. Míšenec 1. či 2. stupně, který byl po 15. 9. 1935 příslušníkem židovské náboženské společnosti nebo do ní po tomto datu vstoupil, je žid. Míšenec 1. či 2. stupně, který byl dne 15. 9. 1935 v manželství se židem nebo po tomto dni v manželství vstoupil, jc žid". In Výnos Minister-stva školství a národní osvěty ze dne 22. 9. 1939. SUA, fond PMR, rok 1939, svazek 786/34, karton 3419.

220

židovskému žactvu uzavřena i návštěva čes-kých škol v protektorátu.

O zákazu přístupu židovských žáků do škol s českým vyučovacím jazykem se poprvé jed-nalo na poradě MŠANO dne 12. června 1940, na níž ministr školství Kapras informoval o řešení otázky židovského žactva na českých školách od počátku školního roku 1940/41.

Jak vyplývá ze záznamu porady, vytyčil ministr několik zásad, podle nichž mělo být v této otázce postupóváno. Především roz-hodl, že „návštěva českých škol židy se upra-ví zásadně tak, jak jest již upravena v pro-tektorátu stran návštěvy německých škol židy".13 Zákaz školní docházky se rovněž neměl vztahovat na židovské míšence prvé-ho a druhého stupně, bylo proto odhadová-no, že dopad tohoto opatření bude přeci jen o něco mírnější.

Podle Kaprasových požadavků byl na ministerstvu školství vypracován návrh vý-nosu o zákazu přijímání židovských žáků do škol s českou vyučovací řečí, který byl za-slán říšskému protektorovi ke schválení.

V úvodní části předloženého návrhu se konstatovalo: „S platností od začátku škol-ního roku 1940/41 nesmějí být židovští žáci přijímáni do českých škol všeho druhu, a to jak do škol veřejných, tak i do nežidovských soukromých škol. Židovští žáci, kteří tyto školy dosud navštěvovali, je musí opustit na konci školního roku 1939/40."14

Dále ministerský návrh předpokládal, že židovským žákům bude povoleno vzdělá-vat se pouze na soukromých židovských školách. Všude tam, kde se nacházel větší počet židovských žáků školou povinných, měly být židovské náboženské obce ze zá-kona povinny zřídit na svůj náklad soukro-

mé židovské školy (obecné, měšťanské nebo pokračovací). Na těchto školách se mělo vyučovat podle učebních plánů čes-kých škol. Jen v těch místech, kde by pro nízký počet židovských dětí nemohla být zřízena nová židovská soukromá škola, mohlo být výjimečně povoleno přijmout tyto žáky školou povinné do českých ve-řejných škol, ale pouze jako privatisty, kte-ří by se sice nemohli účastnit vyučování, ale kteří by se mohli na konci školního roku podrobit zkoušce z vyučovací látky roční-ku, do něhož by se zapsali.

Ministr školství chtěl tímto návrhem ošet-řit problém, jak i v nově vzniklých poměrech zajistit židovským dětem možnost splnění povinné školní docházky, z níž je žádná práv-ní norma protektorátu nevyvázala. Avšak zakotvení eventuálního přijetí židovských žáků do veřejných škol, s čímž návrh počí-tal, muselo zřejmě narazit na odpor říšských orgánů, neboťjejich prioritou byl pravý opak - oddělení židů od většinové občanské spo-lečnosti.

К předloženému návrhu ministerstva školství zaujal říšský protektor v červenci 1940 dvojaké stanovisko. V dopise, který protektor Neurath zaslal veliteli bezpečnostní policie a Ústředně pro židovské vystěhova-lectví, konstatoval, že takto nemůže být celá záležitost řešena, neboť pouze on byl zplno-mocněn přikazovat židovským náboženským obcím úkoly, к nimž například patřilo také zřizování židovských privátních škol, a proto ministerský návrh v tomto bodě zamítl. Na druhé straně protektor sděloval, že „velmi záleží na tom, aby židovští žáci nenavštěvo-vali školy s českým vyučovacím jazykemjiž od začátku nového školního roku".15

13 Záznam ze schůze komitétu ministrů. SÚA, fond PMR, karton 3419, sv. 786/42. 14 Entwurf des Erlasses des Ministeriums ßir Schulwesen u. Volkskultur. SÚA, fond PMR, karton 3419. 15 Der Reichsprotektor an die Sicherheitspolizei in Prag. SÚA, fond PMR, karton 3419, sv. 786/42.

