Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2015 Lucie Chmelařová

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Sdružená uměnovědná studia

Lucie Chmelařová

Flétnová koncertní tvorba

W. A. Mozarta a C. P. Stamitze

Bakalářská diplomová práce

doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D., vedoucí práce

2015

Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci vypracovala

samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………………...

Podpis autora práce

Obsah:

1. Úvod ............................................................................................................................... 1

2. Život a dílo W. A. Mozarta ............................................................................................ 3

2.1. Köchelův seznam ................................................................................................. 7

3. Doba a okolnosti vzniku Mozartových flétnových koncertů ......................................... 9

4. Charakteristika Mozartových koncertů pro flétnu ....................................................... 12

4.1. Koncert pro flétnu a orchestr G dur K. 313 ....................................................... 13

4.2. Koncert pro flétnu a orchestr D dur K. 314 ....................................................... 15

4.3. Koncert pro flétnu a harfu C dur K. 299 ............................................................ 16

5. Život a dílo C. P. Stamitze ........................................................................................... 19

6. Hudební styl C. P. Stamitze ......................................................................................... 22

6.1. Charakteristika flétnového koncertu G dur op. 29 ............................................. 24

7. Porovnání Mozartova koncertu G dur KV. 313 s flétnovým koncertem G dur op. 29

od C. P. Stamitze .......................................................................................................... 29

8. Názory světových flétnistů a pedagogů ...................................................................... 33

8.1. František Malotín ............................................................................................... 33

8.2. Hansgeorg Schmeiser ......................................................................................... 37

8.3. Philippe Bernold ................................................................................................ 39

8.4. Philippe Boucly .................................................................................................. 42

9. Diskografie ................................................................................................................... 44

9.1. W. A. Mozart: Flétnový koncert G dur KV. 313 ............................................... 44

9.2. C. P. Stamitz: Flétnový koncert G dur op. 29 .................................................... 50

10. Závěr ............................................................................................................................. 52

Resumé ......................................................................................................................... 54

Summary ...................................................................................................................... 54

Použitá literatura a prameny ......................................................................................... 55

1

1. Úvod

V této bakalářské práci se zabývám flétnovou koncertní tvorbou Wolfganga Amadea

Mozarta a Carla Philippa Stamitze. Mozartovy flétnové koncerty hrají nezastupitelnou roli

v repertoáru všech flétnistů a představují vrcholné dílo zkomponované pro tento nástroj. Jsou

charakteristické svou virtuozitou a technickou obtížností. C. P. Stamitz zkomponoval celkem

sedm koncertů pro flétnu, ovšem nejhranější z nich se stal Flétnový koncert G dur op. 29,

který je díky své jednodušší hudební struktuře využíván i v Základních hudebních školách

jako absolventský repertoár na konci studia. Jelikož jsem se s flétnovou tvorbou obou autorů

setkala již při studiích na konzervatoři, rozhodla jsem se tomuto tématu více věnovat a

detailněji představit flétnové koncerty Wolfganga Amadea Mozarta KV. 313, 314, 299 a

Flétnový koncert op. 29 Carla Philippa Stamitze z hlediska historického i strukturálního.

Vzhledem k neobvyklé podobnosti Mozartova koncertu KV. 313 se Stamitzovým

koncertem op. 29, se mezi flétnisty často spekuluje o vzájemné inspiraci těchto dvou

skladatelů. Hlavním cílem bakalářské práce je nalezení odpovědi na otázku, zda-li Stamitzův

koncert představoval pro Mozarta jakési vodítko ke zkomponování Flétnového koncertu, či je

podobnost děl pouze náhodná. Zároveň provádím komparaci obou flétnových koncertů za

účelem znázornění vzájemného vztahu. K nalezení odpovědi využívám notové partitury

společně s informacemi v CD bookletech uvedených v použité literatuře.

Bakalářská práce je rozdělena na tři části. V první kapitole se zabývám osobností

Wolfganga Amadea Mozarta. Jelikož existuje velké množství pramenů detailněji popisujících

toto téma, uvádím zde pouze hlavní milníky jeho života společně s chronologickým

seznamem skladeb pro flétnu zdokumentovaných Ludwigem Ritterem von Köchelem.

V dalších dvou kapitolách je pozornost věnována výhradně Mozartovým flétnovým

koncertům. Zde popisuji okolnosti vzniku, pro koho byly určeny, a detailněji je charakterizuji

za použití notových ukázek z klavírního partu.

Druhá část představuje skladatele Carla Philippa Stamitze a jeho osobitý skladatelský

styl, významně ovlivněný Mannheimskou školou. Mnoho odborné literatury se zabývá

především jeho otcem Janem Václavem Stamitzem, českým rodákem působícím

v Mannheimu a zakladatelem čtyřvěté sonátové formy. O jeho starším synovi Carlovi je

známo jen poskrovnu. I přesto je zde uveden ucelený životopisný příběh skladatele

s charakteristickými znaky jeho tvorby. Dále se zabývám jeho Flétnovým koncertem G dur

op. 29, podobně jako tomu bylo v předešlých kapitolách s Mozartovými flétnovými koncerty,

2

k čemuž mi velmi pomohl booklet napsaný Růžkovou Danielou, CD Carl & Anton Stamitz:

Concertos for Wind Instruments, a také vlastní hráčské zkušenosti.

Třetí a nejpodstatnější částí práce je již výše zmíněná komparace koncertů KV. 313 a

Op. 29. Velmi zajímavou shledávám následující kapitolu s názory a postřehy významných

světových flétnistů a pedagogů: Františka Malotína, Hansgeorga Schmeisera, Philippa

Bouclyho a Philippa Bernolda, které jsem osobně oslovila a kteří mi sdělili mnoho

zajímavých skutečností. V konečné kapitole jsem sepsala seznam dostupných CD

s Flétnovým koncertem G dur KV. 314 a op. 29, vyskytující se u společností Presto Classical,

Supraphon a CD Universe.

Ze seznamu literatury, která je uvedena v závěru samotné práce, jsem nejvíce

využívala knihy autorů Paula Johnsona, který poutavě líčí Mozartův život, společně s knihou

Z českých luhů do světa od Josefa Teichmana a ABC hudebních slohů Jana Kouby.

Nepostradatelnými se mi také staly CD booklety z koncertu Carla Philipa Stamitze, které

napsaly Plecnerová Lenka a Růžková Daniela.

Tato bakalářská práce přináší ucelený pohled na flétnové koncerty Wolfganga Amadea

Mozarta a Carla Philippa Stamitze a je určena pro všechny flétnisty, hudebníky i posluchače

vážné hudby zajímající se hlouběji o toto téma.

3

2. Život a dílo W. A. Mozarta

Wolfgang Amadeus Mozart se stal jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších

skladatelů klasické hudby 18. století a spolu s Josefem Haydnem a Ludwigem van

Beethovenem tvoří hudbu vídeňského klasicismu. Za svůj krátký život zkomponoval 626

hudebních děl různého charakteru. Vedle duchovních skladeb (mše, magnificat, chrámové

sonáty, kantáty, oratoria…), z nichž zřejmě nejznámější se stala jeho nedokončená zádušní

mše Requiem d moll (KV. 626), napsal dnes již velmi oblíbené opery, symfonie, komorní

hudbu a koncerty pro různé nástroje. 1

Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart se narodil, jako nejmladší ze

sedmi sourozenců, 27. ledna roku 1756 v rakouském Salcburku. Jméno Amadeus, pod kterým

je především znám, je latinský překlad jeho čtvrtého křestního jména Theophilus, německy

Gottlieb, v češtině Bohumil. Sám Mozart však jméno Amadeus v této podobě nepoužíval,

pouze si upravil svá původní jména Wolfgangus a Theophilius na Wolfgang Amadé. Jako

Amadeus se označoval pouze v žertu ve svých dopisech.1

Mozartovým prvním učitelem hudby se stal jeho otec Leopold Mozart, který působil

jako pedagog, houslista a hudební skladatel, jehož autorství se předpokládá u více než 250

skladeb. Jeho nejvýznamnějším dílem, které ovlivnilo generace hudebníků, je bezesporu jeho

houslová škola: Pokus o důkladnou školu hry na housle. 2 Leopold se snažil nadání svého

syna co nejvíce využít a dostat jeho genialitu do povědomí Evropy. Už odmalička pořádal

malý Wolfgang se svým otcem koncertní turné po celé Evropě. První důležitá cesta vedla do

Vídně k císařskému dvoru Marie Terezie, kde zahrál nesmírně obtížnou skladbu od skladatele

Georga Christopha Wagenseila.1 V jeho osmi letech následovaly cesty do Paříže (zde složil

své první Sonáty pro cembalo a housle KV. 6-8), ale jelikož Paříž měla v té době již dost

svých „zázračných dětí“, Mozartům se velkého ohlasu nedostalo. V Londýně to bylo jiné.

Když sem roku 1764 dorazili, z Londýna již bylo bohaté průmyslové město přijímající umělce

pohostinně. Právě zde složil své dvě symfonie KV. 16 a 19. 1 O rok později následovala cesta

do Holandska, kde pod jeho rukou vzniklo několik skladeb, například šest Sonát pro cembalo

a housle KV. 26-31, objednané princeznou rodu Nassau-Weilberg.1

1 JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.

s. 8-9, 7, 15, 18-19, 21 2 ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-

249-1977-5. s. 47.

4

Ve čtrnácti letech poprvé navštívil Itálii, kde v Bologni poznal slavného Giovanniho

Battistu Martiniho (*24. 4. 1706, †4. 10.1784), italského skladatele, teoretika a historika,

komponujícího převážně chrámovou hudbu, symfonie, koncerty a oratoria.3 Právě u něho

navštěvoval Mozart hodiny kontrapunktu. Také zde potkal svého budoucího přítele, českého

hudebního skladatele Josefa Myslivečka (*9. 3. 1737, † 4. 2. 1781) působícího od roku 1763 v

Itálii. Josef Mysliveček původně vystudoval matematiku a hydrauliku a po svém otci se stal

dokonce mlynářským mistrem. Hudbě se začal věnovat v Praze u Seyerta, varhaníka

Týnského chrámu. Po půlročním studiu kontrapunktu a kompozice napsal šest symfonií s

názvy 1.-6. měsíce (Januarius – Juni). Po odchodu do Itálie, se věnuje především psaní oper.

Mezi jeho nejznámější opery z té doby patří Il Belleferonte, Demetrius, Ezio, Olympiade a

Armida.4

Velká událost však čekala Mozarta při cestě zpět - milánská objednávka opery seria.

Mozart této příležitosti využil a první tři představení své první opery řídil sám. Opera

Mitridate, rè di Ponto na text Vittoria Amedea Cigny-Santiho sklidila velký úspěch, a tak

němuž získal Mozart objednávku na další dvě opery: Serenata Ascanio in Alba (provedena na

podzim roku 1771) a jeho poslední skladbou pro Itálii byla opera Lucio Silla (uvedena o rok

později)5

Po návratu do Salcburku působil Mozart jako koncertní mistr arcibiskupského dvora u

přísného Hieronyma von Colloreda, který k Mozartům již nebyl tak shovívavý jako jeho

předchůdce arcibiskup Sigismung Christof von Schrattenbach. Mozart v této době skládal

především hudbu instrumentální pro potřeby salcburské kapely. Místní poměry ho však

ubíjely, a tak žádal von Colloreda o povolení odjet mimo město.

Do vyhlášeného hudebního centra Mannheimu odjíždí až roku 1777, poprvé pouze se

svou matkou Annou Marií, kde potkal teprve šestnáctiletou sopranistku Aloisii Weberovou,

do které se zamiloval a prožil zde několik nejšťastnějších okamžiků ve svém životě. Chtěl

s mladou Aloisií cestovat, avšak Leopold tomu zabránil a poručil Wolfgangovi a matce odjet

do Paříže. Zde prorazil se svou Symfonií D dur KV. 297 (300a), neboli Pařížská, a spolu

s dalšími skladbami složil například Koncert pro flétnu a harfu C dur KV. 299. I přes

3 Přispěvatelé Wikipedie. Giovanni Battista Martini [online], c2015. Datum poslední revize

26. 09. 2015, 00:21 UTC, [citováno 8. 11. 2015]. Dostupné z:

<https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giovanni_Battista_Martini&oldid=12921401> 4 NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby 18. století. 1. vyd. v SNKLHU. Praha: SNKLHU, 1955. 399, [1]

s., 10 s. obr. příl. s.201-204. 5 ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-

249-1977-5. s.220.

5

pochvalné reference musel Wolfgang Paříž opustit a vrátit se zpět. Důvodem byla smrt jeho

matky, která onemocněla a vzápětí zemřela.

