kaleidoskop.unas.czkaleidoskop.unas.cz/lit.doc · Web viewLiteratura druhé poloviny 20. století Po druhé světové válce dochází k velkým změnám v politické oblasti a ty

LITERATURA- význam umění pro člověka, funkce literatury a její žánry- umění se projevovalo již v dávných dobách; ve starověku a v pravěku, například

jeskynní malby, sošky (Věstonická Venuše)Ve starověku a středověku bylo umění velmi vázáno na náboženské představy a mytologii. Ve středověku církev ovládala nejen školství, ale i podstatnou část umění.Rozlišujeme řadu umění podle výtvarných druhů: malířství, sochařství, architektura.Slovní umění: slova, věty, výtvory lidové slovesnosti, pohádky. Literatura je mladší než lidová slovesnost.První písma vznikla ve 3. – 4. tisíciletí před naším letopočtem – v Egyptě a Mezopotámii. V Egyptě bylo hieroglyfické písmo. V Mezopotámii klínové písmo – nejstarší národ Sumerové.Písmo se postupně zjednodušovalo.Řekové a Římané si upravili řecké písmo (latinka), existuje dodnes.Literatury je několik druhů – odborná, jednací (úřední listiny), umělecká (krásná).

Funkce literaturyFunkce estetická – nejdůležitější je funkce estetická. Dílo působí na čtenáře z hlediska citu a emocí.Funkce poznávací – z literárního díla čtenář poznává určité úseky života společnosti, historii i současnost.Funkce výchovná – charakteru vlasteneckého, morálního. Například v době národního obrození literatura usilovala o posílení národního uvědomění proti tehdejší germanizaci.Žánry : epika (děj), lyrika (pocity, nálady), dramaPohádky, bajky, povídky, rományLiteratura navazovala na lidovou slovesnost – Homér vytvořil své Eposy na základě lidové tvorby.

Lidová slovesnostJe mnohem starší než literatura, patří sem pohádky, pověsti, bajky, lidové písně, přísloví. Lid zde vyjadřoval svůj postoj k světu. Lidová moudrost, přání, touha po svobodě a spravedlnosti. Znaky – anonymita, předává se ústním podáním z generace na generaci, kolektivnost.Někteří spisovatelé lidovou slovesnost sbírali a vydávali, například Božena Němcová, K. J. Erben, F. Čelakovský (byli částečně ovlivněni lidovou tvorbou).

Nejstarší literaturyVznikly ve 4. a 3. tisíciletí před naším letopočtem. V Mezopotámii se na hliněné destičky psalo klínovým písmem. Nejstarší známý národ – Sumerové.Nejvýznamnější lidové dílo – Epos o Gilgamešovi – hrdina je králem, který hledá nesmrtelnost, řeší základní životní problémy, že člověk je smrtelný.Egypt používá hieroglyfické písmo. Díla: Achnatonův Hymnus na slunce. Faraón Achnaton provedl náboženskou reformu a zavedl uctívání jednoho boha slunce (Aton).Starověcí židé – hebrejská literatura – Bible – Starý zákon.

Středověká literaturaByla ovlivněna zásadním způsobem křesťanstvím. Číst a psát uměli většinou jenom kněží a mniši. Dokonce i někteří panovníci a šlechtici byli negramotní. Díla zpracovávala převážně náboženskou tématiku, například legendy (životy svatých), také divadlo zpracovávalo scény z bible.U nás se psalo latinsky a staroslověnsky (Cyril a Metoděj) a od 13. století také česky.

Strana 1 (celkem 40)

Staroslověnská literaturaJejí počátek je v 9. století v souvislosti s činností Cyrila a Metoděje. Roku 863 přišli na Moravu z byzantské říše, aby šířili křesťanství. Vytvořili slovanské písmo (hlaholice), později z ní vznikla jednodušší cyrilice a z ní pak vznikla azbuka. Cyril a Metoděj překládali náboženské texty z řečtiny do staroslověnštiny. To byl jazyk balkánských Slovanů z byzantské říše.První dílo Proglas – předmluva k překladu evangelia. Vyjádřili zde názor, že každý národ má právo na vlastní bohoslužebný jazyk.Jejich žáci o nich napsali dva životopisy. Život Konstantinův a Život Metodějův – tzv. Moravskopanské legendy.Hospodine, Pomiluj ny (Bože smiluj se nad námi) – byla to náboženská píseň.Zakon studnyj ljudem (Soudný zákon pro lid) – je to sbírka zákonů pro obyvatelstvo Velké Moravy.Kyjevské listy, Pražské hlaholské zlomky – jsou to dochované části náboženských textů.Za knížete Svatopluka byli Metodějovi žáci vyhnáni a usadili se v jiných zemích. Usadili se také v Čechách, kde střediskem staroslověnské vzdělanosti byl sázavský klášter.

Latinsky psaná literatura u násV 11. století končí u nás staroslověnská literatura a ve 12. století se píše v podstatě jenom latinsky. Koncem 12. století vznikla píseň Svatý Václave, vévodo české země. Je to nejstarší česká duchovní píseň, zpívala se při slavnostních příležitostech. To již bylo napsáno česky.Ve 13. a 14. století vedle sebe existuje literatura psaná česky i latinsky.Nejvýznamnějším latinsky psaným dílem z 12. století je Kronika česká, podle autora známá jako Kosmova kronika. Kosmas byl kněz, studoval v belgickém Lutychu, dobře znal latinskou tvorbu středověkou i starověkou a to se projevuje i v jeho kronice. Vylíčil dějiny Čechů od nejstarších bájných dob až po jeho dobu (12. století). Jako kněz vyzdvihoval ty panovníky, kteří podporovali křesťanství a církev, například Svatého Václava. Zaznamenal některé české pověsti, které vyslechl od starců. Na rozdíl od jiných kronikářů dovedl rozeznat historická fakta od pověstí. I když jeho kronika není zcela přesná, přesto má na svou dobu velmi dobrou úroveň. Kosmas měl řadu následovníků, kteří pokračovali v historickém líčení, ale nikdo z nich nedosáhl jeho významu. Další významná kronika byla až ve 14. století a to Dalimilova kronika, a ta už byla napsána česky. Psaly se hojně legendy (životy svatých), například Legenda o Svatém Václavovi, Vojtěchovi, Ludmile, Svatém Prokopovi. Legendy se psaly latinsky a staroslověnsky.

Česká literatura ve 13. a 14. stoletíK nejvýznamnějším dílům této doby patří Alexandreis. Je to česká veršovaná skladba o Alexandru Velikém, o jeho hrdinských činech. Byl považován za vzor pro tehdejší panovníky a šlechtu. Skladba je značně rozsáhlá a má velké umělecké kvality. Autor je neznámý, ale pravděpodobně pocházel z řad vysoké šlechty. V díle se projevuje šlechtický zájem, například v pasáži kdy Alexandrův vychovatel Aristoteles radí mladému Alexandrovi, aby si do své královské rady vybíral jenom šlechtice. Projevuje se zde laicizace literatury. Literaturu tvoří i necírkevní osoby, zpočátku hlavně šlechta. Nepíše se již o náboženských věcech, nýbrž stále více je tam světská tématika. Později se projevuje takzvaná demokratizace literatury, kdy autoři píší také o obyčejném lidu a kritizují společenské nedostatky.Dalimilova kronika – není znám autor, pochází pravděpodobně z nižší šlechty. Líčí české dějiny až do 14. století. Jsou tam také české pověsti. Autor projevuje své vlastenectví namířené proti přistěhovalým Němcům. Projevuje se to například v pasáži o Oldřichovi a Boženě, kdy kníže Oldřich se raději oženil s českou selkou, než s německou kněžnou, protože by Němka posilovala německý vliv.


V roce 1348 Karel IV. založil univerzitu, sám byl velmi vzdělaný a napsal latinsky svůj životopis Vita Caroli (Život Karlův).

Sociální satiraJsou to díla ze 14. století psaná česky- Autoři byli ponejvíce měšťané a studenti. Kritizují se zde společenské nedostatky.Satiry Hradeckého rukopisu – obsahuje tři skladby:

1) Desatero kázání božích – je to jako veršované kázání, útočí se zde na hříšníky proti božím přikázáním, zastřeně se hrozí možností vzpoury chudiny proti bohatým

2) Satiry o řemeslnících a konšelích – kritizují se zde hlavně řemeslníci kvůli přestupkům hospodářského řádu a hrozí se jim peklem

3) Bajka o lišce a džbánu – zde se ukazuje jak nečestný chytrák může na své chování doplatit

Podkoní a žák – jedná se o hospodskou hádku (samozřejmě pod vlivem alkoholu), student a sluha se hádají o tom, kdo má lepší život, dojde ke rvačce a autor znechuceně odchází.Píseň veselé chudiny – ukazuje bídný život chudých lidí.Mastičkář – je to dochovaný zlomek velikonoční hry ze 14. století, pojednává o středověkém trhu, kdy prodavač údajně zázračných mastí a jeho pomocníci vychvalují své zboží, v tomto díle byla poprvé použita hovorová řeč lidu z tržiště včetně vulgárních slov.

Husitská literaturaVe 14. století se církev dostala do morálního úpadku, který kritizovali mnozí myslitelé, nejprve tzv. Husovi předchůdci. Z nich nejvýznamnější byl Tomáš Štítný ze Štítného. Byl zchudlým šlechticem, psal česky pro širší okruh čtenářů, zejména pro nižší šlechtu. Napsal například Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, O hospodáři, hospodyni a čeledi. Snažil se působit na zlepšení morálky lidí.Mistr Jan Hus se narodil okolo roku 1370 v Husinci u Prachatic. Studoval na Karlově univerzitě, byl knězem, kázal v Betlémské kapli, na univerzitě byl rektorem. Ostře kritizoval útlak lidu a špatné chování mocných tohoto světa, zejména církev. Například prodávání odpustků, velký majetek církve a špatné chování. Pod tlakem církve odešel z Prahy do jižních Čech a odtamtud do Kostnice na církevní koncil. V Kostnici byl zatčen a když odmítl odvolat své názory, byl upálen jako kacíř 6. července 1415. Pro vzdělané vrstvy psal latinsky.De eclesia (O církvi), požadoval aby byl církvi zabaven majetek a aby se zlepšila morálka v církvi. Kritizoval tehdejší trojpapežství kdy v jednu dobu působili tři papežové, kteří spolu soupeřili.Pro širší vrstvy psal česky, například Dcerka. Toto dílo je zaměřeno pro ženy, nabádá je ke správnému křesťanskému životu.Postila – je to sbírka náboženských textů.Desatera a Páteře – zde vykládá smysl tří modliteb.Knížky o svatokupectví – zde kritizoval prodávání odpustků a církevních úřadů.Listy z Kostnice – jsou to jeho dopisy z vězení přátelům a stoupencům do Čech. Vyzýval stoupence, aby zůstali věrni jeho učení a ubezpečoval je, že sám nepodlehne a neodvolá.

Literatura po Janu HusoviVíce se prosazuje čeština oproti latině. Vrcholí demokratizace literatury. Rozvíjí se satirické básnictví, duchovní píseň, kronikářství, traktáty. Velký vliv má kázání.Budyšínský rukopis – obsahuje tři veršované skladby, které vznikly v Praze roku 1420 v době první křížové výpravy.

1) Žaloba Koruny české2) Porok Koruny české


3) Hádání Prahy s Kutnou HorouPrvní dvě skladby kritizují císaře Zikmunda a ty šlechtice, kteří Zikmunda zvolili českým králem přes nesouhlas husitů. Třetí skladba vyjadřuje alegorický spor mezi Prahou a Kutnou Horou před božím soudem. Praha zastupuje husity a Kutná Hora katolíky. Bůh dal za pravdu Praze. Katolíci psali podobné skladby ve svůj prospěch.Žižkův vojenský řád – obsahuje pokyny pro husitské bojovníky.Jistebnický kancionál – soubor husitských písní s náboženskou tématiko, mají vysoké umělecké hodnoty. Nejznámější jsou například Kdož sú boží bojovníci, Povstaň, povstaň veliké město pražské.Vavřinec z Březové – Píseň přeslavné Koruny české – je to latinská skladba, která oslavuje husitské vítězství nad křižáky u Domažlic.Traktáty – jsou to ideologické spisky, které měly ovlivnit veřejnost z husitské i katolické strany.Cestopis Václava Šaška z Bířkova – zde je popsána cesta poselstva Jiřího z Poděbrad po evropských zemích.Nejvýznamnějším myslitelem pohusitského období, který vycházel z husitských názorů je Petr Chelčický. Byl pravděpodobně svobodným sedlákem, vzdělával se soukromě, působilo na něj dílo Jana Husa a Johna Vicklefa. Psal česky na rozdíl od husitů odmítá boj, vycházel z bible a z přikázání nezabiješ. Uznával jenom mírné prostředky k nápravě. Vyjádřil to v traktátu O boji duchovním.O trojím lidu – v tomto traktátu odsoudil středověké společnosti dělení na trojí stavy (kněžstvo, vojáci a šlechta, lid).Postila – soubor náboženských textů.Síť víry pravé – přirovnával církev k síti, která je ničena mrskajícími se rybami, zejména dvěma velrybami. Ryby a velryby jsou hříšníci, kteří svým špatným chováním ničí církev. Největšími hříšníky jsou císař a papež. Na základě učení Petra Chelčického vznikla v polovině 15. století nová církev – Jednota bratrská.

Renesance a humanismusJe to významné období kulturních dějin Evropy. Renesance znamená obnovu. Významní renesanční umělci v Itálii: Dante Alighieri – napsal rozsáhlou báseň Božská komedie – je na přechodu od středověku k renesanci. Použil nářečí z okolí Florencie. Byl to základ spisovné italštiny.Giovanni Boccaccio – napsal Dekameron – je to sto povídek. Skupina měšťanů odešla před morem na venkov a pro ukrácení času si vyprávěli humorné příběhy.Francesco Petrarca – znal se s naším panovníkem Karlem IV. – psal lyrickou poezii.Francois Villon – francouzský autor, psal francouzské balady, vylíčil neradostný život středověkých umělců.Miguel Cervantes – Don Quijote de la Mancha – je to román o rytíři, který se svým sluhou putuje po Španělsku, snaží se činit dobro, nevidí však problémy reálně a má potíže.Lope de Vega – španělský dramatik, psal hodně o historii, například Ovčí pramen – pojednává o povstání sedláků proti kruté vrchnosti, povstalci byli poraženi a tvrdě potrestání.William Shakespeare – nejslavnější světový dramatik. Romeo a Julie, Král Lear, Hamlet, Othello; komedie – Sen noci svatojánské, Veselé paničky Windsorské, Benátský kupec atd.

Česká renesanceRenesance se k nám dostala v patnáctém století a její největší rozmach byl v šestnáctém století. Psalo se česky, latinsky, někteří autoři používali obou jazyků, například Viktorin Kornel ze Všehrd. Zpočátku psal latinsky a jako vlastenec se rozhodl přispívat k rozvoji české literatury. Jeho nejvýznamnější dílo je právnický spis O právech, o soudech, o deskách země


České knihy devatery. Vyzdvihl české právo a nesouhlasil se snahou šlechty nadměrně posilovat svoji moc na úkor panovníka a měst..Jan Blahoslav – byl to biskup jednoty bratrské, měl velké zásluhy na tom, že jednota věnovala velkou pozornost vzdělání. Dílo – Filipika proti misomusům, to jest nepřátelům vyššího vzdělání v jednotě. Gramatika česká – patří k prvním mluvnicím češtiny. Přeložil do češtiny Nový zákon, později i Starý zákon, vznikla tak Bible kralická. Jazyk Bible kralické se stal základem spisovné češtiny.Daniel Adam z Veleslavína – po svém tchánovi Jiřím Melantrichovi zdědil významnou tiskárnu, kde se tiskly hodnotné knihy české i zahraniční, hodně překládal a napsal například Kalendář historický – v něm u každého dne v roce uvádí významné historické události. Jeho význam pro kulturu té doby byl tak velký, že jeho doba je nazývána dobou Veleslavínskou.Václav Hájek z Libočan – napsal kroniku českou, která je označována jako Hájkova kronika. Poutavým slohem byla velmi oblíbená z katolických poezií a proto po Bílé hoře nebyla zakázána jako mnoho nekatolických knih.

Baroko a Jan Amos KomenskýBarokose rozšířilo v 17. století, zejména po třicetileté válce. Vyznačuje se ve srovnání s předchozí renesancí tím, že umělci více zpracovávali náboženská témata. Barokní člověk se více upínal k bohu, vliv tady měla asi třicetiletá válka, která způsobila mnoho utrpení. Česká barokní literatura se dělí na domácí a exilovou, protože mnoho spisovatelů po Bílé hoře (1620) odešlo do emigrace. Autoři:Bohuslav Balbín – člen jezuitského řádu, měl vlastenecké smýšlení, nesouhlasil s potlačováním češtiny němčinou na úřadech. Svůj názor vyjádřil v knize Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého.Z exulantské literatury má největší význam dílo J. A. Komenského narozeného roku 1592 v Nivnici na jižní Moravě, zemřel v Amsterdamu v Holandsku roku 1670. Studoval na školách jednoty bratrské v níž byl později biskupem. Vyšší studia absolvoval na německých univerzitách v Heidelbergu a v Hebronu. Po návratu působil jako kněz a učitel v jednotě bratrské. Působil v Přerově a Fulneku. Po Bílé hoře emigroval z náboženských důvodů. Žil v někoolika zemích, nejprve v polském Lešnově, tam ale vypukl požár a shořely mu materiály k dílům. Chtěl napsat slovník českého jazyka a také encyklopedii, která by obsahovala velké množství informací K jeho dílům patří práce pedagogické, filozofické, teologické.První dílo – Labyrint světa a ráj srdce – v první části alegorickou formou kritizuje celou tehdejší společnost, chování lidí a brutalitu tehdejší třicetileté války. V druhé části nachází útočiště ve víře v boha.Druhé dílo – Šat umírající matky jednoty bratrské. Jako biskup jednoty se zamýšlel nad jejím osudem a budoucností a vyjádřil přesvědčení, že se jednou český národ osvobodí z cizí nadvlády.Velká didaktika – zde vyložil svůj systém vzdělávání a výchovy mládeže s řadou pokrokových myšlenek (požadoval, aby přístup ke vzdělávání měly také dívky a děti z chudých rodin).Informatorium školy mateřské – zde pojednává o výchově dětí předškolního věku. Zdůrazňoval význam matky, která sama má mít nějaké vzdělání, aby měla co předat dětem.Svět v obrazech, Brána jazyků otevřená – jsou to jazykové učebnice, uplatnil zde zásadu názornosti, když k jednotlivým slovíčkům uváděl obrázky pro snadnější zapamatování.

