Téma

Dnešní hit?

Zdravě žít!

XXXV/2

2

obsah

Úvod 4 Hory 2016 očima 1. B

Téma Dnešní hit? Zdravě žít! 6 17 –

19 Dva kamínky bez lampionu

Tvorba

21 Básně

23 Plyšová posedlost

28 Ťuk, ťuk! Kdo tam? Televize

Recenze

31 Proč je důležité mít rád Saab?

32 REVENANT Zmrtvýchvstání

24 Nechceš se seznámit?

Zajímavosti

26 Umění parkouru a freerunu

3

fejeton

Jiří Klimeš

K aždé ráno odvážím na své váze

Sencor přesné množství ovesných

vloček, přeliji je mlékem, ohřeji

v mikrovlnce „na minutu třicet“ a přidám

jedno jablko Idared nakrájené na kostič-

ky. Předem avizuji, že netrpím žádnou

obsedantně kompulzivní poruchou. Proč

tedy?

Pro někoho jsou vločky vzpomínkou na

školní kuchyni, někomu se může vybavit

kaše, jež by se s trochou důvtipu dala

použít jako stavební pojivo. A někdo se

možná začne křečovitě dávit a vykřikovat

„to bych teda nesežral“, přestože ovesné

vločky zná jen z vyprávění a cítí se lépe,

když následně dodá, že k snídani měl ta-

tarák a vychlazenou dvanáctku. Pro mě

jsou ovesné vločky filozofií, životním

krédem, které si každé ráno připomínám

u snídaně. Pokusím se vysvětlit proč.

Abychom mohli chodit, dýchat, pře-

mýšlet, potřebujeme energii. Tu získává-

me především ze sacharidů, tuků a něco

málo z bílkovin. Máme však na výběr, jak

kvalitní makroživinu pozřeme. Polysacha-

ridy obsažené ve vločkách se vstřebávají

mnohem pomaleji než sacharidy v čoko-

ládě, takže nehrozí, že by se nám přeby-

tečná energie uložila ve formě tuku. Také

snižují hladinu cholesterolu a obsahují

velké množství vlákniny a vitaminu B.

Toliko k chemii.

Za mým rituálem se však skrývá mno-

hem víc. Když jsem vločky poprvé ochut-

nal, nebyl jsem z nich vůbec nadšený.

Časem jsem si na chuť a konzistenci zvykl

a dnes si na nich pochutnávám. To, že

jsem byl schopen překonat, co mi nebylo

příjemné, je pro mě silnou motivací v boji

s prokrastinací. Teď už vím, že jsem pá-

nem své vůle a jsem schopen donutit se

k věcem, které mi nejsou tolik příjemné,

ale jsou pro mě správné. A vím, že z nich

budu mít dobrý pocit a ne výčitky.

Ještě bych chtěl připojit jednu poznám-

ku. Dříve jsem se hodně věnoval budová-

ní těla a fitness, také dnes hraje sport

v mém životě důležitou roli. Učí mě ovlá-

dat mysl, donutí mě uběhnout větší vzdá-

lenost, zvednout větší váhu nebo zved-

nout se od notebooku (což je mnohdy

nejtěžší). Základem fitness a bodybuildin-

gu je přísný jídelníček, který je třeba na

gram dodržovat. To na vysvětlení, proč si

vločky odvažuji. Každopádně do ničeho

nikoho nenutím a rozhodně nehodlám

šířit svoji vločkovou filozofii mečem.

proti prokrastinaci

Vločkami

4

úvod

Hory 2016

očima 1.B

N a hory se těším nejen proto, že si odpočinu od té každodenní rutiny v podobě

nekonečného učení a dřiny, ale i proto, že strávím společný čas se spolužáky i

mimo školu, což mi na adaptačním kurzu nevyšlo. Až přijdu domů, budu muset zabalit

spoustu věcí, z nichž možná některé ani nepoužiji, ale v kufru zabírat místo prostě

musí. Ráno nastanou cestovní zmatky (Máš všechno? Nezapomněl jsi nic?). Když bu-

de vše nachystané u auta, máma si vzpomene, že nemá klíče. Potom, co se konečně

dostaneme k autobusu, ze mě opadne stres způsobený rodinou. Následně usednu a

představuji si, jak si ten týden užiji.

před...

Petr Chvátal

Martina Hájková

po...

M oje nejhorší představa se nenaplnila. Sněhu bylo všude dost. Pěkně se nám sviš-

tělo na lyžích i na běžkách. Mrzlo, až praštělo, a to se na nás projevilo. Většině

z nás k zahřátí nepomohlo ani rychlé tempo pana učitele Rause. Hustě sněžilo a dív-

kám namrzly nejen nosy, ale i copy. Trochu jsme připomínali sněhuláky. Všichni jsme

si oddechli, když jsme se značně omrzlí, namrzlí a unavení dostali do svých pokojů.

Občasným hladověním a neustálými činnostmi jsem si zlepšila fyzickou kondici. Kurz

zakončila tzv. častuška, která měla přes 60 slok, otravnou melodii a výstižný text.

před...

B líží se den odjezdu na hory. Naštěstí zákeřná nemoc sklátila jen pár členů naší

výpravy, a tak jedeme téměř všichni. Moje očekávání jsou rozporuplná. Na jed-

nu stranu si užiji volný čas se spolužáky, zlepším svoji fyzickou kondici, ale na druhou

stranu mám obavy z nevydařeného počasí. Mohlo by se totiž stát, že místo lyžařských

závodů budou závody plavecké. Místo sjíždění čerstvě napadaného sněhu budeme

prozkoumávat běžecké tratě v lesích. Mojí jistotou je moje třída. Protože vím, že i za

nepříznivých podmínek bude legrace.

5

úvod

K dyž jsme poprvé vyšli pod svah a měli se dostat nahoru, zastavili kvůli mně la-

novku. Následně jsme měli sjet půl kopce, abychom ukázali, jak nám to jde.

Skončil jsem v páté skupině, ale bez pomoci učitelů bych skončil v lese. Další den se mi

stala ta nejhorší věc, která mohla. Při pádu se mi totiž vyzula bota místo lyže. Po zby-

tek lyžáku už jsem padal jen výjimečně a vlek kvůli mně zastavili jen jednou. Poslední

den byly závody na dráze, na kterou se člověk dostal pouze pomou. Když jsem se po

třetím pokusu dostal nahoru na start, tak jsem nedokázal zastavit, takže mě pan učitel

Raus držel vestoje a Kristýna s dcerou paní Svobodové držely lyže. Odpolední závod na

běžkách jsem běžel pěšky a v cíli jsem byl tak vysílený, že jsem jedl sníh. Ten týden

jsem si vážně užil.

po...

Z ítra jedeme na hory! V poledne už budeme na místě, tedy v Malé Morávce neda-

leko Pradědu. Podle norských meteostanic můžeme celý týden očekávat až −16

stupňů, a tak si s sebou nezapomenu nabalit teplé oblečení. Dvě bundy se mi do kufru

bohužel nevejdou, zkoušela jsem to. Lyže ovládám a s běžkami už jsem se smířila. Bu-

de to znít hloupě, ale nejvíc se těším na chvíle strávené v bezpečí hotelu. Večerní pro-

gram sice ještě neznám, ale určitě to bude něco zábavného. S jistotou vím, že až se

vrátím domů, běžky zahrabu hluboko do sklepa a všem blízkým povyprávím zážitky

z prvního lyžařského kurzu na nové škole, s novou třídou a novými kamarády.

před...

A jak se na to dívám teď? Ráda bych napsala, že jsem si hory užila a povyprávěla

úžasné příhody. Bohužel tomu tak nebylo. Nechápejte to špatně, negativní zážit-

ky nemám. Vlastně nemám žádné. Na hory jsem neodjela. Večer před odjezdem jsem

všechno podle plánu pracně naskládala do kufru a unaveně ulehla do postele. Z té

jsem bohužel po zbytek týdne už nevylezla, jelikož mě přepadla chřipka. Moc mě mrzí,

že jsem lyžařský kurs neabsolvovala a že byly mé běžky zahrabány do sklepa už v den

odjezdu.

po...