PEDAGOGIKA roč. LV, 2005 221

Protože se dalo předpokládat, že celá zá-ležitost židovských soukromých škol nebu-de vyřešena před 1. zářím 1940, uložil říš-ský protektor ministrovi školství nařídit, že již od začátku školního roku 1940/41 nesmí židovské žactvo navštěvovat české školy.

Ministerstvo školství a národní osvěty pak skutečně ve velmi krátké době, dne 7. srpna 1940, vydalo výnos, který židovským dětem zakazoval navštěvovat školy s českým vyu-čovacím jazykem, a to ihned od začátku škol-ního roku 1940/41.

Česká zemská školní rada v Praze a v Brně a taktéž zemské úřady obdržely výnos ná-sledujícího znění: „V dohodě s panem říš-ským protektorem ustanovuji, pokud jde 0 přijímání židovských žáků do českých škol všeho druhu, toto: S platností od počátku školního roku 1940/41 nesmějí být židovští žáci přijímáni do českých škol jakéhokoliv druhu, a to jak do škol veřejných, tak i do nežidovských škol soukromých. Židovští žáci, kteří takové školy tohoto času navště-vují, jsou počátkem školního roku 1940/41 z účasti na vyučování vyloučeni."16

Vyloučením židovských žáků také ze všech českých protektorátních škol v srpnu 1940 dosáhla okupační moc nejen svého cíle odstranit židy z běžného každodenního ži-vota protektorátu a vytlačit je do pomyslné-ho ghetta beze zdí, ale i zbavit je přístupu ke vzdělání, což plně odpovídalo nacionál-nč socialistické ideologii o podřadnosti ži-dovské rasy.

Poté, co bylo židovským dětem zakázáno účastnit se školního vyučování ve veřejných 1 soukromých německých a českých školách všeho druhu na území celého protektorátu,

nezbývalo jim již mnoho možností, jak zís-kat i jen základní vzdělání. Pro vyučování židovských žáků byly určeny pouze soukro-mé židovské školy, které se v protektorátu skoro nevyskytovaly, s výjimkou Prahy, Brna a Moravské Ostravy. Zákaz navštěvovat ško-lu se tak prakticky dotkl většiny z více než čtyř tisíc židovských žáků, kteří se ve škol-ním roce 1939/40 nacházeli na českých obec-ných a měšťanských školách a více než dvou a půl tisíce židovských studentů českých středních škol.'7

Je s podivem, že se o zákazu školního vyučování židovských žáků nepsalo ani v Jüdisches Nachrichtenblatt (Židovských listech), jediném periodiku dostupném pro-tektorátním židům, které jinak pravidelně in-formovalo o všech protižidovských naříze-ních. V Židovských listech se к školskému tématu objevila 6. září 1940 jediná krátká zpráva v tomto znění: „Návštěva školy - ve všech školských věcech ať se rodiče obrátí na školský referát příslušné náboženské obce."18

Nově vzniklou situaci řešili rodiče vylou-čených židovských žáků různě. Někteří z nich se pokoušeli žádat o povolení výjim-ky к návštěvě veřejných škol pro své děti. V průběhu měsíce září a října 1940 došlo na ministerstvo školství nebo přímo na Úřad říšského protektora mnoho takových žádos-tí. Avšak většině žadatelů byla sdělena za-mítavá odpověď, jako tomu bylo i v násle-dujícím případě: „Žádosti, aby dcera Eva Laschová, americká občanka ncárijského původu směla navštěvovat veřejnou měšťan-skou školu v Praze VII, nelze vyhověti vzhle-dem к zásadnímu a naprostému zákazu při-

16 Výnos ministerstva školství a národní osvěty z 7. srpna 1940. SÚA, fond PMR, karton 3419, sv. 786/ /42. 17 Zprávy státního úřadu statistického. Praha, 1940, roč. 21, s. 524—527 a dále Zprávy státního úřadu statistického. Praha, 1939, roč. 20, s. 358-361. 18 Jüdisches Nachrichtenblatt (JNB) z 6. září 1940.

