Lokality a hranice zastavitelného území

Hranice města a lokality / Vymezení základní jednotky plánu, její popis a regulativy

úvod

Praha počátku třetího tisíciletí není souvislou kaší neidentifikovatelné zástavby. Barokní paláce Malé strany se liší od měšťanských domů kolem Staroměstského náměstí a ty se zas liší od pravidelně založených parcel na Novém městě. Vinohrady se liší od Žižkova a Holešovice se liší od Karlína. Sídliště Ohrada se liší od sídliště Invalidovna a periferie Štěrbohol se liší od Velké Chuchle. Tak by šlo pokračovat, samotná existence názvů ulic a čtvrtí vyjadřuje vědomí jejich obyvatel i hostů, že jejich odlišný charakter je hoden jména. Se vzdáleností od centra roste individuálnost a rozmanitost rezidenční i komerční zástavby, která je paradoxně právě díky tomu obtížně rozlišitelná i zapamatovatelná. Pouhá chaotická rozmanitost ještě neznamená uchopitelný charakter. Na rozdíl od Malé Strany si slepé ulice bytových domů v Jinonicích vybaví maximálně jejich obyvatelé a pár hostů. Ulice v Písnici od sebe rozliší obtížně i místní, zvláště když je jejich část uzavřena závorou pouze pro majitele domů v nich ležících. Přesto je každé místo Prahy jedinečné. S místopisnými názvy tomu je i naopak. Totiž, že samotná existence názvů lokalit vyjadřuje přání jejich obyvatel, aby bylo jméno naplněno významem - aby se lokalita od okolí lišila, poskytla orientaci a ochranu před nekonečným horizontem. Praha je v mnoha ohledech krásné město. Jeho obraz je postaven na rozmanitosti a specifickém charakteru, jehož základ vychází z topologie původního terénu, naspořených historických vrstev a především rozmanitého způsobu života a obývání města, který je pro Evropu charakteristický. Rozmanitost Prahy nelze přehlížet. Je nejen nutné rozpoznat centrum, které je odlišné od okraje, kde město hraničí s krajinou, ale je moudré tento všeobecně povědomý stav podrobněji popsat a rozlišit v jemnější nuanci, než pouhé opozici středu a okraje. Zmapování rozmanitosti lokalit je pomůže pochopit, podpořit a rozvinout. Klíčem k popisu a porozumění charakteru území je struktura zástavby (včetně její absence). S tím souvisí i její inverzní obraz – veřejná prostranství. Přestože je struktura zástavby díky vlivu zónovacích plánovacích principů ovlivněna i svou náplní, zejména v odborné literatuře rozlišovanou tzv. komerční a rezidenční suburbanizací1, výsledkem je vždy popsatelný urbanismus – forma. Zástavbou tvořená veřejná prostranství jsou však funkčním zónování nepostižitelná. Veřejná prostranství přitom pokládá většina obyvatel za „zásadní prvek města“2. Proto již není možné město plánovat a veřejná prostranství nerozlišovat – podrobněji viz sešit [ ▶ Ulice a náměstí ].

Při chápání města skrze charakter zástavby a veřejných prostranství není nijak prvoplánově opomíjena ani sociální stratifikace Prahy. Podle urbánních geografů a sociologů jsou sociálně ekonomické znaky obyvatelstva nejvhodněji vymezitelné typem zástavby, v tomto případě obytné „protože právě bydlení do značné

míry vysvětluje sociální, ekonomické a v některých případech i demografické složení obyvatelstva“3.

Strukturální pojetí Metropolitního plánu tedy není pouze odrazem faktu, že plán má svou vnitřní logiku, která rozlišuje celek od detailu. Je doslovným přihlášením se k preferenci struktury zástavby a s ní i veřejných prostranství před prostorovou anarchií funkčního zónování.……….1

Viz například Martin Ouředníček, „Výzkum suburbanizace v České republice: současné tendence vývoje a možné aplikace“, in: Martin Ouředníček, Petra Špačková, Jakub Novák (eds.), Sub Urbs: Krajina, sídla a lidé. Academia, 1. Vydání, Praha 2013, str. 64. ………..2

Viz například Markéta Vyhnánková, „Veřejné prostory v nových rezidenčních lokalitách v Praze“, in: Martin Ouředníček, Jana Temelová (eds.) Sociální proměny pražských čtvrtí, 1. Vydání, Praha 2012, str. 276. …………3

Viz například Martin Ouředníček, Lucie Pospíšilová, Petra Špačková, Jana Temelová, Jakub Novák, „Prostorová typologie a zonace Prahy“, in: Martin Ouředníček, Jana Temelová (eds.) Sociální proměny pražských čtvrtí, 1. Vydání, Praha 2012, str. 276.

Členění Prahy

Metropolitní plán definuje jako základní jednotku plánu lokalitu – plochu vymezenou a popsanou na základě převažujícího charakteru území. Lokality pokrývají celou plochu Prahy. Základním předpokladem plánu je tyto lokality určit: ohraničit je, popsat a pojmenovat je. Lokality nebyly při zahájení prací na Metropolitním plánu vymezeny. Aktuální stav území hlavního města nebyl nikdy oficiálně a přesvědčivě popsán na základě převažujícího charakteru území se stanovením samostatných lokalit. Přitom je území Prahy identifikováno skrze desítky různých prostorových členění, mající různé autory, důvody i důsledky. Mezi nejznámější patří například samosprávné obvody, městské obvody, katastrální území, základní sídelní jednotky, volební obvody, sčítací obvody, dopravní okrsky, policejní okrsky, území podle PSČ nebo urbanistické obvody. Je možné hledět také na rozmanitá ochranná pásma, parkovací zóny, oblasti dosahu vysílačů, místní názvy apod. Při zavádění nového prostorového členění je nutné položit otázku, zda je to nutné. Zda již neexistuje členění, které lze převzít, případně modifikovat. Bylo tedy potřebné vyhodnotit, zda a co lze ze stávajícího dělení využít při tvorbě lokalit. V úvahu připadala zejména následující členění.

— Správní členěníSamosprávné části statutárních měst se podle zákona o obcích č. 367/1990 Sb. nazývají městské části nebo městské obvody, přičemž oba tyto názvy jsou z právního hlediska rovnocenné. Praha je na základě zákona o hlavním městě Praze územně rozčleněna na 57 městských částí.

Správní obvody Praha 1 až Praha 22 je neoficiální označení správních obvodů působnosti obdobné mimopražským obcím s pověřeným obecním úřadem nebo s rozšířenou působností. Statut hlavního města Prahy ji svěřuje 22 z celkového počtu 57 pražských městských částí. Je-li v mapách Prahy i úřední praxi použito v souvislosti s Prahou termínu správní obvod, často je tím míněn správní obvod této působnosti a úrovně.obr. 506

— Katastrální členěníKatastrální území jsou v podstatě území původních obcí měst a městských částí, ze kterých byla Praha sloučena. Katastrální členění si doposud zachovalo vazbu na fyzický obraz města, ačkoliv se správní členění od něj výrazně odchýlilo a od 1949 jsou městské obvody vytyčovány bez ohledu na historické hranice obcí a čtvrtí. V Praze je vymezeno 112 katastrálních území. Katastrální území definuje zákon č. 256/2013 jako technickou jednotku, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí. obr. 506

— Základní sídelní jednotkyMezi další územní členění Prahy patří 916 základních sídelních jednotek, jejichž hlavním účelem je přesnější územní identifikace. Tato identifikace je užívána ke sledování sociálně-ekonomických a územně-technických jevů, které souvisejí s osídlením daných jednotek. obr. 507

— Statistické obvodyZákladní sídelní jednotky se dále dělí na statistické obvody nebo na sčítací obvody. Jsou vymezeny pro demografické sledování obyvatelstva a jejich počet je 5.663. Obr. 507

BilanceZ výše uvedeného je patrné, že členění Prahy na základě převažujícího charakteru území nelze převzít z existujících koncepcí. Z hlediska měřítka se zdají být vhodné základní sídelní jednotky, nicméně důvodem jejich vymezení je zobrazování statistických údajů přímo vázaných na osídlení, což se s charakterem území nepřekrývá. Naopak užití statistických obvodů jako skladebné jednotky pro budoucí lokality by bylo praktické – bylo by možné velmi rychle získat demografická data. Důvodem neaplikovatelnosti je mj. fakt, že jsou velikosti statistických obvodů stanoveny podle počtu obyvatelstva. To vede ke smíšení různých území bez ohledu na jejich charakter. Pro potřeby Metropolitního plánu bylo proto potřebné přistoupit k novému dělení na základě definice lokality a metody vymezování.

