ZPRAVODAJKLUBU ABSOLVENTŮ

BAŤOVY ŠKOLY PRÁCE – ZLÍN –

KLUB ABŠVila Tomáše BatiGahurova 292760 01 ZlínČeská republikawww.klub-abs.cz

ZÁŘÍ

2013

č. 95

Paní Mgr. Miroslava Štýbrová je specialistka na historii obouvání a dlou-holetá vedoucí obuvnického muzea ve Zlíně. Zde se také narodila. Absolvovala obor teorie a řízení kultury na Filozofic-ké fakultě Univerzity Palackého v Olo-mouci. Od roku 1986 pracuje v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Pořádá od roku 1994 mezinárodní konference (trienále) o historii obouvání. Vyučuje externě dějiny obouvání na Fakultě mul-timediálních komunikací UTB ve Zlíně.

Tak by se dal jen velmi stručně cha-rakterizovat bohatý život známé zlínské odbornice na obouvání. Paní Mgr. Miro-slava Štýbrová odpověděla redakci ča-sopisu Okno do kraje na několik otázek. Vybrané odpovědi poskytujeme i našim čtenářům.

Jak se má obuvnické muzeum v nových podmínkách 14. budovy?

Obuvnické muzeum se nyní stalo sou-částí expozice Princip Baťa. Je skvělé, že něco takového ve Zlíně vzniklo; chy-běly tu informace o historii firmy Baťa a spousta návštěvníků Zlína je už dlou-hou dobu postrádala. V původním obuv-nickém muzeu jsme v tomto směru posky-tovali jen zkratkovité informace. Je při-rozené, že byla sbírka zahrnuta do nové expozice. Velká část kolekce totiž pochází z baťovského období a produkce.

Kdo znal obuvnické muzeum na bráně do továrního areálu, má důvod zhlédnout obuvnickou část expozice po přestěhování?

Určitě. Původně jsme vystavovali kolem 500 exponátů, teď se jejich počet zvýšil na 640. Nově prezentujeme i vý-robky z produkce firmy Baťa v zahra-ničí ve druhé polovině 20. století. Mám velkou radost z toho, že v nových pro-storách můžeme návštěvníkům ukázat i soubor obuvnických strojů, které jsme od devadesátých let sbírali, a jež byly doposud uloženy v depozitáři. Většina je prvotřídně repasována, šest z nich je plně funkčních, včetně dopravníku. Při zvláštních příležitostech budeme na těchto strojích ukazovat jednotlivé výrobní operace. Do expozice se po-dařilo zakomponovat i mnohá moti-vační baťovská hesla, třeba „Den má 85 400 vteřin“ nebo „Nadšená žena – úspěšný muž“. Zajímavé jsou i mapy dokumentující export. Do kolekce obuvi přibyly mimo jiné čtyři položky čínské obuvi, trepky z Orientu vyšívané zlace-ným dracounem a také luxusní secesní střevíčky. Už vystavujeme i vojenské „půllitry“, na které se návštěvníci ptali.

Co vás přivedlo k obuvnické histo-rii? Váš studijní obor byl trochu jiný.

Po absolvování obchodní akademie jsem nastoupila jako sekretářka na teh-dejší ředitelství Českého obuvnického průmyslu, které mělo sídlo v mrako-drapu ve Svitu. Pracovala jsem tam asi dva a půl roku, než jsem odešla studovat na univerzitu. V odboru řízení výroby se všechno točilo kolem bot. Tam jsem se trochu poučila o výrobě obuvi a to se mně hodilo později, když jsem byla pověřena – již jako muzejní historik – tehdejším ředitelem muzea Petrem Sta-rostou péčí o sbírkový fond vystavený v expozici v areálu Svitu. Byla to velká výzva. A mě to začalo velice bavit a baví mě to dosud. Je skvělé, když váš těší to, co vás živí.

Ještě něco dalšího v tomto oboru podnikáte?

Za zmínku jistě stojí mezinárodní konference o historii obouvání. Pořá-dáme ji ve Zlíně jako trienále od roku 1994. Sjíždějí se k nám historici a vědci z celého světa. Nechybí asi Sonja Baťo-vá z Kanady. Tři dny se bavíme jen o bo-tách. Mám také radost, že byla poměr-ně rychle vyprodána moje knížka Boty, botky, botičky, vydaná v roce 2009. Na podzim chystáme výstavu „Po cestách a cestičkách v botách a botičkách“ do Muzea silnic a dálnic ve Vikýřovicích. A z rozsáhlé sbírky oděvů a oděvních doplňků připravuji nyní výstavu do mu-zea v Nitře.

Je podle vás něco typického pro obouvání v Česku v porovnání s cizi-nou?

Firma Baťa kdysi povznesla kulturu obouvání a péči o nohy, ale dnes se již

„Pod obchodní poctivostí rozumíme, že veškeré strany na obchodě zúčastněné musí být po provedení obchodu bohatší, než byly předtím.“ T. Baťa

Kurátorka sbírky historické obuvi

Mgr. Miroslava Štýbrová

kde mohli ochutnat místní víno a poslech-nout si folklorní hudbu.

Ing. Václav Matys

Firma Baťa a.s. neměla na svém štítě nikdy uvedeno slovo vlastenectví, přes-to vychovala tisíce vlastenců, z nichž stovky bojovaly ve válce a desítky po-ložily za vlast své životy. Doklady a se-znamy o tom vlastní Klub ABŠ. Akciová společnost FOSFA, která za naší spolu-práce velmi úspěšně uplatňuje baťovské metody řízení, velmi podporuje Česko-slovenskou obec legionářskou v rám-ci Projektu Péče a o válečné veterány II. světové války a nezapomíná ani na legionáře I. světové války, kteří vybo-jovali samostatnou československou re-publiku. To vše pod hesly odvaha, vlas-tenectví, statečnost, oddanost, obětavost a vytrvalost. Tyto vlastnosti naši legio-náři bezesporu ve válkách projevili.

Přesto, že uplynulo již mnoho let od doby, kdy firma Baťa vychovávala svůj dorost v Baťově škole práce, je zájem veřejnosti o toto období stále živý. Žijící absolventi BŠP mají již více než osm-desát let a jsou stále žádáni o přednášky a různá vystoupení, na kterých informu-jí o baťovské výchově, životě na inter-nátě, denním programu Mladých mužů a Mladých žen, o jejich povinnostech při plném pracovním nasazení v továr-ně. Velký zájem je o druhy škol, které navštěvovali po práci. Každý byl neu-stále hodnocen vychovateli na internátě

v pořádku, hospodaření s vydělanými penězi, ve sportu a jiných společen-ských a kulturních akcích. Na pracovišti byli hodnoceni mistry a velmi se přihlí-želo k dosaženým studijním výsledkům. Systém nutil každého k maximálnímu výkonu, a to nejen Mladé muže a ženy, ale každého zaměstnance firmy.