Leopold pochopil, že celá výprava skončila katastrofou a prosil tak arcibiskupa von

Colloreda, aby přijal jeho syna zpátky. Další dva roky ve službách arcibiskupa byla pro

Mozarta velice plodná, a tak vznikla hudebně velmi složitá opera Idomeneo, jejíž provedení

bylo umocněno nevídaným hráčským umem Mannheimských hudebníků a zpěváků.

Wolfganga ale vidina stálého místa v Salcburku děsila stejně jako beznaděj z arcibiskupových

věčných zákazů. Proto se rozhodl požádat o propuštění ze služby.6

Roku 1781 se vydal do Vídně pracovat jako nezávislý umělec. Po příjezdu opět potkal

rodinu Weberových, a jelikož hledal nové přístřeší, nastěhoval se k nim. Ke své lítosti však

brzy zjistil, že Aloisie je již vdaná. Mozartovu pozornost upoutala její mladší sestra

Konstance, se kterou se roku 1782, i přes otcův zákaz, oženil.7

Tou dobou se Wolfgangovi dařilo dobře. Měl všeobecný úspěch, ale angažmá, které

by mu přineslo stálý příjem, nesehnal. Po krátké návštěvě Lince, kde složil velkou Symfonii C

dur (KV. 425), tzv. „Lineckou“, byl pozván roku 1786 do Prahy na uvedení své komické

opery Figarova svatba. Zde zazněla velká Symfonie D dur č. 38 (KV. 504) zvaná „Pražská“.

V Praze dostal od místního impresária Pasquale Bondiniho objednávku na další operu, Dona

Giovanniho.

Po odjezdu do Vídně vznikají společně s touto operou další hudební díla, mezi něž

patří nejznámější skladatelova serenáda Eine kleine Nachtmusik (Malá noční hudba, KV.

525). Do Prahy se vrací koncem října 1787 s dokončenou operou Dona Giovanniho. Úspěch

díla byl obrovský a Mozart sám řídil první čtyři představení. Ve Vídni však byla přijata

chladně.

Rok 1788 byl pro Mozarta velmi tíživým. Ve Vídni utichl zájem o jeho tvorbu a

v dohlednu nebyla žádná operní objednávka. Značně se zadlužil a z finančních důvodů byl

nucen odstěhovat se na předměstí Vídně. Po zemřelém Ch. W. Gluckovi dostal vytoužené

místo u císařského dvora, avšak nestal se dvorním skladatelem, byl jmenován pouhým

komorním hudebníkem s méně než polovičním platem.

I přes nestálé finanční zázemí Mozart pilně skládal. Dalšími významnými díly,

vznikajícími téhož roku ve velmi krátkém časovém horizontu, se staly jeho poslední tři

symfonie: Es dur (č. 39, KV. 543), g moll (č. 40, KV. 550) a C dur (č. 41, KV. 551) známá

pod názvem „Jupiter“. Ve Vídni během jednoho týdne zkomponoval svou poslední operu na

6 JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.

s.56-57, 34-35, 64-65.

6

libreto Lorenza da Ponteho Cosi fan tutte, která však měla po své úspěšné premiéře málo

repríz.7

Po smrti Josefa II. 20. února 1790 se Mozart ucházel o místo u dvora, ovšem žádná

uspokojivá odpověď nepřišla. Pochopil, že musí získat přízeň nového císaře, a tak se vydal do

Frankfurtu nad Mohanem na korunovaci Leopolda II., aby zde uvedl svou novou operu La

clemenza di Tito, objednanou českými stavy, a určenou pro tuto významnou událost. K

Mozartově smůle se opera obecenstvu nelíbila a výrokem císařovny, komentující ji jako „una

porcheria tedesca“ (německé svinstvo), vstoupila do dějin.

Při svém posledním pobytu v Praze obdržel další nabídku, tentokrát na napsání

singspielu Kouzelná flétna. Kromě těchto dvou skladeb měl před sebou ještě jednu poslední,

dnes zřejmě nejznámější Mozartovu skladbu, Requiem. Tuto mši za zemřelé si u Mozarta

potajmu objednal hrabě Walseg-Stuppach, který měl ve zvyku díla jiných skladatelů uvádět

jako svá vlastní. Avšak kvůli nemoci a fyzickému vyčerpání Mozart už nestihl dílo dokončit.

Wolfgang Amadeus Mozart zemřel 5. prosince 1791.7

7 ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-

249-1977-5. s.257, 265-266.

7

2.1. Köchelův seznam

Ludwig Alois Ferdinand rytíř von Köchel se narodil 14. ledna roku 1800 ve městě Stein

ve Štýrsku a zemřel 3. července 1877 ve Vídni. Tento známý muzikolog, skladatel, spisovatel,

právník, editor a vědec, trávil většinu svého volného času botanickými výzkumy. Jeho

vědecké putování ho zavedlo do Severní Afriky, Spojeného království, na Pyrenejský

poloostrov a mnoho dalších zemí.8 Bez štědré finanční odměny od rakouského arcivévody

Karla, kterou získal jako poděkování za kvalitní patnáctiletou výuku jeho čtyř synů, by si však

tyto cesty dovolit nemohl. Arcivévoda ovšem nezůstal pouze u finanční odměny a za jeho

učitelský počin byl Köchel povýšen do rytířského řádu.9

Köchelova pozornost byla věnována i vědě hudební. V roce 1862 publikoval a

katalogizoval tematický seznam děl W. A. Mozarta, tzv. Köchelův seznam, německy Das

Köchelverzeichnis. Od této doby nejsou Mozartovy skladby značeny opusovým číslem jako u

ostatních skladatelů, nýbrž číslem v Köchelově seznamu, jemuž předchází písmena KV,

v angličtině pouze K. Celý název v němčině zní „Chronologisch-thematisches Verzeichnis

sämtlicher Tonwerke Wolfgang Amadé Mozarts“ (Chronologicko-tématický seznam všech

hudebních děl Wolfganga Amadea Mozarta.)10

Dalším jeho počinem bylo roztřídění Mozartových děl do dvaceti čtyř kategorií, které

zveřejnilo vydavatelství Breitkopf & Härtel v letech 1877-1910 v prvním vědeckém vydání

Mozartových děl tzv. Alte Mozart-Ausgabe.8

Köchelův seznam je rozčleněn chronologicky podle doby a místa vzniku skladeb, což

je ovšem problém, jelikož některé skladby byly psány v delším časovém úseku a některé byly

objeveny až později. Díky tomuto faktu se v seznamu objevují pouze data, ve kterých byly

skladby zkomponovány a zároveň měly stejného roku premiéru.

Od doby vydání prvního seznamu vzniklo mnoho dalších edic s opravami. Tímto

seznamem se zabýval například i Albert Einstein, který uveřejnil 3. edici v roce 1937.7

Nejnovější vydaná edice je osmá, z roku 1983. 9

8 Přispěvatelé Wikipedie. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Ludwig von Köchel [online]. Datum

poslední revize 23. 03. 2015, 08:05 UTC, [cit. 24-09-2015]. Dostupný z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Köchel 9 VLADISLAUS. Ludwig von Köchel [online]. ČBDB: Československá bibliografická databaze. c.

2009-2015, [cit. 24-09-2015]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-25069-ludwig-von-kochel 10

W. A. Mozart: Díla: Köchelův seznam [online]. [cit. 2015-08-20] Dostupné z:

http://webovky.www.mozart.xf.cz/kocheluv_seznam.html

8

Celý Köchelův seznam zde uvedený není, jelikož obsahuje 626 skladeb a jeho veškerý

obsah je dnes již volně přístupný. Vypsány jsou zde pouze skladby komponované výhradně

pro flétnu, či díla v komorním obsazení s flétnou.

KV. rok město skladba

10 1764 Londýn Sonata No. 1 in B-flat major

11 1764 Londýn Sonata No. 2 in G major

12 1764 Londýn Sonata No. 3 in A major

13 1764 Londýn Sonata No. 4 in F major

14 1764 Londýn Sonata No. 5 in C major

15 1764 Londýn Sonata No. 6 in B-flat major

87 1770 Symfonie pro 2 flétny, 2 hoboje, 2

trumpety a smyčce D dur

100 1769 Salcburk Serenáda č.1 (Kasace-Finalmusik) s

pochodem, 2 hoboje(flétny), 2 lesní rohy, 2

trumpety a smyčce D dur

285 1777 Mannheim Kvartet pro flétnu a smyčce č. 1 D dur

285a 1778 Mannheim Kvartet pro flétnu a smyčce č. 2(ztracený)

G dur

285b 1778 Mannheim Kvartet pro flétnu a smyčce č. 3 C dur

296 1778 Mannheim Sonata in C

298 1786 Vídeň Flute Quartet No. 4 in A major

299 1778 Paříž Paříž Koncert pro flétnu a harfu C dur

313 1778 Mannheim Koncert pro flétnu G dur

314 1778 Mannheim Koncert pro flétnu (nebo hoboj) D dur

315 1778 Mannheim Andante pro flétnu a orchestr C dur

370(368b) 1781 Mnichov Kvartet pro flétny (hoboje) F dur

389 1781-82 Vídeň Welch ängstliches Beben: 2 Tenors, Flute,

Oboe, Bassoon, 2 Horns in E♭, Strings

424 1783 Salzburg Duo No. 2 For Flute and Clarinet

9

3. Doba a okolnosti vzniku Mozartových flétnových koncertů

Oba Mozartovy flétnové koncerty (KV. 313, KV. 314) spolu s koncertem pro flétnu a

harfu (KV. 299) mohou být považovány za pokus překročit hranice jeho rodného města

Salcburku. Během svého koncertního turné po Evropě (Mnichov, Augsburk) odjel W. A.

Mozart se svou matkou do Mannheimu, sídla knížete Karla Theodora, kam dorazili

v listopadu roku 1777. Přestože se slavná epocha tzv. Mannheimské školy v té době již chýlila

ke konci, byl Mannheim stále vyhlášeným hudebním centrem, které mohlo milovníkům

hudby mnoho nabídnout. Není divu, že se zde Mozart cítil mnohem lépe než doma. Našel

mnoho hudebních přátel, seznámil se s vynikajícím orchestrem a významnými muzikanty.11

Pověra o Mozartově nechuti k flétně nebyla určena přímo nástroji jako takovému.

Určitou nelibost choval spíše k samotným flétnistům, kteří se vyznačovali vzpurností a

neukázněností, přepracovávající notové zápisy bez předešlé domluvy s autorem.12

Ke svému

štěstí zde potkal skladatele Johanna Baptistu Wendlinga (*1723, †1797), který byl zároveň

jedním z nejlepších flétnistů své doby a jehož schopnosti inspirovaly mnoho dalších

skladatelů k napsání kompozic pro tento nástroj. Wendlingova laskavost došla tak daleko, že

Mozarta seznámil s mimořádně zámožným Holanďanem Ferdinandem de Jeanem.11

De Jean, nebo jak mu také Mozart s Wendlingem škodolibě říkali “starý Indián“, byl

vojenským lékařem v Münsteru. Ve věku 27 let odcestoval do Batália, aby tam pracoval jako

chirurg. Bohatý diletant byl milovníkem věd i umění, a jelikož byl sám vášnivým amatérským

flétnistou, nabídl Mozartovi sumu 200 zlatých, jestliže pro něj zkomponuje tři krátké a lehké

koncerty pro flétnu. 11

Mozart projevoval jakousi netečnost k De Jeanovi a neměl přílišnou

zálibu ani ve flétně jako takové. To je zřejmé i v úryvku z jeho dopisu napsaného otci 14.

února 1778: „…Vy víte, že nemám energii, když mám psát pro nástroj, který nemohu strpět…“

13 Přesto v zakázce viděl vážnou příležitost zajistit si rozumný příjem, a tak De Jeanovu

nabídku přijal.

De Jean byl však velice chytrý a zkušený, a tak dal Mozartovi na srozuměnou, že

nezaplatí za hudbu předem, jak bylo zvykem. Své peníze měl Mozart spatřit až po odevzdání

11

ANDERSON, Keith. Mozart: Flute Concertos [CD booklet]. Patrik Galloise, flute. Naxos Rights,

2004. 1 CD. 12

JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.

s. 48. 13

BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1991. 222 s. ISBN 80-

7058-248-0. s.85-86, 87, 94.

10

všech objednaných partitur. Tato událost se stala také věčným tématem v dopisech, které si

mezi sebou Leopold Mozart se svým synem posílali.

„…Chci, aby jste mi ihned po obdržení tohoto psaní napsali, kolik peněz máte u sebe.