První vymezení lokalit

Lokalita Lokalitou se v Metropolitním plánu rozumí plocha, nebo soubor

ploch, vymezená Metropolitním plánem na základě převažujícího charakteru. Lokality se označují názvem a číselným, popřípadě písemným kódem. Určujícím kritériem pro vymezení lokalit, tzn. ploch s rozdílným způsobem využití a specifickými požadavky na uspořádání (pozici, velikost a orientaci) je stejný nebo obdobný charakter území. Protože jsou vymezené na základě převažujícího charakteru, nemusí se tyto plochy nutně krýt s hranicemi městských částí ani katastrálních území.

Charakter území sledovaný za účelem vymezení lokalit tvoří soubor podstatných skutečností přírodně krajinných, urbánních a architektonických (zejména umístění v území, intenzita a kvalita zastavění, typ struktury zástavby a míra stability), sociálně ekonomických a kulturně civilizačních, jejich projevů a jejich vzájemných vztahů a vazeb v celkové urbánní a krajinné struktuře, které určují podmínky a požadavky na utváření, to jest uspořádání a využití území.

Souhrnně řečeno je lokalita průnikem charakteru zastavění a krajinné topografie s přihlédnutím k převažujícím činnostem v území.

Stav a vymezení lokalitV procesu vymezování stavových lokalit byla dodržována následující pravidla:

— Lokality nejsou limitovány velikostí.— Každá lokalita musí mít svůj jedinečný název.— Lokalita odráží současný stav v území (k datu vymezování), nesměšuje se s návrhem či známými záměry.

Takto vymezená „stavová vrstva“ lokalit je určena k tomu, aby byla v návrhové fázi doplňována o rozvojová území či celé rozvojové lokality. Hranice návrhových lokalit nemusí být se současným vymezením shodné – mohou se změnit.

Na základě definice lokality byl vyhledán vhodný mapový podklad pro vymezování. Takový, který zobrazí charakter území, tedy zejména strukturu zástavby a topografii terénu, aniž by předem zahrnoval jakékoli kvalitativní hodnocení či analýzy. Topografie terénu je určující pro utváření města a výrazně ovlivňuje nejen strukturu a propustnost krajiny, ale i vzniklou zástavbu a její další rozvoj. Terén byl zkoumán zejména pomocí vrstevnic se snahou nalézt výrazné hrany a zlomy, které mohou v území působit jako bariéra. Důraz byl kladen na vnímání vltavské kotliny a údolí potoků, na identifikování hřebenů a plochých návrší kopců.

Struktura zástavby spolu se strukturou veřejných prostranství jsou nejdůležitějšími identifikátory charakteru místa. Proto byl vstupní podklad mapou zástavby, která byla doplněna o podklad výškových hladin města v maximální dostupné podrobnosti. Důležitou informaci pro utváření lokalit v sobě nese časová stabilizace struktury zastavění. Ta je získána z historických map, především v mapy

Císařských otisků 1844 a analýzou historie vzniku Prahy z územně analytických podkladů. Topografie spolu se strukturou zástavby a krajiny pak dává ucelený obraz o městě. Na podkladu takovéto mapy bylo možné zahájit strukturální analýzu – vymezování lokalit.

První vymezení – stanovení lokalitPráce byly zahájeny po odevzdání zadání k veřejnému projednání počátkem března 2013 v týmu Kanceláře metropolitního plánu. Každá lokalita byla předmětem diskuze, od počátku bylo nejdůležitější sjednotit individuální přístupy. Z toho důvodu byl zvolen následující postup: práce se ujme co nejvíce jednotlivců či skupin, aby byla získána škála různorodých názorů, které bude možno prolnout, odstranit jednotlivosti, hledat místa největší shody i nejvýraznějších kolizí tak, aby se na ně mohla zaměřit pozornost a byly odstraněny. Bylo osloveno dvanáct zkušených specialistů se záměrně různým odborným zaměřením (architekti, sociální geografové, kartografové, zpracovatelé Územně analytických podkladů, specialisté IPR Praha na jednotlivé části území Prahy). Podmínkou výběru byla přiměřená místopisná znalost Prahy.

Tito vybraní specialisté vymezovali lokality ručně (tužkou) do identického podkladu, mapy Prahy 1 : 25.000, podle výše uvedených pravidel. Tím vzniklo dvanáct podob členění Prahy. Práce pokračovala opět v Kanceláři metropolitního plánu digitalizací a zpracováním těchto vstupů.

Počet lokalit v jednotlivých verzích se pohyboval v rozmezí od 432 do 842. Postupnou syntézou a prolnutím průhledností byly odstraňovány minoritní názory a naopak zdůrazňována nejvyšší shoda. Mapa největší shody byla překreslena, usazena do souřadnicového systému a doplněna o ucelené systémy lokalit Vltavy, železnice a dopravy – z dalších diskuzí a konzultací se specialisty vyplynula potřeba definovat tento typ lokalit samostatně. Lokality Vltavy jsou vymezeny řekou a územím s řekou úzce spjatým. Lokality dopravy jsou místy sloužícími výhradně pro automobilovou dopravu, které nejsou volně přístupné obyvatelům a nelze je tedy považovat za veřejná prostranství. Lokality železnice jsou všechny tratě, kolejiště, překladiště a nádraží. Obě skupiny tvoří ve městě bariéru a jsou strukturálně odlišné od okolní zástavby. Proto byly, i když dodatečně, vymezeny samostatně.Obr. 510… SOUTISK 12TI VYMEZENÍ LOKALIT

NázvyHledání hranic lokalit bylo pouze prvním krokem k jejich vymezení. Druhým, neméně důležitým krokem, je nalezení vhodného názvu. Základem pro pojmenování se staly místní a zažité názvy. V případě, že to bylo možné, použila se (i zapomenutá) historická pojmenování. Vhodná jména byla dohledávaná pomocí následujících zdrojů:— Databáze geografických jmen ČR - Geonames (ČÚZK)— Císařské otisky stabilního katastru 1842— Katalog pražských usedlostí vydán ÚRM v roce 2006

KompoziceJiž v průběhu prvotního vymezení bylo možné lokality rozdělit do několika typů. Došlo k jasnému rozdělení zastavěných a nezastavěných částí Prahy. Spolu s polohou lokalit v rámci Prahy tak vzniklo prvotní rozdělení lokalit na čtyři typy: město, parky, krajina a sídlo v krajině (vesnice). Lokality města utváří více či méně kompaktní strukturu obklopenou lokalitami krajiny. Parky jsou ostrovy krajiny ve městě. Sídla v krajině jsou svébytné celky zástavby, které nejsou s městem propojeny. Systém rozdělení lokalit byl doplněn o lokality dopravy a železnice. Touto identifikací lokalit jsme dospěli k základnímu schématu města: Prahy a Přípraží neboli velké a malé Prahy.

