395

Obsah

Vánoce na pohanských základechJan 1,1-18 ..............................................................................................9

Těžko čitelné ukazatele na cestě k BohuJan 1,6-8.19-28 ...................................................................................15

Celebrita, která se vyjadřuje ke všemuJan 1,6-8.19-28 ...................................................................................20

Kdybych byl Janem Křtitelem…Jan 1,29-34 ..........................................................................................27

Ježíše do bulváru taháme často my samiJan 1,35-42 ..........................................................................................32

Kam až vpustíme Ježíše u sebe doma?Jan 1,35-42 ..........................................................................................37

Vše je tak, jak má býtJan 2,1-12 ............................................................................................44

Chtěl bych plakat u své Zdi nářkůJan 2,13-25 ..........................................................................................50

Z našich chrámů se staly nejen tržniceJan 2,13-25 ..........................................................................................58

396

K čemu je vlastně křížJan 3,13-17 ..........................................................................................64

Když ho miluješ, není co řešitJan 3,16-18 ..........................................................................................70

S kým bych už dál raději nechtěl býtJan 3,14-21 ..........................................................................................77

Pátrání po zbloudilých Božích dětechJan 3,14-21 ..........................................................................................85

Co znamená žít v civilizovaném světěJan 4,21-30 ..........................................................................................91

Jen tak si s Kristem sednout na kraj studnyJan 4,5-42 ............................................................................................96

Zveme si ještě Boha k prostřenému stolu?Jan 6,1-15 ..........................................................................................103

V neděli by mělo být prostřeno u každého. I když žije sámJan 6,24-35 ........................................................................................108

Kdo anebo co má největší vliv na naše chováníJan 6,41-51 ........................................................................................113

Máme dva životy. Je však pravda, že žijeme jen jednouJan 6,51-59 ........................................................................................121

Jestli chcete, klidně můžete odejít…Jan 6,60-69 ........................................................................................127

Jak to má Ježíš se sexem?Jan 8,1-11 ..........................................................................................133

397

Typicky lidské není jen chybovat…Jan 9,1-41 ..........................................................................................140

Kdo z konkláve odejde jako papež?Jan 10,1-10 ........................................................................................147

Stojíš tu přede mnou v plné nahotě, draháJan 10,11-18 ......................................................................................156

Zatleskejme si, pánové!Jan 10,11-18 ......................................................................................163

Virtuální dopis vyhnaného pražského biskupaJan 10,11-16 ......................................................................................170

Příběh o pastýři a ovcích. Kam se ale poděly ovce?Jan 10,27-30 ......................................................................................176

Čekání na KristaJan 11,1-45 ........................................................................................183

Co ukážu lidem, když chtějí vidět JežíšeJan 12,20-33 ......................................................................................189

Vychytralý obchodní partner a vcelku promarněné investiceJan 12,20-33 ......................................................................................197

Největší humanitární pomoc v historiiJan 13,1-15 ........................................................................................204

Smutný příběh o doručovatelíchJan 13,1-15 ........................................................................................210

Srdečně tě zvu na svou hostinu. S láskou tvůj JežíšJan 13,1-15 ........................................................................................216

398

Podle čeho lidé poznají katolíka?Jan 13,31-33a.34-35 .........................................................................222

Jeden důležitý nedělní e-mailJan 14,1-12 ........................................................................................228

Bůh v nás instaluje důležitý program, je však potřebný restartJan 14,15-16.23b-26 .........................................................................236

Smlouva podepsaná Ježíšovou krví a mým křtemJan 14,15-21 ......................................................................................243

Mimořádná akce, exkluzivní Boží nabídkaJan 14,23-29 ......................................................................................250

Drsné podobenství o vinném kmeni a jeho ratolestechJan 15,1-8 ..........................................................................................257

Proč má Bůh tak nesmyslná přikázáníJan 15,9-17 ........................................................................................264

Nabídka revitalizačního programu v ekonomii spásyJan 15,26-27; 16,12-15 .....................................................................272

Bůh je tak blízko, na dotekJan 16,12-15 ......................................................................................277

Štěstí je tak krásná, přepychová věcJan 17,1-11a ......................................................................................282

Tisíc důvodů pro emigraci z tohoto světaJan 17,11b-19 ....................................................................................289

Co ty lidi u Sv. Prokopa vůbec spojuje?Jan 17,20-26 ......................................................................................295

399

(Možná) zbytečná smrt mladého mužeJan 18,1 – 19,42 ................................................................................304

Příčina smrti: předávkování láskouJan 18,1 – 19,42 ................................................................................313

Ten, který nebyl nad věcíJan 18,1 – 19,42 ...............................................................................322

Kdo a komu dnes vlastně ještě kraluje?Jan 18,33b-37 ....................................................................................332