O zmíněném velkém zájmu veřejnosti jsme se opět přesvědčili dne 16. července 2013, kdy měl na uvedené téma rozhovor v rozhlase náš člen výboru Ing. Zdeněk Rybka. Již v průběhu této relace mnozí zájemci telefonovali do redakce, potvr-zovali správnost informací a přidávali své poznatky. Celkově vyplynula shoda mimo jiné na tom, že nároky kladené firmou byly vysoké, ale vedly k určité hrdosti na jejich úspěšné absolvování. V tomto ob-dobí vznikla pevná přátelství, která jak známo nevznikají v hospodách, ale v boji, ať už na vojně nebo v práci. Svědčí o tom také skutečnost, že dodnes existuje Klub ABŠ, který vyvíjí mnohostrannou činnost.

Ing. Zdeněk Rybka

Před osmdesáti lety vyšla popr-vé kniha úvah a projevů Tomáše Bati. Soubor jeho promluv k podřízeným, příspěvků do závodního časopisu a ma-teriálů potom jeho firma vydala ještě několikrát. Nakladatelství Omega se teď k jeho textům vrací a pod názvem Úva-hy a projevy je vydává v téměř nezmě-něné podobě.

Je to poutavý doklad o myšlení jed-noho z největších podnikatelů, které Československo mělo. Namátkou: „Pro-pustil jsem pomocníka ve skladě, který

nedá říci, že bychom patřili k nejlépe obutým národům na světě. Dánské pří-sloví praví, že „i za mlčícího mluví jeho boty“. A obligátní ponožky do sandálů, lodičky s dlouhými ostrými špičkami v době, kdy celý svět nosí špičky kulaté, špinavá obuv – to vše hovoří za nás.

Ing. Václav Matys

V roce 1932 založil Tomáš Baťa své město ve švýcarském Möhlinu. Po desetiletí bylo obuvnictví klíčovým za-městnavatelem v regionu. Zájem o ba-ťovskou historii je stále silný. Proto od 21. do 23. června navštívila celá měst-ská rada Möhlinu místo, kde celá baťov-ská historie v roce 1894 začala – Zlín.

Švýcarskou delegaci přivítal v Ba-ťově vile (sídle Nadace Tomáše Bati) generální ředitel Eugenio Olabe, Pa-vel Velev – ředitel Nadace Tomáše Bati – a zástupci města. Pan Olabe ve svém krátkém proslovu řekl: „Máme ve Zlíně bohaté baťovské dědictví, ale myslím, že zdejší architektura vám je povědomá. Ano, skutečně si je Zlín a Möhlin v architektuře velmi podob-ný. Švýcarský „Baťa Park“ s typickými funkcionalistickými budovami a zahra-dami je ve Švýcarsku považován za ná-rodní kulturní památku.“

Pět výkonných politiků z Möhlinu a jejich partneři byli ohromeni velikostí Zlína. Navštívili nejznámější zlínskou stavbu – 21. budovu s pojízdnou kance-láří a krásným výhledem na celý Zlín, Univerzitu Tomáše Bati a Baťovský institut „14|15“ – s obuvnickým mu- zeem a dalšími zajímavostmi. Švýcar-ská návštěva bydlela v hotelu, který byl originálně vystaven jako Baťova škola pro Mladé muže – známá jako Tomášov. V roce 1930 ve Zlíně dokonce studo-vali i studenti z Möhlinu. Jeden z nich tenkrát napsal dopis domů své rodině: „Tady ve Zlíně je všechno úplně stejné jako v Möhlinu, jen asi 1 000 krát větší.“

Tobias Ehrenbold, který napsal knihu o baťovské historii ve Švýcarsku a v sou-časnosti je poradcem firmy Baťa pro za-chování kulturního a historického dědic-tví, doprovázel švýcarskou skupinu. Celá skupina navštívila také vesnici Vlčnov, kde se každoročně koná slavnost Jízda králů, která byla zařazena do seznamu ne-hmotného kulturního dědictví UNESCO. Pan Ehrenbold vnímá cestování jako vel-ký zážitek, zvláště pak návštěvu Vlčnova,

ŠVÝCARSKÁ DELEGACE Z MÖHLINU VE ZLÍNĚ

FIRMA BAŤA A VLASTENECTVÍ

ZÁJEM O BAŤOVU ŠKOLU PRÁCE NEUTUCHÁ

TOMÁŠ BAŤA – JSI POVINEN BÝTI ZDRAVÝ A BOHATÝ

nosil balíky na zádech, místo co by se postaral o jejich dopravu samospádem, když mi odpověděl, že je to starost ře-ditelská, kdežto on chce zůstati navždy poctivým dělníkem. Žádný podnik ne-vyroste k velikosti, pokud si nevynalez-ne způsob, jak měniti nádeníky v ředite-le,“ píše Baťa.

Vůči jednotlivci to možná bylo drs-né, ale s touto strategií Baťa vybudoval impérium, dal práci tisícovkám lidí, po-stavil část města a vyrobil statisíce párů obuvi. „Každý z nás jest povinen býti čistý, zdravý a bohatý,“ našlo se pozna-menáno v jeho pozůstalosti.

Baťa kandidoval na starostu města, v předvolební kampani v roce 1923 psal o minulém, rozhazovačném vedení rad-nice toto: „Kdo z nás potřebuje radnici za šest milionů? Vám každému by sta-čila radnice za 600 tisíc! Oprava rozbité cesty k nádraží by vám byla sloužila po celá čtyři leta a stála by jen několik ti-síc.“ Volby vyhrál.

A dodnes by si z něj politici mohli brát příklad. Třeba v tom, jak transpa-rentně nakládal s rozpočtem. „Občané,“ psal v uzávěrce obecního hospodaření města Zlína v roce 1928, „předkládám vám první uzávěrku vypracovanou tak, aby jí lehce porozuměl nejen účetní od-borník, ale každý občan.“ A když se ozvaly hlasy, že za zjednodušení účetní uzávěrky bylo nutné zaplatit z obecního rozpočtu peníze navíc, reagoval slovy: „Nejdražší ze všeho je tma pocházející z účetní nejasnosti.“

Na více než třech stech stranách je i řada dobových fotografií doplněných i o základní historický kontext. A načrt-nut je i Baťův rodokmen - obuvnictví se jeho rodina věnovala od šestnáctého sto-letí, a jak známo, i Baťův syn se vyučil obuvníkem, on už na nových strojích. I o nich Tomáš Baťa píše. Proti řadě ne-spokojených staromilců on, duší vizio-nář, stroje pochopitelně hájí.