Klasicismus a osvíceníKlasicismus vznikl a svého vrcholu dosáhl ve Francii v 17. až 18. století. Pronikl i do jiných evropských zemí, také k nám. Klasicismus měl přesně určená pravidla tvorby a vyhraněný vkus, umělci byli inspirováni antickou kulturou. Vytvořil vrcholná díla v tragédii a komedii.


Nejvýznamnějším autorem komedií byl v 17. století Francouz Moliére. Působil svými charakterovými komediemi na pozdější činohru. Mezi nejvýznamnější hry patří Tartufe, Don Juan, Misantrop, Lakomec. Kritizoval a zesměšňoval špatné chování a morálku šlechtické společnosti.Jean de la Fontaine byl autorem velmi oblíbených bajek.Pierre Corneille – nejslavnější dílo Cid, je to drama ze španělského středověku.Osvícenství se rozvíjelo v 18. století, zdůrazňoval se význam rozumu a vědy, náboženských dogmat. Z okruhu osvícenstva vzešla skupina encyklopedistů, kteří vydali encyklopedie.¨Německý autor Johann Wolfgang Goethe byl úředníkem ve státních službách, ale také vědcem, básníkem, prozaikem a dramatikem. Nejslavnější dílo Faust, je to dramatická báseň, filozofického zaměření.Anglický autor Daniel Defoe napsal Robinson Crusoe.

Národní obrozeníTrvalo od poslední čtvrtiny 18. století do poloviny 19. století. Národní buditelé usilovali o zdokonalení českého jazyka, literatury, divadla a vědy. Posilovali národní uvědomění a bojovali tak proti germanizaci. Velký význam měli jazykovědci, kteří vytvořili novodobou spisovnou češtinu. Nejvýznamnější byl Josef Dobrovský.

Josef Dobrovský (1753 – 1829)Jeho hlavní dílo – Podrobná mluvnice češtiny – zde určil normu.Mluvnice staroslověnštiny (slovanský jazyk) tímto dílem se stal zakladatelem slavistiky.Dějiny českého jazyka a literatury – zde vyzdvihl dobu renesance v 16. století.Česko-německý slovník – měl dva díly

Jan Kollár (1793 – 1852)Pocházel ze Slovenska, ale psal česky. Jeho díla propagují myšlenku slovanské vzájemnosti čili spolupráce Slovanů (zajištění slovanské nadvlády).Hlavním dílem je rozsáhlá básnická sbírka Slávy dcera – v této skladbě uvažuje o historii a současnosti Slovanů a vyjadřuje víru v jejich lepší budoucnost.

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)Narodil se v Kutné Hoře v chudé rodině. Dlouho působil v kočovné herecké společnosti. Byl dramatikem, novinářem, organizátorem kulturního života a spisovatelem.Dekret kutnohorský – povídka s vlasteneckým obsahem.Historická dramata: Jan Hus, Jan Žižka, Kutnohorští havíři (tato hra je nejen historická, ale je to také naše první sociální drama).Báchorky – jsou to pohádkové hry (Strakonický dudák).Hry ze soudobého života: Pražský flamendr, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka.

Václav Matěj Kramerius (1753 – 1808)Umělecká literatura v době národního obrození se vyvíjela v těsné souvislosti s lidovým čtenářstvem. Pro tyto vrstvy bylo založeno nakladatelství Česká expedice, které vedl právě Kramerius. Zároveň také vydával Krameriovy C. K. pražské poštovské noviny. Kramerius vydával hlavně překlady nebo úpravy cizích děl, které byly určeny pro široké čtenářské vrstvy. Pokračoval tak v činnosti knížek lidového čtení. Vydal některé staročeské spisy, například Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (středověký cestopis).


Rukopis královehradecký a zelenohorskýJedná se o literární padělky, které měly vzbudit dojem, že se jedná o díla z 10. až 13. století. Vlastenecká společnost přijala tyto padělky s nadšením, přispělo to k posílení národního uvědomění a bylo to také inspirací pro uměleckou tvorbu řady spisovatelů, básníků, malířů a sochařů. Jenom Dobrovský měl určité pochybnosti o pravosti rukopisů. Za původce těchto padělků bývají obvykle označováni Václav Hanka a Josef Linda. Byli výbornými jazykovědci a jejich padělky vypadaly značně věrohodně. Vědci dokázali nepravost rukopisů až koncem 19. století. Angažoval se v tom také T. G. Masaryk.

Josef Jungmann (1773 – 1847)Studoval v Praze filozofii a práva. Působil pak jako gymnaziální profesor a později jako rektor. Je nejvýznamnějším jazykovědcem druhé generace obrozenců. Překládal do češtiny významná díla světové literatury, například básně Goetheho a Schillera. Těmito překlady chtěl dokázat, že čeština je již schopna vyjadřovat náročné myšlenky. Roku 1820 vydal Slovesnost – byla to pomůcka pro vyučování českého jazyk a literatury.Historie literatura české – toto dílo má sedm poddílů, v každém z nich je popis historické situace, jazyk té doby a literaturu té doby.Jeho nejvýznamnějším dílem je pětidílný Česko-německý slovník, zde dokázal, že čeština má stejně bohatou slovní zásobu jako němčina. Obohacoval českou slovní zásobu z některých slovanských jazyků.Poslední dílo – Zápisky – byly vydány až po jeho smrti. Vyjádřil zde kritický postoj ke šlechtě.

František Palacký (1798 – 1876)Pocházel z Hodslavic na Valašsku, z rodiny učitele evangelického vyznání. Po studiích se věnoval historickému bádání českých dějin. Postupně vydával Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě. Líčí dějiny od nejstarších dob až do roku 1526, kdy nastoupili Habsburkové. Chápal české dějiny jako stýkání a potýkání se Slovanů a Germánů, Čechů a Němců. Vyzdvihl zejména dobu husitskou, kdy se bojovalo za spravedlivou společnost. Palackého představy o českých dějinách ovlivnily celou naši společnost. Byl uznáván nejen jako vědec, ale i jako politik.

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)Pocházel ze Strakonic, studoval filozofii, ale byl vyloučen pro četbu Husovy Postily. Dlouho žil ve stísněných poměrech a později přednášel slavistiku ve Vratislavi a Praze. Zabýval se ústní lidovou slovesností a vydal několik sbírek.Slovanské národní písně – obsahuje tři díly, třetí díl nebyl původně plánován.Mudrosloví národa slovanského v příslovích – sbírka slovanských přísloví.Vytvářel také vlastní poezii, která byla ovlivněna lidovou slovesností, je to tzv. ohlasová poezie.Ohlas písní ruských – byly napsány ve stylu ruských lidových skladeb tzv. bylin. Pojednávají o ruských bohatýrech, kteří bránili Rusko před útoky Tatarů.Ohlas písní českých – v této sbírce jsou většinou lyrické básně a menší množství básní epických, například Toman a lesní panna.

Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)Pocházel ze Slovenska, ale psal česky. Věnoval se vědecké činnosti, spolupracoval s Palackým. Jeho nejvýznamnějším dílem jsou Slovanské starožitnosti. Tímto dílem založil vědu o slovanské prehistorii a archeologii. Základní myšlenkou díla je důkaz, že Slované patří


mezi původní obyvatele Evropa, že mají velký podíl na rozvoji evropské kultury a že mají právo na rovnoprávné postavení mezi evropskými národy.

Romantismus a realismusV první polovině 19. století se v evropských kulturách rozšířil romantismus, ve druhé polovině realismus. Po ukončení napoleonských válek v Evropě upevnily svoji vládu absolutistické režimy, které potlačovaly lidská práva a svobodu. Mnozí umělci, zejména mladší generace, pociťovali nespokojenost s politikou a společenskou situací. Také odmítali dosavadní umění, toužili po lepší společnosti, po svobodě, po umělecké seberealizaci bez cenzury, sympatizovali s národním osvobozeneckým bojem utlačovaných národů, například boj Řeků proti turecké nadvládě.V romantických dílech hlavní hrdinové často vyjadřují pocity, názory i životní osudy autorů. Romantičtí umělci se cítili ve společnosti osamoceni, nepochopeni a nedoceněni. Vyjadřovali revoltující postoj.Romantismus vznikl v západní Evropě, hlavně v Anglii a Francii, postupně se šířil na východ až do Ruska. Hlavní představitelé anglického romantismu byli G. G. Byron a W. Scott, ve Francii V. Hugo, v Rusku A. S. Puškin a u nás K. H. Mácha, K. J. Erben.Romantičtí autoři nerespektovali zcela stav ve společnosti, vyjadřovali své pocity a názory. Realističtí autoři se ve svých dílech snažili podávat pravdivý realistický obraz společnosti a jeho klady i zápory.

George Gordon Byron (1788 – 1824)Pocházel z bohaté aristokratické rodiny. Většinu života strávil v cizině, hlavně v Itálii. Zemřel v Řecku, kde pomáhal v boji proti turecké nadvládě. Je tvůrcem literárního útvaru lyrickoepická povídka, která je po něm označována jako byronovská povídka. Byla napodobována i v jiných evropských literaturách. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlý epos Childe Haroldova pouť. Skladba obsahuje autobiografické prvky. Hlavní hrdina opouští vlast, cestuje po Evropě i Asii, je uchvácen přírodními krásami a vzpomíná na slavnou minulost těchto zemí.

Walter Scott (1771 – 1832)Byl sběratelem skotských lidových balad, stal se tvůrcem historické povídky a románu. Byl často napodobován a stal se inspiračním pramenem pro mnoho evropských literátů.Ivanhoe – hlavní hrdina románu je statečný anglický rytíř, který věrně slouží svému králi Richardu Lví Srdce. Postava tohoto krále se objevuje i v dalším díle.Talisman – pojednává o třetí křížové výpravě do Palestiny a Richard patřil k velitelům křižáků.Wawerley – tento román pojednává o povstání skotských horalů proti anglické nadvládě v 18. století.

Viktor Hugo (1802 – 1885)Patří k nejvýznamnějším francouzským autorům světového významu. Zapojil se i do politiky. Zpočátku byl stoupencem Ludvíka Napoleona, který se později stal francouzským císařem pod jménem Napoleon III. Hugo byl postupně zklamán jeho politikou, stal se jeho kritikem a musel odejít do emigrace, kdy byl téměř dvacet let. Hugo byl básník, prozaik o dramatik.První román Devadesáttři – tento román pojednává o Velké francouzské revoluci a děj se odehrává roku 1793, kdy francouzská revoluce musela bojovat nejen s vnějšími nepřáteli, ale také s domácími vzbouřenci.Historický román Chrám matky boží v Paříži. Děj se odehrává ve středověké Paříži.


Legenda věků – je to třídílný básnický cyklus v němž se pokusil zobrazit civilizační vývoj lidstva od starověku po jeho dobu. Toto jeho dílo ovlivnilo také dva české básníky, kteří napsali podobná díla. Byli to Jaroslav Vrchlický a Josef Svatopluk Machar.

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1873)Nejvýznamnější ruský romantický básník. Ruští spisovatelé 19. století se k němu většinou nadšeně hlásili. Puškin pocházel ze staré šlechtické rodiny, velmi silné prožíval současné události v Evropě. Byl odpůrcem carského režimu. Byl v úzkých kontaktech s tzv. děkabristy – což byli účastníci šlechtické vzpoury proti carovi. Strávil část života ve vyhnanství, například na Kavkazu. Po návratu do Petrohradu žil pod policejním dozorem. Dvorské intriky ho vehnaly do souboje v němž byl zabit.V mládí napsal drobnější lyrickoepické skladby, například Kavkazský zajatec, Cikáni, Bachčisarajská fontána.Nejvýznamnější dílo je veršovaný román Evžen Oněgin. Hlavní hrdina je typicky ruská postava ruského šlechtice tehdejší doby (je plný velkých předsevzetí, od nichž však postupně upouští a nakonec ztrácí smysl života). Puškin byl pod velkým vlivem Byrona, avšak Evžen Oněgin má i některé prvky realistické.Napsal také několik povídek: Kapitánská dcerka, Piková dáma. Psal také dramata, nejvýznamnějším je historická hra Boris Godunov (pojednává o významném ruském carovi).Puškinova tvorba byla u nás poměrně brzy v překladech.

Karel Hynek Mácha (1810 – 1936)Narodil se v Praze. Po studiu gymnázia vystudoval práva, odešel pak jako advokátní praktikant do Litoměřic, kde zemřel. Nejvýznamnější český básník, ovlivněn Byronem, hodně cestoval, kreslil české hrady, zajímal se o divadlo a romantickou literaturu. Výborně ovládal český jazyk, jeho práce se vyznačují zvláštním smyslem pro zvukovou stránku uměleckého díla a bohatou metaforikou. Jeho počáteční tvorba byla ovlivněna zahraničními vzory, později si vytváří vlastní styl, cítil hluboký rozpor mezi svými představami a společenskou realitou. Důsledně provedená kritika ho přivádí k myšlence hlubokého osamocení. Jeho nejvýznamnějším dílem je lyrickoepická básnická skladba Máj. Děj je zde pouze náznakový, je tam hodně lyrických pasáží, krásy přírody, pocity hrdinů. Dva mladí lidé, Vilém a Jarmila, mají tragický osud. O Vilémovi se naznačuje, že to byl nejspíš loupežník. Za vraždu byl odsouzen k trestu smrti a před popravou ve vězení uvažuje o životě a smrti, zda bude následovat nějaký posmrtný život. Těmito otázkami se zabýval i sám Mácha. V závěru básně autor výkřikem „Hynku, Viléme, Jarmilo“ vyjádřil soucítění s těmito postavami. Máj je umělecky velmi působivý, patří ke klasickým dílům české literatury.Cikáni – zde píše o životě lidí z okraje společnosti.Márinka – je to povídka o dívce, která se zabývala uměním, ale byla těžce nemocná a v mladém věku zemřela.Plánoval napsat čtyřdílný historický román s názvem Kat. Měl zachycovat krále Václava IV. a jeho přítele kata. Díly se měly nazývat podle českých hradů, stačil napsat pouze první díl Křivoklát.

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)Občanským povoláním archivář, spolupracoval s Františkem Palackým. Erben sbíral ústní lidovou slovesnost, zejména pohádky nejen české, ale také různých slovanských národů a přiměl B. Němcovou, aby se také věnovala sběratelské a umělecké činnosti. Sběratelská činnost byla pro Erbena průpravou pro uměleckou tvorbu.Jeho nejvýznamnějším dílem je básnická sbírka Kytice. Jednotlivé básně částečně vycházejí z lidové slovesnosti. Kromě lidí, většinou žen, tam vystupují i nadpřirozené bytosti. Obsahem


básní je řešení problematiky viny a trestu. Člověk, když se proviní proti morálce nebo bohu je tvrdě potrestán, nad světem jakoby vládl osud, který vše řídí. Člověk se může zachránit, když lituje svého provinění a prosí o pomoc. Kytice byla od počátku uznávána jako vynikající dílo, je velmi působivá, je tam napětí a dramatický spád.

Štúrovci na SlovenskuTato skupina umělců, převážně básníků působila v 19. století. Měli zásluhu na vytvoření spisovné slovenštiny a to na základě středoslovenského nářečí z okolí Martina.Vedoucím činitelem byl Ľudovít Štúr. Další byli Samo Chalupka, Ján Botto, Janko Kráľ, Andrej Sládkovič a Jan Kalinčiak.V jejich době zaznamenala slovenská literatura značných úspěchů, ovšem jen dočasně. Po rakousko-uherském vyrovnání uherská vláda prováděla maďarizační politiku. Bylo omezováno slovenské školství a kultura.

Význam umění pro člověka, kulturní památkyUmění je důležitou součástí života společnosti, zejména vyspělé společnosti. Umění člověka obohacuje, vzbuzuje u něho estetické pocity, kultivuje ho.Rozumná a vyspělá společnost si váží svých kulturních památek, pečuje o ně, brání jejich devastaci.Je snaha podporovat turistický ruch, který zviditelňuje dotyčnou zemi ve světě a znamená také nemalý finanční přínos pro stát i jednotlivé obce.Naše republika má relativné hodně kulturních památek a cestovní ruch je u nás velký. Česká republika má také poměrně hodně objektů na listině UNESCO, světového kulturního dědictví. Například historické jádro Prahy, Český Krumlov, renesanční zámek v Litomyšli, Kutná Hora, lidové stavby v Holašovicích (selské baroko), Telč, Lednicko-valtický areál, Santiniho hřbitovní kostel u Žďáru nad Sázavou, morový sloup v Olomouci. Mezi další významné památky patří Karlštejn, Zvíkov, Křivoklát, z moderní architektury je to třeba věž na Ještědu, z přírody třeba Šumavský národní park.