U stánků na Boží krásuJan 20,1-9 ..........................................................................................337

Život jako halda odpadkůJan 20,1-9 ..........................................................................................344

Psychologie Ducha SvatéhoJan 20,19-23 ......................................................................................352

Tak opět za týden!Jan 20,19-31 ......................................................................................360

Jak je to vlastně s neomylností v církvi?Jan 20,19-31 ......................................................................................368

Dej nám, Pane, kněze schopné milovat!Jan 21,15-19 ......................................................................................376

Evangelium v rukou archeologůJan 21,1-19 ........................................................................................383

Přehled evangelijních úryvků .................................................................383

5

Po první knize svých úvah nad Matoušovým evange-liem předkládám čtenáři svou druhou knihu zastavení nad texty evangelia, tentokrát podle Jana. Nějakou dobu jsem váhal, jak ji pojmenovat, ale nakonec zvítězil název: Žít podle Bible podruhé s Janem. A tak se i zapíše do se-znamu vydaných knih, v této podobě bude jako povinný výtisk evidována v Národní knihovně a (možná) si ji také někdo koupí domů.

A skončím na nočním stolku. Anebo zaprášený v re-gálu mezi ostatními knihami. V  některých případech možná v  levném výprodeji. Anebo také na  smetišti či ve  sběru, když se dědicům nebude chtít třídit majetek po babičce. To může totiž čekat i toho sebelepšího a sebe-prodávanějšího autora. Jsme pouze nositeli a podavateli myšlenek, nikoli jejich vynálezci. Platí to zvláště v přípa-dech, když jde o myšlenky z evangelií. Mohou nás oslovit, mohou nás štvát, ale i překvapit. Mohou nás zmást, ale i nadchnout. Můžeme se k nim vracet. Podruhé, potřetí, posté. A můžeme dělat vše pro to, aby poselství evangelij-ních příběhů nebylo zapomenuto.

6

U Jana, kterého čtenářům předkládám nyní, je to zvlášť nutné. Autor čtvrtého evangelia (v mém případě vlastně druhého) káže lidem, kteří už prožili oddělení křesťanů od židů (zhruba do roku 90 chodili do synagog společně, než byli odsud křesťané jako buřiči vyhnáni) a kteří už také poznali, že se Ježíšovo slovo dá vysvětlo-vat různě (kolem roku 100 se objevují ve městech různí myslitelé, kteří se opírali o tzv. Ježíšovo učení a vykládali ho po svém). Nejen z doslechu už věděli, že za své pře-svědčení mohou položit i svůj život, a rozhodovali se, zda dají přednost novému učení před pohodlnějším helenis-tickým výkladem smyslu a cíle lidského bytí.

Celým Janovým evangeliem se táhne myšlenka o na-plnění správné a  pravé „hodiny“. Přišla, či nepřišla už hodina, aby byl Syn člověka oslaven? Je teď ten správný čas, abych si něco o tom přečetl?

Baví mě hledat (a samozřejmě hlavně pak nacházet) souvislosti s dnešní dobou. Není to tak jednoduché, proto-že se snadno může stát, že přirovnání zjednoduším anebo zůstanu pouze u reprodukce již tolikrát vyslovených a na-psaných slov. Jde mi o to, aby tlumočení do současného života bylo co nejblíže k originálu.

Proto se i já musím k těmto textům víckrát vracet. Není to ani poprvé, ani podruhé, co je čtu, než se odvážím ode-vzdat rukopis do nakladatelství a popřát této knize, aby nás všechny učila rozumět záznamům, které tak snadno mohou zůstat pouze pěknými citáty, a žít podle nich.

Poprvé to bylo s Matoušem. Podruhé to je spolu s Janem.

9

Vánoce na pohanských základech

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovsta-lo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o  tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.

Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicháze-lo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.

Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: »Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.« Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

Jan 1,1-18

10

Křesťané slaví Vánoce v zimě. Vědci i teologové však soudí, že se Ježíš v zimě narodit nemohl. V Izraeli pastýři odedávna pasou stáda venku od března do listopadu, ni-koli v prosinci.

Dvacátý pátý prosinec je navíc dnem, kdy pohané slavili návrat Slunce, sol invictus. Tedy žádné křesťanské svátky, pohanské slavnosti to původně byly!

A svatyně, v  níž se v  Římě poprvé oficiálně Vánoce slavily (a která byla v listopadu 2007 odkryta při archeo-logických vykopávkách), se dokonce nachází přímo nad jinou, starší, v níž se odehrávaly slavnosti tzv. lupercálií (lupus – latinsky vlk, vlčice, tedy vlčí slavnosti) na oslavu Romula a  Rema, legendárních pohanských zakladatelů císařského města Řím.