Ing. Václav Matys

Otrokovice, druhé největší město na Zlínsku, je nerozlučně spojováno se jménem Tomáše Bati. Byl to právě za-kladatel zlínských obuvnických závodů, kdo v roce 1929 zakoupil pastviny podél řeky Moravy, kde později vyrostla zná-má čtvrť Baťov s průmyslovými provo-zy a typickými baťovskými stavbami.

Město si proto každoročně připomíná mezníky v životě Tomáše Bati, tedy vý-ročí jeho narození a také jeho tragický konec při leteckém neštěstí právě v ka-tastru města.

Letošní červencová vzpomínka se konala u obnoveného památníku v se-verní části průmyslového areálu a kro-mě představitelů města se jí zúčastnila i delegace zlínského Klubu absolventů Baťovy školy práce v čele s předsedou Ing. Svatoplukem Jabůrkem.

„Tomáš Baťa zůstane v myslích nás všech zapsán díky principům své práce, neutuchajícímu úsilí, optimismu a víře v sebe,“ uvedl u pomníku starosta města Otrokovice Jaroslav Budek.

Karel Halberštát

Bylo tomu pět let, co zemřel Tomáš Baťa junior, syn slavného stejnojmen-ného podnikatele. MF DNES přinesla vzpomínku na něj v symbolické „ba-ťovské“ podobě – jeho život líčí 99 vět a souvětí.

Fakta• Narodil se 17. září 1914 v Praze jako

rakousko-uherský občan. Byl synem legendárního zakladatele firmy Baťa, Tomáše Bati.

• Z rodného Zlína uprchl v roce 1939 před nacisty do Kanady. Od roku 1948 do 80. let řídil z kanadského Toronta firmu Bata s více než stovkou závo-

dů v desítkách zemí celého světa. Do Zlína se poprvé vrátil až po listopadu 1989 a poté sem pravidelně jezdil.

• Byl držitelem nejvyššího kanadského vyznamenání Řádu Kanady nejvyšší-ho stupně (CC). V roce 1991 se stal nositelem Řádu T. G. Masaryka II. tří-dy. Měl syna a tři dcery.

• Zemřel 1. září 2008 v kanadském To-rontu, kde je pochován.

Vztah s otcem• Manželé Marie Baťová a Tomáš Baťa

se poprvé potkali na vídeňském plese, brali se v červenci 1912. Tomáš junior se jim narodil o dva roky později.

• Byl jedináčkem, rodiče Tomáš a Ma-rie jej sice nijak nerozmazlovali, při-tom mu ale zařídili kvalitní vzdělání.

• Jako školák si musel vést záznamy, za co utrácel kapesné, a později to samé vyžadoval od svých dětí.

• Když na cestě autem do Brna vítr se-bral šestiletému Tomíkovi už potřetí čepici a odvál ji do příkopu, otec ho z rodinného kabrioletu vysadil a po-slal ho pěšky se čtyřiceti korunami v kapse na nejbližší železniční stani-ci, aby se vrátil sám vlakem do Zlína. Jenže Tomík peníze ušetřil a počkal si na vracejícího se otce u cesty. Obuv-nický král ho pochválil a dovolil mu, aby si ušetřené peníze ponechal.

• Jediný výprask prý dostal od otce za to, že jednou nedorazil do školy na kreslení.

• Aby získal výuční list, učil se tři roky ševcovině a pak musel absolvovat dvouletou tovaryšskou praxi. Otec jej tehdy zaměstnal ve firmě jako dělníka, měl nejnižší plat a pracoval u pásu. Dělal i na kruhu nebo prodával boty před branou fabriky. Po práci v továr-ně následovalo po večerech školení z marketingu, technologie a dalších předmětů.

• „S vlastními financemi býval na tom Toma hůře, jeho kapesné nebo první příjmy jako hospodářsky výchovný prostředek nestály za mnoho a navíc byly striktně kontrolovány,“ napsal Josef Vaňhara v knize Příběh jednoho muže a jednoho města.

Mládí• Otec mu pořídil učitelku jazyků, a než

šel Tomík do první třídy, uměl anglic-ky, německy a znal základy francouz-štiny. Přitom do školy chodil pěšky a bos, stejně jako ostatní.

• V jedenácti letech byl poslán na gym-naziální přípravku do Anglie, cestu

Památník Tomáše Bati v Otrokovicích

TOMÁŠ BAŤA JUNIOR – SYN KRÁLE OBUVNÍKŮ

SE CHTĚL DOŽÍT BAŤOVSKÝCH 99 LET

MĚSTO OTROKOVICENA TOMÁŠE BAŤU

NEZAPOMÍNÁ

z Londýna do Zlína a zpět absolvoval úplně sám. Poté zamířil na internátní školu ve Švýcarsku, kde se učil fran-couzštinu. Zůstal zde do svých pat-nácti let.

• Bylo mu necelých osmnáct, když 12. července 1932 jeho otec tragicky zahynul při leteckém neštěstí v Otro-kovicích. Tomáš Baťa starší tehdy měl letět do Švýcarska. Jeho syn Tomáš tam připravil otevření nové prodejny.

• Absolvoval školy a pracoval v Anglii, Švýcarsku či Belgii, jenže nastarto-vanou kariéru utnula druhá světová válka. Mnichovská dohoda zastihla Tomáše v Anglii. V březnu 1939 se ještě pohyboval v rodném Zlíně, ale poté zamířil do Švýcarska a odtud přes Británii do Kanady.

Spory se strýcem• Po smrti Tomáše Bati v roce 1932 se

v jeho sejfu našla závěť s prodejní smlouvou. Podle ní firma přešla na Tomíkova strýce Jana Antonína.

• Tomáš se svojí matkou Marií dostali jen zlomek skutečné hodnoty firmy (syn 22 milionů korun, jeho matka všechny nemovitosti a pět milionů korun).

• O pravost smlouvy o prodeji firmy a dědictví rodinného obchodního ko-losu vedl po válce složitý spor s Ja-nem Antonínem Baťou, který tehdy rozjel vlastní podnikání z Brazílie.

• „Vždy říkal: ‚Ano, mezi mou a strý-covou rodinou byly spory, ale ve kterých rodinách nejsou. Nikdo však nemá právo očerňovat jméno Baťa‘,“ vzpomíná jeho bývalý advokát Stani-slav Knotek.

• Soud nakonec v roce 1962 rozhodl ve prospěch Tomáše, kdy se Jan vzdal nároků. Oba spolu do roku 1965, kdy Jan zemřel, nepromluvili jediné slovo.