Doufám, že můžeš určitě počítat s oněmi 200 zl. Zhrozil jsem se, když jsi napsal, že chceš teď

docela pohodlně dokončit hudbu pro Mr. De Jeana,-a to jsi ji ještě neodevzdal? a chtěl jsi 15.

února odejet?...“ 13

Do února roku 1778 napsal Mozart oba flétnové koncerty, jež známe, spolu se třemi

kvartety pro flétnu a smyčce č. 1 D dur (K.285), č.2 G dur (K. 285a) – ztracený, č.3 C dur

(285b).14

Třetí objednaný koncert však nebyl nikdy napsán a postupem času vyšlo najevo, že i

druhý koncert pro flétnu a orchestr D dur (K. 314) nebyl originální prací. Když byly v roce

1920 přezkoumány party Mozartova hobojového koncertu dur, potvrdilo se, že tento flétnový

koncert byl jednoduše přepracován. Mozart snad tímto způsobem chtěl rychle dodat alespoň

dva ze tří slíbených koncertů.11

Mozarta v Mannheimu už nic nedrželo. Poté, co od De Jeana obdržel méně než

polovinu honoráře, odjíždí s matkou 14. 3. 1778 do Paříže. Téhož roku se mu podařilo získat

místo u knížete De Guines, jehož dceru vyučoval kompozici a o níž se zmínil také svému otci

v dopise 14. května 1778: „…Myslím, že v posledním dopise jsem Vám již napsal, že De

Guines, jehož dceru učím, hraje překrásně na flétnu a ona skvěle na harfu…“ 13

Ano, Mozart byl skutečně okouzlen virtuozitou obou amatérských hráčů a kníže zase

jím. Možná proto již brzy obdržel Wolfgang od De Guinese zakázku na dva koncerty. Jeden

pro flétnu a druhý pro harfu. A tak Mozart, aby nemusel psát dva samostatné kusy, ale

zároveň chtěl rychle vyhovět požadavku, zkomponoval jeden samostatný koncert, ve kterém

se uplatnily oba nástroje. Koncert pro flétnu a harfu C dur KV. 299 vznikl v létě roku 1778 a

patří mezi nejpůvabnější koncert pro flétnu.15

Jakkoli byl na začátku Mozart udiven interpretační schopností knížete a jeho dcery,

v červenci jeho spokojenost ochabla. Svému otci píše, že kníže už má koncert více jak čtyři

měsíce a ještě nezaplatil, a k tomu ještě dvě vyučovací hodiny jeho dcery zaplatil jako jednu.

Tady přichází další z praktických rad Leopolda Mozarta – vyžadovat peníze od nedbalých

zákazníků ihned, aniž by je urazil. To však bylo umění, kterému se Wolfgang postupně učil.11

14

Přispěvatelé Wikipedie. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Ludwig von Köchel [online]. Datum

poslední revize 23. 03. 2015, 08:05 UTC, [cit. 24-09-2015]. Dostupný z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Köchel 15

VERROUST, Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].

Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964. 1 CD.

11

I když zde sklidil několik pochvalných referencí, tvoří Paříž smutnou kapitolu

Mozartova života. Jeho matka v té době těžce onemocněla tyfosní horečkou a za čtrnáct dní,

3. července, zemřela. Wolfgangovi tak nezbylo nic jiného než povolit Leopoldovu naléhání a

nastoupit zpáteční cestu do Salcburku, kam se vrátil v lednu 1779. 16

16

JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.

s.64-65.

12

4. Charakteristika Mozartových koncertů pro flétnu

V 18. století se stal instrumentální koncert druhým rozsáhlým hudebním útvarem po

symfonii. Plně zformován byl již v době baroka, v období klasicismu přebírá třídílnou formu,

která je typická i pro Mozartovy Flétnové koncerty.17

Ty jsou zkomponovány pro obvyklé

orchestrální osazení, plné melodických invencí s jasnou hudební texturou.18

Koncert G dur KV. 313

1. Allegro maestoso

2. Adagio ma non troppo

3. Rondo. Tempo di Menuetto

Koncert D dur KV. 314

1. Allegro aperto

2. Andante ma non troppo

3. Rondo. Allegretto

Koncert pro flétnu a harfu C dur K. 299

1. Allegro

2. Andantino

3. Rondo. Allegro

17

KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha: Edition

Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. 173.s. 18

ANDERSON, Keith. Mozart: Flute Concertos [CD booklet]. Patrik Galloise, flute. Naxos Rights,

2004. 1 CD.

13

4.1. Koncert pro flétnu a orchestr G dur KV. 313

I přes zvěsti, že Mozart zrovna neoplýval láskou k flétně, nenajdeme v Koncertě pro

flétnu G dur nic, co by tuto teorii potvrzovalo. Hudba zde dostává vznešený, zámecký

charakter, který každého posluchače okamžitě okouzlí. Objednavatel se zároveň zdál být

velice zkušeným amatérem, jelikož jednotlivé věty jsou značně technicky náročné. 19

Rytmus v první větě Allegro maestoso naznačuje vojenskou chůzi, přičemž začátek

hlavního tématu je v energickém forte, které se vzápětí ihned slabě zopakuje o oktávu níž.

Tyto kontrasty Mozart individuálně užívá v průběhu celého koncertu. První věta byla

na míru zkomponovaná potřebám De Jeana, jakož i radostná třetí věta - finální Rondo.

Problémy začaly až při druhé větě Adagio non troppo, která je zajímavá také svým

orchestrálním obsazením - dva hoboje vystřídají dvě flétny. Tady se Mozart setkal s prvním

nesouhlasem vůči své práci. Pro holandského zákazníka se zdála být tato věta příliš náročná

ve vedení sólového hlasu a hlavně v ladění. 19

V závěru orchestrální předehry připravují lesní

rohy nástup flétny pěti tóny v poloze a2, přičemž samotná flétna navazuje na orchestr dalšími

dvěma tóny a2 ve stejné poloze a navíc v slabé dynamice.

19

VERROUST,Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].

Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964. 1 CD.

14

Využití lesních rohů v orchestru bylo v této době obvyklé. Wolfgang si jejich zvuk

zamiloval v době strávených v Paříži, kde potkal slavného Jana Václava Sticha, významného

hornistu, pro kterého dokonce r. 1778 složil koncertantní symfonii pro flétnu, hoboj, lesní roh,

fagot a malý orchestr.20

Takový začátek koncertu pro sólovou flétnu s orchestrem je v ladění opravdu značně

náročný i pro zkušeného hráče. Zde se můžeme pouze domnívat, jaké sympatie Mozart

pociťoval k De Jeanovi, když mu nachystal toto malé a zákeřné překvapení.

De Jean byl však neústupný, a tak musel Mozart zkomponovat novou jednodušší

druhou větu k tomuto koncertu, Andante C dur KV. 315, jež měla původní Adagio non troppo

nahradit. Dnes se však Koncert G dur interpretuje s původní druhou větou a Andante C dur se

uvádí jako samostatně hraný kus. 19

20

NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby XVIII. století. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné

literatury, hudby a umění, 1955. 399 s. ISBN neuvedeno. s. 196..

15

4.2. Koncert pro flétnu a orchestr D dur KV. 314.

Aby Mozart v rychlosti dodal druhý ze tří slíbených koncertů pro De Jeana,

transponoval svůj hobojový koncert C dur (KV. 314) o tón výš, původně zkomponovaný pro

skvělého hobojistu Friedricha Ramma. Je proto možné pochopit De Jeanovo rozčarování a

neochotu interpretovat skladbu, která byla již použita. Jelikož Mozart nikdy nedodal třetí

koncert, a tím nebylo původní znění smlouvy naplněno, zkrátil De Jean Mozartovi honorář na

méně než polovinu.21

Koncert D dur napsaný ve standartní sonátové formě není pouhým přepracovaným

hobojovým koncertem. Mozart v první větě Allegro aperto použil jednotlivé melodické úseky

ze svého houslového koncertu č. 5 A dur KV. 219, z klavírního koncertu KV. 238 a také

z dalších operních árií.

Ve druhé větě Andante ma non tropo, zkomponované v subdominantní tónině G dur,

se zaměřuje na lyrickou melodii, kterou umocňuje zdobností melodické linky.

Opakující se části ze závěrečné věty Rondo Allegretto, použil i v arii „Welche Wonne,

welche Lust“ z opery Únos ze Serailu, uvedenou čtyři roky po premiéře Koncertu D dur.

Finále nám nabízí velké množství svěžích melodií s pasážemi, které jsou charakteristické svou

značnou virtuozitou a právě v tomto ohledu amatérský flétnista dostal možná víc, než za co

zaplatil.16

21

FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the

Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 5.

16

4.3. Koncert pro flétnu a harfu C dur KV. 299.

Koncert pro flétnu a harfu C dur, napsaný pro knížete De Guines a jeho dceru, je

skutečným mistrovským dílem. První věta Allegro je pozoruhodná především svou lehkostí,

kdy v jejím začátku po zaznění tutti uchopí sólové nástroje hlavní téma, dále se variačně a

virtuózně rozšiřující. Omezený zvuk harfy podpírá Mozart nadmíru citlivě pomocí

doprovodného orchestru.

Provedení se přiměřeně zříká tematických komplikací, které byly doposud

charakteristickým rysem jeho hudby. Naopak je zde pozornost věnována modulačním a

figurativním obměnám tematického materiálu.22

22

VERROUST, Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].

Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964. 1 CD.

17

Již brzy probíhá vložená repríza, ve které se uplatňují různá instrumentální sóla.

18

Celá druhá věta nese nádech přírodní grácie, jednoduchosti a lehké výraznosti.

V následujícím Andantinu dochází ke zvyšování napětí jak ve výrazu, tak i ve vzájemném

zvukovém vztahu. Po krátkém úvodu smyčců se rozvinou sólové nástroje, kdy smyčce dávají

zvukový podklad k nádhernému dialogu mezi flétnou a harfou.22

Charakteristickou složkou v koncertech byla kadence, zpravidla vložená před koncem

jednotlivých vět. Byla to místa v hudbě nechaná pro sólové hráče bez orchestru, ve kterých

mohli ukázat publiku svou technickou zručnost. Tyto kadence si hráči většinou skládali sami,

uzpůsobené svým technickým možnostem.23

Jelikož oba sólisté neuměli improvizovat,

vypracoval jim Mozart navíc k dokončeným větám kadence, které se postupem času ztratily.24

23

KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2 vyd. Praha: Edition

Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. 173.s. 24

FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the

Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 6.

19

5. Život a dílo Carla Philippa Stamitze

Martin Stamic, praděd C. P. Stamitze, přišel s rodinou do Čech v 17. století ze

slovinského Mariboru. Odtud pokračovala generace Stamitzů do Německého Brodu (dnes

Havlíčkova Brodu), kam se kolem roku 1710 Antonín Ignác Stamic, syn Martina Stamitze,

přestěhoval. Zde se oženil s Rozinou Boëmovou, která mu porodila celkem 11 dětí. Třetím

z nich byl i Jan Václav Antonín Stamic (německy Johann Stamitz), slavný český skladatel a

houslový virtuóz, otec Carla Philippa Stamitze.25

Carl Philipp Stamitz se narodil 7. května 1745 v Mannheimu. Své první hudební lekce

dostával, stejně jako W. A. Mozart, od svého otce Jana Václava. Po jeho smrti pokračoval ve

svých studiích pod vedením houslisty, kapelníka a hlavního učitele kompozice v Mannheimu

Franze Xavera Richtera (*1709, †1789), který napsal teoretické dílo Poučení o harmonii, aneb

důkladný návod k hudebnímu umění a pravidel kompozice. Mezi dalšími Stamitzovými

učiteli byl rakouský skladatel a mannheimský kapelník Ignaz Holzbauer (*1711, †1783), pod

jehož vedením se stal dvorní mannheimský orchestr jedním z nejvýznamnějších v Evropě a Christian

Cannabich (*173, †1798), houslista, kapelník a skladatel, který se společně s Johannem

Stamitzem podílel na utvoření orchestrální textury, jež se stala základem Vídeňské školy.26

Už v dětství se stal virtuózním hudebníkem, který skvěle ovládal hru na housle, violu a

violu d’amore. Již v sedmnácti letech začal působit v proslulém mannheimském orchestru

jako druhý houslista, což mu umožňovalo propracovat brilantní techniku ve hře, získat znalost

vrcholné kultury orchestru i dobře zvládnout tehdejší mannheimský repertoár.