Lžou tedy všichni kazatelé a celá církev, když tvrdí, že Vánoce mají křesťanský charakter? Ukradli křesťané to, co nebylo jejich, a stavějí na základech, které si sami neuměli postavit? Aspoň o Vánocích bychom mohli být upřímní a  přiznat barvu, že nemáme žádné zásluhy na  svátcích, jež v dnešní době zaměstnávají rodiny a obchodníky už nejen čtyři adventní týdny, ale pomalu čtyři měsíce před 25. prosincem!

Než se nad podobnými tvrzeními začneme rozčilo-vat či se jimi necháme pohoršit nebo vylekat, vraťme se do prvního století, do doby, kdy křesťanství dobývá svět. Evangelia, která vznikala mezi Kristovými učedníky a za-chycovala Ježíšův život i jeho nauku, nejsou napsána jako apologetické (obranné) spisy. Ti, kteří šířili křesťanství,

11

jsou v těchto spisech popsáni v nepříznivém světle: jako nevzdělaní, bojácní, a přitom neúměrně ambiciózní muži. Apologetický text by nikdy nepřipustil takový omyl, ja-kým bylo vyvolení Jidáše a  jeho zařazení mezi dvanáct nejbližších spolupracovníků Mesiáše. Evangelisté při-nášejí údaje, které by bylo lépe zamlčet. Mesiáš přichází z Nazaretu, městečka, které židovská Bible nezná, obklo-puje se lidmi bez kultury, je nucen prchat před nepřáteli a jeho působení končí krachem, umírá jako obyčejný bu-řič trestem otroka. Popisuje se jako podřízený Otci, je mu až bolestně poslušný, ačkoliv pociťuje, že je jím opuštěn. Takovýto Ježíš že má být Bohem?

Pouze dva ze  čtyř evangelistů, a  to Lukáš a  Matouš, nám přinášejí zprávy o Ježíšově narození a dětství. Otázka data a místa Ježíšova narození první křesťany opravdu ne-trápila, dokonce je možná ani nezajímala. Mnohem více byli tenkrát uchváceni Velikonocemi, protože teprve tyto události daly Ježíšovu životu pečeť nesmrtelnosti a jejich životům punc věrohodnosti. Mohou nadále jít životem v přesvědčení, že vše, co Ježíš učil, je pravda a této pravdě se vyplatí podřídit úplně všechno. Učení, které předávali, nemělo za cíl bránit je před nařčením, pomluvami a ne-historickými údaji. To, oč jim v první řadě šlo, bylo vydat Ježíši a jeho Slovu svědectví.

Jestli se Ježíš narodil v březnu nebo v prosinci, jestli se andělé ukázali na nynějším katolickém či pravoslavném Poli pastýřů, to je opravdu nechávalo naprosto chladný-mi. Teprve později, když se po  ediktu milánském, jenž

12

zaručoval křesťanům svobodné vyznávání víry, začaly stavět první veřejné chrámy a církevní struktura nabýva-la konkrétnějších rozměrů, hledali křesťané i v kalendáři a na zeměkouli místa spjatá tradicí či obsahem s tím, v co a v Koho uvěřili. Nabízel-li pohanský svět datum návratu světla do lidského koloběhu života, zbýval už pouze krů-ček k tomu, aby se ve stejný den mluvilo i o jiném Světle – o Světle přicházejícím na tento svět a osvěcujícím tem-notu, v níž se lidský život někdy ocitá.

Ježíš není napůl člověk a napůl Bůh, je celý Bůh a celý člověk. V  tuto pravdu  uvěřili a  tuto víru začali šířit dál. Tajemství, jež možná ani neuměli teologicky či logicky vy-světlit. Přesto za toto přesvědčení dávali všanc i své životy.

Jimi ohlašovaná evangelia by se bez tohoto svědectví nikdy nemohla stát naukou, která promění svět, a  lid-ským dějinám vtiskne směr na další tisíciletí. Jejich životy se staly svědectvím slov, která pro ně nebyla pouze teorií, ale přímo životním stylem.

Vnější okolnosti Ježíšova příchodu na  svět zcela za-nikaly pod sílou toho, čemu je Kristus naučil: žít zcela jinak, než žili doposud. Uprostřed mnoha náboženství a  multikulturního prostředí byla jejich snaha předem odsouzena k  zániku. Vždyť ani římské, ani řecké, ani židovské prostředí nebylo ateistické. Množství bohů a různost náboženství skýtaly nebezpečí pro novou víru, jakou křesťanství bylo, že každé jiné vyznání víry a každá jiná bohoslužba budou propracovány lépe, sofistikovaně-ji, příjemněji lidským smyslům i rozumu.