• Stejně jako pozůstalí po J. A. Baťovi i Tomáš podal návrh na obnovu soud-ního procesu, v němž byl Jan odsou-zen za kolaboraci. V roce 2007 soud tento verdikt zrušil.

V cizině• Před nacisty uprchl do Kanady, kde

nastoupil jako dobrovolník do armá-dy a bojoval v Evropě, Asii i Africe. V armádě se vypracoval na podplu-kovníka, později byl povýšen na plu-kovníka.

• V jižním Ontariu založil město Ba-tawa, kde vznikla nová obuvnická továrna. Pracovaly v ní desítky uprch-líků z Československa.

• Název Batawa vznikl spojením jména Bata s poslední slabikou názvu kanad-ského města Ottawa.

• Jeho firma nedělala jen boty, ale bě-hem války i důležité součásti zbraní a torpéd pro spojence.

• Když se v říjnu 1946 oženil se Son-jou Ingrid Wettsteinovou, přišel k jeho nastávající spolupracovník Dominik Čipera a upozornil ji, že Tomáš už je ženatý. „Jeho největší láskou je pod-nik,“ vysvětlil.

• V Batawě společnost vyráběla od 60. let, na konci milénia ale musela výrobu zrušit. Podnik řídil od roku 1948 do 80. let – firma tehdy měla stovku závodů v desítkách zemí.

• Stejně jako giganti Adidas nebo Nike svoji výrobu postupně přesunul do Asie, kde je levnější pracovní síla.

Návrat po revoluci• Tomáš Baťa ml. se do republiky vrátil

v roce 1989, kdy jej přivítal také ces-tovatel Miroslav Zikmund, Baťa se prošel zlínskou továrnou a setkal se s Václavem Havlem.

• V listopadu 1989 se stal symbolem změn režimu ve Zlíně. „Jeho příjezd do republiky byl jedním z klíčových okamžiků, kdy lidé uvěřili, že nastá-vá skutečná změna,“ popisuje historik David Valůšek.

• „Na ten zážitek nikdy nezapomenu, zvlášť když dobře vím, že lidé ve mně viděli víc symbol než osobu,“ líčil To-máš Baťa.

• Obuvnickou továrnu ve Zlíně po listo-padu nezískal. Fabrika byla znárodně-na ještě před rokem 1948 podle Bene-šových dekretů.

• „Zajímavý je postřeh jednoho z hlav-ních tvůrců privatizace Tomáše Ježka, že syn Tomáše Bati juniora by se o ná-vrat baťovského majetku vůbec nepo-koušel a všechny kroky prý činil jen pod tlakem starého pana otce, jehož snahy ovšem sám považoval za senti-mentální,“ uvedl Valůšek.

• Firma Baťa dnes má svoje sídlo pro Českou republiku právě ve Zlíně a je tak zlínskou firmou s největším po-čtem zaměstnanců.

• Nechal pietně opravit vilu svého otce na Čepkově a v roce 1997 ji nabídl Nadaci Tomáše Bati.

• Stál také u zrodu UTB sídlící ve Zlíně.

Zajímavosti• S trochou nadsázky říkal, že by si přál

dožít se věku 99 let, což by připomí-nalo baťovské ceny.

• V mládí hrál hokej za zlínský klub a zúročil v něm zkušenosti ze zápa-sů odehraných během studií ve Švý-carsku. K hokeji měl vřelý vztah. Ostatně v roce 2004, kdy Zlín získal mistrovský titul, přijel do města a po zápase si s hráči v šatně zapálil vítěz-ný doutník.

• Zajímal se i o obyčejný život místních lidí. Například se zastal muže, který si chtěl přestavět typický baťovský cih-lový domek a památkáři mu to nechtě-li povolit.

• V roce 1993 pomáhal spoluobnovit zlínský Rotary Club, který podporo-val vzdělání a pomáhal i v rozvojo-vých zemích.

• Podle starého ševcovského zvyku zkoušel kvalitu bot vlastními zuby. Recept na dlouhověkost našel v pohy-bu, vždy byl aktivní potápěč, tenista a lyžař. S přáteli v mládí organizoval zájezdy do hor. V Léskovém u Vel-kých Karlovic spolu vybudovali své-pomocí i skokanský můstek.

Co o něm řekli• V červnu 2008 se ještě ve Zlíně

zúčastnil otevření nového Univerzit-ního centra. „Baťům vděčím za moc. Můj tatínek se seznámil s maminkou v baťovské koželužně a Tomáš mi vlastně zachránil život, když mne v roce 1946 poslal na tři roky do Ev-ropy dělat prezidenta obuvnického průmyslu. Kdyby mne tu zastihl rok 1948, jistě jsem skončil v jáchymov-ském lágru,“ řekl další slavný obuvník Jan Pivečka.

• „Jako mladý si našel místo v naší par-tě. To nás bylo snad deset, někdy víc a někdy méně, kteří jsme společně jezdili v zimě na lyže, v létě na ka-noistiku, scházívali jsme se u večeří ve Společenském domě a po večeři v kavárně,“ řekl Baťův přítel z mládí Josef Vaňhara. „Přestože byl Tomáš Baťa jedináček, nebyl rozmazlený. Od svého otce měl tvrdou školu,“ do-dal.

• „Byla to jedna ze skutečně velkých osobností naší současnosti. Byl to člo-věk, který se přes nepřízeň osudu ve své vlasti dokázal prosadit ve světě a stal se pro nás symbolem podnika-telského úspěchu,“ uvedl po jeho smr-ti prezident Václav Klaus.

• „Nevím, který z jiných podnikatelů dává na vzdělávání a kulturu ve Zlíně ročně částku kolem tří milionů korun, jako to dělal právě Baťa,“ řekl zlínský historik Zdeněk Pokluda.

Co řekl Baťa• Tomáš Baťa ml. zemřel 1. září 2008

v Torontu, bylo mu 93 let.• „Já jsem byl výrobek československé

demokracie, do níž jsem se narodil. Doma jsem měl dobrou univerzitu, jak v rodině, tak v podnikání.“

• „Můj otec začal jako švec a vybudo-val velký podnik. Podle mě se to může opakovat ještě dnes. Snad si v České republice všichni uvědomí, že obři za-čínají z maličkých firem.“

• „Měřítkem úspěchu není hromada zlaťáků. Bohatství je ve vzdělání, v morálních principech, ve svobodě, v otevřené mysli a v rozumu.“

• „Jednou mi otec řekl: ‚Nebuduji svůj podnik proto, abych si zajistil rodinný majetek, nýbrž v naději, že jeho roz-vojem přispěji k blahobytu kraje.‘ Do dnešního dne jsou pro mne tato slova odkazem a hnacím motorem ve veške-ré mé činnosti.“

• „Mám vlastně pořád dovolenou, pro-tože všechno dělám s elánem. Nejsem nikdy přepracovaný.“

V roce 1919 nastoupil do účtárny firmy Baťa a brzy se vypracoval do po-zice muže číslo dva celého obuvnického kolosu.