Natálie Řezáčová

6

téma

v labyrintu rad

Hlavně nezbloudit

Kateřina Drápelová

V dnešní době je zdravý životní styl,

se kterým je mimo jiné spojené

správné stravování, pohyb a cvičení,

prostě terno. V podstatě tomuto módní-

mu trendu neunikneme. Útočí na nás

v časopisových a novinových plátcích,

v televizi, vyskakuje z reklam na interne-

tu, setkáme se s ním i v obyčejném živo-

tě. Rady a tipy, jak žít, dokážou na-

dchnout a ovlivnit mnoho lidí. Dokážou

přinutit plno osob něco se sebou udělat,

a tak obchod se zdravím i posilovny

jenom kvetou. A právě v této chvíli se

objevuji na scéně já, člověk, který se

sice pohybu nevyhýbá, ale přesto má

pořád rád svůj klid (vedle toho taky hro-

madu čokolády a svou postel).

Mám obyčejnou postavu, dá se říct,

že i zpevněné tělo, ale v zrcadle se sama

sobě zas tak příliš nelíbím. Někde ubrat,

někde zase nabrat – klasická dedukce

většiny slečen a žen. Ani já nejsem vý-

jimkou. A právě proto se tu jednoho

krásného večera s tunou sladkostí vy-

skytl nápad. Posilovna už volá! První

zkušenost byla uspokojující. „Nejsem

zas tak marná,‘‘ musela jsem se pochvá-

lit, ale druhý den mě svaly bolely tak

moc, že smích a každý nerozvážný po-

hyb si vybíraly svou daň. Přesto se ne-

vzdávám! Když Pavlásek dokáže tančit,

můžu já být v posilovně!

Každý týden se donutím otevřít dveře

budovy, ve které nechám téměř všech-

ny své síly, a vejdu s hlavou vzpřímenou.

Zatím se mi to daří. Ale pozor! Nenech-

te se mýlit! Dá se říct, že i přes všechno

mučení se u mě objevují nežádoucí re-

akce. Ačkoliv se snažím dřít jako kůň,

chuť na čokoládu mám ještě větší. Je to,

jako bych si ji až teď pořádně zasloužila.

Uvědomila jsem si, že nemá smysl čoko-

ládu před sebou schovávat, vím, že si

úkryt budu stejně pamatovat.

Doufám, že se najdou lepší snaživci

než já. Jedinci s pevnou vůlí, kteří zvlá-

dají život bez všech těch bonbonů,

brambůrek, sušenek a mnoha dalších

sladkostí či nezdravých jídel. Pokud se

však někdo stejně jako já nacházíte na

mrtvém bodě, nezoufejte! Čokoláda ani

posilovna vám nikdy neutečou, nemají

nohy. A právě proto vymyslel člověk

odkládání věcí na později!

7 Lucie Tůmová, ilustrace Tereza Kubová

téma

Raw food Zdravé stravování,

R aw food neboli syrová strava je

způsob stravování, kdy se potravi-

ny jako například ovoce, zelenina, oře-

chy, naklíčené luštěniny nebo některé

houby, konzumují v co nejpůvodnější

podobě. Co nejpůvodnější podobou se

rozumí jídlo přímo čerstvé, ohřáté nebo

usušené do teploty 42–45 °C. Za syrové

potraviny se dají považovat i potraviny

zmražené, pokud je potřebuje-

me nějak uchovat pro delší

životnost.

Proč by ale vlastně

měla být syrová strava

pro nás prospěšná? Urči-

tě vás hned napadne, že

takovým stravováním do

těla nedostanete všechny

potřebné látky, jako jsou

například různé vitamíny,

bílkoviny atd. Opak je ale

pravdou, tím že se potravi-

ny nijak tepelně neupravují,

si zachovávají všechny po-

třebné vitamíny, minerály a

enzymy. V podstatě všech-

ny enzymy se ničí teplo-

tou nad 45 °C, tím se pro nás jídlo stává

hůře stravitelné. Pro lepší představu uve-

du konkrétní příklad na zelenině. Syrová

zelenina nám leží v žaludku hodi-

nu, zatímco vařená asi tři. Hlavní funkcí

enzymů v těle je účastnit se veškerých

pochodů probíhajících v buňce a zabez-

pečovat trávení živin přijatých v potravě.

Pokud ale konzumujeme pouze tzv.

„mrtvou“ a chemicky upravovanou

stravu, naše tělo si trávicí enzymy

musí tvořit samo, místo toho,

aby je přijímalo rovnou

v potravě. Tím tělo spo-

třebovává hodně ener-

gie, která by se mohla

využít někde jinde. Důležité je

také zmínit, že tento způsob

stravování musí být dodr-

žován bez jakéhoko-

liv nepřírodního při-

daného cukru. Sůl je

povolena pouze moř-

ská nebo himalájská, a

to co v nejmenším

množství. Možná

vás taky napadne

nebo šílenství?

8

téma

Eliška Bazalová

C o je to paleo strava a jaký je její

původ? Jde o pradávný způsob

stravování našich předků. A jak už

z názvu vyplývá, mluvíme o lidech, kteří

žili v období paleolitu. Tedy lovci a sběra-

či. Paleolitičtí lidé lovili divoká zvířata

(ryby, ptáky, koně, jeleny, bizony…) a

sbírali jedlé rostliny (různé druhy kořín-

ků, plodů). Jejich strava obsahovala i

vejce, hmyz a malé plazy.

Celá myšlenka paleo stravy je posta-

vena na tom, že člověk by měl jíst to, co

otázka, proč právě 42–45 °C? Proč zrovna

při této teplotě by se potrava měla stát

„mrtvou“? Na to existuje jednoduché

vysvětlení, jen si vezměte, co by se asi

stalo s vaším tělem, kdyby se přehřálo na

teplotu vyšší než 45 °C.

Samotnou mě zajímalo, jak všechno

vlastně funguje a jak se projeví tento

způsob stravování na mém těle. Všude

jsem se dočítala, jak se lidé na raw stravě

cítili lépe, svěží, odpočatí... A tak mi to

nedalo a sama na sobě jsem zahájila

zkoušku. Dva týdny jsem se stravovalo

pouze syrovou stravou a musím říct, že

prvních pár dní jsem pociťovala úplný

opak. Toto období vitariáni nazývají ob-

dobím detoxikace, kdy se tělo zbavuje

všech škodlivých látek. U každého trvá

jinak dlouho, v rozmezí několika dnů až

týdnů. Nicméně potom, co jsem těžší

období překonala, jsem se opravdu zača-

la cítit lépe, odpočatá, měla jsem i dost

energie a daleko lépe se mi spalo. Jedi-

ným problémem bylo, že posledních pár

dní už jsem nevěděla co jíst, bylo to po-

řád to samé dokola. Při představě, že

bych měla sníst další zeleninový salát, do

kterého si nemůžu dát ani sýr nebo troš-

ku dresinku, aby jídlo mělo nějakou chuť,

se mi zvedal žaludek. A tak jsem to vzda-

la. Na druhou stranu určitě jsem objevila

i mnoho chutných raw jídel, které v mém

jídelníčku zůstaly. A tak si myslím, že vy-

držet na raw stravě vyžaduje opravdu

silnou vůli.

Hodně lidí zastává názor, že syrová

strava je hloupost a že vitariáni jsou bláz-

ni. Kritici by asi tento způsob stravování

měli nejdříve vyzkoušet, než ho začnou

negativně hodnotit. Věřím, že by se řadě

masožravců, milovníků dortíků a jiných

sladkostí otevřely oči. Vždyť jíst pouze

chemicky a tepelně upravované potravi-

ny, tučné maso a čokolády asi taky není

zrovna nejlepší způsob obživy.

paleo člověk Ejhle, nový

9 ilustrace kolektiv 5. G

téma

pro něj bylo stvořeno. Vědci tvrdí, že

paleolit trval 2–3 miliony let a lidské ge-

ny se za tu dobu nestihly změnit. Ovšem

naše stravovací návyky zaznamenaly

změnu obrovskou. Souvisí to především

se vznikem zemědělství. Do našeho jídel-

níčku přibyly potraviny, které nejsou

příliš vhodné pro náš organismus.