Předpoklady vzniku realismu a naturalismuV první polovině 19. století se v evropských literaturách rozšířil romantismus a ve druhé polovině to byl realismus a naturalismus. V tomto období docházelo k velkým společenským změnám, zanikl feudalismus a rozvíjel se kapitalismus, početně rostou nové společenské třídy (buržoazie a proletariát). Mnoho lidí se stěhuje z venkova do měst, kde je větší anonymita lidí, narušují se mezilidské vztahy a rodinné vztahy. Negativní vliv má větší zaměření na peníze a majetek. Životní a pracovní podmínky dělníků byly špatné. Řada spisovatelů reagovala ve své tvorbě na společenské problémy sociální, morální, politické, hygienické. Autoři se snažili realisticky ukazovat život společnosti, včetně negativních jevů. Realismus vznikl ve vyspělých západoevropských zemích, zejména v Anglii a Francii. Postupně se šířil do dalších zemí na východ. Důležitou součástí realistických děl byl popis prostředí, hrdinové realistických děl byly často typické postavy reprezentující určité společenské skupiny. K nejvýznamnějším realistickým autorům patří Charles Dickens, Honoré de Balzac, Lev Nikolajevič Tolstoj, Karel Václav Rais.Naturalismus vznikl ve Francii, původ slova je od natura=příroda, autoři byli ovlivněni přírodními vědami. Snažili se uplatňovat některé vědecké postupy. Naturalismus sice vycházel z realismu, ale zaměřoval se výrazněji na negativní jevy (alkoholismus, bída, kriminalita, nemoci (TBC)). Hlavním představitelem naturalismu byl francouzský spisovatel Emil Zola.


Charles Dickens (1811 – 1870)Anglický realistický spisovatel, měl neradostné dětství a proto ve svých románech často zpracovával osudy chudých nešťastných dětí, například román Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka. Popisuje osudy dětských hrdinů s porozuměním a sympatiemi. Jeho nejslavnějším románem je Kronika Pickwickova klubu, tento román napsal na základě objednávky nakladatele. Líčí osudy členů jednoho klubu ze středních vrstev. Je to pásmo cestovatelských zážitků. Autor zde projevuje kritický postoj k různým stránkám života anglické společnosti, například konzervatismus, sociální problémy. Kritika tohoto románu je však zmírňována humorným přístupem autora.

Honoré de Balzac (1799 – 1850)Zakladatel francouzského kritického realismu. Vytvořil rozsáhlý soubor realistických románů s celkovým názvem Lidská komedie. Soustředil se na život francouzské buržoazie v Paříži a na venkově v první polovině 19. století. Odhaloval dravost, mamonářství a touhu po moci vyšších vrstev francouzské společnosti. Výborně zachytil zejména psychologii žen nebo lidí posedlých určitou vášní.Evženie Grandetová – hlavní postavou románu je dcera bohatého a bohužel i lakomého člověka, který zničil štěstí své dcery odporem proti jejímu sňatku, protože by musel vyplatit věno a zmenšil by své bohatství. Vychoval z dcery člověka ke svému obrazu.Otec Goriot – je to román o smutném osudu bohatého kupce, který zajistil, aby se jeho dvě dcery mohly vdát za šlechtice a tím se dostaly do vyšší společnosti. Dcery se pak za otce styděly, nestýkaly se s ním a on dožil svůj život v samotě a smutku.Sestřenice Běta – román psychologického zaměření, pojednával o starší osamělé ženě.Bratranec Pons – v tomto románu kritizuje podvodné pletichy příslušníků tzv. vyšší společnosti, kteří bezohledně usilují o hromadění majetku.I když byl Balzac realista, často uplatňoval romantickou motivaci ve stavbě děje. Lidské charaktery a jednání vysvětloval hlavně pudem, ale i prostředím jemuž věnoval velkou pozornost. Odsuzoval pokrytectví a nemorálnost vyšších vrstev.

Gustav Flaubert (1821 – 1880)Francouzský spisovatel, mistrovsky zobrazoval lidské vášně a citové vztahy. Jeho nejznámějším dílem je Paní Bovaryová. Hlavní hrdinka je Ema, dcera bohatého sedláka, která není spokojena s měšťanským životem, nudí se, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života. Její manžel, lékař, Karel Bovary je sice dobrák, ale má omezené zájmy. Je to realistický román psychologického zaměření.Druhým románem je Citová výchova. Román má autobiografické prvky. Hlavní hrdina zdědil velký majetek, což mu umožnilo vést nákladný, bezstarostný život, nemá jasný životní cíl a ztrácí smysl života. Děj se odehrává jednak v Paříži a jednak na venkově ve druhé polovině 19. století.

Stendhal (Henry Bell) (1783 – 1842)Francouzský spisovatel, jeho tvorba je na přechodu mezi romantismem a realismem. Uplatňuje psychologické postupy.Červený a černý – líčí příběh Juliena Sorela. Ukazuje jeho ctižádostivost a snahu vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky. Barvy v názvu symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru.Kartouza parmská – román líčí osudy mladého šlechtice, děj se odehrává převážně v Itálii, ale také líčí velmi působivě bitvu u Waterloo, ukazuje různé intriky, pokrytectví vyšší společnosti.


Emil Zola (1840 – 1902Hlavní představitel francouzského naturalismu po teoretické i praktické stránce.Tereza Raquinová – hlavní postava románu je vylíčena jako hříčka vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti. Je zbavena vlastní svobodné vůle.Zabiják – román ukazuje prostředí pařížských hospod, negativní vliv alkoholu na morálku a osobnost člověka.Germinal (žerminal) – román ukazuje prostředí havířů, jejich bídný život a hornickou stávku.

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)Největší ruský spisovatel kritického realismu. Pocházel ze šlechtické rodiny a většinu života prožil na svém statku v Jasné Poljaně. Jeho názory vycházely z křesťanských zásad, byly konzervativní, odmítal moderní městskou civilizaci.Sevastopolské povídky – zde využil svých zkušeností z Krymské války, kdy byl mladým důstojníkem ruské armády. Oceňoval statečnost obyčejných vojáků a nižších důstojníků a kritizoval šlechtu a vysoké důstojníky, kteří měli často špatnou morálku a sledovali své kariéristické cíle.Jeho největším dílem je rozsáhlý historický román Vojna a mír. Podává široký obraz ruské společnosti v době napoleonských válek, kdy ruská armáda často bojovala s Napoleonem. Ukazuje život carského dvora, šlechty, vojáků, obyčejného lidu. Působivě líčí bitevní scény, například bitva u Slavkova ((1805) Napoleon porazil spojená rakouská a ruská vojska), bitva u Borodina (u Moskvy, Napoleon sice obsadil Moskvu, kterou však Rusové zapálili a Francouzi před ruskou zimou ustupovali na západ).Anna Kareninová – v tomto románu se dotýká problematiky ženské emancipace. Hlavní postava pochází ze šlechtického prostředí, přesto se však necítila ve společnosti rovnoprávná.

Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904)Ruský spisovatel a dramatik realistického směru. Ve svých dílech psal převážně o životě ruské inteligence na venkově a v malých městech v době carského Ruska. Bylo to období přechodu od feudalismu ke kapitalismu, kdy upadá šlechta a dopředu se dere podnikatelská vrstva. Mění se i morálka lidí. Hlavní hrdinové pociťují nespokojenost se svým životem v zaostalých polofeudálních poměrech. Z jeho her, které byly překládány do mnoha jazyků včetně češtiny byly u nás nejvíce oblíbeny Tři sestry, Strýček Váňa, Višňový sad.Višňový sad – děj tohoto dramatu se odehrává na panském sídle bohaté statkářky. U sídla je veliký višňový sad. Ten se stává majetkem zbohatlého kupce Lopachina. Ten sleduje jenom finanční zisk a rozhoduje se sad zrušit a rozprodat půdu na parcely. Obraz kvetoucího višňového sadu a jeho zánik je symbolem rozkladu ruské šlechty a nástupu dravých kapitalistických podnikatelů.

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)Ruský realistický spisovatel a dramatik, jeho nejvýznamnější dílo je Revizor. Je to satirická komedie. Děj se odehrává v malém ruském městečku na počátku třicátých let devatenáctého století. Ústřední postavou je nepatrný úředníček Chlestakov, který se vyznačuje nesympatickou povahou. Městští radní očekávali s obavami příjezd revizora, protože byli zkorumpovaní a zneužívali svého úředního postavení. Úředníček Chlestakov se na svých cestách ocitl v dotyčném městečku a místní úředníci ho považovali za revizora. Byl oblečen podle velkoměstské módy a způsob jednání byl taky jiný. Začali ho podplácet a hostit, aby o nich napsal příznivou zprávu. On ochotně přijal roli revizora a pak s penězi včas ujel a končí to příjezdem pravého revizora a úředníci jsou překvapeni a nešťastni z toho, že budou muset znovu podplácet. Autor byl kritizován za toto dílo ze strany úředníků, policistů a kupců za to, jak jejich prostředí zobrazil.


Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881)Napsal nejprve povídky Chudí lidé – vyznačuje se realismem, humanistickým přístupem, vyznává demokracii a byl ovlivněn Gogolem.Další dílo je Zločin a trest. V tomto románu ukázal rozkladný vliv individualistického protestu proti sociálnímu zlu. Podává psychologický obraz vraha, studenta Raspolnikova. Je odsouzen k mnoha letům vyhnanství na Sibiři, kam s ním obětavě odjíždí jeho přítelkyně Soňa Marmelagovová.Bratři Karamazovi – je považován za jeho nejlepší román. Podává široký obraz šlechticko-buržoazní společnosti ve druhé polovině 19. století. Ukazuje jak se mění morálka, mezilidské vztahy a rodinné svazky. Vyjadřuje bolest nad lidským údělem, obavy o budoucnost a také nesouhlas s revolučním řešením.

Česká literatura ve čtyřicátých až devadesátých letech devatenáctého stoletíV tomto období bylo úspěšně završeno národní obrození, rozvíjela se česky psaná literatura, divadlo, žurnalistika, věda, kultura. Byla odstraněna hrozba germanizace. Spisovatelé se už nemuseli v takové míře věnovat národně buditelským tématům a mohli více psát o aktuálních problémech tehdejší společnosti, například problémy sociální, morální, politické. V revolučním roce 1848 byl velmi oslaben feudalismus a začíná se vyvíjet modernější kapitalismus a demokratická společnost. Česká společnost usilovala o rovnoprávné postavení v rámci Rakouska-Uherska. V padesátých letech devatenáctého století začala působit literární skupina Májovců. Nejvýznamnějším představitelem byl Jan Neruda. Později se vytvořily další dvě literární skupiny: Ruchovci a Lumírovci. V těchto skupinách byli sdruženi významní básníci. V próze a v divadle se rozšířil realismus, například tvorba Karla Václava Raise. Oblíbena byla historická próza, která ukazovala slavnou minulost a podporovala národní uvědomění. Zde byl nejvýznamnějším autorem Alois Jirásek. Koncem devatenáctého století se u nás objevují moderní umělecké směry, které většinou vznikly ve Francii.

Detektivní a vědeckofantastická literaturaJejí počátky jsou v devatenáctém století a velkého rozmachu dosáhla ve dvacátém století v souvislosti s velkým rozvojem vědy a techniky.Mezi zakladatele této prózy patří americký spisovatel a básník Edgar Allan Poe.

Edgar Allan Poe (1809 – 1849)V mládí osiřel a vychovával ho pěstoun Allan. Napsal řadu básní (asi 50). Nejvíce ho proslavila báseň Havran. Vyjadřuje kontrast mezi krásou a láskou a strachem ze smrti. Z jeho prozaických děl patří k nejznámějším Jáma a kyvadlo. Je to povídka s hrůzostrašným dějem (počátky horroru).

Jules Verne (1828 – 1905)Napsal přes 60 románů. Zakladatel moderního vědeckofantastického románu. Měl obrovskou fantazii a solidní technické znalosti. Ve svých představách vyspělé techniky předběhl svou dobu. K nejznámějším dílům patří Tajuplný ostrov, 20 000 mil pod mořem, Pět neděl v baloně, Dva roky prázdnin, Ocelové město a další. Ve svých dílech projevuje humanistické zaměření, víru v civilizační pokrok a lepší život lidstva.

Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)Významný novinář, básník a politický činitel. Narodil se v Borové u Havlíčkova Brodu. Pocházel z kupecké rodiny. Rodiče si přáli, aby byl knězem a proto po studiu gymnázia začal


studovat na kněžském semináři, měl však výhrady k některým věcem v církvi a byl vyloučen. Působil pak dva roky v Rusku jako vychovatel. Odcházel tam s představou, kterou měli mnozí obrozenci, že Rusko pomůže Čechům a dalším Slovanům získat svobodu. V Rusku však poznal, že reakční feudálně absolutistický režim utlačuje vlastní lid a nemůže přinést nic dobrého jiným Slovanům. Na základě ruských zkušeností se stal ostrým kritikem absolutismu a feudalismu a požadoval liberalizaci společnosti a ústavní demokratické zřízení. Patřil k politické skupině liberálů. Nejvíce se angažoval v revolučním roce 1848. Působil jako novinář v několika novinách, například Pražské noviny, Národní noviny, Slovan. Jeho publicistická činnost byla ostře sledována vládními orgány. Byl často vyšetřován a nakonec byl zatčen a deportován do Brixenu v Tyrolsku. Napsal řadu epigramů. Byly to krátké satirické básně proti šlechtě, církvi, policii, absolutismu atd.Obrazy z Rus – v těchto prózách kritizoval společenské poměry v Rusku, vládu a vyšší vrstvy a naopak sympatie k utlačovanému ruskému lidu.Vrcholem jeho tvorby jsou tři rozsáhlé satirické skladby, které napsal v Brixenu.Tyrolské elegie – zde básnickou formou zpracoval své zatčení a deportaci do Brixenu. Zesměšňuje rakouskou policii a tím odmítá rakouský politický systém.Král Lávra – vypadá to jako pohádka irského původu, ale ve skutečnosti je to ostrá kritika absolutistického režimu, který může nevinné lidi připravit o život.Křest svatého Vladimíra – zde vychází z ruských motivů, ukazuje panovníka jako bezohledného despotu, jemuž musí sloužit nejen všechen lid, ale i bůh Perun. Car nechává boha Peruna popravit za neposlušnost. Autor ukazuje církev jako nástroj moci absolutistických vládců.V Brixenu se Havlíčkovo zdraví zhoršilo a brzy po propuštění zemřel.

Božena Němcová (1820 – 1862)Vlastním jménem Barbora Panklová. Narodila se ve Vídni, matka Češka, otec Rakušan. Rodina se bezy přestěhovala do Ratibořic u Náchoda, kde rodiče byli zaměstnáni u vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Rodiče byli pracovně vytíženi a o výchovu dětí se hodně starala babička Magdaléna Novotná. V sedmnácti letech se provdala za Josefa Němce. Byl to úředník finanční stráže o mnoho let starší, neměl pochopení pro její literární činnost. Měl výbušnou povahu a vlastenecké smýšleni. Byl často přemisťován,. Zdraví Němcové se stále zhoršovalo, na druhé straně poznala různé kraje české i slovenské a toho využila v tvorbě. Karel Jaromír Erben ji přesvědčil aby se věnovala umělecké činnosti. Začala sbírat české a slovenské pohádky, které pak vyšly knižně jako Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti.Psala také národopisné studie o některých regionech, například Obrazy z okolí Domažlického, Obrazy ze života slovenského. Všímala si lidových zvyků, krojů, každodenních starostí. Tato tvorba pro ni byla průpravou pro psaní povídek. Psala hlavně o chudém lidu, například Divá Bára, Karla, V zámku a podzámčí, Chýše pod horami, Babička (nejvýznamnější povídka). Ústřední postava je značně realistický typ venkovské ženy s kladnými vlastnostmi, vyznačuje se lidovou moudrostí a bohatými životními zkušenostmi. Paní kněžna je taky vylíčena pozitivně, je určitým vzorem pro chování šlechty k lidu.Němcová neměla lehký život, přesto byla značně aktivní ve společenském životě. Projevila i osobní statečnost, když odvážně šla na Havlíčkův pohřeb a dokonce mu dala na rakev věnec s trním, aby dala najevo, že Havlíček byl mučedníkem a vláda má vinu na jeho předčasném úmrtí.

MájovciRoku 1958 byl vydán almanach Máj. Patřili tam Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Jakub Arbes, Václav Šolc a Karolína Světlá. Tito tzv. Májovci ve své tvorbě psali o


soudobých společenských problémech, například sociálních, morálních a politických. Méně než předchozí obrozenci psali o historii a národně buditelských tématech.Sympatizovali s nimi Božena Němcová a Karel Jaromír Erben.

Jan Neruda (1834 – 1891)Básník, prozaik a novinář. Pocházel z chudé pražské rodiny z Malé Strany. Měl sociální cítění a to se projevuje i v jeho tvorbě.Jeho nejvýznamnějším dílem jsou Povídky malostranské, zde psal o obyčejných lidech ze své rodné čtvrti.Povídka Trhani – zde ukazuje těžký život dělníků, pracujících na stavbě železnice.Byl velmi oceňován jako novinář pro svůj vtip a stylistickou obratnost. Napsal asi 2000 fejetonů. Tyto novinové články zpracovávají tématiku především pražského života a to zajímavým způsobem s uměleckými hodnotami. Některé povídky potom vyšly knižně pod názvem Studie krátké a kratší. K nejznámějším fejetonům patří „Kam s ním“, zde řeší problém odpadků ve velkoměstě a „1. Máj roku 1890“. Toho roku se poprvé slavil tento dělnický svátek a Neruda to přivítal se sympatiemi.Poezie --> Sbírky: Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Prosté motivy, Balady a romance, Zpěvy páteční.Zpěvy páteční – zde vyjadřuje myšlenku, že český národ v minulosti usiloval o pokrok a věří v lepší budoucnost národa.