Dominik Čipera, jeden z nejdůle-žitějších ředitelů baťovských závodů v meziválečném období, zemřel před pa-desáti lety – 3. září 1963. Bylo mu tehdy 70 roků.

Jeho zlínská stopa se začala datovat poté, co původem Pražák, kde se narodil v srpnu 1893, opustil práci bankovního úředníka v polském Krakově a zamířil na Moravu.

Tomáš Baťa v něm brzy rozpoznal schopného hospodáře, který se staral o ekonomiku podniku, ale i blízkého přítele, který se – ještě před nástupem do Zlína – oženil s jeho nevlastní neteří Boženou Klausovou.

„Čiperův intelekt, manažerský talent a naprostá poctivost staly se pro podnik nepostradatelnými nejen za otcova živo-ta, ale i později,“ napsal o něm ve svém životopisu Tomáš Baťa mladší.

Z Čipery se stal prokurista neboli přímý zástupce Tomáše Bati. Po smrti obuvnického magnáta v roce 1932 po něm převzal roli starosty Zlína, kterou vykonával až do roku 1945.

Za jeho éry ve městě vyrostla řada nových domů a veřejných budov. Čipera se rovněž zasloužil o připojení pěti okol-ních obcí a vytvoření Velkého Zlína.

Zároveň byl členem nejužšího tří-členného vedení firmy, která významně podporovala protinacistický odboj.

Od března 1939 do ledna 1942 byl ministrem veřejných prací. V této funkci se zasazoval o výstavbu česko-sloven-ské dálnice a inicioval řadu vodních staveb.

Po válce byl zatčen za údajnou kola-boraci. Soud jej sice očistil, ale Čipera raději na jaře 1948 emigroval. Udělal nepochybně dobře, neboť jen pár měsíců poté jej Mimořádný lidový soud poslal na 15 let do vězení a připravil o majetek.

V té době už ale Čipera i se svou ro-dinou žil v Kanadě a trest nikdy nena-stoupil. ČTK

Společnost MITAS a. s. z koncernu ČGS HOLDING a. s. je jedním z před-ních evropských výrobců zemědělských pneumatik, které jsou vyráběny a prodá-vány po celém světě pod třemi obchod-ními značkami (Mitas, Cultor a licenco-vaná Continental).

Snad všichni „barumáci“ vědí, že spřátelená firma Mitas, sídlící v areálu společnosti Continental Barum a vyrá-bějící zde přední a zadní traktorové pláš-tě, opouští po devíti letech tuto halu. Na podzim loňského roku (26. září 2012) proběhlo za účasti vedení společnosti Mi-tas a oficiálních představitelů Zlínského kraje a Otrokovic slavnostní poklepání základního kamene na místě stavby. A již nyní, po devíti měsících, zde vznikl nový výrobní závod Agro Mitas Otrokovice.

Druhý červencový den se konalo dal-ší slavnostní setkání na obdobném mís-tě, ale s jinými kulisami. Na tehdejším staveništi stojí moderní výrobní hala, ve které je umístěno několik konfekčních strojů a vulkanizačních lisů. Na těchto strojích byla vyrobena první radiální traktorová pneumatika a pozvaní hosté mohli přihlížet závěrečným minutám vulkanizace tohoto prvního pláště o roz-měru 360/70 R24 AC70T. Standardní vulkanizační doba plášťů těchto rozmě-rů je téměř jedna hodina!

V plném proudu je také instalace všech dalších výrobních linek a mo-mentálně se stěhují linky z přípravy po-lotovarů. Stěhování výrobního zařízení z haly Mitas umístěné v areálu Baru-mu začalo v červnu a bude dokončeno

PO SMRTI BATI PŘEVZALRADNICI ZLÍNA

Dominik Čipera - skutečný, i když formálně nejmenovaný generální ředitel Baťovy or-ganizace a také starosta Zlína v době jeho největšího rozvoje. Zemřel před padesáti lety v Kanadě. Foto: Státní okresní archiv Zlín

Vedení firmy vedle Tomáše Bati (vpravo) stojí Antonín Cekota, Dominik Čipera a Jan Antonín Baťa. Foto: Státní okresní archiv Zlín

MITAS – NOVÁ HALA V OTROKOVICÍCH

v prosinci 2013. V hale se budou vyrábět radiální zemědělské pneumatiky, které mohou mít hmotnost až 400 kg. Společ-nost Mitas vyváží 86 % své produkce do zahraničí a dodává zemědělské pneuma-tiky například společnostem John Dee-re, CLAAS a AGCO.

Do nových prostor se nepřesunou jen stroje, ale také všichni z téměř pěti set zaměstnanců, a budou vyrábět ve stejné kapacitě jako ve starých výrob-ních prostorách. Na následující rok je totiž naplánováno ve čtyřsměnném pro-vozu vyrobit 370 000 kusů plášťů, což hmotnostně činí 42 000 tun.

Ing. Václav Matys

Slavnostní okamžik. První radiál-ní traktorovou pneumatiku vyrobenou v nové provozovně pokřtili 2. července 2013 zástupci firmy Mitas a také hejt-man Zlínského kraje Stanislav Mišák.

Společnost začala výstavbu nového závodu vloni v srpnu a nedávno získa-la povolení ke zkušebnímu provozu. „První pneumatika je stejně jako ma-turita významný krok do života nové továrny. Nyní stěhujeme a repasujeme technologie a do konce roku pojede nová hala naplno,“ uvedl ředitel otro-kovického závodu Mitas Josef Křeme-ček.

Kromě zachování pracovních míst v Otrokovicích přináší přestěhování do TOMY další výhodu: uleví dopravě ve městě díky tomu, že jak skladovací, tak nově i výrobní prostory jsou v areálu TOMY. V budoucnu by pak měl ná-kladní dopravu odklonit z ulice Neru-dovy podjezd pod železniční tratí.

Ing. Václav Matys

Zaměstnanci zlínské Univerzity To-máše Bati podali v prvním pololetí le-tošního roku 21 přihlášek patentů, prů-myslových a užitných vzorů a ochran-ných známek. Nejvyšší počet přihlášek průmyslových práv je pro Českou re-publiku, ale je mezi nimi i přihláška vy-nálezu od USA. Výsledky práce vědců a designérů univerzity nachází uplatnění v mnoha oblastech – ve zdravotnictví, v chemickém průmyslu nebo v potravi-nářství.

