Základy firemních financí – vypracované otázky

1. Pojem podnikových financí, jejich předmět a subjekty. Pojem finančního řízení, jeho 3/4 funkce a 2 oblasti působnosti. Finanční cíle podnikání a zdroje financování podnikatelských aktivit.

2. Firemní finance a jiné ekonomické disciplíny. Vývoj firemních financí (v čase a prostoru). 3. Finanční rozhodování, jeho 3 složky a 5 fází.Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka,

kalkulace nákladů a efektivnost investic) v dlouhodobém a krátkodobém horizontu 4. Analýza bodu zvratu (BEP analýza) – standardní situace BEP analýzy, dva klíčové parametry chování

podniku, výpočet bodu zvratu a zisku. 5. Kalkulace nákladů I – klasifikace nákladů, základní kalkulační metody a techniky. 6. Kalkulace nákladů II – speciální kalkulační metody. 7. Investiční rozhodování – charakteristika, čtyři standardní metody hodnocení efektivnosti investic,

měření investičního rizika a ochrana proti němu. 8. Požadavky na daňovou soustavu a související faktory. Daně důchodové (úpravy zisku, daňový

základ, sazby daně a daňové slevy. Minimální potřebný zisk, nerozdělený zisk. 9. Daně majetkové a obratové. Vliv daně ze zisku na finanční rozhodování firmy. 10. Majetková struktura – obsah pojmu, 3 faktory celkové výše majetku (včetně ceny). Oceňování zásob.

Faktory majetkové struktury. 11. Finanční struktura I – obsah pojmu, statické a dynamické teorie, cena kapitálu. 12. Finanční struktura II - optimální míra zadluženosti a kontrola činnosti firmy (vlastníci a management). 13. Souvislosti majetkové a finanční struktury (NWC) 14. Finanční aspekty zakládání firmy – 3/4 rozhodující otázky vzniku firmy. Tři parametry podnikatelského

záměru. 15. Podniky neakciového typu, akciové společnosti a družstva. 16. Oběžný majetek – pojetí, struktura a funkce. Situace v ČR a standardy tržní ekonomiky. Tři parametry

řízení oběžného majetku (optimalizace). 17. Celková potřeba oběžného majetku. Řízení zásob, průměrná výše celkových zásob, zásobovací rovnice. 18. Optimalizace zásob – kritérium, tři složky nákladů. Baumolův nákladový model model. 19. Optimální výrobní dávka (parametry). Výše nedokončené výroby. Využití zásob, včetně pojistné zásoby

– kritéria (ukazatele). 20. Řízení peněžních prostředků a pohledávek. 21. Oceňování finančního majetku firmy. 22. Oceňování hodnoty firmy (2 typy a 2 stupně). Podmínky realistického odhadu hodnoty firmy. 23. Metody oceňování firmy I – metoda likvidační hodnoty, vlastního kapitálu a substanční metoda. 24. Metody oceňování firmy II – metoda diskontovaných CF, srovnávací metoda, goodwill. 25. 3 faktory procesu finančního řízení a role finančního trhu. Klíčové funkce finančního trhu,. Formy

financování a struktura finančního trhu. Funkce (optimalizace) a typy finančních zprostředkovatelů. 26. Kategorizace finančních trhů – produkty, organizace, priorita. 27. CF – definice a obsah pojmu. Vznik, funkce, kritérium. Dvě metody určení hodnoty CF. Kategorie a

využití CF. 28. Detailní schéma nepřímé metody. 29. Dva přístupy k FA. Etapy a postupy finanční analýzy. Zdroje vstupních dat FA. 30. Ukazatele rentability (ROCE, ROE, ROA) a aktivity. 31. Rozklady rentability (pyramidová soustava DuPont). 32. Ukazatelé likvidity, zadluženosti a finanční struktury. Ukazatele kapitálového trhu. Soustavy finančních

ukazatelů. 33. Horizontální a vertikální analýza. Soustavy finančních ukazatelů. 34. Predikce finanční tísně, bonitní/bankrotní modely I (Z-funkce, Zeta model). 35. Bonitní/bankrotní modely II – Q-tes, Indikátor bonity. 36. Dvě základní techniky tvorby finančního plánu. Modely finančního plánování. 37. Rozpočty. 38. Základní druhy devizových operací. Devizová expozice (3 typy) a její řízení. 39. Modely predikce kurzu I – východiska, parita kupní síly, Fisherův efekt. 40. Modely predikce kurzu II – mezinárodní Fisherův efekt. Parita úrokové míry.

1. Pojem podnikových financí, jejich předmět a subjekty. Pojem finančního řízení, jeho 3(4) funkce a 2 oblasti působnosti. Finanční cíle podnikání a zdroje financování podnikatelských aktivit.

Podnikové finance

- Jsou chápány jako zdroje financování podnikatelských aktivit, a to pomocí peněžních prostředků

(krátkodobé zdroje) nebo pomocí kapitálu (dlouhodobé zdroje, počítá se s jeho zhodnocením).

- Subjekty podnikových financí jsou:

o podnikatelské subjekty

o zaměstnanci (ideální případ je brát zaměstnance jako partnery, spolupracovníky)

o stát (vytváří prostředí příznivé pro podnikání)

Finanční řízení

- Je bráno jako součást firemních financí a zároveň jako jejich rozhodující nástroj.

- 3(4) funkce finančního řízení:

o Získávání peněz z různých zdrojů (financování)

o Alokace peněz do kapitálu (investování)

o Rozdělování zisku (dividendová politika)

o Evidence, archivace, zpracování dosavadních výsledku

- 2 oblasti působnosti finančního řízení:

o Oblast zdrojů financování (finanční a kapitálová struktura)

o Oblast efektivnosti podnikatelských aktivit (výroba – hodnocení efektivnosti investic; výrobky –

kalkulace nákladů)

Finanční cíle podnikání

- Odpovídají podmínkám konkrétních podniků, ale nejčastěji jsou to tyto:

o Maximalizace zisku

o Maximalizace výnosů na úrovni CF

o Zajištění likvidity

o Maximalizace hodnoty podniku

o Přežití podniku

� +finanční zdraví podniku

Zdroje financování podnikatelských aktivit

- Většinou prezentovány jako kapitál, již v uvedené souvislosti jejich budoucího zhodnocení.