Dnešní „paleo lidé“ se proto vyhýbají

mléku (a celkově mléčným výrobkům),

luštěninám, obilovinám, rafinovaným

olejům a cukru. Právě cukr je označován

za největšího zabijáka

21. století spolu s palmo-

vým olejem, který je

obsažen v téměř všech

výrobcích, které konzu-

mujeme. Paleo lidé do

své stravy zahrnují ovo-

ce, zeleninu, libové ma-

so, ryby, mořské plody

a ořechy. Vynechávají

sacharidy a nikdy si nedá-

vají přílohu v podání

brambor nebo rýže.

Tento způsob stravování

je určen především pro

zvýšení výkonnosti a zlep-

šení zdravotního stavu.

Pomoci může i lidem,

kteří trpí nespavostí

nebo výkyvy ná-

lad.

Je tedy zřejmé, že se nejedná o dietu,

která je zaměřena na úbytek váhy, přes-

to je paleostrava velkým hitem dietářů.

Dopustit na ni nedají třeba Miley Cyrus

nebo Jessica Biel. Především na internetu

najdete mnoho příspěvků a článků, ve

kterých vám „fanatičtí“ vyznavači budou

tvrdit, jak je paleo strava zázračná a že se

jim povedlo zhubnout přes 10 kg.

Pochopitelně najdete i příspěvky, ve

kterých popisují lidé negativní zkušenos-

ti. V okamžiku, kdy přestanete dodržo-

vat paleo stravu a

zařadíte do svého

jídelníčku potravi-

ny, které jste jedli

před tím, následuje

jojo efekt. Nakonec

můžete klidně nabrat

ještě dvakrát až tři-

krát tolik, jak upozor-

ňují odborníci. Pokud

se opravdu chceme pře-

svědčit, jak paleo dieta

funguje, budeme ji muset

vyzkoušet na vlastní kůži.

Ať už má pro nás pozitiv-

ní, či negativní vliv. Pokud

hledáte cestu, jak se

zdravě stravovat,

nebo jste věčný

dietář, proč to

nezkusit?

10

téma

Ondřej Trojan, ilustrace kolektiv 6. G

P ro začátek by bylo dobré říct, že

veganství není totéž co vegetari-

ánství. Pojí je ovšem fakt, že vegani

a vegetariáni nejí maso. Leč praví vegani

si toho musí odpustit daleko víc, a v tom

se liší od vegetariánů. Veganství se dá

chápat jako filozofie a životní styl, který

je přísnější formou vegetariánství a od-

mítá využívání zvířat pro svůj prospěch.

Vegani se zříkají konzumace masa,

vajec, mléčných výrobků a dokonce

i medu. Tyto suroviny si vynahrazují

různými alternativami. Z toho potom

vznikají některé poměrně zajímavé po-

krmy. Jako například veganská svíčková

s robi masem a kynutým knedlíkem,

fazolová sekaná, chilli klobásy nebo

žampionové rizoto.

Pokud byste chtěli rozšířit veganské

řady a brát jejich filozofii důsledně, bu-

dete se muset obejít bez výrobků

z kůže, vlny a hedvábí. A navíc hobby

jako myslivost či rybolov nepřichází

v úvahu.

Důvodů, proč se lidé stávají vegany,

je poměrně mnoho a většinou souvisí

s etickou stránkou, se špatným vlivem

člověka na životní prostředí nebo se

zdravým životním stylem. Dle Americké

dietetické organizace je dobře rozvrže-

ná veganská strava vhodná pro lidi

všech věkových kategorií.

Navíc by veganská strava při dobře

sestaveném jídelníčku měla fungovat

jako prevence mnoha onemocnění. Po-

kud po přečtení tohoto článku začínáte

uvažovat o svém novém já, ale pro finál-

ní pošťouchnutí potřebujete příklad

u celebrit, vyjmenuji vám pár známých

osobností, které holdují

této stravě i přesvědče-

ní: Bill Clinton, Johny

Depp, Brad Pitt, Mike

Tyson, Natalie Portman,

Peter Dinklage (Tyrion ze

Hry o trůny), Stevie Wonder,

Tobey Maguire (Spiderman).

Když si dá vegetarián

svíčkovou se šesti

11

téma

Vendula Šmejkalová, ilustrace Dominika Kadulová

bez lepku (Ne)dobrovolný život

Bezlepková dieta

B ezlepková dieta je dietou, při níž

pacient nesmí jíst žádné potraviny,

které obsahují právě lepek. Lepek je směs

dvou bílkovin, gliadinu a gluteninu, které

se nacházejí společně se škrobem v ně-

kterých obilninách, především v pšeni-

ci, žitě a v ječmenu. Kvalita a množství

lepku má vliv na kvalitu pšeničné

mouky a těsta z ní vytvořené-

ho. Obvykle se udává, že čím

více lepku a méně škrobu, tím

lepší mouka. Dobrý lepek dává

těstu pružnost a gumovost, a to

se projeví i na výsledném pečivu.

V současné době se stala bezlepková

dieta velkým hitem dietářů. Má zajistit

rychlé hubnutí a pomáhat udržet štíhlou

postavu.

Kdy je skutečně nezbytné dodržovat

bezlepkovou dietu?

Celiakie

Toto celoživotní onemocnění je způso-

bené nesnášenlivostí lepku. U lidí s touto

nesnášenlivostí dochází působením lepku

ke změně povrchu sliznice tenkého stře-

va, mizí zde mikroklky a klky. V důsledku

toho se povrch tenkého střeva zmenšuje,

s tím se zmenšuje jeho schopnost trávení

a vstřebávání živin.

Typickými příznaky jsou průjem, plyna-

tost, křeče, pokles hmotnosti nebo úna-

va. Tato porucha se může objevit v dět-

ství i v dospělosti a může mít různé proje-

vy.

Celiakie se v sou-

časné době nedá

úplně vyléčit. Jedi-

nou cestou je na celý

život vyloučit lepek

z jídla. Na bezlepkovou dietu tělo reaguje

velmi rychle a mizí projevy nemoci.

Alergie na lepek

Alergie na lepek je oproti celiakii jen

nepříjemnou reakcí těla, když sníme po-

traviny obsahující lepek. Bezlepková die-

ta při alergii na lepek nemusí být tak přís-

ná jako při celiakii. Navíc tato alergie vět-

šinou není celoživotní.

Vyloučení potravin s obsahem lepku. Další a poněkud extrémní způsob

životního stylu, jehož průkopníky jsou opět celebrity, např. Victoria Bec-

kham či Gwyneth Paltrow. Podle jejich vzoru drží tuto dietu mnoho lidí

a většinou zbytečně. Bezlepková dieta je určená pro nemocné lidi.

12

téma

Starověk

V tomto období bylo základem

stravy především obilí (ječmen,

pšenice, špalda), zelenina (zelí, cibule)

a živočišné produkty (mléko a z něj vyrá-

běné sýry nebo máslo). Běžnou situací

byla například i konzumace zpěvných

ptáků. Z typických pokrmů lze uvést

mléčné kaše připravované z obilí.

Středověk

Jelikož začínají vznikat šlechtické ro-

dy a vládnoucí vrstvy, je jasné, že jejich

stoly obsahovaly jiné pokrmy, než jaké

bychom našli v obydlích chudých. Boha-

tí si libovali v masité stravě, konzumova-

li ve velké míře zvěřinu a také začali pít

alkoholické nápoje jako víno, pivo nebo

medovinu. Mohli si také dovolit koření,

a to i cizokrajné, například vanilku, anýz

nebo pepř. Koření také sloužilo k pře-

krytí zápachu masa, které často nebylo

nejčerstvější. Oproti tomu chudí měli na

talíři denně luštěniny (hrách), zeleninu

(ředkev, řepu, zelí) a v neposlední řadě

obiloviny. Maso se konzumovalo o svát-

cích, stejně tak sladké pečivo, jako byly

koláče.