Ve svých pětadvaceti letech zahájil dráhu houslového virtuóza a roku 1770 opustil

Mannheim. Cesta ho zavedla do Paříže, kde dosáhl veliké popularity a seznámil se s mnohými

předními hudebníky, např. s Gossekem, Leducem a Beerem. Stal se zde dvorním skladatelem

vévody Luise de Noailles a někdy i se svým bratrem Antonem Stamitzem pravidelně

vystupoval na Concerts Spirituels.27

25

NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby XVIII. století. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné

literatury, hudby a umění, 1955. 399 s. str.191. 26

Wikipedia přispěvatelů. Carl Stamit: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední revise

2015-08-16, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:

https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Carl_Stamitz&oldid=676313373 27

RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments. Radomír Pivoda: Flute

[CD booklet]. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008. s.19.

20

Léta strávená v Paříži byla pro Carla Philippa Stamitze klidná a poměrně úspěšná.

Seznámil se zde s českým rodákem, klarinetistou Josefem Beerem (německy znám jako

Johann Joseph Beer). Tato spolupráce se zdála být přínosná jak pro Stamitze, tak i pro Beera.

Stamitz si mohl díky Beerovi prohloubit znalosti klarinetové hry a tak docílit přijatelné

technické obtížnosti ve svých klarinetových koncertech. Na jednom z nich (č. 6- E dur) se na

titulní stránce vídeňského rukopisu objevují dokonce jména obou umělců. Můžeme tedy

předpokládat, že Stamitz zkomponoval tento koncert společně s Josefem Beerem, svým

poradcem.19

V této době byl návštěvníkem Paříže i W. A. Mozart, který si odtud odnesl

naopak smutné vzpomínky. Zdali se spolu tito umělci setkali osobně, již bohužel nevíme.

Po roce 1779 vystupoval v Hagu na dvoře Viléma V. Oranžského, kde si zahrál na

koncertě 23. 11. 1783 spolu se třináctiletým Ludwigem van Beethovenem.

V letech 1785-1787 podnikl jako virtuóz několik cest do Evropy a mezi města, která

navštívil, patří například Frankfurt nad Mohanem, Augsburg, Štrasburk, Londýn, Haag,

Lübeck, Hamburk, Drážďany a Praha. Roku 1789 se stal ředitelem Liebhaberských

koncertů.23

V této funkci setrval jeden rok, než se přestěhoval do Greizu, kde se oženil s Marií

Josefou Pilzovou. Netrvalo dlouho a narodil se jim syn a o další dva roky později dcera. Už

proto bylo velmi nutné získat stálé místo u dvora Friedricha Franze I., které naneštěstí

nedostal, a tak byl nucen stále cestovat. Bohužel ani v Lipsku a Schwerinu se mu získat jisté

zaměstnání nepodařilo. Proto podnikla celá rodina roku 1793 zpáteční cestu, tentokrát do

rodného Mannheimu, kde se stal kapelníkem a učitelem na tamější univerzitě, ale jeho plat

mu nestačil na to, aby uživil sebe i své děti.

Mezi lety 1794 – 1795 se přestěhovali do universitního městečka Jena v Německu, kde

se stal učitelem na tehdejší akademii. Narodili se mu zde další dva synové, kteří zemřeli

v raném věku, stejně jako jeho starší syn a dcera. Podobně jako Mozart se i on musel ke konci

života setkat s tím, že panské poměry a požadavky bránily umělcům získat požadované

postavení. Důsledkem bylo, že se do konce svého života značně zadlužil.28

Carl Philipp Stamitz vynikl jako znamenitý instrumentalista a stal se prominentním

představitelem druhé generace mannheimské školy. Hlavní těžiště jeho tvorby je

v symfoniích, kterých se dochovalo kolem padesáti. Další důležitou složku v jeho tvorbě

zaujímají koncerty pro klarinet (11 koncertů, z nichž alespoň jeden byl zkomponován

společně s Johannem Josephem Beerem), violoncello, flétnu, fagot, basetový roh, housle,

violu d´amore a dalších kombinacích těchto hudebních nástrojů. Kromě koncertů pro různé

28

Převzato ze serveru mistři klasicismu: Stamitz Carl Philip [online]. [cit. 2015-10-05]. Dostupné z:

http://www.klasika.wz.cz/Zivotopisy/Stamic/Stamic.php

21

nástroje zkomponoval také nejméně 28 koncertantních symfonií, komorní hudbu a dvě opery:

Der verliebte Vormund (1787) a Dardanus (1780), jež jsou obě považovány za ztracené.

Carl Philipp Stamitz zemřel 9. listopadu 1801 v Jeně.23

22

6. Vliv Mannheimu na hudební styl C. P. Stamitze

Carl Philipp Stamitz patří k nejkultivovanějším skladatelům 18. století. Byl

představitelem zralého klasicismu, jeho hudba vynikala lehkostí a graciézností, která

ztělesňuje galantní éru doby. Svůj život i uměleckou dráhu spojil s Mannheimem, kde

působila mannheimská kapela, obdivovaná Mozartem. Právě zde získal znalost vrcholné

kultury orchestru.

Mannheim je nyní součástí Bádenska- Württenberska, avšak v 18. století leželo město

na území Falce. Právě sem, do šlechtické kapely falckého kurfiřta Karla Theodora, odcházeli

hudebníci za lepšími profesními i finančními podmínkami. Mezi významné české skladatele,

podílejících se na hudebním mannheimském životě, patřili F. X. Richter (*1709, †1789), A.

Fils (*1729 nebo 1730, †1760), J.Čart (*1708, †1778) a další. Největšího významu dosáhl

orchestr po příchodu českého skladatele Jana Václava Stamitze roku 1745, otce Carla

Philippa.24

Díky příchodu hudebníků z různých zemí se v orchestru mísilo mnoho kontrastních

stylů hry, které přinesly nové hudební myšleny a orchestr brzy začal určovat nové směry

instrumentální hudby i nový způsob její interpretace. Tím se i hudební forma mění a stává se

dramatickou. V této době hudba nebyla podřízena vkusu aristokracie a vlivem českých

hudebníků působících v Mannheimu, se začaly objevovat lidové prvky a větší uvolněnost.

Zatímco za vlády Karla Filipa převládaly vlivy italské hudby, Karel Theodor udržoval čilé

styky s Francií a tím se pokroková osvícenská doba dostala i do Mannheimu.29

Velký tlak byl

vyvíjen především na skladatele, kteří již museli své skladby komponovat pro široké spektrum

posluchačů, kteří nehledali v hudbě jen zábavu a kratochvíli. Obecenstvo si žádalo nové

skladby, v nichž se bude více uplatňovat sólový nástroj nesoucí hlavní melodickou linku. Tak

vznikaly skladby určené především pro housle, které nejvíce připomínaly lidský hlas.30

Mannheimská škola nebyla pedagogicky koncipovaná tak, jak to známe dnes, kdy

funguje vztah: učitel – žák. Ve druhé pol. 18. stol se vystřídalo v kapele několik generací

29

NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby XVIII. století. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné

literatury, hudby a umění, 1955. 399 s. ISBN neuvedeno. str. 192-194, 222, 226. 30

TEICHMAN, Josef. Zčeských luhů do světa: Průkopníci české hudby. 2. vyd. Praha: Státní

nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 255 s. ISBN neuvedeno. str. 15-16.

23

hudebníků, kteří navazovali na své předchůdce, a tak se držela stylová soudržnost. Takovým

důkazem je bezesporu i tvorba rodiny Stamitzů.31

Hlavním přínosem J. V. Stamitze v Mannheimském orchestru bylo používání nových

nástrojů, především horn a klarinetů, které dodaly hudbě zvláštní zabarvení, a dechové

nástroje se tak staly nepostradatelnou skupinou v orchestru.17

Také ho velmi zajímalo

současné hudební dění, do kterého se pokoušel vnést nové myšlenky a výraz. Jeho pozornost

upoutala především symfonie. Italové komponovali často symfonie dvouvěté, kdežto Němci

třívěté.

Carl Philipp Stamitz však nepokračuje, po vzoru svého otce, v nové čtyřvěté cyklické

sonátové formě, kdy byl do původně třívětého schématu vložen francouzský tanec - menuet.

Čtyřvěté schéma orchestrální symfonie tak vypadalo takto: první věta měla dynamický

charakter a tvořila nejzávažnější část symfonie, ve které se uplatňovala sonátová forma.

Druhá volná a klidná věta se vyznačovala odlišnou tóninou, následovala třetí věta menuet s

triem (po zavedení lesních rohů do orchestru zde měly svou sólovou úlohu) a ve čtvrté

závěrečné větě se myšlenkově propojila celá skladba, která se svou závažností vyrovnává větě

první.32

Carl se ve svých symfoniích inspiruje klasickým italským vzorem třívěté formy, tedy

rychle-pomalu-rychle. Pouze čtyři symfonie v sobě zahrnují menuet a trio a osm

koncertantních symfonií má skladbu pouze dvouvětou. Po vzoru Haydna má 12 symfonií

pomalý úvod.23

Plastičnosti hudby dosáhl Stamitz střídáním tónin, melodickými ozdobami

(uplatňovaly se především tzv. mannheimské vzdechy, sekundové průtahy, akcenty…),

změnami temp, náhlými dynamickými kontrasty a vkládáním crescend. Tento způsob práce s

dynamikou se stal inspirací i pro W. A. Mozarta, který po návštěvě Mannheimu zkomponoval

klavírní sonátu C dur (KV. 309), využívající Stamitzovy hudební kontrasty. Náhlé zrychlení a

zpomalení v hudbě bylo zároveň velkou výzvou pro dirigenty, kteří se již stávají skutečnými

vůdci orchestru.16

Carl Philipp se jako představitel druhé generace skladatelů Mannheimské školy

zaměřoval spíše na technickou ušlechtilost formy než na myšlenkovou nápaditost. V dílech

používá pravidelnost intervalů s osobitými přitažlivými melodiemi. Jeho skladby jsou

31

RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments [CD booklet]. Radomír

Pivoda, flute. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008. s.19. 32

KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha: Editio

Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. s. 172.

24

stylisticky podobné skladbám Mozarta či Haydna, ovšem oproti nim nejsou příliš virtuózně

vedené. Tento fakt však neubírá na zajímavosti a přitažlivosti jeho děl a zcela odpovídá

ideálům nového galantního slohu.33

6.1. Charakteristika flétnového koncertu G dur op. 29.

Ačkoli bylo těžiště Stamitzovy tvorby v orchestrálních skladbách, jasné stylové

mannheimské základy, jako je plynulost, znalost orchestrální sazby, kantabilita terciových

pasáží a vzdechů, se objevují i v koncertních dílech pro sólové nástroje.34

Stamitzův flétnový koncert G dur op. 29 je psán ve standardní koncertní formě o třech

větách:

1. Allegro

2. Andante non troppo moderato

3. Rondo. Allegro

První věta koncertu je konstruována v sonátové formě s rozsáhlou expozicí. Její struktura

má aditivní charakter a nevykazuje tematický vývoj, jenž je považován za typický styl

vídeňského klasicismu. Stamitz zahrnul nové inovace Mannheimské školy i do svého díla, a

tak nimž je možno nahlížet na koncert v novém odlišném světle.

33

PLECNEROVÁ, Lenka. Flute Concertos: Richter, Stamitz, Benda. [CD booklet]. Eugenia

Zukerman,flute. Editor: Viera Chaloupková. Bratislava: OPUS a. s. 1989. 34

RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments. [CD booklet].

Radomír Pivoda, flute. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008. s. 20.

25

Například orchestr zde začíná s 48 takty předehry, než nastoupí flétna, která převezme

onen majestátní, jakoby královský fanfárový úvod a hlavní myšlenku. Tento sólový nástup

flétny je v klasicistním koncertu kontrastní k baroknímu concerto grosso, kde společně s tutti

(celý orchestrální soubor, většinou reprezentován smyčcovým souborem s několika málo

dechy) zní i malá skupina sólistů (tzv. concertino), která pokračuje i ve hře společně s tutti.35

35

KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha: Editio

Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. s. 113-114.

26

Druhá věta Andante non troppo moderato vyniká klidem a zpěvností ve flétnovém partu

spolu s jemnými pizzicatovými figurami v orchestrálním partu.

27

Závěrečná finální věta koncertu je ve francouzském stylu Rondo, kde se střídají dvě

základní tempa: Allegro a Grazioso. V této větě najdeme mnoho hudebních prvků

z mannheimské školy, například používání synkop.

28

Toto energické rondo plné života rozezní lehký part flétny, který se vzápětí rozvine

v plný hlas houslí. Tento variační kompoziční postup s hlavním tématem se opakuje v celé

skladbě.