222

jímati židovské žáky do škol veřejných а do nežidovských škol soukromých."1 ' Jiní ro-diče žádali alespoň o umožnění složení ex-terních zkoušek na školách, které jejich děti dosud navštěvovaly. Ani těmto žádostem nebylo vyhověno vůbec nebo jen částečně.

Většina židovských žáků, kteří neměli možnost navštěvovat židovskou školu, se vzdělávala formou domácího vyučování. V Židovských listech z té doby nalezneme ce-lou řadu inzerátů, jejichž prostřednictvím byla nabízena nebo hledána možnost sou-kromého vyučování vyloučených židov-ských žáků. Nčkteří rodiče hledali „za úče-lem společného vyučování к svému 71etému hochovi spolužáka v podobném stáří",20 jiní hledali „spolužáka (-čku) pro 3. tř. obecné Školy. Místnost к dispozici, blízko Vyšehra-du".2' Také učitelé nabízeli své síly к dispo-zici: „Zkušený učitel vyučuje žáky obecných a měšťanských škol ve svém bytč"22 nebo .ještě přijmu 1-2 žáky z obecné školy. Vyu-čuji dle školní osnovy".23

Německé orgány zasáhly represivně i proti této formě vzdělávání židovských dětí. Říš-ský protektor domácí vyučování sice úplně nezakázal, ale výrazně jej zbrzdil a omezil, když 6. prosince 1940 nařídil ministrovi školství Kaprasovi, aby okamžitě vydal vý-nos, ve kterém „se přísně zakazuje všem učitelským silám protektorátních škol a ze-jména veřejných škol všeho druhu soukro-mě vyučovat židovské děti a dospělé".24

O dvanáct dní později, 18. prosince 1940, vstoupil v platnost ministerský výnos o zá-

kazu soukromého vyučování židovských dětí a dospělých25 ve stejném znění jako byla protektorova předloha. Domácí soukromé vyučován! židovských žáků tak pokračova-lo výhradně pod vedením židovských uči-telů, kteří již beztak byli ze svého zaměst-nání propuštěni.

Školní docházka židovských žáků podle návrhu židovské náboženské obce Poté, co byli židovští žáci vy-

loučeni z veškerého společného vyučování s árijci na všech protektorátních školách, byla řešena otázka povinné školní docház-ky židovského žactva na soukromých židov-ských školách.

Ve věci školní docházky židovských dětí byli v říjnu 1940 předvoláni vedoucí židov-ské náboženské obce F. Weidmann a jeho zástupce J. Edelstein па Úřad říšského pro-tektora, kde jim bylo uloženo, aby vypraco-vali vlastní návrh řešení tohoto problému.

Pražská židovská náboženská obec vypra-covala a říšskému protektorovi zaslala mate-riál, v němž zdůraznila, že není schopna z vlastních zdrojů financovat školní docház-ku velkého počtu židovských dětí, neboť spl-nění jejího hlavního úkolu, kterým byla pod-pora vystěhovalectví, činila obci již takové finanční náklady, jež byla s velkým vypětím schopna pokrýt jen díky vysokým daňovým odvodům židů. Předložila proto návrh řeše-ní, které umožňovalo školní docházku školou

" SÚA, fond PMR, karton 3419. 2 0JNB. Nr. 39, s. 10. 21 JNB. Nr. 40, s. 10. 22 JNB. Nr. 39, s. 10. 23 JNB. Nr. 40, s. 10. 24 SÚA, fond PMR, karton 3419. 25 Verbot der Erteilung von Privatunterricht an judische Kinder. SÚA, fond PMR, karton 3419, sv. 786/ /42.

PEDAGOGIKA roč. LV, 2005 223

povinných židovských dětí, ale bez zvýšené finanční zátěže pro židovské obce.

V předloženém dokumentu Jakob Edel-stein a Franz Weidmann navrhovali řešit otázku školního vzdělávání židovských dětí podle několika pravidel.26 V prvním bodě bylo stanoveno, že školním vyučováním ži-dovských dětí bude příslušnými orgány po-věřena židovská náboženská obec v Praze. Ke splnění tohoto úkolu měly židovské ná-boženské obce v Čechách a na Moravě pře-vzít odpovídající počet školních prostorů (tříd), učebních pomůcek i učebnic. Dále se zde uvádělo, že veškerý provoz vyučování, zejména náklady na osvětlení, topení, údrž-bu atd., nebude financován z prostředků ži-dovských náboženských obcí.