Počátky novověku

Jako nové sladidlo se začal používat

třtinový cukr, do té doby si lidé museli

vystačit se včelím medem. Nutno ale

podotknout, že třtinový cukr zůstává

zapovězený chudým vrstvám. Stejně

jako cizokrajné ovoce (fíky, pomeranče),

které se díky zámořským plavbám do-

stalo do hodovních síní šlechticů. Ostat-

ní lidé znali jen hrušky, jablka nebo

švestky.

18. století

Za vlády Marie Terezie dochází na

Lenka Zimová

našich předků?

Co skrývaly hrnce

Pojďme se společně podívat pod pokličku našich předků, a to doslova.

Dozvíme se, co vařily ženy ve středověku, kdy se na našem území začala

rozvíjet tradiční česká kuchyně, a jaká je situace dnes. Spatříme rozdíly

ve stravování chudých a bohatých, co vše si jedni mohli dovolit a o čem

se druhým ani nesnilo.

13 ilustrace kolektiv 6. G

téma

našem území nejen k politickým a hos-

podářským změnám, jako je zrušení

nevolnictví a zavedení povinné školní

docházky, ale také ke změnám ve slože-

ní stravy. Na polích se začínají objevovat

brambory, kukuřice, na záhonech rajča-

ta nebo okurky. Suroviny dříve běžné

jen u bohatších vrstev jsou nyní častější

i u chudých. Poprvé mohou okusit kávu,

čaj či čokoládu. Nejtypičtějším pokr-

mem byly polévky, kupříkladu zelná

a bramborová. Jako pamlsky sloužilo

sušené ovoce, ořechy či různé pochuti-

ny z medu.

19. století

Česká národní kuchyně započala

v tomto období v měšťanských vrstvách

svou existenci. Strava byla bohatší na

tuky a cukry, ale jelikož lidé vykazovali

vysokou tělesnou aktivitu, mohli si to

dovolit. Začátek dne zahájili jednodu-

chou snídaní. Zato oběd by se dal ozna-

čit za největší jídlo dne. Začínal zeleni-

novou, jíškou zahuštěnou polévkou

a pokračoval hlavním chodem. Tím bylo

většinou maso s omáčkou a knedlíky.

Lidé neopomíjeli ani sladké pokrmy jako

ovocné kaše nebo knedlíky. Zato zeleni-

ny a ovoce oproti předchozím obdobím

značně ubylo.

1. pol. 20. století

Měšťanská kuchyně se pomalu, ale

jistě mísí s venkovskou. S první světovou

válkou ale nastává nedostatek jídla.

Během druhé světové války následuje

omezení skladby potravin a do popředí

se dostává přídělový systém. Naprosto

ale vymizely poslední rozdíly mezi měš-

ťanskou a venkovskou stravou. Dochází

k ustálení tradiční české kuchyně.

2. pol. 20. století

Jelikož Češi byli soběstační v produkci

potravin, dováží se jen subtropické

a tropické ovoce. Není ho ale přebytek,

musí se na něj stát dlouhé fronty. Zvyšu-

je se spotřeba cukru, sladkostí, vajec a

také vepřového masa. Konzumace zele-

niny, ovoce a mléčných výrobků klesá.

Současnost

V dnešní době jsme jako Češi typičtí

konzumenti nevyvážené a nezdravé

stravy. V našem jídelníčku je nadměrná

spotřeba tuků, soli, cukru a alkoholu,

naopak nemáme dostatek vlákniny,

vitaminu C nebo železa. Do jídla jsou

přidávána aditiva, která jsou v mnohých

případech naprosto nadbytečná a škod-

livá. Možná bychom si mohli vzít příklad

z jednoduché, a přesto vyvážené stravy

našich předků – pokud ovšem zabrousí-

me do správného časového období.

14

Sissi pila šťávu

téma

Nikol Roupcová

ze syrového masa

Pythagoras a Sokrates

N apříklad významní antičtí myslitelé,

jako byli Pythagoras a Sokrates,

zavrhli masitou stravu a dali se na vege-

tariánskou dráhu.

Marie Terezie

Naopak panovnice Marie Terezie

v jídle zřejmě příliš vybíravá nebyla, což

zapříčinilo to, že se ke konci života ne-

mohla téměř pohybovat. Měla vysokou

nadváhu a málokdy vycházela ven, po

zámku Schönbrunn ji sluhové museli pře-

pravovat na nosítkách.

Alžběta Bavorská

Proslulá císařovna Alžběta Bavorská,

známější pod přezdívkou Sissi, velice

dbala o svůj zevnějšek, především

o štíhlou postavu. Proto často podstupo-

vala drastické diety, kdy několik dní ne-

jedla nic jiného než osolené syrové bílky

a pila šťávu ze syrového hovězího masa.

To vše kombinovala se svou posedlostí

ke sportu. Dobová svědectví uvádějí, že

císařovna denně několik hodin jezdila na

koni, věnovala se plavání a gymnastice

a pořádala dlouhé túry.

Marie Terezie

Různé, často i velmi zvláštní stravovací návyky nejsou jen trendem dneš-

ní moderní doby, ale provázely lidstvo již odpradávna.

Alžběta Bavorská

15

téma

Franz Kafka

Asi nejpodivnější vztah ke stravě měl

proslulý spisovatel Franz Kafka, který

vyznával tzv. Fletcherovu dietu. Celé ta-

jemství této diety spočívá ve žvýkání.

Každé sousto je potřeba pokousat dvaa-

třicetkrát, protože takový je počet zubů

v ústech. Ke všemu je třeba žvýkat s hla-

vou v předklonu a následně hlavu zaklo-

nit a zbytek jídla si nechat vklouznout do

krku. Pokud to nejde, je nutné jídlo vy-

plivnout, jelikož není vhodné. Radikálněj-

ší forma Fletcherovy diety zašla ještě dál.

Tvrdí, že se jídlo má vyplivnout ihned po

požvýkání. Všechny důležité látky se za tu

dobu totiž již stihly uvolnit. A jak se po-

zná, že je dieta dodržována správně?

Jednoduše. Autor této diety, Američan

Horace Fletcher, uváděl, že po správném

dodržování je zaručena minimální stolice

(jednou za týden či dva), která navíc měla

vonět po sušenkách. Aby své tvrzení po-

tvrdil, vždy s sebou nosil v kapse vlastní

vzorek.

Steve Jobs

Pokud bychom nechtěli brousit do

hlubin historie, stačí se ohlédnout pár let

nazpět. Steve Jobs neproslul pouze znač-

kou Apple, ale i svými častými výkyvy ve

stravě. Je o něm známo, že za svého živo-

ta koketoval s vegetariánstvím, vegan-

stvím a frutariánstvím, které dalo i název

jeho společnosti. Často podnikal očistu

těla, trápil se extrémními dietami a na

vysoké škole experimentoval s látkami,

jako je marihuana nebo LSD. Samozřejmě

takový životní styl nemohl mít nejlepší

dopad na jeho tělo, proto je otázkou, jak

moc se podílel na jeho smrti v roce 2011.

Franz Kafka

Steve Jobs

16

téma

Víte, že...

Tereza Střítecká

Největší karamelový bonbon na světě byl vyroben v roce 1997

v Norsku a vážil neuvěřitelných 1,6 tuny.

Největší zmrzlinová socha na světě připomínala námořní loď z 18.

století. Socha vážila 925 kg a na její výrobu se spotřebovalo 1 715 litrů čokoládové

a vanilkové zmrzliny.

Nejdelší párek na světě spatřil světlo světa v Anglii. Měřil 59 metrů.

Největší svatební dort byl představen v roce 2004 na svatební

slavnosti v USA. Jeho váha byla neuvěřitelných 6,818 tuny.

Chad Fell ze Spojených států je držitelem světového rekordu ve vyfouknutí

největší bubliny ze žvýkačky. Bez pomoci rukou udělal

žvýkačkovou bublinu o průměru 50,8 cm.

Anglie je známá svou oblibou v pití čaje, rekordy ale překvapivě láme také v pití kávy.

V roce 2003 se souběžně uskutečnilo 23 000 kávových dýchánků, na

kterých si svou ranní kávu vychutnalo 576 157 Angličanů.