- Kapitál je chápán jako:

o Jeden z výrobních faktorů půda, práce, kapitál (teorie mikro a makroekonomie)

o Úhrnná suma peněz vložených vlastníky nebo věřiteli (podnikové pojetí)

- Viz. Rozvaha

- Zdroje financování:

o Vlastní – použitelný zisk, odpisy, prodej akcií

o Cizí – prodej obligací, investiční úvěry, obchodní úvěry, stálá pasiva, koupě na splátky, směnky

(další členění je na interní a externí, popř. alternativní)

2. Firemní finance a jiné ekonomické disciplíny. Vývoj firemních financí (v prostoru a čase).

Firemní finance jako vědní disciplína

- Vznikly postupným vydělováním dílčích problematik z jiných disciplín, především z nauky o podniku

Ekonomické disciplíny související s financemi podniku

Těsnější vazby Méně významné vazby

Nauka o podniku Bankovnictví a pojišťovnictví

Účetnictví Makroekonomie

Mikroekonomie Veřejné finance

Podniková ekonomika Matematika, statistika, ekonometrie

Vznik a vývoj firemních financí jako aplikované vědní disciplíny

Počátek 20. století: vznik velkých průmyslových celků, finanční ředitelé se stávají součástí vrcholného řízení

podniků. Podnikové finance se začínají vydělovat jako samostatná část ekonomiky

30. léta: rozšiřování finančních trhů, spojování firem

Krize 30. let: úpadek firem, reorganizace podniků, vládní zásahy, rozvoj informační základny firem, zdokonalení

finanční analýzy firem

40. léta: fenomén peněžních toků (zisk vs. CF)

50. léta: změny v řízení majetku, investic, v kapitálovém plánování

60. léta: Nástup výpočetní techniky a metod ochrany rizika

70. léta: teorie portfolia, optimalizace finančního rozhodování

80. léta: využití nových nástrojů finančních trhů (opce)

1. pol. 90. let: rozvoj globalizace a liberalizace pohybu kapitálu a přímých zahraničních investic

2. pol. 90. let: rozmach informačních technologií

ČSR (1948 – 1989)

- Podniky jsou ekonomicky a finančně nesamostatné, priorita politických zájmů, druhořadá hodnotová a

finanční kritéria, bariéra státního vlastnictví

- Rozvoj matematických metod finančního řízení a rozhodování (kalkulace nákladů, cenová tvorba,

hodnocení efektivnosti investic a pyramidové rozklady rentability)

3. Finanční rozhodování, jeho 3 složky a 5 fází. Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic) v dlouhodobém a krátkodobém horizontu.

Finanční rozhodování

- Lze chápat jako hlavní složku finančního řízení

- Má tři základní složky:

o Výběr optimální varianty zdrojů financování

o Užití získaných prostředků (investování)

o Uvážení vlivu omezujících podmínek

- Má pět fází:

o Vymezení problému a určení cílů

o Analýza vstupních informací

o Stanovení reálných variant řešení

o Volba kritéria optimality a určení optimální varianty

o Realizace a dosažení cíle

Typy rozhodovacích situací

Dlouhodobý horizont:

1. Struktura podnikového kapitálu

�����č�í �á� � �� í �����������í �����

2. Struktura majetku

����� �í �á� � ����í �������ěž�á �����

3. Užití podnikového kapitálu – investování

- Finanční investice – výnosy, riziko, likvidita

- Věcné (reálné) investice – fixní majetek, zásoby, pohledávky

Krátkodobý horizont:

4. Optimalizace struktury oběžných aktiv

- Kalkulace nákladů

5. Optimalizace struktury krátkodobého kapitálu

- Investiční rozhodnutí

6. Optimalizace ochrany proti finančním rizikům

4. Analýza bodu zvratu – standardní situace BEP analýzy, dva klíčové parametry chování podniku, výpočet bodu zvratu a zisku.

Analýza bodu zvratu

- K analýze bodu zvratu je potřeba klasifikovat technologii či podnik pomocí provozní páky, a to buď

na kapitálově těžký, nebo kapitálově lehký

- Vysoké hodnoty provozní páky klasifikují firmu jako kapitálově těžkou (KTF)

- Nízké hodnoty provozní páky klasifikují firmu jako kapitálově lehkou (KLF)

Standardní situace BEP analýzy

- Vychází z předpokladu, že:

o fixní náklady KTF jsou vyšší než fixní náklady KLF

o Jednotkové náklady KLF jsou vyšší než jednotkové náklady KTF

o Jednotkové ceny produktů obou firem jsou stejné

� BEP KLF < BEP KTF

Dva klíčové parametry chování podniku ve standardní situaci

- Jsou:

o Rychlost (s jakou dosáhnou kritického bodu)

o Dynamika (s jakou generují zisk nebo ztrátu po překročení kritického bodu)

� Ve standardní situaci, ceteris paribus, dosahuje KLF dříve bodu zvratu než KTF, jinak řečeno dříve

generuje zisk

� Ve standardní situaci, ceteris paribus, generuje při dosažeí bodu zvratu KTF zisk nebo ztrátu s větší

dynamikou, než KLF

Výpočet bodu zvratu

�� � ��� ! �

NF v tomto vztahu označuje obvykle krycí příspěvek, který je určen pro krytí fixních nákladů a po dosažení Qk i

zisku.

Výpočet velikosti zisku

Z = T – NC > 0

Z = (Q – QK) x (Cj – Nj)

5. Kalkulace nákladů I. – klasifikace nákladů, základní kalkulační metody a techniky.

Klasifikace nákladů

- Probíhá podle různých účelových funkcí, jako např. dle:

o Přiřaditelnosti nákladů k výkonům

� Přímé (jednicové)

� Nepřímé (režijní)

o Závislosti na vyráběném množství, resp. Čase

� Fixní (nepřímé)

� Variabilní (přímé)

o Vazby na přijatelné rozhodnutí

� Relevantní

� irelevantní

Kalkulace nákladů

- jednoznačné přiřazení nákladů k výkonům (především nákladů režijních)

- tři základní kalkulační metody:

o metoda absorpční (úplných nákladů) - usiluje o přiřazení všech nákladů na výrobek

beze zbytku, tato metoda obsahuje 3 techniky:

� prosté dělení (bez chyby metody) – pouze 1 výrobek

� dělení s poměrnými čísly (s chybou metody) – více výrobků

� procento režie (s chybou metody) – náklady přiřazujeme různým

základnám; tato metoda má potenciální či skutečné chyby, jako jsou

nesprávná volba rozvrhové základny, vysoké procento režie a faktická

nezávislost rozvrhu režií na vyrobeném množství

o metoda variabilních nákladů – vychází se pouze z přímých nákladu, fixní náklady

jsou považovány za jeden blok

o metoda ABC – režie se mění na přímé náklady, je to vlastně vylepšená metoda

procenta režie

6. Kalkulace nákladů II. – speciální kalkulační metody

Metoda standardních nákladů

- Principem jsou empiricky určené standardy nákladů, je to stavebnicový princip tvorby nákladové

ceny

- Problémem této metody je stanovení a dodržování povoleného fluktuačního pásma kolísání skutečné

nákladové ceny od standardně určené

*teorie rozpočtového řízení (plán, skutečnost, odchylky), viz otázka č. 37

Dynamická kalkulace

- Přihlíží k vývoji nákladů v čase, k vyráběnému množství, které se může v čase měnit

- Rozpočítává fixní náklady na výrobek

Diagramy X

- Kombinace celkových nákladů s náklady na jeden kus

7. Investiční rozhodování – charakteristika, čtyři standardní metody hodnocení efektivnosti investic, měření investičního rizika a ochrana proti němu.

Investiční rozhodování

- Má dlouhodobý charakter, je velice náročné na znalost podmínek podniku, uvažuje faktor času,

přednostně pracuje se skutečným realizovaným peněžním příjmem (CF) a zohledňuje faktor

podnikatelského rizika

- Hlavní aktivity investičního rozhodování jsou:

o Plánování kapitálových výdajů a peněžních příjmů

o Zohledňování rizika

o Volba kritérií výběru projektů

Statické metody hodnocení efektivnosti investic

- Nezohledňují časovou hodnotu peněz, jsou jednoduché a mají omezenou vypovídající schopnost

o ARR – Average Rate of Return (výnosnost investice)

"## � ��ů%ě��ý ��č�í �� '�� ���ě�í(∑ �������� �� ������* + 100 .%0

o PB – Payback (doba návratnosti investice)

12 � ∑ �������� �� ������*��ů%ě��é ��č�í �4 '�ří�%6 ! �ý����( .��60 Dynamické metody hodnocení efektivnosti investic

- Pracují s uvážením časové hodnoty peněz, mají větší vypovídající schopnost, jsou realističtější

o NPV – Net Present Value (čistá současná hodnota)

�17 � 8 ��č�í �4 ����� �í'1 9 ú����á %í��(;<č=> ?<�ů

� Pokud NPV > 0 => je výhodné projekt přijmout

o IRR – Internal Rate of Return (Vnitřní výnosové procento)

� cena kapitálu, pro kterou je NPV = 0

Měření investičního rizika

- Velmi složité, k analýze investičního rizika je zapotřebí určení kritických faktorů projektu, určení BEP,

kvantifikace rizika, realizace snížení rizika

- Pro riskantní investici – zvýšení úrokové sazby, investice do rizikových skupin

Ochrana proti investičnímu riziku - metody

- Profit margin

- Vážený průměr zisku a pravděpodobnost jeho dosažení (měl by být co největší)

- Investiční klima

- Altmanův model – varuje před neúspěchem projektu dopředu

10. Majetková struktura – obsah pojmu, 3 faktory celkové výše majetku (včetně ceny). Oceňování zásob. Faktory majetkové struktury.

Majetková struktura

- Je definována strukturou aktiv podniku, levou stranou rozvahy

- Je to složka majetkově-finanční stability podniku

Faktory celkové výše majetku

1. Rozsah podnikových výkonů (tržby)

����� ���� � ��ž�6∑���� � ����.

2. Stupeň využití majetku – čím vyšší využití majetku, tím nižší jeho potřeba – popíráme konstantní

hodnotu obratu aktiv

3. Cena majetku:

- Pořizovací cena – cena pořízení + náklady na pořízení

- Cena pořízení – cena, za níž byl majetek nakoupen – např. u cenných papírů

- Vlastní náklady výroby

- Reprodukční pořizovací cena (dary, nálezy, apod.)

- Nominální hodnota – trvale přiřazená cena (pohledávky)

- Čistá realizační cena – prodejní cena + náklady na prodej

Oceňování zásob

1. Individuální ocenění (např. každá zásoba je oceněna tak, za kolik byla nakoupena)

2. Průměrné ceny (aritmetický průměr, pravidelné intervaly časové)

3. FIFO (First in first out)

4. LIFO (Last in last out) – v ČR zakázáno z důvodůdaňových výhod)

Faktory majetkové struktury

1. Technická náročnost výroby

- Určení pomocí provozní páky, viz otázka č. 4 (KLF + KTF)

2. Rozvinutost peněžního a kapitálového trhu

- Zvýšení podílu finančního majetku

- Růst finančních investic

- Pestřejší portfolio finančního majetku

3. Hospodářská situace podniku a i země a její hospodářská politika

- Růst rentability

- Růst významu oběžného majetku

11. Finanční struktura I. – obsah pojmu, statické a dynamické teorie, cena kapitálu.

Finanční struktura

- Základní definice finanční struktury vychází ze struktury pasiv podniku (pravé části rozvahy), je to

přehled zdrojů financování majetku podniku

- Alternativní pojetí vychází z přírůstku kapitálu oproti minulému období, kterým je financován

přírůstek majetku podniku rovněž oproti minulému období – sleduje dynamiku podnikového kapitálu a

ekonomickou činnost

Kapitálová struktura

- Dlouhodobá složka zdrojů, která financuje fixní aktiva a dlouhodobou část oběžného majetku

Statické teorie

- Budují model kapitálové struktury na základě poznatků z ekonomické teorie, které jsou až následně

ověřovány

- Příklady statických teorií:

o MM teorie bez, a s uvážením vlivu daňového systému

o Tradiční teorie

o Teorie Merton Miller a osobní daně

o Kompromisní teorie

Dynamické teorie

- Staví na skutečných poznatcích a na jejich základě jsou pak vytvářeny teoretické koncepty kapitálové

struktury

Cena kapitálu

- Cena vlastního kapitálu jsou dividenda (u a.s.), případně podíly na zisku

- Cena cizího kapitálu jsou úroky, případně podíly na zisku

NCK = (1 – daňová sazba) x úroková míra

- Náklady na celkový kapitál (optimalizace – K)