Předložený návrh též ukládal židovské náboženské obci v Praze povinnost zajistit dostatečný počet kvalifikovaných židov-ských učitelů, přičemž obcím bylo vyhraze-no právo pověřit vyučováním penzionova-né učitele a profesory, absolventy učitelských seminářů a kurzů, maturanty pouze jako po-mocné učitele. Dalším úkolem židovské ná-boženské obce, respektive jejího školského referátu, mělo být vedení veškeré adminis-trativy spojené s vyučováním, pokud by tak bývali nečinili ředitelé jednotlivých škol sami. Obec měla také dohlížet na činnost učitelů a zodpovídat za jejich další vzdělá-vání, přičemž bylo žádáno, aby židovští uči-telé, vzhledem к zvlášť tíživé finanční situaci židovské náboženské obce, nebyli odměňo-váni na její náklady.

Materiál počítal i s možností školního vyučování také pro venkovské žactvo, které bydlelo v místech, kde nebyla zřízena židov-ská škola. Tito židovští žáci se měli vzdělá-

vat v tzv. rodinné škole, do níž by za dětmi docházel učitel z města. Provoz těchto škol (místnost, kde by děti společně vyučoval učitel), stejnč tak jako učitelova mzda, měly být hrazeny výhradně rodiči žáků.

Povinná školní docházka židovských dětí podle směrnic říšského protektora Otázku povinné školní docház-

ky židovských dětí řešili nejvyšší představi-telé okupačních orgánů v protektorátu až téměř o rok později - v červnu 1941. Tehdy zaslal říšský protektor Neurath předsedovi protektorátní vlády dopis, podepsaný též stát-ním sekretářem К. H. Frankem, v němž na-řizoval, aby vláda připravila a v krátké době předložila návrh vládního nařízení, které by nově upravovalo vzdělávání školou povin-ných židovských dětí. Současně s tím vydal protektor závazné směrnice,27 podle kterých měla být tato otázka řešena. Ministerskému předsedovi se též dostalo Frankova ujištění, že protektor nevznese námitky proti vládní-mu nařízení, pokud bude připraveno podle protektorových směrnic, v nichž se mimo jiné objevilo i několik bodů z návrhu židov-ské náboženské obce.

Směrnice říšského protektora silně ome-zovaly přístup ke vzdělání osobám židovské-ho původu. Dle těchto zásad mělo židům sta-čit pouze základní vzdělání realizované buď na soukromých židovských národních ško-lách, nebo jen soukromým vyučováním doma. Na veřejných národních školách ne-směli být židé vůbec, tedy ani jako privatis-té, a proto jim bylo odepřeno i právo sklá-dat zde ročníkové zkoušky.

26 Einschulung jüdischer Kinder. Bericht der Jüdischen Kultusgemeinde. SÚA, PMR, karton 2477, sv. 402/1626. 27 Beschulung schulpflichtiger jüdischer Kinder. SÚA, PMR, karton 2477, sv. 402/1626.

Přístup ke středoškolskému vzdělání byl židovským žákům zcela odepřen. Z tohoto důvodu bylo zakázáno nejen zřizovat nové střední školy pro židy, ale i všechny dosa-vadní židovské střední školy měly být zru-šeny s okamžitou platností, takže židovští studenti nesměli dokončit j iž započaté stře-doškolské studium na žádné školské institu-ci v celém protektorátu.

Vydané směrnice umožňovaly různou kva-litu vyučování, přičemž můžeme spíše ho-vořit o poklesu úrovně realizované výuky. Židovské žáky mohla totiž vyučovat jaká-koli vhodná osoba, která nepotřebovala mít Patřičnou učitelskou kvalifikaci, zato muse-la být výhradně židovského původu. Také příliš vysoký počet žáků ve školní třídě před-stavoval jistou míru regrese v kvalitě židov-ského vyučování.