Výstup Výsledkem prvního vymezení bylo 850 lokalit v sedmi kategoriích. V této podobě byly lokality 22. 6. 2013 předány 57 městským částem k upřesnění vymezení a pojmenování lokalit.

obr. 512 ……lokality: první vymezení

Druhé vymezení lokalit

Po schválení zadání byly lokality upřesněny a uvedeny do souladu s parcelací katastru nemovitostí. Během léta 2013 také pokračovaly přípravné práce na Metropolitním plánu a vznikaly nové vstupy, které bylo nezbytné zohlednit při vymezování.

Hranice zastavěného územíV průběhu prvního vymezení došlo k rozdělení lokalit podle zastavěnosti. Aktualizovaná hranice zastavěného území, rozděluje Prahu na území zastavěná a území nezastavěná. Lokality musí toto rozdělení respektovat. Výjimkou jsou „rozvojové plochy krajiny“, které jsou v současném stavu bez objektů a Metropolitní plán i nadále předpokládá jejich nezastavitelnost. Zastavěná území malého rozsahu ve volné krajině – hájovny, hřbitovy, objekty technické infrastruktury atp. – jsou ponechány jako součást krajinných lokalit.

Zelené rozhraní S hranicí zastavěného území úzce souvisí i nově vymezené zelené rozhraní – viz sešit [ ▶ Topografie, krajina a parky ]. Zelené rozhraní bylo v rámci Metropolitního plánu poprvé uvedeno na jaře 2013 jako jedna z deseti tezí Ducha plánu [ ▶ Duch plánu ]. Jedná se o provázaný systém komponované krajiny, jehož nezastavitelnost má zamezit rozpínání města do krajiny. Zelené rozhraní je těsně napojeno na hranici zastavěného území. Lokality tyto skutečnosti reflektují.

Mapování současného stavu pro Územně analytické podklady 2014Od srpna 2012 probíhal na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy (dnes IPR Praha) průzkum současného stavu území.

Jeho úkolem bylo zjišťování skutečné podoby území za pomoci pochozího průzkumu. Při zadávání průzkumů již byla vzata v úvahu potřeba nejen funkční analýzy, ale i strukturálního zobrazení. Proto se spolu s využitím území sledovala veřejná prostranství, propustnost či hodnoty území. Podrobnost průzkumu byla stanovena na detail měřítka 1 : 5.000 – viz sešit [ ▶ Atlas 5.000 ]. Mapování bylo v průběhu upřesňování lokalit ve stadiu rozpracovanosti, vybraná témata byla na náš požadavek přednostně digitalizována a poskytla tak informace o detailním stavu v území pro přesnější vymezení lokalit.

Workshopy s 57 pražskými městskými částmiVšechny městské části byly osloveny jako partneři pro zpracování Metropolitního plánu. Spolupráce byla zahájena představením lokalit městským částem v červnu 2013. V průběhu léta probíhaly workshopy, na kterých byly městské části seznámeny s přístupem, jak bude Metropolitní plán zpracován. Zároveň byla městským částem nabídnuta možnost využít detailní znalosti poměrů ve svém území a pomoci při hledání přesných hranic a jmen lokalit. Úspěchem bylo, že 56 z 57 městských částí různým způsobem odpovědělo na výzvu IPR Praha / Kanceláře metropolitního plánu k předložení svých reakcí a podnětů. Získané podklady byly přejímány či zohledněny při upřesňování hranic lokalit.

Vedení hraniční čáry Na rozdíl od prvního vymezení, kdy na detailní vedení hraniční čáry nebylo nutné brát ohled, druhé vymezení striktně zpřesňuje lokality na hranice parcel katastru nemovitostí. Každá parcela je, až na důvodné výjimky, součástí pouze jedné lokality. Výjimku tvoří případ, kdy se jedná o parcelu veřejného prostranství (silnice), která může být součástí dvou lokalit, anebo parcelace není v souladu se skutečným stavem v území (nová křižovatka). V takovém případě se předpokládá, že lokalita bude uvedena do souladu s parcelací, jakmile bude změna v území zanesena do katastru nemovitostí. Při vedení hraniční čáry bylo přihlíženo k tomu, aby parcely pod společným oplocením byly, pokud možno, součástí jedné lokality.

Mapové podklady byly dále rozšířeny o následující:— Vymezení zastavěného území (Hranice zastavěného území k 31. 12. 2013)— Katastr nemovitostí (Hranice a druh pozemků, druh vlastnictví k 31. 12. 2013)— Ortofoto mapa (2013) Mapování současného stavu (Využití území k 31. 1. 2014)— Digitalizované a sjednocené podněty k hranicím a názvům Podněty a připomínky městských částí (texty, grafiky)

Vymezení zastavěných lokalitNa interpretaci charakteru zástavby bylo možné nahlížet prostřednictvím čtyř faktorů:

1. — Prvním hlediskem je vztah dvou čar, tedy čáry stavební a čáry uliční. Tyto dvě čáry vyjadřují ostrost hranice mezi veřejným a soukromým prostorem

2. — Druhým faktorem při diagnostice struktury je její stabilizace v rámci času. Zda je historicky, a tedy i mentálně, ukotvená jako stabilizovaná, či se dá předpokládat její změna

3. — Třetím vodítkem k určení charakteru struktury je měřítko a proporce zástavby a infrastruktury, což úzce souvisí s okolnostmi, za kterých byla navržena. Zda se ve struktuře v době jejího vzniku předpokládal pěší, koňský či automobilový provoz. To určuje roli při uspořádání veřejných prostranství v rámci struktury

4. — Čtvrtým, posledním, faktorem je charakter veřejných prostranství, který vyjadřuje poměry a vztahy soukromých a veřejných ploch v rámci struktury

Souhrnným výsledkem těchto ukazatelů je nejen rozlišení a vymezení zastavěných lokalit, ale i možnost rozčlenit území Prahy na základě vzájemné podobnosti na 4 + 1 (1 = krajina) rozdílných oblastí. Tedy centrum, město, předměstí, periferie a krajina.

Vymezení krajinných lokalitKrajinné lokality, území s obdobnými krajinnými charakteristikami a tedy s předpokládaným obdobným přístupem člověka k jejich využívání a ochraně byly vymezovány dle jednotlivých typů krajiny. Typy krajiny byly stanoveny dle přírodních i lidmi vytvořených podmínek na území Prahy a s ohledem na odpovídající měřítko. Při stanovení krajinných typů bylo využito některých, v minulosti pro krajinnou tematiku pořízených, dokumentací. Na základě těchto vstupů bylo provedeno typologické rozčlenění území Prahy na celkem 9 základních charakteristických typů krajiny, tj. 9 typů lokalit:

— Převážně zemědělské lokality v rovině (plošiny, říční nivy jsou díky svému zarovnanému povrchu a zpravidla kvalitní půdě v podstatném rozsahu zemědělsky využívány. Plochý reliéf a zemědělské využití jsou určujícími znaky pro vymezení lokality.— Lokality lesních komplexů v rovině (plošiny) zahrnují zarovnané povrchy, které jsou dlouhodobě zalesněny, a to z důvodu nízké produkční schopnosti půdy. Vysoká lesnatost a plochý reliéf jsou určujícími znaky pro vymezení lokality. — Lokality výrazných zaříznutých údolí (oba svahy a dno údolí či pouze jeden svah) utvářená Vltavou a jejími přítoky, která jsou zpravidla zalesněná. Ve svazích a na jejich horních hranách se často

vyskytují skalní výchozy. Pro vymezení lokality je určujícím znakem geomorfologický tvar reliéfu.— Lokality s mírně zvlněným reliéfem využívané převážně zemědělsky. V území se i díky pestřejšímu reliéfu zpravidla vyskytují ve větší míře přírodě blízká společenstva menších hájů, mezí, potočních doprovodů či plochy sekundárních trávníků, apod. Nevyhraněnost tvarů reliéfu i způsobu využívání území (při mírné dominanci zemědělství) jsou určujícími znaky pro vymezení lokality. — Lokality úzkých zaříznutých potočních údolí v rovinatém reliéfu plošin. Kombinace zarovnaného povrchu plošiny, dominantně zemědělsky využívané, a relativně výrazně zaříznutých, avšak úzkých a v řádu maximálně několika desítek metrů zahloubených údolí. Zemědělsky využívané plošiny a úzká potoční údolí jsou určujícími znaky pro vymezení lokality. — Rybniční lokality zahrnují územní jednotky rybničních soustav v plochém reliéfu.— Lokality výrazných zalesněných izolovaných vrchů představují v krajině izolované, zalesněné dominanty.— Zdevastovaná území volné krajiny (lomy, skládky) jsou člověkem výrazně ovlivněná území vlivem těžby či odpadového hospodářství. Antropogenní tvary reliéfu v různém stadiu své existence jsou určujícími znaky pro vymezení lokality. — Lokality zahrádkových osad jsou jako samostatné lokality vymezeny v případech, kdy jejich plošný rozsah, neporušený, urbanistický koncept a specifický charakter vytváří určující znak dané části krajiny.

Vymezení rekreačních lokalit (parků)Vymezení rekreačních lokalit je metodicky vázáno na nově zavedenou hierarchizaci parků a krajinných ploch, tato hierarchizace včetně definici pojmů a termínu je popsána v sešitě [ ▶ Topografie, krajina a parky ], proto z ní uvádíme pouze hrubý výčet:

— Metropolitní park je parkem zásadního významu. Svou velikostí, dostupností, významem a známostí v rámci města je obyvateli bez rozlišení využíván pro dlouhodobé až celodenní aktivity. Svou úrovní převyšuje parky nižšího významu. Metropolitním parkem je kromě jiných i okolí Vltavy a bude jím i zelené rozhraní okolo Prahy. Metropolitní park je vymezen jako samostatná zelená lokalita.

— Městský čtvrťový park je park významný pro danou oblast. Svou velikostí, službami a údržbou je známý a atraktivní pro obyvatele ze širšího sousedství. Proto je vymezen jako samostatná lokalita.— Lokalitní park je významný pro danou lokalitu. Svou velikostí, dostupností a údržbou je v dané lokalitě významnějším, než ostatní. Není vymezován jako samostatné lokalita, je součástí zastavěné lokality.— Místní park je obvykle park malého rozměru, někdy má režim omezené otevírací doby. Je užíván pro každodenní provoz, je součástí místní struktury zástavby.

Není vymezován jako samostatná lokalita, je součástí zastavěné lokality.— Městská džungle je specifickou nezastavěnou lokalitou. Většinou jsou to labilní plochy tvořené nálety, neudržovanými lesními porosty dřevin, eventuálně i polem. Jsou vymezené jako samostatné lokality. V návrhu Metropolitního plánu bude městská džungle navržena k zastavění nebo k transformaci na park.

Vymezení lokalit VltavyNa základě rozdílných charakterů řeky popsaných v Koncepci pražských břehů4 byly původní lokality Vltavy přerozděleny. Řeka v nezastavěném území se stala součástí krajinných lokalit. Řeka v zastavěném území je rozdělena do lokalit V1 – V4. Začátek a konec těchto lokalit je tvořen výraznými morfologickými změnami v území.

Hranice lokalit respektují současný stav katastru nemovitostí a hranice jednotlivých parcel. Do vltavských lokalit je zahrnuta vodní plocha Vltavy, pražské ostrovy (včetně Kampy), náplavky, stromořadí a ostatní přilehlé „zelené pruhy“ podél řeky. Dále pak objekty a areály, které řeku využívají (sportoviště, sportovní kluby, kotviště). Do vltavských lokalit jsou zařazeny také komunikace podél řeky s výjimkou samostatných lokalit dopravy (u Barrandovského mostu, mimoúrovňová křižovatka u stanice metra Vltavská).

Vymezení lokalit dopravyLokality specificky dopravní se vyskytují pouze v zastavěném území. V nezastavěném území je dopravní stavba a její struktura chápána jako součást krajiny. Za lokality dopravy jsou považovány pouze takové silnice, které nejsou přístupné pro chodce a nelze je tedy zahrnout do veřejného prostranství. Součástí dopravní lokality jsou i nepřístupné doprovodné travnaté plochy.Hranice lokality jsou vytvořeny dle katastrálních parcel. Ve výjimečných případech je hranice vedena mimo hranici parcely dle fyzického stavu. Jedná se především o nové silnice či mimoúrovňové křižovatky, kde současný stav ještě není zanesen do katastru nemovitostí.

Vymezení lokalit železniceLokalita železnic je vymezena v zastavěném území. V nezastavěném území jsou železnice chápány jako součástí krajiny. Hranice lokalit jsou vytvořeny dle katastrálních parcel. Ve výjimečných případech je hranice vedena mimo hranici parcely dle fyzického stavu. Pokud železniční trať vede nad nebo pod terénem, nevytváří lokalitu železnice.

Do lokality železnice jsou zařazeny všechny parcely, na kterých je kolejiště (kromě tratí označených jako vlečky). Dále jsou do lokality železnice zařazeny nádražní budovy a parcely, jejichž vlastníkem jsou České dráhy nebo Správa železniční a dopravní cesty a nachází se uvnitř parcel s kolejištěm. Dále pak parcely, které navazují na parcely kolejiště a svou funkcí bezprostředně souvisí s železnicí. V neposlední řadě jsou do těchto lokalit zařazeny areály, jejichž majoritním vlastníkem jsou České dráhy nebo Správa železničních

dopravních cest a mají přímou návaznost na kolejiště, přičemž spadají pod jedno oplocení. Budovy v soukromém vlastnictví v těchto areálech jsou z lokality vyjmuty a přidruženy k lokalitám červeným. Výjimku tvoří areál nádraží Bubny a nákladové nádraží Žižkov. Do těchto areálů jsou zahrnuty i parcely v soukromém vlastnictví, jelikož tvoří kompaktní celek a svou velikostí i charakterem vytváří samostatnou lokalitu.

………4Koncepci pražských břehů připravil IPR Praha, Kancelář veřejného prostoru a byla schválena Radou hl. m. Prahy dne 4. 2. 2014.

Názvy lokalitPojmenování lokalit se řídí podle několika zásad, z kterých nejdůležitější je jedinečnost a nezaměnitelnost názvu. Lokality byly nejčastěji pojmenovány na základě podkladů získaných od představitelů městských částí.

Název lokality musí dále vycházet z tradičních a zažitých místopisných jmen. V jistých případech (Žižkov, Vinohrady, Holešovice) je běžným a zaužívaným názvem označováno rozsáhlé území, strukturálně a charakterem různorodé a proto rozdělené na více lokalit. V těchto případech jsme zvažovali a hledali, kde je tedy opravdový „Žižkov“, a kterou z lokality můžeme pojmenovat „Holešovice“. Bylo-li to účelné, oživili jsme jména, která v poslední době zapadla do zapomenutí (Horní Holešovice), či jména původních usedlostí (Ryšánka, Kolčavka, Vychovatelna).