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)Člen skupiny Májovců, básník, prozaik, novinář. Měl podobné názory na společnost jako Neruda. Na rozdíl od Nerudy se mu dostalo uznání už ze svého života. Byl pokládán za největšího českého básníka. Netrpěl jako Neruda vnitřními rozpory. Jeho poezie byla velmi optimistická. Vyznačuje se zpěvným veršem, který se liší od drsného, hořkého výrazu Nerudova.Večerní písně – je to sbírka lyrické poezie plné optimismu a radosti ze života. Vyjadřuje také své vlastenectví.V přírodě – je to sbírka přírodní lyriky, vnímá optimisticky a radostně přírodu. Vidí v přírodě harmonický řád, jaký mezi lidmi není. Hlásá návrat k přírodě, k jejímu řádu a obnově lidských vztahů.Vrcholem jeho básnické tvorby jsou některé básně ve sbírkách Pohádky z naší vesnice, Balady a romance. Tyto básně vytvářejí obraz středověké vesnice v polovině 19. století. Ukazují kladné i záporné stránky.Také Hálek psal povídky, například Na vejminku, Na statku a v chaloupce. Vyjadřuje se k životu venkovského lidu, bohatších i chudších obyvatel.

Adolf Heyduk (1835 – 1923)Člen skupiny Májovců. Zpracovával nejen českou tématiku, ale také slovenskou tématiku. Slovensko několikrát navštívil a měl k němu blízký vztah. Byl pokračovatelem snah Boženy Němcové o česko-slovenské sblížení. Například ve sbírce Cimbál a husle. Jeho poezie upozorňovala na těžký život slovenského lidu za Rakouska-Uherska, na sociální i národnostní útlak, tvrdou maďarizaci.

Karolína Světlá (1830 – 1899)Část její tvorby má venkovskou tématiku, jedná se zejména o tzv. Ještědské romány. Dějištěm je okolí Ještědu u Liberce. Světlá si nevšímala tolik sociálních problémů, spíše kladla důraz na mravní otázky. Většina jejích hrdinů jsou ženy, které vyznávají vyšší morální zásady. K jejím nejvýznamnějším dílům patří romány: Kříž u potoka, Vesnický román,


Černý Petříček. Napsala také povídku Hubička z níž později vzniklo libreto pro Smetanovu operu.

Jakub Arbes (1840 – 1914)Byl žurnalistou politických novin a byl často vyšetřován a pronásledován policií. Zajímal se o dělnickou problematiku. Například v románech: Kandidáti existence, Štrajchpudlíci. Arbes měl materialistický světový názor a proto se pokoušel o vědecký logický výklad domněle nevysvětlitelných životních jevů. Byl tvůrcem tzv. romanet, povídkových útvarů napínavě koncipovaných. V nich se zdánlivá záhada vysvětluje přirozeně pomocí věd, zvláště přírodních, ale i rozumovou úvahou. Jsou to například romanety Newtonův mozek, Svatý Xaverius.

Václav Šolc (1838 – 1871)Žil neuspořádaným životem. Napsal jedinou sbírku Prvosenky. Obsahují různorodou poezii, lyrickou, sociální, vlasteneckou. Působily na něj selské tradice, vzpomínky na nevolnictví, ale i tehdejší vlastenecké vztahy. Za základ národa považuje obyčejný lid.

Ruchovci a LumírovciJedná se o další dvě literární skupiny.Ruchovci mají název podle almanachu Ruch. Lumírovci podle časopisu Lumír, který řídil Josef Václav Sládek.Ruchovci ve své tvorbě navazovali na činnost Májovců. Ve své tvorbě se zabývali hlavně tehdejšími společenskými problémy, především v české zemi.Lumírovci byli více ovlivněni zahraniční literaturou, hodně překládali do češtiny a usilovali o vzestup české literatury na úroveň nejvyspělejších evropských literatur.Hlavním představitelem Ruchovců byl Svatopluk Čech a u Lumírovců vedle Sládka dále Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer.

Svatopluk Čech (1846 – 1908)Měl vlastenecké smýšlení. Dílo: Husita na Baltu – tuto báseň uveřejnil v almanachu Ruch. Další vlastenecké básně jsou: Adamité, Roháč na Sioně. Další dílo: básnická skladba Slávie – je to alegorické dílo. Zde vyjádřil myšlenku spolupráce slovanských národů, s cílem dosáhnout pro Slovany rovnoprávnost a svobody. Další dílo: dvě básně s ruskou tématikou Do světa širého a Step. V těchto básních vyzdvihl ruskou revoluci 1905, protože tato revoluce inspirovala k boji za svobodu a práva také naše lidi. Některé díla mají venkovskou tématiku. Ve stínu lípy – v této skladbě si skupina venkovanů před hostincem vypráví veselé i vážné příběhy. Skladba má idylický ráz.Lešetínský kovář – v této skladbě již není takový idyla. Ukazují se zde problémy sociální a národnostní za Rakousko-Uherska (germanizace).Sekáči – zde píše o nelehkém životě zemědělských dělníků, pracujících pro statkáře.Písně otroka – zde vyjadřuje odpor k útlaku.Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – je to satira proti životnímu stylu měšťácké společnosti.Broučkiády – nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století. Tato satira srovnává statečnost a vlastenectví husitů a negativními vlastnostmi měšťáků 15. století, které reprezentoval pan Brouček.

Julius Zeyer (1841 - 1901)Člen skupiny Lumírovců, na rozdíl od většiny našich spisovatelů pocházel z bohaté rodiny. Měl romantické postoje k životu i umělecké tvorbě.Vyšehrad – je to veršovaný soubor s historickou tématikou.


Román Jan Maria Plojhar – zde píše o hrdinovi, který odchází do ciziny za lepším životem.Podobně jako Božena Němcová nebo Adolf Heyduk, měl blízký vztah ke Slovensku, jehož se týká část jeho tvorby, například pohádkové drama Radúz a Mahulena.

Josef Václav Sládek (1845 – 1912)Básník a novinář, pocházel z chudé rodiny, studoval v Praze přírodní vědy. Dva roky pobýval v USA. Oceňoval tam demokratičtější poměry ve srovnání s Rakousko-Uherskem, avšak viděl také negativní jevy v americké společnosti, například útlak indiánů nebo přílišná honba za ziskem. Po návratu byl profesorem angličtina a redigoval časopis Lumír. Své zážitky z cest vylíčil ve sbírce Jiskry na moři. vyjádřil zde své vlastenectví, ale i stesk po domově a také protest proti útlaku indiánů.Považoval za nejvýznamnější část svého národa sedláky, u nichž také viděl větší vlastenectví. To vyjádřil ve sbírkách Selské písně a České znělky. Oslavuje zde jejich pracovitost, lásku k půdě, odpor k šlechtě a vlastenectví.Napsal několik sbírek pro děti, například Zlatý máj, Skřivánčí písně a Zvony a zvonky. Ukázal, že i pro děti je možno psát umělecky hodnotné básně.Stejně jako jiní Lumírovci hojně překládal z cizích literatur, hlavně z angličtiny. Jeho největším překladatelským dílem je překlad třiceti dvou Shakespearových dramat.

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)Vlastním jménem Emil Frída. Vystudoval filozofickou fakultu v Praze. Poté byl vychovatelem a učitelem a nakonec profesorem srovnávacích dějin literárních na pražské univerzitě. Jeho dílo je velmi rozsáhlé, napsal přes osmdesát básnických sbírek. Psal poezii lyrickou i epickou. Z lyrické například Poutí k Eldorádu. Zde vyjadřoval svou lásku k vlasti, k rodině, víru v člověka. Z jeho epické tvorby je to zejména soubor sbírek Zlomky epopeje. Zde se snažil zachytit básnickým obrazem myšlenkový vývoj lidstva od pravěku až po svou dobu. Jemu blízká byla zvláště řecká antická kultura.Na svou dobu se díval spíše jako na dočasný výpadek. Součástí Zlomků epopeje je i sbírka Selské balady. Zde zachytil útlak selského lidu po bělohorské době. Jeho nejznámějším dílem je komedie Noc na Karlštejně. Zde zobrazil Karla IV. spíše jako soukromou osobu než jako panovníka. Také on hojně překládal, zejména z románských literatur.

Realistické divadloVe druhé polovině devatenáctého století se rozvíjí realistický směr v literatuře i v divadle. Průkopníkem divadelního realismu byl Ladislav Stroupežnický. Byl prvním dramaturgem Národního divadla a jeho zásluhou se uváděly realistické hry. Realismus jako směr usiloval o pravdivé zobrazování společenského života. Sám také napsal několik her, například Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová. Jeho nejvýznamnější hrou jsou Naši furianti. Je to veselohra z venkovského prostředí, o životě sedláků, kteří byli hrdí na svůj majetek.Alois a Vilém MrštíkovéNapsali velmi významnou hru Maryša, je to realistické drama z hanácké vesnice. Rodiče přinutili svoji dceru, aby se provdala z majetkových důvodů za mnohem staršího vdovce s dětmi i když ona měla ráda mladého Francka. Končí to tragicky, kdy nešťastná Maryša manžela otrávila.Gabriela PreissováNapsala drama ze slovácké vesnice Její pastorkyňa. Z toho potom vznikla opera Leoše Janáčka. Je zde protest proti ovládání lidských vztahů majetkem a proti předsudkům společenským i náboženským.


Realistická česká prózaNejvýznamnějším autorem je Karel Václav Rais, Tereza Nováková, Antal Stašek, Josef Holeček.Rais napsal román Zapadlí vlastenci, zde vyzdvihl záslužnou činnost vlasteneckých učitelů a kněží, kteří za národního obrození šířili na vesnicích vzdělanost a národní uvědomění. Tím bojoval proti germanizaci.T. Nováková ve svých realistických románech psala o výjimečných osobnostech, které přemýšlely o společenských problémech a usilovali o nápravu. Její nejvýznamnější román je Jiří Šmatlán. Hlavní postava hledá u různých náboženství a ideálů takový, který by chudým lidem nejvíce pomohl. Nakonec se přiklání ke křesťansky zabarvenému socialismu.Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman. Jeho synem byl Ivan Olbracht (Kamil Zeman). Napsal O ševci Matoušovi a jeho přátelích. Hlavní postava, původně švec, později textilní dělník Matouš Štěpánek protestoval proti útlaku za Rakouska, zúčastnil se revoluce 1848 a byl pronásledován rakouskou policií.Josef Holeček psal o rodném jihočeském kraji, zejména rozsáhlou románovou kroniku Naši. Věnoval pozornost hlavně životu sedláků u nichž viděl lepší morálku než u měšťanů nebo vyšších vrstev. Oceňoval u nich, že se drží národních tradic, byli pracovití, čestní. Jeho pohled na venkovský život nebyl zcela realistický, podával dosti zidealizovaný obraz venkovského života.

Alois Jirásek (1851 – 1930)Pocházel z Hronova ve východních Čechách. Studoval historii a byl středoškolským profesorem. Hlavní představitel historické beletrie. Psal zejména o třech obdobích:

- doba husitská; divadelní hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč; romány: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král (Jiří z Poděbrad)

- doba pobělohorská; romány: Skály, Skaláci, Temno, Psohlavci- F.L.Věk pětidílný román o národním obrození; Filozofská historie o životě studentů

kolem revolučního roku 1848Pro mládež napsal Staré pověsti české, Z Čech až na konec světa (je to přepracování středověkého cestopisu)

Zikmund Winter (1846 – 1912)Oproti Jiráskovi méně známý autor historické beletrie. Byl profesionálním historikem, který se věnoval období šestnáctého a sedmnáctého století. O tomto období kromě vědeckých prací napsal řadu povídek a zejména román Mistr Kampanus. Hlavní postavou byl rektor Univerzity Karlovy, který po se Bílé Hoře marně snažil uhájit pozice evangelické církve před náporem jezuitů.

Moderní uměníVe druhé polovině 19. století již v Evropě zanikají pozůstatky feudalismu, rozvíjí se kapitalistická společnost. mnoho venkovanů se stěhuje do měst za prací.Vznikají nové společenské třídy, mění se životní styl i morálka. Zejména ve velkých městech narůstají problémy sociální, morální a politické. Schyluje se k první světové válce.Mnozí spisovatelé a jiní umělci nebyli spokojeni s tehdejší společností a uměním. Zdůrazňovali svobodu a nezávislost umělecké tvorby, individualistický postoj autora, který odmítal sloužit nějakým mocenským skupinám. Tito mladí umělci žili často bohémským životem. Svým životním stylem i tvorbou často provokovali literární kritiku i měšťáckou společnost. Na základě individualistického postoje a svobody tvorby vznikaly nové umělecké


směry, většinou ve Francii, kde světově významným centrem umění byla Paříž. Tyto nové směry se pak šířily do celé Evropy.Mezi nejvýznamnější z těchto směrů patří impresionismus, symbolismus a dekadence. Na počátku moderní poezie byla trojice francouzských básníků: Charles Baudeluire (Bódler), Paul Verlaine (Verlén), Artur Rimbaud (Rembó).

Charles Baudeluire (1821 – 1867)Byl nejstarší z nich. Obdivoval amerického autora E. A. Poe. Překládal do francouzštiny jeho díla. Slavným se stal vlastní sbírkou básní Květy zla. Kvůli nim byl odsouzen k pokutě z mravnostních důvodů. V této sbírce šokoval svými uměleckými představami, spojoval krásu a ošklivost, dobro a zlo.

ImpresionismusNázev pochází od francouzského slova imprese = okamžitý dojem. Umělci se snažili zachytit své dojmy nějaké skutečnosti, hlavně z přírody. Impresionismus se uplatnil hlavně v poezii a v malířství. Český impresionistický básník byl Antonín Sova.

SymbolismusTento směr používal hojně nepřímých pojmenování, metafor. Básně byly dost náročné na pochopení. Nejvýznamnější český symbolistický básník byl Otokar Březina.

DekadenceToto slovo znamená úpadek. Představitelé tohoto směru dávali ve své tvorbě najevo hluboký odpor k tehdejší společnosti, umění a morálce. Jejich tvorba působila na čtenáře a kritiky dojmem úpadku. V české poezii je nejznámějším dekadentním básníkem Karel Hlaváček.

Česká modernaMladá generace českých spisovatelů koncem 19. století byla ovlivněna novými uměleckými směry, které pocházely hlavně z Francie. Roku 1895 vydala skupina mladých umělců Manifest české moderny – zde vyjádřili rozchod kultury s vládnoucí společností a dosavadním uměním.Do této skupiny patřili: Antonín Sova, Otokar Březina, Vilém Mrštík, Josef Svatopluk Machar a nejvýznamnější literární kritik František X. Šalda.Autorem Manifestu byl Machar. Neměli jednotný umělecký program, zdůrazňovali individualismus a různorodost v umění, právo na osobité pojetí tvorby. Uplatnili se v různých uměleckých směrech.

Katolická modernaJakub Deml – byl to kněz, básník a prozaik, tvořil hlavně po roce 1900. Napsal například Tanec smrti – vyjadřuje pocity úzkosti člověka.Jaroslav Durych – začal tvořit před první světovou válkou. Jeho nejznámější dílo je román Bloudění – zde líčil období od Bílé Hory (1620) a ukazuje hrůzy třicetileté války.

Moderní revueByl to časopis představitelů české dekadence kolem roku 1900. Hlavní představitelé byli Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic.

KubismusModerní umělecký směr, měl zásadní význam hlavně ve výtvarném umění, rušil perspektivy, aby mohl zachytit skutečnost jakoby z několika různých stran. Počátky kubismu jsou spjaty


s osobností Pabla Picassa. Byl to španělský malíř a sochař, který žil v Paříži. Měl protifašistické a demokratické smýšlení, částí svého díla to dal najevo. Například jeden jeho obraz reagoval na španělskou občanskou válku, kdy hitlerovské letectvo zničilo jedno španělské město.Slovo kubismus pochází od slova kubus = krychle. V českém prostředí se kubismus výrazně uplatnil také v architektuře.

VitalismusTento směr se uplatnil hlavně v poezii po první světové válce, kdy autoři vyjadřovali radost z konce války, psychologickou úlevu, optimismus do budoucna.Vitalistická tvorba brzy zeslábla, protože se objevovaly každodenní starosti, hlavně hospodářská krize.

AnarchismusTento směr vznikl v carském Rusku, hlavním představitelem byl ruský revolucionář Bakunin.Anarchisté odmítali kapitalistický řád a stát, které považovali za utlačovatelské. Požadovali co největší svobodu pro jednotlivce.Anarchisté používali násilnických metod, bombových atentátů, střelby do politiků apod.

FuturismusPochází od slova futurum = budoucnost. Na rozdíl od jiných směrů, které vznikly ve Francii, futurismus vznikl v Itálii, kde roku 1909 byl vydán manifest. Zakladatelem byl Marinetti.Futurismus odmítal dosavadní tradiční umění, zaměřil se na civilizační pokrok a uplatňoval novátorství nejen v obsahu, ale i ve formě uměleckého díla. Nejznámějším představitelem futurismu byl ruský revoluční básník Vladimír Majakovský. Jeho nejvýznamnější díla jsou tzv. revoluční eposy V.I.Lenin, Správná věc, 150 000 000.

ExpresionismusVyjadřoval vnitřní vztah umělce k nějaké skutečnosti, uplatnil se hlavně v malířství, v poezii, psychologickém románu a v dramatu.

Petr Bezruč (1867 – 1958)Vlastním jménem Vladimír Vašek. Pocházel z Opavy. Po studiích působil jako poštovní úředník v Brně a v Místku. Kolem roku 1900 uveřejňoval v brněnském časopise Čas své básně, které roku 1903 vyšly ve sbírce Slezské číslo a od roku 1909* pod názvem Slezské písně. Vyjadřuje zde sociální a národnostní útisk na Ostravsku za Rakouska-Uherska. K nejznámějším básním patří Maryčka Magdonová, Kantor Halfar a báseň Ostrava. Zde vyjadřuje těžký život havířů, kteří pracují na uhlobarony a v závěru vyjadřuje přesvědčení, že havíři se vzbouří a svrhnou vykořisťovatele.Básně velmi zapůsobily jak svým obsahem, tak formou. Používal některých nářečných a havířských výrazů, aby přiblížil atmosféru života na Ostravsku. Roku 1930 napsal básnickou skladbu Světlonoska modrá. Má vzpomínkový ráz, uvažuje o svých dvou přáních z mládí: aby získal do své sbírky vzácného motýla a aby jeho lid na Ostravsku žil lépe. První přání se mu splnilo, druhé ne.

Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)Byl bankovním úředníkem ve Vídni. To mu umožnilo dívat se s odstupem na českou politiku a společnost. Měl vlastenecké názory a po vzniku Československa zastával vysoké funkce v armádě.První sbírka Confiteor – znamená to „zpovídám se“. Vyjadřoval vlastenecké postoje a zdůrazňoval svůj osobní přístup ke společenským otázkám.


Tristinum Vindobona (Vídeňské žalozpěvy). I zde vyjadřoval svůj vřelý vztah k vlasti a to skromným způsobem a kritizoval společnost za Rakouska-Uherska.Magdalena, Zde by měly kvést růže – v těchto sbírkách vyjadřuje smutné osudy žen tehdejší společnosti, která byla velmi pokrytecká.Golgota – v této sbírce vyjadřuje své pocity týkající se politiky, sociálních problémů, je zde satira, ale i vlastenectví.Největším dílem je Svědomí věků. Je to soubor devíti básnických sbírek, zabývá se vývojem lidstava od starověku po novověk (19. století). Chtěl vystihnout povahu každé doby. Za vrcholné období lidstva považoval antiku. Svoji dobu novověku hodnotil záporně.

Otokar Březina (1868 – 1929)Básník symbolistického směru. Občanským povoláním byl učitel. Napsal pět symbolistických sbírek.Tajemné dálky – je to v podstatě náladová lyrika smutného rázu. Napsal to po smrti rodičů.Svítání na západě – je to meditativní poezie, vyjadřuje odpor k životu a jeho nedokonalosti a záchranu hledá v posmrtném životě.Větry od pólu – v této sbírce začíná pomalu překonávat svůj negativní vztah k životu, oslavuje síly vesmíru.Stavitelé chrámu, Ruce – hledá jednotu života na zemi s celým vesmírem, smiřuje se se světem.

Karel Hlaváček (1874-1898)Zemřel na tuberkulózu. Ve své tvorbě se brzy přiklonil k okruhu moderních básníků kolem Moderní revue. Měli blízko k dekadenci a Hlaváček byl nejvýznamnějším představitelem české dekadence.Pozdě k ránu – zde básnicky zobrazil symbolickou neskutečnou krajinu mezi dnem a nocí. Důležitou úlohu má v jeho básních zvuková stránka směřující k určité monotónnosti. Má se tím u čtenáře vyvolat dojem, pocit, nálada, například Melancholie smutku.Mstivá kantiléna – zde jsou naopak vzpurné, revoltující tóny, vyslovil vzdor utlačovaného jedince, pro svůj odboj nalezl symbol v postavách gézů (byli to zchudlí potomci nizozemské šlechty v sedmnáctém století, kteří bojovali proti španělským okupantům).

Antonín Sova (1864-1928)Pocházel z Jižních Čech, byl úředníkem a nakonec ředitelem knihovny. Hlavní představitel české impresionistické poezie. Vyjadřuje rozpor mezi svými představami o světě a neutěšenou skutečností. Působivě vylíčil krásy přírody Jižních Čech. Patří sem impresionistické sbírky: Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit a vzdor. Příroda se stává tlumočníkem autorových nálad a dojmů. Později se přiklání k symbolismu, ale tato tvorba je méně významná než jeho impresionistická poezie, například sbírka Zlomená duše.

Anarchističtí buřičiJedná se o skupinu mladých básníků, kteří začali tvořit kolem roku 1900. Patřili sem Fráňa Šrámek, Karel Toman a František Gellner.Projevovali nespokojenost s tehdejší společností a uměním za Rakouska-Uherska a ve své tvorbě kritizovali společenské nedostatky zejména sociální (bídu).Soustřeďovali se kolem časopisu Nový kult, který vedl básník S.K.Neumann. Ten byl v mladších letech ovlivněn anarchismem.

Fráňa Šrámek (1877-1952)Jeho tvorba byla velmi oblíbená hlavně u mladých lidí.


Života bído, přec tě mám rád – v této sbírce vyjadřuje pocity mladého člověka, který je na světě rád navzdory různým problémům.Modrý a rudý – v této sbírce nejvýrazněji vyjádřil svůj anarchistický postoj ke společnosti, vyjadřoval odpor k vojenské službě a drilu.Stříbrný vítr – je to román o mladých lidech, později zfilmovaný. Hlavní postava je student Jan Radkin. Nerozumí si se svým přísným otcem, který cestoval po světě.Splav – je to sbírka lyrické poezie, vyjadřuje pocity mladých lidí.Měsíc nad řekou – divadelní hra, později zfilmována. Pojednává o srazu absolventů jedné školy po mnoha letech, někteří si tam přivedli i své děti, ukazuje se zde rozdílný postoj k životu mezi starší a mladší generací.

Karel Toman (1877-1946)Torzo života – je to sbírka lyrické poezie, ale vyjadřuje také soucit s trpícími a odpor k měšťáctví.Měsíce – je zde dvanáct básní, vyjadřuje víru v budoucnost českého národa.

František Gellner (1881-1914)Po nás ať přijde potopa – v této sbírce vyjadřuje život velkoměsta, hlavně nočního. Je zde bohémská póza. Všichni členové této skupiny se vyznačovali bohémským způsobem života.

Viktor Dyk (1877-1931)Měl vážnější postoj k životu než oni. Také kritizoval společenské nedostatky, například ve sbírkách Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice.Za první světové války napsal čtyři sbírky Lehké a těžké kroky, Okno, Anebo, Poslední rok. Říká se jim tetralogie.Vyjadřoval své vlastenectví, vyzýval národ do boje za svá práva.Zmoudření dona Quijota – je to drama o smutném konci bouřících se jedinců.Krysař – je to novela zpracovaná na základě německé středověké pověsti.

František Xaver Šalda (1867-1937)Nejvýznamnější literární kritik z první poloviny dvacátého století. V menší míře psal i básně a prózu. Šalda vstoupil do literatury a literární kritiky v devadesátých letech devatenáctého století, ale měl vliv na několik generací autorů. Kladl vysoké požadavky na literaturu a kritiku chápal jako samostatnou tvorbu, která je rovnocenná umělecké činnosti, protože má napomáhat rozvoji literatury. Snažil se přispět k vyšší úrovni národní vzdělanosti a společenského života. Zdůrazňoval individuálnost a nezávislost uměleckého projevu. Neustále kladl otázku vztahu umělce a národního kolektivu.Napsal velké množství esejů. Jsou to zamyšlení nad otázkami umění, filozofie a vědy, kde autor projevuje své názory. Roku 1905 vyšla jeho sbírka esejů Boje o zítřek. Další v roce 1913 Duše a dílo – zde pojednává o významných autorech, českých i zahraničních, kteří podle jeho názoru přinesli do literatury něco významného, nového (Mácha, Němcová, Březina, Sova atd.).Šalda byl demokrat a zároveň se vyjadřoval kriticky ke společenským nedostatkům.Za první republiky vydával časopis Zápisník, v němž soustavně sledoval českou literaturu a kulturu.

Stanislav Kostka Neumann (1875-1947)Pocházel z Prahy, jako student se sblížil s pokrokovým hnutím a pro účast na jeho akcích byl odsouzen v procesu s tzv. Omladinou. Připojil se k anarchistickému hnutí, v němž pak patřil k předním organizátorům a vydával i jeho časopis Nový kult.


Zpočátku byla jeho básnická tvora ovlivněna anarchismem a dekadencí. Tehdy napsal sbírku Satanova sláva mezi námi. Roku 1914napsal sbírku přírodní lyriky Kniha lesů vod a strání. Byl inspirován krásami přírody v okolí Brna.Nové zpěvy – v této sbírce oslavuje technickou civilizaci, v níž viděl nástroj společenského pokroku.Po první světové válce se přiklonil ke komunistickému hnutí, vstoupil do KSČ. Napsal sbírku Rudé zpěvy. Je to revoluční poezie, vyzývá k odstranění kapitalismu podle vzoru Ruska.Ve třicátých letech byla jeho poezie ovlivněna jednak hospodářskou krizí, jednak narůstajícím nebezpečím fašismu a války. Patří sem sbírky Sonáta horizontálního života, Srdce a mračna.Po mnichovském diktátu roku 1938 reagoval sbírkou Bezedný rok.Zamořená léta – zde reagoval na okupaci a válku.

Jaroslav Hašek (1883-1923)Byl znám už před první světovou válkou jako bohém, mystifikátor a populární humorista. Jeho početné povídky sice rádi otiskovali v různých časopisech (většinou pod pseudonymy), přesto však jako spisovatel nebyl příliš uznáván. Napsal velké množství humoristických a satirických povídek. Patřil ke generaci buřičů. Vystřídal mnoho zaměstnání, rád se toulal. Procestoval celou střední Evropu a Balkán. Za první světové války se jako rakouský voják dostal do Ruska, brzy upadl do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, kde byl redaktorem časopisu. Pak přešel k bolševikům a v Rudé armádě byl komisařem. Pak se vrátil do Čech a začal zpracovávat román o Švejkovi.Část svých povídek vydal ve sbírce Črty, povídky a humoresky z cest. Už v prvních povídkách se začal formovat ústřední typ Haškovy prózy, lidový chytrák připomínající hloupého Honzu. Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona – je to parodie tehdejšího veřejného života a politického systému v Rakousku-Uhersku.V Rusku napsal povídku Dobrý voják Švejk v zajetí. Aby se mohl soustředit na práci o Švejkovi odešel z Prahy do Lipnice.Osudy dobrého vojáka Švejka za světové válkyÚstřední hrdina je obyčejný voják, který má dobrou vůli plnit rozkazy, ale svojí činností kolem sebe šíří zmatek a jeho nadřízení jsou z něj nešťastni, vyhrožují mu různými tresty, ale on se dokáže ze všeho dostat. V románu, který má humoristicko, satiristický ráz vystupuje mnoho postav. Kromě lidových postav je tam řada úředníků a důstojníků rakouské armády. Ti jsou často zobrazeni humorně, satiricky. Například poručík Dub. Tím zesměšňoval jednak válku a celé Rakousko-Uhersko. Román byl přeložen do mnoha jazyků a několikrát zfilmován.

Romain Rolland (1866-1944)Francouzský spisovatel, vycházel z humanistických tradic, odmítal válku a kritizoval politiku, která válku zavinila. Do první světové války jako pacifista odmítal ideologii obou soupeřících stran, trojskpolku i trojdohody. Po válce se sblížil s komunistickým hnutím, v němž viděl obrodu lidstva a zajištění míru.Jeho největším dílem z doby před první světovou válkou je rozsáhlý román Jan Kryštof. Vypráví o osudu německého hudebníka, který je velmi úspěšný, ale nelíbí se mu společenská a politická situace v Německu. Hledá oporu pro svou touhu po svobodě. Román podává zároveň kritiku německé i francouzské společnosti.Dobrý člověk ještě žije – tento román napsal už po první světové válce, líčí optimistického člověka, který dovede šťastně prožít svůj život navzdory různým problémům.Petr a Lucie – je to novela, líčí příběh dvou mladých lidí za první světové války v Paříži roku 1918. Oba končí tragicky, když zahynuli v kostele při náletu. Dílo je ostrou obžalobou války.


Henri Barbusse (1873-1935)Napsal román Oheň, je to otřesný doklad z první světové války. Příběh jedné vojenské čety z první linie na frontě. Využil zde vlastních zážitků z války. Je to netradiční román tvořený pásmem scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny.

První světovou válku zpracovávali také autoři z řady jiných zemí, zejména těch, které byly válkou velmi postiženy, například Německo E. M. Remarque, Amerika Ernest Hemingway, Rusko Izák Babel.

Erich Maria Remarque (1898-1970)Německý spisovatel, stoupenec demokracie, kritik fašismu a války. Ve svých románech reagoval na obě světové války. Jeho nejznámějším románem, později zfilmovaným je Na západní frontě klid. Označuje se jako tzv. generační román, píše o tehdy mladé generaci, která byla drasticky postižena první světovou válkou. Líčí osudy studentů jedné německé školy, kteří byli ovlivněni svým nacionalistickým učitelem, který je přesvědčoval, že musí bojovat za svou německou vlast. Všichni dobrovolně vstoupili do armády. Autor ukazuje tvrdé podmínky výcviku, dril v armádě a pak hlavně život na frontě proti Francii. Psáno formou vyprávění hlavního hrdiny, který nakonec také zahynul. Ukazuje jak postupně padli jednotliví spolužáci. Na frontu pak byli posíláni i velmi mladí chlapci, kteří neměli vojenské zkušenosti a mnoho jich zahynulo. Román je obžalobou války a politiky, která válku zavinila. Na tento román volně navazuje několik románů: Cesta zpátky – líčí osudy vojáků ke konci války a jejich návrat domů a psychické a společenské problémy vojenských veteránů.Tři kamarádi – líčí osudy bývalých frontových vojáků.

Ernest HemingwayAmerický spisovatel, oblíbil si Kubu, kde žil řadu let. Také on psal o první světové válce, jíž se zúčastnil jako americký voják na italské frontě. Je to román Sbohem armádo.Komu zvoní hrana – zde reagoval na španělskou občanskou válku. Líčí osudy několika republikánských vojáků.Zelené pahorky africké – zde líčí lovy divoké zvěře v Africe.Stařec a moře – novela, hlavní postavou je starý rybář, který jednou ulovil velkou rybu, přivázal ji za loď, ale než se dostal ke břehu, zůstala z ryby kostra. Je zde vyjádřena myšlenka, že člověk má překonávat překážky, nevzdávat se, jít za svým cílem. Dostal Nobelovu cenu.

Isaac BabelRuský spisovatel a novinář, psal o první světové válce a o občanské válce v Rusku po Říjnové revoluci. Jeho hlavní dílo je Rudá jízda – je to sbírka povídek, ukazuje brutalitu války značně objektivním způsobem.

Proletářská poeziePoetismusPo první světové válce mnoho lidí sympatizovalo s politickou levicí a někteří chtěli i socialismus podle vzoru Sovětského Ruska. Tyto levicové názory měli i mnozí umělci, včetně básníků. Patřili sem například Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Jindřich Hořejší, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval a zejména Jiří Wolker. Jsou to hlavní tvůrci proletářské poezie. Vyjadřovala odpor ke kapitalismu, soucítění s těžkým životem chudých lidí, dokonce výzvy k revoluci.


Ve druhé polovině dvacátých let došlo ke zlepšení hospodářské situace a životní úrovně a revoluční vlna zeslábla. Mnozí básníci přecházeli od proletářské poezie k poetismu (Nezval, Seifert a Konstantin Biebl). Poetismus zdůrazňoval radost ze života, optimismus, vtip, novátorství v umělecké tvorbě a neobsahoval revoluční prvky.SurrealismusVe třicátých letech Nezval po návštěvě Francie uvedl do české poezie surrealismus. Tento směr usiloval o využití lidského podvědomí v umělecké tvorbě. Používal psychického automatismu, básně neměly příliš logickou stavbu a byly těžko srozumitelné pro většinu čtenářů. Nezval byl kritizován, že jeho poezie (surrealistická) pro dělníky nic pozitivního nepřináší, je nesrozumitelná.

Jiří Wolker (1900-1924)Pocházel z Prostějova, studoval práva, onemocněl tuberkulózou, léčil se v Tatrách.Zpočátku na něj působila dekadentní poezie a vitalismus, který se projevoval po první světové válce. Těchto vlivů se však brzy zbavil, začal věnovat pozornost životu chudých lidí a postupně se přetvořil v básníka proletářské poezie.První sbírku Host do domu vydal v roce 1921. Zde se obrací od vlastního nitra k vnějšímu světu, ke společenským problémům. Věří ještě, že společnost je možno pokorou přetvořit v harmonický a družný svět.Svatý kopeček – je to básnická skladba, název má podle výletního a poutního místa u Olomouce, kam s rodiči často jezdíval. Je to autobiografická báseň, vrací se k zážitkům z dětství.Těžká hodina – sbírka byla vydána roku 1922. Vypovídá o proměně v revolučního básníka. Básník musí zaujmout stanovisko k sociálním problémům a třídním konfliktům. Básník jakoby přecházel od srdce ke světu, zvyšuje zájem o velkoměsto a proletariát. Nový výchozí bod své poezie nalezl v kolektivismu. Významné v této sbírce jsou zvláště sociální balady. Například: Balada o snu, Balada o námořníkovi, Balada o očích topičových a U rentgenu. Zde je konflikt člověka se společenským řádem, zatímco u klasických balad Erbenových je konflikt s osudem. U Wolkera proletářský hrdina musí být aktivní a musí bojovat proti nespravedlnosti.Wolker psal i moderní pohádky se sociálním a politickým dopadem. Nejznámější je pohádka O milionáři, který ukradl slunce.Wolker jako hlavní tvůrce proletářské poezie psal také teoretické články o této poezii.Když v roce 1924 zemřel, proletářská poezie začala ustupovat.

Josef Hora (1891-1945)Komunisticky orientovaný novinář a básník, tvůrce proletářské poezie. Roku 1929 byl vyloučen z KSČ spolu s mnoha jinými, protože nesouhlasil s tzv. bolševizací strany po nástupu Gottwaldova vedení. Přesto zůstal přesvědčeným socialistou, byť ne bolševického ražení.V první polovině dvacátých let napsal několik sbírek proletářské poezie: Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro.V těchto sbírkách vyjadřuje své osobní pocity i postoje ke společenským problémům. Podával obraz dělníka a jeho revolučního boje. Vyjádřil představu lidského bratrství založeného na svobodné tvořivé práci a úctě člověka k člověku. Nebyl tak radikální jako Stanislav Kostka Neumann.Zlomem v jeho tvorbě je sbírka Itálie. Orientuje se zde na smyslové prožitky, líčí italskou krajinu, život lidí a města. Sbírka vyšla roku 1925.Roku 1927 vydal sbírku Struny ve větru. Byl inspirován cestou do Sovětského svazu. Prolínají se zde přírodní náměty se společenskými tématy.