Nejdražší omeletu na světě si můžete objednat v restauraci Norma´s

restaurant ve Spojených státech. Za několik osmažených vajec zde zaplatíte

v přepočtu asi 18 000 korun.

Největší „pytlík” popcornu vytvořila společnost Cinebox ze

Španělska. Jeho objem byl 43 m2 a jeho naplnění trvalo celých osm hodin.

Během jedné minuty Australan Jim Hunter naporcoval 25 melounů.

Aby toho ale nebylo málo, jako nástroj si zvolil mačetu a melouny porcoval přímo na

břiše své přítelkyně.

17

téma

ilustrace Dominika Kadulová

Nejdražší kaviár na světě a současně nejdražší jídlo naší planety je

Almas. Kilo tohoto „černého zlata“ stojí v přepočtu přibližně 620 000 Kč. Almas je

vyráběn z vajíček vzácného bílého jesetera, v období jeho 60–100 let života.

Největší pizzu na světě upekli roku 2012 Italové. Vyrobili pizzu o průměru

39,6 metru. Na přípravu této obří pizzy bylo spotřebováno 9 tun mouky, 4 tuny rajča-

tové omáčky, 9 tun mozarelly, 25 kg soli, 190 kg olivového oleje a 23 kg balsamikového

octa. Kuchaři museli upéct pizzu v 5 234 dávkách a celá pizza byla upečená za

48 hodin.

Největší objednávku pizzy doručili ve Spojených státech. Jednalo se

o 13 500 pizz určených pro pracovníky loděnic v San Diegu.

18

tvorba

Lidé křičí, dupou, běží

Spěchají nikam, přesto nezastaví

A opodál? Ticho, pastelky, pravítka na policích spí

A je jim to jedno

Tužka za pultem trhá papír s křížovkou

Život si krátí, už aby to bylo

Pokladna zaprášená, necinkne, překypuje prázdnotou

A je jí to jedno

Kroky klapou jak kopyta na dlažbě

Pak klapavý zvuk ustává

Pár pastelek se otočilo na druhý bok

Nakonec všichni spí a je jim to jedno

Jiří Klimeš

Papírnictví

ilustrace Dominika Kadulová

19 Vendula Šmejkalová

„ L ampiony zhasly,“ řekla Kateřina,

ale my jsme přesto stále stály na

terase, pozorovaly noční oblohu a po-

slouchaly šplouchání vln. Dělávaly jsme

to tak každou neděli. Vypustily jsme

s dcerou lampion, pak si mlčky užívaly

vzduch ovoněný mořem a zářivé nebe

bez jediného mráčku.

Někdy jsem měla pocit, že u tohoto

rituálu nejsme samy. Ale pokaždé jsem

to svedla na vnitřní pocit stesku po své

mamince, na kterou jsem v tuhle chvíli

vzpomínala. No prostě jsem svůj neklid

a podezíravost hodila za hlavu. Náš život

se vlastně celý skládal z nějakých rituálů

a zavedených rutin. Proto mě i sebe-

menší vyrušení okamžitě znervóznělo.

Byly jsme ale spokojené a prožily jsme

v našem domě na pláži s přesným har-

monogramem už nádherných osm let.

Dnes jsme na terase stály už patnáct

minut a ani jedna z nás nemohla odtrh-

nout zrak od zářícího měsíce. V tom

jsme uslyšely hlasité funění pod naší

terasou, a když jsme se obě rychle na-

hnuly přes zábradlí a shlédly z terasy

dolů, uviděly jsme už pouze záda vyso-

kého muže, který v tu chvíli zaběhl za

roh. Spadl mi kámen ze srdce, že to ne-

byla nějaká nestvůra v podobě tříhlavé-

ho psa nebo něco podobného. Moje

dcera se ale divila, kdo tak pozdě večer

běhá pod naší terasou, když k tomuto

kousku pláže máme přístup pouze my

a Tom z domu od vedle.

Tom byl takový plachý prcek, který se

styděl sám za sebe. Z domu moc nevy-

cházel, a když ano, tak pouze v otrha-

ném oblečení vynesl odpadky do pár

metrů vzdálené popelnice. Občas ho

takto zastihla i moje dcera s kamarádka-

mi ze školy a nikdy se neubránily hluč-

nému výbuchu smíchu. No jo, jejich

puberta je asi právě v nejintenzivnější

fázi.

Po měsíci se nám stalo to samé. Stály

jsme na terase, uslyšely jsme zvuky,

uviděly jsme siluetu velkého muže a pak

nic. Tentokrát se ale Kateřina rychle

otočila a běžela k hlavnímu vchodu.

Volala jsem za ní, že se určitě nic nedě-

je, a chtěla jsem ji uklidnit, ale ona mě

neposlouchala, oběhla dům a já uslyšela

už jenom křik. Vyrazila jsem za ní, a když

tvorba

Dva kamínky

bez lampionu

20

jsem doběhla pod terasu, zježily se mi

všechny vlasy na hlavě a najednou jsem

slyšela, jak se mi z hrdla dere dlouhý

zoufalý výkřik. Uviděla jsem totiž obrov-

skou kaluž krve! Rozhlédla jsem se a krev

byla vlastně úplně všude! A krvavé stopy

vedly k domu našeho souseda Toma. Co

se to proboha děje? Zvonila jsem, bou-

chala jsem, ale nic. Zavolala jsem policii.

Když přijeli, vypáčili dveře a jediné, co

našli, byl prázdný, prý roky opuštěný

dům. „To není možné! To není možné!

Probuď se,“ říkala jsem si, ale nic nepo-

máhalo, stále mám před očima jenom

kaluže krve.

A tak se další a další ráno probouzím

s pocitem zoufalství a ohromné prázdno-

ty. V mé hlavě zbyla jenom krev a nic víc.

Jak se může něco takového v běžném

životě stát? Nikdo si to nedokáže vysvět-

lit, ale nikdo s tím nic nedělá. I policie už

pátrání vzdala.

A tak přišla další neděle a já stojím na

terase, sleduji lampion, sleduji úplněk,

když v tom uvidím v dálce, až na břehu u

vody, dvě siluety. Jsou obrovské. Vždyť

to snad ani nejsou lidi! A najednou dvě

postavy zavyjí tak mohutně, že mi to

málem vyrazí dech. Běžím do domu

a balím si všechny věci. Na tomhle děsi-

vém místě nebudu už ani minutu. Jestli

je moje dcera vlkodlak, tak mně muselo

dočista přeskočit.

Od té doby každou neděli večer házím

dva kamínky do mého malého jezírka na

zahradě. Sama. tvorba

ilustrace Šárka Milotová

21

tvorba

Kráčím chodbou nekonečnou

a ze zdí na mě koukají

černé hřbety dravých šelem,

Vrčí na mě…

Potají.

Černé šelmy ustupují,

už neútočí potvory,

bílí ptáci hřadují v policích,

a nenápadně otvory…

Vykukují.

Odkud slyším tenhle zvuk?

Bručí na mě, vrní měkce,

na chvíli si sednu, zamyslím se,

i když porozumět jim…?

Těžce.

Jiří Klimeš

Knihkupectví

V útrobách mám pití,

já jsem ta záchrana.

Večerní, ranní,

na skok dovnitř, čapnout věc.

Cigarety se ve mně točí

a já někdy se bojím.

Chodí tu lidé hezcí

i škaredí, totiž.

Vendula Šmejkalová

Bauí Noviny sem

Tabák tam

K tomu sýrové sirky

Stokoruna sem

Dvoukoruna tam

Zapomněl na papírky

Dominik Špaček

22

tvorba

Jakub Šindelář

posedlost

Plyšová

„ J sme na místě, probuď se, Alice,“

ozve se čtyřicetiletá žena s hnědý-

mi vlasy a krásnýma zelenýma očima.

Z auta vyleze patnáctiletá dívka, která

jako by z oka vypadla své matce. „To už

jsi mě musela vzbudit?“ nevrle pronese

dcera a vyndá z uší sluchátka připojené

do bílého iPhonu.