Lokality nejsou pojmenovány podle ulic a zastávek veřejné dopravy. Výjimku tvoří lokality, které jsou ulicí výrazně ovlivněny (Plzeňská, Budějovická). Názvy lokalit neobsahují čísla a světové strany, výjimku tvoří tradiční názvy sídlišť, které oficiálně podporují samotné městské části (Sídliště Pankrác I – III) a současně odrážejí etapy výstavby v území.

Názvy developerských souborů staveb byly zachovány pouze v těch případech, kdy odkazovaly na místní názvy či stávající lokality (Velká Skála, Modřanský Háj, Nové Pitkovice). V ostatních případech (Harmonie) byly určeny jiné názvy.

V oblasti periferii je přípustné jméno lokality upřesnit popisem zátěže (Chodov produkce, Chodov obchod, Malešice produkce). Je to dáno zejména chybějícím místopisným názvem.

Lokality Vltavy jsou pojmenovány V1 – V4, lokality dopravy podle míst nebo měst, která spojují, lokality železnice jsou pak pojmenovány podle nádraží (Nádraží Vršovice), tratě dostaly jméno podle nádraží, která spojují (Bubeneč - Kladno).

Obr. 520……….Názvy lokalitKaždá lokality má svůj originální název, díky kterému je možné ji nalézt a popsat.

VýstupVýsledkem vymezení bylo 797 lokalit:— 395 lokalit města (červené v červeném)— 163 lokalit sídel v krajině (červené v zeleném)

— 100 lokalit krajiny (zelené v zeleném) — 37 lokalit krajiny ve městě (zelené v červeném)— 4 lokality Vltavy (modré v červeném)— 28 lokalit železnice (fialové v červeném)— 17 lokalit silnic (šedivé v červeném)

V konečném dělení bylo vymezeno 53 lokalit typově nezačleněných, které svým charakterem nezapadaly ani do jedné z uvedených kategorií. Důvodem je nečitelná struktura zástavby, nejasný vznik a stagnující vývoj. Tyto lokality budou předmětem další analýzy a návrhu Metropolitního plánu bude definován jejich další vývoj.

obr. 522, 524………lokality: druhé vymezení

Návrhové lokalityTeprve na základě vymezení lokalit pro stávající stav území je možné připravit návrh jejich doplnění a úpravy – návrhové lokality. Do návrhu je zejména nezbytné zahrnout již dříve fixovaná rozvojová území. Metropolitní plán „o své vůli“ – tedy z hlediska zpracovatele – nijak nerozšiřuje zastavitelné území, naopak zastává opačná východiska (viz sešit [ ▶ Paradigma a Zlaté pravidlo ] a sešit [ ▶ Duch plánu ]). Nový územní plán zahrnuje do rozvoje to, co je pro něj nevyhnutelně závazné, zahrnuje jen to zastavitelné území, které má předepsáno. K březnu 2014 (publikace konceptu odůvodnění) se tedy v návrhu Metropolitního plánu nevyskytuje nové zastavitelné území, k němuž by neexistoval ke dni přípravy návrhu buď právní důvod nebo by se nejednalo o nápravu lokálních anomálií „děr ve městě“, které zahrnutím stávajících rozvojů do plánu vznikají.

obr. 526, 528………….Zátěž lokalit

Rozvojová území Prvním krokem při vymezování návrhových lokalit je začlenění závazných ploch rozvoje z Územního plánu '99. Jak tyto plochy vznikly, popisuje sešit [ ▶ Potenciál, priority a flexibilita ]. Plochy byly v prvním kroku převzaty bez modifikace (nejsou upřesněny na hranice parcel katastru nemovitostí) tak, aby nevznikl další nárůst zabíraných nezastavěných území. V tomto prvním kroku byly začleněny všechny plochy rozvoje vyjma ploch rekreačních ležících mimo zastavěné území.

Vytváření návrhových lokalit se řídilo následujícími pravidly:

— Pokud se jedná o rozvojovou plochu, která přiléhá k již existující lokalitě, je tato lokalita o rozvojovou plochu rozšířena. — V případě velkých rozvojových ploch je možné vytvořit novou lokalitu. — Je-li původní rozvojová plocha již částečně naplněna (např. je tam rozestavěný obytný soubor) a dá se předpokládat, že její naplňování bude pokračovat v obdobném charakteru, je původní lokalita rozdělena na lokality dvě a rozvojová plocha přičleněna k obdobnému charakteru zástavby.

— Pokud je nepřiléhající rozvojová plocha v poměru k nejbližší lokalitě tak malá, že její charakter nemůže eliminovat, vede to k rozšíření nejbližší lokality o tuto plochu. — V případě, že je nepřiléhající rozvojová plocha v poměru k nejbližší lokalitě velká tak, že má potenciál stávající lokalitu jiným charakterem převážit, vznikne nová lokalita. Druhý krok zahrnuje zvážení a případné racionální začlenění (nebo odmítnutí) nezastavěných ploch, které vytvořily nespojitosti mezi stavovou a návrhovou lokalitou – tedy mezi existujícím městem a budoucí zástavbou. Podmínkou je jejich relativně malá rozloha. Dále veřejné prostranství, jež je území přístupné. 

Kompletace lokalit a stanovení jejich zátěže(dále popsáno v kapitole 301)

Jednou z vlastností Lokality je přípustná míry její zátěže. Slouží pro budoucí rozhodování o změnách (stavbách) v lokalitě – viz sešit [ ▶ Potenciál, priority a flexibilita ] a sešit [ ▶ Město, řád a chaos ]. Metropolitní plán rozlišuje čtyři typy zátěže území: krajinnou, rekreační, obytnou a produkční. Jedná se o obecný popis činností v území je chápaný jako nejvyšší přípustná míra zátěže (okolí). Jinou zátěž pro území představují logistické sklady a jinou sportovní areál. Stanovená míra zátěže má za úkol chránit stávající nebo plánovaný charakter lokalit z hlediska kvality sousedství a to specificky pro území zastavěné a zastavitelné a pro území nezastavitelné – krajinné. Přitom se má za to, že největší zátěží území jsou činnosti spojené s produkcí a nejmenší zátěží jsou činnosti rekreační a specificky krajinné. Obecně lze tedy říci, že „jemnější může být v hrubším“, obráceně principiálně nikoliv.

— Zátěže lokalit jsou v Metropolitním plánu vyjádřeny barvou jejich obrysu tak, aby netvořily plochy a zůstalo možné v lokalitách zobrazovat strukturu zástavby. Každou zátěž reprezentuje jedna základní barva. — Zátěže byly lokalitám přiřazeny na základě současného stavu v území s respektováním charakteru dané lokality. Proto bylo ve velké míře přihlíženo k mapování využití území pořízeného v rámci mapování současného stavu pro Územně analytické podklady 2014 – viz sešit [ ▶ Atlas 5.000 ]. U rozvojových lokalit je zátěž převedena z příslušných dokumentací, které zakládaly jejich existenci. Navrhované kódy byly převedeny do systému čtyř barev a přiřazeny k lokalitám – k metodě převodu viz sešit [ ▶ Potenciál, priority a flexibilita ].— Přiřazením zátěží všem lokalitám je proces jejich vymezování dokončen. Zvláštním případem jsou „šedé“ lokality, tvořící mezistupeň. Jsou ve fázi vymezování, kdy jejich zátěž není známa, není přesvědčivě specifikovatelná bez dalších průzkumů a diskuze. V cílové verzi návrhu Metropolitního plánu se taková lokalita nebude vyskytovat.