Židovské školství nemělo v žádném pří-padě zatěžovat německé veřejné finance, Proto jej měla financovat buď židovská ná-boženská obec zcela sama, nebo je mohla zčásti přenést na českou správu tím, že bylo Povoleno využívat českých škol. Protektor tak po svém vyhověl námitce židovské obce v tom, že není schopna financovat školní vzdělání všech židovských, školou povin-ných dětí.

Při vydávání zásad jak postupovat v otázce židovského školství byli nejvyšší představi-telé okupační moci vedeni několika důvody. К nejzásadnějším patřila snaha upravit škol-ní vzdělávání židů v protektorátu podle stej-ných principů, jež pro ně platily v třetí říši. Jak fungovalo vzdělávání židovských dětí na říšském území?

Z Walkovy studie28 vyplývá, že v období 0 ( i července 1939 až do června 1942, tedy

plné tři roky, fungovalo v třetí říši autonom-ní židovské školství. Svaz říšských židů (Reichsvereinigung der Juden), jediná po-volená židovská organizace, v té době pře-vzala a spravovala síť více než sto třiceti národních a vyšších veřejných i soukromých židovských škol. К základním povinnostem svazu patřilo sice udržování pouze národ-ních škol, ale zpočátku se mu dařilo zacho-vávat i síť středoškolských ústavů. Avšak s narůstajícími finančními těžkostmi a se začínajícími deportacemi musela být větši-na říšských židovských středních škol ke konci školního roku 1940/41 rozpuštěna.

Říšské židovské národní školy zajišťova-ly výuku až do letních měsíců 1942. Jedním z jejich hlavních úkolů byla (dokud to me-zinárodní situace umožňovala) příprava na vystěhovalectví, a proto byl v učebním plá-nu navýšen počet hodin hebrejštiny, nauky o Palestině či zeměpisu. Se stupňujícím se pronásledováním říšských židů se však tato úloha vyčerpala a na stále větším významu získávaly tělesná výchova a ruční práce. Po celou dobu své existence se židovské školy potýkaly s obrovskými materiálními i orga-nizačními obtížemi. Po zahájení deportací do koncentračních táborů razantně ubýval po-čet ž idovských žáků a docházelo к po-stupnému uzavírání židovských národních škol.

Fungování židovského školství v říši po-sloužilo Neurathovi jako předloha pro vy-dání výše zmíněných směrnic. Protektorovy směrnice předalo prezidium ministerské rady MŠANO, aby podle nich vypracovalo osno-vu vládního nařízení s poukazem na Fran-kův připiš, že věc je považována za velmi pilnou.

WALK, J. Jüdische Sehlde und Erziehung im Dritten Reich. Frankfurt am Main : Hain, 1991.

PEDAGOGIKA ROČ. LV, 2005 225

Návrh vládního nařízení o školním vyučování židovských dětí Dne 1. července 1941 byl hotov

návrh vládního nařízení o školním vyučování židovských dětí, který MŠANO ještě téhož dne rozeslalo prezidiu ministerské rady, kanceláři státního prezidenta, jakož i všem ministerstvům s žádostí o sdělení případných připomínek к tomuto návrhu do 5 dnů, s upozorněním, že „nedojdou-li připomínky v označené lhůtě, bude předpokládán sou-hlas s návrhem".29

Ministr školství Jan Kapras к návrhu při-ložil i důvodovou zprávu, v níž vysvětlil, že na základě vládního nařízení z 4. července 1939 o právním postavení židů ve veřejném životě „byl zásadně vyřazen z veřejného ži-vota židovský živel",30 a proto bylo potřeba, aby zásadní směrnice tohoto vládního naří-zení byly provedeny také pokud se týče úpra-vy vyučování židovských dětí. Kapras dále podotkl, že osnova navrhovaného nařízení se v jednotlivých ustanoveních přidržuje směrnic vydaných v této věci říšským pro-tektorem.

V připomínkovém řízení prošel návrh jed-notlivými ministerstvy většinou bez odezvy, své připomínky к osnově zaslalo pouze mi-nisterstvo vnitra a ministerstvo financí po-znamenalo, že je bez námitek za předpokla-du, „že ani dozor na židovské školství, svě-řený českým dozorčím orgánům, si nevyžá-dá z protektorátní pokladny žádného nové-ho nákladu".31

Probíhající meziministerské připomínko-vé řízení přerušil protektor Neurath, když celou záležitost 30. července 1941 urgo-val.32 V dopise upozornil ministerského předsedu, že jeho dopis z 4. června 1941 ohledně školního vyučování židovských dětí zůstal ještě bez odpovědi a vyžádal si sdělení prezidia, jak dalece se v dané otáz-ce postoupilo.