K = úroková míra x (1 – daňová sazba) + NVK x VK/K

- Nejlevnější je krátkodobý cizí kapitál

- Nejdražší je akciový kapitál (neomezená doba splatnosti, kapitál se nevrací)

12. Finanční struktura II. – optimální míra zadluženosti a kontrola činnosti firmy (vlastníci, management).

Optimální míra zadluženosti

- Obvykle splývá s pojmem optimální finanční struktura

- Optimální finanční strukturu posuzujeme podle:

o Ukazatele finanční páky

�����č�í �á� � �� í �����������í �����

- Pro velkou hodnotu stoupá riziko věřitelů

o Ukazatele ziskového či úrokového krytí

�� �ř�� ������* ú��ů � ���í��č�í ú��

- Vývoj názorů na optimální finanční strukturu:

o Původní představy (teorie MM bez vlivu daňového systému) – náklady celkového kapitálu

nezávisejí na změnách ve finanční struktuře, což vedlo k představě, že nemá smysl hledat

míru optimálního zadlužení podniku

o Koncept MM s vlivem daňového systému – úrok snižuje daňový základ podniku, proto

náklady celkového kapitálu s růstem zadlužení klesají, což vedlo k názoru zadlužovat podnik

co nejvíce

o Kompromisní teorie (U-křivka) – optimální podíl cizího a vlastního kapitálu je takový, kdy

průměrné náklady celkového kapitálu jsou minimální, což je cca 40%

Kontrola činnosti firmy

- Řízení vlastníky – mají zájem na co nejvyšší hodnotě podniku

- Řízení manažery – mají zájem o dosažení co nejvyššího zisku

13. Souvislosti majetkové a finanční struktury (NWC)

Zlaté pravidlo financování

- Dlouhodobá aktiva mají být kryta z dlouhodobých zdrojů

- Krátkodobá aktiva mají být kryta z krátkodobých zdrojů

Net Working Capital (NWC)

- Oběžná aktiva, která nejsou kryta z krátkodobých zdrojů

NWC = OA – krátkodobá pasiva

- Existují tři různé druhy strategií financování:

o Konzervativní strategie – bezpečná situace, relativně drahá

NWC > 0

o Agresivní strategie – riskantní, nízká cena zdrojů

NWC < 0

o Neutrální strategie

NWC = 0

14. Finanční aspekty zakládání firmy – 3(4) rozhodující otázky vzniku firmy. Tři parametry podnikatelského záměru.

1. Koncepce podnikatelského záměru

- To je to první, co je při zrodu firmy k dispozici

- Firmu většinou zakládají odborníci s dlouholetou praxí

- Má několik parametrů:

o Oborové zaměření – definováno většinou odborností zakladatele(lů)

o Rozsah podnikání – podle oborového zaměření a marketingové stránky věci (lokální x

globální rozsah)

o Podnikatelské riziko – dle velikosti podniku, malé firmy většinou krizi neunesou, ty větší

jsou proti ní třeba pojištěny

2. Právní forma podnikání

- Rozhodující je dimenze podnikatelských aktivit

o Malé firmy – podnik jednotlivce, osobní společnosti

o Rostoucí firmy – kapitálové společnosti

o Zralé a stabilní podniky – akciové společnosti

o Družstva – zisk není to hlavní, důležitý je všeobecný prospěch

3. Výše prvotního kapitálového vkladu

- V ČR je nedostatek kapitálu, proto se setkáváme většinou s tím, že základní kapitál dosahuje

zákonem požadovaného minima

- Důležité jsou cizí zdroje, které jsou hůře dostupné pro podniky neakciového typu, lépe pak pro

akciové společnosti či družstva

4. Daňový systém

15. Podniky neakciového typu. Akciová společnost a družstvo.

Podniky neakciového typu

Podnik jednotlivce

- Nejčastější, kapitálově slabý, prvotní vklad krytý z osobních prostředků jednotlivce, malé možnosti

získání dalších cizích zdrojů, možností je tichý společník

- Ručení za závazky je neomezené, celým svým majetkem, případný tichý společník ručí pouze do výše

svého vkladu

Veřejná obchodní společnost

- Osobní společnost, výše vkladů společníků určuje společenská smlouva

- Všichni společníci ručí společně a nerozdílně veškerým svým majetkem

Komanditní společnost

- Osobní společnost, výše vkladů určuje společenská smlouva

- Komandisté ručí za závazky společnosti pouze do výše svých vkladů, komplementáři celým svým

majetkem

Společnost s ručením omezeným

- Kapitálová společnost

- Základní kapitál musí být podle zákona min. 200 000 Kč

- Společníci ručí za závazky společnosti do výše svých nesplacených vkladů

Akciová společnost

- Kapitálová společnost

- Základní kapitál musí být min. 2 mil., popř. 20 mil. – určuje zakladatelská smlouva, u bank 500 mil.

- Změny základního kapitálu podléhají schválení Valné hromadě

- Kategorie ZK:

o Autorizované akcie (schválené) – maximální počet akcií v nominální hodnotě

o Upsané akcie – počet akcií v nominální hodnotě v listině upisovatelů

o Splacené akcie – počet akcií v nominální hodnotě, které byly skutečně uhrazeny

- Společnost ručí za závazky celým svým majetkem, u akcionářů dochází pouze k znehodnocení akcií

- Nevýhody: vyšší zdanění, regulace státem, odlišnost zájmů vlastníků a manaaementu

Družstvo

- Speciální forma podnikání, u které není zisk prioritou, ale důležitý je veřejný prospěch

- Silná tradice z meziválečného období (záložny, kampeličky, skladová zemědělská družstva)

- ZK musí být minimálně 500 000 Kč, část se musí splatit ihned, zbytek nejpozději do tří let

- Družstvo ručí za své závazky celým svým majetkem

- Důležitou roli zde hraje podpora státu (výhodné úvěry, apod.)

16. Oběžný majetek – pojetí, struktura a funkce. Situace v ČR a standardy tržní ekonomiky. Tři parametry řízení oběžného majetku (optimalizace).