Rekapitulace

Hranice zastavěného územíMetropolitní plán vymezuje hranici zastavěného území podle Stavebního zákona (podrobněji viz sešit [ ▶ Topografie, krajina a Parky ]).

obr.532……Hranice zastavěného území

Lokality – stávající stavNa podkladu hranice zastavěného území jsou prostřednictvím strukturální diagnózou zástavby vymezeny lokality. Lokality se dělí na zastavěné (město) a nezastavěné (krajina). Odlišeny jsou lokality zastavěné v nezastavěném území (vesnice) a lokality nezastavěné v zastavěném území (parky). V zastavěném území jsou podle povahy odlišeny lokality Vltavy, železnic a silnic.

obr.532…….Stavové lokality

Hranice zastavitelného územíZastavěné území bylo rozšířeno na zastavitelné o převzatá rozvojová území, která jsou pro Metropolitní plán závazná (podrobněji viz sešit [ ▶ Potenciál, priority a flexibilita ]). Stávající lokality jejich hranice jim byly přizpůsobeny. Zátěž nových lokalit určila zátěž lokalit stávajícího stavu nebo zátěž rozvojových území. Výsledkem jsou návrhové lokality – tedy zastavitelné a nezastavitelné lokality, které zároveň definují hranici zastavitelného území.

obr.533……Hranice zastavitelného území: první čára urbanismu

Zátěž územíVšem lokalitám je na základě strukturální analýzy a výsledků mapování 2012 přiřazena převládající zátěž. Zastavěné lokality jsou obytné, rekreační nebo produkční, nezastavěné lokality jsou krajinné rekreační nebo produkční.

obr.533……..Návrhové lokality: zátěž

DoslovLokality byly ustaveny především proto, že jiné existující členění pro diferenciaci města, které by bylo vhodné pro plánování jeho budoucího obrazu, neexistuje. Pro potřeby plánu je nutné požadavky na území vztahovat ke konkrétnímu místu, ke komunitě, k fyzickému a nikoli virtuálnímu prostředí. Územní plány postavené na překonaném funkčním zónování neumí účelně rozlišit mezi zástavbou v centru a na okraji. Byly (a jsou) tak plné potenciálních konfliktů. Typická lokální forma zástavby je často konfrontována se zástavbou zcela jiného měřítka a charakteru, kdy není respektován tradiční vztah k veřejnému prostranství v lokalitě. Proto docházelo i v Praze k urbánní degradaci a dezintegraci území i přesto, že „funkční náplní“ si

zástavby podle plánu odpovídaly. Těmto konfliktům se snaží Metropolitní plán předcházet vymezením lokalit, kde bude na strukturu zástavby z hlediska jejího charakteru i míry využití území pohlíženo při rozhodování v území podobně. Je tak možné přihlédnout nejen k zátěži a kvalitě sousedství, ale především k originalitě místa. Metropolitní plán nemá ambici vše podrobně zregulovat, naopak. Představuje pole pro synergické rozhodování, které může a musí zůstat konstantní. Další tisíce změn územního plánu již nejsou obhajitelné. Synergie pražského územního plánování vychází jak ze strategie hl. m. Prahy, propsané do Metropolitního Plánu, tak z detailu, který z něj vychází. Podrobněji o regulaci lokalit viz sešit [ ▶ Město, chaos a řád ].

Zatímco domy a jejich náplně se mění, uliční síť a veřejná prostranství tvořená charakteristickou zástavbou přetrvávají věky. Na tomto vědomí je založena myšlenka lokalit.

ZávěrMetropolitní plán hledá jednoduché regulativy, které jsou stabilní skrze svoji jasnost a srozumitelnost. Základní jednotkou plánu bude lokalita popsaná na základě charakteru zástavby. Každá lokalita je jedinečná a nezaměnitelně nazvaná. Lokality jsou ve městě i za městem. Pro jednotlivé zastavitelné lokality bude stanovena jejich identita, struktura veřejných prostranství a kvalita sousedství. Pro každou lokalitu bude zároveň stanovena výšková hladina odpovídající jejímu charakteru a poloze. Pro nezastavitelné lokality bude určen ráz krajiny. Hranice mezi zastavitelnými a nezastavitelnými lokalitami, „hranice zastavitelného území“ bude prvním a nejdůležitějším regulativem plánu. Pokud tento regulativ bude dodržen, bude to základní krok k prosperitě metropole, základní krok ke zvýšení kvality života.

Míra stability lokality [S] [T] [R]

Popis lokality

In-formacePodíváme-li se do slovníku na původní význam latinského slovesa in-formo, in-formare, zjistíme, že je poměrně široký: —1/ Formovati, vytvářeti —2/ Vzdělávati, upravovati —3/ Představovati si, představu něčeho vytvářeti —4/ Představu, pojem něčeho vytvořiti, podati. V souladu s tím pak podstatné jméno in-formatio neznamená, jak bychom očekávali, přímo informaci, ale představu obrys. V Češtině už je význam slov posunut do více technické roviny, podle slovníku cizích slov je informace zpráva, údaj. Informovat znamená oznamovat, sdělovat. Kupříkladu v angličtině se ale původní latinský význam „formovat, vytvářet“ dosud udržel, to inform znamená oznámit, ale také formovat, dávat charakter, prodchnout, inspirovat. Z výše uvedeného etymologického exkurzu vyplývají dvě věci: za prvé, že in-formace člověka přetváří, formuje, a za druhé, že tak činí

způsobem, který souvisí s jinými rovinami lidské psychiky než jen s racionální, rozumovou schopností myslet. Zde je nutné upozornit na souvislosti, které uvádíme v samotném závěrečném slově na konci sešitu [ ▶ Plán a veřejný zájem ].

Informace jako základ regulaceKrajina je tím, za co ji lidé považují. Krajina je všude – i ve městě. [ ▶ Topografie, krajina a parky ] Proto je pro každý plán zásadní informace o stávajícím stavu, přes všechnu objektivitu i procesy projednávání je to nakonec vždy autorský názor plánu. Vyjadřuje za co město a krajinu jeho autoři považují. A ostatně nejen autoři. Je potřebné si uvědomit, že každý autor (pomineme-li zcela ojedinělé výjimky géniů a podivínů) vychází z dobové závislosti na společenských hodnotách a jeho názor většinou odráží intelektuální stav dané společnosti. V Metropolitním plánu jsme vymezili lokality na základě převažujícího charakteru území. Lokalita je nejmenší (přípustnou) jednotkou plánu, která je popsána v sešitě [ ▶ Hranice města a lokality ]. Lokalita je taková část města, kterou lze pochopit a popsat v její jednotě jako východisko k jejímu usměrňování. Keneth Frampton k tomu říká: „Naše neschopnost vytvářet jasně definované městské oblasti…, byla až donedávna skryta za optimistickou iluzi operačního urbanismu, kvazipozitivistické disciplíny, jejíž efektivita ve zvládání konzumní ekonomie je přímo úměrná tomu, jak si udržuje odstup a nezájem o kulturní formu. Naproti tomu městské enklávy se dnes prosazují jako schůdná alternativní strategie, která dává po nedávném krachu urbanismu jistou perspektivu.“ 20 Z určitého úhlu pohledu je právě vymezení lokalit snahou nalézt v chaosu městských struktur lokální stupeň řádu, uchopitelné teritorium.

V nejobecnější rovině v souladu s přírodními zákony předpokládáme, že každá lokalita se bude nějak vyvíjet v čase, a že ji tyto proměny ovlivní. Na základě strukturální diagnózy a principů entropie (viz sešit [ ▶ Hranice města a lokality ]) též předpokládáme, že v rámci tohoto vývoje bude Praha jako celek narůstat v rozmanitosti a komplexnosti, tedy že se lokality vůči sobě navzájem i samy vnitřně budou mít tendenci dále diferenciovat.Každý dynamický systém je ve svém vývoji determinován vstupními podmínkami, každé počáteční podmínce odpovídá „informace“. Proto považujeme informaci o stavu území za základ samotné regulace.