Dne 8. srpna 1941 předložil ministr škol-ství osnovu vládního nařízení o školním vy-učování židovských dětí protektorátní vládě ke schválení. Ministr Kapras naléhal, aby tato osnova byla dána na program nejbližší schůze vlády, protože „vzhledem к blízké-mu počátku nového školního roku je tato úprava velmi naléhavá a její urychlené pro-vedení bylo již panem říšským protektorem urgováno".33 V případě, že by se v nejbliž-ších dnech schůze ministerské rady nekona-la, žádal Kapras o schválení předložené os-novy systémem „per rollam". Tak se také stalo.

Dne 11. srpna 1941 členové protektorátní vlády schválili per rollam osnovu vládního nařízení o školním vyučování židovských dětí, která věrně kopírovala protektorovy směrnice.

Shrneme-li v krátkosti návrh vládního nařízení z 11. srpna 1941,34 pak školní vyu-čování židovských dětí mělo vypadat násle-dovně: Židovské děti mohly chodit pouze do židovských soukromých škol obecných nebo měšťanských. Židovská náboženská obce v Praze byla oprávněna zřizovat a vydržovat

29 SÚA, PMR, karton 2477. 3(1 Důvodová zpráva к návrhu vládního nařízeni o školním vyučováni židovských děti. SÚA, PMR, karton 2477. 31 SÚA, PMR, karton 2477. 32 Reichsprotektor vom 30. Juli 1941 an den Herrn Ministrüsidenten in Prag. SÚA, PMR, karton 2477. 33 SÚA, PMR, karton 2477, sv. 402/1626. 34 Vládni nařízení ze dne 11. srpna 1941 o školním vyučováni židovských děti. SÚA, PMR, karton 2477.

226

tyto školy v celém protektorátu. V místech, kde nebylo dost dětí, aby byla zřízena škola, mohly být židovské děti vyučovány doma. Vyučovacím jazykem na židovských školách měla být čeština. Dozor nad židovskými ško-lami měli vykonávat čeští školní inspektoři, Pro vyučování němčině také němečtí inspek-toři. Vyučovat mohly pouze vhodné židov-ské osoby; penzionovaní židovští učitelé a úředníci byli povinni učit za své zaopatřo-vací požitky. Židovské školy nesměly být umístěny v budovách používaných němec-kými školami. V českých školních budovách mohly být jen tehdy, neměla-li židovská ško-la možnost jiných místností. Všechny židov-ské soukromé školy střední, živnostenské a odborné měly být zrušeny. Židovští žáci nesměli být zapsáni jako privatisté na veřej-ných školách, ani na nich nesměli skládat zkoušky.

Schválený návrh vládního nařízení zaslalo předsednictvo ministerské rady 13. srpna 194135 ř íšskému protektorovi se žádostí o urychlené sdělení, zda proti vyhlášení naří-zení není námitek. Protektor souhlas vyjád-nl, vzhledem к časové tísni zřejmě telefonic-kou cestou, neboť písemný protektorův sou-hlas je datován později.36 „Ze strany říšského Protektora není proti publikaci nařízení ná-mitek",37 čteme v žádosti předsednictva mi-nisterské rady, kterou zaslalo státnímu prezi-dentovi s prosbou o jeho souhlas a podpis. Také kancelář státního prezidenta během těch-to několika málo dnů telefonicky sdělila, že

prezident nařízení podepsal. Dne 29. srpna 1941 předsednictvo ministerské rady ode-vzdalo redakci Sbírky zákonů a nařízení dané vládní nařízení к publikaci.38

К vydání vládního nařízení z 11. srpna 1941 o školním vyučování židovských dětí

již však nedošlo. Publikace tohoto nařízení byla „smetena se stolu" nástupem R. Heyd-richa do funkce zastupujícího říšského pro-tektora v září 1941, který chtěl židovskou otázku řešit podle zcela jiných plánů.