„Ale, prázdniny začaly a ty se chováš

tak mrzutě.“ Taky proč by se nechovala

mrzutě při pohledu na rodinnou chatu

u jezera. Alice vždy toto místo velice mi-

lovala, ale po minulých událostech se jí

nemůžeme divit.

O pět měsíců dříve.

Je noc a v chatě sedí čtyři dívky. Včet-

ně Alice. Na podlaze leží několik svíček

přesně rozmístěných do obráceného

pentagramu. „Máte všechno, holky?“

zeptá se jedna z nich. Ostatní dívky při-

kývnou. Všechny se rozmístí do kruhu

a společně pronesou: „In nomine inferni,

in nomine mali, in no…“ V tu chvíli se

objeví červené světlo a z něj vystoupí

krásný chlapec. Přijde k dívce vedle Alice,

políbí ji a zmizí. Slečna si otře rty, začne

se svíjet v křeči, mluví jazykem, kterému

nikdo nerozumí. Ostatní účastnice jenom

strnule hledí na své nechtěné dílo. Na-

jednou vše ustane, Alice vytáhne mobil a

volá do nemocnice. Postižená potichouč-

ku začne říkat: „Soccubus, Soccubus.“

O pár minut později přijede záchranná

služba. Na pohotovosti ona nešťastnice

vůbec neví co se stalo.

Alice moc dobře ví, že to byla chyba,

ale ta chyba zůstala v jejich chatě. Proto

23

ilustrace Dominika Kadulová

tvorba

k sobě přitiskne svůj plyšový amulet - ma-

lého nevinného medvídka. A vkročí dov-

nitř. „Užili jste si to tady minule

s holkami?“ zeptá se s nehraným zájmem

matka. „Ano, užili,“ odpoví nejistě Alice

a prohlédne si místnost, kde se vše stalo.

Vosk a svíčky zde zůstaly. „To jste to ani

nemohly uklidit?“ prohodí podrážděně

matka. Dcera jen pokrčí velice provinile

rameny. „No nic, půjdeme vybalovat!“

rozkáže maminka. Přinesou spacáky, něja-

ké jídlo v konzervách a rozhrnou závěsy.

Plyšový talisman byl odložen na stůl. Po-

té, co se vrátí, najde však Alice

v medvídkově tlapce papír a červeným

písmem je zde napsáno: „Ahoj krasavice,

velice dlouho jsme se neviděli.“ Alici se

roztřesou ruce. „Stalo se něco?“ optá se

starostlivě matka. „Nic, vůbec nic," a strčí

lístek do kapsy.

Večer a noc se blíží. Alice si pořád

opakuje: „To přece nemůže být možné.“

Celý den nachází samé strašidelné věci.

Na záchodě plno much, ze stropů teče

záhadná páchnoucí tekutina, v jídle a ve

spižírně bylo stádo červů. Na tyto úkazy

narážela ale jedině ona. A také jak rychle

se objevily, tak rychle zmizely. Ve spacá-

cích je příjemné teplo, jenom Alice se

klepe. Ne zimou, ale strachem. Přece je-

nom zavře oči a dokonce se jí podaří

usnout. Ve chvíli, kdy se jí spánek plně

zmocnil, ucítí něco na rtech. Otevře oči

a uvidí medvídka se strašidelným výrazem

v obličeji a čumáčkem od červené tekuti-

ny. Olízne si rty a zjišťuje, že tekutina je

krev. Co horší, je to její krev. Začne pištět,

medvídek se naopak začne smát a v puse

se mu objeví řada tesáků do ruda zbarve-

ných krví. „Ahoj, zlatíčko, přece jenom jsi

přišla.“ Alice se roztřeseným hlasem ze-

ptá: „K-kd-kdo j-jsi?“

„Máš pravdu, ani jsem se nepředstavil.

Mé jméno je Soccubus – to, co jste minule

vyvolaly. Teda jinak, teď jsem tvůj miláček

a chci obejmout!“ vyřítí se proti Alici. Už

se blíží, Alice vystrašená se skrčí do kouta.

Už se blíží a blíží, když v tom se zjeví mat-

ka a tuto malou zrůdu odkopne. „Alice,

běž, odejdi.“ Otevřou dveře a utečou.

Alice řekla matce, co se tenkrát stalo.

Matka byla zděšená, co dcera s kamarád-

kami provedla. Teď se objevil nový pro-

blém. Jak ho dostat zpět do pekla.

pokračování příště

24

Nechceš se

Tomáš Pokorný

zajímavosti

Vzduchotechnika

Pancéřová dvířka směřující na školní dvůr

Hlavní chodba

seznámit? Ahoj. Ne, to není pouze pozdrav vodáků, ale bohužel také první slovo,

kterým v mnoha případech začíná konverzace mezi nezletilou dívkou a

neznámým mužem. Zneužívání dětí a dospívajících prostřednictvím so-

ciálních sítí je bohužel velmi vážným problémem, jemuž napomáhá pře-

devším anonymita účastníků. Naštěstí anonymita v současné době již

nezajistí predátorům stoprocentní ochranu. Příkladem je úspěšné od-

halení bezkonkurenčně nejhorších a nejzávažnějších případů zneužívaní

dětí prostřednictvím internetu v ČR.

Lukáš Bako

Věk: 21 let

Oblast působnosti: Trutnovsko

Počet obětí: 47

Stav: obžalován, v případě uznání viny 12 let

L ukáš Bako, jednadvacetiletý mla-

dík, který zpečetil svou budoucnost

snad tou největší odporností, kterou člo-

věk může udělat. Taktika tohoto

„sexuálního predátora“ byla opravdu

propracovaná. Jeho největší zbraní byl

strach. Nejprve oběti zkontaktoval přes

falešný profil na sociálních sítích, ve kte-

rém se obvykle vydával za stejně starou

dívku, či chlapce a požadoval po dívkách

intimní fotky a videa. Jakmile nahé fotky

získal, začal je vydírat a požadovat setká-

ní pod další hrozbou zveřejnění již získa-

ných fotografií. Některé dívky takto do-

nutil k osobním schůzkám a v sedmi pří-

padech je dokonce sexuálně zneužil.

Lukáš lovil své oběti především na face-

booku, přičemž většině z nich nebylo ani

13 let! Jelikož ale pravidla pro registraci

účtu na této sociální síti striktně žádají

minimální věk 13 let, nabízí se jedna

otázka: „Co tam dělaly dívky mladší?“

Zodpovědní jsou především rodiče těch-

to dívek. Svým laxním přístupem napros-

to zanedbali ochranu soukromí svých

dětí, které stěží dokáží posoudit, co je

pro ně bezpečné a co ne.

25 ilustrace Dominika Kadulová

Martin Mertl a Milan Macháta Věk: 21 a 23 let

Oblast působnosti: celá ČR

Počet obětí: 39

Stav: pravomocně odsouzeni na 12 let a 10 let, nesmí pra-

covat s dětmi

zajímavosti

K dyž svoje dítě pošlete na skautský

tábor, čekáte, že se vrátí veselé

a s úsměvy vám bude líčit svoje zážitky

a vykládat, kolik nových kamarádů pozna-

lo. Avšak 39 obětí pedofilních skautských

vedoucích toto nikdy neřekne.

Řeč je o Martinu Mertlovi alias Piško-

tovi a Milanovi Machátovi alias Meluzíno-

vi. Tito mladíci ve věku 21 a 23 let svoje

zvrhlé praktiky prováděli neuvěřitelných

pět let bez toho, aniž by někdo pojal jaké-

koliv podezření. Jejich taktika byla jedno-

duchá. Na sociální síti si založili falešný

profil, ve kterém vystupovali jako mladá

dívka. Poté od zkontaktovaného chlapce

vylákali nahé fotky a začali ho vydírat.

Téměř ve všech případech si s obětmi

domluvili schůzku, sexuálně je zneužili,

přičemž po nich požadovali tyto schůzky

opakovaně. Nakonec je odhalila pouhá

SMS zpráva v mobilu jednoho ze zneuží-

vaných chlapců. Zajímavostí je, že jeden

z odsouzených, Martin Mertl, se za své

jednání omluvil u příležitosti Dne bez-

pečnějšího internetu. V omluvném dopi-

su také zároveň popsal, jak takový lov na

internetu probíhá.