Regulace jako cesta k iniciaciNa základě vstupní informace pak bude v územním plánu stanovena regulace lokality prostřednictvím odlišení zvýšeného veřejného zájmu – zejména na plochách veřejných prostranství a nižší nebo nulovou mírou veřejného zájmu – na plochách soukromých pozemků, tedy částech území ponechaných samoorganizaci prostřednictvím nekontrolovaného a nekontrolovatelného chaosu.Informace o lokalitě tím poskytuje zároveň její regulaci. Je-li základní informace doplněna o prvky regulace, vzniká stabilní

právní prostředí. Může tak nastoupit samoorganizující chaos, který ve smyslu pravidla „co není zakázáno je dovoleno“ umožní odpovědné naplňování „hmoty města“. Takové stabilní prostředí dává výjimečné podmínky vyváženému rozvoji. Území je tím iniciováno. Když vím, že lokalitu tvoří třípodlažní rodinné domy se zahradami a že je označena jako stabilizovaná, je zřejmé, co zde mohu stavět a co nikoliv. Samotný charakter území se tak stává požadovanou regulací. Je-li regulace v souladu s realitou, mohu zde bydlet nebo stavět podle předem známých pravidel. Nic by mne nemělo překvapit. Takový stav je možné považovat  za iniciaci území.

INFORMACE + REGULACE = INICIACE…………20

KENNETH FRAMPTON : Moderní architektura, kritické dějiny, Academia, 2004, str. 399.

Hranice zastavěného území dle Stavebního zákonaZastavěnost / zastavěné a nezastavěné územíPro rozdělení území Prahy na dvě jeho rozdílné části, na město a jeho krajinné (rekreační) zázemí, je podstatné stanovení čáry (hranice) zastavěného území. Hranici zastavěného území Metropolitní plán vymezuje postupem, který poměrně přesně stanovuje stavební zákon č. 183/2006 Sb. (dále též SZ). Vymezení hranice zastavěného území je důležité nejen pro Metropolitní plán jako takový, i když v tomto případě se ukázalo, že může být pouze východiskem pro stanovení jiné základní čáry (hranice), a to čáry zastavitelného území, ale rovněž pro řadu postupů stanovených stavebním zákonem i řadou zákonů a podzákonných předpisů jiných.

Postup vymezení zastavěného území formou hranice zastavěného územíNíže uvedeným postupem, který vyplývá ze zákonného ustanovení § 58 stavebního zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla vymezena hranice zastavěného území (dále též HZÚ) pro správní území města Prahy vztažená k datu 30. 06. 2015.

IntravilánSZ v § 58 stanovuje za základ pro vymezení HZÚ v územním plánu tzv. intravilán. Pojem je definován v § 2 odst. (1) písm. d) SZ jako „zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí“. S obnovou katastrálního operátu není aktualizována – v nových katastrálních mapách se již neobjevuje. Zůstává tedy nezměněna 49 let.Hranice (čára) vymezující intravilán byla stanovena jednorázově pro účely ochrany zemědělského půdního fondux. Protože stanovení této hranice v polovině 60. let minulého století nedělali urbanisté, nýbrž zemědělští projektanti, stalo se, že uvnitř tohoto intravilánu se ocitla velká reálně nezastavěná (a i v té době prakticky nezastavitelná) území, a to z jednoho jediného důvodu – nebyla pro účely ochrany zemědělského půdního fondu důležitá, neboť ten se v nich nevyskytoval buď vůbec, nebo téměř vůbec. A tak i v roce 2015 se z důvodu aplikace stavebního zákona nachází uvnitř zastavěného území v Praze téměř kompletní Šárka, Prokopské a Dalejské údolí, Hvězda, lesní komplex mezi Krčí, Kunraticemi a Chodovem atd.

Z hranice, kterou byl v roce 1966 vymezen intravilán, vznikne hranice (čára) zastavěného území užitím postupu dle § 58 SZ, tedy:1/ odebráním některých pozemků,2/ přidáním některých pozemků.

Ad 1/ Odebrání pozemkůZ území intravilánu byly při zpracování Metropolitního plánu v souladu se zněním SZ odebrány:

- vinice (dle evidence v Katastru nemovitostí),- zahradnictví na zemědělské půdě (dle evidence ÚAP 2014).

Třetí zákonnou možností „odebrat“ jsou takové pozemky přiléhající k intravilánu, které byly navráceny do orné půdy nebo do lesních pozemků (přiléhající pozemek je pozemek, který má část své hranice společnou s hranicí intravilánu). Tato možnost je vpravdě kuriosní: jen přiléhající pozemek orné půdy či lesní pozemek, tedy nikoliv polní či větší lesní cesta (v KN zpravidla jako „ostatní plocha“), nikoliv sousední lesní pozemek přiléhající k přiléhajícímu lesnímu pozemku

(obdobně u pozemků orné půdy) ani kombinace „navrácených“ pozemků lesních a orné půdy.Možnost užít „navrácení“, výkladem ze strany MMR ztotožněného s rekultivacemi, nebyla v MPP uplatněna.

Ad 2/ Přidání pozemkůPři vymezení HZÚ pro správní území města Prahy bylo území stanovené jako „intravilán minus odebrané pozemky“ rozšířeno o:

- zastavěné stavební pozemky (stav dle evidence Katastru nemovitostí), tedy stavební parcely (tj. druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří) a pozemkové parcely, které tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami (na stavebních parcelách) a zpravidla se nacházejí pod společným oplocením,

- stavební proluky,- pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy

na pozemky začleněné do zastavěného území,- ostatní veřejná prostranství,- pozemky, které jsou obklopeny zastavěným územím

(obklopen je pozemek tehdy, když se celý nachází uvnitř) – to se netýká vinic, (chmelnic) a zahradnictví.

Velmi problematické je v řadě případů přidávání pozemkových parcel k zastavěným stavebním pozemkům. „Pomůcka“ v podobě „společného oplocení (zpravidla)“ může být velmi zavádějící. Velké areály pod společným oplocením velmi často z 90% či více % nemají charakter zastavěnosti. Z hlediska plošné významnosti se jedná zejména o dva areály letišť v Praze. V případě Letiště Václava Havla Praha je celý areál k zastavěnému území přičleněn uplatněním hranice intravilánu z roku 1966. U Letiště Kbely je situace z tohoto hlediska odlišná – intravilán 1966 se ho netýká. Na několik budov navazují rozsáhlé travnaté a zpevněné plochy. Areál je souvisle oplocen. Z tohoto důvodu a rovněž z důvodu fakticky stejného charakteru ploch obou letišť byl celý areál letiště ve Kbelích zařazen rovněž do zastavěných ploch. V případě dalších letišť (Letňany, Točná) či dalších obdobných ploch (modelářské letiště Sobín …) bylo postupováno odlišně a kromě zastavěných ploch a nádvoří byly zařazeny do území nezastavěného.

K datu odevzdání Metropolitního plánu existuje vymezená hranice zastavěného území vztažená ke stavu evidence Katastru nemovitostí ke dni 30. 06. 2015. Tato hranice je zatížena všemi výše zmíněnými (i řadou dalších) nedostatků. Jejím největším nedostatkem obecně je, že již k datu odevzdání územního plánu je obvykle neaktuální.x Vyhláška Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 97/1966 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, s platností od 12. 12. 1966. Konkrétně v § 4 odst. (4) je uvedeno: „Při zpracování směrného územního plánu se stanoví pro účely ochrany zemědělského půdního fondu současná hranice zastavěné části obce … (intravilán) …“. Jednalo se tedy o podklad pro stanovisko orgánu ochrany ZPF k návrhu územního plánu, následně pak k určení, zda a v jaké výši budou stanoveny finanční odvody za zábor ZPF. Intravilán byl vymezen centrálně k 1. 9. 1966 projektanty se zemědělskou odborností.