Ohledně zveřejnění schváleného vládní-ho nařízení o vyučování židovských dětí ministr školství Kapras informoval 28. pro-since 1941 nové předsednictvo vlády, že „pan říšský protektor začátkem měsíce září 1941 telefonicky změnil své stanovisko".39

Poslední záznam týkající se této záležitosti je datován 2. dubna 1942 a zní: „Vyčkat při-pomínek pana říšského protektora... Do té doby založit ad acta."40 Přitom také zůstalo, otázka právní úpravy židovského školství v protektorátu byla odložena ad acta.

Uzavření židovských škol v protektorátu Jediná všeobecná střední židov-

ská škola v protektorátu, židovské spolkové reformní reálné gymnázium v Brně, byla zru-šena ke konci školního roku 1940/41. Její uzavření požadoval ř íšský protektor j iž 16. dubna 1941 v přípise ministerstvu škol-ství a národní osvěty: „Nařizuji, aby židov-ské reformní reálné gymnázium v Brně bylo

J6 ^snova vládního nařízení o školním vyučování židovských děli. SÚA, PMR, karton 2477. Der Reichsprotektor vom 23. September 1941 an das Ministerratspräsidium in Prag. SÚA, PMR,

karton 2477.

и ^res'd'um ministerské rady kanceláři státního presidenta. SÚA, PMR, karton 2477. hládni nařízeni ze dne 11. srpna 1941 o školním \yučováni židovských děti. SÚA, PMR, karton

2477. Ministerium für Schulwesen an das Ministerratspräsidium in Prag vom 28. 12. 1941. SÚA, PMR,

karton 2477. Ministerium für Schulwesen und Volkskultur. SÚA, PMR, karton 2477.

PEDAGOGIKA roč. LV, 2005 28

ke konci tohoto školního roku natrvalo uza-vřeno".41 V této souvislosti je důležité upo-zornit na fakt, že protektorovy směrnice, o kterých již bylo pojednáno a v nichž bylo mimo jiné požadováno zrušení židovských středních škol, byly vydány až 4. června 1941. Okupační moc v nich tak pouze zpět-ně právně ošetřovala skutečnost, která byla z její vůle v praxi již realizována. I když к vydání nařízení o školním vyučování ži-dovských dčtí, v němž bylo zrušení židov-ského středního školství zakotveno, nako-nec nedošlo, přestaly židovské střední školy v protektorátu fungovat.

К uzavření soukromých národních židov-ských škol, které vznikly ještě před okupací a jež byly posledními školskými instituce-mi, na nichž mohly židovské děti školou povinné ještě realizovat svou školní docház-ku, došlo v letních měsících roku 1942.

Nový ministr školství E. Moravec, výraz-ný představitel aktivní proněmecké konfor-mity, vydal 27. července 1942 výnos o zá-kazu veškerého vyučování židovských dětí v protektorátu, v němž oznamoval: „S oka-mžitou platností zakazuji veškeré vyučová-ní židovských dětí v Protektorátu Čechy a Morava. Nařizuji zřizovatelům židovských soukromých škol, aby tyto školy ihned uza-vřeli. Židovské náboženské obci ukládám, aby všem svým členům sdělila, že se s oka-mžitou platností zakazuje veškeré vyučová-ní židovských dčtí placenými i neplacenými učiteli. Totéž platí i pro vyučování v soukro-mých kroužcích a soukromých hodinách."42

Tímto výnosem bylo ukončeno jak školní vyučování židovského žactva na židovských soukromých národních školách, tak i zaká-záno jejich veškeré domácí vyučování, čímž bylo židovským dětem znemožněno získat vzdělání legální cestou.

Závěrem Vzdělávání ž idovských dětí

v daném období bylo určováno především postupující realizací nacistického „konečné-ho řešení židovské otázky". Vůči židovským žákům byla přijata řada školských diskrimi-načních nařízení zbavující je účasti na škol-ním vyučování i možnosti vzdělávání vůbec.