Ing. Václav Matys

Studium na vysoké škole – to nejsou jen mladí posluchači, kteří po maturitě pokračují hned na vysokou školu. Uni-verzity umožňují také studium lidem v každém věku, a to díky kurzům, re-spektive programům celoživotního vzdělávání. „Jde o vzdělávání, které umožňuje jeho účastníkům získávat znalosti, doplňovat, prohlubovat, obno-vovat nebo rozšiřovat vědomosti, kvali-fikaci a odbornou způsobilost k výkonu specializované činnosti“, říká prorektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně pro sociální záležitosti David Tuček a po-kračuje: „Vzdělávání může mít různou formu. Buď se může jednat o vzdělává-ní ve studijních programech univerzity, nebo o vzdělávání specializační a rekva-lifikační, o tematické vzdělávání formou kurzů či odborných přednášek, nebo o soustředění, které je možné upravit na míru konkrétní firmě“.

Nabídka celoživotního vzdělává-ní je tedy otevřena zájemcům různého věku, odborného zaměření a předcho-zího vzdělání. Zlínská univerzita nabízí téměř 100 kurzů tohoto typu vzdělává-ní. „Do celoživotního vzdělávání patří i program Univerzity třetího věku. Za-tímco akreditované kurzy nebo progra-my celoživotního vzdělávání znamenají pro jejich účastníky zvýšení kvalifikace, univerzita třetího věku je zájmové studi-um,“ uzavírá David Tuček.

Ing. Václav Matys

V roce 1933 byl založen Klub ABŠ,

ale jsou zde také počátky odborného školství v Otrokovicích. Střední průmy-slová škola, která navazuje na původ-ní odbornou školu, tedy také oslavila 80 let, a to v pátek 21. června 2013. Ne-tradičně se oslava konala již v červnu, protože od 1. září 2013 se škola spojila se Střední odbornou školou Otrokovice.

Program oslav byl bohatý. V dopo-ledních hodinách si zájemci mohli pro-hlédnout nové prostory školy v areálu u Štěrkoviště. Jsou zde vybudovány nové laboratoře i další odborné učebny, které splňují záměry pro další rozvoj školy. Škola se sem přestěhovala již od září 2012 z původní budovy v areálu TOMY.

V prostorách Otrokovické Besedy byla na velkoplošných panelech při-pravena výstava fotografií ze života školy. Fotografie dokumentovaly dění ve škole i školní akce jak historické, tak současné. Výstavu zhlédli účastníci slavnostního shromáždění, které bylo připraveno ve velkém sále Otrokovické Besedy v odpoledních hodinách. Po-zváni byli studenti, absolventi, současní i bývalí pracovníci školy, přátelé školy, funkcionáři města i kraje, zúčastnil se mj. hejtman Zlínského kraje MVDr. Stanislav Mišák, starosta města Otro-kovice Mgr. Jaroslav Budek, radní pro oblast školství Zlínského kraje PaedDr. Petr Navrátil, vedoucí odboru školství, mládeže a sportu Zlínského kraje PhDr. Stanislav Minařík.

Ředitelka školy Mgr. Marie Homol-ková ve svém projevu zmínila problé-my, které školu provázely v posledních dvaceti letech, ať to byl boj o získání bu-dovy školy v roce 1995, záplavy v roce 1997 až po rozhodnutí o spojení školy a rozšíření školy o obory SOŠ Otro-kovice. Od 1. 9. 2013 ponese spojená škola název Střední průmyslová škola Otrokovice, sídlí již od září 2012 na tř. T. Bati 1266, ředitelem je od 1. 9. 2013 Mgr. Libor Basel.

Kulturní část slavnostního shromáž-dění tvořilo komponované pásmo – hrál smyčcový kvartet Academica Zlinensis, pak je vystřídalo vystoupení studentů školy prokládáné promítáním fotografií z historie školy, života a vzpomínkou na bývalé učitele a pracovníky školy.

Společenský večer se také konal ve velkém sále Otrokovické Besedy. Kape-la „Pasecká liša“, v níž hrálo několik bý-valých i současných kolegů učitelů, byla skvělá. Bavili se nejen současní studen-ti a pracovníci školy, ale také mnohé bý-valé třídní kolektivy, které akci využily k přátelskému setkání.

Ing. Jaroslava Odstrčilová

Chemie, česky lučba, je věda, která se zabývá vlastnostmi, složením, přípra-vou, strukturou anorganických a orga-nických látek a jejich vzájemnými inter-akcemi. Když jsem se s jejími prvními ukázkami seznámila na základní škole, chtěla jsem ji poznat blíže. Ale také jsem snila o učitelském povolání. Chemie zvítězila. Šla jsem poznávat její záko-nitosti a krásy do Otrokovic na Střední průmyslovou školu koželužskou.

UTB NABÍZÍ STUDIUM SENIORŮM

80. VÝROČÍ ZALOŽENÍSTŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY OTROKOVICE

UTB –21 PŘIHLÁŠEK PATENTŮ

MITAS – PRVNÍ PNEUMATIKA

V NOVÉM ZÁVODĚ

MOJE VZPOMÍNKA NA SPŠ V OTROKOVICÍCH

Jak souvisí chemie a koželužství? Koželuhům to nemusím vysvětlovat. A pro ty ostatní – přeměna přírodního materiálu na useň, to je samá chemie. Od složení kůže přes používané pří-pravky, probíhající děje až po jejich kontrolu. Chemie bylo opravdu hodně v nejrůznějších podobách, nezklamala jsem se.

Po středoškolském a vysokoškol-ském studiu tohoto oboru jsem krátce působila v podnikové laboratoři otroko-vického Svitu a pak v kanceláři. A při-šla nabídka – jít učit na průmyslovku. Splnilo se mi druhé životní přání. Sice s oklikou, ale aspoň jsem měla praxi ve velkém podniku.

Zpočátku jsem se věnovala výuce koželužské technologie, chemie, labora-torního cvičení, praxe v závodě, ekono-miky. Se změnou zaměření školy jsem přešla na výuku předmětů k ochraně životního prostředí a také k analytické chemii.

Naše škola byla počtem tříd a žáků malá. Dobře jsme se mezi sebou znali, hovořili jsme o tom, že jsme škola ro-dinná. Poznávali jsme se v hodinách teoretické výuky, v laboratořích, při exkurzích, výletech, na zemědělských brigádách – sběru hroznů, jablek, chme-lu, sportovních soutěžích, netradičních dnech výuky ve dnech svátku učitelů či studentů.