Hranice lokalit; hranice zastavitelného území

Zastavitelnost / zastavitelné a nezastavitelné územíProtože rozdělení území Prahy čárou (hranicí) zastavěného území má minimálně dva podstatné nedostatky

- stanovený postup vymezení hranice navázaný na tzv. intravilán 1966 nevede ke zjištění, které území je zastavěno a které nikoliv,

- vymezení je aktuální v jeden konkrétní časový okamžik, v případě území o velikosti středně velkého, natožpak největšího města v Česku, je v době vydání a nabytí účinnosti územního plánu již dávno zastaralé,

je v Metropolitním plánu, v souladu s jeho Zadáním a v souladu s Pražskými stavebními předpisy, vymezena hranice (čára) zastavitelného území, která zřetelně rozlišuje území města, včetně jeho dílčích územně oddělených částí v podobě bývalých samostatných měst, městysů a obcí či jejich částí, a je tedy zastavitelné, od nezastavitelné otevřené krajiny za městem. Zastavitelnost a z opačné strany nazíráno nezastavitelnost přitom nabývají řady podob, tak, jak Metropolitní plán ve svých dílčích částech tyto podoby popisuje a na základě toho reguluje, včetně regulace směřující k rozvoji, tedy iniciace.Zastavitelná plocha je dle stavebního zákona plocha územním plánem vymezená k zastavění. Co je to zastavění, stavební zákon nedefinuje. Nezastavitelnou plochu jako logický protiklad plochy zastavitelné stavební zákon nezná. Mohla by jí být plocha určená k nezastavění. Taková plocha ale de facto neexistuje. Stavební zákon totiž paušálním způsobem umožňuje poměrně rozsáhlou realizaci staveb v dosud nezastavěném území. Pojmy zastavitelnost, zastavění (zástavba?) dále relativizuje fakt, že stavbou se podle stavebního zákona rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, tedy i parky, dětská hřiště nebo nové pěšiny, lavičky, koše a veřejné osvětlení. Metropolitní plán proto ve výsledku rozlišuje v podmínkách pro plochy s rozdílným způsobem využití (tj. lokality) zastavitelnost pro stavební bloky (budovy ano) od zastavitelnosti pro parky (budovy až na výjimky ne).Hranice zastavitelného území je vymezená na základě stavu v území, který odpovídá právním předpisům (zejména evidenci pozemků a budov v Katastru nemovitostí) a v co největší míře i reálnému stavu. Hranice zastavitelného území vyjadřuje základní koncepci, resp. její vymezení je základním vstupním krokem pro vytvoření koncepce.

Postup vymezení zastavitelného území formou hranice zastavitelného územíZastavitelné území je území vymezené v Metropolitním plánu na základě vymezení zastavěného území a to navazujícím postupem, který odebírá ze zastavěného území rozvojová území krajiny a přidává k zastavěnému území rozvojová území města.Rozšíření o nově navrhovaná rozvojová – zastavitelná území města je postup totožný s přidáním nových zastavitelných ploch k zastavěnému území tak, jak stanovuje stavební zákon. Rozšíření je provedeno především převedením dříve stanovených rozvojových ploch města, tedy území vymezeného Územním plánem '99 jako rozvojové plochy (bez ploch územních rezerv).Zmenšení rozsahu zastavitelného území tím, že prostřednictvím ploch rozvoje krajiny jsou „krajině vrácena“ natolik přírodní území, jako je např. lesní komplex Krčského (Kunratického, Michelského) lesa či téměř celá Šárka a Prokopské údolí i s Dalejským, je postup,

jehož užitím Metropolitní plán směřuje k naplnění jednoho ze základních cílů územního plánování, tedy chránit krajinu (v SZ je za krajinu považována krajina nezastavěná, pro kterou je Metropolitním plánem užíváno označení krajina otevřená). Rozvojové území krajiny je tedy část zastavěného území, která je pro své přírodní, krajinné a rekreační hodnoty vymezena jako nezastavitelné území. Rozvojové území krajiny se nachází vždy na styku s nezastavěným územím, je tedy územně souvislým rozšířením nezastavěného území o nezastavitelné území v  zastavěném (formálně – z hlediska § 58 SZ) území.Syntézou těchto kroků vzniká hranice zastavitelného území, která respektuje základní kompozici „vyvažování“ města a krajiny.„První znění“ hranice (čáry) zastavitelného území je dílem projektanta. Ten je ve svém odborném názoru konfrontován s názory pořizovatele, samosprávných orgánů obce a dalších účastníků procesu pořizování územně plánovací dokumentace. Projektant sice musí dodržet pravidla daná platnými legislativními předpisy, ale při konstrukci čáry může, na rozdíl od stanovení hranice zastavěného území, uplatnit svou odbornou erudici.Rozlišení území na zastavitelné a nezastavitelné představuje jeden ze základních úkolů pro územní plán, a tedy i Metropolitní plán.Hranice zastavitelného území je aktuální po celé období počínaje dnem jejího vymezením, přes její stanovení závaznou v rámci územního plánu (vydání, účinnost) až do dne vstoupení v účinnost takové změny územního plánu (případně vydání nového územního plánu), která tuto hranici mění. Nemění se průběžně, ale až do vydání případné změny územního plánu či nového územního plánu je zafixována. Čáru zastavěného území územní plán sice rovněž de iure fixuje, ale de facto v podobě, která není pravdivá.Hranice zastavitelného území je základní čarou Metropolitního plánu. Je jedním ze čtyř základních pravidel.

Pravidlo o nepřekročitelnosti „první čáry“definuje „první čáru urbanismu“= hranici města, která definuje ekonomickou a tím také přirozeně ekologickou velikost města. S tím souvisí i základní rozdělení území na jednotlivé lokality s různou mírou intenzity využití, které jsou prioritně definovány jako zastavitelné nebo nezastavitelné.

První čáraHranice zastavitelného území je První čarou urbanismu. Tato hranice je prvním a nejdůležitějším výstupem plánu. Definuje rovnováhu mezi městem a krajinou. Aby se tato rovnováha naplnila, musí být respektována. Pokud není hranice zastavitelného a nezastavitelného území brána vážně, ale často měněna podle nahodilých zájmů nebo dokonce ignorována, byl plán pořízen nadarmo. Proto je stanovení zastavitelnosti území nejdůležitějším krokem, který projektant územního plánu dělá. Bude-li zastavitelné území příliš rozsáhlé, město na to může doplatit rozpadem a neudržitelnou nákladností svého provozu. Budou-li mantinely neadekvátně těsné či nevhodně zvolené, budou-li brzdit jeho vývoj, nebudou respektovány v čase a plán bude zbytečný. Cílem sebeomezení města je tvorba synergie, kterou má potenciál vyvolat prostřednictvím kvality sousedství.

Hranice zastavitelnosti v Metropolitním plánu je ustavována v logice základních prvků Metropolitního plánu – lokalit. Jsou to části území (plochy s rozdílným způsobem využití dle stavebního zákona) vymezené na základě převažujícího charakteru. Hranice

zastavitelného a nezastavitelného území je vždy současně hranicí dvou sousedních lokalit – zastavitelné a nezastavitelné. Lokalita je vždy jednoznačně přiřazena buď do zastavitelného, nebo do nezastavitelného území.Základní členění lokalit je podle zastavitelnosti území. Lokality zastavitelné se vyskytují pouze v zastavitelném území, lokality nezastavitelné v území nezastavitelném. Proto jsou lokality nositelkami výchozí informace o budoucím rozhodování v území.