V období druhé republiky začalo vylučo-vání židovských žáků ze škol, když se vláda snažila vyhovět tlaku nacistického Němec-ka a antisemitsky smýšlející části studentů i profesorů, a všechny cizince židovského původu vyloučila ze studia na německých středních školách. Od školního roku 1939/ /40 byli židovští žáci vyloučeni ze všech pro-tektorátních německých národních a střed-ních škol, když si okupační orgány na pro-tektorátní vládč vyžádaly vydání patřičných výnosů. Zásadní zlom v omezování přístu-pu židovských dětí ke vzdělání představo-val školní rok 1940/41, kdy byli židovští žáci vyloučeni z účasti na vyučování v českých veřejných i soukromých školách všeho dru-hu. Židovská perzekuce v oblasti školství vyvrcholila zákazem veškerého vyučování židovských dětí v létě roku 1942. Vzdělá-vání legální cestou se tak stalo nemožným, jedinou formou zůstávalo ilegální vyučová-ní, které se, do jisté míry, uskutečňovalo i za hradbami terezínského ghetta.

Prameny: Jüdisches Nachrichtenblatt 1939-42. Nové zákony a nařízení Protektorátu Čechy

a Morava 1939-1942. Státní ústřední archiv v Praze, fond Předsed-

nictvo ministerské rady republiky Čes-koslovenské (PMR), karton 3419,2477.

Státní ústřední archiv v Praze, fond Zemská školní rada (ZŠR), karton 38.

41 SÚA, P M R karton 3261, sv. 729/1285. 42 ŽMP, fond Židovská náboženská obec, karton 8, inv. č. 87.

228

Státní ústřední archiv v Praze, fondy Úřad říšského protektora (ÚŘP), Ministerstvo školství a národní osvěty,

Verordnungsblatt des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren 1940-1942.

Věstník ministerstva školství a národní osvě-ty 1939-1945.

Zemský úřad v Praze. Zprávy Státního úřadu statistického 1939-

1940. Židovské muzeum Praha, fond Židovská

náboženská obec, karton 8.

Literatura: ADLER, H.G. Die verheimlichte Wahrheit.

Tübingen : J. Mohr, 1958. DOLEŽAL, J. Česká kultura za protektorá-

tu : Školství, písemnictví, kinematogra-

fie. Praha : Národní filmový archiv, 1996.

ČERVINKOVÁ, M.; OTÁHALOVÁ, L. (ed.). Acta occupationis Bohemiae et Moraviae. Praha : Academia, 1966.

KARNY, M. „Konečné řešení" : Genocida českých židů v německé protektorátni politice. Praha : Academia, 1991.

KOLIANDROVÁ, D. Výchovná a vzdělá-vací ěinnost v ghettu Terezín. In: Tradi-ce a perspektivy pedagogických věd. Praha : Karolinum, 2003, s. 221-237.

KREJČOVÁ, H.; SVOBODOVÁ, J.; HYN-DRÁKOVÁ, A. (ed.). Židé v protekto-rátu - Hlášeni židovské náboženské obce v roce 1942. Praha : AV ČR, 1997.

WALK, J. Jüdische Schule und Erziehung im Dritten Reich. Frankfurt am Main : Hain, 1991.

Příloha:

Postup protižidovských perzekučních opatření ve školské oblasti v Protektorátu Čechy a Morava v období 1939-^42

realizované výnosy MŠANO připravované návrhy

13. 2. 1939 cizinci žid. původu vylou-čeni z německých středních škol 12.7. 1939 studenti žid. původu vylou-čeni ze středních německých škol 22.9. 1939 vyloučení židovských žáků a studentů ze všech německých škol 7. 8. 1940 zákaz pro žid. žáky navště-vovat české školy všeho druhu 18. 12. 1940 zákaz soukromého vyu-čování žid. dětí nežidovskými učiteli 27. 7. 1942 výnos o zákazu veškerého vyučování žid. dětí v protektorátu (včet-ně domácího) a uzavření veškerých ži-dovských škol

12. 6. 1940 zásady MŠANO na „řešení otázky žid. žactva na českých školách" 14. 6. 1940 návrh nařízení MŠANO o zákazu návštěvy škol s českým vyu-čovacím jazykem židovskými žáky 6. 10. 1940 návrh židovské nábožen-ské obce na řešení školní docházky žid. dětí do soukromých židovských škol 4.6. 1941 směrnice K. Neuratha а К. H. Franka o vzdělávání žid. dětí školou po-vinných 11.8. návrh vládního nařízení o školním vyučování židovských dětí

PEDAGOGIKA roč. LV, 2005 229