Ráda jsem sledovala, jak se přichá-zející patnáctiletí žáčci mění v maturu-jící studenty. Vždy mě potěšila samo-statnost čtvrťáků při práci v laboratoři, tvorbě praktických maturitních prací, odpovědnost při přípravě k závěrečné maturitní zkoušce. Také rozhodnost při obhajobě vlastních názorů, či vyvoze-ní vhodného závěru na základě po-znaných skutečností, jsem oceňovala. A co může být pro učitele milejší, než to, že při setkání slyší od absolventů slova uznání za práci či výčet uplatně-ní se v životě na základě dosaženého vzdělání.

Přeji všem, učitelům, studentům i absolventům, radost ze získávání no-vých poznatků, čestné a příjemné lidi kolem sebe. V této době vyslovuji také přání – hodně práce spravedlivě oceně-né.

Ing. Jaroslava Odstrčilová

Unikátní expozice „Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost“ je od

května otevřena v nově rekonstruované 14. budově továrního areálu ve Zlíně, která je součástí 14/15 Baťova institu-tu. V expozici se návštěvníci seznámili nejen s historií a činností firmy Baťa od jejího vzniku až do současnosti, ale mo-hou projet svět po stopách cestovatelů Hanzelky, Zikmunda, Škuliny a Ingriše a také vstoupit do přítmí filmového ka-binetu, kde získají informace o historii filmové tvorby ve Zlíně.

Nová expozice, kterou vytvořilo Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlí-ně, nabízí velké množství zajímavých fotografií, plakátů, archivních doku-mentů a spoustu unikátních předmětů. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout obuv historickou, obuv přivezenou ba-ťovskými nákupci ze všech koutů svě-ta a také obuv vyráběnou firmou Baťa. „Svou krásou a technickým provedením každého jistě zaujme kolekce historic-kých obuvnických šicích strojů, na kte-rou navazuje výrobní linka firmy Baťa. Unikátními exponáty jsou letadla vyrá-běná firmou Baťa ve 30. letech 20. stole-tí – kluzák ZLIN Z-I a sportovní letadlo ZLIN Z-XII a také automobil Tatra 87, kterým inženýři Hanzelka a Zikmund v letech 1947–1950 procestovali Afri-ku a Jižní Ameriku,“ přiblížila Yvona Činčová z historického oddělení muzea. Cesty H+Z připomíná také řada exotic-kých předmětů, které z nich přivezli.

Děti i dospělí se potěší ve filmovém kabinetu, kde na ně mimo jiné čekají scény z oblíbených pohádek. Návštěv-níci expozice si mohou odpočinout při sledování reklamních baťovských filmů a filmů z archivu H+Z nebo z produkce zlínských filmových ateliérů. Pobavit se mohou při některé z tematických her.

Ing. Václav Matys

Zlínskému rodákovi a významnému etnografovi Františku Bartošovi je vě-nována nová expozice v 5. nadzemním podlaží 14. budovy 14|15 Baťova insti-tutu. Stálá výstava nazvaná „František Bartoš, pedagog, jazykovědec a etno-graf“, se nachází konkrétně v edukační místnosti a částečně v prostorách k ní těsně přiléhajících. Připravilo ji Muze-um jihovýchodní Moravy ve spolupráci s Krajskou knihovnou Františka Barto-še.

„První část expozice je převážně informační a představuje život a dílo Františka Bartoše. Jde vlastně o muzej-

ní výstavu dokumentů a trojrozměrných předmětů přibližujících Bartošův život a dílo. Exponáty pocházejí zejména z Bartošovy pozůstalosti složené v mu-zejní sbírce,“ říká etnografka Muzea jihovýchodní Moravy Alena Prudká a dodává: „Druhá část, nazvaná Barto-šova herna, vychází z průkopnické části jeho díla – dětského folkloru. Součástí je například replika kalendáře z konce 19. století, v němž budou moci malí ná-vštěvníci doplňovat pranostiky, pohrají si se správným zněním přísloví či nářeč-ními výrazy. Pro ty úplně nejmenší jsou pak k dispozici dřevěné kostky s mo-tivy pohádek sesbíraných Františkem Bartošem, pexeso, a dokonce i dřevěné loutkové divadlo. Zajímavým doplňkem celé expozice je také nová nářeční mapa Moravy, kterou sestavil Josef Kolařík, přední český znalec dialektu.“

„Cílem autorů expozice je ukázat šíři a pestrost Bartošova sběratelského díla v novém netradičním pojetí, které bude atraktivní především pro dětské návštěv-níky a mládež, a které přiláká a zaujme i dospělé zájemce. Pro mateřské, základ-ní i střední školy jsou také připraveny doprovodné vzdělávací programy, které přispějí k obohacení výuky,“ doplnila Hana Čubanová z Muzea jihovýchodní Moravy. Expozice byla slavnostně ote-vřena 11. června, v den 107. výročí Bar-tošova úmrtí. Nyní je přístupná veřej-nosti v návštěvních hodinách platných pro ostatní expozice a výstavy muzea ve 14. budově 14|15 Baťova institutu. Edu-kační programy pro školy budou probí-hat od září.

Ing. Václav Matys

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně nabízí návštěvníkům 14/15 Ba-ťova institutu unikátní DVD se zrestau-rovanými filmy z ateliérů firmy Baťa. Filmy vycházejí na DVD poprvé. Troj-diskové DVD obsahuje výběr z docho-vaných baťovských filmů z let 1935 až 1948. První DVD tvoří reklamní filmy na obuv, druhé dokumenty o životě ve Zlíně a v Baťových závodech, na třetím diváci naleznou reklamní filmy na ostat-ní výrobky a služby včetně instrukčních filmů pro prodavače. Tři DVD nabízejí dohromady 32 filmů ve stopáži 241 mi-nut. Stojí 449 korun. DVD jsou dvojja-zyčná, v češtině a angličtině, nechybějí ani titulky pro neslyšící. Film pro svou propagaci začala firma Baťa používat na konci dvacátých let minulého stole-

FILMY POD ZNAČKOU BAŤA

CO NABÍZÍ EXPOZICE PRINCIP BAŤA

NOVÁ EXPOZICE FRANTIŠKA BARTOŠE

Redakční rada: S. Jabůrek, V. Matys, Zd. Rybka, J. Jahůdka.

Na zpracování se podíleli: Zd. Rybka, K. Halberštát, V. Matys, S. Jabůrek, J. Jabůrková, J. Jahůdka, J. Odstrčilová a A. Langer.

Vydáváno pro interní potřebu Klubu ABŠ.