Nepodceňujte nebezpečnou stránku virtuálního světa!

Sdílení minima osobních informací, videí a fotek je

to, co vás zaručeně ochrání. Jak praví „nové” příslo-

ví: Internet je dobrý sluha, ale špatný pán!

26

zajímavosti

Tomáš Pokorný

Co je parkour?

L e parkour je disciplína, jejímž pr-

votním cílem je dostat se z bodu A

do bodu B bezpečně, plynule a účinně

(efektivně) za použití vlastního těla.

Parkuristé překonávají libovolné překáž-

ky, od větví přes kameny a skály až po

zábradlí a betonové zdi. Je to fyzická

aktivita, kterou však lze těžce zařadit do

některé ze současných sportovních ka-

tegorií. Nejedná se o extrémní sport, ale

spíše o umění nebo disciplínu, která je

svým způsobem blízká bojovým umě-

ním. Oproti nim však člověka nepřipra-

vuje na útok, ale spíše na efektivní útěk.

Historie

Vznik parkouru byl inspirován přede-

vším Přirozenou metodou Georgese

Héberta, která vznikla na počátku

20. století a byla používána francouzský-

mi vojáky ve Vietnamu. Zakladatelem

parkouru jako takového je pak David

Belle, který je také bezpochyby nejvý-

znamnější a nejvýraznější tváří nynější

scény. V roce 1997 s jeho pomocí vznik-

la první parkourová skupina Yamakasi

a v polovině roku 1998 pak vzniká sa-

motný název disciplíny – parkour.

Rychlé šíření

Skupina Yamakasi se rozdělila v roce

1998 kvůli neshodám ohledně show

Notre Dame de Paris. David Belle ze

skupiny odešel. Zajímavostí je, že

když Yamakasi v roce 2001 natočili film

Yamakasi, David ho označil za

„prostituci umění“, načež od Yamakasi

a

Umění parkouru

Lezení po střechách, šplhání po zdech, salta dozadu, dopředu i do ji-

ných zdánlivě nemožných směrů. Ne, nemluvím tu o Tarzanovi, Spider-

manovi ani o želvích ninja. Mám na mysli něco trochu jiného, přesto

v mnohých aspektech stejného. Ano, hádáte správně. Nečekaně je to

parkour. Nikoli koňský, ale lidský. Jak vypadá? Kdy a kde vznikl? A co

česká parkourová komunita?

freerunu

27

zajímavosti

sklidil kritiku. V září 2003 byl ve Velké

Británii odvysílán pořad Jump London se

Sébastienem Foucanem, který odstarto-

val rychlé šíření parkouru po celé zemi.

Zároveň však vzniká nový proud a poslé-

ze oddělující se disciplína zvaná free-

running.

Komunity u nás

Do České republiky se parkour dostal

ještě před vysíláním Jump London, přes-

to se ve větším měřítku uchytil až o ně-

kolik roků později. Zhruba v roce 2003

vznikly dvě skupiny, pražská Lezz Kref

a zlínská Streaks. Avšak v důsledku izolo-

vanosti a neexistenci dostatečné cvičící

základny ve světě tyto skupiny postupně

zanikly. Mezi léty 2004 a 2005 se zvedla

nová velká vlna zájmu o parkour, největ-

ší podíl na tom měla videa Davida Bella,

šířící se po internetu. V květnu 2006 se

české komunitě představuje portál Par-

kour.cz. Portál se postupně snaží sdružo-

vat parkourovou komunitu v ČR a záro-

veň ji rozvíjet a informovat.

Mezi přední traceury (lidé praktikující

parkour) u nás patří např. Taras „Tary“

Povoroznyk, Tomáš „Sahir“ Taran, To-

máš „Zony“ Zonyga a další. Někteří tra-

ceuři se i aktivně podílí na informování

široké veřejnosti pomocí článků či videí

např. Šimon Vojta alias Smusa nebo již

zmíněný Tary.

Pro více informací o parkouru a freerunu

navštivte web Parkour.cz Jedná se

o jediný oficiální web o parkouru, který

je vítaným pomocníkem jak pro začáteč-

níky, tak pro zkušené traceury.

28

Ťuk,ťuk!

recenze

Miloš Hrůza

Kdopak z vás si někdy neřekl, že „v té bedně“ dávají samé přihlouplé

pořady a seriály a že to stejně nikoho nezajímá? Víceméně je to pravda,

protože produkce některých českých soukromých televizí by měla pat-

řit do propadliště dějin, nebudeme si nic nalhávat. Přesto je možné dě-

lat opravdu něco zajímavějšího, což dokazuje například Česká televize.

Pěkně se stará o přísun kvalitních českých dokumentárních pořadů ne-

bo kriminálních seriálů, mezi kterými nejsou vůbec ztracené případy, ba

naopak. Samozřejmě, ne všechna produkce patří ke světové, vysoko-

rozpočtové úrovni. Přesto televizní špička, kterou můžete sledovat v

pohodlí domova, rozhodně stojí za zmínku.

Kdo tam?

Televize

Gangy z Birminghamu

O tomto seriálu jste možná neslyšeli,

ale jde velikou „kvalitku“. Jedná se

o britský seriál odehrávající se po konci

první světové války v Birminghamu. Děj

je zasazen do prostředí sázkařského gan-

gu, v jehož v čele stojí antihrdina Thomas

Shelby. Bohužel i tady musíte počítat se

syndromem špatného dabingu, který je

možná po technické stránce špička, ale

hlasy absolutně nesedí do úst herců.

Ovšem když překonáte tuto obtíž, dosta-

nete originální drama se skvělým audio-

vizuálem (rocková hudba zde sedí parád-

ně), zajímavými postavami a příběhy

jedné sázkařské rodinky, která začíná

jako lokální, ilegální služba, ale průběžně

se, s potřebnými úředními dokumenty na

provoz, rozrůstá po celé Anglii. Peaky

Blinders najdete každé pondělí na Film-

box Extra HD.

Peaky Blinders:

29

× recenze

Domek z

S polečně se spuštěním Netflixu v

České republice začala Česká tele-

vize vysílat také na svém druhém kanále

již kultovní americký seriál z Bílého do-

mu. Svoji životní seriálovou roli dostal

vynikající Kevin Spacey v roli Franka Un-

derwooda, amerického kongresmana. Co

víc si přát? No, ačkoliv jde o naprostou

„kultovku“, herci jsou nadabovaní. Výsle-

dek? Hrůza! Ale na druhou stranu jediný

způsob, jak toto dílko zhlédnout, protože

na Netflixu ho nenajdete, práva patří

právě České televizi. Seriál se vysílá jed-

nou týdně v úterý večer na ČT2. I přes

strašný dabing ovšem budete příst bla-

hem. FU2016!

karet

N eřesti nahrávacích společností se-

dmdesátých let a různé, až intrikář-

ské situace ve vrcholové baletní škole. Na

první pohled dva tematicky neslučitelné

seriály, které spojuje produkce HBO. Pod-

le ohlasů i mého názoru po zhlédnutí jed-

noho dílu od obou jmenovaných vítězí

zpracováním jednoznačně Vinyl. I když

ani ten mě zas tak moc neohromil stokrát

omývaným tématem drog atd.

Vinyl Pot a slzy

30

recenze

S nad všichni znají legendární britský

sitcom o posádce vesmírné lodi

Červený trpaslík. Tady se snad nedá ani

nic podotknout. Červeného trpaslíka mů-

žete sledovat bez omezení na interneto-

vé televizi Stream.cz.

Samozřejmě, že to není vůbec vše.

Například nebylo vůbec zmíněno Game

of Thrones, Gomora nebo Modern Fami-

ly, jež patří také mezi kvalitní zahraniční

seriály. Vyjmenovat všechny také nebyl

můj úkol. Mým úkolem bylo, aby si každý

našel v seznamu něco svého nebo nové-

ho, o čem ještě neslyšel.