Roku 1938 napsal sbírku Domov. Reagoval na pohnutý rok mnichovského diktátu. Zdrojem síly je mu vědomí národních tradic a sepjetí s rodnou zemí.Hora působil také jako překladatel. Z ruštiny například přeložil Puškinova Evžena Oněgina.

Vítězslav Nezval (1900-1958)Narodil se v Biskoupkách u Třebíče v rodině učitele. Působil jako volný spisovatel, žil převážně v Praze. Zúčastňoval se kulturního a politického dění. Hodně cestoval, například byl v Itálii, Francii a v Moskvě. Měl levicové politické názory a zpočátku psal proletářskou poezii. Jeho velká fantazie a snaha hledat nové básnické formy ho převáděly k různým básnickým směrům.První sbírka s názvem Most čerpá ze zážitků z dětství a mládí. Vyslovoval důvěrný vztah k věcem a lidem, které obklopují mladého člověka. Již zde se projevila jeho mimořádná fantazie.Roku 1924 vydal sbírku Pantomima, zde se projevují prvky proletářské poezie s hledáním nových tvůrčích možností.Nezval byl hlavním tvůrcem básnického směru poetismu. V této sbírce je také báseň Abeceda. V ní tvar jednotlivých písmen vyvolává překvapivé představy nebo vtipné nápady, které autor dále rozvádí.V roce 1930 vydal sbírku Básně noci. V ní je také báseň Edison, zde vyzdvihl tohoto vynikajícího vědce. Edisonovi věnoval i další báseň Signál času, kterou napsal po jeho smrti. Ve třicátých letech pokračuje jeho tvorba dvojím směrem. Objevují se jednak hravé, fantazijní motivy a na druhé straně píše sociální a politické básně.Roku 1934 vydal sbírku Sbohem a šáteček – zde byl inspirován cestou do Itálie a Francie. Ve Francii se seznámil s básnickým směrem surrealismem a přiklonil se k němu. V surrealistickém stylu napsal sbírku Absolutní hrobař.Z jeho sociální poezie je to například Padesát dva hořkých balad studenta Roberta Davida.Roku 1938 napsal sbírku Matka naděje, zde vyjádřil obavu o svou nemocnou matku a také o ohroženou vlast v době mnichovského diktátu.Za okupace napsal sbírku Pět minut za městem, zde jsou jednak jeho osobní pocity a nálady, ale také solidarita s okupovanou vlastí.Po válce napsal tři poémy: Stalin, Zpět míru, Z domoviny.Napsal divadelní hru Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, zde vyjádřil varování před hrozící atomovou válkou mezi USA a SSSR. Inspiroval ho bájný příběh o starověké vyspělé civilizaci, která zanikla.

Karel Čapek (1890-1938)Kromě Jaroslava Haška je v cizině nejznámější český autor. Byl novinářem, spisovatelem, dramatikem. Narodil se v Malých Svatoňovicích. Po studiu na gymnáziu studoval na vysoké škole v Praze, Berlíně a Paříži. Získal doktorát filozofie. Od roku 1921 působil v Lidových novinách. Ve dvacátých letech byl režisérem a dramaturgem Vinohradského divadla v Praze. Výborně ovládal český jazyk. Do novin psal velké množství článků, například tzv. sloupky byly stručnější než fejetony. Hodně cestoval a do novin psal reportáže z cest. Mnohé později vyšly ve fejetonistických knížkách, například: Anglické listy, Italské listy, Výlet do Španěl, Cesta na sever.Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – jsou to sbírky povídek, zajímavé krátké příběhy, v nichž se řeší nějaké záhady, je zde hovorový styl.Dále napsal tři romány, kde uplatňuje realistický přístup k zpracovávané látce.Hordubal – je to smutný příběh sedláka z Podkarpatské Rusi.Povětroň – různí lidé se snaží na základě náznaků sestavit životopis neznámého smrtelně zraněného letce.


Obyčejný život – v tomto románu jeden penzista spisuje své životní osudy, přitom se ukazuje, že se celý člověk se svým osudem skládá z mnoha protikladných možností.Ke konci svého života Čapek svým dílem bojoval proti fašismu. Například Válka s mloky – je to tzv. fejetonní román s utopickou látkou. Lidé si ochočili inteligentní druh mloků, vytvořili z nich pracovníky pod mořem a dokonce z nich udělali vojáky. Mloci vyzbrojení lidmi se obrátili proti lidstvu.První parta – je to román, líčí skupinu havířů, kteří se snažili zachránit své zasypané kamarády. Vyzdvihl lidskou solidaritu a nenápadné hrdinství.Krakatit – název je podle sopky Krakatoa v oblasti Indonésie, která při svém výbuchu zahubila tisíce lidí. Je to utopický román o vynálezu účinné výbušniny, schopné zničit svět. Vyjadřuje myšlenku odpovědnosti vědců za svůj vynález.Čapkova dramataRUR – lidé vytvořili roboty, byly to stroje vypadající jako lidé, ale neměli cit. Vykonávaly za lidi všechnu práci, ale pak se vzbouřili, vyhubili lidstvo a ponechali naživu jednoho vědce, který měl roboty zdokonalovat. On s nimi dělal pokusy a v jejich průběhu se u robotů vyvinul cit a stali se z nich lidé. Děj končí dobře, ale je to varování před zneužitím nebo nezvládnutím techniky. Je to dodnes aktuální myšlenka.Ze života hmyzu – je to komedie, zobrazuje u jednotlivých druhů hmyzu různé lidské špatné vlastnosti.Velmi jsou známé jeho protiválečné a protifašistické hry.Bílá nemoc – vyjadřuje konflikt humanisticky smýšlejícího lékaře s diktátorem, který připravoval válku. Lidstvo bylo zasaženo epidemií, zemřelo mnoho lidí. Doktor Galén vynalezl účinný lék. Léčil jenom chudé lidi, boháčům tímto nátlakem chtěl vnutit světový mír. Onemocněl i diktátor, který měl titul maršál. Aby mohl být vyléčen, diktátor slíbil, že přestane zbrojit a válka nebude. Hra však končí tragicky, když byl lékař před palácem zabit zfanatizovaným davem.Matka – hra je příběhem starší ženy, která ztratila manžela a čtyři syny, většinou ve válce. Nechtěla pustit do války nejmladšího syna, ale když se dozvěděla, že barbarský nepřítel zabíjí civilisty, bombarduje školy, rozhodla se pustit do války i nejmladšího syna.

František Langer (1888-1965)Lékař, novinář, prozaik, dramatik – za první světové války vstoupil do Československých legií a jeho umělecká tvorba z velké části zpracovává legionářskou tématiku, například drama Jízdní hlídka – pojednává o skupině československých legionářů v Rusku. Zpracovává také prostředí pražských předměstí, osudy lidí z okraje společnosti.Periferie – drama líčí osud mladého člověka z pražského podsvětí, který nechtěně zabije člověka a trápí se výčitkami svědomí.Obrácení Ferdyše Pištory – hra, příběh zloděje, který v jednom domě zjistil požár a zachránil tam malé děti a stává se hrdinou proti své vůli.Autorův vztah k těmto lidem z polosvěta je založen na laskavém humoru.

Thomas Mann (1875-1955)Německý protifašistický spisovatel, patřil k těm demokratickým umělcům, kteří museli před Hitlerem emigrovat, nějaký čas žil i v Československu.Broddenbrockovi – román, líčí historii bohaté obchodnické rodiny v severoněmeckém přístavním městě Lübeck, líčí vzestup této rodiny a pak její úpadek.Kouzelný vrch – děj se odehrává v horském sanatoriu, odrážejí se zde ideologické zmatky v Německu po první světové válce.Doktor Faust – román, zde analyzuje německou vinu na dějinných tragédiích.


John Steinbeck (1902-1968)Americký spisovatel, nositel Nobelovy ceny. Jeho nejvýznamnějším dílem je román Hrozny hněvu – zobrazil život na americkém venkově, líčí osudy farmářské rodiny. Za hospodářské krize přišli o půdu a podnikli dlouhou pouť za lepším životem z rodné Oklahomy do Kalifornie. Ukazuje také krásy přírody a lásku k půdě. Projevuje vypravěčské umění.

Maxim Gorkij (1867-1936)Ruský spisovatel, tvůrce socialistického realismu, který převládl v Sovětském svazu a později se rozšířil i do jiných socialistických zemí.Gorkij hodně cestoval a umělecky čerpal z prostředí chudých lidí z různých ruských krajů. Přiklonil se ke komunistickému hnutí a své smýšlení dal najevo ve své tvorbě, ukazoval revoluční perspektivu a odhodlání k boji za socialismus, například v románu Matka a v dramatu Nepřátelé. Po bolševické revoluci v řadě svých děl ukazuje třídní zápory v ruské společnosti, například román Podnik Artamonových.

G.B.Shaw (1856-1950)Anglický dramatik, nositel Nobelovy ceny. Jeho nejznámější hrou je Pygmalion – líčí děj, kdy profesor fonetiky Higgins uzavřel sázku, že v krátké době vychová a uvede do společnosti nevzdělanou květinářku. Hra se stala námětem pro muzikál My Fair Lady. V jeho dramatech je častá kritika falešné morálky, pokrytectví a jiných morálních prohřešků lidí.

Eduard Bass (1888-1946)Před válkou působil jako novinář, za okupace se rozhodl zanechat novinařiny a věnoval se literatuře. Jako spisovatel byl velmi úspěšný a populární. Jeho nejvýznamnějším dílem je román Cirkus Humberto, později zpracovaný jako televizní seriál. Román byl populární nejen kvůli zajímavé tématice, ale také kvůli působivému vylíčení osudů jednotlivých cirkusáků a také kvůli myšlence vlastenectví a lidské solidarity, které se projevovaly u členů cirkusu, který často působil v cizině. Hlavní postavou je Vašek Karas, který do cirkusu přišel jako malý chlapec. Prošel různými činnostmi až po funkci ředitele cirkusu. Autor byl příjemně překvapen velkým ohlasem svého románu a z vděčnosti čtenářům jako přídavek napsal další dílo z cirkusového prostředí. Byla to sbírka Lidé z maringotek.

Jaroslav Havlíček (1896-1943)Za druhé světové války psal psychologické prózy. Ty byly za okupace velmi rozšířené.Neviditelný – je to román o zlém člověku, který egoisticky sleduje jen své zájmy.Petrolejové lampy – je to román o životě maloměsta kolem roku 1900. Ústřední postava románu Štěpka Kiliánová představuje pošetilou, přemrštěnou, ale v jádru dobrosrdečnou ženu, která má různé životní problémy, ale přesto zůstává činorodým člověkem, který je shovívavý vůči jiným lidem.

Karel Poláček (1892-1944)Český spisovatel a novinář, kvůli svému židovskému původu byl za okupace uvězněn a zahynul v Osvětimi.Bylo nás pět – je to úsměvná próza, kterou napsal za protektorátu. Ukazuje svět maloměsta očima dětí. Líčí osudy pětičlenné klukovské party.Muži v ofsajdu – je to román o fotbalových fanoušcích Slávie a Viktorie Praha. Ukazuje psychologii lidí, vášnivé zaujetí pro svůj klub a mezilidské vztahy.


Jaroslav Durych (1886-1962)Autor historické prózy, křesťanského zaměření. Obdivoval dobu baroka (17. století). Byl také lékařem a novinářem. Významný představitel tzv. katolické moderny.Bloudění – je to historický román z pobělohorské doby až do roku zavraždění Valdštejnova (1634) v Chebu. Ukazuje hrůzy třicetileté války. Román má dramatický spád. Obhajuje rekatolizaci českých zemí.Requiem – je to sbírka tří povídek o Albrechtu z Valdštejna. Je to barvitý obraz tehdejší pohnuté doby.

Jarmila Glazarová (1901-1958)Vlastním jménem Podivínská. Část života strávila na Ostravsku. Napsala o tomto období román Roky v kruhu. Líčí poklidný život maloměsta uprostřed přírody (Klimkovice).Vlčí jáma – v tomto románu kritizuje maloměšťáctví a špatné mezilidské vztahy.Advent – je to balada o tragice chudých lidí vystavených nepřízni okolí. Chudá valašská selka má nemanželského syna a oba jsou vystaveni ústrkům tehdejší společnosti.

Vladislav Vančura (1891-1942)Narodil se v Háji u Opavy. Byl později lékařem. U něho splývala představa moderního umění s představou nového společenského řádu socialismu. Velkou pozornost věnoval jazykové stránce svých děl, například velká obrazotvornost, dlouhá humanistická souvětí, hovorová řeč, biblický styl a podobně. Za okupace se zapojil do odbojového hnutí a roku 1942 v době heydrichiády byl popraven.Pekař Jan Marhoul – román vznikl roku 1924. Je to příběh obyčejného člověka, přátelského k jiným lidem, který bezelstně obdarovává své bližní a ti to hojně zneužívají. Je zde jednoduchý děj, ale bohatý jazyk.Pole orná a válečná – román je tvořen volně řazenými scénami z různých míst Evropy za první světové války. Jakoby se i v kompozici díla měla odrážet chaotičnost války.Rozmarné léto – je to novela, později zfilmovaná. Je to s humorem a ironií vyprávěný děj, ústřední postavy tvoří několik postarších pánů. Do městečka přijíždí kouzelník Arnoštek s krásnou pomocnicí, která rozvíří poklidný život tří mužů.Markéta Lazarová – je to historický román z českého středověku. Líčí drsné prostředí a napínavý děj v němž účinkují rytíři a loupežníci.Tři řeky – hlavní hrdina románu nachází smysl života v aktivní účasti na proměnách světa. Tento román má blízko k socialistickému realismu.Obrazy z dějin národa českého – jsou zde vybrané kapitoly z našich dějin, chtěl posílit národ za okupace.Jezero Ukereve – je to drama, kde se vyslovuje proti rasové diskriminaci. Jezero se nachází v Africe.

Marie Majerová (1882-1967)Narodila se v Úvalech u Prahy, dlouho pak žila v průmyslovém Kladně. Tam poznala těžký život dělníků a přikláněla se k politické levici. Zpočátku psala do sociálnědemokratických časopisů povídky o životě dělníků, později se soustředila na život žen v tehdejší společnosti, například povídky Plané milování, Dary země a Mučenky.Postupně přechází k literatuře zaměřené dosti politicky, například román Náměstí republiky – líčí příběh mladého ruského emigranta, který se přiklonil k anarchismu. Byl zklamán z neúspěchu a rozkladu anarchistického hnutí. Ze zoufalství provedl nesmyslný atentát na pařížského policistu.Nejkrásnější svět – je to román, později zfilmovaný. Zobrazuje touhu po sebeurčení a rovnoprávnosti ženy ve společnosti. Hlavní postavou je mladá žena Lenka z venkovského


mlýna. Zpočátku nemá velký přehled o společenské situaci, odchází pak do města a postupně se zapojuje do boje za socialistické ideály.Přehrada – v tomto románu přenáší obraz vítězné revoluce do utopické roviny. K revoluci dochází pod dojmem zpráv o neodvratném protržení přehrady, jejíž vody zaplaví město.Siréna – je to románová kronika o životě kladenského proletariátu. Líčí vznik a vývoj proletariátu jako třídy, ukazuje jeho životní styl a mentalitu. Děj je od poloviny 19. století do první světové války. Sleduje osudy několika generací rodiny Hudců, byli to většinou proletáři. Na Sirénu volně navazuje Havířská balada – je to životopis českého havíře, ukazuje jeho těžký život.Pro mládež napsala povídku Robinsonka. Je to příběh dívky, které zemřela matka, otec byl pracovně velmi časově zaneprázdněn a ona musela převzít péči o domácnost.Majerová působila i jako novinářka, hodně cestovala a psala reportáže z cest (Amerika, Čína, Afrika).

Ivan Olbracht (1882-1952)Vlastním jménem Kamil Zeman, jeho otcem byl spisovatel Antal Stašek (Antonín Zeman). Jeho dílo je spjato s myšlenkami socialismu. Přesto jeho hrdinové jsou většinou samotáři. Tento typ totiž vyjadřoval autorovo téma – kontrast volnosti a nesvobody. Byl redaktorem Rudého práva. Jeho oblíbeným regionem byla podkarpatská Rus, kam často jezdil a čerpal odtamtud inspiraci k tvorbě.O zlých samotářích – jsou to tři povídky o žebrácích, tulácích, komediantech, o lidech z okraje společnosti.Žalář nejtemnější – je to román, ukazuje osamocení člověka ve společnosti. Hlavní hrdina, když přišel o zrak, začal nedůvěřovat své ženě a všem lidem v okolí a upadá do stále větší osamocenosti.Podivné přátelství herce Jesenia – román, líčí vnitřní konflikty člověka za první světové války. Osudy dvou povahově rozdílných přátel, herců. Mravně přísný Jesenius se nakonec zapojil do protirakouského odboje.Dále napsal řadu povídek, které se tématicky vztahují k období Rakouska-Uherska, první světové válce, k první republice. Tyto povídky vydal ve sbírce Bejvávalo.Anna proletářka – je to román z období po první světové válce o životě proletářů. Probíhal zápas o politický charakter první republiky. Hlavní hrdinka přichází z venkova do Prahy, pracuje jako služebná v bohaté rodině a zpočátku nemá přehled o politické problematice. V Praze se seznámila s mladým dělníkem Tondou a pod jeho vlivem se přiklání ke skupině proletářů.Nikola Šuhaj Loupežník – tento román líčí osudy vojenského zběha z Rakousko-Uherské armády, který se stal zbojníkem. Kolem něho si lid vytvořil různé pověsti. Nakonec byl zabit svými kumpány – zbojníky, kteří se dali podplatit policií.Golet v údolí – je to několik povídek o židech z podkarpatské Rusi. Ukazuje jejich kulturu, způsob života a názory.Hory a staletí – je to kniha reportáží z podkarpatské Rusi. Všímá si zde přírody.Zamřížované zrcadlo – je to krátká próza na základě vlastních zážitků z ostravské věznice z politických důvodů.