Oběžný majetek

- Je z hlediska časového definován jako ta část aktiv podniku, která se využívá a spotřebovává

krátkodobě, do jednoho roku

- Z hlediska normativního je to ta část aktiv, která zbude po odečtení dlouhodobého hmotného,

nehmotného a finančního majetku

- Z hlediska finančního jsou to hmotná aktiva do výše 40 000 Kč a nehmotná aktiva do výše 60 000 Kč

Funkce oběžného majetku

- Zajištění likvidity firmy, hladký koloběh kapitálu a majetku firmy, ovlivňování rentability firmy, rezerva

na krytí rizik

Struktura oběžného majetku

- Zásoby: materiál, výrobky, nedokončené výrobky a polotovary, zvířata a zboží

- Krátkodobé pohledávky

- Dlouhodobé pohledávky

- Finanční majetek krátkodobý: peníze, účty v bankách, ost. krátkodobý finanční majetek, nedokončený

finanční majetek

Situace v ČR

- Vyšší podíl OM v celkových aktivech

- Vyšší podíl peněžních prostředků (likvidita podniku)

- Zálohy na nákup zásob

Řízení oběžného majetku

- Činnost podniků zahrnující analýzu, stanovení a udržování optimální výše OM, struktury a využití,

která odpovídá potřebám, možnostem a cílům podniku

17. Celková potřeba oběžného majetku. Řízení zásob, průměrná výše celkových zásob, zásobovací rovnice.

Celková potřeba oběžného majetku

- Taková výše OM, která je nezbytná pro zajištění očekávaných výkonů firmy.

o Průměrná potřeba OM = průměrná doba obratu OM x průměrná denní potřeba OM

Řízení zásob

- Je řízením objemu zásob, struktury a míry využívání zásob

- - existuje spousta metod, např. pilový diagram

Průměrná výše zásob

- Závisí na průběhu spotřeby, zdali je rovnoměrná či ne, rychlejší či pomalejší, apod.

ABůC. DýšF GáHIJ � ��ů%. ����í ���ř��� + �����í �6�*�2 9 �������á á���� � max9 %��2

- Okamžik nové objednávky určujeme v závislosti na spotřebě a na době nutné k vyřízení objednávky

tak, aby nedošlo k čerpání pojistné zásoby

Zásobovací rovnice

- Popisuje řízení zásob v reálném čase, kdy délka období je určována podle dynamiky sledovaného

procesu a schopností reakce jeho obsluhy

OIPFčPý HQRD GáHIJ � á���6 �� �čá�* �����í 9 �á*� á��� ! ����ř��� �ěS�% �����í

18. Optimalizace zásob – kritérium, tři složky nákladů. Baumolův nákladový model.

Optimalizace zásob

- Kritériem optimalizace zásob je minimalizace nákladů na pořízení a udržování zásob

Složky celkových nákladů na zásoby

- Náklady na pořízení

- Náklady na skladování

- Vlastní cena zásob

- Náklady nedostatku zásob (ušlý zisk, pokuty a penále, cenové diference, materiální náhrada)

Baumolův nákladový model

- Určuje optimální velikost dodávky zásob (Qopt)

TIUQ � V2 � ��ř� ����í �á���6 ����é ���á�6 � ��á�����á ����ř��� � �����í��ů%ě��é �á���6 ������á�í 1 ������6

UBůCěBPá IUQWCáXPí GáHIJR � �<;>2

IUQWCáXPí UIčFQ YIYáDFZ � ��á�����á ����ř��� � �����í�<;>

YIYáDZIDý [\ZX]H � �<;>��á�����á ����ř��� � �����í � ��č�� ��í

19. Optimalizace výrobní dávky (parametry). Výše nedokončené výroby. Využití zásob, včetně pojistné zásoby – kritéria.

Optimální výrobní dávka

- Je závislá především na seřizovacích a skladovacích nákladech

Optimální výše nedokončené výroby

- Analogicky jako Qopt u vstupních zásob

TIUQ � V2 � ��ř� ����í �á���6 ����é ���á�6 � ��á�����á ����ř��� � �����í��ů%ě��é �á���6 ������á�í 1 ������6

UBůCěBPá IUQWCáXPí GáHIJR � �<;>2

IUQWCáXPí UIčFQ YIYáDFZ � ��á�����á ����ř��� � �����í�<;>

YIYáDZIDý [\ZX]H � �<;>��á�����á ����ř��� � �����í � ��č�� ��í Využití zásob a pojistné zásoby

- Kritériem je minimalizace nákladů, minimalizace rizika ztrát z nedostatku zásob

- Další kritéria:

o Rychlost obratu zásob [R]

o Doba obratu zásob [Dz]

o Obrat zásob (tržby – realizace) [Kč]

o Koeficient využití zásob [K]

o Průměrný stav zásob [Z]

� d … počet dnů v období

� O … okamžik nové objednávky

# � _̂ ` � _̂ ab � _̂� _ � ab � ^�

- Pojistná zásoba – dodávkového cyklu, spotřeby, velikosti dodávky

o je množství zásoby na skladě navíc nad běžnou zásobu pro případ, kdy se dodavatel opozdí

s dodávkou, vyrovnává případné odchylky v dodávkách nebo ve spotřebě

20. Řízení peněžních prostředků a pohledávek.

Funkce řízení peněžních prostředků

- zajistit potřebu peněžních prostředků při minimalizaci nákladů cestou sledování likvidity, výnosnosti

(resp. Ztráty z držení peněžních prostředků místo jejich investování) a rizika držby peněžních

prostředků (znehodnocení, změna úrokových sazeb, atd.)