Carl Philipp Stamitz byl oproti Mozartovi plodnějším skladatelem pro flétnu.

Zkomponoval celkem sedm koncertů a další díla pro komorní seskupení. Jeho hudební styl je

typický pro klasické období, charakteristický dlouhými pasážemi, stupnicovými běhy,

intenzivními dynamickými kontrasty, melodickými ozdobami a rytmickými stereotypy jakými

jsou synkopy a appogiatury. Struktura koncertu je rozsahově obdobou Baroque concerto

grosso, avšak nově je sólista viděn jako vůdce a je mu dána svobodná příležitost ukázat svou

virtuozitu. Orchestr je vnímán výhradně jako doprovod a kadence, vložená brzy ke konci

věty, je další příležitostí sólistova individuálního předvedení.36

36

PLECNEROVÁ, Lenka. Flute Concertos: Richter, Stamitz, Benda. [CD booklet]. Eugenia

Zukerman,flute. Editor: Viera Chaloupková. Bratislava: OPUS a. s. 1989.

29

7. Porovnání Mozartova koncertu G dur KV. 313 s flétnovým

koncertem G dur op. 29 od C. P. Stamitze

Stamitzův flétnový koncert op. 29 byl poprvé uveřejněn roku 1780. Tato doba byla

bez jakékoli pochyby zlatým věkem příčné flétny. Ta se ještě ve své barokní formě vyskytla

ve Francii koncem 17. století a již kolem roku 1720 dosáhla vysoké úrovně dokonalosti za

přispění některých geniálních výrobců instrumentů a flétnových virtuózů jakými byl

J. B. Wendling. Ovšem mechanismus moderní flétny, který známe dnes, byl dotvořen

Theobaldem Böhmem až roku 1832 a Böhmova flétna byla publiku poprvé představena roku

1851 na výstavě v Londýně.37

I přes mechanickou nedokonalost nástroje oplývá koncert

brilantními pasážemi, čímž vzbuzuje obdiv a respekt před uměním dobových interpretů.

Ve svém Flétnovém koncertě G dur op. 29 nám nabízí Carl Philipp Stamitz mnoho

vlídných a příjemných melodií, které jsou pro jeho hudbu typické. Koncert je, stejně jako

Mozartův Flétnový koncert G dur KV. 313, psaný v sonátové formě, což bylo v této době

obvyklé, stejně jako použití stejné tóniny. Možnosti příčné flétny byly i přes značný vývoj

stále omezeny především svým tlumeným zvukem a intonací, a tak skladatelé často sahali po

tóninách snadno hratelných, což je výhodou i pro flétnisty v dnešní době. Jak píše Bílková

Thůmová:

„Flétna je jedním z nejdokonalejších a nejkrásnějších dechových nástrojů. Má dobrou

mechaniku, která umožňuje velké skoky, výbornou chromatiku, hbité staccato a rychlost

rozložených akordů a stupnic. Mezi nedostatky patří menší dynamická škála, obtížněji znějící

tóny ve spodním rejstříku a nevelký manipulační prostor při intonaci ve vysoké poloze.“ 38

Ovšem při přečtení obou partitur či poslechu Mozartova a Stamitzova koncertu se nám

může zdát, že podobnost, která mezi nimi je, nemusí být náhodná. Na povrch se tedy dostává

otázka. Je možné, že Mozart hledal v Mannheimu hudební inspiraci ve Stamitzově flétnovém

koncertě G dur, aby mohl co nejdříve odevzdat slíbený koncert De Jeanovi, nebo naopak byl

37

Wikipedia přispěvatelů. Theobald Boehm: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední revise

2015-09-13, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:

https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Theobald_Boehm&oldid=680816695 38

BÍLKOVÁ TŮMOVÁ, M. Povídání o hře na příčnou flétnu [online učebnice].Praha : 1994 [cit. 2009-

02-27]. Dostupný z WWW: <www.bilkovatumova.euweb.cz> , s.14.

30

Stamitz okouzlen Mozartovou hudbou natolik, že podobné hudební a melodické prvky použil

do své skladby?

Jistá podobnost je zřejmá už v samotném začátku prvních vět. Stejně jako Mozart

začíná Stamitz svůj koncert tečkovaným rytmem. Celá první věta Allegro tak dostává

podobný charakter jako Mozartovo Allegro maestoso.

C. P. Stamitz

W. A. Mozart

31

Zajímavý je také čtvrtý a pátý takt ve druhé větě Andante non troppo moderato ze

Stamitzova koncertu v porovnání s druhým a třetím taktem v Mozartově Andante C dur

(původně se hrálo jako druhá věta v koncertě G dur). Rytmus i směr pohybu sólové flétny je

zde skoro stejný.

Carl Stamitz

W. A. Mozart

Třetí věty obou skladatelů jsou zkomponovány v rondové formě ve ¾ taktu, kdy

Stamitzovo Rondo allegro podobně jako Mozartovo Rondo Tempo di Minuetto využívá stejné

notové hodnoty vázané ligaturou, díky níž jsou si tyto věty blízké.

C. P. Stamitz

32

W. A. Mozart

Když porovnám výše uvedené ukázky, domnívám se, že je možné hledat spojitost

mezi Stamitzovým Flétnovým koncertem G dur op. 29 a Mozartovým Flétnovým koncertem

G dur KV. 313. Díla jsou napsaná ve stejném hudebním duchu, jsou plná radosti, hravosti a

zároveň pomyslné interpretační jednoduchosti. Oba skladatelé byli ovlivněni inovacemi

Mannheimské školy, především v důrazu na galantní styl (tečkované figury, trioly

v šestnáctinových notách, appogiatury).

Nicméně hlavní rozdíl mezi těmito koncerty je v celkovém kompozičním přístupu.

Stamitz zkomponoval svůj koncert více v symfonickém stylu obsahujícím dlouhé, pojící se

melodie s výrazným partem pro orchestr. Oproti tomu Mozart napsal koncert v jednodušším

elegantním stylu, vybudovaným na melodické lince flétny a je více zvýrazněn dialog mezi

tutti a sólistou.

S důležitým přihlédnutím k roku vzniku obou koncertů jasně vyplývá, který skladatel

se mohl inspirovat skladbou svého současníka. Mozartův Flétnový koncert se datuje do roku

1778 39

, zatímco Stamitzův Flétnový koncert byl poprvé uveřejněn v roce 1780.

39

FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the

Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 5.

33

8. Názory světových flétnistů a pedagogů

Oslovila jsem čtyři uznávané flétnisty a významné světové pedagogy, zdali by mi

sdělili svůj názor na interpretaci Mozartových flétnových koncertů a co se jim vybaví, když si

na tato díla vzpomenou. Jsem velmi poctěna, že všechny níže uvedené flétnisty jsem měla

možnost poznat osobně již za svých studií a později i při osobních návštěvách a dlouhých

rozhovorech. K mé radosti jsem se dozvěděla mnoho zajímavých skutečností a samozřejmě

také veselých historek, jež tato díla provázejí. V následujících řádcích bych se chtěla podělit o

zajímavé postřehy těchto flétnistů, které mi byly osobně sděleny a určeny pouze pro tuto

práci, a zároveň přiblížit jejich koncertní a pedagogickou činnost.

Příspěvky a životopisy všech zahraničních flétnistů jsou uvedeny v českém překladu.

Originální bibliografické znění je volně dostupné na internetových stránkách uvedených

v citacích.

8.1 František Malotín.

Záběr profesora pražské konzervatoře Františka Malotína (nar. 15. 11. 1929 v Barchůvku) je

nesmírně široký a zahrnuje nejednu oblast lidské činnosti spojenou s příčnou flétnou.

Přirozený přístup k hudbě a základy zdravého hudebního cítění získal již ve svém rodišti od

venkovských muzikantů Fišerovy kapely. Odborného vzdělání se mu dostalo na Pražské

konzervatoři ve třídě profesora Františka Čecha. Následovala angažmá v Armádní opeře,

AUS VN, v Pražském komorním orchestru bez dirigenta a v SOČRu pod vedením

šéfdirigenta Aloise Klímy. Zde Malotín působil jako první flétnista bezmála třicet let (1955-

1984).

Na Pražské konzervatoři začal vyučovat v roce 1964 a od roku 1968 působil na tehdejší LŠU

(dnes ZUŠ) ve Voršilské ulici. Zde už v roce 1971 uvedl do praxe zahnutou hlavici pro

začínající flétnisty a francouzský model flétny s pěti otevřenými otvory v klapkách. V roce

1980 začal s výrobou flétnových hlavic. O jedenáct let později spatřily světlo světa také první

stříbrná a zlatá flétna značky Malotín. Malotínovo snažení nezůstalo bez patřičné odezvy u

žáků. Ti se mu postupně odvděčili vítězstvími v národních i mezinárodních soutěžích. Za

34

všechny jmenujme alespoň opakovaná vítězstvív soutěžích tehdejší LŠU (dnes ZUŠ) i

konzervatoří, několik vítězství v národní a dvě prvenství v mezinárodní soutěži Concertino

Praga, první cenu v soutěži Pearl Flute Competition v Londýně, třetí cenu v soutěži Pacem in

terris v Bayreuthu, první cenu v European Music Prize 2000 v Hannoveru, první cenu v

Concours Européen de Musique v Picardii, Concours Léopold Bellau v Paříži, Concours

National de Jeunne Flûtist v Paříži, Rottary Club Prize v Norimberku a Special Prize Web

Concert Hall Competition v New Yorku, dále vítězství v konkurzu a přijetí na Conservatoire

Supérieur de Paris-CNR a několik dalších cen. Jeho žáci zasedli v České filharmonii,

Symfonickém orchestru Karlovy Vary, Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, v orchestru

opery Národního divadla a Komorní opery, v orchestru Syrinx-Czech Chamber Philharmonie

i v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK a na místě profesora flétny na konzervatořích v

Praze, Plzni a Českých Budějovicích a na Ostravské univerzitě. Uplatnili se také v zahraničí

(Lyon, New York, Tokyo, Oslo, Paříž, Linec, Bonn, Stuttgart, Dubaj, Řecko, Španělsko).

Samostatnou a velkou kapitolou činnosti Františka Malotína je organizování flétnových kurzů

a seminářů. Nejznámější jsou letní flétnové kurzy v Jičíně, v Olomouci a v současné době v

Českých Budějovicích (dosud 16 ročníků). Malotín svou publikační činnost zahájil vydáním

orchestrálních studií ze symfonických děl Antonína Dvořáka.

Následuje sepsání celoživotních pedagogických zkušeností, jehož první část, Praktická

metodika, vyšla v roce 1998. Volným pokračováním je flétnová škola s příznačným názvem

První doteky (vyšla v Bärenreiter Praha v roce 2005). Dílo završuje Probouzení k dokonalosti,

které rozšiřuje studijní látku do celého tónového rozsahu flétny a přináší podrobný návod k

opravdovému a dokonalému cvičení. Mezi další oblasti činnosti Františka Malotína patří

fotografování (je členem v klubu fotografů amatérů Nekázanka, účastní se fotografických

soutěží a pořádá výstavy), dále cvičení jógy (v letošním roce získal 2. cenu v soutěži Ásana

09), je dlouholetým členem Makrobioklubu v Dobrušce a Military Car Clubu Plzeň a se svým

jeepem se pravidelně účastní Convoy of Remembrance.40

40

MALOTÍN, František. První doteky. K vydání připravila Jindra Černá. 1.vyd. Praha: Editio

Bärenreiter, spol. s. r. o., 2009. 136 s. ISBN 260103610.

35

„Mozartův flétnový koncert G- dur.

Jistě nepřeháním, když napíši, že ho právem můžeme považovat za klenot ve flétnové

literatuře. Bylo o něm mnoho napsáno a je také nahrán mnoha flétnisty všech národností. Ale

myslím, že historky týkající se přímo tohoto koncertu (na které rád vzpomínám) snad dnes již

nikdo nezná, nebo jen málokdo.

Některé pochází z vyprávění mého známého flétnisty a dirigenta, který byl zároveň důvěrným

přítelem význačného francouzského flétnisty ještě nedávno žijícího v Paříži.

Ten měl ve III. větě „zakletý“ jeden takt, který mu většinou nevyšel. Když již přestávalo být

tajemstvím, scházeli se na jeho koncertech flétnisté z Paříže a škodolibě čekali na ono místo.

Samotného interpreta to nevyvádělo z jeho klidu, ale stále přemýšlel, jaká záhada v tom může

být. Náhle se zaradoval: „Už jsem na to přišel, v čem to je. Musím si tam uvědomit fis!“Pln

důvěry v dobré vyřešení tajemné záhady se na příštím koncertě opět dostává k onomu taktu.