Václav Řezáč (1901-1956)Prozaik původem z prahy. Zpočátku psal knihy pro mládež, bylo to ještě před válkou. Byly to knihy: Poplach v Kovářské uličce, Kluci, hurá za ním. Před válkou začal psát také psychologické romány jimž se věnoval pak hlavně za okupace. Například romány Červené světlo, Svědek, Rozhraní.


Po válce se jeho tvorba značně mění, píše společenské romány o vývoji v Československu směrem k socialismu. Jsou to romány: Nástup, Bitva. Líčí společenskou situaci v českém pohraničí v období 1945-1948. Líčí osidlování pohraničí, vznik lidově demokratických poměrů a boj o přerůstání v socialistický systém. Bylo to v rámci metody tzv. socialistického realismu. Tato metoda vznikla v Sovětském svazu už před válkou a po válce se rozšířila do dalších socialistických států. Umělci líčili vývoj společnosti od kapitalismu, který byl kritizován k socialismu, který byl vyzdvihován. Postavy byly tzv. černobílé, schématické, buď stoupenci socialismu nebo nepřátelé.

Avantgardní divadloToto divadlo se rozvíjelo mezi světovými válkami. Lišilo se od klasického divadla v tom, že hledalo nové, netradiční umělecké formy. Často se orientovalo na zábavu. Mezi nejvýznamnější z nich patřilo Osvobozené divadlo a Burianovo divadlo D-34.

Osvobozené divadloOsvobozené divadlo bylo založeno roku 1927 a zpočátku byli jeho vedoucími činiteli režiséři Jiří Frejka a Jindřich Honzl. Největšího rozmachu a popularity divadlo dosáhlo po příchodu autorské a herecké dvojice Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Hudbu jim psal jazzový komponista Jaroslav Ježek. Divadlo se zpočátku orientovalo na mladší generace, vycházelo ze studentské zábavy tzv. recese. K jeho znakům patřila veselá slovní komika, improvizace, reakce na politické a společenské události. Prvotinou Voskovce a Wericha byla Vest Pocket Revue. V divadle byl velký kontakt mezi herci a diváky, kteří s nadšením přijímali humor a satiru. Později divadlo stále více reagovalo na nebezpečí fašismu a války. K těmto protifašistickým hrám patří: Caesar, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Těžká Barbora, Pěst na oko. Po mnichovském diktátu bylo divadlo uzavřeno. Voskovec, Werich a Ježek emigrovali do USA, tam Ježek zemřel. Osvobozené divadlo bylo určitou inspirací pro novější divadla v 60. letech, například pro Semafor.

Burianovo divadlo D-34Hlavní postavou divadla byl Emil František Burian. Byl levicově orientován a uváděl hry české i zahraniční, které vesměs kritizovaly nedostatky tehdejší společnosti. Některé hry upravoval v zájmu svých představ. Na rozdíl od Osvobozeného divadla u něho nebyla herecká improvizace, hry byly většinou vážnější. Používal recitačního souboru, který zejména ukazoval krásu české řeči a verše.

Pražská německá literatura před válkouPřed druhou světovou válkou byla Praha považována za multikulturní město. Působili zde umělci českého, německého a židovského původu. Nejznámější z nich byl Franz Kafka.

Franz Kafka (1883-1924)Byl židovského původu, psal německy. Žil převážně v Praze, jeho dílo se stalo slavným až po smrti. Psal povídky, deníky a tři romány (Amerika, Proces, Zámek). Jako jeden z prvních umělců podává ve formě symbolických příměrů obrazy nadosobního, odlidšťujícího světa na počátku dvacátého století, z něhož není východisko. Příznačné pro jeho dílo jsou pocity nejistoty, provinění a ohrožení hlavních hrdinů. Člověk je u něj vydán napospas anonymním společenským silám, před nimiž nenalézá obranu. Tím vyjádřil zejména životní pocity části inteligence. Bylo to období kolem první světové války, kdy bylo mnoho společenských problémů a řada lidí se cítila velmi špatně. Kafkovy spisy vydával posmrtně jeho přítel Max Brod. Dílo vycházelo nejprve německy, pak česky a v mnoha jiných jazycích. V současnosti


je Kafka považován za podobně významného literáta naší země jako Karel Čapek a Jaroslav Hašek.

Egon Erwin Kisch (1885-1948)Pražský novinář a spisovatel německého původu. Je považován za klasika literární reportáže, pro velkou zaujatost a odvahu své novinářské činnosti se mnu říkalo zuřivý reportér. Měl demokratické smýšlení. Byl odpůrcem fašismu a války. Napsal mnoho reportáží z pražského prostředí. Tyto reportáže později vycházely knižně. Například knihy: Temnou Prahou, Zapovězené lokály, Prašná brána, Tržiště senzací, Pražský pitaval.Kromě Prahy věnoval pozornost mnoha oblastem světa, které jako reportér navštívil. Patří sem knihy: Car, popi, bolševici, Americký ráj, V pěti dílech světa, Přistání v Austrálii, Tajná Čína, Asie od základů změněná, Vstup zakázán, Objevy v Mexiku, Zuřivý reportér a jiné.I když velmi často žil v cizině měl velmi kladný vztah k vlasti a k Praze.

Moderní poezie na přelomu 19. a 20. stoletíVznikla řada básnických směrů, jejichž tvůrci hledali nové formy uměleckého vyjádření, mezi nimi byl směr futurismus (futurum = budoucnost).Zakladatelem futurismu byl Ital Marinetti. Roku 1909 vydali manifest v němž odmítli dosavadní umění a obraceli se do budoucnosti. Nejznámějším byl ruský revoluční básník Vladimír Majakovskij.

ApollinaireByl to cizinec, který získal francouzské občanství za první světové války, když vstoupil do armády. Byl tvůrcem specifického básnického stylu, žil bohémským životem. Přátelil se s moderními umělci. Zemřel za první světové války. Jeho hlavním dílem je sbírka Alkoholy. Jeho poezie je založena na principu asociace, tj. takového, které se nezakládá na logických vztazích ani tradičně ustálených spojeních. Sbližuje motivy navzájem vzdálené, které spolu nesouvisí, báseň je tříští do různých představ, má polytematickou stavbu. Tento typ básně byl poprvé výrazně reprezentován v básni Pásmo, kterou začíná sbírka Alkoholy.

František Halas (1901 – 1949)Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec byl komunistický funkcionář. K literatuře se dostával později než jeho vrstevníci (Seifert, Nezval apod.). Nejprve se vyučil knihkupcem, pak byl zaměstnancem pojišťovny, sloužil v rakouské armádě za první světové války.Jeho první básně vycházely v různých časopisech, převážně avantgardního zaměření. Byl ovlivněn poetismem i proletářskou poezií. První sbírku vydal až roku 1927 s názvem Sépie.Postupně si vypracoval specifický básnický styl, protože se nechtěl opakovat po svých vrstevnících. Jeho styl se vyznačuje tragickým životním pocitem, to bylo ovlivněno také jeho neradostným dětstvím. První sbírka v tomto stylu byla Kohout plaší smrt roku 1930. Byla to doba hospodářské krize. Podobná sbírka Staré ženy líčí smutné osudy starých, nemocných i nešťastných žen. Za tuto poezii byl kritizován z levicových pozic.Určitým zlomem v jeho tvorbě byl nástup fašismu a občanská válka ve Španělsku. Jeho poezie se stává angažovanější, političtější. Ukazuje se to ve sbírce Dokořán z roku 1936.Plně angažovaná poezie je ve sbírce Torzo naděje z roku 1938. Zde reagoval na pohnuté události tohoto roku, zejména na mnichovský diktát. Zbytky naděje viděl v národní jednotě a v bojové tradici našich dějin, například husitské tradice. Za okupace psal protifašistické verše, které vycházely v ilegálním komunistickém tisku.Po osvobození napsal báseň Barikáda, kde oslavil bojovníky proti fašismu za květnového povstání.


V dalších letech se jeho tvorba rozdvojila, na jedné straně psal prosocialistickou agitační poezii a na druhé straně ho znovu začaly přitahovat stíny tragického životního pocitu. To vyplývalo jednak z jeho zdravotního stavu a jednak z pocitu beznaděje, který měl v době počínající studené války mezi východem a západem.

Vladimír Holan (1905 – 1980)Je považován za originálního moderního básníka, psal náročnou abstraktní, meditativní poezii. Do roku 1938 psal tuto experimentální poezii v níž byly úvahy o smyslu života. Patří sem sbírka Triumf smrti.Koncem třicátých let byl ovlivněn znepokojivou politickou situací, například sbírka Kameni, přicházíš – zde je především ohlas španělské občanské války. Reagoval dále na ohrožení národa fašismem, například ve sbírce Havraním brkem.Podobná sbírka Cesta mraků – zde hledá smysl života i tvorby v nelehké době.Po roce 1945 vyjadřoval radost z konce války, optimismus do budoucna, poezie díkůvzdání za osvobození. Nejvýznamnější je sbírka Rudoarmějci. Psal o obyčejných ruských vojácích, o jejich lidskosti a obětavosti.Pak se na patnáct let odmlčel, protože nesouhlasil s totalitním režimem. Psát začal až v šedesátých letech, kdy politická a společenská situace se začala uvolňovat. Byl zklamán koncem Pražského jara. Opět píše meditativní poezii, například sbírka Bez názvu.Noc s Hamletem – je to meditativní skladba. Ukazuje střetání zla s touhou po harmonii a kráse. Je to psáno formou noční rozmluvy básníka s Hamletem. Je to filozofický dialog o smyslu bytí, o dějinách, o dobru a zlu a o poslání poezie.Jeho básně se vyznačují bohatstvím jazykových prostředků, jsou tam složité metafory.

Literatura druhé poloviny 20. stoletíPo druhé světové válce dochází k velkým změnám v politické oblasti a ty ovlivňují i rozvoj kultury včetně literatury. Vzniká tzv. socialistický tábor, kam patřilo i Československo a mezi socialistickým táborem a západním světem dochází k tzv. studené válce, což je konfrontace v různých oblastech.Ve východním bloku se prosadila umělecká metoda tzv. socialistického realismu. Umělci měli realisticky líčit vývoj společnosti od kapitalismu k socialismu. Ve skutečnosti v tom bylo více propagandy než realismu. Vyzdvihoval se socialismus a kritizoval se kapitalismus. V literatuře bylo hodně schematismu. Postavy byly buď kladné, nebo záporné.Na západě byla podstatně větší umělecká svoboda, větší individualita umělců, někteří také kritizovali kapitalismus, ale většina vyjadřovala svobodně v podstatě pozitivní vztah k západnímu systému. Vzniklo více uměleckých směrů podle názorů a způsobu tvorby umělců. Například existencionalismus (vznik Francie) nebo neorealismus (vznik Itálie), byl to nový realismus na rozdíl od toho klasického v 19. století.

NeorealismusJeden z nových uměleckých směrů, vznikl v Itálii v polovině dvacátého století. Zachycoval každodenní život italské společnosti za války a v poválečném období. Tehdy byla Itálie ve značně složité situaci. Za války byla pod vládou fašistického diktátora Mussoliniho, ten byl sesazen a po válce pověšen partyzány. Po válce byla v Itálii velmi složitá politická situace, kdy i komunistická strana měla účast ve vládě. Itálie měla hospodářské potíže, byly rozpory mezi bohatým severem a chudým jihem. V Itálii většina vlád skončila předčasně.Umělci zpracovávali tyto problémy. V italském filmu byl hlavní postavou Cesare Zavattini. Byl to scénárista a režisér.Z prozaiků je nejvýznamnější Alberto Moravia. Napsal například romány: Horalka, Římanka. Zde zpracovává tématiku druhé světové války, kdy v Itálii probíhaly těžké boje se


spojeneckými jednotkami a po sesazení Mussoliniho Němci obsadili severní Itálii i s Římem. Ve střední Itálii kolem Říma se těžce bojovalo, probíhaly nálety a tisíce lidí uprchlo z domovů. Mezi uprchlíky byla i hlavní postava, římská hokynářka, ta se svojí dcerou uprchla z Říma před válkou na venkov v horách. Autor líčí strastiplnou cestu uprchlíků, jejich těžké životní podmínky a mezilidské vztahy.

Bertold Brecht (1898 – 1956)Německý antifašistický spisovatel a dramatik. V době nástupu fašismu napsal aktuální drama Strach a bída Třetí říše roku 1938 v době mnichovské konference. Zachytil zde nacistickou krutovládu, agresivní politiku a směřování k válce.Velký ohlas získalo jeho drama s tématikou třicetileté války Matka Kuráž a její děti, to napsal v roce 1939. Je to příběh o markytánce, kterou válka živí, ale zároveň ničí.Další významná hra je Život Galileiho, také z roku 1939. Zobrazuje v něm konflikt mezi lidskou touhou po poznání a církevní autoritou. Měl na mysli poměry v totalitní společnosti.Brecht je tvůrcem tzv. epického divadla, které ruší divadelní iluzi, nechce dojímat diváky, ale přesvědčovat je. Užívá postavy vyprávěče nebo zpěváka.

Maxim Gorkij (1868 – 1937)Ruský sovětský spisovatel. Je považován za zakladatele socialistického realismu jako umělecké metody. Jeho dílo zpočátku těžilo z prostředí chudých lidí, tuláků a žebráků jakých bylo za carského režimu mnoho. Postupně se přikláněl k revolučním myšlenkám. Ve svém románu Matka a v dramatu Nepřátelé ukázal revoluční perspektivu a odhodlání k boji proti carskému režimu. Po revoluci 1917 napsal řadu povídek a dramat, kde ukázal vývoj od kapitalismu k socialismu. Například povídka Podnik Artamonových.

ExistencialismusVznikl ve Francii. Původně to byl filozofický směr, který se pak uplatnil také v literatuře. Podle existencialismu jedinec překonává pocity beznaděje tím, že se nepodřizuje prostředí, konvencím, okolnostem. Člověk sám rozhoduje o svých činech.

Jean Paul Sartre (1905 – 1980)Psal filozofické úvahy o smyslu lidské existence, o svobodě člověka, například Bytí a nicota. Psal také beletrii, například existencialistický román Hnus a povídku Zeď. Myšlenkové chápání lidí nespokojených se životem zobrazil v románu Cesty ke svobodě.

Albert Camus (1913 – 1960)Napsal povídku Cizinec a román Mor. Jeho postavy mají pocit vyhnanství. V románu Mor je město zasaženo nemocí, která je symbolem nejen okupace a války, ale také absurdity současného života (poválečná doba).

Existencialismus v literatuře znamená únik před znepokojivou zkušeností z padesátých let, kdy hrozila atomová válka mezi východem a západem. Lidé se také často obraceli ke křesťanství. V literární tvorbě se existencialismus projevuje také přiblížením prózy a dramatu k filozofickému eseji. Hrdinové jsou nějakou drastickou událostí vyvedení z klidu a přinuceni hledat odpověď na naléhavé životní problémy.

Literatura za okupaceV tomto období byly velmi špatné podmínky pro rozvoj literatury, okupační cenzura omezovala uměleckou tvorbu. Mnozí autoři proto zpracovávali takovou tématiku, která by se nedostala do konfliktu s okupační mocí. Například: historie, krásy přírody, osudy


významných osobností. Velmi oblíbená a rozšířená byla psychologická próza. Hlavním představitelem psychologické prózy byl Jaroslav Havlíček. Nejúspěšnějším autorem z doby okupace byl Eduard Bass, hlavně svým románem Cirkus Humberto. Z básníků na sebe upozornil Jiří Orten.

Jiří Orten (1919 – 1941)Vlastním jménem Jiří Ohrenstein. Byl židovského původu a zahynul za okupace při dopravní nehodě, když ho přejela německá sanitka. Jako žid pociťoval ohrožení a pocity beznaděje se stupňovaly například v díle Cesta k mrazu a zejména ve sbírce Jeremiášův plášť. Ve starověku byl Jeremiáš židovský prorok, který varoval židy před nebezpečím ze strany babylónské říše.

Jaromír John (1882 – 1952)Vlastním jménem Bohumil Markalous. Český prozaik, psal hlavně povídky a to i z tématiky starší než byla okupace, dokonce i z první světové války a čtenáři si spojovali tématiku obou válek. K nejznámějším patří Večer na slamníku. Je to sbírka povídek z první světové války, líčí osudy vojáků na slamnících.

Za okupace působila řada autorů, kteří na sebe plně upozornili až po válce, například Jarmila Glazarová, Marie Pujmanová.