Dva základní přístupy k řízení peněžních prostředků

- sledování (očekávaných) příjmů a výdajů

- modely peněžních prostředků, kde rozlišujeme náklady akviziční, obstarávací a pořizovací

Řízení pohledávek

- dělení pohledávek, na:

o Tuzemské, zahraniční

o Krátkodobé a dlouhodobé

o Subjekty pohledávky platící a neplatící

- základní nástroje řízení pohledávek:

o podmínky prodeje

o zajištění pohledávek

o informace o partnerech

o skonta (slevy)

o využití ukazatelů pohledávek

21. Oceňování finančního majetku podniku.

- předstupeň k oceňování podniku jako celku

Oceňování ve finančním řízení

- dvě oblasti oceňování ve finančním řízení:

o oceňování majetku a dluhů

o oceňování nákladů a výnosů

- v ČR se oceňování cenných papírů a majetkových účastí řídí zákonem o účetnictví, ve stabilizovaných

tržních ekonomikách jsou obvykle rozhodující skutečné ceny

Cenné papíry s fixními výnosy – obligace a prioritní akcie

Oceňování obligací

- základ tržní ceny je výsledkem oceňování a závisí na velikosti diskontovaného ročního výnosu obligace

a diskontované nominální ceně

- základ tržní ceny je pouze orientační, nakonec rozhoduje stejně trh (nabídka a poptávka)

- speciální druhy obligací:

o konzola (věčná obligace) – stále se opakující emise téhož dluhopisu – odpadají transakce

spojené s jeho nominální hodnotou

o obligace s nulovým úrokem – odpadá složka úroková

GáZXRY QBžPí [FP\ � 8 c'd 9 W(QP

Qed9 f'd 9 W(P

U … roční úrokový výnos

N … nominální hodnota obligace

n … doba splatnosti

i … požadovaná míra výnosnosti

t … jednotlivá léta doby splatnosti

Oceňování prioritních akcií

- výnosem prioritních akcií je pevná dividenda, která nezávisí na výsledku hospodaření

Oceňování kmenových akcií

- mají pohyblivý výnos, takže i cena je pohyblivá

- specifika kmenových akcií:

o neurčité výnosy

o proměnlivost dividend

o výnosy jsou dány součtem dividend a kapitálových zisků

- základ tržní ceny vychází z ročního dividendového výnosu, míry výnosnosti

- Gordonův model – pro konstantní zvýšení dividendové sazby v budoucích obdobích

22. Oceňování hodnoty firmy (2 typy a 2 stupně). Podmínky realistického odhadu hodnoty firmy.

Dva typy oceňování

Ocenění nezávislé na vůli vlastníků

- Slouží pro potřeby státní správy (daňové, dědické spory, spory vlastníků, poskytování úvěrů – ručení)

- Důležitá je standardizace a jednoduchost oceňování – uzance (uznané zavedené zvyklosti) a

standardizované postupy (účetní standardy apod.)

Ocenění z vůle vlastníků

- Vhodné pro podnikatelské účely, vyjadřuje podnikatelské šance a rizika, slouží pro účely koupě a

prodeje podniku, spojování firem, sanace, konkurzu, uvedení na burzu, získání dalšího vlastního či

cizího kapitálu

- Základním smyslem je odhadnout tržní hodnotu – zavedeny 4 mezinárodní etické standardy:

o Kupující i prodávající jednají zcela dobrovolně a legálně

o Obě strany mají zájem na uskutečnění transakce

o Obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o předmětu prodeje

o Na obou stranách je přiměřená konkurence

Dva stupně oceňování

- Definují přípustné systémové okolí ocenění podniku včetně vazeb na okolí a synergií

1. Podnik „sám o sobě“ bez synergických efektů – podnik jako izolovaný subjekt

2. Z hlediska záměrů, které by měly být uskutečněny v budoucnu – zahrnují i synergie, vyplývají

z pohybu po časové ose

23. Metody oceňování firmy I. – metoda likvidační hodnoty, vlastního kapitálu a substanční metoda

Likvidační hodnota

- Absence předpokladu budoucího trvání podniku

- Firma má tzv. „hodnotu šrotu“

- Cca 20% poslední auditované účetní hodnoty podniku

Hodnota vlastního kapitálu

- Ocenění podnikových aktiv a závazků podle účetnictví: aktiva – závazky

Substanční metoda

- Nevychází z účetních podkladů, ale vychází z reálných (aktuálních) cen, za něž by bylo možné daný

majetek v daném okamžiku pořídit

- Tvoří horní cenovou hranici – je nejvýhodnější pro prodávajícího

- Dochází ke zvyšování hodnoty aktiv o tiché rezervy, vyplývající z inflace a odpisů

o Substanční hodnota brutto = souhrn majetkových hodnot potřebných k dalšímu podnikání

v aktuálních cenách

o Substanční hodnota netto = brutto hodnota + výnos z prodeje majetku přebytečného a

vedlejšího – hodnota všech závazků a dluhů

24. Metody oceňování firmy II. – metoda diskontovaných CF, srovnávací metoda, goodwill.

Diskontované CF (výnosová metoda)

- Hodnota je dána kapitalizovanou hodnotou, v daném případě CF (Net Present Value)

- Problémy: Jak určíme výnosy, hodnotu budoucích výnosů, jak stanovit diskontní sazbu, jak zvážit riziko

- Výchozí CF = zisk před úroky a daněmi – daně z EBITU + odpisy – výdaje na pořízení dlouhodobého

hmotného a nehmotného majetku – zvýšení pracovního kapitálu (+ snížení)

Hodnota určená srovnáním

- Tržní kapitalizace = počet akcií x cena akcie

- Hodnota firmy = tržní kapitalizace + prémie

Goodwill

- Souhrnné ocenění hodnoty všech nehmotných aktiv, které zvyšuje dosaženou kupní cenu podniku

- Faktory goodwillu:

o Management a personál

o Obchodní spojení

o Odbytové kanály

o Příhodné umístění

o Příznivá výrobní prognóza, apod.

25. Tři faktory procesu finančního řízení a role finančního trhu. Klíčové funkce finančního trhu, formy financování a struktura finančního trhu. Funkce (optimalizace) a typy finančních zprostředkovatelů.