Ale jaké překvapení? To místo opět nevyšlo.

Jiný příběh, vztahující se k Mozartovu koncertu G-dur vystihuje důslednost jiného flétnisty,

kterého zaujalo v první větě místo v taktech 118 a 119.

36

Vznikla u něho domněnka, že to místo má být shodné s předešlými podobnými takty 107 a 108

a že tedy v obou případech by měl být interval stejný.

Po dlouhých úvahách a studiu nabyl pevného přesvědčení, že a1 v taktu 118 má být

každopádně o oktávu nižší a že i sám autor to tak zamýšlel. Považoval to za velký objev a

chtěl pro jeho zveřejnění udělat maximum. Celou věc náležitě propagoval, nechal si vyrobit

A-nožku a uspořádal koncert, na který rozeslal mnoho pozvánek s upozorněním na důležitost

taktu 118.

Sešlo se četné publikum složené zejména ze známých flétnistů, které chtělo slyšet konečně

první větu Mozarta v originále. Když zdárně proběhly takty 107 a 108, začalo vzrůstat v sále

napětí a obecenstvo se již připravovalo na očekávaný zážitek. Ale ještě větší napětí vzrůstalo i

na interpreta a to se postupně zvyšovalo do takové míry, že se až nakonec to očekávané „a“

vůbec neozvalo.“41

41

MALOTÍN, František. Osobní rozhovor na téma: Mozartovy flétnové koncerty. Praha, 20. 2. 2015.

37

8.2 Hansgeorg Schmeiser

Se studiem hudby a hrou na flétnu začal na konzervatoři ve svém rodném městě Grazu u

profesora Gottfrieda Hechtla. Následovala studia u Alaina Mariona v Paříži a u Wolfganga

Schulze na Vysoké hudební škole ve Vídni. V roce 1982 s vyznamenáním absolvoval. Další

hudební vzdělání získal u Aurèle Nicoleta, Alana Mariona, Peter-Lukase Grafa, Roberta

Aitkena a Karl-Heinze Zoellera. Obdržel několik ocenění v rakouských soutěžích mladých

hudebníků. Od roku 1982 působí jako sóloflétnista vídeňské Volksoper. V roce 1984 začal

vyučovat jako asistent Wolfganga Schulze na vídeňské Vysoké hudební škole, kde získal

v roce 2000 titul univerzitního profesora.

Jeho početná sólová vystoupení i vystoupení v komorních souborech ho zavedla na cesty po

Evropě, Severní a Jižní Americe, do Japonska a Korey, kde také pravidelně vyučuje na

mistrovských kurzech. V roce 1995 poprvé vyučoval na mistrovských kurzech v Mozarteu

v Salzburgu.

Hansgeorg Schmeiser je pravidelným hostem Vídeňských Filharmoniků a kromě toho také

členem Vídeňského komorního orchestru, souboru „Ensemble 20. Jahrhundert“ a souboru

Ensembles „die Reihe“. Jako sólista vystupoval s „ Vídeňským orchestrem Volksoper“, se

„Záhřebskými sólisty“, s „Vídeňskou komorní filharmonií“ a s „Rakousko - maďarskou

Haydn-Philharmonie“.

V roce 1993 založil dechový kvintet „quintett.wien“ a v roce 1996 „Mozart-Ensemble der

Wiener Volksoper“. CD s těmito soubory vydalo nakladatelství „Nimbus-Records“(Velká

Británie), které také tohoto sólového umělce zastupuje. H. Schmeiser hraje na 24kt zlatou

flétnu japonské firmy Muramatsu. 42

42

Neuberger kulturtage. Seminars from July 16th

to 26th

2015: Teacher [online]. [cit. 2015- 09-16].

Dostupné z: http://www.neuberger-kulturtage.org/seminare/schmeiser.pdf

38

„Mozartovy koncerty jsou stylisticky pravděpodobně největší výzvou pro každého

flétnistu. Začíná to tím, že tyto koncerty jsou hrány v příliš útlém věku, kdy žáci zcela

automaticky kopírují buď učitele, nebo nahrávku, kterou mají k dispozici. Kromě toho nebyla

za doby mého studia k dostání žádná „urtextová“ vydání. Tehdy jsme byli odkázaní na

vydání, která byla znetvořena romantickými manýry. Teprve velký vzestup a zájem o barokní

hudbu, způsobený takovými umělci jako Nikolaus Harnoncourt nebo Gustav Leonhard,

vyvolal potřebu větší „pravdivosti“ i u Mozartových děl.

Koncerty vzniklé v době, kdy Mozart psal ze zvláštních důvodů pro flétnu, jsou

každopádně ve všech ohledech mistrovskými díly. Vzpomeneme na hlavní téma koncertu G

dur, melodie dnes známé jako „Marseillaise“, Mozart z tohoto důvodu označí 1. Větu jako

Allegro MAESTOSO.

Pomalá věta, v orchestru obsazena podle tehdejšího Mannheimského zvyku dvěma

flétnami (místo dvou hobojů), nenašla velkou oblibu v očích vydavatelů. Následovalo

překrásné, ale o dost jednodušší Andante, jehož melodii použil Mozart v jednodušší formě

znovu na sklonku svého krátkého života, a to v Kouzelné flétně.

Rondo – Menuette s jeho jednoduchým tématem najdeme také v Graziosu Stamitzova

koncertu, stejně tak oba vykazují podobnost hlavního tématu v první a druhé větě.

Koncert D dur, jednodušší, asi i radostnější, je také silně ovlivněn operou: druhá věta

v dikci jako Taminova Bildnisarie, třetí věta – oslavné téma blondýnek z opery Únos ze

Seraillu.

Špatná vydání a neznalost klasicistního pojetí hudby byly častou příčinou chybné

interpretace těchto nádherných koncertů, bohužel se s nimi můžeme setkat i dnes. Jen pomalu

se začíná mluvit o tom, že také u Mozartovy hudby jsou považovány rukopisy za jeho odkaz

(co se týče interpretace a autenticity). Všechny změny, do kterých se hráč pustí, se smí stát jen

s dostatečnými znalostmi interpretace klasicistní hudby a s ohledem na klasickou hráčskou

tradici.“

39

8.3. Philippe Bernold

Philippe Bernold započal svá hudební studia v rodném městě Colmar nejprve studiem flétny

a později studoval dirigování u René Mattera, žáka legendárního dirigenta Ch. Münche.

Pozdější studium flétny na Pařížské konzervatoři zakončil udělením 1. ceny konzervatoře.

Hned následující rok, ve věku 23. let, byl jmenován prvním sólo-flétnistou v l'Orchestre de

l'Opéra National de Lyon.

V roce 1987 zvítězil v mezinárodní soutěži Concours International Jean-Pierre Rampal a

získal první cenu - le Premier Grand Prix. Toto vítězství mu umožnilo odstartovat sólovou

kariéru a spolupráci s předními světovými umělci a orchestry jako M. Rostropovitch, J.-P.

Rampal, M. Nordmann, B. Hendricks, l’Orchestre de Paris, Budapešťský komorní orchestr F.

Liszta, Hallé Orchestra v Manchesteru, Kolínská filharmonie, Varšavská filharmonie, Tapiola

Sinfonietta, l’Orchestre national de Lyon, Tokijský symfonický orchestr a dirigenty S.

Bychkovem, J. E. Gardinerem, L. Maazelem, K. Naganem, Sir Y. Menuhinem, M. Inouém,

T. Koopmanem…

Koncertoval na předních světových scénách: londýnská Royal Festival Hall, la Salle Pleyel, le

Théatre du Châtelet, Bunka Kaikan de Tokyo, Seoul Art Center, Velký koncertní sál

moskevské konzervatoře P.I. Čajkovského…Pravidleně koncertuje na festivalech : Festival

d’Aix-en-Provence, Cannes, Radio-France, Evian, Strasbourg, La Roque d'Anthéron, Saoû

chant Mozart…

K dirigování se vrací v roce 1994, kdy zakládá na podnět Johna Eliota Gardinera hudební

těleso "Les Virtuoses de l’Opéra de Lyon". Úspěch se dostavuje okamžitě. Od bretaňského

orchestru l’Orchestre de Bretagne dostává nabídku na post hostujícího dirigenta v sezóně

1999/2000. Dostává rovněž nabídky k hostování v těchto orchestrech: Sinfonia Varsovia ,

Orchestr Bilbao, L´Orchestre de Nantes, Varšavský národní orchestr, l'Orchestre de l'Opéra

National de Lyon (který řídil na mezinárodním festivalu Festival International de Colmar a

zároveň i sólově hrál na flétnu, Filharmonický orchestr Baden-Baden, l’Ensemble Orchestral

de Paris, le Bucheon Philharmonique Soul, l'Orchestre des Pays de Savoie, l'Orchestre de

Picardie, l'Orchestre d'Auvergne, l'Orchestre de Cannes, l’Orchestre Philharmonique de

Marseille, la Cappella Istropolitana, kde je též stálým hostujícím dirigentem…

40

Ve spolupráci s orchestrem Pařížské konzervatoře l’Orchestre des Lauréats du Conservatoire

National Supérieur de musique de Paris uskutečnil několik hudebních projektů. Ve spolupráci

s l’Ensemble Orchestral de Paris natočil sérii tří CD pro společnost Nouveaux horizont. První

z těchto CD vyjde v nejbližších dnech. Nedávno měl rovněž příležitost dirigovat v Caracasu

známý orchestr Simona Bolivara, jehož šéfdirigentem je Gustavo Dudamel…

V roce 2008 pro televizní stanici Mezzo dirigoval Sinfonii Varsovia s hobojistou Alexejem

Ogrintčukem v mozartovském programu.

Za své první CD získal v roce 1989 cenu Grand Prix Akademie Ch. Crose (l’Académie

Charles Cros) Od té doby natočil Philippe Bernold více jak dvacet Cd pro tyto společnosti:

Harmonia Mundi, EMI, Lyrinx (v duu s dnes již zesnulou Catherine Collard). S klavíristou

Alexandrem Tharaudem realizoval několik nahrávek, které získaly ceny « Choc » (Monde de

la Musique) a « Diapason d'Or». Jeho poslední nahrávka s Ariane Jacob byla nominována na

Victoires de la musique.

Philippe Bernold je v současné době profesorem flétny na Lyonské konzervatoři a profesorem

komorní hudby na Pařížské konzervatoři.43

43

Philippe Bernold. Biography.Philippe Bernold, flutist, conductor [online]. [cit. 2015-09-16].

Dostupné z: http://0602.nccdn.net//000/000/0c7/f71/Bio--english--P.-Bernold-2015.pdf

41

Za svou profesionální kariéru jste měl již několikrát možnost hrát Mozartův koncert G dur

s různými dirigenty a orchestry. Nacházíte v něm ještě stále nová místa, která Vás dokáží

překvapit?

„Zvláštní, že pokaždé, když hraji tuto skladbu, jsem překvapený. Zvláště ta část e moll v první

větě, takt 46, ale také neuvěřitelná modulace v taktu 66. Mimochodem, díky ostatním členům v

orchestru a dirigentovi, se mohou objevit některé detaily, které vzbudí můj zájem, ba dokonce

mě překvapí. Jedná se o velikou skladbu, která skrývá spoustu cenností.“

Mozartovy koncerty patří bezesporu mezi hlavní literaturu pro flétnu. Myslím si, že Stamitzův

koncert G dur op. 29 je velmi povedený a přesto méně hraný. Jaký je Váš názor na Stamitzův

koncert a proč leží podle Vás tento koncert ve stínu Mozartova koncertu G dur KV 313?

„Protože Stamitzův koncert je z pohledu harmonie jednodušší, jeho proporce jsou skromnější,

jeho pomalá věta je méně propracovaná. Finální věta je originální svým menuetem vloženým

uprostřed. Přestože jej shledávám zajímavým, z pohledu struktury a obsahu je tento koncert

dosti vzdálen od přirozené kvality toho Mozartova.“

Myslíte si, že podobnost Mozartova koncertu se Stamitzovým je čistě náhodná, či se

přikláníte k názoru, že se Mozart tímto koncertem inspiroval?

„První věta maestoso pochází ze společné inspirace. Nemyslím si, že Mozart znal Stamitzův

koncert, ale pravděpodobně bývala móda vypracovávat první věty právě tímto způsobem.

Jedná se také tak trochu o způsob, jak zacházet s flétnou poněkud „netradičně“. Ve

skutečnosti obvykle očekáváme tento nástroj v půvabném stylu hudby, zatímco zde se jedná o

téměř vojenský nástroj.“44

44

Bernold, Philippe. Re:questions. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-18 [cit. 2015-09-20].