13

Novum křesťanství nespočívá v  tom, že světu přiná-ší víru v  Boha, jak se dnes někdy snažíme vnutit svým nevěřícím spoluobčanům. Před příchodem křesťanství i po něm bylo a i dále bude vždy dost náboženství lišících se jedno od druhého objektem své víry i zdrojem, z ně-hož pro svou víru čerpají jistotu. Člověk odjakživa Boha hledal a  objevoval v  různých situacích a  na rozličných místech. Už Voltaire se vysmívá množství náboženství, když tvrdí: „Bůh stvořil člověka ke  svému obrazu a  člo-věk mu to oplatil stejnou mincí.“ A činíme tak doposud. Boha si vytváříme podle svých představ, přizpůsobujeme si jeho požadavky a vymýšlíme nové a nové argumenty, které lépe a pohodlněji vyhovují dnešní době. Ani o těch, kdo jsou mimo kostel, ba ani o nás Češích obecně nelze stoprocentně tvrdit, že jsme zcela nevěřící.

Jen bychom si možná o Vánocích mohli spíše než kdy jindy položit otázku, kým pro nás narozený Ježíš vlast-ně je. Necháme-li se oslovit tím, co se tenkrát v Betlémě stalo, pak zjistíme, že nám je úplně jedno, zda se datum Vánoc stanovilo ve  4. či v  10. století, protože na  jejich obsahu a  pravověrnosti se tím nic nezmění. Podstatou víry v Ježíšův příchod mezi nás bude totiž naše odpověď na  tuto skutečnost. A  tou je život podle Ježíšova vzoru. Přijetí jeho životního stylu a odhodlání hájit ho v které-koli době a v jakékoli situaci.

Tak jako apoštolové i my bychom tedy měli na praco-višti, ve školách i ve svých domovech svědčit o své víře. Vyzařovat radost ze života naplněného ochotou být tady

14

pro druhé, nelitovat sebe či času a peněz tehdy, když jiní potřebují pomoc, podávat ruku všem žijícím tvorům a stávat se darem pro lidi kolem sebe. Pak nás nebudou trápit argumenty o pohanském základu Vánoc, které ur-čitě opět někdo brzy vytáhne na  světlo. Nesmíme totiž zapomenout na  skutečnost, že mnozí z  nás či z  našich předků byli ještě před lety právě tím pohanským prostře-dím, do něhož Vánoce úplně přirozeně vpluly a přinesly poselství, pro nějž se i  dnes, tak jako kdysi, vyplatí dát úplně všechno:

Bůh není pouze někde ve  vesmíru, Bůh je s  námi a v nás. A učí nás milovat i odpouštět, přijímat vítězství i prohry, snášet potupu i přežít slávu, v dobrém i ve zlém být věrnými Tomu, který nás nenechal v opuštění a samo-tě čekat k uzoufání.

A ať archeologie zkoumá a odhaluje nová a nová fakta o  tom, co se kdysi 25. prosince stalo a  co se nacházelo na místech, kde stojí křesťanské chrámy. Každý 25. prosi-nec je pro nás výjimečně skvělou příležitostí otestovat si, zda nás víra v Ježíše Krista zasáhla natolik, aby pro pro-středí, v němž žijeme, byl nejsilnějším důkazem pravdy křesťanské víry právě náš život.

Text evangelia (Jan 1,1-18) se čte o slavnosti Narození Páně (mše ve dne).

393

Přehled evangelijních úryvků

Jan 1,1-18 9Jan 1,6-8.19-28 15, 20Jan 1,29-34 27Jan 1,35-42 32, 37Jan 2,1-12 44Jan 2,13-25 50, 58Jan 3,13-17 64Jan 3,16-18 70Jan 3,14-21 77, 85Jan 4,21-30 91Jan 4,5-42 96Jan 6,1-15 103Jan 6,24-35 108Jan 6,41-51 113Jan 6,51-59 121Jan 6,60-69 127Jan 8,1-11 133Jan 9,1-41 140Jan 10,1-10 147Jan 10,11-18 156, 163Jan 10,11-16 170Jan 10,27-30 176Jan 11,1-45 183Jan 12,20-33 189, 197Jan 13,1-15 204, 210

Jan 13,1-15 216Jan 13,31-33a. 34-35 222Jan 14,1-12 228Jan 14,15-16. 23b-26 236Jan 14,15-21 243Jan 14,23-29 250Jan 15,1-8 257Jan 15,9-17 264Jan 15,26-27; 16,12-15 272Jan 16,12-15 277Jan 17,1-11a 282, 321Jan 17,11b-19 289Jan 17,20-26 295Jan 18,1 – 19,42 304, 313, 322Jan 18,33b-37 332Jan 20,1-9 337, 344Jan 20,19-23 352Jan 20,19-31 360, 368Jan 21,15-19 376Jan 21,1-19 383

str. str.