3 faktory procesu finančního řízení

1. Faktická ekonomická výkonnost podniku

2. Daňový systém

3. Situace na finančním trhu

Finanční trh

- Je soustava finančních institucí, instrumentů a vztahů mezi nimi a jeho role spočívá v:

o Přerozdělování dočasně volných prostředků mezi ekonomickými subjekty z míst jejich

přebytku do míst nedostatku

- 3 klíčové funkce finančního trhu:

o Mobilizace (dačasně) volných prostředků

o Určování ceny peněz

o Alokace

- Prostřednictvím těchto funkcí zajišťují finanční trhy:

o Vyšší efektivnost podnikatelských aktivit

o Realizovatelnost podnikatelských aktivit

Formy financování

- Přímé (dlužníci a věřitelé)

- Nepřímé (prostřednictvím finančních zprostředkovatelů)

Struktura finančních trhů

- Domácnosti

- Firmy

- Vláda a místní správa

- Cizinci

Funkce finančních zprostředkovatelů

- Optimalizace informačních nákladů (identifikace partnerů)

- Optimalizace transakčních nákladů (smlouvy, poplatky)

o + schopnost vyhledávat atraktivní investiční příležitosti

Typy finančních zprostředkovatelů

- Depozitní instituce – banky a spořitelny, úvěrová družstva

- Smluvní spořitelní instituce – pojišťovny, penzijní fondy

- Investiční zprostředkovatelé – finanční společnosti, investiční fondy

26. Kategorizace finančních trhů – produkty, organizace, priorita.

Podle produktů (instrumentů)

- Peněžní trh (splatnost 1 rok) – emise krátkodobých CP, krátkodobé bankovní úvěry, krátkodobé

dodavatelské úvěry, krátkodobé státní CP

- Kapitálový trh – dlouhodobé CP (akcie, obligace), dlouhodobé úvěry (všeho druhu)

- Devizový trh – koupě a prodej valut a deviz

- Trh drahých kovů – zlato, platina, …

Podle způsobu organizace

- Přímý nákup/prodej – organizovaný trh (burzovní trh, mimoburzovní organizace)

- Nepřímý nákup/prodej – pomocí finančních zprostředkovatelů s výhodami (informační základny,

základny technik)

Podle priorit

- Primární trh (a prvotní prodej) – obchody s emisemi za zavřenými dveřmi (pouze pro silné kapitálové

subjekty)

- Sekundární trh – vyplývá z trhu primárního

27. Cash Flow – definice a obsah pojmu. Vznik, funkce, kritérium. Dvě metody určení CF. Kategorie a využití CF.

Cash Flow – tok hotovostí

- Produkt úsilí zvládnout časový a obsahový nesoulad mezi náklady a výdaji, výnosy a příjmy, ziskem a

stavem dostupných finančních prostředků

- Bilance pohybu peněžních prostředků za určité období

- Změna stavu peněžních prostředků za určité období a jeho ekonomická účinnost

- CF = zisk + odpisy

Metody určení Cash Flow

a) Přímé – spočívají ve sledování příjmů a výdajů za dané období cestou vyčlenění odpovídajících transakci

a jejich bilancováním – průhlednější řešení

b) Nepřímé – vychází z účetních výdajů, východiskem je zisk z výsledovky, který je korigován o výnosy a

náklady, které nemají vztah k peněžním prostředkům

Kategorie Cash Flow

- CF z provozní činnosti

- CF z investiční činnosti

- CF z finanční činnosti

- Výsledné CF

Využití Cash Flow

- Hodnocení finanční stability podniku a příčin změn stavu peněžních prostředků

- Krátkodobý plán peněžních příjmů a výdajů podniku, sestavování středně a dlouhodobého finančního

výhledu podniku

- Hodnocení finanční efektivnosti investičních variant; stanovení základu tržní ceny podniku

29. Dva přístupy k finanční analýze. Etapy a postupy finanční analýzy. Zdroje vstupních dat finanční analýzy.

- Finanční analýza je diagnostická složka finančního řízení

2 přístupy k FA

- Technická FA – firma je uvažována jako izolovaná, vstupní data jsou přesně specifikovaná (především

účetní evidence), pracuje se s tvrdými daty, zpracování standardizovanými metodami

- Fundamentální FA – znalost poměrů ve firmě a kontextu podnikání, data tvrdá i nespecifická, metody

standardizované, nespecifické, expertní soudy

Etapy FA

1. Zjištění základních charakteristik

2. Určení odchylek od standardů

3. Případná podrobnější analýza ve vybraných oblastech

4. Identifikace příčin nežádoucího stavu

Postup FA

1. Charakteristika prostředí a sběr dat

2. Výběr metody a základní zpracování dat

3. Pokročilé (speciální) zpracování dat

4. Návrh cest k dosažení žádoucího stavu systému

Zdroje vstupních informací

- Finanční účetnictví

- Naturální ukazatele

- Vstupy z fundamentální analýzy

- Údaje z finančního trhu nebo z kapitálového trhu

30. Ukazatele rentability (ROCE, ROE, ROA) a aktivity.

Rentabilita

- Výnosnost vloženého kapitálu

- Obecně: čgh>ý igh�jk<ž=lý �m;g>ák

ROCE

- Definuje rentabilitu dlouhodobého investičního kapitálu

#^�n � �� �� ���ě�í 9 Ú � '1 ! ��ň��á �� ��(������í �%ě�í 9 ���*S����é á�� 6

ROE

#^n � č���ý �� �� ���ě�í������í �%ě�í

ROA

#^" � č���ý �� �� ���ě�í�����á �����

Aktivita

- Vázanost kapitálu

Doba obratu zásob

- Kolik dní je třeba prodávat, aby se zaplatily zásoby

Zásoby//tržby/365

Rychlost obratu zásob

- Kolikrát se přemění zásoby v ostatní formy OM až po finální produkci a její prodej

Tržby/zásoby

Doba obratu pohledávek

Pohledávky//tržby/365

Rychlost obratu pohledávek

Tržby/pohledávky

Doba obratu závazků

Závazky/tržby/365

Relativní vázanost stálých aktiv

Tržby/stálá aktiva

- Definuje potřebnou vázanost firemních fixních aktiv k dosažení daného obratu

31. Rozklady rentability (pyramidová soustava Du Pont)

- Du Pontův rozklad je nejznámější pyramidovou soustavou ukazatelů (jeho jméno je odvozeno od

nadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours, nikoli od osoby)

- Tato soustava vychází z ukazatele rentability vlastního kapitálu, kterou považuje za výsledek působení

a) rentability celkových aktiv

b) kapitálové struktury, resp. finanční páky.