Česká literatura po druhé světové válcePo skončení války se literatura mohla opět rozvíjet svobodně. Autoři, zejména básníci, zpočátku dávali najevo radost z konce války, optimismus do budoucna a také poděkování spojencům za osvobození. Politický vývoj v republice pak směřoval doleva, směrem k socialismu. Roku 1948 získala vládu KSČ. Spisovatelé reagovali na tento společenský a politický vývoj a mnozí sympatizovali se socialismem.Mnozí autoři psali o válce, například o bojové činnosti našich vojáků na frontách (naši letci v Anglii, Svobodova armáda na východní frontě, bitva u Tobruku, partyzánské hnutí, koncentrační tábory). Někteří spisovatelé přitom využívali vlastních zkušeností z odbojové činnosti nebo z vězení a koncentračních táborů, například Arnošt Lustig, Norbert Fríd a další.Mezi básníky na sebe upozornili například Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, František Halas, Konstantin Biebl, Vladimír Holan (Rudoarmějci).Josef Škvorecký – Zbabělci – zde líčí konec druhé světové války.Jan Drda – Němá barikáda – píše zde o době okupace a o pražském květnovém povstání.Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma – je to novela, líčí tragický příběh dvou mladých lidí za okupace.Po roce 1948 se v naší literatuře propagoval socialistický realismus jako umělecká metoda, která vznikla v Sovětském svazu. Je to propagace socialismu a kritika kapitalismu.V padesátých letech byla literatura nejvíce ovlivňována komunistickou ideologií a v šedesátých letech došlo k politickému uvolnění, umělci měli více svobody a literatura a další druhy umění dosáhly velkých úspěchů. Vznikla divadla malých forem (například Semafor), což byly moderní scény zaměřené na mladé lidi.

Viktor Někrasov (1911 – 1987)Ruský sovětský spisovatel. Za druhé světové války byl důstojníkem v Rudé armádě a poznal stinné stránky této armády, zejména nešetrnost k životu vojáků.Po válce napsal své nejslavnější dílo V stalingradských zákopech. Ukazuje úsek války od bitvy u Charkova, kdy Sovětská armáda musela ustupovat až k Stalingradu a přitom byl velký chaos a ve Stalingradu byli rozhodnuti neustoupit. Líčí kruté boje, kdy byl Stalingrad úplně


zničen. Velké ztráty měly obě strany. Oceňuje vlastenectví a statečnost obyčejných vojáků, nižších důstojníků a kriticky se vyjadřoval k vůdčím chybám některých vyšších důstojníků, kteří nešetřili životy vojáků. Za své kritické názory byl v Sovětském svazu diskriminován.V rodném městě – tento román napsal v polovině padesátých let, ukazuje zde nelehký proces zařazování demobilizovaných vojáků do civilního života a mírové výstavby zničené země.

Jan Drda (1913 – 1970)Zabýval se prózou i dramatem a po válce byl funkcionářem svazu spisovatelů. Jeho první dílo je román Městečko na dlani – zde vylíčil život maloměsta kolem roku 1900, byl inspirován rodným městem, Příbramí (hornické město).Jeho nejznámějším dílem je Němá barikáda je to soubor povídek. Pojednává o době okupace a protifašistickém boji, zejména květnové povstání 1945. Ukazuje obyčejné lidi a jejich nepatetické (nenápadné) vlastenectví.Hrdiny se stávají obyčejní lidé v kritických situacích. Například v povídce Vyšší princip – skupina studentů je po atentátu na Heidricha zatčená kvůli údajnému schvalování tohoto atentátu. Jejich učitel latiny šel odvážně na gestapo, aby se za ně přimluvil, ale marně. V závěru, když učitel oznamoval smrt spolužáků tak prohlásil „z hlediska vyššího principu mravního vražda tyrana není zločinem“.Daskabáty hříšná ves – je to hra pohádkového rázu.Hrátky s čertem – tato hra má protifašistické zaměření. Vojenský vysloužilec Martin Kabát (Josef Bek) s pomocí odvážné dívky Káči úspěšně bojují s mocnostmi pekla.

Jan Otčenášek (1924 – 1979)Patřil ke generaci, která dospívala za války. Toto mělo velký vliv na jejich názory a tvorbu.Romeo, Julie a tma – je to novela příběh dvou mladých lidí za okupace. Židovská dívka Ester se chce vyhnout transportu do koncentračního tábora. Bloumá městem a seznámí se s mladíkem Pavlem, který jí potom schovává v malé místnosti za otcovou dílnou. Ona však nevydrží psychické napětí. Jednou v noci vyběhne ven a je zastřelená německou hlídkou. Kulhavý Orfeus – román o skupině chlapců, kteří byli po maturitě nasazení na práci do továrny. Vytvořili si ilegální skupinu Orfeus a plánovali nějaké protifašistické akce. Psal i o vývoji v poválečném období, kdy vládu získala KSČ. Psaly se budovatelské romány . Plným krokem – román se vyznačuje určitým schematismem černobílým viděním, ale na druhou stranu viděl nedostatky na straně budovatelů socialismu. Občan Brych – je to příběh mladého právníka, který má levicové názory, ale vidí i nedostatky společnosti po únoru 1948. Příklad vidí u svého strýce, který se projevuje jako kariérista. Brych uvažuje o emigraci. Dostal se se skupinou emigrantů do blízkosti hranic, ale nakonec se vrací zpět.

Arnošt Lustig (1926)Český spisovatel židovského původu. Přežil koncentrační tábor za války, po válce psal hlavně povídky s tématikou války, holocaustu. Ukazuje osudy vězňů v koncentračních táborech a následně lidí, kteří válku přežili a následně měli potíže zařadit se do mírového života. Po potlačení Pražského jara emigroval, žije většinou v USA a také v Izraeli a často navštěvuje Českou republiku. K jeho nejvýznamnějším dílům patří povídky Ditta Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – tato povídka pojednává o tragickém osudu amerických židů za války. Dostali se do německého zajetí a měli být vyměněni za německé důstojníky v americkém zajetí, avšak k výměně nedošlo a židé byli popraveni.


Ladislav Fuks (1923 – 1994)Prozaik, autor válečných a psychologických románů a povídek. Román Pan Theodor Mundstock je osudem pražského žida, který byl za války pronásledován. Byl degradován na metaře, očekávajícího na transport do koncentračního tábora. Plánovitě a detailně se připravuje, promýšlí všechny situace. Autor zde užívá nového způsobu zpracovávání konfliktu lidské bezbrannosti s brutálním násilím.Mí černovlasí bratři – jsou to povídky, líčí osudy pěti chlapců z gymnázia, z nichž tři byli židovského původu.Spalovač mrtvol – je to případ psychopata pracujícího v krematoriu za 2. světové války. Pod vlivem svého válečného kolegy z 1. světové války, který byl německého původu se za okupace přihlásil k Němcům, vstoupil do fašistické strany NSDAP, aby mohl dělat kariéru. Udával své známé a spolupracovníky, včetně svého šéfa. Za zásluhy se stává ředitelem krematoria. Jeho žena je však poloviční židovka, syn a dcera z jedné čtvrtiny židé. To by ohrozilo jeho kariéru. Byl stoupencem tibetského buddhismu, rád četl v knize o Tibetu. Začíná se domnívat, že se má stát novým dalajlámou a že má zachraňovat duše nešťastníků. Oběsil a spálil svou ženu, pak zabil a spálil svého syna a pokusil se zabít v krematoriu i dceru, ta však uprchne a pro něj si přijde gestapo.

Ota Pavel (1930 – 1973)Byl napůl židovského původu. Byl spisovatelem a novinářem, hlavně sportovním. S našimi sportovci procestoval řadu zemí. Psal sportovní reportáže, například: Pohár od Pánaboha, Syn celerového krále, Pohádka o Raškovi, Dukla mezi mrakodrapy – zde pojednává o cestě fotbalistů Dukly Praha, mnohonásobných mistrů republiky do USA.Napsal několik próz ze svého dětství za okupace, které byly později zfilmovány. Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby – v těchto povídkách působivě líčí přírodu a osudy lidí i mezilidské vztahy.

Marie Pujmanová (1893 – 1958)Pocházela z Prahy, byla velmi vzdělaná, přiklonila se k ideám socialismu a působila jako novinářka a spisovatelka. Hodně cestovala, například Německo, Francie, Sovětský svaz a další země. Velký vliv na ni měl významný literární kritik F. X. Šalda. Nejprve psala o životě žen, například Pacientka doktora Hegla, Povídky z městského sadu. Její nejvýznamnější dílo je románová trilogie:

1) Lidé na křižovatce2) Hra s ohněm3) Život proti smrti

V prvním dílu podává obraz naší společnosti za první republiky. Hlavní postavy reprezentují jednotlivé společenské třídy, například postava mladého dělníka Ondřeje Urbana a postava továrníka Kazmara reprezentuje kapitalismus a připomíná Tomáše Baťu. Ve druhém dílu ukazuje narůstající nebezpečí fašismu a ve třetím dílu píše o době okupace. Působivě vylíčila atmosféru tehdejší doby a některé důležité události, například heydrichiáda, zničení Lidic a Ležáků apod.

Bohumil Hrabal (1914 – 1937)Narodil se v Brně. Rodina se přestěhovala do Nymburka, kde absolvoval reálné gymnázium. Pak studoval práva, činnost nevykonával a vystřídal řadu zaměstnání. Ve svém díle navazuje na tradici vyprávěčského umění Jaroslava Haška. Má zálibu ve zvláštních situacích a v pozoruhodných lidech.Ostře sledované vlaky – román z prostředí 2. světové války. Hlavní postavou je mladý železničář Miloš Hrma, který se chce zapojit do odboje proti fašismu. Pokusí se o diverzi na


německý muniční vlak, ale je zastřelen hlídkou. Filmové zpracování získalo Oscara. Režíroval to Jiří Menzel.Obsluhoval jsem anglického králeSkřivánci na niti – prostředí kladenských hutí, pracovali tam řadoví zaměstnanci, trestanci a lidé, kteří z politických důvodů skončili v hutích.Postřižiny – tématika z pivovaru, nejvýraznějšími postavami byli nahluchlý strýc Pepin a manželka správce pivovaru.Slavnosti sněženek – prostředí myslivcůPábitelé – je to sbírka povídek z venkovského prostředí (vesnice Kersko).Taneční hodiny pro starší a pokročilé – je to novela, kde opět vystupuje Pepin jako hudebník.

Josef Škvorecký (1924)Po roce 1968 emigroval do Kanady, kde spolu se svou ženou Zdenou Salivarovou založil exilové nakladatelství. Uveřejňoval knihy našich spisovatelů v emigraci a také díla autorů, kteří neemigrovali, ale pro svůj odpor k tzv. normalizačnímu režimu nemohli u nás vydávat. Například Ludvík Vaculík.V 60 letech psal tvorbu kriticky zaměřenou vůči tehdejšímu režimu. Jeho první román má název Zbabělci. Podává ironický obraz konce 2. světové války v malém českém městečku a maloměšťácké reakce na porážku nacistů v prvních dnech osvobození. Inspirovaly ho poměry v jeho rodném Náchodě. V jazykové složce románu se uplatňuje nejen spisovný, ale i hovorový jazyk.Sedmiramenný svícen – je to novela, zobrazil zde obludnou tragiku lidského živoření židovského obyvatelstva za 2. světové války, kdy v rámci tzv. holocaustu zahynulo asi šest miliónů židů.V emigraci napsal román Mirákl. Tento román se zabývá církevní a společenskou problematikou. Hlavní postavou je mladý člověk Dany, vystupující již v románu Zbabělci a pak v několika dalších dílech. Román líčí jeho osudy až do konce 60 let, kdy odchází do emigrace, ukazuje jeho proměnu z citově založeného člověka v cynika. Román má do značné míry autobiografické prvky. Na něj navazuje další román Příběh inženýra lidských duší. Tento román napsal roku 1977. Líčí další osudy Danyho Smiřického, jak ve vlasti, tak v emigraci, kde se stal profesorem na univerzitě.Tankový prapor – humoristicko satirický román zasazený do 50 let do vojenského prostředí. I zde je hlavní postavou Dany Smiřický. Ukazuje různé typy důstojníků humorně a satiricky. Je to kritika totalitního režimu.Smutek poručíka Borůvky – je to sbírka kriminálních příběhů.Hříchy pro pátera Knoxe – kriminální příběhy.

Literatura samizdatová a exilováExilová literatura vycházela v zahraničí. Kromě Škvoreckého tam byl například Milan Kundera, Ota Filip atd.Samizdatová literatura byla ilegální tvorba v socialistickém Československu. Slovo samizdat pochází původně z ruštiny. Tvůrci rozmnožovali texty v malých nákladech , které pak byly distribuovány důvěryhodným lidem. K této literatuře patřili: Václav Havel, Eva Kantůrková, Ludvík Vaculík.Ludvík Vaculík založil a vedl jedno z nejdůležitějších samizdatových nakladatelství Edice Petlice.


Milan Kundera (1929)Po potlačení Pražského jara emigroval do Francie. V šedesátých letech psal experimentující prózu, v menší míře byl i básníkem a dramatikem. K počátku jeho tvorby patří tři povídkové soubory: Směšné lásky, Druhý sešit směšných lásek, Třetí sešit směšných lásek.V roce 1967 napsal román Žert. Ten byl později zfilmován. Je to příběh vysokoškoláka, za nímž se skrývá sám autor, který se pro studentskou recesi dostává do politické kolize se svým vysokoškolským prostředím. Od svazácké organizace dostal špatný posudek a byl vyloučen ze studia. Na vojně sloužil v trestní jednotce politicky nespolehlivých (PTP). Po vojně pracoval v dolech. Po čase potkal náhodou svého bývalého spolužáka, který se na jeho osudu podepsal. Hlavní hrdina se mu chtěl pomstít tím, že mu nasadí parohy, což se mu sice podařilo, ale pak zjistil, že to manželství bylo špatné a tudíž pomsta nebyla naplněna.V roce 1979 napsal román Život je jinde. Líčí zdeformovaný vývoj sirotka, který je v přílišné péči své matky.Nesnesitelná lehkost bytí (bylo zfilmováno v Americe) Děj se odehrává v roce 1968. Dva mladí lidé vedou poněkud neuspořádaný život. Odcházejí do emigrace. Později se však vracejí a pokračují v neuspořádaném životě.Majitelé klíčů – je to divadelní hra s okupační tématikou. Hlavní hrdina zavraždí za heydrichiády konfidenta gestapa, aby zachránil rodinu. Autor uvažuje o otázce aktivity či pasivity člověka v kritické situaci.Monology – je to sbírka lyrické poezie.

Ludvík Vaculík (1926)Pochází z Brumova. Pro citovost jeho tvorby se mu někdy říká básník prózy. Po válce patřil ke stoupencům socialismu. Na základě zkušeností z 50. let se přikláněl ke kritikům režimu a v době Pražského jara 1968 podporoval reformní vývoj. Byl autorem textu 2000 slov. Zde vyzýval vládu k dodržování občanských práv a prohlubování svobody. Po potlačení Pražského jara byl tento text velmi kritizován jako tzv. kontrarevoluční pamflet.Jeho první román z roku 1966 má název Sekyra. Hlavní postava je pražský novinář s autobiografickými prvky. Ten uvažuje o politice a svém životě. Vidí řadu nedostatků, ukazuje postupný vývoj svých názorů. Román byl přeložen do mnoha jazyků.Český snář je román z 80. let. V tomto románu podává záznam jednoho roku.m Je zde kritika nejen oficiálních státních orgánů, ale i kritika do vlastních řad, tzv. disidentů. Uvažuje i sám o sobě, o otázkách pravdy a odpovědnosti. Je to psáno jako sled deníkových záznamů.Jaro je tady je kniha fejetonů z 80. let. Původně vycházely v samizdatu.Založil nejvýznamnější samizdatovou edici Petlice.

Vladimír Neff (1909 - 1983)Napsal řadu románů historického zaměření. Soustředil se na devatenácté století za Rakouska-Uherska. Napsal například: Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Královský vozataj atd.Na osudech dvou podnikatelských rodin Bornů a Nedobylů zobrazil českou společnost v době rozvoje hospodářství, vědy, kultury a také rozvoj národních snah v zájmu zrovnoprávnění českého národa v Rakousku. Všímal si také rozvoje dělnického hnutí. Born byl podnikatel s vlasteneckým zaměřením, kdežto Nedobyl se zajímal jenom o to své podnikání. Z těchto románů byl později vytvořen televizní seriál s názvem Sňatky z rozumu.

Ota Filip (1930)Pocházel z Ostravy, ale v době normalizace emigroval do západního Německa, kde žije dodnes. Podobně jako Josef Škvorecký se ve své tvorbě zabývá problematikou maloměšťáctví, špatného lidského chování, ale na rozdíl od něho k této problematice přistupuje vážněji.


Cesta ke hřbitovu tento román zobrazuje propletené vztahy obyvatel jednoho domu.Nanebevzetí Lojzy Lapáčka – zde zobrazil prostředí fanoušků fotbalového klubu v Ostravě v první polovině dvacátého století.

Ivan Klíma (1931)Jeho nejznámějším dílem je román ze šedesátých let Hodina ticha. Zde ukazuje rozčarování obyvatel socialistického státu z poměrů, kdy se původní ideály postupně rozplývaly.

Vladimír Páral (1932)

Josef Kainar (1917 – 1971)Básník a autor textů ve dvacátých letech, napsal tři básnické sbírky: Příběhy a menší básně, Nové mýty, Osudy. Tyto sbírky mají převážně smutný ráz. Je zde hořce ironické a satirické vidění skutečnosti, absurdní komika a černý humor. Podléhal náladám skepse a pocitům osudovosti.Po únoru 1948 se ráz jeho poezie prudce změnil, píše politické básně, částečně pod vlivem ruského revolučního básníka Vladimíra Majakovského.Napsal sbírku Veliká láska a Český sen.Kainar má dramatický, úsečný, pádný verš a smysl pro ostré kontrasty.Od konce padesátých let se opět ve své tvorbě přibližuje k pesimismu, pocitu rozkladu. Napsal: Člověka hořce mám rád.Jeho poezie je obrazem rozporného světa, z něhož nezmizela samota, sobectví a krutost.Lazar a píseň – v této sbírce se jeho básnický jazyk obohacuje o prvky hovorové češtiny a s tím souvisí i jeho psaní textů k populárním písním.


Documents

kaleidoskop.unas.czkaleidoskop.unas.cz/lit.doc · Web viewLiteratura druhé poloviny 20. století Po druhé světové válce dochází k velkým změnám v politické oblasti a ty