42

8.4. Philippe Boucly.

Od roku 1988 působí jako sólo flétnista v Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks.

Od roku 1994 Philippe Boucly vyučuje na konzervatoři Richarda Strausse v Mnichově.

Narodil se v rodině hudebníků v Mulhouse (Francie). Philippe Boucly studoval u

renomovaných flétnistů jako Marcel Moyse, Roger Boudin, Sir Jamese Galway a Michel

Debost. Jako žák Jean-Pierre Rampala získal první cenu v roce 1980 na Conservatoire

National Supérieur de Musique v Paříži. "Vždycky staví svou oslnivou techniku a svůj čistý,

teplý tón ve službách svého velkého muzikantství, aby je mohl odhalit v celé své kráse jako

sólista." napsal Jean-Pierre Rampal o výkonu svého studenta.

Philippe Boucly získal ocenění v různých hudebních soutěžích, jako například v roce 1976 v

Paříži, 1977 v Praze a v roce 1982 v Barceloně. V roce 1979 se stal hlavním flétnistou v

orchestru National du Capitole de Toulouse.

V roce 1984 nastoupil do stejné pozice v orchestru Deutsche Oper v Berlíně. Od roku1988 působí

Philippe Boucly jako sólo flétnista v Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks.

Také hrál s významnými orchestry jako Berlínské filharmonie a Mnichovské filharmonie pod

taktovkou dirigentů jakými jsou Leonard Bernstein, Sergiu Celibidache, Sir Georg Solti,

Carlo Maria Giulini, Carlos Kleiber, Maazel, Claudio Abbado, Bernard Haitink, Zubin Mehta

a Pierre Boulez.

Vedle orchestrální činnosti vystupuje Philippe Boucly v sólových i komorních koncertech

jako člen Linos Ensemble, kde působil mnoho let.

U příležitosti 80. narozenin Sira Georga Solti v roce 1992 byl Philippe Boucly pozván

princem Charlesem a princeznou Dianou, aby se zúčastnil spolu s takovými umělci jako

Mstislav Rostropovič, Plácido Domingo a Dame Janet Baker pamětního koncertu v

Buckinghamském paláci.

Philippe Boucly dává pravidelně mistrovské kurzy doma i v zahraničí (Evropa, Japonsko,

Korea, atd.). V letech 1992 - 1995 působil jako instruktor na Akademii hudby a múzických

umění ve Frankfurtu nad Mohanem, od roku 1994 do roku 2008 působil na flétnové

mnichovské fakultě Richarda Strausse. Jeho nová originální edice šesti kvartetů (. Hob 11)

43

pro flétnu, housle violu a violoncello Franze Josepha Haydna, byla vydána v roce 1999

Edition Molinari v Regensburgu.45

„Koncert G dur KV 313 W. A. Mozarta je skladba, která mi připomíná některé vzácné

vzpomínky, protože to byl můj první koncert v mém profesním životě, který jsem hrál jako

sólista.

Bylo mi 23 let a to byla moje první zkušenost v doprovodu orchestru, kde jsem byl nedávno

první sólo flétnistou: l’ Orchestre National de Capitole de Toulouse.

Volba hrát tuto skladbu se objevila spontánně proto, že na jedné straně představuje pro

jakéhokoli flétnistu jeden z vrcholů sólistické literatury a repertoár 18. století na straně

druhé.

Jeho styl odráží ducha času a poukazuje na dechový nástroj, který se těšil od začátku století

velké oblibě nejen ve Francii, ale i po celé Evropě.

Je to náročná elegantně psaná skladba, která nabízí jakémukoli flétnistovi příležitost zazářit,

ukázat expresivní palety hry a virtuóznost flétny.

V paměti mám i jiné vzpomínky, včetně koncertů v Regensburgském kostele karmelitánů s

bavorským rozhlasovým orchestrem pod vedením sira Colina Davise, pak, o několik let

později, v mimořádném prostředí Císařského sálu v barokním zámku Würzburgu.46

45

SANKYO flute. Philippe Boucly: Profile [online]. [cit. 2015-09-24]. Dostupné z:

http://sankyoflute.com/e/players/boucly.html 46

Boucly, Philippe: Re:Lucy from Prag. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-22 [cit. 2015-09-20].

44

9. Diskografie

V této kapitole uvádím dostupné nahrávky, ve kterých se vyskytuje Mozartův

Flétnový koncert G dur KV. 313 a koncert G dur op. 29 Carla Philippa Stamitze.

K jednotlivým titulům jsou připsána jména interpretů, dirigentů a orchestru, jež jsou podle

mého názoru důležitým kritériem k případnému poslechu či koupi vybraných titulů. Všechna

uvedená CD jsou volně prodejná v internetových obchodech či ve vybraných kamenných

prodejnách, zaměřených na vážnou hudbu. Níže vypsané nahrávky jsou zkompletovány z

internetových stránek společností: Supraphon, CD Universe a Presto Classical.

9.1. W. A. Mozart: Flétnový koncert G dur KV. 313.

1.

Mozart: Flute

Concertos: No. 1 in

G, KV 313 / No. 2

in D, KV 314 /

Andante in C, KV

315

Leopold Hager (Conductor), Mozarteum-

Orchester Salzburg (Orchestra), Wolfgang

Schulz (Flut)

2.

Mozart: Concertos

for Flute, Flute and

Harp, Bassoon

Wolfgang Schulz (Flute), Nicanor Zabaleta

(Harp), Karl Böhm (Conductor), Karl

Böhm (Conductor), Vienna Philharmonic

Orchestra (Orchestra)

3

Mozart: Die

Flotenkonzerte

(The Flute

Concerti), KV

313/314 / Adante,

KV 315

James Galway (Flut), Rudolf Baumgartner

(Conductor), Festival Strings Lucerne

(Orchestra).

4

Mozart: Flute

Concertos Nos. 1 &

2 / Concerto for

Flute & Harp, K.

299, 313, 314

Neville Marriner (Conductor), Academy of

St. Martin-in-the-Fields (Orchestra), James

Galway (Performer), Marisa

Robles (Performer)

45

5

Mozart: Piano

Concerto KV

467/Flute Concerto

KV 313

Wolfgang Gonnenwein (Conductor),

Francois-Rene Duchable (Piano), Robert

Dohn (Flute), Orchester der Ludwigsburger

Festspiele (Orchestra)

6

Flötenkonzerte KV

313 Und KV 315,

Oboenkonzert KV

314

Staatskapelle Dresden (Orchestra), Herbert

Blomstedt (Conductor), Kurt Mahn (Oboe)

Johannes Walter (Flute)

7

Flötenkonzerte KV

313, 314

Auréle Nicolet (Flute), David Zinman

(Conductor), Concertgebouw-Orchestra

Amsterdam (Orchestra)

8

Mozart: Flute

Concertos Nos. 1 &

2

Emmanuel Pahud (flute), Berliner

Philharmoniker (Orchestra), Claudio

Abbado (Conductor)

9

Mozart - The

Works for Flute

David Zinman, Colin Davis, Neville

Marriner (Conductor), Concertgebouw-

Orchestra Amsterdam, London Symphony

Orchestra, Academy of St Martin in the

Fields, (Orchestra), Grumiaux Trio, Auréle

Nicolet, Hubert Barwahser, William

Bennett (flute), Osian Ellis (harp), Heinz

Holliger (oboe), Hermann Baumann (horn),

Klaus Thunemann (bassoon)

10

Mozart: Konzerte

für Bläser /

Concertos for

Woodwind /

KV313 Flute;

KV495 French

Horn; KV299 Flute

& Harp; KV622

Clarinet; KV314

Oboe; KV191

Bassoon Double

CD

Karl Böhm (Conductor),Wiener

Philharmoniker / Vienna Philharmonic

Orchestra (Orchestra), English Chamber

Orchestra (Orchestra), Karlheinz Zoeller

(Artist), Wolfgang Schulz (Artist), Nicanor

Zabaleta (Artist), Günter Högner (Artist),

Alfred Prinz (Artist), Gerhard Turetschek

(Artist), Dietmar Zeman (Artist)

46

11

Mozart: Flute

Concertos

Barthold Kuijken (transverse flute),La

Petite Bande (Orchestra), Sigiswald

Kuijken (Conductor)

12

Mozart:Flute

Concertos

Peter-Lukas Graf (flute), English Chamber

Orchestra, Raymond Leppard (Conductor)

13

Wolfgang Amadeus

Mozart: Concertos

Frans Vester (flute), Mozart-Ensemble

Amsterdam, Frans Brüggen (Conductor)

14

Mozart: Flute

Concertos

Jacques Zoon (flute), Boston Baroque,

Martin Pearlman (Conductor)

15

Mozart: Flute

Concertos

Thierry Fischer (flute), Matthew Wilkie

(bassoon) & Charlotte Sprenkels (harp),

Chamber Orchestra of Europe, Thierry

Fischer & Sandor Vegh

16

Mozart: Flute

Concertos

William Bennet (flute) Werner Tripp (flute)

Hubert Jellinek (harp), Wiener

Philharmoniker, Karl Münchinger

(Conductor)

17

Mozart - Violin

Concertos &

Concertos for Wind

Thomas Zehetmair , Vadim Repin (Violin),

David Pyatt (Horn), Paul Hogne, Sharon

Kam (Clarinet), Pierre Pierlot (Oboe), Jean-

Pierre Rampal (Flut)& Lily Laskine (Harp)

47

18

Mozart & M

Haydn: Flute

Concertos

Hungarian State Orchestra, Ervin Lukacs

(Conductor), Lorant Kovacs (flute)

19

Mozart: Flute

Concertos

Marten Root (flute) & Masumi Nagasawa

(harp) Ensemble Schonbrunn

20

Mozart - Complete

Works for Flute

and Orchestra

Sharon Bezaly (flute) & Julie Palloc

(harp),Ostrobothnian Chamber Orchestra,

Juha Kangas (Conductor)

21

Mozart: Flute

Concerto No.1

K.313; Concerto

for Flute & Harp

K.299; Andante

K.315

Susan Palma (Flut), Nancy Allen (Harp),

Orpheus Chamber Orchestra

22

Mozart: Flute

Concertos Nos.1 &

2; Flute & Harp

Concerto K.299

Karlheinz Zoeller (Flut), Nicanor Zabaleta

(Harp), Ernst Marzendorfer (Conductor),

Berliner Philharmoniker

23

Mozart: Flute

Concertos; Salieri:

Concerto for Flute

and Orchestra

Aurele Nicolet (Flut), Hans-Martin Linde

(Oboe), Heinz Holliger (Conductor)

24

Mozart: Flute

Concertos &

Sonatas

Judith Hall (flute), Susan Alexander-Max

(piano), Peter Thomas (Conductor)

Philharmonia Orchestra

25

Mozart: Flute

Concertos & Horn

Concertos

Kurt Berger (flute), Vienna Mozart

Ensemble, Herbert Kraus

48

26

Mozart - Flute

Concertos

Patrick Gallois (flute), Fabrice Pierre

(harp), Swedish Chamber Orchestra

27

Mozart: Flute

Concertos

Béla Drahos (flute),Concentus Hungaricus,

Ildikó Hegyi

28

Mozart - Complete

Wind Concertos

Sandra Miller (flute), American Classical

Orchestra, Thomas Crawford

29

Mozart: Flute

Concertos Nos. 1

and 2

Herbert Weissberg (flute), Capella

Istropolitana, Martin Sieghart (Conductor)

30

Mozart: Flute

Concerto, Oboe

Concerto &

Bassoon Concerto

Sarah Brooke (flute), Kim Walker

(bassoon), Julia Girdwood (oboe)

Philharmonia Orchestra, Tamas Vasary

31

Concerti Pour Flute

Kv 313-314

Theodor Guschlbauer (Conductor), Jean-

Pierre Rampal (Flute)

32

Rampal - Mozart:

Flute & Harp

Concertos KV 299

& 313 CD

Laskine (Harp), Theodor Guschlbauer,

Paillard (conductor), Rampal (flute)

33

JEAN-PIERRE

RAMPAL: The Art

Of (DVD)

Jean-Pierre Rampal – Flute

Robert Veyron-Lacroix – harpsichord

The McGill Chamber Orchestra/ Alexander

Brott

49

34

Mozart –Krabatsch-

Concerto pour flute

K.313

Bolton Ivor (Direction), Mozarteum

Orchester Salzburg (Ensemble), Krabatsch

Bernhard

35

Mozart:

Bläserkonzerte

Irena Grafenauer (Flöte) und François

Leleux (Oboe), BR-Symphonieorchester,

Colin Davis, Günter Wand (conductor)

36

MMozart: Wind

Concertos

Werner Tripp (flute)

Vienna Philharmonic, Karl Böhm

(conductor)

37

Mozart: Flute

Concertos Nos. 1 &

2 and Concerto for

Flute and Harp

Werner Tast (flute)

Carl Philipp Emanuel Bach Chamber

Orchestra, Hartmut Haenchen

38

MOZART:

Complete Music

for Solo Flute and

Orchestra

Helasvuo, Mikael • Kangas,

Juha •Ostrobothnian Chamber Orchestra

39

Julius Baker - The

Virtuoso Flute Vol

2 CD

Flute – Julius Baker, Conductor – Antonio

Janigro, Orchestra – I Solisti Di Zagreb*

40

Mozart: Flute

Concertos

Béla Drahos (flute)

Concentus Hungaricus, Ildikó Hegyi

41

Mozart: Flute

Concertos etc.