Grafická úprava a tisk: kolektiv žáků a učitelů polygrafických oborů, SPŠ polytechnická-COP Zlín

tí, ale své filmové projekty si několik let nechala vyrábět na zakázku, většinou v pražských ateliérech. Teprve v roce 1935 začala skupina mladých filmových tvůrců ve Zlíně natáčet reklamní a in-strukční filmy, které pro potřebu pod-niku vznikaly ve vlastních filmových ateliérech firmy Baťa. V těchto sním-cích se objevují hvězdy jako Vlasta Bu-rian, Hana Vítová, Václav Trégl, Raoul Schránil, Theodor Pištěk a další.

Ing. Václav Matys

Očekávaný film Století Miroslava Zikmunda má za sebou poslední natáče-cí dny a jeho tvůrci se už přesunuli do střižny. V kinech se snímek, který vzniká za významné podpory města Zlína, obje-ví pravděpodobně v dubnu příštího roku.

Natáčení filmu začalo loni 22. dub-na. „Práce šla výborně. Teď natočený materiál zpracováváme, společně s ar-chivem,“ prozradil režisér Petr Horký, který je také společně s Miroslavem Ná-plavou autorem scénáře.

Podkladem pro film jsou unikátní osobní deníky Miroslava Zikmunda, které si tento více než devadesátiletý cestovatel píše každodenně už od svých šesti roků. Popisuje v nich například konec koloniálního systému v Africe, setkání s lidojedy, prezidenty, s kosmo-nautem Jurijem Gagarinem nebo horo-lezcem Edmundem Hillarym. „Zveřej-nění obsahu mých osobních deníků jsem neplánoval. Nabídka Petra Horkého mě ale oslovila. Znám ho velmi dobře už více než patnáct let, stejně jako Mirosla-va Náplavu. Mám k nim důvěru, proto jsem jim dal k dispozici obsah svých de-níků,“ svěřil se Miroslav Zikmund.

Film Století Miroslava Zikmunda vzniká i díky podpoře města Zlína. To poskytlo jeho tvůrcům dotaci ve výši 200 tisíc korun a pomáhá také s jeho propagací. Primátor Miroslav Adámek se osobně angažuje v jednáních s poten-ciálními partnery. „Velmi si vážím toho, že nás tvůrci k tomuto projektu přizvali. S podporou jsem ani chvilku neváhal, Miroslav Zikmund je „rodinné stříbro“ našeho města, je dobře, že pro něj může-me něco udělat,“ svěřil se primátor Mi-roslav Adámek. Přestože teprve končí natáčení, o film je již nyní značný zájem. Jeho odvysílání zvažuje například Čes-ká televize, a to i přesto, že Století Miro-slava Zikmunda nejprve zamíří do kin.

Ing. Václav Matys

Ve zlínském farním kostele sv. Fili-pa a Jakuba z vysokých oken shlížejí do chrámové lodi malované postavy světců. S odpoledními a večerními slunečními paprsky se rozzáří dvě ze západních oken. Jejich nápisy hlásají, že jsou tu zpodob-něni „Svatý Cyrill“ a „Svatý Methoděj“. Obě okna nesou při dolním okraji ještě nápis „Věnovala rodina Baťova – 1918“. Jak je vidět, také ve zlínském kostele za-nechal Baťa dílo trvalé hodnoty. Něco bližšího k tomu zaznamenává farní kro-nika. V ní čteme, že r.1918 se pro kostel pořizovalo osm malovaných oken, a to za nemalé peníze: 10 693 korun. Vedle Bati přispěli další mecenáši: továrníci L. Za-pletal a F. Štěpánek a také farníci ze Zlí-na a z blízkých obcí zaplatili vyobrazení svatých a blahoslavených Václava, Lud-mily, Vojtěcha, Anežky České, Jana Ne-pomuckého a Jana Sarkandera. V kronice čteme i to, že následujícího roku 1919 To-máš Baťa uhradil dalších 8 000 korun na nové zvony. Ing. Václav Matys

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně zahájila v úterý 16. července výstavu Viktor Jandásek – stavitel ve Zlíně, která je umístěna v Grafickém kabinetu Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně (ve II. podlaží 14. bu-dovy zlínského továrního areálu, 14|15 Baťův institut). Výstava představí v rámci cyklu pohledů do sbírky archi-tektury prostřednictvím dokumentace tvorbu a osobnost zlínského stavitele Viktora Jandáska. Navázal na činnosti svého otce Josefa Jandáska a působil ve Zlíně do roku 1948, kdy mu byla firma znárodněna a začleněna do Pozemních staveb. Byl mimo jiné autorem Tran-tírkova domu, navrhl obchodní dům Lidmila, vnitřní úpravy Společenské-ho domu, realizoval řadu zlínských vil, městských nájemních a rodinných domů, které nesou jeho stavitelský ru-kopis. Výstavu si můžete prohlédnout do 6. října 2013

Ing. Václav Matys

Zlínský historik Zdeněk Pokluda zmapoval osudy moravských větví

Šternberků. Tento panský rod, půvo-dem z Posázaví, se během krátké doby rozšířil i na Moravu a jako jeden z mála z české šlechty si uchoval významné postavení i po Bílé hoře. Šternberkové vynikli jako nejvyšší zemští úředníci, vysocí církevní hodnostáři i válečníci. Autor se zabývá původem Šternberků a velkou pozornost věnuje okolnostem jejich odchodu na Moravu. V dějinách Zlína rod zanechal výraznou stopu. Šternberská hvězda je symbolem měs-ta a dostala se i do znaku kraje. A na hraběte Jaroslava Šternberka a jeho ne-blahý osud si starší rodáci z Malenovic dodnes pamatují.

Ing. Václav Matys

Tichou vzpomínkou a položením květin dne 23. srpna 2013 si město Zlín připomenulo 48. výročí úmr-tí Jana Antonína Bati. Socha tohoto významného podnikatele se nachází naproti 21. budovy. Jan Antonín Baťa se narodil 7. března 1898 v Uher-ském Hradišti a zemřel 23. srpna 1965 v Brazílii. Byl jedním z nejbližších spolupracovníků svého nevlastního bratra a zakladatele obuvnického im-péria Tomáše Bati.

Ing. Václav Matys

Zdeněk Zelenka, Zlínnarozen 12. 7. 1926, zemřel 4. 10. 2012

Ing. Josef Holomek, Zlínnarozen 4. 9. 1921, zemřel 14. 7. 2013

Čest jejich památce!

NAŠE ŘADY OPUSTILI

BAŤŮV DAR – OBRAZY SOLUŇSKÝCH BRATRŮ

VIKTOR JANDÁSEK – STAVITEL VE ZLÍNĚ

MORAVŠTÍ ŠTERNBERKOVÉZDEŇKA POKLUDY

FILM STOLETÍ MIROSLAVA ZIKMUNDA

VZPOMÍNKA NA J. A. BAŤU