Červený trpaslík

T ento seriál sice už v televizi neuvi-

díte, protože na Prima Cool běžely

pouze dvě série, ale přesto si trochu po-

zornosti zaslouží. Sice ne tím, že by dosa-

hoval nějakých božských kvalit, ale je

zkrátka zajímavý. Seriál pochází z produk-

ce televize Starz, která teď slaví úspěch

s pirátskými Black Sails. Da Vinciho dé-

moni se odehrávají v renesanční Itálii,

nejvíce ve Florencii, kde běží v plném

proudu neshody mezi rody a státy na

Apeninském poloostrově. Hlavním hrdi-

nou je podle názvu sám velký, tehdy ješ-

tě mladý Leonardo da Vinci. Seriál se ale

vůbec nedrží historických reálií a vypráví

příběh prodchnutý vědou, znalostmi,

nadpřirozenem a náboženstvím.

Da Vinciho démoni

31

recenze

J e vůbec možné, aby příběh o devě-

tapadesátiletém mlčenlivém muži,

který se pokouší spáchat sebevraždu,

vyvolal pobavený úsměv na rtech? Švéd-

skému spisovateli Fredericku Backmano-

vi se to v románu Muž jménem Ove po-

vedlo. Rozehrál příběh plný překvapivých

zvratů, příběh touhy po něčem lepším,

příběh plný opravdového přátelství

a věrnosti.

Hlavní hrdina Ove je cynický a někdy

až zlý dědek, který je po celý život věrný

automobilům značky Saab a který dodr-

žuje ve svém životě přísná pravidla. Jeho

nejlepší přítel zase odjakživa kupuje

značku Volvo. Jenže právě nejlepší přítel

Oveho spáchá neskutečnou vlastizradu,

když si nečekaně pořídí BMW. „On si

koupil Volvo a bylo to v pořádku do do-

by, než si dovezl BMW.“ Po chvíli čtení

však čtenář objevuje pod zatrpklou slup-

kou nerudného chlapa, který se už vzdal

pocitu radosti, velké lidské srdce.

Příběh dokáže rozesmát i rozbrečet,

občas překvapí neočekávaným přátel-

stvím. Už jen hlavní postava, rozmrzelý,

pravidla milující Ove, je velmi vydařená.

Čtenáři se může zdát až absurdní, když si

po přečtení knihy uvědomí, že si ho roz-

mrzelý Ove zcela získal. Dobro může být

zcela nenápadné. Když se několikrát vy-

dáte s Ovem na trasu do minulosti, která

vám pomůže pochopit, co všechno si

hrdina prožil, určitě budete shovívaví

a omluvíte jeho chování.

Frederick Backman dal příběhu svoji

autorskou originalitu. V přesném poměru

namíchal do života hlavního hrdiny nos-

talgii, realitu, vtip, smutek i otevřenou

upřímnost.

Proč je tedy důležité mít rád Saab? To

si musíte zjistit sami.

Proč je důležité

mít rád Saab?

Kateřina Drápelová

Muž jménem Ove

Autor: Fredrik Backman

Přeložila: Jitka Herčíková Originální název: En man som heter Ove

Počet stran: 336, váz. ISBN: 978-80-7491-034-0

Hodnocení Databazeknih.cz: 91 %

32

REVENANT recenze

Miloš Hrůza

F ilm REVENANT Zmrtvýchvstání byl

nominován na Oscara v mnoha

kategoriích. Například hlavní a vedlejší

herecká role, kamera, střih nebo vizuální

efekty. Zlaté sošky film získal nakonec

tři. Za hlavní mužskou hereckou roli, za

režii a za kameru.

Hlavní hrdina se jmenuje Hugh Glass

(Leonardo DiCaprio). Je to velmi zkušený

lovec, který přežil střet s indiány. Tato

scéna se odehrává již na samém začátku

filmu. Společně s dalšími lovci, kteří pře-

žili právě tento incident, je na cestě do

nejbližší pevnosti, kde by mohli najít

záchranu. Severní Dakota je ale obrov-

ská, neprozkoumaná a hlavně divoká,

a proto několik desítek kilometrů ke

spáse je jako peklo. Velmi mě zamrzelo,

že trailery k filmu ukazovaly většinu zají-

mavých částí příběhu a dokonce i udá-

lost, která by se dala označovat za ne-

hezký spoiler. Příkladem by mohl být

boj s medvědem, o kterém slyšel snad

každý.

Zmrtvýchvstání

33

recenze

Právě o boj s medvědem se opírá celý

příběh. Samotná scéna je dechberoucí

a následující hodiny budete přemýšlet,

jak to ti filmaři vlastně udělali. Po této

scéně, kdy je Hugh Glass vážně zraněn, se

budoucí plány lovců mění doslova z mi-

nuty na minutu, protože zraněný nemůže

chodit a skupinku stále ohrožují indiáni.

Výsledkem je, že se všichni rozdělili na

dvě části a s Hughem zůstává pouze jeho

nevlastní indiánský syn (Forrest Go-

odluck), lovec Fitzgerald (Tom Hardy)

a Bridger (Will Poulter).

Nebylo by to ale drama, kdyby nena-

staly potíže. Právě v tuto chvíli se začíná

projevovat survival složka filmu. Hugh se

znenadání ocitá sám a musí se, zraněný

po útoku, zachránit. Ovšem tím, jak se

příběh točí kolem Glassova putování,

jsem měl pocit, že byl mírně upozaděn

scénář a hlavně osudy dalších postav. Na

konci jsem si dokonce říkal, že jsem ne-

dostal šanci do scénáře více nahlédnout.

Moc tomu nenapomáhaly ani podivné

flashbacky. Co se týče zranění, ve filmu

není zcela jasná časová posloupnost, což

přináší podivný pocit, když v jedné scéně

je protagonista neschopný chodit bez

zastávek a v druhé si náramně vykračuje

pouze s holí. Konec, kdy se hlavní hrdina

s hlavním záporákem honí jako kočka

a myš za účelem pomsty, je jen pouhá

třešnička na dortu.

Ovšem tam, kde scénář padá až k prů-

měru, zpracování exceluje do hvězdných

výšin a nominace za střih, kameru, hud-

I PŘES VŠECHNA ÚSKALÍ SCÉNÁŘE SE REVENANT ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

ŘADÍ MEZI ŠPIČKU SOUČASNÉ KINEMATOGRAFIE.

34

recenze

The Revenant

Dobrodružný / Drama / Western

USA, 2015, 156 min

Režie: Alejandro González Iñárritu

Hrají: Leonardo DiCaprio, Tom Hardy, Domhnall Gleeson, Will Poulter a další

Hodnocení ČSFD.cz: 82 % Hodnocení IMDb: 8.2/10

bu, kostýmy a další obory dávají hned

smysl. Audiovizuální zpracování bere

dech a perfektní kamera oscarového ka-

meramana Lubezkiho se stejně dobrým

střihem pouze umocňuje nezapomenu-

telnou atmosféru americké divočiny. Po

většinu času se budete pouze kochat pří-

rodními scenériemi za znění úžasné hud-

by. Nemluvě o tom, že film byl natáčen

v opravdové divočině v těžkých podmín-

kách, což absolutně mění mínění napří-

klad o plavání v ledové řece nebo spaní

ve vnitřnostech.

I přes všechna úskalí scénáře se ovšem

REVENANT Zmrtvýchvstání řadí mezi špič-

ku současné kinematografie. Od herec-

kých výkonů až třeba po kostýmy. Jsem

přesvědčen, že Leo v hlavní roli si malého

zlatého raráška zasloužil.

35

Inzerce

Zdroje obrázků Zdroje obrázků a použitých grafických prvků jsou dostupné na vyžádání.

inzerce

XXXV/2

Vydáno v březnu 2016

Vydavatel

Gymnázium Třebíč

Masarykovo náměstí 9/116, Třebíč

Redakce

Michal Oberreiter,

Dominika Kadulová,

Martin Scheubrein

Pavel Hadraba,

Kateřina Drápelová,

studenti semináře mediální výchovy

Výtvarná podpora

Mgr. Lenka Mahelová

Tisk

Amaprint Kerndl s.r.o. Třebíč

Partneři časopisu

ZVONEK.JECOOL.NET