Robert Aitken (flute)

Canadian National Arts Centre Orchestra,

Franco Mannino

50

42

Mozart & Haydn:

Concertos

Berlin Radio Symphony Orchestra,

Karlheinz Stockhausen, Kathinka Pasveer

(flute)

43

a Cappella

Coloniensis

Konrad Hünteler (transverse flute),

Cappella Coloniensis

44

Karajan and his

Soloists II 1969-

1984

Andreas Blau (flute), with the Berlin

Philharmonic, Vienna Philharmonic and

Orchestra de Paris

9.2. Carl Philipp Stamitz: Flétnový koncert G dur Op. 29.

1

Mozart, Stamitz

&

Mercadente: Flute

Concertos

Irena Grafenauer (flute)

Academy of St. Martin in the Fields, Sir

Neville Marriner

2

Flute Concerti by

Pergolesi,

Telemann, Benda,

Stamitz and others

Jean-Pierre Rampal (flute), Prague

Chamber Orchestra, Vaclav Neumann

3

Flute Concertos

Mikael Helasvuo (flute)

Helsingin Kamariorkesteri, Jukka-Pekka

Saraste

4

Classical Flute

Concertos

Mozart - Quantz -

Stamitz

Werner Tast (flute)

Leipzig Radio Chamber Orchestra, Wolf-

Dieter Hauschild

51

5

Flute Concertos &

Sonatas

Barthold Kuijken (transverse flute)

6

James Galway

plays Flute

Concertos

James Galway (flute)

7

Jean-Pierre

Rampal: The

Complete Erato

Recordings Vol. 3

The Scottish Chamber Orchestra, Raymond

Leppard

8

STAMITZ -

Fournillier -

Concerto pour flûte

op.29

Racine Philippe, Fournillier Patrick

(Direction)

9

Benda/Stamitz/Ros

etti:Flute Concertos

Jean-Pierre Rampal (flute), Prague

Chamber Orchestra, Martin Tumovsky

(Conductor)

52

10. Závěr

Wolfgang Amadeus Mozart stihl do svých pětatřiceti let dokončit 626 skladeb, jež

známe, přesto flétnová tvorba zujímá oproti C. Ph. Stamitzovi pouze malou část v jeho

repertoáru. Tato bakalářská práce se proto detailněji zaměřila na Mozartovy flétnové koncerty

KV. 313, 314 a 299, které svou virtuozitou a melodickou nápaditostí patří k nejhranějším

flétnovým koncertům vůbec. Pozornost byla věnována také C. P. Stamitzovi a jeho

Flétnovému koncertu G dur. op. 29.

První dva Mozartovy koncerty byly zkomponovány na zakázku zámožného diletanta a

milovníka umění Ferdinanda de Jeana, který ovšem nedisponoval takovou technickou

zručností, aby obtížné úseky vyskytující se v koncertech zahrál. Proto také Mozart musel

zkomponovat novou druhou větu ke koncertu KV 313, Andante C dur. De Jean si původně

objednal tři koncerty. Přesto Mozart z časových důvodů dodal pouze dva a k tomu byl ještě

koncert D dur KV. 314 pouhým přepracovaným hobojovým koncertem C dur, taktéž uváděn

pod KV. 314. Jeho poslední koncert KV. 299 byl napsán pro knížete De Guinese, který byl

vášnivým amatérským flétnistou. Původní objednávka byla na dva samostatné koncerty pro

flétnu a pro harfu, na kterou hrála De Guinesova dcera. A tak, aby knížeti vyhověl a zároveň

ušetřil čas, zkomponoval dnes nejoblíbenější Mozartův Koncert pro flétnu a harfu C dur, ve

kterém se uplatnily oba nástroje.

Carl Philipp Stamitz složil oproti Mozartovi celkem sedm koncertů, ovšem díky své

melodičnosti a nápadné podobnosti s Mozartovým koncertem G dur KV. 313 se nejhranějším

z nich stal Flétnový koncert G dur op. 29. V jeho hudebním stylu se odráží prvky

Mannheimské školy se zaměřením spíše na technickou ušlechtilost formy než na

myšlenkovou nápaditost.

Hlavním cílem bakalářské práce bylo rozřešení vzájemného vztahu mezi Flétnovým

koncertem G dur KV. 313 Wolfganga Amadea Mozarta s Flétnovým koncertem G dur op. 29

Carla Philippa Stamitze spolu s nalezením odpovědi na otázku, zda se nechal Mozart tímto

koncertem inspirovat, aby v rychlosti dodal druhý ze tří objednaných koncertů. Určitě největší

strukturální a melodická podobnost je patrná v druhé větě koncertu Andante s Mozartovým

Andantem C dur. Dnes je hrána jako samostatný kus. Rozdíly však najdeme v celkovém

kompozičním přístupu skladatelů. Stamitz pojímá koncert více symfonicky s výrazným

orchestrálním partem, kdežto Mozart více zdůrazňuje melodickou linku flétny a její dialog

s tutti. I přesto, že Mozart komponoval tento flétnový koncert pod velkým časovým tlakem,

53

s přihlédnutím na data jejich uvedení, je patrné, který z nich se mohl inspirovat skladbou

svého současníka. Stamitzův Flétnový koncert G dur op. 29 byl poprvé uveřejněn roku 1780,

kdežto Mozartův Flétnový koncert G dur KV. 313 o dva roky dříve. S určitostí však

nemůžeme tvrdit, že Stamitzův koncert je inspirován Mozartovým koncertem, jak to skutečně

bylo, se již zřejmě nedovíme. Tohoto názoru se drží také Philippe Bernold, podle kterého

vycházely oba koncerty pouze ze společné dobové inspirace, kdy flétna je zde pojímána spíše

jako nástroj vojenského rázu, než jako elegantní jemný nástroj, jak ho vnímáme dnes.

Oproti Stamitzovi jsou Mozartovy koncerty jedněmi z nejznámějších děl pro flétnu a

jejich správné interpretační provedení patří mezi základní požadavky konkurzů či soutěžního

repertoáru. Je všeobecně známo, že Mozartův vztah k flétně nebyl kladný a vyhýbal se psaní

děl pro tento nástroj. Ovšem kvalita zpracování, melodická vyváženost a oblíbenost jeho

flétnových kompozic tomu nenasvědčují.

54

Resumé

Bakalářská práce Flétnová koncertní tvorba W. A. Mozarta a C. P. Stamitze se pokouší

přiblížit stěžejní díla Wolfganga Amadea Mozarta a Carla Philippa Stamitze, která tvoří

nezastupitelnou roli v repertoáru všech flétnistů.

První teoretická část práce se zaměřuje na osobnost W. A. Mozarta a Carla Philippa Stamitze

spolu s detailnější charakteristikou jejich flétnových koncertů. V druhé praktické části je

provedena komparace Mozartova Flétnového koncertu G dur KV. 314 spolu se Stamitzovým

Flétnovým koncertem G dur op. 29 za účelem rozřešení vzájemné inspirace obou skladatelů.

V závěrečných kapitolách jsou představeni významní flétnisté a jejich názory na flétnovou

tvorbu obou skladatelů. Určeny jsou výhradně pro tuto práci.

Summary

The bachelor thesis Flute concertos by W. A. Mozart and C. Ph. Stamitz attempts to describe

the main works by Wolfgang Amadeus Mozart and Carl Philipp Stamitz which constitutes an

irreplaceable role in the repertoire of flautists.

The first theoretical part focuses on the personality of Mozart and Carl Philipp Stamitz with

detailed characteristics of the flute concertos. In the second practical part is a comparative

analysis of Mozart's Flute Concerto in G major KV. 314 along with Stamitz's flute concerto in

G major op. 29 for the purpose of resolve mutual inspiration both composers. In the final

chapters are introduced eminent flutists and their views on flute work of both composers

intended solely for this bachelor thesis.

55

Použitá literatura

BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1991. 222 s. ISBN

80-7058-248-0.

JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-

7485-025-7.

KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha:

Edition Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. 173. s.

MALOTÍN, František. První doteky. K vydání připravila Jindra Černá. 1.vyd. Praha: Editio

Bärenreiter, spol. s. r. o., 2009. 136 s. ISBN 260103610.

NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby 18. století. 1. vyd. v SNKLHU. Praha: SNKLHU, 1955. 399, [1]

s., 10 s. obr. příl.

ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-

249-1977-5.

TEICHMAN, Josef. Zčeských luhů do světa: Průkopníci české hudby. 2. vyd. Praha: Státní

nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 255 s. ISBN neuvedeno.

ANDERSON, Keith. Mozart: Flute Concertos [CD booklet]. Patrik Galloise, flute. Naxos Rights,

2004. 1 CD.

FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the

Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 5.

PLECNEROVÁ, Lenka. Flute Concertos: Richter, Stamitz, Benda. [CD booklet]. Eugenia

Zukerman,flute. Editor: Viera Chaloupková. Bratislava: OPUS a. s. 1989.

RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments. Radomír Pivoda: Flute

[CD booklet]. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008.

VERROUST, Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].

Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964.

Elektronické zdroje:

BÍLKOVÁ TŮMOVÁ, M. Povídání o hře na příčnou flétnu [online učebnice].Praha : 1994

[cit. 2009-02-27]. Dostupný z WWW: <www.bilkovatumova.euweb.cz>

Převzato ze serveru mistři klasicismu: Stamitz Carl Philip [online]. [cit. 2015-10-05].

Dostupné z: http://www.klasika.wz.cz/Zivotopisy/Stamic/Stamic.php

56

VLADISLAUS. Ludwig von Köchel [online]. ČBDB: Československá bibliografická

databaze. c. 2009-2015, [cit. 24-09-2015]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-25069-

ludwig-von-kochel

W. A. Mozart: Díla: Köchelův seznam [online]. [cit. 2015-08-20] Dostupné z:

http://webovky.www.mozart.xf.cz/kocheluv_seznam.html

Přispěvatelé Wikipedie. Giovanni Battista Martini [online], c2015. Datum poslední revize

26. 09. 2015, 00:21 UTC, [citováno 8. 11. 2015]. Dostupné z:

<https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giovanni_Battista_Martini&oldid=12921401>

Přispěvatelé Wikipedie. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Ludwig von Köchel [online].

Datum poslední revize 23. 03. 2015, 08:05 UTC, [cit. 24-09-2015]. Dostupný z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Köchel

Přispěvatelé Wikipedie. Carl Stamit: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední

revize 2015-08-16, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:

https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Carl_Stamitz&oldid=676313373

Přispěvatelé Wikipedie. Theobald Boehm: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online].

Poslední revize 2015-09-13, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:

https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Theobald_Boehm&oldid=680816695

Philippe Bernold. Biography.Philippe Bernold, flutist, conductor [online]. [cit. 2015-09-16].

Dostupné z: http://0602.nccdn.net//000/000/0c7/f71/Bio--english--P.-Bernold-2015.pdf

SANKYO flute. Philippe Boucly: Profile [online]. [cit. 2015-09-24]. Dostupné z:

http://sankyoflute.com/e/players/boucly.html

Neuberger kulturtage. Seminars from July 16th

to 26th

2015: Teacher: Hansgeorg Schmeiser

[online]. [cit. 2015- 09-16]. Dostupné z: http://www.neuberger-

kulturtage.org/seminare/schmeiser.pdf

Osobní korespondence a rozhovor:

Boucly, Philippe: Re:Lucy from Prag. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-22 [cit. 2015-

09-20].

MALOTÍN, František. Osobní rozhovor na téma: Mozartovy flétnové koncerty. Praha, 20. 2.

2015.

Bernold, Philippe. Re:questions. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-18 [cit. 2015-09-

20].