- Rentabilitu celkových aktiv pak chápe jako výsledek působení ziskového rozpětí tržeb a obratovosti

celkových aktiv

32. Ukazatelé likvidity, zadluženosti a finanční struktury. Ukazatelé kapitálového trhu. Soustavy finančních ukazatelů.

Likvidita

- Platební schopnost – objem toho, co má podnik platit s tím, čím to může zaptatit

Běžná likvidita

- OA/krátkodobá pasiva = 2/1 – dobré

Pohotová likvidita

- Vyjadřuje schopnost podniku vyrovnávat závazky bez prodeje zásob

- OA – zásoby/krátkodobá pasiva = 1/1 – dobré

Peněžní likvidita

- Finanční majetek/krátkodobá pasiva = 0,2 – 0,4 – dobré

Solventnost

- Dlouhodobá likvidita

Zadluženost

- Celkové závazky/ celková aktiva

- Vlastní jmění/ celková aktiva

- CF z provozní činnosti/ celkové závazky

- Zisk/úrok

Ukazatele kapitálového trhu

Tržní cena akcie/ zisk na akcii

Tržní cena akcie/ vlastní jmění na akcii

Soustavy finančních ukazatelů

- Volně řazené (nejpružnější) – není hierarchie

- Skupinově řazené (nejčastější)

- Pyramidové soustavy (např. Du Pont) – hierarchie, vzájemné vazby vyjádřeny matematickými

operátory

33. Horizontální a vertikální analýza. Soustavy finančních ukazatelů.

Horizontální analýza

- Finančně-analytický technika – analýza časových řad

- Analýza vývoje finančních ukazatelů v čase

- Využívá se pro predikci budoucího vývoje

- V současnosti je pochybňována

Vertikální analýza

- Pracuje se strukturou zvolených ukazatelů, která se v čase mění

34. Predikce finanční tísně, bonitní/bankrotní modely I. (Z-funkce, Zeta model)

- pro podnik je důležité jeho finanční zdraví, které nám líčí rentabilita a likvidita podniku současně

- existuje řada metod, které finanční zdraví identifikují jinak, např. pomocí tzv. diskriminační funkce,

která je schopna identifikovat čas potenciální finanční tísně a to i s předstihem

- tyto metody (nástroje) FA nazýváme např. metody identifikace symptomů budoucí nesolventnosti a

nebo bonitní/ bankrotní modely

Altmanův index finančního zdraví (Z-skóre, Z-funkce)

Z = 1,2 X1 + 1,4 X2 + 3,3 X3 + 0,6 X4 + 1,0 X5

X1 = pracovní kapitál/ celková aktiva

X2 = nerozdělený zisk/celková aktiva

X3 = zisk před zdaněním – úroky/ celková aktiva

X4 = tržní hodnota vlastního jmění/ účetní hodnota cizího kapitálu

X5 = tržby/celková aktiva

- podle výsledku hodnocení jsou podniky rozděleny do 3 skupin, na:

o dobré firmy

o firmy ohrožené bankrotem

o firmy s neurčitou situací (šedá zóna)

Zeta model

- komerčně využívaná verze Z- funkce

- zahrnuje kapitalizaci leasingu

- je použitelný i pro obchodní společnosti

- spolehlivost: 66% 5 let před bankrotem, 99% rok před bankrotem

35. Bonitní/ bankrotní modely II. (Q-test, Indikátor bonity).

Q-test (Quick test)

- metoda původně vytvořena a využívána v bankovním sektoru SRN v 50. a 60. letech, postupně byla

uvolněna i k využití v průmyslu

- dodnes stále široce využívána i v našich podmínkách

- celkové hodnocení je rovno aritmetickému průměru z hodnot těchto čtyř kritérií:

o vlastní kapitál/celková aktiva

o splacení dluhu (cizí kapitál – peníze/CF)

o CF/tržby

o ROA (s úroky)

Indikátor bonity

- Připomíná Z-funkci

- Využívá těchto proměnných:

o CF, tržby, závazky, aktiva a EBT

36. Dvě základní techniky tvorby finančního plánu. Modely finančního plánování.

Techniky finančního plánování

Metoda procentního podílu na tržbách

- Vychází z předpokladu fixního poměru mezi položkami aktiv a pasiv a celkovým objemem tržeb

Regresní metoda

- Vychází ze staticky zjištěných skutečných vazeb mezi tržbami a dalšími ukazateli finančního pláni

- Relevantnost předpokládaných vazeb je třeba ověřovat a testovat

Modely finančního plánování

- Jsou ve většině případů vybudovány jako modely simulační a těží z obecných výhod počítačového

modelu, jako jsou:

o Rychlost PC zpracování finančního plánu

o Parametrizace PC – modelu

o Ovládání výstupů modelu pomocí realisticky odhadnutých či zvolených hodnot jeho

parametrů

37. Rozpočty

- Rozpočet je věcný plán vyjádřený v číslech

- Nejpodrobnější dokument podniku ze soustavy finančních plánů

- Vysoce spolehlivý

- Časový horizont:

o roční – nejčastější

o přizpůsoben délce rozpočtem řízené akce

- obtížná až nemožná dokonalá objektivizace vazby mezi rozpočtovými prostředky a akcemi, k jejichž

financování je rozpočet určen

Pevný rozpočet

- pracuje pouze se třemi veličinami:

o plán

o skutečnost

o odchylka

Pružný rozpočet

- pracuje se čtyřmi veličinami:

o plán

o přizpůsobený rozpočet

o skutečnost

o odchylka od přizpůsobeného rozpočtu

38. Základní druhy devizových operací. Devizová expozice (3 typy) a její řízení.

Devizový trh

- je určen k nákupu a prodeji deviz exportéry a importéry

- je to trh neburzovní

- funguje na základě osobních vazeb mezi těmito subjekty:

o centrální banky

o obchodní banky

o jednotlivci a podniky

o spekulanti, arbitražéři

Základní druhy devizových operací

a) promptní (okamžité) - dodání devíz nejpozději do dvou pracovní dnů, pracuje se s promptním kurzem

SR (Spot Rate)

b) termínované operace:

• forvard – historicky nejstarší, dodání deviz až v budoucím termínu, s kurzem FR (Forward

Rate)

• swap – okamžitý prodej deviz za SR a současné zajištění jejich zpětného prodeje za FR

• futures a options - na mezinárodních devizových trzích

Devizová expozice

- citlivost reálné hodnoty aktiv, pasiv a peněžních toků na změny kurzu

1. transakční devizová expozice – vzniká při vyjádření hodnoty kontraktu v cizí měně

2. translační devizová expozice – vyjadřuje citlivost účetních výkazů na pohyb kurzů

3. ekonomická devizová expozice – určuje změnu budoucí hodnoty CF v důsledku burzovních změn

Řízení ekonomické expozice

- mezinárodní diverzifikace odbytu i vstupů

- mezinárodní diverzifikace financování